Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ale to, myslím, že všichni můžeme klidně přiznati, že tato daň nepřispěje nijak k povznesení berní morálky. Daň, která jest tak komplikovaná, daň, která vyžaduje tak značného aparátu i u poplatníka samotného.... (Posl. Sechtr: Bude státi více než výnos!) .... to ne, ale taková daň přece jen, když žádá vedle toho placení ještě značné oběti, neláká nikoho k tomu, aby se zvláště vynasnažoval. Myslím, že musí býti učiněna velmi rázná opatření, aby se zamezily daňové defraudace. Daňové defraudace mohou zde dosáhnouti, poněvadž jde o výnos velkého rozsahu, také velkého rozsahu a bylo by skutečně velmi nesprávné, kdyby daně tak těžké měly býti ještě křižovány defraudacemi. Defraudace u daně, která se druhého nedotýká, nikdy tak nebolí, ale taková defraudace každého druhého konkurenta těžce postihuje.

Tedy pro nás je situace dána prostě státní nutností. Musíme opatřiti státu kredit, dostatečné prostředky k tomu, aby mohl celý svůj aparát dále provozovati. Proto se musíme pro taková onerosní rozhodnutí sami také rozhodnouti. Můžeme ovšem pro ně býti, jak jsem řekl, jen tehdy, jest-li je to opatření přechodné, není-li to opatření, kterým bychom měli tuto jistou nespravedlivost, kterou všichni také uznáváme, petrifikovati. Řekl jsem, že jest třeba na tuto daň dívati se velmi chladnokrevně. Kdybychom se chtěli pouštěti do podrobných rozborů, dospěli bychom k tomu, že ta daň se v mnohém a mnohém směru ani technicky dnes nehodí. Když předložený zákon posuzujeme se stránky meritorní, dojdeme k názoru, že tu jde o velký pokus, o pokus, který teprve ukáže, jak asi příštím rokem máme tuto daň skutečně upraviti a zreformovati. Není také divu. Vyzkoušených vzorů ještě nemáme, máme zde určité pokusy v druhých státech. Sami máme přece jen dosti neurovnané poměry.

Naše berní organisace není tak vyspělá, aby mohla všecko zachytiti. Finanční výbor a osnova sama dává o tom vysvědčení, že se vynasnažili aby všecky momenty, které zde přicházejí v úvahu, správně vystihli a zachytili. Neváhám vysloviti referentu p. dru Englišovi opravdové uznání nad prací, kterou zde vykonal (Výborně!). Kdo viděl, jak vypadala ta vládní osnova, když nám byla doručena, a kdo ji srovná s tím, jak byla přepracována, musí uznati, že je to vlastně úplně nová práce, která má z mnohých a mnohých hledisk velké výhody oproti původnímu vládnímu návrhu.

Daň z obratu jest spojována s daní luxusní. Zde vzniká ovšem otázka, co je to, ten přepych? Pan referent sám ve svých vývodech již se zmínil o tom, že ve finančním výboru tento seznam přepychových předmětů při původním projednávání byl několikrát větší než je dnes. Když jsme se na to ve finančním výboru rozeběhli, domnívali jsme se, že vlastně všechno je přepych. Pak jsme si to ale rozmyslili ze dvou hledisek.

