Národní shromáždění československé 1918 – 1920

A když se díváme na to, co pod přepychem a přepychovým zbožím označuje se v osnově, shledáváme, že v pojmu přepychu šla tato zpráva příliš daleko. Uvedu příklad: máme tu z potravin bonbony, jemná pečiva, cukrářské výrobky vůbec. Nemůžeme říci, že bonbony, cukrátka, která i ten nejchudší otec rád koupí dětem, byla by nějakým takovým přepychem, jenž by musil býti zdaněn. Pečivo, které se kupuje v krámech, v domácnosti nahražuje moučník, při nedostatku mouky a uhlí nemůže se tedy také pokládati přímo za přepych. - Máme zde uvedeno také jižní ovoce mimo citrony. Že citron byl vyňat, kvituji s povděkem, protože bývá lékem a potřebují ho v domácnostech. Stejně však mohli jsme vyjmout fíky, jichž se užívá k výrobě cikorky a náhražek kávových, nebo svatojanský chléb, který jest léčivým při zánětu v krku nebo při kašli. Za to postrádám šumivá vína, - to by byl pro mne přepych - ze kterých dosti velký výnos by se odváděl republice. - Cestovní přikrývky při ceně nad 150 K jsou dani z přepychu také podrobeny. Tvrdím, že pořádnou cestovní přikrývku pod 150 K nedostaneme. Jestliže takové přikrývky užívám v době, kdy se vlaky nevytápějí, jistě to nedělám z luxusu, nýbrž z přirozené starosti o své zdraví.

Také nábytek jest nízko vzat. Za ty ceny není možno jej poříditi. Úplné zařízení, na př. jídelny, při ceně nad 6000 K. Já bych ani cenu nedával, řekl bych přímo: vyjímáme úplně měkký nábytek, i lakovaný, protože měkký nábytek, i když jest lakovaný, - není žádným přepychem, jest to, co člověk nutně musí si poříditi, když si zařizuje domácnost. - Stejně ložní prádlo jest příliš nízko vzato. - Nádobí z porcelánu bez ohledu na cenu má podléhat této dani. Vždyť jest to jedna z nejnutnějších potřeb domácnosti. Emailové nádobí jest tak drahé a z hygienických důvodů se neodporučuje. Lékaři varují před užíváním jeho. - Skleněné tabule na nábytek, stěny a dvéře jsou taktéž dani podrobeny. Jest to přepych, když dám vsaditi skleněnou tabuli proto, aby světlo z pokoje vycházející předsíň, která jest tmavá, aspoň trochu osvětlilo? - Stejně to platí o dopravních prostředcích, ať jsou poháněny jakoukoli silou. Vždyť mnoho z nich tvoří základnu živností mnoha lidí. Na př. u drožkářů a fiakristů. To není přepych, to jest živnost. Možná, že mnohý člověk, když do té drožky vstupuje, činí to z přepychu, mnohdy zase z potřeby, aby přišel v čas na místo, ježto, kdyby přišel pozdě, utrpěl by tím značnou materielní škodu. Máme tu dále kožené brašny. Nemohu pochopiti, proč nejsou přepychem i plátěné, když brašny vůbec pokládají se za přepych. Já vycházím ze zásady, že laciné zboží jest pro mne drahé.

Za jednu koženou brašnu spotřebuji 4 plátěné, ty stojí mnohem více a při tom nechodím s pěkným zbožím a vím, že jsem vyhodil peníze za zboží bezcenné. Když by se daly tyto věci dobré mezi přepych, pak jejich náhražky stoupnou v ceně také. Když by se na ty kožené přirazilo 10 % daně z přepychu, pak není vyloučeno. že plátěné brašny stoupnou aspoň o 5 %, eventuelně o více, podle toho, jaký bude rozdíl v ceně.

K jakým důsledkům může vésti zavedení přepychové daně do poslední písmenky? K podvázání výroby i podvázání obchodu. Se stanoviska obchodnického a živnostenského mohu říci následující: daň bude pro našeho obchodníka i živnostníka odiosní proto, poněvadž on bude činěn zodpovědným za zvýšení ceny. Lid bude vidět jen zvýšení ceny, ale v tomto zvýšení nebude viděti žádné daně která se odvádí republice.

