Vážené Národní
shromáždění! Obyvatelstvo, na které
s tímto nadělením přicházíte,
bude se ptáti, co jste učinili již v jiném
směru, co jste učinili, abyste zdanili ohromné
miliardové výtěžky uhlobaronů,
majitelů dolů, majitelů velkokapitalistických
podniků, co jste tam podnikli? První ránu
vedete proti živnostnictvu a obchodnictvu, ale ten velkokapitál,
který jest saturován penězi až s dostatek,
který nahrabal miliardy za této války, propouštíte
dosud beze všeho. (Hluk.) Socialisace dolů
- tu jenom podrobujete zatím studiu, jako to dělala
nebožka neblahé paměti vláda rakouská:
když nějakou otázku chtěla odpraviti,
svolala o ní anketu a začala ji studovati. (Výborně.)
Vážené shromáždění!
Při této předloze zákona jest ještě
jedno povážlivé a sice to, na co poukázal
sám - a já jsem mu za to vděčným
- pan referent. On pravil: "Začíná nová
válka hospodářská, a to nejenom s
těmi, se kterými jsme vedli válku politickou,
nýbrž i s jistou skupinou cizozemského kapitálu,
který nás chce připraviti o naši hospodářskou
samostatnost a svobodu."
Vážené shromáždění!
Tedy nejenom ti, se kterými jsme vedli válku politickou,
nýbrž i jisté skupiny cizozemského kapitálu,
to jsou skupiny kapitálu z dohodových států,
které sem přicházejí a považují
československý stát za exploatační
objekt, který jest jenom určen k vyčerpávání.
A pan referent sám konstatoval, že by nás to
mohlo státi hospodářskou samostatnost a hospodářskou
svobodu. Co budeme, velevážené shromáždění,
bez hospodářské samostatnosti a bez hospodářské
svobody, než takovými egyptskými otroky, kteří
se dřou na anglický, německý a jiný
kapitál? My budeme míti státní samostatnost,
ale hospodářsky budeme otroky, zbavenými
toho, co jest podkladem svobody politické a svobody státní.
(Výborně! Potlesk.)
A vážené shromáždění,
to jsou všecko pozoruhodné zjevy v hospodářském
životě a jsou to jenom některé, ty další,
myslím, ještě přijdou. My budeme brzy
u nás v Praze vítat návštěvu
kancléře rakouského dra Rennera a vídeňský
tisk už ohlašuje tu návštěvu. "Neue
Freie Presse" přináší v úterý
o této návštěvě úvodní
článek - tak veliký důraz na ni klade
- a píše: "Po návratu (z Paříže)
pojede do Prahy, aby s ministrem drem Benešem a ostatními
členy české vlády o úpravě
politických a hospodářských vztahů
vyjednával," a pokračuje dále: "Setkání
v Praze může jen tehdy míti trvalý účinek,
pakliže i v českém národě potřeba
hospodářského sblížení
pro oba státy bude chápána. Finanční
politika dra Rašína byla neštěstím
pro Čechy i pro Němce. Důkazem jest kurs
české koruny o 91/4 centimu, přes vydatnější
životní sílu a lepší platební
bilanci", - a když toto všechno uvedli, nic se
neohlížejíce na to, že se pletou do našich
domácích vnitřních poměrů,
nic se neohlížejíce, že uvádějí
nepravdu - já nejsem advokátem dra Rašína,
za jeho ministerství však stál kurs koruny
jinak než 91/4 centimů - a uvádí na
konec "Neue Freie Presse": "Chybou Rašínovou
bylo nedostatečné přesvědčení,
že zachování Rakouska při životě
právě pro Čechy jest naléhavou nutností
politickou a hospodářskou."
A nyní, vážené
shromáždění, máme k těm
všem svým starostem ještě novou starost
a sice tu, jak bychom zachovali Rakousko, jak bychom obnovili
Rakousko, jinými slovy, jak bychom si pustili toho ježka
do své skrýše, aby nás z ní potom
vypíchl. Neboť když ptáčka lapají,
pěkně mu zpívají - neradno nám
v Němcích pravdu iskať.
Já na to všecko přátelské
vstříc vycházení "Neue Freie
Presse" a všech ostatních vídeňských
a německých listů, vůbec nic nedám,
poněvadž vím a znám a myslím,
že většina vás pánů ze zkušenosti
ví, jaké to přátelství jejich
bylo, dokud byli oni u vesla.
Vážené shromáždění!
