A zase bych mohl, vážené
shromáždění, říci, v jaké
posici jsme často byli, když jsme měli v Chebu
úplně cizí stát a cizí komando.
A je proti autoritě, proti suverenitě státu,
udržovati tento nepřirozený stav. Musíme
být pány železničního uzlu chebského,
tak, jako nemůžeme dovoliti, aby nám Sasové
jezdili do Liberce. Jest v našem interesu, aby části
drah, které vybíhají do Bavor a do Saska,
části drah, které jdou, ať z Podmoklí
nebo z Liberce do Saska, byly v naší moci a v našem
disposičním právu. Nechci vynášeti
úřední věci, ale měl jsem k
tomu velice vážné důvody. Ty důvody
zůstávají zde, a já myslím,
že každému postačí podívati
se do Chebu na nádraží, a že každý
řekne: "To přece nejde, když jsme dnes
pány situace, jsme suverením státem, abychom
si zde nechali líbiti bavorsko-saský nádražní
úřad." Dávám jen podnět
a prosil bych, aby současně s touto akcí
byla řešena tato otázka.
Byla zde nadhozena pány řečníky
celá řada různých námětů.
Mne jest těžko o nich mluviti. Pronesl bych jen několik
svých upřímných soukromých
přání. Příliš dobře
vím, co český železniční
svět vykonal pro naši republiku v dobách našeho
převratu. Pánové, to nebylo snad jen nadšení,
to byla obětavá práce, o které snad
žádný z nás nemá obrazu. Musím
veřejně poděkovati všem, od nejvyšších
úředníků až do posledního
tehdejšího železničního zřízence.
Pánové, my jsme neznali dne, my jsme neznali noci,
pro nás neplatila žádná hodina. Já
jsem neslyšel tehdáž jediného slova nějaké
nespokojenosti. A jestliže jsme republikánský
převrat a revoluci provedli s takovým, přímo
básnickým nadšením, bez krve a za sucha,
jak zde bylo řečeno, pak je to jedna z velkých
zásluh českého železničního
světa, že jsme ani půl hodiny, ani půl
minuty nezůstali státi a že jsme všechny
ty ohromné požadavky, ať to byla doprava vojska
cizího pryč, nebo doprava našeho vojska sem,
ať to byla aprovisace, ať se to týkalo čehokoliv,
vykonali přímo v nadšení.
Přál bych si a tím
skončím, abychom to přivedli zase tak vysoko,
jako jsme byli v těch dnech nadšení a řeknu,
v těch dnech slávy naší. Přál
bych si, aby každý z nás a každý
z českého železničního světa
byl proniknut hlubokým vědomím povinnosti
vůči republice, aby se tam nečinilo žádných
zvláštních rozdílů, aby se pracovalo
s chutí a láskou, bez štvaní a bez vzájemné
nevraživosti a abychom všichni věděli,
že železnice jsou páteří celého
našeho národního organismu. Jsme nemocní,
jsme mladí, já mnoho omlouvám, s mnohým
musíme míti trpělivost, ale odpusťte,
již mi to někdy trvává trochu dlouho
a začíná býti doba, abychom přišli
k poznání a abychom přišli k rozvaze.
Končil bych přáním,
aby české železnictví postavilo se brzy
na onu výši, na které jsme stáli na
jaře, když přicházeli, říkám
to zde otevřeně, zástupcové cizích
států a gratulovali nám a říkali
veřejně: "U vás je pořádek,
u vás je viděti chuť k práci."
My máme výborné lidi, výtečný
materiál, hleďme ho využitkovati ku prospěchu
a blahu své republiky! (Výborně! Potlesk.)
Předseda:
Slovo dále má p. kol. Biňovec.
Posl. Biňovec: Z úst
pánů předřečníků
pronešeny byly názory, že doba dnešní...
Předseda (zvoní):
Prosím o klid!
Posl. Biňovec (pokračuje):...
je velice příhodná pro sestátnění
soukromých drah. Příhodná a vhodná
potud, pokud počítáme s poklesem naší
valuty; nevýhodná je potud, pokud budeme bráti
v úvahu nynější stav dopravního
zařízení na našich železnicích,
vyzbrojení dílen železničních
a soustavu vrchní stavby. Stav našich drah je po válce
skutečným brakem a nebylo možno ani ministerstvu
železnic, aby dozorčím orgánem tak,
jako dělo se v dřívějším
rakousko-uherském státě, dbáno bylo
toho, aby správní rady...