Především můžeme přepych jenom částečně zachytiti technicky a nemůžeme klasifikovati jako přepych to, co se nám technicky nedá ovládnouti. Za druhé, nemůžeme také kvalifikovati jako přepych každou drobnost, kterou si může a musí dovoliti i ten nejchudší: každé zrcádko, každý hřebínek a každý kartáček. Mohlo by se říci: nemusí býti takové zrcátko, bez zrcátka se každý obejde. Ale na druhé straně, kdybychom klasifikovali zrcádko jako přepych, dostali bychom se do nemožných situací. Proto jest třeba a bylo třeba restringovati daň přepychovou na předměty skutečně velkého přepychu a jest třeba tento moment zvláště zdůrazniti, poněvadž by se nám mohlo velmi snadno vytknouti právě ze širokých vrstev, že zavádíme zde těžkou a onerosní daň z přepychu, ale že zas toho bohatého přecházíme. My jsme ale dnes, jak jsem řekl, v takové situaci, že prostě všechno to, co by se jako přepych dalo klasifikovati, nemůžeme zachytiti a že zachycujeme nejprve to, co skutečně můžeme považovati jako přepych bohatých lidí. Když si projdete ten seznam přepychových předmětů, vidíte, že i za těchto poměrů, které jsem vylíčil, šli jsme ve vyměřování pojmu přepychu dosti přísně, a sami se můžete přesvědčiti dotazem v kterémkoli obchodě, že mnoho a mnoho věcí, které my klasifikujeme jako přepych, skutečně snad ani přepychem není v tom směru, že by si jich mohl dopřáti jen skutečně bohatý člověk. Jen si projděte tu kapitolu o nábytku! Tedy my, jak jsem řekl, musíme se již napřed hájiti proti tomu, že bychom byli tu nespravedlnost ještě stupňovali tím, že bychom pouštěli bohatého a zatěžovali jen chudáky. V osnově se praví, že tato daň jest vlastně úhelným kamenem sanace státních financí - ovšem jen tehdy, když se povede. A o to právě jde. Tato daň jest možná a má smysl jen tehdy, jestliže bude naše finanční správa tak vybudována, aby mohla celý ten ohromný a těžký úkol, který ji tato osnova ukládá, také provésti. Jest nemožno, s tím, co dnes naše finanční úřady mají k disposici, si vůbec troufati na to, že by předpis této daně vešel v obecnou známost.

Finanční správa musí udělat nyní skutečně velkou zkoušku, zdali dovede také velký technický úkol zdolati. Proto navrhoval finanční výbor, - a já velmi podporuji jeho resoluci - aby finanční správa i provisorními prostředky postarala se o to, aby měla co nejdříve a co nejvíce kvalifikovaných sil pro první instanci k disposici. Bylo by to přímo neštěstím, kdyby tato daň, která nám sympatická není, ale k níž se odhodláváme prostě ze státní nutnosti, která má státu vynésti veliký obnos, selhala pro neschopnost státního aparátu.

To jest jeden z nejnaléhavějších úkolů, a působilo by jistě velmi dobře, kdyby účinek této daně projevil se také v tom, že by se celý náš finanční aparát vybudoval tak, jak je to žádoucno. Ale vedle toho má tato daň jako předpoklad ještě to, že bude všeobecně známa. To není daň, jaká se každého dne vyskytuje, daň, o níž člověk nemusí být tak nějak zvlášť uvědoměn a poučen. To jest daň, která musí býti tak, jako slabikář každému známa, alespoň ve svých hlavních zásadách, poněvadž se každého člověka, řekněme, skoro každého člověka a skoro na každém kroku, dotýká. A jestliže my se chceme bránit defraudaci, jestliže my se chceme bránit tomu, aby defraudace se neskrývala za záminku neznalosti, musíme se postarati o to všemi prostředky, aby daň byla uvedena ve všeobecnou známost.

Také s tohoto hlediska adresoval finanční výbor resoluci na finanční správu a já se i za tuto resoluci velmi vřele přimlouvám. Konečně navrhoval finanční výbor resoluci, týkající se úpravy cen maximálních. Tato resoluce není takovou resolucí, která se nemusí respektovati. Jestliže daň má míti vůbec nějaký smysl, jestliže její výnos má odpovídati také tomu, co se očekává, potom jest naprosto nutno, aby také předměty, s nimiž stát hospodaří, byly do této daně zahrnuty. Je jasno, že nemůžeme tam, kde máme maximální ceny, prováděti daň z obratu, poněvadž tím okamžikem by maximální cena přestala býti maximální cenou. Ale stát má zase na druhé straně možnost, určitou úpravou maximálních cen přispěti resp. tím, že by participoval určitou částkou na maximálních cenách, svůj podíl také inkasovat.

