Nemohu nic jiného říci,
než že u celních úřadů jest
prapodivná politika. Tento týden byl zatčen
inspektor Švarc, který nedělal nic jiného,
než že odepínal vozy, vyranžíroval
je na opačnou výhybku, čímž se
deklarovalo, že jsou prohlédnuty. A tak se do republiky
a z republiky pašuje bez ohledu, je-li toho zboží
potřeba a jaké jest to zboží. Jest to
patrně děláno z protekce a za provise, což
bude musiti vláda radikálně odstraniti, ale
vy tu debatujete, slavné Národní shromáždění,
o oblecích, z čeho je obléknout, nebo že
je musí vláda obléknout, ale zapomněli
jste říci dvě věci: látky by
se přece na konec za drahé peníze opatřily,
ale neopatří se podšívky. Konstatuji,
že živnostníci nemají ani jednoho metru
podšívek, a bez těch podšívek obleky
dělat nemůžeme.
Tak zvaný syndikát
bavlnářský vám metru podšívky
neprodá, prý s ohledem na místní
výrobu. Nemohu si pomoci, činí to na mne
dojem, že se továrníci příliš
dovolávají dělnictva, že příliš
prosí, aby se na to dělnictvo vzal zřetel,
ať jest to v uhlí, v kterékoliv surovině,
zatím jim však ta otázka dělnická
tak nepřirostla k srdci, ale jest to otázka kapitalistická,
výdělečná a pomocí toho dělnictva
získávají určité politické
kruhy, kde svolávají veřejné schůze
a namlouvají, že dělníci nesmějí
připustiti do republiky vzhledem na svou nezaměstnanost
ani metr zboží, tak zvaného zboží
hotového, poněvadž by tím byla ohrožena
místní výroba.
Vážení pánové,
to musíte prominouti, že my se na to díváme
tak, že v republice jest příliš velká
potřeba a přirozeně, když tu není
dostatek surovin, musí se vláda o to přičiniti,
aby, co chybí, dovezla, aby kryla potřebu, aby lid
byl spokojen, poněvadž lid jest bos, bez košil,
šatů, beze všeho.
Ke konci vzhledem k tomu, že
jest nemožno déle mluviti, že vždycky ke
všem velmi vážným důležitým
předlohám vytkne se velmi krátký termín
debatní, tak že musí člověk na
rychlo odbýt, co by bylo potřeba velmi důkladně
zdůrazniti, prohlašuji, že tuto záležitost
ničím neodbudeme, než úvahou, zdali
by Národní shromáždění
nemělo se usnésti a doporučiti vládě,
aby se provedl soupis veškerého textilního
zboží, které bylo přiděleno z bavlnářské
ústředny, ze syndikátu bavlnářského,
aby továrníci, kteří suroviny do práce
dostali, dokázali, kolik z toho všeho zhotovili a
kam to zboží dali, a zjistiti to pomocí důvěrníků.
Račte prominout, to není třídní,
- já dnes nevěřím již těm
továrníkům - žádáme, aby
si dali ověřit, že se to skutečně
tam zhotovilo, nebo že to zhotoveno není, aby to mělo
věrohodnost, aby to důvěrníci oddílů
podepsali a aby vláda žádala soupis tohoto
zboží. Když to vláda neprovede, pak jsme
ovšem bez ošacení, pak jest každé
řešení této otázky úplně
zbytečno, poněvadž továrníci
nebudou se ohlížeti na místní bídu
a nedostatek a provedou si svoji osobní kapitalistickou
ideu. Proto upozorňuji, že jen rychlý soupis
veškerého zboží, které vyrobili
z 28.000 balíků a potom z těch 35.000
balíků, které teď dostávají,
umožní, abychom měli dostatek zboží
hned k disposici, a to bude dobrodiním nejen lidu zemědělskému,
nýbrž všem, kteří jsou na ošacení
lidové odkázáni. Jménem našeho
výboru prohlašuji, že budeme pro to hlasovati,
ovšem v předpokladu, že se Národní
shromáždění přičiní,
aby z této debaty čerpalo poučení
a také důsledně to provedlo. (Výborně!
Hlučný potlesk.)
Místopředseda Konečný:
Ke slovu přichází dále občan
Čuřík. Uděluji mu slovo.
Poslanec Čuřík:
Slavné Národní Shromáždění.
Konečně jsme si vzpoměli
také na zemědělské dělnictvo,
které nachází se tou dobou bez řádných
obleků, bez obuvi a má v tom hrozném nečase
vykonávat těžkou zemědělskou
práci.
