Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Již v samé textaci zákona, a sice v § 26. i v seznamu přepychových předmětů jest viděti, že vlastně zápasíme s jistou nouzí a sice s nouzí o přepych, neboť vidíme tam celou řadu předmětů, které vlastně žádným přepychem nejsou, na př., jak zde bylo již zmíněno, skla ve dveřích, která zajisté mohou býti z té nejnutnější potřeby zasazena, aby zjednávala do místnosti podřadné světlo. Zrovna tak myslím, že nejsou předměty přepychovými veškeré sportovní potřeby. Jsme toho svědky, že nejširší vrstvy užívají mnohých sportovních předmětů v zájmu lidského zdraví. Též deštníky z polohedvábí, optické přístroje, kukátka, nádobí z porcelánu bez ohledu na cenu. Myslím, že i nejchudší dělník v dobách normálních jí z talířů porcelánových. To jsou všechno předměty, které přepychovými nejsou. Z toho jest viděti zároveň, jak hluboko poklesla naše míra životní, a že vlastně jsme se přiblížili, bohužel, značně k životní míře těch před válkou špatně situovaných, místo toho, abychom byli životní míru nejširších vrstev, jak jest to také v programu socialisačních snah, povznesli výše, na tu míru tříd zámožných, jak to skutečně musí býti snahou každého pokrokového člověka.

Na této nakloněné ploše nemůžeme dále se pohybovati a musíme pomýšleti na obrat. K tomu je ovšem zapotřebí, dáti také státu prostředky, aby státní hospodářství bylo zachováno v rovnováze, a my neváháme tak učiniti i hlasováním pro tak nesympatickou daň, jakou jest právě ta, o níž dnes jednáme. My tím svěřujeme a dáváme vládě, ve které nejsme zastoupeni, a i vládám příštím, jichž složení ani nemůžeme předvídati, velkou důvěru, svěřujeme jim celostátní zájem, ale ovšem s výhradou práva na poctivou a věcnou kritiku veškerých dalších, z tohoto zákona vyplývajících vládních nařízení a jiných úředních opatření. Toho všeho tedy jsme si plně vědomi a jak jest viděti z důvodové zprávy, jest si toho také vědom i pan referent i finanční výbor.

Některých věcí jest si však dlužno ještě v zákoně povšimnouti zvláště. V § 12. se mluví o přesunutí daně, že podnikatel jako platitel daně není oprávněn, zvláště súčtovati daň osobě mající nárok na dodávku nebo výkon dani podléhající. Odběratel dodávky není oprávněn, daň, připadající na další scizení, sraziti s úplaty, účtované jeho dodavatelem. Na ujednání, tomuto ustanovení odporující, nemůže se platitel daně, pokud se týče v posledním případě odběratel, odvolávati.

Tu bych považoval v souhlase s mnohými ze svých kolegů za vhodné, aby byl učiněn k tomuto paragrafu následující dodatek jako 2. odstavec tohoto paragrafu a sice tohoto znění:

"Při dodávkách a pracovních výkonech, smluvených před 1. lednem 1920, avšak prováděných po 1. lednu 1920, jest platitel daně oprávněn, daň zvláště súčtovati a smluvenou cenu o daň zvýšiti."

To se týká na př. obzvláště živnostníků stavebních, kteří smluvili výkon pracovní v prosinci, nyní, před 1. lednem 1920 a budou ty práce vykonávat po 1. lednu. Je zapotřebí, aby bylo v zákoně příslušné opatření, aby směli tu daň k smluveným cenám výminečně přiraziti. Já se přimlouvám za to, aby tento dodatek byl do zákona pojat. Myslím, že to nebude činiti zvláštních obtíží, poněvadž jinak se to nedotýká celé stylisace zákona a neruší to jeho systematiku.