Byl bych velmi nerad, kdyby tato otázka regulace maximálních cen za tím účelem, aby stát přišel na svůj účet pro daň z obratu, vedla také k tomu, aby se maximální ceny zvyšovaly z jiného důvodu, tedy více, nežli by vyžadovala snad předpokládaná daň z obratu. I na to bude třeba přirozeně dbáti.

To jest, slavné Národní shromáždění, jaksi všeobecné hledisko, se kterého posuzuji předloženou osnovu, a opakuji znovu: daň sama je pokusem, který teprve musí se prokázati, kterým musíme si nasbírati teprve zkušeností pro vlastní a definitivní uspořádání této záležitosti, jest možna jenom za dnešních poměrů, a jest diktována jenom státní nouzí.

My, - a to prohlašuji za klub československé strany socialistické - my, třeba s kyselou tváří, budeme pro ni hlasovati a budeme hlasovati přirozeně také pro všecky resoluce, které finanční výbor k této osnově navrhuje. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hajn (zvoní): Slovo má člen pan Vilém Votruba.

Posl. Vilém Votruba: Slavné Národní shromáždění!

Obě daně, o kterých právě jednáme, a sice všeobecná daň z převodů statků a pracovních výkonů a daň přepychová, jsou daněmi nepřímými. Jsou to daně, ku kterým finanční správa každého státu velmi ráda sahá, když potřebuje hodně příjmů a když potřebuje ve vydáních náležitě zalepit vzešlou velkou díru.

Otázka daní nepřímých není otázkou novou. Datuje se již přímo od středověku, kdy města nemohla vystačiti se svým rozpočtem a potřebovala kromě hlavních příjmů také ještě příjmy jiné. Tu vybírala jakousi nepřímou daň, jisté vstupné do města, které se platilo hned při vstupu do brány města. A od té doby ta myšlenka vžila se u všech finančníků států a vidíme, že rádi k ní sahali i ti, kteří theoreticky tyto daně nepřímé potírali. Můžeme říci, že celé strany, které v programu mají potírání nepřímých daní a nahražování jich systémy takovými, kde by na př. osobní daň z příjmu byla náležitě upravena tak, aby mohla hraditi všecky potřeby státu, že i ty strany, jak vidíme, i podle složení dnešního Národního shromáždění, do tohoto kyselého jablka musejí také kousnouti a s kyselou tváří, jak řekl můj pan předřečník, budou pro ně hlasovati.

Proč se rádo k daním nepřímým sahá? Předně proto, že hodně vynášejí, vždy více, než kterákoli daň přímá, a za druhé proto, že lid tyto daně platí a není si toho ani vědom, poněvadž je nemá vyznačeny na bílém archu, podle něhož odvádí je na berním úřadě, nýbrž poněvadž jsou obsaženy v ceně všeho, co spotřeboval.

A tak vidíme, že ti lidé a strany, které theoreticky potírají existenční oprávněnost daní nepřímých, sahají k nim samy a jednání své omlouvají tím, že prohlašují daně nepřímé za nutné zlo, bez něhož řádné finance státu se udržeti nemohou. S tohoto stanoviska musíme posuzovati obě tyto daně, o nichž dnes jednáno.

Máme především daň z převodu statků a pracovních výkonů. V důvodové zprávě páně referentově je nazvána generální daní spotřební, jest to tedy ta největší daň spotřební, kterou budeme mít. Před tím jsme takové daně neměli. Vedle nových daní spotřebních, jako je daň z uhlí, z vína a zvýšená daň z piva, bude to ještě generální daň, která se bude ještě vedle těchto daní odváděti. Ale při tom ještě stále, jakkoli nazývá se daní spotřební, je zde jistá pochyba, zůstane-li výhradně daní spotřební či nebude-li také jistou daní výdělkovou.

