Doporučuji ještě
jednou návrh ke přijetí sl. sněmovně
a vedle toho nenamítám také ničeho
proti tomu, aby přijata byla resoluce p. kol. Dubického.
(Výborně!)
Předseda:
Debata je skončena, přistoupíme k
hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Dám hlasovati o resolučním
návrhu, obsaženém ve zprávě zásobovacího
výboru. Mám jej dáti přečísti?
(Hlasy: Ne!) Nikoli.
Kdo souhlasí s resolučním
návrhem, obsaženým ve zprávě
zásobovacího výboru a doporučeným
panem zpravodajem, prosím, aby povstal se svého
místa. (Děje se.)
To je většina; resoluční
návrh zásobovacího výboru je schválen.
Dále navrhl p. kol. Dubický
tuto resoluci, kterou, poněvadž je textově
opravena, přečtu: "Vedle 11/2
milionu párů bot, které budou zhotoveny pro
ministerstvo zásobování, budiž tímto
ministerstvem zjištěna všechna hotová
obuv, aby zemědělskému dělnictvu,
domkářům i jiným konsumentům
mohlo se co nejvíce vyjíti vstříc.
Veškerých zjištěných koží,
které se nalézají v továrnách,
budiž užito v prvé řadě k výrobě
obuvi za ceny lidové. Všechny továrny na výrobu
obuvi a firmy, které s obuví obchodují, buďtež
přísně kontrolovány příslušnými
úřady, aby v době, kdy nedostatek obuvi je
čím dál větší, byla řádně
kryta potřeba domácí.
Vláda se vyzývá,
aby se postarala o zajištění šatstva a
to jak u továren domácích, tak i účelně
organisovaným nákupem v cizině a urychleně
oděv rozdělila mezi nejpotřebnější
vrstvy lidové na venkově."
Kdo s tímto resolučním
návrhem souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina, také
tento resoluční návrh jest schválen
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen a vyřízen jest tím
nejen návrh p. kol. Biňovce tisk č.
1797, nýbrž také petice k této věcí
se vztahující, č. 1768.
Přistoupíme k odstavci
dalšímu, jímž jest
5. zpráva I. živnostenského
výboru, lI. kulturního výboru
o návrhu prof. dra Horáčka
a soudr (tisk č. 917), aby byly prohlášeny
živnosti knihtiskařské a knihkupecké
za živnosti volné (tisk č. 1892).
Zpravodaj posl. Hatlák:
Slavné Nár. shromáždění!
Návrh prof. dra Horáčka a soudr. vyvolal
ve veřejnosti zvláštní pocity a rozruch
jednak v kruzích majitelů knihtiskáren
a knihkupectví samotných, jednak také mezi
dělnictvem knihtiskařským a knihkupeckým.
Kdo sleduje činnost Národního shromáždění
v oboru socialisace, jakož i v oboru jiných ustanovení
zákonných, nebude se tomuto rozruchu mezi příslušníky
zmíněných stavů jistě diviti,
již proto ne, že v téže době, kdy
byl podán návrh p. prof. dra Horáčka,
vyskytl se ve veřejnosti také názor o tom,
jakým způsobem bude si počínati v
příští době naše unifikační
ministerstvo, které má býti zřízeno.
Tehda řeklo se, že unifikační ministerstvo
po stránce hospodářské bude se zabývat
zákonodárstvím tak, jak je upraveno v Uhrách,
a tu živnostnictvo jako takové mělo oprávněné
a odůvodněné obavy, že bude se hýbati
se základními pojmy živnostenského řadu
a že tedy návrh dra Horáčka je
prvým, který má s odbouráváním
starého živnostenského řádu započíti.
Když živnostenský výbor o této
věci ponejprve jednal, vyskytly se již tehdy různé
názory o tom, má-li býti u nás, v
československé republice, průkaz způsobilosti
živnostenské zachován čili nic. A můžeme
říci zcela otevřeně, že zejména,
pokud se týče knihtiskařské a knihkupecké
živnosti, bylo řečeno, že průkaz
způsobilosti pro tyto živnosti má býti
zachován, když má býti odstraněna
tak zv. koncese.
