Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Mám za to, že správnou ekonomickou politikou státu je předpoklad, aby honorovány byly spravedlivé požadavky domácích obyvatel, a my máme, pánové, povinnost k sobě, k venkovu, k celému zemědělstvu, abychom zde docela klidně na všechny strany prohlásili: Musí přijíti doba, kdy nejenom theoreticky, nýbrž i fakticky bude proveden důkaz o tom, že zemědělstvo musí se státi paritním činitelem všude tam, kde se jedná nejen o povinnosti, nýbrž také tam, kde se jedná o práva pro tento stav! (Hlasy: Spravedlnost pro všechny!) Ano, spravedlnost pro všechny! To je předpoklad jistě zdravý, rozumný a odůvodněný.

A teď chci ještě přejíti k otázce opatřování oděvů. Řekl jsem, že vítáme návrh zásobovacího výboru, ale rádi bychom věděli, zdali vůbec spočívá na nějakých reálných podmínkách a zdali naše dělnictvo zemědělské, domkáři a chalupníci také skutečně obuv a oděv jednou dostanou. Nám již neimponují nějaké návrhy, - konstatují bona fide, s nejlepším úmyslem podávané - my potřebujeme zjištění nesporného faktu, zda-li opravdu člověk malý, drobný, těžce na půdě pracující, bude ve svých spravedlivých požadavcích po této stránce také odměněn.

Já si dovoluji tázati se na jedno: Jak chcete, prosím, opatřovati oděv pro zemědělské dělnictvo, domkáře a malorolníky, když československý oděvní úřad je v liquidaci? (Tak jest!) Zakupování látek v cizině pro špatnou naši valutu je téměř nemožné. Uvádím příklad: V srpnu zakoupila oděvna ve Švýcarsku látky na prádlo, které by nás byly stály pro Prahu 5.50 K za 1 m. Poněvadž však nebyla povolena franková valuta ihned, nýbrž až v listopadu a mezitím naše valuta stále klesala, stojí 1 m dnes 12 K 50 h! (Slyšte!) Já tedy nevím, bude-li vůbec možno, aby po této stránce opatřování oděvů vyšlo se našemu malému zemědělskému člověku vstříc, a prosil bych, aby povolaní činitelé učinili všechno možné u domácího průmyslu textilního i účelným organisováním nákupu v cizině, aby opravdu náš návrh neměl jen povahu teoretickou, nýbrž byl také skutečným důkazem toho, že Národní shromáždění po 12měsíční své činnosti uznává a oceňuje právo malého zemědělského člověka na rovnocenný život a že činí vše, co je v lidské možnosti, aby po stránce opatření oděvu a obuvi byl tento malý člověk uspokojen.

Bohužel, utíká mně velmi úzce vyměřená ¹/₄ hodinová lhůta řečnická. Já toho velice lituji, poněvadž jsem chtěl právě při této otázce pojednati o celé řadě jiných problémů, které úzce s tímto návrhem souvisí. Musím se, bohužel, omeziti a končím následujícím

ke zprávě zásobovacího výboru: "Vedle 1¹/₂ milionu páru bot, které budou zhotoveny pro ministerstvo zásobování, budiž zjištěna a dána k disposici uvedenému ministerstvu všechna hotová obuv, aby zemědělskému dělnictvu, domkářům i jiným konsumentům mohlo se co nejvíce vyjíti vstříc. Veškerých zjištěných koží, které nalézají se v továrnách, budiž použito v prvé řadě k výrobě obuví za ceny lidové. Všechny továrny na výrobu obuví a firmy, které s obuví obchodují, buďtež přísně kontrolovány příslušnými úřady, aby v době, kdy nedostatek obuvi je čím dál větší, byla řádně kryta potřeba domácí".

Navrhuji dále, aby vláda se postarala o zajištění šatstva a to jak u továren domácích, tak i účelně organisovaným nákupem v cizině a urychleně oděv rozdělila mezi nejpotřebnější vrstvy lidové na venkově. Jménem republikánské strany čs. venkova prohlašuji, že s upřímnou radostí budeme pro návrh hlasovati, ale také pracovati opravdu, aby pro malého zemědělského dělníka vzešel nový život. (Posl. Binovec: Jen pro zemědělského?) Při nejmenším, pane kolego, pro zemědělského člověka, pracujeme aspoň tak, jako vy, to je samozřejmé. Budeme pracovati pro malého člověka zemědělského, aby mu vzešel nový život, spravedlivě zhodnocený, aby zemědělský dělník byl i v těchto otázkách zásobovacích postaven na rovný stupeň s dělníkem průmyslovým. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Pan kolega Dubický přečetl resoluci. Konstatuji, že nese dostatečný počet podpisů a je tudíž předmětem jednání.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu koll. Petrovickému.