Dále jest si povšimnouti ještě závěru důvodové zprávy, a sice resolucí tam obsažených. Pro mne by zvláštní zajímavost měla resoluce druhá, podle níž se navrhuje: "Národní shromáždění žádá své předsednictvo, aby všechny předlohy, které finančně zatěžují stát a jeho rozpočet, byly vždy současně přikazovány ku projednání výboru finančnímu." Při této resoluci byly již učiněny, a snad ještě budou učiněny mnohé poznámky resp. námitky proti ní, že tím finanční výbor bude neobyčejně zatížen a že některé ostatní parlamentní výbory dostanou se do přílišné odvislosti od výboru finančního. Já, nechávaje stranou otázku, že snad by také bylo možno uvažovati o tom, zda tento úkol by neměl býti svěřen výboru rozpočtovému, po př. výboru rozpočtovému, jak se právě rozšířil o výbor finanční, nechávaje tedy stranou tuto formální otázku, dovoluji si jen uvésti tolik, že jestliže trváme na zásadě rovnováhy vydání a úhrady, jestliže jsme pro to, abychom měli ve svém finančním hospodářství státním naprostý pořádek, musíme při každém usnesení, které působí nějaké vydání, zároveň uvažovati o úhradě. A k tomu arciť mimo ostatní parlamentní výbory je především povolán finanční výbor. Tedy z této stránky, s tohoto stanoviska nutné úhrady, ať již řádné neb mimořádné prostřednictvím úvěru, je skutečně zapotřebí, aby finanční výbor veškerá taková usnesení také zkoumal. Nemyslil bych, že by bylo vhodno, aby se arciť pouštěl do meritorního projednávání veškerých předloh, a také bych to považoval za nemožné. To ovšem nemůže býti takovou resolucí myšleno. Tedy s tohoto stanoviska bych se vřele přimlouval, aby resoluce ona byla schválena.

Když by ovšem finanční výbor takové úhrady nenalezl, neb navrhované úhrady neschválil, pak přirozeně jest nemožno, takové usnesení provésti - ad impossibilia nemo tenetur - a musilo by takové usnesení z naší zákonodárné akce býti vypuštěno. Ale k těmto důsledkům musíme býti odhodláni, jestliže stojíme na zásadě rovnováhy rozpočtové.

Další resoluce, o které bych si dovolil ještě před koncem svých vývodů promluviti, je resoluce IV., ve které se vláda vyzývá, aby bezodkladně zařídila a dostatečnými stipendiemi vybavila v Praze, Brně a Bratislavi, kursy abiturientů pro praktickou právní a zvláště komerční průpravu k službě finanční při I. stolici, kterážto průprava by končila zvláštní zkouškou, jejíž odbytí by opravňovalo kandidáta k výhodnému služebnímu zařazení.

Tato resoluce je vlastně doznáním, že náš aparát finančních úřadů není dostatečně opatřen vhodným a schopným personálem, že nestačí zejména I. instance na zpracování celého daňového materiálu.

Z toho důvodu by ovšem nastala obava, že naše finanční zákony by zůstaly pouze na papíře a že by asi selhaly, a že mimo to by se jistě rozmohla velice demoralisace mezi poplatnictvem. Již často se pronášejí stesky na to, že náš stát jest byrokraticky přetížen, že naše administrativa jest hrozně drahá, že náš aparát byrokratický jest větší než aparát celého státu rakouského; a nyní stojíme při zavedení nové větší daně, nového většího pramene státního příjmu, před novým rozmnožováním úřednického aparátu, který ještě nad to musí býti zvláštním nákladem vycvičován. Neupírám důvodnost obsahu resoluce, uznávám, že jest potřeba takového personálu, ale zároveň nutno pomýšleti na to, abychom zrušili v republice úřady zbytečné, abychom zjednodušili co možná veřejnou správu, abychom účelně využitkovali toho úřednictva, které máme, o jehož hmotnou situaci arci musíme se také přiměřeným způsobem postarati.

Shrnu-li veškeré vývody, mohu prohlásiti, že naše strana bude hlasovati pro tuto daň z převodu majetků a z přepychu, poněvadž to považuje za nutnost státní, zejména také s toho stanoviska, aby jednak byla kryta ona vydání, která jsme učinili z důvodu sociální spravedlnosti, která jsme tedy již povolili, jednak aby zachována byla rovnováha ve státním rozpočtu a aby tak do budoucnosti byl rozvoj našeho státu v klidu a v duchu všeobecně uznávaných sociálních reforem možný. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Pan kolega dr. Brabec podal tento návrh:

K § 12. budiž připojen nový odstavec:

"Při dodávkách a pracovních výkonech, smluvených před 1. lednem 1920, avšak prováděných po 1. lednu 1920, jest platitel daně oprávněn, daň zvláště zúčtovati a smluvní cenu o daň zvýšiti."