Vážené shromáždění,
tehdy navrhovat jsem v živnostenském výboru,
abych si zjednal jasno, jak dělnictvo, jak příslušníci
jednotlivých těchto odvětví se na
věc dívají, aby byla svolána zvláštní
anketa zástupců knihkupeckých, knihtiskařských
a různých jiných živností do
tohoto oboru spadajících. Dne 22. října
1919 skutečně anketa tato svolána byla. Dostavili
se na ni zástupci jednak zaměstnavatelů knihkupeckých,
zaměstnavatelů knihtiskařských, zaměstnanci
obou těchto oborů, zaměstnavatelé
z litografie a zaměstnanci z litografie. Možno
říci, že zejména zástupci knihkupečtí
a knihtiskařští z počátku
bránili se tomu, aby koncese knihtiskařská
a knihkupecká byla zrušena, vidouce však, že
nebude jiného zbytí, nežli skutečně
koncesi tuto odbourati, souhlasiti a žádali alespoň
to, aby byl průkaz způsobilosti pro knihkupeckou
a knihtiskařskou živnost zaveden. Pokud se týče
knihtiskařské živnosti, je vázána
na průkaz způsobilosti, avšak vázání
to na koncesi omezovalo příslušníky
této, tedy zejména dělníky knihtiskařské
v tom, že bylo velmi málo vyučených
typografů a strojníků knihtiskařů,
kteří se sami etablovati mohli.
Návrh dra Horáčka
směřuje k uvolnění těchto živností
a sice odporučuje se to také hospodářskými
a kulturními momenty. Pokud se týče hospodářských
momentů, myslím, že nebude nikoho z Národního
shromáždění, který by zejména
koncesi knihtiskařskou a knihkupeckou držeti chtěl.
Proč? Poněvadž, jak jsem byl ostatně
řekl, nedá se tato koncese držeti, poněvadž
neumožňuje vyučenému typografu, vyučenému
příslušníku této živnosti,
aby se etabloval, aby si sám živnost svoji zařídil.
Když jednalo se o získání koncese, musel
různými cestami a cestičkami o tuto jíti,
tak že se zdálo, že živnost knihtiskařská
jest skutečně privilegiem několika politických
stran, anebo několika silných jedinců, kteří
této živnosti po případě ani
vyučeni nebyli. Pokud se týče kulturních
momentů, prof. dr. Horáček upozorňuje
na to, že kniha u nás v československé
republice stala se vlastně majetkem několika desítek
tisíců obyvatel, středostavec, člověk
chudý, pak že nemůže si dnes knihu v československé
republice pro drahotu vůbec koupiti. Toto jest jistě
pravda. My to zažíváme sami na sobě.
Kdo z nás jest odkázán na to, knihy kupovati,
a musíme je kupovati, ten ví, za jak drahý
peníz může si je poříditi.
Vážené shromáždění!
Pokud se týče tedy dělnictva knihtiskařského
a knihkupeckého, musím říci, že
toto postavilo se úplně na stanovisko uvolnění
koncese knihtiskařské a knihkupecké; pokud
se týče zaměstnavatelů, ti také
s tím zřízením souhlasí.
Jedině zástupcové litografie, jak dělnictva,
tak také zaměstnavatelů, postavili se na
stanovisko, aby koncese pro tuto živnost zachována
byla.
Živnostenský výbor
uvažoval o otázce koncese také se stanoviska
hospodářského a přišel k stejnému
názoru, jako prof. dr. Horáček: že
všecky koncese odbourati nelze. Z důvodů zdravotních,
policejních, bezpečnostních a různých
jiných není možno, aby koncese odbourána
byla. Proto také, když dával své vyjádření
živnostenský výbor, poukázal na věci
i se stanoviska hospodářského, ale pokud
se týče koncese knihtiskařské a knihkupecké,
přišel k předsvědčení,
že se koncese držeti nedají, že nejsou toho
rázu, aby musely býti ochráněny ustanoveními
koncesními jako ve starém Rakousku. Na druhé
straně se namítalo, že v Německu není
sice průkazu způsobilosti, že je tam úplně
volna knihtiskařská živnost. Ale musí
se uvážiti to, že Německo má vybudované
staré školství jak pro knihkupce, tak pro knihtiskaře,
ve kterém se dorost knihkupecký a knihtiskařský
vzdělává.
Pánové, tyto okolnosti
samozřejmě vedly nás k tomu, že živnostenský
výbor přichází do Národního
shromáždění s tím, že žádá
pouze resolučně, aby vláda vydala osnovu
zákona, kterým by se koncese knihkupecká
a knihtiskařská odbourala, ale na druhé straně
aby průkaz způsobilosti pro obě živnosti
zachován byl. My jsme si plně vědomi, že
ministerstvo obchodu jako takové může podle
§ 24. živnostenského řádu cestou
nařizovací tuto věc provésti. Přes
to žádáme, aby ta věc byla podána
Národnímu shromáždění,
aby definitivně o věci rozhodlo.
