Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pan kolega Biňovec mluvil o tom, že by si přál, aby naše železniční politika byla příště jiná. Jistě že se všichni k tomu připojujeme. Není ale správné, jestli p. kol. Biňovec uvádí, že vše děje se snad příliš volným tempem, a když konečně říká věci, které - myslím si - nemohou býti považovány jako vina naší správy železniční, když uvádí věci, které se snad udály za bývalého Rakouska, ale nemůže přece jenom říci, že byly by u nás, že by se nebyl velice často již někdo přičinil, aby to či ono bylo odstraněno. Pokud jsem informován, nemůžeme si stýskat. Vyšlo se nám vždy vstříc, ať se jednalo o záležitost jakoukoli, ať se jednalo o poruchy dopravy, ať se jednalo o různé závady a mohu říci, že dosti rychle, překvapujícím způsobem se nám podařilo v krátké době přece jenom, aby doprava, která byla tak poškozena, abych tak řekl, opět se napravila, že bylo přece jen usilovnou, všestrannou péčí způsobeno, že to jakž takž běželo. Býti tak neúprosným soudcem, se přece jen nedoporučuje a nutno počítati s tím, za jakých okolností se pracuje a co jest možné a co není možné.

Ale o železniční politice bude lze mluviti teprve tehdá, až budeme se zabývati důsledky naší mírové smlouvy, až budeme moci i prováděti vše, co v mírových smlouvách je obsaženo, to, co konečně bude určovati, jakým způsobem zařídíme naši dopravu nadále, poněvadž konečně budeme moci počítati s tím, že budeme míti určitá přechodní místa, ať již do Německa, na jih nebo podobně. Prozatím jsme sice po této stránce v mírové smlouvě zabezpečeni, ale to provedení vlastně nám ještě schází, my nejsme ještě tak daleko, abychom mohli říci, že dnes jsou veškeré věci, které jsou nám mírovou smlouvou koncedovány, již hotovy. S tím tedy musíme počítati a do té doby těžko říci, že se může dělati velká koncepce politiky železniční, nýbrž přirozeně musíme vyčkati dojednání, které jistě musí nastati, jakmile mírová smlouva všemi ostatními mocnostmi bude také ratifikována.

Já ovšem nesdílím také názoru, že by snad u nás byly příčiny, stěžovati si do toho, že je přespříliš mnoho personálu zaměstnáno.

Pokud vím, tedy dějí se reformy. Já mohu oznámiti, že správa velmi vážně již započala s otázkou systemizování míst, s otázkou normalisování míst, to jsou dvě důležité věci, a my, pokud známe náladu mezi zaměstnanci, ať již úřednických kategorií, anebo dělnických anebo zřízeneckých, víme, že si žádný nepřeje, aby byl přespříliš veliký nadbytek zaměstnaných sil, naopak, že v každém jednotlivém našem zřízenci a úředníku vyrůstá přání, způsobiti, aby po stránce finanční naše správy drah se staly aktivními, aby se znemožnilo pro příště poukazování na to, že jsou snad vinou zaměstnanců dráhy naše pasivní. Zaměstnanci celou svojí silou domáhají se toho, aby odčinili to, co se jim tak často a často vyčítá, že snad svými požadavky způsobili deficit státních drah, ba naopak snaží se přijíti správě vstříc a my slyšíme, že v určitých dílnách, v topírnách, ve stanicích zvýšena je pilnost, že výkonnost dělníka stoupla, slyšíme konečně jistě že pochvalné a radostné zprávy, že dělníci jsou ochotni na určitých místech celodenní výdělek věnovati republice. To jsou jistě úkazy velmi vzácné a musíme si jich jistě vážiti.

Já, velevážení pánové, vzhledem k tomu, že na tomto místě bylo své doby konstatováno a také dnes několika výkřiky bylo zdůrazněno, že zaměstnancům jsou poskytovány určité výhody jízdní a sice v míře neobyčejně veliké, považuji za svou povinnost oznámiti, že zaměstnanci snaží se, aby tato otázka těch jízdních výhod byla zreformována a úplně přistoupili na stanovisko ministerstva železnic, jímž právě v značné míře ty výhody jízdních lístků pro personál se omezují. Bylo způsobeno, že pro příště zejména těžkopádná manipulace odpadne a způsob úřadování v tomto směru bude zde neobyčejně zjednodušen, tak že i po stránce finanční v tomto směru můžeme očekávati určité plus.