Návrh tento nese dostatečný počet podpisů, jest předmětem jednání. Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu kolegovi Ferdinandu Jiráskovi.

Posl. Jirásek: Velevážení pánové! Před několika minutami byli jsme zde svědky zajímavé scény. Já aspoň v životě, co mám možnost působiti v parlamentárním životě, viděl jsem poprvé příslušníka klerikální či lidové strany v tóze oposičníka. V tom okamžiku, kdy dotyčný pán vyčítal vládě a koalovaným stranám, že naše valuta klesá, že cena naší koruny obnáší 9_1/2 centimů, v tom okamžiku pronášel slova, která sotva mohou naši korunu pozvednouti. Zejména pokud, se týkalo Slovenska, jest otázka, zdali Slováci budou míti více lásky k republice po tom všem, co zde pan kolega Myslivec uvedl. Pan kolega Myslivec také se zde zmínil o věci, která s předmětem jednání nesouvisí a myslím, že již bychom si to měli jednou navyknouti, pánové, abychom, když projednáváme nějakou odbornou věc, se aspoň trošičku programu drželi, poněvadž způsob, jakým se u nás o zákonech, a zejména finančních usnášíme, jest zajisté při nejmenším hodně neopatrný a také debata, pokud se týká zákona samotného, nepřinesla mnoho nového. Chci jen poukázati na to, kde pan kol. Myslivec se postavil na ochranu obchodníků, kteří dne 20. listopadu t. r. vyšli na ulici, aby stávkovali. Kdyby se to týkalo těch ubohých hokynářů, těch ubohých lidí, kteří skutečně jsou dnešními poměry štváni a utiskování, nedivil bych se tomu.

Ale my jsme tam také viděli různé ty Kafky a Sobotky atd., obchodníky textilním zbožím, zlatníky a j., kteří mohou o něčem jiném mluviti, nežli o tom, že jsou utiskováni přednostním zásobováním. Pánové, prohlašuji na všecky strany, že mělo by se již jednou s tímto přednostním zásobováním přestati. (Hluk. Obrácen k zástupcům národní demokracie): Jestliže někdo nedovede vybudovat zásobovací organisaci, jste to vy! My jsme si pro dělnictvo vytvořili vzornou zásobovací organisaci, v níž jsme dokázali, že jest možno i při nedostatku potravin spravedlivě zboží rozdělovati. Vám se to nepodařilo, vy jste pohodlní, utvořte si rovněž takovou organisaci jako my. (Posl. Hatlák: Podívejte se do kontrolní komise při ministerstvu zásobování!) Jděte si na okresní hejtmanství, a tam spočítejte osoby zásobované a přijdete k jinému číslu. My nesprávný počet zásobovaných silně podporujeme, my se proti tomu ohražujeme. My jsme také našim organisacím zásobovacím nařídili, jak mají postupovat a co mají dělati. Našim zájmem není, abychom šidili stát nebo ministerstvo zásobování, nýbrž abychom uspokojili dělníky, to jest naším zájmem a to se nám také podařilo. V tomto případě, když chcete, - a jak to bylo také včera na smíchovské schůzi prohlášeno - aby byli před ministerstvem zásobování všichni rovni, souhlasím. My s tím souhlasíme, ale chceme také hospodářskou rovnost. Ale aby někdo, kdo dostal příděl jako horník, který těžce pracuje, pak šel k Lippertovi a ještě se dojedl, to není dosud možné, a proto tu není hospodářská rovnost. Umožněte i poslednímu dělníkovi, aby mimo svůj příděl mohl k Lippertovi nebo někam jinam, a mohl se tam za drahé peníze dojíst, a pak můžeme mluviti o rovnosti. Ale mluviti stále o přednostním zásobování tam, kde se jedná o řádně vybudovanou organisaci, - to stanovisko nedá se hájiti. Chci říci k vývodům pana kol. Myslivce jenom tolik: v Roudnici a ještě v řadě míst jiných nebyl to legální obchod, ale byly to živly jiné, které vyšly na ulici, aby stávkovaly.