Není vyloučena možnost, že do budoucnosti tato daň spotřební, pokud zákon dovoluje přesunouti ji na konsumenty, - a zákon to dovoluje, a osnova má výslovné ustanovení o tom, když bude zde zboží a statků dosti, jichž dnes se nedostává a kdy nastane volná soutěž a konkurence a když ji každý obchodník, každý živnostník a každý výrobce bude platiti ze svého, - přestane býti potom daní konsumní a stane se skutečně daní výdělkovou. Já neváhám tvrditi, že, když obchodník bude něco prodávati za 1 K, haléř k tomu jako 1 procento nepřirazí a bude prodávati za 1 K dál, poněvadž to nestojí za to, aby se řeklo 1 K 1 h, že v tomto případě přestane býti ta daň daní konsumní. Když se na ni dívám tak, jak pan referent, že je to daň konsumní, musím říci, že předčí všechny daně, které jsme dosud měli, a že jí nedostihne i co do významu i co do výnosu a také co do citelnosti žádná z konsumních daní, která bude příště na naše konsumentstvo uvalena.

Tedy to je první hledisko, se kterého musíme se dívati na tuto předlohu. Druhé je, že má znak, který je společný všem nepřímým daním, totiž: občanstvo ji bude platiti, nebude o tom věděti, neuvědomí si toho, že ve zvýšené ceně platí a odvádí republice daň, ale neuvědomí si, že ta cena je zvýšena, a potom to zvýšení cen odnese zase ten živnostník, obchodník, který tu daň odvádí státu a je jakýmsi berním pro republiku. Živnostník a obchodník bude zase takovým obětním beránkem, jako dosud, a bude se zase na něho pohlížeti tak, jako se dosud na něho pohlíželo.

Dále dlužno vytknouti, že finanční erár bude míti obchodníka a živnostníka úplně v rukou, pokud se týče hlášení příjmů dani podléhajících, neboť § 16 stanoví:

"Podnikatelé jako platitelé daně jsou povinni, za účelem zjištění úplat dani podléhajících vésti záznamy podle ustanovení, která vydá ministerstvo financí.

Záznamy tyto, dopisy, obchodní knihy a listiny, do kterých má finanční úřad právo za účelem daňové kontroly kdykoliv nahlédnouti, jest povinen podnikatel po 5 let uschovávati. Lhůta tato se počítá od konce kalendářního roku, ve kterém se daň stala splatnou.

Kromě toho jsou podnikatelé povinni, finančnímu úřadu podati všechna vysvětlení, jichž potřebuje k vyměření daně a ku provedení tohoto zákona."

Podle tohoto paragrafu bude míti berní správa každého výrobce, každého obchodníka, každého živnostníka, úplně v rukou, bude míti spolehlivý podklad pro majetkovou daň i pro daň výdělkovou. Když povážíme, že stávající berní a daňové předpisy o osobní dani z příjmů posud platí, že berní orgán může kdykoliv nahlédnouti do obchodních knih a že obchodník je povinen, předložiti veškeré obchodní sklady, vidíme, že jednou se to může státi z důvodu osobní daně z příjmů, jednou z důvodu daně obratové. A když uvážíme, že po 5 roků bude povinnost výrobců, obchodníků a živnostníků, tyto knihy uschovávati, pak seznáme, že tyto vrstvy budou úplně v moci berního eráru a že do nich bude berní erár, pokud se týče spotřební výdělkové a daně z příjmů, viděti, jako - jak říkáme - do zrcadla.

Se stanoviska berní morálky nedalo by se proti tomu ničeho namítati, to přiznávám, ale musíme žádati, aby tato spravedlnost, která chce postihnouti tyto tři vrstvy úplně spravedlivě dle jejich daňové schopnosti, aby platila také pro ostatní vrstvy, neboť neběží jistě žádnému o to, aby republice upřel to, co jest jí povinen dáti, ale záležeti musí každému na tom, aby všichni dávali republice to, co republice dáti jsou povinni. (Výborně!) To tak celkově. Když podíváme se na jednotlivá ustanovení, dovolte, abych hned zastavil se při § 1.

Druhý odstavec § 1., když vytkl pojem zdanitelných převodů (dodávek) a výkonů, praví:

"Nezáleží na tom, děje-li se dodávka nebo výkon dobrovolně, anebo na základě zákonného nařízení, pokud se týče po úředním příkazu, byly-li dodávka nebo výkon opravdu uskutečněny, aneb platí-li podle zákona za uskutečněny, byla-li skutečně převedena fysická držba, aneb stal-li se převod bez skutečného odevzdání fysické držby."