Já lituji jménem našeho
klubu lidové strany československé, že
teprve dnes páni přicházejí s podobným
jednáním a že nepostarali se už v čas,
než bylo takové nepočasí, aby se obuv
pro dělnictvo řádně opatřila.
A konečně je to také v době, kdy likviduje
tak zvaná ústředna pro kůže a
kdy také oděvní centrála nachází
se také v likvidaci. Máme, bohužel, smutnou
zkušenost, že v těch našich centrálách
toho zboží bývá sice někdy dosti,
ale je-li ho zapotřebí, tedy se okamžitě
ztratí a nelze ho nikde dostati. Mám specielní
případy, které týkají se dodávky
obuvi pro naše dělnictvo.
Uvádím konkrétní
případ, který jsem zjistil před týdnem
v Novém Jičíně, kde měl jsem
náhodou prohlídku tabákové továrny.
Tu si mi stěžoval náš český
řiditel, že objednal pro dělnictvo něco
přes 400 párů obuvi z oděvny brněnské
a sice na základě přímého vyzvání
této oděvny. Dělnictvo se na tuto objednávku
spolehlo a nepřihlásilo opatření obuvi
u města, ale najednou přišla zpráva,
že v oděvně obuvi není, ačkolikolivěk
byla učiněna řádná objednávka
včas. Nyní to dělnictvo jest bez obuvi.
Podobné případy
odehrávaly se také na jiných místech,
na př. ve Frenštátě u zemědělského
dělnictva lesnického, kde ti horalé musí
nositi obuv dohrou, aby mohli konati těžkou práci
v horách a lesích, při níž ovšem
spotřebují mnoho obuvi a oděvu. Ti jsou stejně
dnes bez oděvu a bez obuvi a jsou téměř
v zoufalém postavení, poněvadž nedostali
včas vyřízení své objednávky.
Těchto případů máme celou řadu
na Brněnsku a na Slovensku, kde specielně nutno
poznamenat, že obuv byla dodána obchodníkům
židovským, kteří pak s ní prostě
keťasovali, a obyvatelstvo malorolnické a dělnické
bylo obuvi nesprávně podělováno.
Tento systém se bohužel
zahnízdil u nás po způsobu starého
Rakouska. Když bylo nějaké dobré zboží
někde v centrále, věděl o něm
pouze někdo vyvolený, nanejvýš nějaký
přítel z kavárny, nebo ze strany, ale aby
to vědělo obecenstvo, aby si mohlo včas vybrat
zboží, které bylo určeno pro všecky,
to se bohužel nedělo. Jsou případy,
ač nemyslím, že všichni, jichž se
to týká, měli zlou vůli, ale bohužel
zboží dobré, jako plátno dovezené
z ltalie, druhy podšívek, prádlo atd.
bylo uloženo často jen ve zvláštních
uzamčených komorách, kam přišel
pouze někdo na zvláštní doporučení,
kdežto druzí museli vybírat papírové
zboží, které bylo tam na hromadách
jako hnůj naházeno a dávalo se těm,
kteří přišli kupovat z potřeby
a bez protekce. A tyto případy bohužel - znovu
to říkám - děly se všeobecně.
Proto, velectěné Národní shromáždění,
je mně to, řekl bych, zrovna podivné, že
po všech těchto případech, po tom vyrabování
dobrého zboží způsobem nelegálním,
najednou chcete pomáhati těm chudákům
z toho, čeho vlastně zde není. Nechci podceňovati
návrh, který zde byl podán, ale považuji
jej za příliš opožděný a
věc samu tou dobou za méně uspokojivou.
Naše lidová strana československá
má však ještě jiné stížnosti.
Máme, velectění pánové, zkušenost
s rozdělováním zboží. Jsou to
zkušenosti z obchodu zbožím koloniálním,
z obchodu různými potřebami životními
a také specielně z obchodu šatstvem a obuví.
Kdo nemá legitimace, - to
je všeobecně známý nejen vtip, nýbrž
i fakt - nedostane žádného zboží
odnikud, nanejvýše, když po případě
maže. Mohl bych to dokázati příklady,
ale nechci zatahovati do věci osoby, které jsou
nevinné a stojí stranou celé události.
Když se někam přijde a trochu se zamaže,
jde to lépe, ale nestačí tu 5koruna nebo
20koruna, nýbrž to musí jíti 100koruny.