Tedy všude se jeví snaha vyjíti vstříc. To ovšem do této kapitoly nespadá. Já jsem považoval za svou povinnost, poněvadž jsem přišel k slovu a poněvadž by často a často takovou neinformovaností mohlo se vyvolat zdání, že nadřízení jen žijí a tyjí ze zřízení státního, tuto věc opraviti.

Také ten poměr nadřízených a podřízených jistě bude upraven. Nemyslím, že budeme zaměstnávati tím naše Národní shromáždění. Je to věc, která se mezi organisacemi obou těchto skupin dá velice snadno upraviti, aby totiž ten poměr nadřízeného a podřízeného byl náležitý, a myslím, že nebude příčiny, aby toto Národní shromáždění tou otázkou bylo zaměstnáváno.

Během debaty podány byly následující resoluce, které si dovolím přečísti a doporučuji, aby veškeré tyto resoluce byly přikázány dopravnímu výboru k projednání, aby v důsledcích toho konečně - dopravní výbor jistě že tu věc náležitě uváží - mohly býti přikázány vládě k projednání.

Resoluce ty jsou:

Vláda se vyzývá, by zahájila jednání za účelem postátnění všech, v provozu státním i soukromém se nalézajících místních drah, jakož i všech soukromých hutních i horních drah.

Vláda se vyzývá, by neprodleně zahájila jednání za účelem převzetí v majetek i správu všech tratí na území republiky československé, které jsou dosud v majetku a správě států cizích.

Vláda se vyzývá, aby zároveň s předlohou sestátňovací předložila podrobnou zprávu o vykonaném šetření o stavu železnic, které mají býti sestátněny, o jejich stavu, i jak povinnostem svým zadost učinily.

Vláda se vyzývá, aby vypracovala investiční program, v němž by obsaženo bylo i řešení otázky nádražní Velké Prahy, vybudování stávajících tratí, opatřeni strojového i vozového parku s příslušenstvím a vybudování nezbytných tratí nových, hlavně na Slovensku a Karpatské Rusi, a spojení těchto území s Moravou a Slezskem.

Předseda: Debata je skončena, přistoupíme k hlasování.

Prosím pány, aby zaujali místa. Nejprve jest nám hlasovati o resolučním návrhu, obsaženém ve zprávě dopravního výboru. Až bude odhlasován, dám hlasovati o 4 resolucích pana kolegy dra Zahradníka, o nichž doporučuje pan zpravodaj, aby přiděleny byly dopravnímu výboru. Jsou snad námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Není, budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.

Kdo souhlasí s resolučním návrhem, obsaženým ve zprávě dopravního výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina, resoluční návrh dopravního výboru je schválen.

Kdo souhlasí s návrhem pana zpravodaje, aby 4 resoluce, navržené členem Národního shromáždění p. drem Zahradníkem, jež přečetl právě pan zpravodaj, přiděleny byly výboru dopravnímu, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Také tento návrh jest přijat a tím první odstavec denního pořádku jest vyčerpán a přistoupíme k dalšímu, jímž jest

2. zpráva finančního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1818), kterým se povoluje další úvěr k úhradě nákladů spojených s přípravami a provedením mírových jednání (tisk čís. 1857). Zpravodajem jest pan profesor dr. Horáček, uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Horáček: Vážené Národní shromáždění! (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Zpravodaj posl. dr. Horáček (pokračuje): Bude tomu bezmála rok, co předstoupila vláda před Národní shromáždění se žádostí o povolení úvěru 5 milionů korun za účelem jednání mírového. Jest zajímavo, že tenkrát sám finanční výbor a potom Národní shromáždění zvýšilo spontánně tuto sumu 5 milionů na sumu 10 milionů. Myslím, že se to dá vysvětlit tou jistou nadšenou náladou, kterou jsme tenkráte před rokem všichni pociťovali, když naši delegáti vrátili se ze Švýcar a hlásili nám, že všechny naše naděje jsou úplně splněny a že všeho, co jsme si přáli, jest dosaženo. Dnes, po roce, zdá se mi, že nejsme již v té růžové náladě, ve které jsme se tenkráte nalézali, že nastalo jisté vystřízlivění, a třeba, že musíme vděčně uznati to, co mírové smlouvy nám přinesly, tedy přece jen víme, že v nich jest také obsaženo leccos, co zejména po stránce hospodářské a finanční bude nám těžkým břemenem, a že i po stránce politické tato mírová smlouva má jistě pro nás místo velmi bolestné. Proto, když dnes předstupuje před nás vláda nikoli již o úvěr 5 milionů, nýbrž hned 30 milionů, nepociťujeme již toho radostného nadšení, s jakým ho povolujeme. Ale ovšem nalézáme se v takové těžké situaci, jedná se zde o takovou životní otázku našeho národa a budoucnosti našeho státu, že finančnímu výboru nezbývalo nic jiného, než aby jednomyslně odporučil Národnímu shromáždění, aby i tento úvěr 30 milionů korun za účelem mírových jednání povolil. A já bych jen dodal k tomu to přání, aby za dnešní těžké naší finanční situace tento úvěr k tomuto účelu byl již poslední. (Výborně!)

