Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Jak se nyní zachytí přepych? Principielně zachycuje se tenkráte, když přechází od obchodníka ke spotřebiteli. Tomu říkáme: drobný prodej. V drobném prodeji proto to bylo nutno, aby daň nebyla vícekrát vybírána. To jsme nemohli udělati jako u daně z převodu, proto se to děje u spotřebitele. Německo při posledním svém reformním návrhu přešlo k tomu, že část přepychových předmětů nezdanilo v drobném prodeji v době posledního přechodu od obchodníka ke konsumentovi, nýbrž u výrobce. I my jsme následovali tohoto vzoru, avšak ne všude, nýbrž pouze tam, kde soustředěná výroba vede ke spotřebně hotovým produktům. Na př. zdaňujeme šaty, a zdaňujeme i látky. Látky bychom byli mohli dobře zdaniti u továrníka a ne v drobném prodeji. Ale my zdaňujeme netoliko hedvábí, nýbrž také hedvábné obleky.

Kdybychom byli v továrnách zdanili hedvábí a jeho výrobu, musili bychom zaříditi řízení, dle kterého se vrací tomu krejčímu daň, kterou zaplatil v ceně u výrobce, poněvadž za hedvábný oblek bude musit znova platiti státu 10 %. Vznikla by nám komplikace v restituci daně, kdybychom zdanili i takové předměty, které nejsou již u výrobce k spotřebě hotovy. Sklo jest takový statek, tam hotové výrobky se již u velkovýrobce dělají v továrně a zde jenom přecházejí z obchodu na konsumenta.

Sklo bylo možno ve výrobě zdanit a tak jsme zdanili jen některé statky ve výrobě, které tuto hotovost hned v továrně vykazují. Výjimečně bylo možno také zdanění navázati na dovoz, pokud arci se předměty toho druhu u nás nevyrábějí, jako jižní ovoce, kaviár, mořští raci, ústřice, cizokrajní ptáci. Přirozeně, že se vlastně na hranicích zdaní dovoz veškerých přepychových předmětů, neboť by jinak lidé ucházeli dani, nakupujíce v cizině.

My máme, velectění pánové, při přepychové dani dvojí sazbu, totiž 10 - 12 % a dnes, tuším, "Národní Politika" má úvodník, ve kterém se proti tomu píše jako proti jisté nespravedlnosti. Ale, velectění pánové, to nebyl snad druh přepychových předmětů, ten horší, zavržitelný přepych, který zdaňujeme 12 %, kdežto ten slušnější jen 10 %, nýbrž to byl prostě ten fakt, že jednou zachycuje přepychová daň cenu u výrobce, která je mnohem nižší, a podruhé cenu v drobném prodeji, která je mnohem vyšší. Kdybychom chtěli vyměřiti přepychovou daň stejnými procenty, jak u výrobce, tak v drobném prodeji, bylo by to nerovnoměrné, poněvadž by tato daň byla mnohem vyšší u těch předmětů, které se zdaňují ve výrobě.

Jen z té a jedině z té příčiny daň, která se vybírá u výrobce a dovozu, činí 12 % a ostatní daň činí pouze 10 %. Pro přepychovou daň budeme mít zvláštní řízení, poněkud komplikovanější, nežli bylo u oné daně z převodu: zvláštní přihlášky podniků, které těmi věcmi obchodují, zvláštní knihy a zápisy o nich, bezpodmínečné ¹/₄letní placení, - vládní osnova chtěla dokonce placení měsíční, ale my jsme na to nepřistoupili - zkrátka zvláštní přísnost, poněvadž přirozeně běží o větší státní interes a o relativně větší obnosy.

Nuže, to by bylo v hlavních rysech, co jsem chtěl uvésti k podrobnému výkladu o obou daních. Platnost tohoto zákona má počíti 1. lednem 1920 a končiti rokem 1923. Všecky ty důvody, které jsem uvedl proti a pro tu daň, jsou toho druhu, že, pokud mluví proti ní, tož jsou slabší v nynějších mimořádných poměrech kolísajících cen, nežli budou, jakmile přijdeme poněkud k uklidnění a ustálení poměrů. A naopak: všecky finanční důvody, které mluvily pro ní platí pro tyto mimořádné poměry, odpadnou nám, jakmile se vrátíme jen poněkud do normálnějších poměrů.

