Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Zpravodaj posl. prof. dr. Mareš:
Nečiňte takových návrhů. (Poslanec
Slavíček: Kdyby vláda nekonala své
povinnosti, budeme proti ní!) (Poslanec Mattuš:
To asi sotva!) (Hluk a výkřiky.)
Předseda
(zvoní): Debata je skončena, přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Hlasovati dám tímto
způsobem: nejprve bude hlasováno o návrhu
odročovacím jakožto dalekosáhlejším,
totiž aby resoluční návrh, doporučený
kulturním výborem a jeho zpravodajem, byl odkázán
výboru státně-zřízeneckému.
Bude-li tento návrh zamítnut, dám hlasovati
o návrhu pana zpravodaje.
Je proti tomuto způsobu hlasování
nějaká námitka? (Námitky nebylo.)
Není jí. Dám hlasovati, jak jsem právě
uvedl.
Kdo souhlasí s odročovacím
návrhem p. kol. Buřívala, aby totiž
resoluční návrh obsažený ve zprávě
kulturního výboru byl odkázán výboru
státně-zřízeneckému, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je menšina. Návrh
je zamítnut.
Kdo souhlasí s návrhem
p. zpravodaje obsaženým ve zprávě kulturního
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Návrh
je přijat a tím tento odstavec denního
pořádku je vyřízen.
Přistoupíme k poslednímu,
jímž je
5. zpráva imunitního
výboru o žádosti zemského trestního
soudu v Praze, aby vydán byl ke stíhání
pro přečin urážky na cti, spáchaný
tiskem, člen Národního shromáždění
Josef Vraný k žalobě Rudolfa Halláka
(tisk 1836).
Zpravodajem je pan kolega Jonáš.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Jonáš:
Slavné Národní shromáždění!
Imunitní výbor jednal
o žádosti, aby byl vydán člen Národního
shromáždění kolega Josef Vraný.
Žalobcem je Rudolf Hallák z Vršovic. Žalobce
cítí se dotčen články "Večera"
ze dne 6. září, dále 9. září
a 25. září r. 1918, v nichž poukazovalo
se na jeho zásobovací aféry, jež vyvolal
v okresním hejtmanství jabloneckém, pardubickém
a teplickém.
Upozorňuji napřed,
že žaloba ta jest promlčena. Ale i kdyby toho
nebylo, jsou zde jiné momenty, proč jsme pro to,
aby kol. Vraný vydán nebyl.
O podobné žalobě,
kterou své doby týž Rudolf Hallák podal
na člena Národního shromáždění
Stivína, imunitní výbor jednal dne 20. března
r. 1919. Tehdy imunitní výbor rozhodl, že věrohodnost
tvrzení člena Národního shromáždění
Stivína, který podobně psal v "Právu
Lidu," doložena je pražskými policejními
orgány a místopředsedou Národního
shromáždění Udržalem a navrhl,
aby kolega Stivín vydán nebyl. Usnesení to
schváleno bylo tehdy celým Národním
shromážděním.
Rovněž tvrzení,
jež o obžalobci Rudolfu Hallákovi přinesl
"Večer," spočívají na informacích
pražských policejních orgánův
a na faktech, jež uvedl místopředseda Udržal,
jenž sám své doby upozornil kompetentní
úřady na protizákonné obchody Rudolfa
Halláka.
Imunitní výbor proto
navrhuje: by člen Národního shromáždění
Josef Vraný nebyl vydán k trestnímu
stíhání pro přečin §ů
487, 489 a 491.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata jest skončena.
Přistoupíme k hlasování.
Prosím o zaujetí míst.
(Děje se.)
Imunitní výbor navrhuje,
aby člen Národního shromáždění
Josef Vraný vydán nebyl.
Kdo souhlasí s návrhem
imunitního výboru, prosím, by povstal. (Děje
se.) To jest většina.
Návrh jest přijat
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen.
Nebude-li proti tomu námitek,
provedeme ještě některé doplňovací
volby do výborů. (Námitky nebyly.)
Námitek není. Přistoupíme
k volbám, a sice do výboru legionářského
a do výboru zahraničního.
Do výboru legionářského
jest navržen za bývalého člena Národního
shromáždění Prokopa Maxu Bohumil Fišer
- profesor Bohumil Fišer. - Protože máme 2 Bohumily
Fišery, bude nezbytno, abychom toho jednoho jmenovali profesorem.
(Hlas: Číslo!) Stačí snad,
když to tímto způsobem vyřídíme.