Předseda:
(zvoní):... Pány u ministerské lavice
bych prosil o ticho.
Posl. Biňovec (pokračuje):...
a správní úřady železniční
soukromých drah pamatovaly dostatečnými investicemi
na náležité reformy a udržení dopravního
parku ve stavu způsobilém a dopravy schopném,
tedy musíme při sestátnění
počítati s tím, že sestátňujeme
ne naprosto schopné dopravní prostředky,
nýbrž že budeme musiti mnoho nákladů
investovati do soukromých tratí, aby se staly způsobilými
k takové železniční dopravě,
na kterou náš stát reflektovati musí.
My nemáme také dostatečného času
až dosud k vykonávání komerčního
vlivu na soukromé trati proto, poněvadž jsme
také nestačili na zavedení naprostého
pořádku u státních drah. Stát
při obmýšleném sestátnění
soukromých drah by měl v první řadě
dbáti obchodního prospěchu, který
mu plyne z toho, že vlastní celou řadu sítí
železničních, pomocí nichž by mohlo
býti pracováno ku zmenšení výnosnosti
soukromých drah a tím také ku zmenšení
bilancí, které budou jistě směrodatný
pro konečnou cifru, kterou budeme musiti soukromým
společnostem jako výplatu za sestátněné
dráhy platiti.
Již za rakouské vlády
pečováno bylo o to, když pomýšleno
bylo na sestátnění Buštěhradské
a Ústecko-Teplické dráhy, aby, pokud možno,
všecka doprava, zejména nákladní, byla
uvedena na trati společnosti státních drah,
na trať Praha-Duchcov a potom na trať Plzeň-Karlovy
Vary z té příčiny, aby výnosnost
na trati Buštěhradské a Ústecko-Teplické
byla pokud možno nejmenší. To by byla jistě
povinná obchodní manipulace, která by umožnila,
aby soukromé dráhy pokud možno za nejlevnější
peníz, za nejmenší sumu sestátněny
býti mohly. To tedy jsme neměli možnost časově
provésti. Naopak. (Hluk).
Předseda:
Zdá se mně, že tady vedle naší
schůze se pořádají ještě
nějaké separátní schůze. To,
pánové, by snad přece nebylo zapotřebí.
Já bych ty schůze musil rozpustit. (Veselost.)
Pana kolegu prosím, aby pokračoval ve svých
vývodech.
Poslanec Biňovec (pokračuje):
Zprávy, které docházejí nás
zejména v otázce dopravy uhelné, svědčí
o tom, že na příklad na buštěhradské
trati nejde uhlí z hnědouhelné pánve
přímo na Prahu a na místa svého určení,
nýbrž že putují obyčejně
vagony a celé vlaky oklikami po buštěhradské
trati jen proto, aby se pokud možno největší
poplatek z dopravy vyzískal. Tady jest viděti, že
orgány státní nemají dosti možnosti
a prostředků, aby působily na náležité
dirigování přímé dopravy, aby
doprava byla nejkratší a nejlevnější.
Po té stránce dáváme možnost
dnes akcionářům soukromých společností
drážních, aby oni nám ve svém
výkazu, ve své bilanci předložili pokud
možno největší výnosy, které
mají býti pak směrodatné pro cifru,
kterou jim jako náhradu za převzaté trati
přiznáme. Musíme dbáti při
sestátnění také té okolnosti,
mnoho-li již soukromé trati vyzískaly v obvodu
našeho státu. Máme tu totiž před
sebou skutečně nejvýnosnější
trati železniční, které nebyly proto
sestátněny, poněvadž akcionáři
mnoho vydělávali, a můžeme říci
přímo, že těmi výdělky
se jim umožňovalo, aby úplatkem rakouských
úředníků a vlivných činitelů
znemožnili brzké sestátnění těchto
výnosných společností železničních.
Sestátnění oddáleno bylo proto, poněvadž
tyto společnosti skýtaly značný výdělek
akcionářům a správním radám.