Z toho vyplývá, že tato daň je výslovně daní mimořádných poměrů, daní přechodnou, a ačkoli vládní osnova neměla časového limita, my jsme ji časově omezili do konce r. 1923. Ale ne všechna ustanovení vejdou v platnost dne 1. ledna 1920. Ustanovení o zdanění mezi závody téhož podniku vejde v platnost, jak jsem již řekl, až jestliže vláda to nařízením bude kázati.

Má-li však tato daň vejíti skutečně v platnost 1. ledna 1920, pak se musí státi něco zcela mimořádného. Není dobře možno, abychom při dani, která se dotýká veškerého obyvatelstva, ale zvláště všech podnikatelů, průmyslníků, živnostníků, zemědělců atd., postavili se na pohodlné stanovisko a řekli: Všechny zákony, které byly publikovány ve sbírce zákonů a nařízení, jsou a musí býti obyvatelstvu známy, a kdo se proti nim prohřeší, bude trestán. Mohlo by se nám snadno státi, že by ten zákon prostě vůbec nepřišel v platnost, že by se jím lidé neřídili a že bychom je nemohli trestati, prostě proto, protože by bylo příliš mnoho těch, kteří se prohřešili. Máme již dokonce některé zákony toho druhu, které udržujeme zatím v tajnosti a které vůbec nejsou plněny, když jsme takový zákon udělali a nestarali se o jeho provedení. Máme-li ty miliony z této daně opravdu míti, nestačí jen dnes odhlasovati zákon a v pondělí ho uveřejniti ve sbírce zákonů a nařízení, nýbrž je nutno, abychom se zcela mimořádnými prostředky postarali o publikaci této daně v celé republice.

A proto finanční výbor přijal zvláštní resoluci tohoto znění:

Vláda se vyzývá, aby se postarala vedle normální publikace tohoto zákona ve sbírce zákonů a nařízení o jeho včasné vyhlášení v denním tisku a plakátováním.

Ale, velectění pánové, ani to nestačí. My sanujeme státní finance tím, že každý den teď usnášíme se o jedné dani, jedné větší než druhé, jedné komplikovanější než druhé, ale nevíme, jestli vůbec se podaří, daně tyto provésti. (Posl. Sechtr: Jestli je bude někdo moci platit!) To, pane kollego, budete moci platit! (Veselost.)

Já jsem přesvědčen, že je největší nebezpečí, že se naše finanční správa zhroutí na nemožnosti první instance. První instance finanční byla již letošního roku ohromně přetížena soupisovou akcí a výplatou peněz. My nemáme zaplaceny ještě ani předepsané daně na tento rok a snad ještě ani za minulý ne. My prostě nemůžeme daně vybírat, jakmile obyvatelstvo je si vědomo toho, že není zde nikoho, kdo by skutečně prováděl účinnou kontrolu, rostou nám přes hlavy defraudace. Pak všechny daně, na kterých se usneseme, nebudou nám nic platny. My se musíme každým způsobem postarati o dokrevnění a vybudování prvé instance finanční správy. My ze Slovenska ještě nepřijímáme daní, poněvadž není úředníků, není finanční správa vybudována.

Budeme chtíti daně z majetku, s velkým poháněním tlačíme na ministra financí, kdy již konečně nám tu předlohu přinese, a nestaráme se o to, kdo tu daň vybere, zdali vůbec budeme míti ty, kteří tu daň vyberou. A to platí zvláště o této dani z převodu majetku. Proto finanční výbor, jsa si toho vědom, usnesl resolucí, která tomu má čelit.

My v první instanci nepotřebujeme juristů, jako při důchodkovém soudu, nýbrž potřebujeme lidí, kteří mají juristický rozhled, a především komerční rozhled, kteří se vyznají v bilanci, v účtování v soukromých podnicích, kteří se dovedou podívati na fabriku, co nese a co ne, kteří se vyznají ve zbožíznalství a cenách, zkrátka lidí s praktickým vzděláním. Proto finanční výbor doporučil ministru financí, aby ihned zahájil kursy pro abiturienty, aby kursistům dal výhodná stipendia, aby v těch kursech se jim vykládalo sice finanční právo, ale od praktiků, aby ti lidé, jakmile vyjdou z kursu, mohli býti v berním úřadě co platni.