Do výboru zahraničního
za býv. čl. Národního shromáždění
Prokopa Maxu navrhuje se člen Národního
shromáždění dr. Ant. Uhlíř.
Kdo s navrženými změnami
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina, jsou zvoleni. Dodatečně
omlouvá nepřítomnost svou v dnešní
schůzi churavostí člen Národního
shromáždění dr. Vrbenský.
K zodpovědění
interpelace, a sice poslance dra Uhlíře,
přihlásil se pan ministr železnic. Dříve,
než mu udělím slovo, žádám
o přečtení příslušného
dotazu, který byl podán v dnešní schůzi
a následkem toho nemohl býti dán ještě
do tisku.
Zapisovatel dr. Jur. Slávik
(čte):
Dotaz
posl. dra A. Uhlíře a soudr. na pana ministra
železnic o zabavování uhlí, určeného
obcím, na drahách na úřední
rozkaz ministerstva železnic. V poslední době
množí se stížnosti, že uhlí,
které bylo posíláno obcím a určeno
bylo pro domácí otop, zabavováno bylo na
dráze, mnohdy přímo u dolů, a to,
jak dodatečně obcím bylo oznámeno,
na úřední rozkaz ministerstva železnic.
Uvedeme jako konkretní případ zprávu
z Králové Dvora nad Labem: Není dne, aby
se obci nezabavilo nějaké uhlí, a obyvatelstvo
je tímto jednáním již tak rozhořčeno,
že může každým dnem dojíti
k výbuchům nespokojenosti. Z úředních
oznámení (Aviso - und Bezugschein!) je patrno, že
staniční správa železniční
v Podmoklí nebo v Ústí n. L. prostě
vagonů uhlí pro sebe použije jako režijního
uhlí státních drah, ale nepostará
se o náhradu, a obyvatelstvo je pak úplně
bez uhlí. Sotva se podaří, po veliké
námaze získati u ministerstva veřejných
prací pro obec trochu uhlí, ale hned na to každá
tato zásilka jest drahou zabavena, takže obyvatelstvo
ani za říjen, ani za listopad žádného
uhlí nedostalo.
Nařízením ministerstva
železnic, aby zabavováno bylo uhlí, určené
pro domácí otop, vzniká hotová anarchie.
Stát z vlastních dolů přidělí
obyvatelstvu uhlí, toto uhlí se odešle, ale
státní dráha je ihned zabaví. Což
nemůže stát přímo dráze
vyhraditi tolik uhlí, kolik ho potřebuje, a teprve
se zbytkem řádně disponovati? Vždyť
obě ministerstva, ministerstvo veřejných
prací i ministerstvo železnic, musí věděti,
kolik uhlí dráha bezpodmínečně
potřebuje, kolik ho míti musí, a již
tedy dávno v létě měly míti
dráhy uhlí v zásobě, když ho
bylo tolik, že se jako kompensační prodávalo
na celé vlaky. Jak vysvětliti tyto podivné
nesrovnalosti? Stálé zabavování uhlí,
určeného k zásobení obyvatelstva,
může míti v obci, jako jest Dvůr Králové
n. L., nejhorší následky.
Kdo zabrání tomu, aby
obyvatelstvo, které vidí, že jedno ministerstvo
převrací libovolně rozkazy ministerstva druhého,
šlo si také samo zabavit nějaký vagon
uhlí, neohlížejíc se na to, komu patří?
Dvůr Králové jest město převahou
dělnické, které pro nedostatek materiálu
až příliš už trpí nezaměstnaností.
Nyní továrníci ohlašují, že
musí zastaviti továrny, poněvadž nedostávají
žádného uhlí, a na město se vedle
naprostého nedostatku uhlí hrne nová katastrofa
nezaměstnanosti. Situace jest hrozně zoufalá
a nelze již těchto poměrů trpěti.
Tážeme se tedy pana ministra železnic:
1. je mu známo, že dráhy
zabavovaly uhlí, určené pro domácí
otop?
2. zakáže toto zabavování
a postará se, aby uhlí obcím určené
bylo všechno správné také řádně
zváženo a s českými úředními
listinami obcím dodáváno?
V Praze, 25. listopadu 1919.
Podpisy.
Předseda:
K zodpovědění tohoto dotazu uděluji
slovo panu ministru železnic.
Ministr železnic dr. Franke:
Vážené Národní shromáždění!
K dotazu, který na mne byl podán, odpovídám:
Jest mně známo, že dráhy zabavují
uhlí, určené pro domácí otop,
resp. obcím. Byl bych jistě divný ministr,
kdyby mě to nebylo známo.