Posl. Petrovický: Slavné Národní shromáždění!

Návrh kol. Biňovce a soudruhů, aby byla rychle přidělena obuv a šatstvo zemědělskému dělnictvu, je jistě návrhem chvalitebným a dobrým, ale byl by chvalitebnějším a lepším, kdyby býval již uskutečněn před těmi letošními hroznými vánicemi, ve kterých bylo znemožněno právě našemu zemědělskému dělnictvu pracovat a sklízet produkty, které musily ke škodě samozřejmě vnitřní hodnoty své do pozdní doby zůstati v zemi. (Posl. Sechtr: Zcela správně!)

Je známo, že právě zemědělské dělnictvo a drobný zemědělec, který obdělává sám svou půdu, jsou vystaveni nejvíce té změně počasí a tu potřebují zajisté v různé době roční, aby byli chráněni před touto změnou časovou.

Ale není to pouze zemědělské dělnictvo. Nejsou to pouze drobní zemědělci, kteří trpí v dnešních opravdu ještě svízelných dobách nedostatkem obuvi, nedostatkem šatstva. Není to pouze dělník, který pracuje rukama, ale jsou to také dělníci duchem, kteří postrádají jak obuvi, tak i šatstva. (Výborně!) A jestli kolega Biňovec prohlásil zde, že by to mělo býti přednostním právem pro zásobování a ošacování dělnictva zemědělského obuví a šatstvem, já s plným vědomím a svědomím zde konstatuji, že rovněž tohoto přednostního práva dnes by zasluhovali po těch 5 trudných, válečných letech také dělníci duchem, vůbec střední vrstvy i malý živnostník i dělník živnostensky i v továrnách, ale i také ti nejmenší z nejmenších učedníci živnostenští, aby na ně bylo pamatováno a všem měřeno stejně, a ne jak vyžaduje zejména kol. Biňovec, jenom přednostně pro zemědělské dělnictvo.

Válka přinesla všem vrstvám národa utrpení, pod kterým ta neb ona třída více méně trpěla, ale my poznali jsme zejména ve válce a již také i v naší republice, že nesmí býti práce jedné třídy nadceňována nad práci druhých tříd, a zejména poznali jsme to i při poslední stávce úřednictva kovodělného průmyslu, kde sám ministr pro sociální péči dr. Winter prohlásil, že nepředstavoval si, jestliže přestane duševní práce v továrnách, že nemohou stále a racionelně pracovati i dělníci. Tedy, vážené shromáždění, musí býti stejně měřeno, stejně u nás v republice oceňována práce všech tříd a také zároveň podle toho odměňována.

Přesvědčili jsme se již u nás, že není myslitelný pravidelný chod státu, že není myslitelný pravidelný chod celého našeho veřejného života bez práce a bez pilné součinnosti všech tříd našeho národa československého. A tu musím žádati, aby také tyto třídy všecky byly stejně posuzovány, aby stejně jim bylo měřeno v zásobování, a aby konečně zmizel ten systém třídního zásobování a také, aby v tomto Národním shromáždění celé naše zákonodárství neslo se ve prospěch všech tříd, ve prospěch celého národa.

Potom můžeme očekávati a také dožijeme se klidu, dožijeme se toho stále dovolávaného pořádku a nastane jistě potom pravá konciliantnost mezi všemi vrstvami celého národa. A to mi přiznáte, že republice jest již jednou opravdu třeba toho pravého klidu, má-li konečně republika uspokojiti všecky vrstvy národa, jež si musí uvědomiti, že jsou stejně cenné, a že jsou stejně potřebné a stejně volají po dosažení blaha, kterého v naší republice dnes sice ještě postrádáme, avšak kterého, když budeme všichni součinně pracovat, jednou jistě také dosáhneme. Musíme si býti vědomí, že nadnášení, panství jedné třídy nad druhou vždycky objeví se jako nadpráví, často i bezpráví, jež budilo a musí buditi odpor, který pravidelně končívá krisí takovou, jež jest potom na škodu celému národu. Proto vláda musí býti vždy objektivní, musí býti vládou nad stranami a ne, jako nynější vláda byla a je v mnohých směrech ne snad nad stranami, nýbrž se stranami aneb dokonce snad docela s jednou stranou, což jistě potom budí odpor jedné třídy proti druhým a boje, které by pří objektivnosti mohly býti zcela zbytečnými.