Chci říci, že dnes, kdy se jedná o zákon, který tak hluboko zasahuje do hospodářského života, a který znamená do jisté míry značné zatížení všech vrstev, že zákon ten nebyl naším dílem a že my také svého stanoviska vůči finanční politice státu v ničem jsme nezměnili. My na tomto svém stanovisku i dnes trváme. Jestliže se podvolujeme nutnosti a úmluvě, která zde byla, pak konáme jenom povinnost vůči státu, aniž bychom na svém zásadním stanovisku vůči nepřímým daním něco měnili. Chci jen připomenouti, že je zde úmluva mezi stranami, když se jednalo o úpravu platů státních zaměstnanců, že veškeré strany, k nimž tito zaměstnanci přísluší, povolí také finanční prostředky, aby uspokojeny byly potřeby státních zaměstnanců. V tomto případě není to žádné upuštění od našeho zásadního stanoviska. Já se také ve své řeči o několika podrobnostech ještě zmíním.

Chci tedy jenom říci k dani samé, že daň tato postihne zase jen podniky veřejně účtující. Jak dnešní berní technika jest, víme, že tam, kde se knihy nevedou, není možno, aby se postihlo všecko, jako u podniku veřejně účtujícího. Zde se několikráte tvrdilo, - v novinách i na schůzích - že jsou to zejména družstva, a to družstva konsumní, která neplatí žádných daní. Já však pravím: bude-li někdo platiti daň tuto správně, budou to právě konsumní družstva, poněvadž právě my máme zájem na tom, abychom měli pořádek v našich podnicích.

Kolega Myslivec mluvil o tom, že se půjde a bude röntgenovat obchodník atd., to však se dělá dnes všude tam, kde jsou veřejně účtující podniky, našim družstvům se to dělá také, k nám má právo přijít revisor kdykoli, my se toho nebojíme, protože vůči státu a republice konáme svoji povinnost do důsledků. Vedle toho jsme vydali také oběžník, v němž jsme poučili naše družstva, že zbytečné zatajování nebo zmenšování zisku není na místě. Co jsme dělali za starého Rakouska, nemá dnes žádného důvodu. V tomto směru mohu tedy potvrditi, že v tomto případě budou to skutečně veřejně účtující podniky, které nejtíže touto daní budou postiženy. Jinak pro živnostníky daň tato je nepopulární a nepříjemná, že se bude vyžadovat od každého živnostníka, aby vedl zvláštní seznam, a protože jest zde daň přepychová, zvláštní seznam pro daň přepychovou.

Proto jest ta daň nepopulární a každá daň, která obtěžuje poplatníka každý den, jest nesmyslná a nesprávná. Naopak, a každý živnostník mi to potvrdí, jakmile poplatník zaplatí daň, jest spojení se státem po této stránce odbyto, ale jakmile musí každý den živnostník a kupující vzpomínat na dávku, tím stává se tato dávka velice nepopulární.

Jinak, vážení pánové, bylo také mluveno o berní morálce a tu chci říci, že berní morálka u nás vůbec žádná nestává a že zločinů a přestupků po této stránce se dopouští každý. Na př. žena, když jde přes "akcíz" a nese kopu vajec, co má starostí, aby 5 hal. zachránila. Nebo pan sekční šef jde z honby, má starost aby někde uschoval zastřeleného zajíce a ušetřil tak 10 nebo 15 hal.

V tom případě nutno konstatovati, že berní morálka jest u nás prazvláštní a v tom směru musíme si sami pomoci. Já také v tom směru podal jsem návrh na zřízení zvláštního kontrolního ústavu, který má za účel, když obecenstvo nemá smyslu pro morálku po této stránce, aby konečně k ní bylo donuceno.