Zajímavo jest, - a to dlužno
konstatovati zde - že v živnostenském výboru
všichni zástupci socialistických stran souhlasili
také plně se zachováním průkazu
způsobilosti pro tyto dvě živnosti. Pánové,
je to praejudicielní otázka, a myslím, že
to znamená pro nás v Československé
republice velmi mnoho. Jsme si plně vědomi toho,
že průkaz způsobilosti nezajišťuje
žádnému živnostníku a dělníku
existenci, ale že ochraňuje jak toho dělníka,
tak také zaměstnavatele i konsumenta, a že
skutečně důvěra hospodářská
může jíti jedině za člověkem,
který věc, kterou po něm žádám,
skutečně zhotoviti dovede, který jest mi
zárukou, že mi věc pořádně
podá.
My jsme do živnostenského
výboru pozvali také zástupce spisovatelů.
Tito byli přítomni. Ovšem názor spisovatelů
kolísal ve věci volnosti a nevolnosti živnosti
knih tiskařské a knihkupecké. Proč?
Poněvadž ze zcela jednoduchých příčin
spisovateli se jedná o to, aby knihu presentoval knihtiskaři
aneb knihkupci a tento aby ji levným způsobem na
kulturní trh podal, a že za nynějšího
stavu věci, za nynější drahoty, není
naprosto možno, aby se jen tak přes to přešlo
k dennímu pořádku. Je samozřejmo,
a páni spisovatelé plně souhlasí s
tím, když se budeme starati o to, aby knihkupecká
a knihtiskařská živnost byla jaksi uvolněna
aspoň po této stránce, aby do těchto
živností mohli vcházeti všichni ti, kdož
se příslušnému řemeslu knihtiskařskému
nebo živnosti knihkupecké byli vyučili. Při
tom se žádá, aby doba karenční
pro knihtiskaře byla 2letá a sice z toho důvodu,
protože se jedná přece jenom o to, aby zde
zaveden byl pořádek. V knihkupectví se tento
pořádek sice nedá přelomiti přes
koleno, tato věc se prostě nedá vyříditi
odstraněním koncesí, odstraněním
příslušných privilegií. Poněvadž
tato živnost byla pod policejním dohledem starého
Rakouska a musíme i my pro tuto dobu v Československé
republice míti na ni vliv, musíme dbáti o
to, aby v této živnosti byl pořádek
a aby se nám z této živnosti.
Také zástupci knihtiskařů
s tímto názorem úplně souhlasili a
žádají, aby se v tomto směru u nás,
v Národním shromáždění,
pokračovalo.
Pokud se týče půjčoven
knih, poněvadž zařazujeme všechny živnosti
knihtiskařské a knihkupecké se všemi
jejich odvětvími, které jsou v § 15.
živn. řádu uvedeny, pod § 1. živn.
řádu, a že žádáme pro všechny
průkaz způsobilosti, a pokud se týče
knihkupecké živnosti, do § 38., a mezi těmi
jest půjčování knih, nutno žádati
pro půjčování knih, stejně
jako pro knihtiskárny, aby podléhaly censuře.
Není totiž možno v knihtiskařství
a není možno ani v knihkupectví pouštěti
při jich uvolnění ze zřetele censuru,
aby se nám nedostal do knihoven a do rodin různý
knižní brak, který by více mohl věc
poškoditi, než sledovati účel, který
knihovny mají.
Z toho důvodu navrhuje vám
živnostenský výbor resoluci, kterou prosím,
abyste v tom smyslu, jak jednohlasně usnesena byla v živnostenském
výboru, schválili.
Předseda:
Pan zpravodaj výboru kulturního, dr. Budínský,
vzdal se slova, jelikož kulturní výbor prostě
připojil se ke zprávě a návrhu živnostenského
výboru.
Přistoupíme k debatě.
Přihlášeni jsou: kol. Slavíček,
dr. Horáček a pan kol. Němeček.
Než udělím slovo prvnímu řečníku,
jest nám rozhodnouti o lhůtě řečnické.
Navrhuji po dohodě s pány
předsedy klubovními lhůtu 20 minut. Není
proti tomu námitka? (Nebyla.) Není. Lhůta
tato jest schválena.