Předseda (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen. Debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst.

Poněvadž zákon má jen 3 paragrafy a pozměňovací návrh žádný učiněn nebyl, budeme hlasovati o něm v celku. Námitek proti tomu není. (Námitky nebyly.)

Kdo souhlasí s § 1., 2. a 3. zákona, jakož i s jeho nadpisem, jak jest obsažen ve zprávě výboru finančního, prosím, by povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen.

Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slova?

Zpravodaj posl. prof. dr. Horáček: Nikoli.

Předseda: Změna textová také není. Kdo souhlasí s přijatým právě zákonem v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, by povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také v druhém čtení, a tím odstavec tento denního pořádku jest vyřízen. Přistoupíme k dalšímu, jímž jest.

3. zpráva finančního výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1698), kterým se vláda zmocňuje, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou (tisk č. 1856).

Zpravodajem jest pan kolega dr. Gustav Heidler. Uděluji mu slovo.

Posl. dr. Gustav Heidler: Vážené Národní shromáždění!

Předložená osnova zákona, kterým se má vláda zmocniti, aby zatímně upravila obchodní styky s cizinou, je věc zásadního dosahu. Finanční výbor si byl dosahu této věci také vědom a proto při projednávání otázky té zabýval se nejdříve tím, do jaké míry je naše obchodní politika praejudikována již mírovou smlouvou. Obsah jeho názoru jest ve zprávě finančního výboru uložen a já jenom prosím za prominutí, že jsem tam špatně počítal lhůty. Já jsem totiž přehlédl, že lhůty počítají se od ratifikace smlouvy Rakouskem, resp. Německem a 3 čelnými mocnostmi a to tedy poněkud mění ten referát. Ale prosím pány, aby prostě ta časová období, která jsou v referátu uvedena, považovali tak, jako by uvedena nebyla, poněvadž fakticky ratifikace míru v té formě, jak ji mírová konference, resp. mírová smlouva předpisuje, se posud nestala.

Dvě věci ale zaslouží přece ještě zvláštní zmínky. První věc, o niž by šlo, jest otázka smlouvy mezi námi a Rakouskem o vzájemné dodávce uhlí a surovin. Tato smlouva je poměrně málo jasná, respektive může zavdati příčinu k různým pochybnostem a k různým výkladům, a proto projevil finanční výbor přání, aby naše zahraniční zastoupení, náš zahraniční úřad co nejdříve postaral se o jasný a přesný výklad této smlouvy, poněvadž nám jest vždycky milejší jasná smlouva, třeba nevýhodná, než smlouva nejasná. Druhá věc jest ještě důležitější. Týká se eventuelní zvláštní celní soustavy republiky československé a rakouské, a poněvadž Rakousko má právo, podobnou celní smlouvu uzavírati také s Uhrami, event. tedy našeho nepřímého společenstva s Rakouskem a Uhrami - tedy něčeho, co se snad nazývá dunajskou federací. Finanční výbor upozorňuje na to, že takové ujednání musí míti v zápětí - a sice nutně - také určité politické důsledky.