Naše university vychovávají lidi, kteří se musí teprve učiti, když přijdou do praktického života. Také abiturienti, kteří přijdou do finančního úřadu, nic neumějí; oni mají jen schopnost se učiti. Je třeba, aby ti lidé něco uměli a znali nejen finanční právo, aby měli přehled o národním hospodářství, finanční vědě, dále přehled ústavního, občanského a správního práva a aby byli vyškoleni v praktických věcech. Takových lidí když do půl roku, do třičtvrtě roku a do roka dostaneme sta a snad i více do finanční správy I. instance, kterých potřebujeme, pak jsme situaci zachránili.

S tím souvisí resoluce č. 4, která žádá:

Vláda se vyzývá, aby bezodkladně zařídila a dostatečnými stipendiemi vybavila v Praze, Brně a Bratislavě kursy abiturientů pro praktickou právní a zvláště komerční průpravu k službě finanční při I. stolici, kterážto průprava by končila zvláštní zkouškou, jejíž odbytí by opravňovalo kandidáta k výhodnému služebnímu zařazení.

Mám konečně, velectění pánové, hájiti před vámi ještě resoluci jednu, kterou bych nazval resolucí úspornou.

Jestliže jsem počal krisí a nouzí státních financí, musím ovšem, bohužel, s tímtéž tematem skončit. Já sice nenáležím k těm, kteří budoucnost finanční tohoto státu by posuzovali pesimisticky, poněvadž činím rozdíl mezi stránkou hospodářskou a finanční.

Hospodářská stránka mi praví: Uživíme my se v této zemi? Odpověď na tu otázku jest jiná v Rakousku, kde každý třetí Rakušan je Vídeňákem a kde žádný ministr financí nemůže vykouzliti dostatek potravin pro obyvatelstvo a dostatek zaměstnání; tam problém finanční není jen finančním, nýbrž v prvé řadě především je problémem hospodářským.

Měl-li bych však tutéž otázku zodpověděti pro naši republiku, zdali se uživíme v této zemi, pak bych ovšem nemohl přisvědčiti těm hlasům, které neustále říkají: "My jsme bohatí, my máme všeho nadbytek", nýbrž já bych řekl, že máme pouze podmínky pracovní vytvořeny, podmínky pracovní máme, ale bez práce tyto podmínky pracovní nejsou ničím. Výnosy dolů a pozemků tvoří jejich hodnotu. Nemají továrny ceny, nemají pozemky hodnoty, jestliže k nim se nedruží činorodá práce. Činí se rozdíl mezi chudými a bohatými zeměmi, ale bohatou zemí není jen ta, která slyne přirozeným bohatstvím. Rusko jest nadáno přirozeným bohatstvím více než Německo. Srovnejte nordické země, srovnejte Anglii a Indii! Proč může konkurovati hindustanský výrobce bavlny s výrobci anglickými? Hindustanskému výrobci roste bavlna za jeho stodolou, kdežto anglický výrobce ji vozí sem a tam na tisíce mil a účinně konkuruje jedině proto, poněvadž jest to jiný národ a jiná práce. To říkal Macaulay, že není rozdílu mezi Kampaní a Špicberky jako mezi národem zdravým a na druhé straně národem zrůdným. Jest pravda, že právě za války tyto kvality hospodářské, morální, láska ku práci, láska k pořádku a k povinnosti, se zneužily a že bude dlouho trvati, než opět povzneseme morální úroveň obyvatelstva na tu výši, na jakou je žádoucí. Toho si musíme býti vědomi, že jen ty přirozené podmínky jsou zde, že netvoří bohatství o sobě, nýbrž pouze spolu s prací. My můžeme býti bohatým národem, budeme-li chtíti.