K otázce: "zakáže
toto zabavování a postará se, aby uhlí
obcím určené, bylo všechno správně
také řádně zváženo a s
českými úředními listinami
obcím dodáváno?" nemohu odpověděti
kladně, jako onu otázku první jsem odpověděl,
a dovolím si vysvětliti, proč vůbec
dráha uhlí zabavuje. Já sám jsem prohlásil
v dopravním výboru, že zabavování
uhlí ministerstvem železnic považuji za nešvar
(Výborně!), že ho odsuzuji a že
ministerstvo železnic zabavuje uhlí pouze z donucení.
Na četné interpelace, na četné dotazy
a na četné stesky, které se ke mně
dostaly, odpověděl jsem tím způsobem
každému a kladl jsem přímo, jak dělnictvu,
které si přicházelo stěžovati,
že v továrnách, v nichž jest zaměstnáno,
nemohou pracovati proto, poněvadž nemají dostatek
uhlí a že tento nedostatek částečně
je zaviněn zabavováním uhlí se strany
železnic, i zase zástupcům podnikatelů,
továrníkům atd. kladl jsem otázku,
co v této těžké situaci jest dělat,
máme-li riskovat, aby to postupné zastavování
provozu na drahách bylo jednoduše jen rozšířeno,
že bychom prostě, když uhlí se nám
nedodá a my bychom zabavovat nechtěli, zastavili
provoz i na dalších tratích, či máme-li
stát před tou situací, která se skutečně
vytvořila, že dostávají málo
uhlí i železnice i jiná odvětví
národohospodářská a že dráhy
tedy do jisté míry tyto dodávky uhlí
pro jiné podniky ztěžují.
Vážení pánové!
Ministerstvo železnic již delší dobu žádalo,
aby kontingent uhelný pro železnice stanoven byl tak,
jak to skutečně železnice vyžadují.
Moje vývody naprosto neznamenají nějakou
polemiku nebo nějaké kritisování ministerstva
veřejných prací. Já o těchto
věcech smím mluviti prostě proto, že
státní železnice jsou zde konsumentem jako
každý druhý a že tedy také se svého
stanoviska konsumentského smím vznésti určité
stesky, které mohu formulovat asi v tom, že kontingent
drahám určený se nedodržuje. (Posl.
Buříval: Snad tedy zahájiti nějaké
meziministerské jednání!) Jest takové
jednání, již dávno před tím
bylo zahájeno, ale ministerstvo veřejných
prací prostě není s to, aby železnicím
dodalo, čeho by ony potřebovaly. (Hlasy: Proč?)
Já k tomu okamžitě přijdu, vážení
pánové. Nebojím se před vámi
docela otevřeně promluviti o otázce, která
se dnes staví prostě jako kardinální
problém celého provozu.
Na jedné straně se
tvrdí, že máme-li málo vozů a
málo lokomotiv, tedy že jediná zdravá
železniční politika, která touto situací
je dána, je využití tohoto skrovného
obozu, zkrátka racionelní cirkulace vagonů.
S druhé strany říkají, že kdyby
byla tato cirkulace vagonů lepší, kdyby bylo
lepší přistavování vozů,
že bychom měli také více uhlí.
(Posl. Dubický: To je správné!) Ano,
jest to správné, ale stejně správné
je, - alespoň s mého stanoviska a se stanoviska
mého resortu - že dokud nebudou míti železnice
tolik uhlí, kolik ho potřebují, nemůže
o nějaké racionelní cirkulaci vagonů
býti ani řeči. (Posl. Dubický:
Jak může Vídeň nabízeti naše
uhlí!? Výkřiky.)
Račte mne nechat, velectění
pánové, mluviti, já snad na všecko přijdu,
co by vás zajímalo. Jak může býti
zabráněno, aby denně nedocházelo ke
zpožďování vlaků, když již
správný výjezd ze stanice počáteční
a také další průběh toho kterého
vlaku závisí především od správného
přistavení lokomotiv. I když odmyslíme
také ještě od toho, že nemáme lokomotivy
v dobrém stavu, že jsou sice stále spravovány
v dílnách... (Hlasy: Ale jak!) Jsou spravovány
tak, jak je to za dnešní situace možno! Dejte
nám všechny materiálie a budeme opravovat lokomotivy
docela jinak, nežli můžeme dnes stále
ještě jen nejrůznějšími
náhražkami. (Posl. Buříval: Tak jest!)
