Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Já bych, pánové, dovolil si při této příležitosti odpověděti také na některé jiné stesky, které byly pronášeny do provozu našich drah. Právě tak jako o základním problému cirkulace vozů není zde dostatek jasnosti, právě tak se mi zdá, že není ho v druhém základním problému, jehož se dotekl dnes jeden pan řečník, jistě velmi informovaný. Jest velmi lehko, pánové, říci, že před rokem, bezprostředně po převratu, na našich drahách to nevypadalo lépe než dnes a jest velmi lehko říci, že za ten rok by to mohlo býti na našich drahách lepší. Prosím však, pánové, - říkám vám docela holá fakta: To, co jsme převzali roku 1918, celý ten stav našeho vozového a strojového parku, ten, pánové, prostě zůstal jenom nám na starosti. My jsme s tím, co jsme dostali, musili hospodařiti dále.

Naše lokomotivy na příklad byly již značně opotřebovány, když jsme je převzali, a tím, pánové, že nesplnily se naše naděje, že by z likvidační masy včas přišel nový příliv lokomotiv a vozů, jak nám patří, že se nesplnil náš předpoklad, že by dohodové státy mohly dodat nám také ze svých prostředků to, co bychom potřebovali, se stalo, že jsme prostě musili stále s tímtéž materiálem provozním hospodařiti dále, takže tento materiál namnoze opravdu blíží se k úplnému využitkování a měl by býti nahrazen novým.

Není pravda, pánové, že by železniční správa se nestarala ze všech sil, aby zlepšila tento park. - My jsme nejen jednali o anglické vozy, ale i o francouzské vozy a americké vozy, my, pánové, nemůžeme nésti za to vinu, jestliže vozy, které byly jaksi nám slíbeny, byly prodány jinému dohodovému státu a ne nám. - Tím jsme byli nuceni, spoléhati jednak na likvidační masu, byli jsme nuceni spoléhati jednak na to, že z této likvidační masy dostane se nám příslušného podílu, v druhé řadě však především spoléhati na naši vlastní výrobu. Tato výroba v našich vagonkách a lokomotivkách naprosto nemůže uspokojiti. Jestliže jsme včas, pánové, pro rok 1919 zadali jedné továrně, lokomotivce 81 lokomotiv a jestliže z těchto 81 lokomotiv do konce října 1919 jest odvedeno pouze 27 lokomotiv, jestliže z druhé lokomotivky místo 61 lokomotiv bylo odevzdáno do konce října pouze 20 lokomotiv, tedy jest to místo objednaného, značně většího počtu, pouze 47 lokomotiv. (Hluk).

Podobně, ovšem ne tak nepříznivě, jest to s výrobou vagonů. Jest faktum, že u nás z počátku železniční správa stála silně pod dojmem toho, že není potřebí starat se o vlastní výrobu, že z likvidační masy přijde značný příliv voziva. Ale během měsíců se poznalo, že přec jen jsme odkázáni v té věci především na sebe, a také výroba vagonů u nás stoupla. Mohu říci, že v jedné z továren, která vyrábí nejvíce vagonů, s počtu asi 30 až 250 stoupla na 436 a že tato továrna bude schopna, dodávat ještě větší počet vagonů měsíčně. (Posl. Dubický: Co jest s lokomotivami na Slovensku, které byly zabaveny Maďary?) Ano, pánové, to jest ovšem problém velice bolestný pro nás, když mluvíte o lokomotivách na Slovensku. Na Slovensku, kde zbylo pouhých neúplných 200 lokomotiv, by bylo potřebí pro normální provoz aspoň 800-1000 lokomotiv. My sami ze svých skrovných prostředků dodali přes 400 lokomotiv, protože tolik jich bylo odvlečeno.

Jsou to ohromné nároky na nás kladené, abychom dostatečně Slovensku vypomáhali.