Jest známo, že právě
buštěhradská společnost a ústecko-teplická
společnost vedle dividend vyplácely také
značné sumy pod názvem superdividend. To
všechno musíme míti v patrnosti, abychom mohli
říci, že tyto společnosti nejen že
vyplatily úroky svým akcionářům,
ale ve způsobě superdividend vrátily již
dávno investovaný kapitál, a tu budeme muset
býti vedeni tou snahou, aby výkupní resp.
vyvlastňovací odměna, kterou budeme přiznávati
těmto společnostem, byla pokud možno nejmenší,
aby stát nedělal při sestátnění
takové kšefty, jako rakouská vláda,
nýbrž aby to pro náš stát znamenalo
skutečný prospěch a ne nová břemena.
Musíme vzíti v úvahu, že akcionáři
buštěhradské i ústecko-teplické
dráhy dávno mají své kapitály
zpět, a nebylo by také mravné, aby vláda
naší republiky vracela znovu nějaké
kapitály, které již dříve s úrokem
vyplaceny byly.
Sestátnění soukromých
drah jest také nutno proto, abychom již jednou zahájili
řádnou státní železniční
politiku jednotnou. Naše politika až dosud - zejména
železniční - pohybuje se v takových
sférách, které neodpovídají
mocenským potřebám našeho státu.
Politika naše je stižena tou okolností, že
všechny železniční sítě
až dosud byly vedeny směrem k Vídni a stavěny
se zřetelem k strategickému postavení, neb
potřebám dřívějšího
rakousko-uherského státu. Na národohospodářské
a obchodní sčlenění našeho státu
československého nebylo nikde pamatováno
a tu tedy při zahajování a zřizování
naší samostatné železniční
politiky máme tu překážku, že máme
sice mnoho železničních tratí, mnohé
železniční sítě, ale nemáme
tyto sítě koncentrovány tak, aby odpovídaly
obvodové poloze našeho státu. Tedy s tím
musíme počítat a vedle toho musíme
si býti vědomi toho, že skutečně
obvod našeho státu je hodně nepříznivý.
Nebudeme musiti pamatovat jenom svých státních
potřeb, státních výhod a státních
nutností, nýbrž musíme si uvědomiti,
že ležíme také ve středu Evropy,
takže bude musit býti v naší železniční
politice pamatováno také na dopravní prostředky
mezi jihovýchodem a severozápadem. Naše státní
železniční politika bude se tedy musit pohybovati
dvěma směry, jednak, aby se koncentrovala náležitým
způsobem pro obvod našeho státu, aby nám
umožnila náležitý, pokud možno nejrychlejší
styk i s tím nejzapadlejším a nejvzdálenějším
koutem našeho státu, a vedle toho aby, pokud možno,
racionelním způsobem postaráno bylo o dopravu
mezi východem, jihem, severem a západem. Po té
stránce mám za to, že máme naději,
státi se státem, přes jehož území
bude vésti velkolepé železniční
evropské spojení, když ovšem pro to budeme
mít náležitý smysl. To by pro nás
pak znamenalo, že nemusejí býti naše trati
stále pasivní, že nemusejí být
přítěží našeho finančního
ministerstva, nýbrž že mohou při racionelním
pochopení a provádění železniční
politiky dopravní skýtati našemu státu
také dobré finanční opory.
I já, tak jako pan ministr
železnic, nesdílím úplně názoru,
že by dráhy mohly býti výdělečným
předmětem pro náš stát. Železnice
mají býti v prvé řadě oporou
našeho obchodu a průmyslu, jako poštovnictví.
To je zřízení, které má přilévat
životní šťávy celému našemu
hospodářskému životu, aby průmysl,
živnosti a obchod mohly se rozvíjeti, aby bylo postaráno
levným způsobem o dopravu všech národohospodářských
potřeb a produktů. Touto směrnicí
se však naše železniční politika
dosud nevede. Poukazuji, že posledně provedené
zvýšení dopravních tarifů není
jistě žádným dobrodiním pro životní
potřeby našeho obyvatelstva, ony opravdu dnes zatěžují
životní potřeby.
Dnes máme dopravní
výlohy tak velké, že tvoří skutečně
velkou položku v ceně každé životní
potřeby. (Posl. Dubický: Jak chcete zajistiti
mzdy?) Tu tedy je potřeba, aby naše státní
politika opravdu byla vedena takovým slohem, aby skutečně
vyhověla všem.
Pokud se týče náhledu
pana kolegy, poznamenal bych, že možnost, platiti mzdu
dělníkovi, není zaručena vždy
ve velkém výdělku, velkém příjmu,
nýbrž koření někdy v té
okolnosti, aby zmenšeny byly výlohy investiční.