Nejde, pánové, jen
o to, že se nám dnes na př. už podařilo,
že nemusíme dělat železné pece
do lokomotiv místo měděných, to, co
bylo jednou z největších závad a co
je ještě dnes největší závadou,
poněvadž každý vám řekne,
že lokomotiva s železnou pecí vyžaduje přímo,
řekl bych, lékařského, pečlivého
ošetřování. V tom byste musili topit
uhlím nejlepší kvality a nesměli byste
do nich sypati prach, kamení, jíl atd.
Ale, vážení pánové,
já chci jen přijíti k tomu základnímu.
Když na př. jsou vlaky zdržovány, zpožďovány,
tedy hlavní příčina tkví v
tom, že nefunguje správně přistavování
lokomotiv, a já pravím, že veliká závada
- a já mluvím na základě konkrétního
zjištěného faktu - spočívá
v tom, že, jak se říká u nás,
to vyzbrojování lokomotiv trvá v topírnách
neobyčejně dlouho, především
proto, že není uhlí, že ho není
dostatek a že toto uhlí je docela mizerné kvality.
Já jsem se, pánové
přesvědčil osobně na několika
stanicích, že to je... (Hluk.) Ale, pánové,
nechte mne, prosím, mluvit, vždyť odpovídám
na dotaz z vašeho středu! Ty lokomotivy nemohou býti
přistaveny proto, že na personál se kladou
prostě nezvyklé a nemožné požadavky.
Já jsem se sám osobně přesvědčil,
jak vypadá fysický a duševní stav těchto
lidí, kteří, místo aby v topírně
měli již připravené uhlí v patřičné
kvalitě a v patřičném množství,
musí je sháněti na nejrůznějších
stranách a musí potom teprve na lokomotivě
nejrůznějšími nástroji toto uhlí,
které je hlína, kamení z polovičky
a někdy až z 80 %, zpracovat. (Posl. Myslivec.
Šest států zásobíte uhlím
a sami nemáte pro své železnice uhlí!)
Pánové, to je otázka
daleko širší, než mého resortu. Já
chci jenom říci tolik, že se stanoviska svého
resortu musím žádati, máme-li vyhověti
nejprimitivnějším požadavkům železnic,
abychom dostávali svůj kontingent v plném
množství a také v dobré, příslušné
kvalitě. Pánové, já jsem řekl,
že dnes základním problémem, který
se staví, jest racionelní využitkování
vagonů. Já jsem, prosím pánové,
dnes dostal do rukou.... (Hluk.)
Předseda
zvoní: Prosím o klid.
Ministr železnic Dr. Franke:
Já jsem dostal dnes, opakuji to dnes, do rukou raport
komise reparační pro materiál železniční
v bývalé monarchii rakousko.-uherské. Komise
praví hned v druhém základním odstavci,
a je to zpráva pro něj vyšší hospodářskou
radu dohodovou, je to v originále francouzském a
já si dovolím říci krátce obsah:
"Ačkoliv nynější
bída zásobování uhlím byla
shledána podkomisí evropské komise uhelné
v nedostatku materiálu vozového, komise reparační
se domnívá, že hlavní příčina
této bídy spočívá v nedostatku
uhlí pro potřeby drah centrální Evropy,
hlavně v obou státech, československém
a rakouském."
Prosím, tato reparační
komise, kde v subkomitétu železničním
a dopravním stále se operuje s touto otázkou
nedostatku vagonů a lokomotiv, kde stále se poukazuje
na to, že musí státy československý
a ostatní dostati z té společné masy
příslušný podíl, říká
nejvyšší hospodářské radě
v Paříži, že je především
potřeba, aby tyto dráhy byly zásobovány
dostatečně uhlím.
Tedy to je názor, který
se kryje úplně s tím, co jsem já si
zde dovolil říci.
Pánové, k dotazu samotnému
podotýkám dále, že budu nejšťastnější,
když nikomu uhlí se nebude zabavovati, předpokladem
však jest, že buďto dostanu tolik uhlí a
takového uhlí, jakého železnice potřebují,
anebo že dojdu u vás schválení a souhlasu,
když jednoduše provoz na drahách zastavím,
protože to jinak není možné. (Posl.
Mattuš: V Marianských Lázních mají
dost uhlí! Hlasy: To patří do ministerské
rady!) Pánové! Já jsem povinen na dotaz,
který na mne byl vznesen, odpověděti a já
mohu jako ministr železnic odpověděti na něj
pouze se svého stanoviska. Vy máte právo,
jako Národní shromáždění
přece se postarati svým vlivem o to, aby tato potřeba
přímo živelní našich drah, od které
závisí celý náš hospodářský
život, byla vyplněna. Tolik smím od vás
přece očekávati.