Uděluji slovo panu kol. Slavíčkovi.
Posl. Slavíček:
Slavné Národní shromáždění!
Jest pochopitelno, že když
jsme tuto předlohu, lépe řečeno, tento
návrh na zrušení koncesí knihtiskařské
a knihkupecké projednávali v živnostenském
výboru, jehož mám čest býti předsedou,
nemůže býti jiné stanovisko moje, než
jest stanovisko kolegy zpravodaje a že ve věci samé
s ním přirozeně souhlasím a zprávu
živnostenského výboru doporučuji Vám
k přijetí. Nejde mně tak o tuto specielní
věc, jako mně jde o zásadu a jako mně
jde o směr celé živnostenské politiky
po stránce zákonodárství živnostenského,
po stránce oprávnění živnostenského,
ba i po stránce celého hospodářského
vývoje našeho středního stavu.
Tu, prosím, v těchto
směrech dovolte mně několik vět říci.
Ale než k nim přijdu, projevím svůj
názor, i názor klubu, že nemůžeme
nijak pochopiti, proč by několik málo jednotlivců,
snad jen několik set, - i třeba kdyby jich bylo
několik set - mělo míti správu a privileje
v celé československé republice, provozovat
svou živnost na základě koncese, co zatím
řada, tisíce a snad desetitisíce dohře
kvalifikovaných lidí by mělo znemožněno
jednou pro vždy, stát se samostatnými a svou
pílí a odbornou schopností ukázati,
co mohou dovésti. Nemůžeme to pochopiti tím
spíše, poněvadž při povolování
různých koncesí děl se takový
šlendrián, který bych označil jedním
příkladem, který stačí.
Měl jsem příležitost,
před převratem projednávat stížnost
jednoho ze žadatelů o knihkupeckou koncesi, nejlépe
kvalifikovaného ze tří žadatelů.
Měl střední školu odbytou, měl
praxi v knihkupeckém závodě, vedle toho měl
praxi v knihařském závodě i v papírnickém
obchodě, koncese ale nedostal, naopak přímým
zasáhnutím bývalého knížete
Schwarzenberga byla udělena koncesse člověku
nejméně vzdělanému (Slyšte!),
člověku nejméně kvalifikovanému
a dokonce člověku, který již vlastnil
jednu koncesi. Může býti něco křiklavějšího,
než tento případ, když se všichni
zamítají a jednomu člověku udělují
se koncese dvě? Nemůže být nic křiklavějšího.
Anebo v ohledu koncese knihkupecké. Vím velmi
dobře ze žalob spisovatelů, kulturních
pracovníků, jak tam se hospodaří ve
prospěch kultury celku. Máme řadu lidí,
kteří jsou opravdu neobyčejně hospodářsky
silní, může se říci, že
jsou to snad dokonce i milionáři. Ti zaměstnávají
po řadu let lidi akademicky vzdělané, lidi
odborně vzdělané, lidi, kteří
mají přehled po celé světové
literatuře, kteří byli by oprávněni,
obchodovat s literárními předměty,
a lidé tito, nemajíce prostředků,
strýčků, přátel, protekce,
nemohou a nemohou za žádných okolností
se samostatně uplatniti. Tedy již tyto důvody
nám stačí k tomu, abychom byli pro zprávu,
jak ji zde pan zpravodaj přednesl.
Ale vrátím se k tomu,
co jsem zde napověděl, k celé stavovské
politice, lépe řečeno, k živnostenské
politice. Jak věc stojí? Ještě před
převratem, za starého Rakouska, bylo Rakousko ojedinělým
státem na světě, který koketoval na
jedné straně s industrií, se svobodou podnikání
a na druhé straně s ochranářskou politikou
středostavovských živností. Bylo by
to snad pochopitelno proto, poněvadž bývalý
stát rakousko-uherský nebyl ani industrielní,
ani nebyl v tak zaostalém stavu, jako země východní,
aby se byl plně vyslovil pro ochranářskou
politiku středostavovskou. Nikde, v žádném
státě nebylo také tolik drobných živnostníků
a řemeslníků jako ve starém Rakousku
a specielně v naší zemi. Stačí,
když se uvede, že jen v Čechách bylo před
převratem přes 300 tisíc samostatných
výdělečných osob, řemeslníků,
živnostníků a obchodníků, stačí
uvésti, že jenom sama bývalá Vídeň
měla 180 tisíc samostatných živnostníků,
obchodníků a řemeslníků, cifry
to tak ohromné proti jiným státům,
že opravdu bývalý stát rakouský
byl v tomto směru ojedinělý.