Podívejte se, pánové, do každého
cípu Evropy i jinam a uvidíte, že tak zbytečného
zatížení tratí jako u nás, není
viděti nikde pod sluncem. Je tu přímo zbytečně
veliké množství úřednictva. Podívejte
se, pánové, do těch centrálních
úřadů a uvidíte, že je tam množství
úředníků, kteří by se
mohli věnovati produktivnější službě
a práci, než kterou konají dnes. Jest třeba
provésti všude ekonomii personálu a to nám
bude umožněno právě tím, když
sestátníme všechny železnice, takže
následkem toho může býti na některých
stanicích jeden přednosta místo dosavadních
dvou i tří, zbavíme se také úřadů,
které přepočítávaly různé
tarify jízdní atd. a mnohých ředitelství.
To vše bude zbytečné, poněvadž
pak může býti jednotná tarifní
politika pro osobní i nákladní dopravu.
Musíme tedy míti na
zřeteli, abychom při sestátnění
soukromých drah měli v první řadě
tužku a papír v ruce, abychom propočítali
vše, co je nám výhodno, vedle toho, abychom
skutečně prováděli investice takovým
způsobem, aby vždy z nich vyplynulo určité
plus k dobru státu a celé železniční
politiky. To dnes je ovšem dosud záhadou.
Máme v naší železniční
politice položku diet a, když se jí podíváte
na zuby, uvidíte, že p. ředitel severozápadní
dráhy z Vídně jezdil do Nymburka jedině
proto, aby si tam zaopatřil aprovisaci pro své soukromé
potřeby. Dietní položka v každém
ústředním úřadě dělá
několik set tisíc korun. Takových pánů
inspektorů, ředitelů, podředitelů
jsme měli spousty, kteří na účet
železničních výloh jezdili si za účelem
aprovisačních věcí. Když vedle
toho uvědomíte si, pánové, že
pro každou maličkost, která se má v
té, nebo oné stanici zřizovati, kterou by
spravilo rozhodnutí místního staničního
mistra, nebo nějakého traťmistra, musí
přijíti několikačlenná komise
z ústředí, která stojí hned
sta, vidíte, že za takových okolností
přirozeně nemůže být bilance
našeho železnictví taková, jakou si ji
přejeme.
Mám dojem, že je naší
povinností, abychom teď, když budeme míti
sestátněny všechny železnice a kdy začneme
provádět politiku železniční
ve velkém slohu, v prvé řadě řekli,
že se také chceme odrakouštit po té stránce,
kde se jedná o tuhou centralisaci, která je v železnictví
provedena. Jest potřebí, abychom dnes železniční
personál od dělníka vrchní stavby
až po ředitele postavili na určitou posici
zodpovědnosti, ale také pravomoci. Není možno,
aby s každou maličkostí staniční
úřad, dopravní úřad, nebo úřad
pro vrchní stavbu, místní, nebo obvodní,
musil se spoléhati na rozhodnutí ředitelství.
Jest potřebí, aby zde pravomoc každého
byla taková, jakou jest jeho povinnost naproti tomu v jeho
službě. A tu mám za to, že by se mnoho
a mnohé uspořilo.
Pánové, tento týden
dostal se mi do rukou balík aktů, který čítá
asi 38 listů, a na každém tom listě
jsou záznamy dvou úřadů, týkající
se ztráty bot ve správkárně v Podmoklí.
Boty staré se ztratily, a ten akt běhal celé
3/4 roku z Podmokel do Kralup, z Kralup
do Prahy a zpátky. A potom, když se boty nenašly
a hodně úřednických sil a času
se vyplýtvalo, přišlo ředitelství
na to, že se ty boty budou musit nahraditi. Pánové,
jistě ta celá práce úřednická,
práce byrokratická stála hodně mnoho
času a vedle toho hodně peněz, a pak se přišlo
k názoru, aby železničnímu zřízenci,
který utrpěl, ta ztráta se nahradila. V takovém
případě není potřeba nějakých
pánů inspektorů a podinspektorů, je
tu nutno říci, že ztráta je tu, škodu,
kterou železniční zřízenec utrpěl,
je třeba nahraditi.
Pánové, takových
případů máme mnoho. Je nutno, abychom
teď, když zahajujeme skutečnou aktivní
politiku železniční, v těch primitivních
věcech nijak neangažovali ústředních
úřadů a abychom jim řekli, že
je třeba právě u nich konat politiku produktivní,
politiku, která by opravdu naše železnice náležitým
způsobem povznesla.