S povděkem konstatuji, že zde byla učiněna změna proti původní osnově, poněvadž jsou zde přitaženy t. zv. bursovní obchody ke zdanění. Ještě však nemám jistotu, zdali t. zv. řetězový obchod zde jest přitažen tak náležitě za vlasy k berní povinnosti. Pan referent to vysvětluje tím, že řetězový obchod, keťasové, mohou se vyhnouti placení této daně jen tehdy, když sobě navzájem věří a když navzájem na sebe nic neprozradí. Kdyby na sebe něco prozradili, jsou v nebezpečí, že může jeden po druhém žádati ještě jednou splacení kupní ceny, nehledě ani k následkům trestní sankce, která v osnově a ve zprávě tohoto zákona jest uvedena. Řekněme, proč není tam - a to by se doporučovalo - jisté ustanovení, které by vylučovalo možnost, aby ti keťasové byli chráněni, kdyby si navzájem věřili. Vytýkám to proto, poněvadž v důvodové zprávě se praví, že tento zákon jest věcí vývoje. Pan referent doznává, že nebylo možno vyslechnouti všecky odborné kruhy, že nebylo možno, dostati od nich dobrozdání, a že tento zákon, jak jest navržen, je základnou, na které se bude dále budovati. Vytýkám to tedy v dobrém úmyslu, aby se při budováni na to nezapomnělo, a aby se našel modus nějaký, kde by bylo naprosto vyloučeno, aby podloudný, řetězový obchod neplatil tuto dávku a mohl bujeti na úkor legitimního obchodu.

V § 4. uvádí se, které dodávky a výkony jsou od daně osvobozeny, a tu se praví v odstavci 14.: "Příležitostné dodávky nepodnikatelů (§ 5. bod 4.), pokud cena jednotlivé dodávky nepřesahuje 500 kor. "Tím slovem "nepodnikatel" se myslí někdo jiný než podnikatel. Tedy když ne podnikatel, řekněme, mistr nebo živnostník, jeho dělník některý nebo učeň, kdo není samostatným podnikatelem, a to pokud cena jednotlivé dodávky nepřesahuje 500 K. Předně toto vyloučení ze zdanění se mi zdá povážlivým, poněvadž bude bujeti potom silně fušerství. Dnes při 8hodinové době pracovní jest dosti času pro pomocné dělníky v závodech, aby si mohli vykonati nějakou jinou práci, ne po živnostensku, ale jinde za úplatu a tak si přivydělati. Nyní poroste velice silně toto zadávání prací nepodnikatelům. Bude to však také na úkor samostatných mistrů, kteří o tuto práci přijdou, ačkoliv všechny povinnosti s provozováním svého závodu spojené budou musit splniti, a bude to také na úkor republice, která přijde o tuto dávku. Pak suma, která jest zde limitována do výše 500 K, jest, jak se mi zdá, příliš vysoká a stačí, kdyby tam stálo "do 50 K".

Přicházíme nyní k dani z přepychu. Jest otázka, co jest přepych? Pan referent ve své zprávě sám praví, že jest to těžko definovati; přepych jest pojem relativní a jest opravdu těžko stanoviti, co jest přepych a co není přepych. Vychází se ze stanoviska, že přepych jest protivou nezbytné potřeby. Co jest nezbytná potřeba, nemůžeme přímočárně naznačiti a vymeziti. U některých národů jest přepychem nošení košile a oděvu vůbec. U nás bychom mohli říci, že přepychem jest užívaní vidličky, místo které bychom mohli se spokojiti s jednoduchým bodcem jako Číňané a Japonci. Bylo by to snad i jednoduché a z ohledů hygienických odůvodněné, poněvadž by to nestálo tolik námahy, abychom musili pravidelně čistiti vidličku, aby v mezerách jejích nezůstalo trochu špíny, která by nám příliš nevoněla. Otázka přepychu je problematickou a těžkou, to uznávám.