Politické důsledky ty mohly by býti pro nás dosti nepříznivé, poněvadž z této federace jest podle mírové smlouvy výslovně vyloučeno Jihoslovanstvo a my zase bez Jihoslovanstva nedovedeme si dobře představiti nějakou federaci nebo nějakou kooperaci s Rakouskem, respektive s Uhrami. Tato ustanovení v mírové smlouvě jsou snad původně myšlena v náš prospěch, ale jest třeba uvážiti všechny ty okolnosti, aby toto ustanovení nestalo se nám snad ustanovením obtížným, kdyby se ukázalo, že to má pro nás v zápětí neudržitelný a nepříznivý politický důsledek, nebo kdyby to mělo míti v zápětí ten nepříznivý hospodářský důsledek, že by Vídeň a Pešť, města, která - ještě dnes může se říci, - jsou našimi dveřmi do světa při sprostředkování našeho vývozu a dovozu, měly býti v této své funkci udrženy. Tato smlouva sama jest poměrně krátkodobá a má-li míti nějaký význam vůbec, - rozhodneme-li se pro ni - musili bychom potom také vstoupiti hned v příslušná jednání. To jest otázka, kterou sluší velmi důkladně uvážit, nežli se rozhodneme využitkovati tohoto, v náš prospěch míněného ustanovení mírové smlouvy.

Pokud jde však o věc samu, tu vnucuje se ihned ještě druhá otázka a sice zásada našeho směru obchodně politického, otázka, můžeme-li a máme-li zůstati na systému celní smlouvy anebo máme-li se rozhodnouti pro systém uvolnění. Jest to otázka, která bude vyžadovati ještě jednou velmi obšírného jednání a řadění, ale již dnes musíme si určitý obraz udělati. My již dnes musíme věděti, jak asi chceme postupovati, poněvadž bychom jinak popřípadě postupovali od začátku jinak, nežli v budoucnosti bychom si snad přáli. Jak se budou chovati jiné státy k těmto zásadám, jestliže jiné státy budou hájiti systém prohibice, systém ochrany celní, anebo zda přejdou k systému volných dveří, jest věc, na kterou my dnes nemůžeme dáti odpověď. Není pochyby o tom, že politikou cizích států bude do jisté míry určována a předpisována také naše obchodní politika. Ale přes to přese všechno je moje osobní pevné přesvědčení, že volný obchod musí býti naším cílem. (Výborně!) Také finanční výbor se zaměstnával touto otázkou a tu přirozeně finanční výbor, jako velmi vážná korporace, nemůže odpověděti tak určitě, jako odpovídám já osobně, ale i odpověď finančního výboru, pokud je obsažena ve zprávě vám, pánové, předložené, připouští, že politika celní ochrany nebude u nás asi trvale udržitelná. My nemůžeme dnes, jak jsem již řekl, se rozhodnouti a říci: Takovou a takovou obchodní politiku povedeme, ale určitou zásadu musíme i dnes při tomto zmocňovacím zákoně hájiti a proto odhodlal se finanční výbor, dáti výraz svému přesvědčení také i při formulaci předloženého zákona - finanční výbor změnil osnovu zákona v jistém směru, který má zásadní význam.

Podle osnovy vládní mělo zmocnění k uzavírání zatímních obchodních smluv, a sice tarifních, jíti tak daleko, že by mohly býti povoleny cizině takové výhody, které byly podle stavu z 1. července 1914, tedy podle stavu rak.-uherského celního tarifu, anebo, pokud by šlo o nižší sazby, podle sazeb našeho vlastního autonomního celního tarifu, který jsme letošního roku v únoru odhlasovali. Finanční výbor jde však, jak jsem řekl, ještě dále a zmocňuje vládu, aby po případě, bude-li toho potřebí, povolila cizině, budou-li pro to vážné důvody, po případě ještě i celní sazby nižší, nežli jsou obsaženy v celní soustavě rak.-uherské z roku 1914, nebo v našem autonomním celním tarifu. Tím dal finanční výbor také výraz svému přesvědčení a zásadě, že trvale nepočítá s politikou ochranářskou.

Jménem finančního výboru prosím proto nyní, aby Národní shromáždění osnovu, jak je se zprávou důvodovou předložena, schválilo. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo vyžádal si pan ministr obchodu, dr. Ferdinand Heidler.

Ministr obchodu dr. Ferd. Heidler: Velectění pánové!

Předloha, která má upraviti možnost zahájení styků pro mezinárodní obchod s cizinou, je, myslím, byť i se nerepresentovala přílišným rozsahem, tak důležitá pro náš celkový budoucí hospodářský život, že pokládám za svou povinnost, několika zásadních bodů se při této příležitosti dotknouti a naznačiti, jakým asi směrem si přejeme, aby naše obchodní politika se vyvinula.