K tomu se druží dnešní německé
listy pražské, které přinášejí
zprávu, že ta návštěva dra Rennera
a ty hospodářské a politické porady,
které v Praze mají býti vedeny, dějí
se na přímý rozkaz dohody. Časopisy
vídeňské přinášejí
rozhovor, interwiev, který měl náš zahraniční
ministr dr. Beneš se zpravodajem "Morning Postu",
ve kterém se praví, - časopisy uveřejnily
tu rozpravu a já nemohu kontrolovati, jestli ten překlad
"Morning Postu" jest správný, - ale zní
takto: "Dr. Beneš prohlásil:
"Rakousko nachází
se v obtížném postavení a mnoho musí
v nejbližších třech kritických
měsících býti pomáháno.
Jen jedna země v Evropě jest s to, toto skutečně
učiniti, a tou jest Československo. Jsem pevně
odhodlán, nad tím bdíti, aby se tak skutečně
i stalo. Zamýšlím vésti politiku pomoci
a součinnosti." -
Vážené shromáždění!
To jsou zjevy a projevy, které nabádají k
největší opatrnosti a obezřetnosti,
zejména když se k nim druží ještě
nejnovější zpráva, že naše
vláda prostřednictvím určitého
svého zástupce dokonce i s Leninem a Trockým-Bronsteinem
vyjednávati začala, to jest s ruskými bolševiky.
Tu se zdá, že se zde objevila nová orientace,
která začala tím kombinovaným tažením,
které chtělo s beder Berlína svaliti vinu
zodpovědnosti za vypuknutí války. (Tak
jest!) Budeme viděti čím dále,
tím zřetelněji postup tento, který
jsem zde jen naznačil, jsem však přesvědčen,
že, až tento postup objeví se v rysech výraznějších,
českému lidu srozumitelnějších,
že o této akcí, o těch krocích
český lid také pronese svůj soud,
poněvadž tak zdravý ve svém jádru
český lid jest, aby nedal se vehnati novými
nějakými intrikami do područí německého,
aby byl vasalem opět německým, jehož
panství jest rád, že se jednou již zbavil.
(Tak jest! Výborně!) To jsou, vážené
shromáždění, důvody, které
důsledně plynou také z této předlohy.
Máme ještě další důvody
k nespokojenosti. Na posledním sjezdu zástupců
obcí a strany sociálně-demokratické
konstatoval pan ministr školství a Národní
osvěty Habrman, že předlohy o rozluce
církve a státu podány budou Národnímu
shromáždění ještě před
volbami; to bylo konstatováno na tom sjezdu a jest to charakteristické,
že sjezd zástupců určité politické
strany jest prvním forem, na kterém ministr československé
republiky přednáší a sděluje,
jaké kroky ve své politice hodlá podniknout.
Vážené shromáždění,
dovolte mně, abych stručně proti tomuto prohlášení
ministra školství a národní osvěty
Habrmana zde protestoval. Já jsem republikán, ale
jsem také demokrat a úkolem demokratického
Národního shromáždění
jest, především starat se o to, aby tu zasedali
skuteční zástupci lidu československého
státu a aby tito skuteční zástupci
lidu měli zde právo, teprve právoplatnou
zákonodárnou činnost zahájit. (Posl.
Juriga: To jest pravda, ne samozvanci! Hluk. Výkřiky
odporu.) Vy jste bez plebiscitu rozhodli o státní
formě, vy jste bez plebiscitu rozhodli o celé řadě
důležitých záležitostí,
chcete bez plebiscitu, dokud jste zde libovolně zastoupeni,
provésti rozluku církve od státu, znásilnit
eventuelně křesťanské smýšlení
obyvatelstva, pak ale ponesete důsledky tohoto stavu, protože
takovým jednáním přispějete
k tomu, že zákony z tohoto Národního
shromáždění vyšlé nebudou
požívat té vážnosti, jaké
bychom si vzhledem k důležitosti republiky všichni
přáli.
Musím pronésti ještě
další stížnost a sice je to stížnost
specielně do pašovství našeho ministra
vnitra pana Švehly. Ten způsob censury, jaký
on zavádí, je způsobem, který zdá
se mně připomínati, že náš
pan ministr vnitra chce záviděti nebožtíku
hr. Stürgkhovi jeho smutnou slávu, jaké sobě
tento získal ještě v době, když
stál v čele ministerstva vnitra a dokud potlačoval
všecky svobodné projevy českého tisku.