Apeluji na konci svého proslovu k návrhu kol. Biňovce, aby zejména při zásobovacích otázkách jak pány navrhovateli, tak zejména vládou bylo pamatováno přiměřeným způsobem na potřebné všech tříd v našem národě, a potom teprve bude zřejma objektivnost, které si zajisté všichni pro všecky třídy - ne ovšem pro jednu třídu - celého národa přejeme. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný: Dalším řečníkem je občan Hrizbyl. Uděluji mu slovo.

Posl. Hrizbyl: Slavné Nár. shromáždění!

Dovoltež, abych, pokud čas nám je vymezen, súčastnil se za náš klub debaty a zároveň objasnil situaci ve třech oborech, v bavlnářství, vlnařství a v obuvnictví. Budiž mně také dovoleno, abych více méně odporoval tomu, co páni předřečníci byli přednesli. Domnívám se, že by zemědělskému dělnictvu pomohli zejména majitelé velkých usedlostí, kteří, po mém názoru, mají dosti látek a všeho dost. Neboť kdekdo, když něco potřeboval si koupiti, - odpusťte pánové - musil si to vyměniti a myslím, že byste v té otázce, zejména u čeledínů a podruhů, které máte, ve mnohém mohli odpomoci, kdybyste ze svých t. zv. úspor něco uvolnili a umožnili svým podřízeným, aby si mohli vypomoci. (Posl. Kouša: To jsou selské železné zásoby!)

Dovoltež, abych přikročil k všeobecnému jednání. Otázka ošacení zemědělského dělnictva je podle mého mínění praejudic. To, vážení pánové, nemůže se dotýkati jen jednoho stavu, ač plně uznávám, že stav zemědělský vzhledem na ty prekérní poměry přírodní bude vyžadovati, aby lid byl ošacen. Ale nezapomínejte, že odhlasování takového zákona bude míti za následek, že jednotlivé obory průmyslové, hornické atd. budou se dovolávati téhož, poněvadž si nemohou leč říci, že otázka ošacení a obutí je dnes vedle výživy nejstrašlivější a nejpalčivější, a nebudu jistě přeháněti, když řeknu, že ona bude končiti se vší určitostí katastrofou. Důvody k tomu sám přednesu.

Příčiny veliké bídy ošacovací jest především nutno hledati v úplné devalvaci naší měny. My musíme říci, že pokles valuty a vůbec koruny má za následek, že je tu také drahota a nedostatek ošacovacích prostředků a pro samou politiku často zapoměli jsme na důležité věci, které jsou s to, otřásti základy našeho státu. V květnu a červnu letošního roku, v době, kdy valuta nebyla tak špatná a mohu říci, kdy snad lira stála 2 koruny a jiné valuty byly přijatelnější, - nutno prohlásiti, že se úplně zapomnělo na ošacovací prostředky, ať jest to prádlo anebo šatstvo a obuv; teď, když jsou valuty cizí již příliš vysoké a naše příliš klesly, jest nutno i v tomto směru hledati příčiny, že nelze se dnes tomu diviti, že zboží tak příšerně a rapidně stoupá. Tak na př. průmyslníci textilní, ať již oboru vlnařského nebo textilního, provádějí dle mého mínění - a jsem o tom úplně přesvědčen - sabotáž proti státu, proti všemu, čím vědí, že by neobohatili své kapsy. Mám zaručené zprávy, že dokonce v různých sezeních textilních korporací slíbeno nám bylo, - mám o tom úplné protokoly po ruce - že budeme míti na konci tohoto měsíce 40 milionů metrů různých tkaniv, různého bavlněného zboží a sice na základě koupení 28 tisíců balíků bavlny. Já se vás ptám, slavné Národní shromáždění, vidí z vás někdo metr zboží toho někde? Je možno, aby někdo je viděl a měl možnost si je koupiti? Zajisté že ne. Textilníci pozorovali, jakmile poklesla koruna a stoupaly cizí valuty, - v době té se vyjednávalo o koupi tak zvané nové bavlny a sice oněch 35 tisíc balíků bavlny - oni velmi dobře pochopili, že ona bavlna stoupne, že bude daleko vyšší cena, oni totiž zboží sdělali, nedávali do prodeje, zboží schovávali a nyní tam to levnější zboží z oněch 28 tisíc balíků budou stejně termínovati cenami jako z bavlny, kterou nakoupili daleko později a která se bude ukazovati 91¹/₂ K za kilogram čisté bavlny.