Druhá věc jest zde, že jsme ještě také národem malým. Myslím, že nebylo doby, jakou je nynější, ve které pociťujeme, že jím jsme a jak jsme přímo míčem mezinárodni hry hospodářské, která se s námi provádí. Já velmi dobře rozeznávám národ francouzský, anglický a americký, který všechno obětoval pro nás, abychom se stali samostatnými, od jisté skupiny finančních spekulantů, kteří jako supi usilují o to, aby se zmocnili naší země. (Výborně! Potlesk.) Ta dnešní situace, kterou vidíme, ať jest to v hodnocení naší valuty, ať jest to podmínka půjčková, nasvědčuje tomu, že se s námi provádí hra a že jest nebezpečí, abychom se skutečně nestali kolonií. Při nynějších kursech naší koruny jest přímo snadno cizozemskému kapitálu, aby nás prostě vykoupil, to znamená, abychom se pro budoucnost stali poplatnými jemu, a to znamená také, abychom nemohli v budoucnu nikterak uskutečniti ony sociální snahy a ideály, které chceme; nebo ten cizozemský kapitál řekne své veto. (Posl. Udržal: V té příčině je třeba ochrany zákonné a co nejdříve!) Chceme-li to, musíme co nejdříve učiniti intensivní opatření proti tomu, zákona jest třeba, ale vedle zákona ještě také jiných prostředků. My musíme si sami uvědomiti toto nebezpečí, že válka politická jest skončena, že začíná válka hospodářská, bohužel, nejen s těmi, se kterými jsme vedli válku politickou, nýbrž i s jistou skupinou těch národů, které jinak milujeme. (Výborně!)

V té době musí se semknout celý národ, nebezpečí je zde. Musíme si uvědomiti, že český národ není národem velkých kapitalistů. Nezáviďme jeden druhému mošny, my jsme malí kapitalisté oproti ohromné světové konkurenci. Nemáme zájmu vykořisťovati jeden druhého. Chceme skutečně všichni sociální pokrok. Abychom to mohli udělati, musíme býti svoji a nesmí cizí přijíti, aby nás vykoupil. Je nutno, abychom se semkli jako jeden muž, dělník, nedělník, abychom prací vytvořili, co jest nutno, a když povzneseme hospodářský stav, uchráníme zemi svému národu, pak bude možno uskutečniti to, po čem toužíme. Finanční výbor byl si vědom situace té, když žádal v resoluci, aby především nastalo skutečné státní hospodářství, aby nebyly vydávány peníze, když nevíme, můžeme-li to uhraditi. Jinak budeme si musit zase vypůjčovati a zase přijde nová odvislost od ciziny. Rolník má umožniti, abychom nemusili importovati. Když však finanční výbor a Národní shromáždění v té intenci bude postupovati, můžeme žádati od obyvatelstva, aby se drželo nejen hesla Rašínova "pracovat a šetřit", ale také platit a být poctivým vůči státu.

Jen potom nastane mezi občanem a státem morálnější poměr, nežli dosud. To je náš stát, to je náš národ, který je stělesněn v tom státě, stát okrádat, znamená tolik, jako okrádat sebe, okrádati svého bližního. Prosím, abyste přijali návrhy finančního výboru. (Bouřlivý potlesk.)

Předseda: Přistoupíme k debatě. Přihlášeni jsou pp. kol. dr. G. Heidler, Vil. Votruba, dr. Horáček, dr. Vanovič, dr. Brabec, Ferd. Jirásek a Slavíček.

Navrhuji ve smyslu § 39. jed. ř. a po dohodě s pp. předsedy klubovními, aby stanovena byla řečnická lhůta 30 minutová. Je proti tomu nějaká námitka? (Nebyla.) Není. Návrh můj je přijat. Uděluji slovo prvému řečníku, p. dr. G. Heidlerovi.

Posl. dr. Gust. Heidler: Slavné Nár. shromáždění!

Osnova zákona o dani z obratu zboží a pracovních výkonů musí býti posuzována velmi chladnokrevně. Pan referent řekl, že je to daň, tuším, špatná. Uvážíme-li, že tato daň má některé důsledky, které budou míti dosti nepříjemný vliv, je to vlastně dosti málo. Je to daň po mém názoru ošklivá. Jestliže jsme se pro ni rozhodli z důvodů státní nutnosti, tedy byl nám směrodatným v první řadě důvod sanace státních financí.

Ale je při tom také třeba, abychom si byli vědomi všech důsledků, které tato daň přináší a přinésti musí. Již v důvodové zprávě je řečeno, že je to všeobecná daň spotřební, - daň spotřební, která nečiní rozdílu mezi druhem spotřeby a mezi kategorií spotřebitelů. V jediném směru přináší určitou výhodu, t. j. u podniků zemědělských výhodu, která jest odůvodněna technikou daňovou, poněvadž by nebylo možno všechny tyto převody v domácnostech zemědělských zachytit.