V sobotu propadl konfiskaci pražský večerník
"Lidu", propadl konfiskaci časopis "Role",
tedy rolnický časopis, který, myslím,
že není pohodlný panu ministru vnitra, že
není pohodlný určité politické
klice, tak se proti němu rovněž zakročilo.
(Hluk!)
Vážení pánové!
Dnes propadl konfiskaci časopis "Čech".
(Posl. dr. Viškovský: Vytýkat nám,
že jsme všichni samozvanci! Posl. Sedláček:
Vždyť je to pravda! Hluk.) Já myslím,
že když to časopis napíše, jestliže
jej chcete k vůli tomu zastaviti, pak zavádíte
poměry, které nebudou sloužiti ke cti naší
republice a jaké byly ve starém Rakousku, kde jenom
násilí vládlo nad svobodou svědomí,
nad svobodou ducha. (Posl. Sedláček: To je vyložený
absolutismus v říši! Hluk.) Proto, vážené
Národní shromáždění, protestuji
proti tomu, protestuji proti tomu zvláště z
té příčiny, že veškeré
poznámky o záležitosti Hlinkově nemilosrdně
propadají konfiskaci. Konfiskací ještě
žádný stát se nezachránil (Posl.
Sechtr: To je zrádce národa, to patří
konfiskovat!), nezachrání se jí ani reputace
naší republiky. (Trvalý hluk.)
Předseda
(zvoní): Pane kol. Dubický! Pane kol. Sedláčku!
Posl. V. Myslivec (pokračuje):
Vážené shromáždění!
Protestuji proti tomu, že se v naší vlasti nesmí
svobodně projednávat o těchto věcech.
"Venkov" může nadávat Hlinkovi, ale
když "Pražský Večerník"
nebo "Čech" napíše, aby se počkalo,
až bude zavedeno řádné soudní
řízení, je za to zabaven. To je způsob,
který neslouží našim tiskovým poměrům
ke cti. (Hlučný odpor.) Postavte před
soud řádný všecky, kdož soudu podléhají.
K vůli Munovi vzkázali bolševici z Kladna,
že zahájí stávku a všechno pak
hned tancovalo, páni ministři padli na kolena a
oznámili, že do 1. prosince podána bude žaloba.
Proto mám za to, že musí
se stejně jednati v tomto státě také
s jinými občany a, jestli proti Hlinkovi něco
máte, tak ho postavte před soud. (Hlas: On tam
jest!) Není před soudem! Ne, abyste ho zavřeli
proto, abyste mohli na Slovensku provésti maďarské
volby! (Veliká vřava. Výkřiky:
Hanba! Fuj! Potlesk u stoupenců československé
strany lidové. Hlasy: To je skandál! Neustálý
lomoz. Hlasy: Odvolat! Odvolat! Nebudete mluviti! Dolů
s tribuny! Zrádce!)
Předseda
(zvoní): Žádám důtklivě
o klid! (Hlasy: Odvolat!) Pana poslance Myslivce za jeho
výrok, kterým vyslovil se o volbách na Slovensku,
jako by měly býti volbami maďarskými,
volám tímto k pořádku! (Potlesk.
Hlasy: Skandál! Hanba mu! Posl. Sechtr: Ať nemluví
tak dále! Vřava.) Dále odmítám
jeho výrok o samozvancích, - o poslancích
tohoto Národního shromáždění
jako samozvancích, - poněvadž my nejsme tady
žádnými samozvanci, nýbrž nás
sem poslala revoluce! (Výborně! Potlesk. Posl.
Prokeš: Toho oni litují, poněvadž jim
je milejší "Gott erhalte"! Posl. Sechtr:
Zrádce nesmí mluviti! Pro koho mluví? Hluk
a výkřiky.) Prosím o klid. Žádám
pana řečníka, aby pokračoval. (Opětné
výkřiky.) Pane kol. Dubický! Pane kol.
Čuříku! Prosím pana řečníka,
aby pokračoval. V několika minutách musí
stejně skončiti.
Posl. Myslivec (pokračuje):
Já jen prohlašuji, že vzhledem . . . . . (Ohromný
lomoz. Hlasy: Odvolat!) . . . . . Ze všech mnou uvedených
důvodů nelze nám hlasovati pro důvěru
vládě a proto jménem lidového klubu
prohlašuji, že budeme hlasovati proti projednávané
dani. (Hlasy: Odvolat! Posl. Dubický: Jste demagog vyššího
stupně! Vy jste demagog, který mluví pro
ulici! Jiný hlas: Nesmíte mluviti! Ať odvolá!