Ale chci se vrátiti k tomu, o čem jsem mluvil: že dnes musíme spoléhati hlavně na vlastní svoje vagonky a na vlastní své lokomotivky. Já jsem také se všemi těmito súčastněnými továrnami jednal a prohlásil jsem, že u nich počítáme na značně větší počet vagonův a lokomotiv v příštím roce. K tomu je však zapotřebí, aby těmto továrnám dostalo se záruky, že budou opatřeny všemi potřebnými materiáliemi, tedy nejen surovinami, jako uhlím a j., ale také příslušným konstruktivním materiálem z jiných továren a podniků, jako jsou Vítkovice, pražské železárny atd. Je potřebí, pánové, udělati zde taková opatření, která by těmto továrnám a to nejen zaměstnavatelům, nýbrž také zaměstnancům opravdu umožňovala normální výrobu. Jen tímto způsobem, pánové, dostaneme se k tomu, že do určitého času - a já mohu říci, jestliže se tyto předpoklady splní, že do příštího podzimku - budeme zde státi opravdu s jiným stavem vozidel než jsme stáli dnes. (Posl. Hatlák: Ale kdo ta opatření má udělat?) Za tato opatření jsem zodpověden především já a potřebuji k tomu ovšem součinnosti ostatních činitelů. Říkám také otevřeně, že se poctivě o to starám. Ale o jedno snažně prosím pány, kteří kritisují různé železniční závady: aby přihlíželi k těmto kardinálním kořenům zla, aby neposuzovali povrchně, aby z jednoho jediného případu, který se najde na té či oné trati nebo stanici státních drah, nedělali všeobecný stav, aby negeneralisovali a nepaušalisovali. Nezapomínejte, pánové, když vidíte, že při 10denní výměně vozové jde o cirkulaci opravdu desetitisícovou, že není pravda, že by se na našich drahách jezdilo tak, že by vagony všeobecně místo 10 dnů jezdily 14 dnů nebo dokonce tři neděle! Ojedinělý případ se snad stane, ale ze své krátké praxe resortního ministra železničního vím, že železniční správa, že jednotlivá ředitelství vyvrátí docela řádným způsobem ta či ona fakta, která byla tak nadmuta v jednotlivých listech, ale opravy již potom uveřejněny nejsou. (Hluk).

Já pánové... (Posl. Johanis: I ohledně vytápění, pane ministře?) Ohledně vytápění dnes, kdy lokomotiva sama nemá tolik uhlí, anebo tak kvalitního uhlí, aby mohla sama táhnouti, aby vyrobila dosti páry, jak můžete žádati, aby se topilo, když každou chvíli ta lokomotiva zůstane státi na trati, poněvadž nemůže? (Posl. Johanis: Nejsou hadice!) Co se týče hadic, nebylo to zaviněním naším, protože železniční správa postarala se v čas o dodávku hadic, ale tyto nebyly v pravý čas z Francie dodány; dnes již náprava se stala a hadic máme větší množství. (Hlas: Nádraží jsou přeplněna vagony!)

Račte mi prominouti, to nebude žádné moje prohlášení, to bude pak pourparler, pakliže budeme tímto způsobem pokračovati. Já chci jen prositi pány, abyste při svých kritikách - a také mám tento appel na celou veřejnost - nepaušalisovali a negeneralisovali (Hlas: To se neděje!),... abyste nezapomínali, pánové, Vy poslancové, jestliže jedete špatně, ne tak dobře, jako jste jezdili jinde (Hlas: Každý týden!), že železniční správa jest dnes především povinna, starati se o náklady, o nákladní vozy a zanedbávat do jisté míry osobní vlaky. (Veliký hluk. Předseda zvoní.) Pánové, dnes jde o to, aby bylo dovezeno řádné množství uhlí, aby byla dopravena mouka, obilí... (Hluk.)

Předseda (zvoní): Pane kol. Hatláku!

Min. žel. dr. Franke (pokračuje):... aby řepní kampaň byla dobře skončena a ne, abychom si snad dnes zvykali na nějaké příliš pohodlné cestování, jaké jest dnes na železnicích pány požadováno. (Hlas: O pohodlí nejde, pane ministře! Hluk.)

Předseda: Prosím o klid!