Dále ukládá se obchodnictvu a živnostnictvu nová práce vedením těch seznamů prodaného zboží a pak vydáni budou berní správě úplně v šanc. To jsou věci, které dlužno vytknouti, ale - nyní jsem u toho "ale" - musíme si říci vzhledem k situaci republiky a vzhledem k tomu, že republika peněz potřebuje, že nezbude také nám, než do toho kyselého jablka kousnouti a pro tuto předlohu hlasovati. Situace státu, zvláště finanční situace našeho státu toho vyžaduje.

Za to ale žádáme, aby byla provedena úplná daňová spravedlnost, aby postup berních orgánů při ukládání a vymáhání této daně byl nejen korektní, ale by byl také prost všeho chikanování, aby byl zaveden pořádek ve státním hospodářství, aby byl zabezpečen vliv obchodnictva a živnostnictva všude tam, kde se o jeho zájmech rozhoduje (Výborně!), a bereme tuto daň jen jako přechodnou a také v tom smyslu, že bude přechodnou, pro ni hlasujeme. Ovšem při tom se nemůžeme uzavírati jistému takovému temnému tušení do budoucna, že podle vzoru starého Rakouska, kde obyčejně věci provisorní stávaly se definitivními, i u nás toto provisorium z přechodnosti promění se v jistou stálost, jak tomu nasvědčuje v důvodové zprávě pan referent sám, když na stránce 12. praví:

"Toho jest se právě obávati, že odstranění daně svého času nepovede ke snížení cen, a mohla by se tudíž - počítáme-li s tímto faktem - nahraditi tato daň postihující oběh statků, jinou vhodnou, na př. zvýšením daně výdělkové a pod." (Hlas: Slyšte!)

Tedy že bychom se mohli těšiti na nějaké snížení daně, anebo zmizení po konci roku 1923, to nemohu bráti vážně vzhledem k citovanému výroku důvodové zprávy pana referenta samotného.

Nyní přicházím k resolucím, které k této zprávě jsou připojeny, a sice k resoluci první, která praví:

"Vláda se vyzývá, aby vzhledem k dani z převodu statkův a z pracovních úkonů podle tohoto zákona, kterážto daň se nesmí zvláště súčtovati, ač se dovoluje přesunouti ji, přiměřeně upravila zákonné normy cenové, poněvadž v případě zákonných cen nemají podnikatelé možnosti daň přesunouti."

S povděkem kvituji zařazení této resoluce přímo do referátu samotného, poněvadž tato resoluce týká se poměru, jaký nastane při uzákonění této předlohy, při zavedení daně z obratu, vzhledem k zavedení maximálních cen. Maximální ceny, a to je omyl, kdyby se myslil opak, nemůže obchodník samostatně zvýšiti, i když tato daň bude zavedena. Tím opravuji omyl, který jsem již zde ve sněmovně slyšel. Vláda bude muset vydati buď nové maximální ceny, anebo nové předpisy, co se může nejvýše přiraziti k maximálním cenám, když tato daň bude zavedena. V tomto směru vítám tuto resoluci, poněvadž obchodnictvo bude věděti, jak v ohledu maximálních cen má si vésti. Také s ostatními resolucemi vyslovuji svůj souhlas a z průvodové zprávy vytýkám ještě následující slova páně referentova:

"Daň, která jest předmětem tohoto zákona, jest největším břemenem, jaké dosud bylo a snad kdy bude uloženo obyvatelstvu této republiky. Zejména se jí ukládají veliké oběti všemu podnikatelstvu, kterému se ukládá nejen veliká práce různými zápisy a kontrolními pomůckami, ale které se vydává též odiu publika, od něhož musí v cenách bez zvláštního súčtování daň vybírati. Této služby musí býti stát pamětliv."

Nuže, my máme právo vzíti dnes stát, naši republiku, v tomto směru za slovo. My očekáváme, že této služby, kterou prokáže výrobce obchodník a živnostník naší republice, bude stát pamětliv. Přednesli jsme své požadavky a jest z přednesené zprávy vidno, jak důležita pro státní finance jest tato daň z obratu, kolik vynese. Z toho také jest vidno, jak důležitou jest výroba, jak důležitou je živnost a jak důležitým pro náš stát jest obchod, který bude míti tuto daň vybírati a republice odváděti. Má-li tato daň vynésti to, čeho republika potřebuje a co od ní očekává, pak jest přirozenou základnou našeho dalšího požadování to, že musí republika přispěti k rozvoji průmyslu, k rozvoji ochodu a k rozvoji živnosti a zejména pokud obchodu se týče, že musí odstraniti všecky ty překážky, které zde rozvoji obchodu v cestě stojí. Které to jsou, uvedl jsem již v minulé své řeči, a prostě na ně poukazuji. Přes všecky tyto vady, které vykazuje daň spotřební, budeme pro ni, jako pro nutné zlo, také hlasovati. (Výborně. Potlesk.)