To je smutná ukázka, to je hrozný šlendrián,
který se nemá v našem státě
trpěti. Mluví se o svobodě organisační,
svobodě přesvědčení a svobodě
názorů atd., ale ten, kdo má odchylné
mínění, ten může klidně
umřít na ulici, toho si nikdo ani nevšimne,
není-li snad organisován specielně ve straně
sociálně-demokratické a po případě
i u českých socialistů. My máme zkušenosti,
že obě dvě jsou stejné, když se
jedná o příslušníka strany lidové.
Já nechci někomu nadržovat a také nechci
dokonce na někoho útočit, ale mám
za to, že se pánové velmi dobře v této
věci shodnou, a že ten systém násilí
ve formě nezásobování příslušníků
odchylného míněni, bohužel, zaviněn
je všemi těmi, kteří mají dnes
vládu v rukou. Slavné Národní shromáždění!
Pak-li nás má uspokojiti jednání o
tomto návrhu, tu přirozeně musíme
žádati v prvé řadě okamžité
uvolnění všeho zboží, které
je kde na skladě, ať se nachází u velkých
fabrikantů nebo někde ve skladištích
družstev, ať se uvolní také suroviny na
toto zboží, ať se také vláda postará,
aby toto zboží bylo včas náležitě
zpracováno. Mně jeden úředník
brněnské oděvny ukazoval celý seznam
určitých dodávek 2 různých
továren.
Tyto firmy se zaručily zboží
dodat, ale dnes ho jistě nedodaly, ačkoliv materiál
na ně dostaly. Zboží není, materiál
také není. Kde je nyní vada v tomto
směru? Vada je v tom, že není u nás
řádné kontroly. U nás doveze se zboží,
draho se zaplatí, třeba cizí valutou, nebo
nějakou kompensací, naším drahým
zbožím domácím, ale kam přichází
to zboží, kdo a jak je zpracuje, o to se vláda
velmi málo stará. V tom nemáme skutečně
naprosto žádné důležité
a přísné kontroly. Ta kontrola je jen na
papíře. Tedy také v tomto směru je
nutno, aby se zjednala náprava, aby zásoby surovin
byly také řádně k účelům
svým zpracovány.
Ohledně podělování
mám pouze to přání, aby hospodářské
rady i korporace, jak jsou jmenovány - sociální
komise a také obecní rady byly naprosto nestranné
v podělování šatstvem nebo obuví.
Budete-li trpěti v kterékoli straně
systém, aby se měřilo podle toho, kdo kam
přísluší, může se vám
stát, že ti postižení s druhé strany,
když budou státe odstrkáváni, vám
řeknou: Pánové, tu práci vykonejte
si sami! Na práci a na výživu mají všichni
stejné právo, a to stejné právo na
život, právo na práci a svobodu přesvědčení
zde musím zdůrazniti co nejvíce.
Jinak prohlašuji, že hlasujeme
pro navrženou resoluci. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda posl.
Konečný (zvoní): Řečnická
listina je vyčerpána. Táži se pana zpravodaje,
přeje-li si slovo k doslovu.
Zpravodaj posl. Biňovec:
Ano.
Místopředseda posl.
Konečný: Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Biňovec:
Vážené Národní shromáždění!
Z debaty jest pozoruhodno to, že
někteří páni řečníci
vyslovili se proti svým vlastním tendencím,
a to hned pan kol. Petrovický, který jest příslušníkem
strany, jež rozpoutala v poslední době boj
proti přednostnímu zásobování,
který se tedy velice konkretně vyslovit pro to,
aby jisté vrstvy dělnické a vrstvy inteligentské
skutečně do přednostního zásobování
pojaty byly. (Posl. Petrovický: Aby jim bylo stejně
měřeno!)
Já jsem zastával ve
své původní zprávě zásadu,
aby ve všeobecném zájmu byl ten, kdo produktivní
práci vykonává, podle toho ceněn a
aby mu fakticky bylo umožněno, aby práci tu
vykonávati mohl. Tedy já jsem nevyjímal inteligencí,
naopak, poukázal jsem na to, že ten, kdo dnes pracuje
za mzdu a gáži, ať je to kdokoliv, opravdu nemá
skoro ani možnost, aby potřeby své, jako je
obuv a ošacení, získal.