Min. žel. dr. Franke (pokračuje): Já mám, pánové, k tomu jednu poznámku. Také z vašich řad se vyskytuje požadavek docela oprávněný, aby ministr železnic se nebál ani na pravo, ani na levo dělati pořádek. (Hlasy: Ano!) Ale já vám pravím, pánové: Jste-li spravedliví, tedy uznáte, že vyskytují-li se nepořádky a nějaké zlořády, jsou ve všech kategoriích zaměstnanectva železničního, a jestliže vy zodpovědného ministra tupíte a snižujete každou chvíli (Hlas: Netupíme!) ve svých žurnálech, jakou autoritu má míti tento ministr u úředníků, kteří stojí vaší straně nejblíže? Tím snižujete ministra a jeho autoritu. (Posl. Myslivec: Přečtěte si, co vám odpověděli úředníci! Posl. Čuřík: Vy jste autoritu snižovali každou chvíli!)

Předseda (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován. (Hlas: Myslivec nedá pokoj, dokud nebude arcibiskupem! Posl. Zeminová: Tady topí studení! Veselost. Jiný hlas: Svěřte dráhy Kordačovi! Jiný hlas: Sursum Kordač! Posl. Johanis: Pane Myslivče, o vás se národ nikdy neohřeje! Jiný hlas: On bude proboštem!)

Předseda: Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Min. žel. dr. Franke (pokračuje): Já jsem chtěl říci, že jestliže správa železnic (Hlas: V nevytopených vagonech). - v nevytopených také - jestliže správa železnic nemůže věnovati takovou péči osobnímu provozu, že jsou to zvláštní, docela nutné hospodářské účely, abychom dováželi především zboží.

A my, pánové, jsme také povinni, abychom se i dnes, za zbědovaného stavu železnic, starali o náš export. Je to přímo začarovaný kruh, když na př. z důvodů jistě vysoce důležitých, finančně politických, valutárních je potřeba, aby na př. byl přímo favorisován vývoz cukru. Pro tento vývoz cukru, nežli dojde k zamrznutí Labe, jest potřeba mobilisovati zavřené vagony. Tyto zavřené vagony musejí potom nutně scházeti na jiné straně.

Pánové, musím dále prohlásiti, že železniční správa jest v dobách, ve kterých náš stát stále ještě není na venek zajištěn, povinna, docela nehlučným způsobem, jak toho podstata věci vyžaduje, starati se o to, aby naše železnice v kritické situaci neselhaly. Jest potřeba na př. zanedbati to neb ono, s čím docela oprávněně z kruhů průmyslových, obchodních nebo jiných se přichází na dráhu, aby se stalo, čeho zájem celostátní vyžaduje, aby dráha pracovala dnes nejintensivněji na oněch věcech, o kterých před veřejností nelze mluviti.

Chci dále upozorniti, že se u nás zapomíná, že nelze dojíti k dobrému provozu na drahách jen tím, že budeme míti dostatek vagonů a lokomotiv, že také budeme míti pro ty lokomotivy dostatek dobrého uhlí, že nesmíme zapomenouti na to, že jsme celé dráhy a všechno ostatní převzali ve stavu naprosto nedostatečném. Jestliže na př. v otevřeném listě byl jsem viněn nebo upozorňován na různé závady v břeclavské stanici, tedy jistě nejsem nespravedlivý vůči panu interpelantovi, vůči panu pisateli tohoto veřejného listu, když mu připomenu, že břeclavská stanice jest přímo typickou stanicí oněch, které naprosto nemohou dostačiti pro dnešní požadavky, které jsou na dráhy kladeny. Nezapomínejte, že z obyčejné průběžné stanice stala se důležitá stanice konečná, že tam jest nejen celá manipulace celní, prohlídková, že se tam koncentruje jako v bodě konečném a na druhé straně bodu počátečném celá naše doprava, která jde směrem na Rakousko. Tato stanice je naprosto nedostatečná. Táži se, který z objektivních kritiků mohl by viniti správu železniční, - ne mne, já jsem ministrem 2 měsíce, promiňte, že to také připomínám - ale celou železniční správu Československé republiky z toho, že břeclavské stanice dosud nepřestavěla? Je to možno za dnešních poměrů, které existují v naší republice, ale které existují snad na celém světě? Takových stanic, jako jest Břeclava, máme dnes mnoho a mnoho desítek. Nezapomínejte také na to, že celá železniční politika trpí tím stavem, který převzala z Rakouska. Směr byl od severu k jihu. Dnes jest nutno, vzhledem k teritoriu našeho celého státu zavésti celý provoz směrem od západu k východu a jihovýchodu.