My za starého Rakouska nemohli
jsme ven do světa po stránce odborné. Konečnou
stanicí naší byla Vídeň. Jako
učedníci rekrutoval se živnostenský
dorost z naší země a z našeho národa
do Vídně, aby se tam vyučil a usadil, a dále
ani nešel. Tak český řemeslník,
obchodník, živnostník byl odkázán
nákupem, myšlenkovým směrem i spojením
do ciziny jedině na Vídeň a nanejvýš
přes Vídeň, takže jsme byli úplně
odvislí na centrálním městě
bývalého Rakouska.
Dnes jsou poměry ovšem
jiné. Velmi pěkně o té věci
již někteří řečníci
mluvili. Vzpomínám zásad prof. Horáčka,
vzpomínám nedávno projevených zásad
dra Gust. Heidlera a zásad pana ministra obchodu.
V Čechách jsme dnes mostem mezi západem a
východem, jsme v postavení docela zvláštním.
V Americe, v Anglii a ve Francii mají naprostou svobodu
veškerého podnikání. A tak, jako si
každý může vzíti několik
tkaniček do bot a obchodovati jimi kde chce, může
si také kterýkoli dělník, umí-li
něco, je-li něčemu vyučen, sednouti,
když mu to ta obec dovolí, někde za rohem,
otevříti si dílnu nebo krám a může
dělati co chce. Také dílny řemeslnické
a živnostenské jsou tam docela jiné než
u nás. U nás pod slovem "živnostník"
nebo "řemeslník" se vyrozumívá
člověk, který má sice živnostenský
list, ale pracuje v jedné dílně, má
jeden pokoj, který je mu dílnou, ložnicí,
jídelnou a vším, a přece má na
firmě nápis "samostatný mistr"
ten neb onen. Ve Francii pod slovem "živnostník"
rozumí se člověk, který zaměstnává
60, 80, ba až 150 dělníků. U nás
se tito lidé označují již přímo
za továrníky.
V Německu až na tak zvaný
malý průkaz způsobilosti je naprostá
svoboda živnostenská. Malý průkaz způsobilosti
týče se jen těch, kteří smějí
nebo chtějí držeti učně, vzdělávati
a vychovávati je. Německý zákon jde
ze zásady, že kdo chce býti učitelem,
musí sám něco umět a, když chce
někdo držet učně, udělá
zkoušku odbornou a pak má právo, dát
si na firmu: "samostatný mistr krejčovský",
"samostatný mistr obuvnický" atd. V Rusku,
nyní v Ukrajině, v Rumunsku, ale také v Bosně
a Hercegovině, v Jugoslavii a na celém balkánském
poloostrově jsou ještě živnostenské
poměry tak primitivní, že tam není společenstev
živnostenských, namnoze tam není pokladen,
není stanovena doba učební. Jinými
slovy řečeno: na západě z přílišného
pokroku industrielního, v těchto zemích pak
zase vzhledem k primitivním poměrům
není živnostenských řádů,
není živnostenské politiky, není takových
poměrů, jako jsou u nás. Nyní, prosím,
slavné Národní shromáždění,
uvažte: k nám se tlačí anglický,
k nám se tlačí francouzský i americký
kapitál, a my si říkáme: Existence
naše po stránce hospodářské spočívá
ve zpracování surovin ze západních
států a v prodávání hotových
tovarů na východ, do zemí dnes snad nám
neznámých, ale jistě do zemí, které
budou těch produktů velmi potřebovat. Myslíte,
že kdybychom se postavili na precisní stanovisko ochranářské
politiky živnostenské, že my ve světovém
víru vydržíme s tímto stanoviskem? Absolutně
ne! Již za 5 nebo 10 let bude naše republika tak silně
industrialisována, jako při nejmenším
je v některých oborech Německo. Vždyť
denně a denně vznikají velké podniky
tovární, ať už na podkladě soukromého
podnikání jednotlivých osob, nebo na podkladě
družstevním. My jsme si této věci vědomi
a říkáme, že než budeme dělat
živnostenský řád u nás, pro republiku,
- a dělat ho musíme brzy, poněvadž starý
rakouský řád živnostenský platí
pro Čechy, Moravu a Slezsko a uherský pro Slovensko
- musíme uvážiti všechny možné
okolnosti, které časem a vývojem věcí
se nám nahodí, nebo které přijdou.