Chci připomenout, že zdanění převodu statků z jednoho podniku do podniku druhého, které náleží jednomu majiteli, anebo u podniků jednoho podnikatele, které do jisté míry jsou od sebe jaksi odděleny, nebude proveditelno, jak stalo se také v Německu. Dle mého názoru musí býti zájem státu, když na jedné straně žádá od poplatnictva a obyvatelstva konání povinností, aby na druhé straně umožňoval existenci průmyslu i samotnému obyvatelstvu. To znamená, že, čím více se závod koncentruje, čím více se - abych tak řekl - soustřeďují jednotlivá odvětví výrobní, tím se zlevňuje režie a dociluje se levnějších výrobků. A to musí býti také zájem státu a nikoliv, aby stát trval na tom a znemožňoval jakoukoliv koncentraci na jedné straně a zlevnění životních potřeb na straně druhé. To by byla politika, která by byla sebevražednou, a té by žádný stát - a také náš - nesnesl.

Jinak, velevážení pánové, chci říci, že čím dále tím více od zásadních hledisek, jakými byla vedena republika po převratu, se oddalujeme. Neklid mezi dělnictvem, nespokojenost a ostražitost, se kterou dělnictvo sleduje každý počin, jak dělnictvo sleduje jednání a počínání vlády a každého ministra, dokazuje, že zde jest něco nezdravého.

My voláme "odrakouštit", ale, pánové, kde se jedná o daně, děláme vše podle starého rakouského způsobu. Jakou novou myšlenku nám přineslo ministerstvo financí, jakou novou myšlenku nám přinesli pánové z ministerstva financí? Lepíme jednu daň na druhou, přirážky, přirážky, přirážky, nepřímé daně a nic jiného. Ale v tom směru, myslím, že bude třeba, aby ministerstvo financí, zejména oddělení pro přímé daně, poněkud více přemýšlelo.

Chci uvésti několik málo čísel, z nichž je vidno, že to tak dále nepůjde a nesnese toho ani jedna strana v tomto Národním shromáždění zastoupená. My si béřeme vzor z Rakouska, my si béřeme vzor z Německa, my si béřeme vzor z různých zemí, ale vždy si vybéřeme to, co je hodně nepopulární. Chci připomenouti, pánové, že také dosavadní systém daňový nám zatěžuje - jak správně podotkl pan prof. Engliš - berní úřady první instance, že tyto nebudou schopny, aby celý aparát ovládly. Pomalu bude 50 % veškerých státních zaměstnanců, kteří nebudou nic jiného dělati, než vybírati daně. Tento poměr jest naprosto neudržitelný. Podle rozpočtu za rok 1919 obnášejí daně přímé 692 milionů, daně nepřímé 558 milionů, cla 553 milionů, monopol tabákový má výnos 350 milionů. Naproti 692 milionům daní přímých jest jedna miliarda daní nepřímých. Tedy nepoměr jest zde veliký. Ale dostali jsme kytici nových daní, které buďto byly již projednány a schváleny, anebo teprve očekávají projednání, a tím se nepoměr ještě zvyšuje, a sice daň z piva má vynésti 40 milionů, daň nápojová 30 milionů, daň z lihu 60 milionů, daň ze zábav 15 milionů, daň potravní na čáře 30 milionů, daň z masa 50 milionů, daň z uhlí 250 milionů a daň z převodu statků, právě projednávaná, 750 milionů. Tedy celkem 1225 milionů, čili jeví se poměr přímých daní ku daním nepřímým co 1:10.

My jsme se usnesli na zvýšení přirážek k dani výdělkové, osobní dani z příjmů a daň z důchodů a pak daň z dědictví, to obnáší 125 milionů, naproti tomu máme 1.225 mil. daní nepřímých, vedle toho dojíti má k zvýšení poplatků kolkových a dá se také čekati zvýšení tabákových výrobků. Velevážení pánové, já se domnívám, že to takhle nepůjde a že v tomto směru bude třeba, aby politika finanční obrátila svůj zřetel k jiným příjmům. Lid od nás čekal více! Čekalo se všeobecně, že budou zabaveny válečné zisky, že bude velká daň z majetku, že zde bude vydatná dávka z válečných zisků atd. Také se čekalo, že převzetím státních statků republika získá. A, jak jest viděti, velkostatky se plundrují, spíše se prodělává, než by se něco vyzískalo. Znám jeden velkostatek, který se nachází ve státní správě, ve výměře 4500 ha. Tento velkostatek vynášel státu 13.000. Nájemce jmenovaného velkostatku při likvidační bilanci dne 28. února zatajil obnos 1,900.000.