Vřava.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid! (Hlasy: Musí
odvolat!)
Posl. Myslivec (pokračuje):
Vážené shromáždění!
Kdybyste nevyrušovali, tak by ta debata mohla býti
vedena daleko klidněji a důstojněji. (Posl.
Dubický: Kdybyste neštval! Výkřiky.)
. . . Já prohlašuji, že jsem prohlásil,
že jestli že se Hlinka nějaké velezrády
dopustil, . . . . . (Hlasy: Chceme odvolat a ne toto! Hluk.)
. . . že jej můžete postaviti před soud
a, jestli že jej soud . . . . . (Výkřiky.
Trvalý hluk.) . . . Vážené shromáždění!
Poněvadž si pánové ze slovenské
strany přejí a cítí se uraženými
tím, (Hlas: Zase komedie!) . . . co jsem řekl,
že to dělá dojem, jako by se chtěly
na Slovensku provésti maďarské volby (Hlas:
Ne, že se připravují!), . . . naproti tomu
prohlašuji, že s uspokojením mohu konstatovati,
že pánové maďarské volby na Slovensku
provésti nechtějí. (Odpor. Hlasy: Podruhé
si dejte pozor! Hanba! Toho je schopen jen klerikál! Ohromná
vřava.)
Předseda:
Slovo dále má pan kolega dr. Brabec. (Trvalý
hluk a nepokoj.) (Zvoní.) Pane kolego Sedláčku!
(Hluk.) Prosím o klid.
Posl. dr. Brabec: Slavné
Národní shromáždění!
Právě jsme byli svědky
vzrušené scény, jaké snad v této
sněmovně není pamětníka. Padla
zde slova, která se dotýkají kořene
existence tohoto zákonodárného sboru, a myslím,
velectění, že všichni musíme litovati,
že takové výroky ve vášni debaty
byly učiněny právě nyní, kdy
stojíme před zakončením naší
zákonodárné činnosti, kdy chystáme
se, abychom poslední úkol nám revolucí
uložený splnili, abychom vypracovali ústavu,
podle které by pak zvoleno bylo vším národem
československým nové Národní
shromáždění, nový zákonodárný
sbor.
Velectění, jsou to
pochybná, zlá slova, mluví-li se zde o samozvancích
(Výborně!), je to velký sebeklam,
jak je možno takto mluviti zde, jde o to, že takový
výrok zde učiní jeden ze členů
tohoto Národního shromáždění
(Hluk.), a že sám účastní
se zde prací zákonodárných. Jak tomu
máme rozuměti? Ale zde jde dále o to, že
celý převrat z 28. října, celé
sestavení Národního výboru, celé
sestavení Národního shromáždění
bylo sankcionováno souhlasem všeho československého
národa. Neozvaly se nejmenší námitky
ani proti prvním zákonodárným krokům
Národního výboru, ani proti zákonodárné
práci Národního shromáždění.
A kdo mlčí, ten souhlasí. Národ nejen
že mlčel, národ výslovně schválil
celý ten postup a výslovně souhlasil. U nás
mluviti dnes o samozvancích jest velice nebezpečným
jednáním, které může býti
pouze na prospěch nepřátelům státu.
(Výborně!)
A nyní budiž mi dovoleno,
abych se obrátil k vlastnímu předmětu
naší debaty. Všichni páni předřečníci
zabývali se v podrobnostech osnovou zákona o dani
z převodu majetku a přepychu, a všichni, nevyjímaje
ani pana referenta, . . . (Nepokoj.)
Předseda (zvoní):
Pánové, prosím o trochu klidu pro p. referenta.