Povážíme-li, že zde není úplně žádné záruky, kontroly, musíme tudíž k tomu své následující důvody přednésti: Průmyslníci byli si dobře vědomi, že dnes nebudou prodávati zboží levněji, proto ponechali ono zboží úplně schované a dnes to zboží budou prodávati. Táži se, kdo si bude moci koupiti obyčejný zefír, který měl ceny před válkou 40-50 h a dle našeho odhadu, i když ho dostane, bude státi 24-28 K? Jest potřebí ale konstatovati, kdo to tedy má kontrolovati. Až do dnes dle mého mínění volali jsme všichni po volném obchodu. Jsou zde pánové ve středu sedící, kteří viděli celé neštěstí v tom nevolném obchodu, v tom nedostatku obchodu, v tom vyhánění cen, výhradně v oděvnách a ústřednách, a z důvodu toho vyvolán byl ohromný odpor a akce proti těm ústřednám. Já jistě nepřeženu, když řeknu, že ústředny vykonaly - aspoň ústředna, kterou já chci vzíti v ochranu, Československý úřad oděvní - mimořádně vzácné služby, protože v nejkritičtější chvíli, v nejhroznějších okamžicích ošacovacích byl tu po ruce úřad, který měl dostatečné zásoby, které mohl lokalisovati v ošacování i obouvání. Pánové vyvolali ohromný odpor, zejména ti, kteří viděli ochuzování svých kapes. Já nepravím to paušálně, nýbrž činím čestné vyjímky. Dnes Československý úřad oděvní jest v likvidaci a činí to na mne dojem, že se proto musil ocitnouti na denním pořádku návrh Biňovce a spol., jak ošatiti zemědělské dělnictvo. Ale to již není otázka dnes, ošatiti zemědělské dělnictvo. Buďte ujištěni, že takových projevů přijde v krátké době celá řada ode všech odvětví, průmyslového dělnictva a ostatních stavů, které nemají ani prádla, ani obuvi, ani šatstva.

Vážené Nár. shromáždění! Řekl jsem, že se chci súčastniti debaty o všech třech odborech, které se dnes ventilují. Nechť se nikdo nemýlí, že něco máme. Ve vlně na př. není to o nic lepší. Látky špatné, látky válečné jakosti, tak zvané první výroby, odprodaly se do ciziny. Plně podpisuji a uznávám, že část látek, které byly prodány do jižní Rusi, nemají továrníci zaplacenou. Ale továrníci o nic nepřišli, poněvadž další výroby, nové látky zhotovují za horentní ceny naprosto nedoložené. Kdyby se u té kalkulace měly veškeré podmínky řádně do kalkulace vzíti, musili by továrníci podle zákona o lichvě, který se bohužel neprovádí, seděti většinou na Pankráci. (Souhlas.) Uznáváme, že na př. některé suroviny, jako mýdla, sody, oleje, jest dosti fatální opatřiti, tak jako textilníci u bavlněného a vlněného zboží vymlouvají se na nedostatek uhlí. Víme, že některá odvětví pracovala pilně, že si uhlí opatřila, ale přes to vše musíme prohlásiti, že látky dnes tu nejsou. To jest mylné, kdo se domnívá, že látek je dosti, a jsou-li, pak počínají od 80 K látky obyčejné z nečesané vlny do 160 K a až 170 K a za látky z česané vlny, t. zv. Kammgarn, 300-320 K. Stojíte před situací, že za 3 neděle budou látky ještě jednou tak drahé.