Místopředseda dr. Hajn: Slovo má člen p. prof. dr. Horáček.

Poslanec prof. dr. Horáček: Vážené Národní shromáždění!

Staročeské přísloví pravilo, že nouze naučila Dalibora housti. A válka nám ukázala, že také naši finanční ministři naučili se vyhledávati nové a nové daně.

Zdálo se před válkou, že již všecky zdroje daňové, které vůbec mohou býti, jsou vyčerpány, a že již opravdu, abych se vulgárně vyjádřil, z obyvatelstva nelze nic dále vyždímati, ale teď najednou vidíme, že se přece zase ostrovtipu finančnímu podařilo vynalézti ještě všelicos, na co se dříve nepřišlo.

Nebyli to naši finanční ministři, ani ne já, nýbrž byli to ministři v jiných státech a my je zde jen jaksi kopírujeme. Také tato předloha vládní, kterou zde máme, není nic originelního. Něco podobného bylo již zavedeno, zejména v Německu a ve Francii.

Předloha se rozpadá, jak známo, ve dva oddíly. Ten jeden, vlastně druhý oddíl, pojednává o dani přepychové. K té dani přepychové, myslím, není potřeba mnoho slov. Přepychová daň nenarazí na žádny odpor, jest dosti vydatná, obnáší 10 - 12 %, ale myslím, že všichni zde oběma rukama a rádi pro ni budeme hlasovati. Ovšem, taková daň přepychová - nesmíme si dělati žádných illusí - není tím vlastním těžiskem předlohy. Žádná daň přepychová nevynese příliš mnoho, finanční efekt daní přepychových bývá vždy jen skrovný. Daň ta, jak to dobře zde pan zpravodaj řekl, má býti jen jistou korrekturou té první části, totiž té daně z převodu statků a výkonů pracovních.

Co se ale týče této hlavní daně, tu ovšem slyšíme ode všech pánů, kteří zde mluvili, že se žádnému z nich nelíbí a nelíbí se také mně.

Je to dle své povahy vlastně daň spotřební, a my víme, jaké vady a to podstatné vad, všechny daně spotřební mají. Jediná věc, která nás může s daněmi spotřebními smířiti, jsou ony spotřební daně, které jsou uvalovány na spotřebu skutečně zbytnou. Řekněme: daň pivní, daň vinná, daň tabáková, to jsou daně spotřební, které ze sociálně politického hlediska jsou dobře odůvodnitelny. Ale jinak je to ovšem s těmi daněmi spotřebními, které jsou uvalovány na nezbytné potřeby, a my, bohužel, vidíme, že touto předlohou vlastně má býti zdaněno takřka všechno, a to je to, co činí tuto předlohu tak nesympatickou.

Tato část předlohy je pravý opak oné daně přepychové, která jest obsahem druhé části. Tamta je sociálně docela odůvodněna, ale bude finančně nevýdatna, tato má velké vady sociální, ale ovšem bude velikou oporou pro naše budoucí finanční hospodářství.

Hlavní vadou všech spotřebních daní a zejména i této daně jest její nestejnoměrnost. Víme, že spotřebě, která je nutna, se nemůže nikdo vyhnouti, a její míra neřídí se daňovou způsobilostí, nýbrž docela jinými okolnostmi. Kdo má četnou rodinu, ten musí platiti mnohem větší daň spotřební, než ten, kdo je sám, a přece nemůžeme říci, že ten, kdo má četnou rodinu, je daňově způsobilejší než ten druhý. V tom je ta hlavní vada všech daní spotřebních a tato vada bude spojena s touto daní, kde se jedná právě o spotřebu všeho možného, tedy nejenom věcí přepychových. Ale tato daň bude míti ještě jiné vady, které souvisejí s její technickou stránkou. Má býti sice daní spotřební, - mají ji totiž nésti spotřebitelé - ale, bude placena obchodníky a výrobci s tím předpokladem, že oni jí na spotřebitele přesunou.