Pánové, to neznamená jen snad prostě seřaditi vlaky, a dirigovati je tímto směrem. K tomu je potřeba celých nových nádraží seřaďovacích, k tomu jest potřeba celé řady tak zvaných vlakotvorných stanic, kterých nevytvoříte za několik dní, za několik neděl nebo měsíců.

Pánové, připomínám, že na př. otázka zásobování Velké Prahy souvisí přímo - do jisté míry aspoň - se stavem našich nádraží. Podívejte se, jak Praha po té stránce byla přímo macešsky odstrkována, jak byla hrozně zanedbávána a která železniční správa může tyto přeměny vykonati v krátké nějaké době? V jedné z resolucí, která byla navržena k resoluci dopravního výboru o sestátnění, zcela správně se poukazuje k této věci. Já, pánové, mám o nich úplný materiál a mohl bych o nich vypravovati; ale domnívám se, že ministr železnic nesmí zajisté tyto věci také hned sdělovati s celou veřejností, protože nebudu říkat, kde dráha bude stavět to neb ono nádraží, abych zároveň tím neupozornil spekulanty s pozemky a podobné pány, jak se mají zaříditi. Já jenom pravím, že se docela svědomitě tato otázka u nás studuje a že jsou docela již projekty v zásadách hotovy a že to bude záviseti od celého stavu našeho hospodářského a sociálního života, jak je upravíme.

Pánové! Dovolte mně, abych na výtku, která se tak často právě také činí, že na nádražích stojí vagony, že se tím cirkulace vagonů přímo znemožňuje, také docela krátce odpověděl: Je pravdou, že následkem nedostatečného přistavování lokomotiv, jehož příčinu jsem si dovolil již vysvětliti, jistě se stane, že na té neb oné stanici je více zátěže, než by mělo býti za normálních poměrů, ale nezapomínejte, že není to jediná příčina, od které závisí to, aby stanice byla zbavena všeho toho brutta, které tam nepatří.

To souvisí s další otázkou, také s tím, aby vagony, které na stanici přijdou, byly co nejrychleji také skutečně skládány a aby zboží bylo také přímo z těch nádraží odváženo. A, pánové, já, prosím, mám docela klidné svědomí, že jsem na př. v otázce zásobování Prahy luštil otázku tuto a také z tohoto zřetele povolal jsem zástupce všech obcí, všech příslušných korporací a řekl jsem jim: "Záleží na tom, abyste si brambory a mouku v čas odvezli a rychle odvezli." Vymyká se prostě z dosahu železnic, aby mohly samy pečovati o to, aby vozy byly tak rychle vykládány, jak bychom si přáli. Já sám patřím mezi ty, kteří to řeknou docela veřejně, kteří stáli úplně za prohlášením ministerského předsedy, když nabádal, aby se na drahách pracovalo se vší intensivností, aby se pracovalo také přes normální osmihodinovou dobu pracovní. Vážení pánové! Já chci zase říci, že neposuzujete tuto otázku správně, když viníte jen personál zaměstnaný z toho, že nechce tak rychle skládati, že nechce tak rychle vykládati. Na některých stanicích jest to prostě nemožno, jak jsem řekl, vyložiti tak rychle, protože není kam skládati. Na př. v Brně musili sáhnouti k tomu, že zboží, které se vyloží, protože skladiště nestačí, vykládá se prostě do sklepů. Ale ani těch sklepů není všude dostatek; do té doby, dokud nebudou naše nádraží dostatečně vypravena aspoň provisorním opatřením, nemůže dráha prostě nésti vždy zodpovědnost za to, jestliže v té neb oné stanici tolik nebo tolik vozů stojí. Upozorňuji vás, že to jsou většinou zase fantastická čísla, která se uvádějí v různých novinářských polemikách atd. Když na stanici pošlu revisi, ukáže se, že to není správné, že tam vůbec tolik vagonů nikdy nestálo, anebo že ty vagony již dávno byly odpraveny dříve, než taková lokálka byla do novin dána.