A tu jest otázka, co chtějí veřejné orgány a ministerstvo zásobování v té věci činiti, jak po této stránce učiní nápravu a získá nejnutnější potřeby, které lid bude dnes žádati.

Vážené Národní shromáždění, zde v této sněmovně se právě o těchto ústřednách tolik mluvilo, zejména z úst jednoho z vážených činitelů, p. dra Rašína, který právě tu oděvnu napadl. Bylo by zajímavo, věděti, co teď. Vy všichni, pánové, kteří stojíte v čele politických stran, musíte loyálně doznati, že nestačili jste choditi do tohoto úřadu a vyžadovati si velmi značná kvanta pro různé odbory, jak průmyslového tak zemědělského dělnictva. Odmítám tvrzení kol. Dubického, že se zásobovalo na úkor zemědělců průmyslové dělnictvo. Já to odmítám, to není pravda a musím konstatovati, že tak loyálně, jako u nás, se nezásobovalo v žádné ústředně, a musím ji vzíti v ochranu, poněvadž nám to musí všichni doznati, že když bylo, že jsme každému dali, a že se třídně nezásobovalo. Jestli to někdo tvrdí, jest na omylu, je to vědomá nepravda. A nyní dovolte, abych přešel k otázce obuvi. To jest jedna z nejpalčivějších otázek. Dnes není vůbec naděje, že mimo ten 1¹/₂ milionů párů bot, které zde máme míti, že nějaké boty budou, a myslím, že vůbec boty nebudeme míti. Především, kde jest vina? Pánové, odpusťte, já se vší určitostí tvrdím, že se to stalo na základě uvolnění obchodu s koží. My koži nemáme. Kůže dnes jsou nejdůležitější otázka. Nám se dováží kůže z ciziny; kůže stojí 30 K. Nás stála 3 a v t. zv. jámách 8 K 60 h. Prosím, o co bude dnes obuv dražší, když budeme míti kůži z ciziny?

Nyní ale ještě něco jiného. Když prováděl se nařízený soupis koží, ministerstvo zásobování všemi těmi orgány zjistilo, že koží nemáme. Já prohlašuji a mám k tomu doklad, že když potom ministerstvo Národní obrany rekvisice provádělo za pomocí legionářů, že se zjistilo, - prosím zde jest, pánové, statistika, kde se může každý přesvědčiti, - kolik koží a kde jsou. Ale co se nestalo? Okamžitě odebrali se páni továrníci pro výrobu koží k ministerstvu obchodu a vynutili si t. zv. volný obchod. Kůže se ztratily, dnes se neví, kde jsou, a já mám následující markantní doklad.

Je to úřední akt. Oficiál celního úřadu Artur Rychlý zpozoroval v Brně, že z vozu č. 4391 vychází divný zápach, ačkoli vůz byl deklarován jako smaltované zboží. Když byly vozy otevřeny, zjistilo se, že z 20 vozů je naplněno 13 nejlepšími kožemi, které vyváželi odtud z Čech do Polska. Pánové, jest ale ještě jiná věc! Bude vám známo, že ku př. v ministerstvu obchodu musili si býti vědomi následků v uvolnění koží, těch, které byly nalezeny a se ztratily.

Při prohlídkách ministerstva Národní obrany zjistilo se, že u fy Baťa bylo ohromně veliké množství zásob koží. Ačkoli pan Baťa uvítal komisi slovy, že je u něho vše v pořádku, zjistily se následující věci: Především u vrat - nemohu tu osobu jmenovati - prohlásil jistý vynikající činitel: "Pánové, zde je každá vaše činnost zbytečná, poněvadž tu žádná komise dosud nic nepořídila." Ale pak zjistilo se, že továrník chtěl 750.000 párů bot vyvézti a že bylo t. zv. dopravní osvědčení, které vydává dovozní a vývozní komise, vystaveno tak, že se mohlo vykládati i pro 22.000 párů i pro 750.000 párů a takovým způsobem bylo připraveno, aby celní úředníci mohli v té věci zaujmouti stanovisko ve prospěch p. Baťy. Když komise odcházela, prohlásil p. Baťa - a to je velice zajímavé: "Pánové, já jsem byl až dosud s každou komisí spokojen a každá komise se mnou, dnes to však, bohužel, říci nemohu" - Je z toho viděti, jak orgány vykonávají svou službu.