To jest ovšem věc, která může nastati, ale jaké nemusí nastati. A jest tu i jistá nedůslednost. Předpokládá se sice, že daň prodavači přesunou na kupujícího, ale nedovolí se jim, aby si jí zvláště účtovali. To jest ovšem nelogické, a zdá se, že motivem toho jest, aby spotřebitelé nebyli si toho jasně vědomi, že to zdražení, které nastane, jest následkem této daně. Ale ono přesunutí může míti také ještě jiné účinky, a bylo již od některých pp. předřečníků na to poukázáno. Ta daň má obnášeti 1 %, ovšem když bude těch převodů víc, bude činiti tolikrát 1 % a pan zpravodaj počítal s tím, že bude asi 5 % dohromady. Ale tu ovšem zase jest nebezpečí, že při malých částkách tato daň nebude obnášeti jen to 1 %, nýbrž že bude zaokrouhlována do výše. Když něco stojí 1 K - a daň bude obnášeti 1 h, - nebude to asi prodáváno za 1 K 01 h. To se nedá ani dobře vyjádřiti v dnešních zlomcích naší mincovní jednotky, a tak nastane zdražení snad i o 10 hal. větší.

Stát dostane z toho 1 hal., ale 9 hal. dostane zase ten obchodník nebo překupník a možná, že bude docela jinak ta daň působiti, než jak předpokládal můj vážený pan předřečník, který myslil, že tu daň ponesou obchodníci sami. Jest možno, že obchodníci na té dani po případě ještě vydělají. Tedy to jest, prosím, také vada této daně, že oni třeba budou více zdražovati to zboží, než kolik z toho státní pokladna bude míti.

Ještě jiná vada této daně jest ta, že jest spojena s jistým šikanováním. Ti prodavači, obchodníci atd. budou musit tu daň odváděti a bude se to musit kontrolovati. To jest rovněž něco nepříjemného, co jest spojeno více méně s každou spotřební daní; ale právě tuto daň bude to činiti velmi odiosní. Tato daň vůbec čiší přímo fiskálností a, kdybychom se jí mohli vyvarovati, bylo by to zajisté nám všem velmi vítáno, neboť tím jistě svou popularitu v lidu nijak nezvýšíme. A proto zdá se mi, abychom opravdu a docela vážně se dívali na tuto předlohu zákona jako na něco jen přechodného, abychom to považovali skutečně jen za nutné zlo. Platnost této daně jest v zákoně samém stanovena do roku 1923. Doufejme, že do té doby skutečně překonáme tu nejhorší krisi finanční, ve které se dnes naše republika nalézá, že do té doby nastanou opravdu poměry normálnější.

Nejsem takovým optimistou, abych snad myslel, že se to stane mnohem dříve, ale do doby tří let můžeme v takové ozdravění celého našeho hospodářského života přece snad doufati. A tu ovšem bych projevil to upřímné přání, aby tato daň, kterou dnes zavádíme, byla skutečně tak, jak se to slibuje, odstraněna a aby zase z naší finanční soustavy nadobro zmizela. Myslím, že nikdo pro ni nezapláče. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo dále má pan kolega dr. Vanovič.

Posl. dr. Vanovič: Slavné Národné shromaždenie! Ludia, ktorí s úžasom hľadeli na to, ako pripravila strašná svetová válka národy o mnohé a vzácne pracovné sily, ako pustošila nashromaždené zásoby, ako ničila miliardy hmotných cenností, ako uvalovala do nejväčšej biedy všetky národy Evropy, ako boľastně cítime smutné a ťažké následky tejto biedy i my a pravdepodobne ešte dlho boľastne cítiť budeme, ako venovaly štáty na neproduktivne ciele miliardy a miliardy držaly a braly na seba nesnesiteľné ťarchy a bremená, tí ľudia kladli si otázku, ako sa tieto ťarchy a bremená ponesú, ako sa tie ohromné dlhy poplatia? A na tie otázky odpovedali si, že nech sa vojna skončí akokoľvek, toľko je isté, že občania po vojne budú museť platiť ohromné dane.