Já, pánové, vím, že ressort, který spravuji, jest jedním z nejobtížnějších, proto, panové, že v tomto ressortu bojujeme prostě s takovými obtížemi a s takovými závadami, které je velmi lehko odstraniti v nějaké polemické řeči, nebo v nějakém článku, ale mnohem tíže, opravdu mnohem tíže skutečnou prací v ressortu. Ale pánové, já se domnívám, že naše veřejnost jest opravdu k nám, přece jen hodně nespravedlivá. Já nechci se, pánové, odvolávati na to, že kolem nás se vůbec nejezdí, že v celé řadě sousedních států a také v říši německé došlo alespoň k dočasnému zastavení celého provozu, proto, že se mně nelíbí tento způsob argumentace: říkati, jinde je hůře, může býti u nás alespoň zle. Ale já prosím, pánové, abyste se zamyslili nad tím, že nejen ve státech tak zvaných poražených, nebo ve státech nově osvobozených, které jistě zápasí s těžkými obtížemi, ale i ve státech vysoce kulturních, vítězných a velkých provoz železnic jest naprosto nenormální a nedostatečný. To ukazuje, že ty závady jsou mnohem hlubší, že souvisejí s celou tou těžkou situací hospodářskou a sociální, ve které celá Evropa a polovice světa žije a že také u nás nesmíme se oddávati naději, že něco odstraníme nějakými vehementními útoky.

Budu vděčen za každou výtku a kritiku, která jest oprávněna, ale prosím, abyste také uznali, že ty potíže, se kterými ressort můj zápasí, jsou skutečně neobyčejné, že jsou skutečně rázu, řekl bych, přírodního, technického na jedné straně, na druhé straně jistě rázu morálního.

Já jistě nestavím se na to stanovisko, že bych prohlásil, že jest to v železnictví, že jest to v personálu všude v pořádku, ale já se domnívám, pánové, že, je-li určitá laxnost, je-li určitá liknavost, pak tato laxnost a liknavost neplyne vždy z oněch příčin, které se mohou odstraniti přísným zasažením, že tkví v těch hlubších příčinách, pro které lidstvo a také naše obyvatelstvo dostalo se do tohoto stavu.

I zde je potřeba výchovy a určité trpělivosti (Poslanec Pospíšil: Silné ruky!), ano i silné ruky, ne, jak vy tomu rozumíte, ale silnou ruku může míti ministr, jen když se opírá o určitou důvěru a když se mu pomáhá způsobem opravdu vážným a objektivním, ale ne snižováním jeho osoby, prostě tropením si šašků z ministra, který má jistě těžkou a zodpovědnou práci.

Já bych, pánové, chtěl skončiti tím, že se vrátím k dotazu, který na mne byl vznesen. Věřím, že ministerstvo veřejných prací při první příležitosti, která se mu naskýtá dnes revisí smlouvy s Německem, bude s to, vyjíti oprávněným požadavkům ministerstva železnic vstříc. Jestliže tato revise smlouvy s Německem, která vyprší v listopadu, bude opravdu tak vyřízena, jak si přejeme, tedy zároveň mohu jistě očekávati, ne-li náležitý větší příděl uhlí, aspoň rozhodně příděl kvalitního uhlí. (Poslanec Dubický: Tedy nebude již uhlí zabavováno?) Ministerstvo železnic, pravím, přestane zabavovat v té chvíli, kdy nebude musit rozvažovat mezi těmi dvěmi zásadami, které jsem vám řekl: buď nezabavovat nikomu nic, anebo nejezditi. Sám jsem učinil opatření, aby nebylo zabavováno uhlí obcím vůbec a v případě, jestliže již zabaveno bylo, aby dle možnosti toto uhlí bylo nahraženo.

Právě tak nemá uhlí býti zabavováno papírnám, právě tak nemá být na železnicích zabavováno uhlí těm továrnám, které především jednak pracují pro stát, tedy v první řadě vagonkám a lokomotivkám, na druhé straně těm, které jsou tak důležitý pro celý náš hospodářský život, že by tam nejen ochromení výroby, nýbrž i nezaměstnanost vzbudily jistě největší sociální potíže.

Ale, pánové, já se nevyhýbám ani ještě další otázce, ačkoliv nepatří přímo do mého ressortu, ale ke které jako člen vlády mám jistě právo i povinnost zaujmouti stanovisko.