Finanční výbor ovšem může poukázati na druhé straně k tomu, že hájil zásadu, že veškeré převody mají dani podléhat a že nemá býti učiněna výjimka, velmi důsledně a že výjimky, které by se mohly odůvodniti důvody technickými, omezil skutečně na minimum. Tím, že je to daň všeobecná spotřební, je také daní krajně nespravedlivou. O tom si nedělejme žádných illusí. Pan referent sám na to velmi výmluvnými slovy poukázal. Je nespravedlivá hlavně svou nestejnoměrností, se kterou zachycuje veškeré důchody, bez ohledu na to, je-li to důchod veliký či důchod malý, a bez ohledu na to, je-li to důchod, jehož má býti užito k spotřebě nejnutnější, či ke spotřebě zbytnější. Je to daň, která náš hospodářský život zachycuje. Spoutává jej a má podobu takového organismu, který má chuť růst a růst. My se s ní setkáváme na každém kroku a bude to proto také v prvním okamžiku skutečně velmi nepříjemné, když všichni poplatníci si uvědomí, že při každém nejmenším úkonu platí daň. To jest psychologický moment, který není pro zavedení daně nikdy příjemný. Finanční výbor sám - a to nutno také znovu zdůrazniti - byl toho názoru, že jest to daň, která by se v normálních dobách vůbec nemohla zavésti, že jest to daň, která se může zavésti jen v docela mimořádných poměrech a jen přechodně. K tomuž přesvědčení musí také dospěti každý, když si uváží všechny důsledky této daně.

Tendencí, a sice skrytou tendencí této daně a nepřímou tendencí jest skryté zdražování a sice toto zdražování - to jest moje pevné přesvědčení - nebude jen o těch 5 %, které vznikají tím normálním postupem převodu statků a obratu, nýbrž zdražení bude využitkováno těmi, kdož prodávají. (Hlas: Jistě!) To zdražení, myslím, že bude jistě více, než jest potřeba, zaokrouhlováno nahoru (Tak jest!) a my nebudeme míti zdražení 5 %, nýbrž můžeme počítati se zdražením vydatnějším. Jakmile jednou vyslovím to slovo zdražení, musím také ihned si býti vědom všeho toho ostatního, co s tím souvisí. (Hlas: Přidání!) S tím souvisí hned všechna mzdová hnutí, ať odůvodněná, ať neodůvodněná. Každé mzdové hnutí má za důvod nové a nové zasahování. To všechno jsou jistě vlivy, které nám vítány nejsou a nemohou býti. Také nepřímo zase i otázka podpor bude tím dotčena, poněvadž, řeknu-li: všeobecné zdražení o tolik a tolik procent, tedy hlásí se všichni ti, kteří na tento určitý veřejný příspěvek jsou odkázáni. (Hlas: O tolik chtějí míti přidáno!)

Druhá veliká závada tendence této daně jest ta, že způsobuje vážný přesun v oběhu statků i vážný přesun ve výrobě. Jest přece každému jasno, že každý výrobce bude se snažiti konec konců prodávati laciněji přímo spotřebitelům. To znamená, že se bude snažiti vylučovati toho prostředníka, a zase na druhé straně všichni konsumenti budou se snažiti nakupovati si laciněji, tedy s obejitím prostředníka. Oboji vybíhá na to, že prostředník má býti vyloučen vzrůstem konsumních hnutí a konečně přímým stykem výrobce se spotřebitelem. Ale i na výrobu samotnou má tato daň určitý vliv a sice hlavně ten, že zamezuje se zpracování koupených a a opatřovaných součástek, čili všechny ty podniky, které se dnes vlastně zaměstnávají sestavováním věcí, jsou více méně ve své existenci přece jen stísněny anebo stísněnější, než ty, které mohou bez kupování, bez opatřování si všech potřebných věcí produkty hotové samy ve svých závodech vyrobiti. O těchto důsledcích si nedovoluji úsudku, zda jsou správné, či nejsou správné. Já nechci říci, že meziobchod anebo prostředník nemá býti. Já funkci jeho uznávám úplně. Já zase na druhé straně říkám, že někdy těch prostředníků a meziobchodníků jest příliš mnoho, že by jich mohlo býti méně. Nechci dělati všeobecný úsudek. Podobně nechci dělati všeobecný úsudek o vlivu této daně na výrobní postup, o němž jsem se právě zmínil. To ukáže zkušenost, jak máme ten vliv oceňovati.