Pánové, bylo by dobře,
abychom si jednou ujasnili zásadu, že v této
těžké situaci hospodářské,
ve které se nalézá náš celý
národ, musíme v první řadě
vždy pamatovati těch, kteří jsou skutečnou
oporou našeho státu a kteří svojí
produktivností národohospodářský
vývoj jeho umožňují. Padla zde poznámka,
mimochodem snad, že prý zemědělské
dělnictvo nepracuje. Konstatuji a podtrhuji to, co jsem
řekl v úvodu své řeči zpravodajské,
že bychom si skutečně měli vzíti
příklad z odvahy, s jakou zemědělci
tentokráte šli, aby zachránili republiku, to
jest, aby republice umožnili obchodní styky s cizinou
tím, že všechno co souvisí s produkcí
cukerní, bylo z půdy vyzískáno. To
nikdo nepopře, že kdybychom na ty zemědělské
obvody pozvali kde koho z měst a menších městeček,
že by se každý pěkně poděkoval,
aby v tom bahně, sněhu a při tom mraze šel
a dobýval to, co je podmínkou našeho hospodářského
udržení. Učinili to zemědělci
s opravdu nevšední odvahou a jest potřeba,
ne nějakým odpuzujícím způsobem
zde oceniti jejich zásluhy, nýbrž uznati je
a všestranným způsobem vycházeti jim
vstříc.
Pánové, měli
bychom hledati pasivní resistenci někde jinde. Mám
za to, že když budeme zkoumati obchodní snahy
a tendence našich velkostatkářů, specielně
pak velkostatkářů maďarských
na Slovensku, pak přijdeme k tomu přesvědčení,
že se zde již také ujímá amerikanisace,
to jest, aby při pokud možná menší
výrobě a menších nákladech výrobních
přivodila se drahota plodin, které se v menším
kvantu sklidí, ale draho pak prodají. To zejména
platí a provádí se na Slovensku a všude
tam, kde nemáme skutečně upřímné
snahy vůči našemu státu a republice.
Nepopírejme si, že nejen
na Slovensku, ale i u nás, v obvodu země české
a Moravy, jest mnoho jedinců, kterým záleží
na tom, aby destruktivním způsobem působili
škody v naší republice. Těch jest mnoho,
kteří si nepřáli, aby se vůbec
sklidilo. V posledních dnech jsme mohli jistě seznat
příklady, že rolník skutečně
za velmi nepříjemných okolností dovedl
skliditi poměrně větší kvantum
plodin i při menším počtu dělnictva
než velkostatkář, který odpíral
platiti i tu sazbu, kterou stanovila jako honorář
zemská komise mzdová. Kdybychom zde zkoumali skutečně
podstatu upřímnosti a snahy vůči republice
a odvahu ve výkonnosti pracovní, viděli bychom,
že není tolik škůdců mezi dělnictvem,
zejména zemědělci, nýbrž že
jsou zcela jinde.
Pánové, pokud se týče
názoru p. kol. Dubického, jest pozoruhodno to, že
pravil, abychom již nechali si zajít s těmi
hospodářskými radami, při tom však
volal po důkladné a bezohledné úřední
kontrole všech podniků a všech obchodů,
zásobováním oděvním se zabývajících,
a na druhé straně p. kol. z národně-sociální
strany Hrizbyl zde dokazuje, že tam, kde provedli kontrolu
úředníci, že selhala a že tedy
se skutečně umožnilo všem majitelům
velikých podniků i továren, aby dále
podvodným způsobem hospodařili.
Jest viděti, že nemáme
ani v úřednictvu takový počet schopných
a poctivých lidí, jakého by dnes právě
republika potřebovala. Jest pravda, jsou jedinci, ale o
upřímné snahy těchto jedinců
se rozbíjí všecko, poněvadž máme
mnoho škůdců, kteří trpí
ještě na úplatkářství
a korupci. (Posl. Dubický: A daleko ještě
více v hospodářských radách!)
Na hospodářských radách nemáme
konkretních případů, že by selhaly
po stránce kontroly, naopak stěžujete si na
přílišnou kontrolu se strany hospodářských
rad. (Hluk.)
Pánové, padl zde také
názor, že přicházíme s návrhem
poněkud opožděně. Konstatuji, že
není hříchem, přijíti s tímto
návrhem, poněvadž nejedná se nám
jen o výkon práce polní v této době,
nýbrž o zajištění fysické
schopnosti zemědělské také pro jaro,
a proto není pozdě, nýbrž naopak je
možností, abychom učinili naše zemědělce
schopnými, aby nám zabezpečili příští
sklizeň tím, že nám umožní
jarní osev. Co se nemohlo vykonati na podzim, ať dohoníme
schopností a pilností na jaře.