Poslanec dr. Brabec (pokračuje)
. . . souhlasili celkem v tom, že se jedná o zákon
velmi tíživý, který postihne konsumenty
ve všech směrech způsobem nespravedlivým,
ano i nesociálním, že bude ukládati
konsumentům i podnikatelům a obzvláště
podnikatelům, velmi těžká břemena,
že bude zejména ukládati neproduktivní
zatížení režie, obmezovati oběh
statků, stěžovati obchod, nutiti konsumenta,
aby vyhledával přímý styk s výrobcem,
aby se tudíž vyhýbal obchodníku a prostředníku,
zkrátka, že vlivem tohoto zákona budeme se
vraceti k primitivnějším formám obchodování,
než jak tomu bylo doposud, takže jednáme dnes
o jedné z nejnepříznivějších,
nejméně sympatických daní, jaké
kdy byly zavedeny. Arciť, pravda: daně tyto byly také
již zavedeny - a patrně ze stejných důvodů
- v zemích sousedních, zejména v Německu
a ve Francii. I my zavádíme daň tu z jediného
především takřka důvodu a to
z důvodu nouze státních financí. A
činíme tak v naději, že to bude skutečně
daň pouze přechodná. A tu arciť musíme
si - ale upřímně - říci, že
toto Nár. shromáždění - žádné
strany zde zastoupené nevyjímaje - má na
této nouzi státních financí určitý
podíl, ovšem ale třeba (Hluk. Předseda
zvoní.) hned konstatovati, že celostátní,
vnitřní i zahraniční zájmy
a poměry byly namnoze takové, že často
nezbývalo než ustupovati před demagogickými
hesly, aby byl zachován domácí klid, aby
nedošlo k násilnostem, k násilným výtržnostem,
stávkám a snad i krveprolitím a že jsme
se tímto prostředkem krveprolití až
dosud - bohudíky - uchránili. Za tuto cenu zajisté
ten pozvolný a nekrvavý vývoj naší
revoluce a republiky jest sice hodně draho placen, ale
není snad přeplacen. Nyní ale musíme
přemýšleti právě u příležitosti
dnešní naší debaty a úvahy o tomto
zákonu, musíme přemýšleti o bezodkladném
přechodu do normálních hospodářských
státních poměrů a to zejména
proto, že máme jistě vážně
v úmyslu, provésti sociální reformy,
o jichž nutnosti jsme přesvědčení
nejen v zájmu tříd dělnických,
nýbrž i v zájmu veškerého občanstva
a hlavně vrstev středních.
V tom zajisté, že jsme
jednotni, že nemůžeme se tomuto požadavku
doby vymykati. I nejpřednějšími zastánci
socialismu, nejpřednějšími učenci
a také naším panem presidentem republiky bylo
zdůrazněno i uznáno, že po spoustách,
způsobených světovou válkou, nelze
pomýšleti na nějakou překotnou socialisaci,
že jest nutno dříve se postarati o povznesení
podnikatelského a obchodního ruchu, že musíme
znovu vybudovati hospodářský život,
aby byl získán pro socialisaci dostatečný
podklad. Tedy socialisace předpokládá nikoli
rozvrácení dosavadního života hospodářského,
nýbrž naopak předpokládá jeho
znovuvybudování. Příklady, že
opačný postup vede k neštěstí
celého státu, máme i v minulosti i v přítomnosti
na velké revoluci francouzské i na přítomných
revolucích ruské, maďarské, atd., které
naopak ony státy jimi postižené uvádějí
do nebezpečí, že tam reakční
živly znovu domohou se vlivu a že potlačí
mnohé pokrokové snahy. Avšak, aby mně
i snahám mých politicky nejbližších
přátel bylo rozuměno:
My si představujeme vybudování
hospodářského života také již
v jisté formě socialisace. Naše strana má
také sociální reformy v programu a my jsme
se také v tomto Národním shromáždění
činně súčastnili ve veškerých
sociálních snahách. Ovšem ale nesouhlasíme,
aby se to dělo způsobem, který by popíral
soustavně vlastnictví, který by rušil
a znemožňoval chuť jednotlivců k podnikání
tím, že by bral jim zasloužený zisk a
rozdílel ho mezi ty, kteří o něj pro
neschopnost, nebo nedostatek dobré vůle nemají
žádné zásluhy, nebo kteří
nemají dostatek sociálního cítění,
aby nemyslili pouze na své zájmy třídní,
nýbrž také aby se ohlíželi po zájmech
celého státu a po zájmech ostatních
vrstev.
Zajisté takovým živlům
musili bychom odepříti souhlas, aby ony se súčastnily
na správě závodů a braly podíl
na zisku, Takovýto postup v politice státu by zajisté
vedl k úplnému podkopání našeho,
zejména zahraničního úvěru,
jak jsme toho nyní bohužel svědky, stálým
klesáním naší valuty a měl by
za následek nedozírné ztráty a škody
hospodářské. Tu bychom arci učinili
celou tu daň, o které dnes jednáme, daň
z převodu majetků a z přepychu, vlastně
ilusorní, poněvadž bychom za krátko
neměli co převáděti a neměli
bychom, v čem provozovati přepych.