Jsou zde stesky proti dopravě
železniční a není pravda, co zde říkal
p. kol. Navrátil, že by snad jen železniční
zřízenci byli vinni toho, že je na tratích
nepořádek. Naopak, v prvé řadě
mají příkladem napřed jít úředníci,
kteří vždycky a všude zodpovídají
za pořádek na stanicích i na celé
trati. Dokud si úředníci své povinnosti
neuvědomí, je těžko zjednati nápravu.
(Posl. Dubický: Ale dělníci je musí
poslouchat!) Je třeba si uvědomiti, co je to
poslušnost, jest-li je to na komando poslouchat nebo ve vědomí
své povinnosti oproti podniku. Mám ten dojem, že
skutečně dnes jsou si železniční
zaměstnanci - a řekl to i pan kol. dr. Zahradník
- jistě plně vědomi své povinnosti
naproti státu, že nepřeji si úpadek
železniční politiky, ale příklady,
které se tam dávají, jsou toho druhu, že
skutečně úpadek morální je
ve všech složkách našeho železnictví.
Tedy je potřeba, aby ti, kteří dnes zodpovídají
v ústředních úřadech za pořádek
na železnicích, šli příkladem napřed.
Když se tak bude díti, dožijeme se toho, že
naše sítě železniční nebudou
přítěží státu, nýbrž
pomohou nám celou složku státní zorganisovat
tak, jak má vypadat každý spořádaný
stát! (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní):
Řečnická listina jest vyčerpána.
Doslov má míti p. zpravodaj, poněvadž
však ochuravěl hlasově, udílím
slovo k závěru p. předs. dopravního
výboru kol. Buřívalovi.
Posl. Buříval:
Vážené Národní shromáždění!
Po provedené debatě o předmětu postátnění
soukromých železnic jest patrno, že všichni
řečníci zásadně vyslovili se
pro resoluci, totiž že si všichni mluvčí
Národního shromáždění
přejí, aby k postátnění soukromých
železnic buštěhradské, ústecko-teplické
a bohumínsko-košické došlo. Chci zejména
však zdůrazniti, aby nebylo ani na levo, ani na pravo
pochybnosti, že tato akce mysli se vážně,
že Národní shromáždění
přeje si upřímně, aby ministerstvo
železnic v důsledcích přijaté
resoluce se všemi přípravami za účelem
postátnění započalo s celou vážností
a v době brzké, aby Národnímu shromáždění
presentovalo návrh, jímž by se tyto tři
dráhy postátnily. Dovolte mi, velevážení
pánové, abych na některé věci
ještě reagoval. Jedna z těch během debaty
předložených resolucí vyzývá
vládu, aby provedla v době nejbližší
revisi a to na účet dráhy, zejména
pokud se týče ústecko-teplické dráhy.
Není příčin, stavěti se proti
této resoluci, a já jsem přesvědčen,
že také ministerstvo železnic učiní
vše, co by této resoluci odpovídalo. Mluvilo
se dále o části investiční,
nejenom pokud se týče toho celkového rámce
našeho železnictví, ale zejména pokud
se týkalo dráhy buštěhradské.
Jest pravdou, že jest zapotřebí u dráhy
buštěhradské, aby se daly investice. Já
jsem vypočítal v poslední své řeči
veškery závady, všechny poruchy, které
dnes na buštěhradské železnici vidíme.
S jedním však nemohu souhlasiti s kol. drem Zahradníkem:
kde mluví o tom, že snad jen v německých
krajích vystavěna byla trať dvoukolejná
a v českých krajích zúmyslně
snad že se to opomíjelo. Bohužel, i tato věc
jest vlastně uspořádána koncesní
listinou. V koncesní listině se výslovně
praví, za jakých podmínek se má přistoupiti
k výstavbě určitých tratí na
dvoukolejné tratě. Tak zejména se stavěla
podmínka u všech drah, pokud měly koncesní
listiny ze dne 18. ledna 1867, že bude-li splněna
podmínka, že výnos této dráhy
bude ve dvou po sobě jdoucích letech činiti
pro jednu míli 180.000 zl., že pak nastává
povinnost, aby tato druhá kolej byla postavena. U buštěhradské
dráhy tudíž bylo to vázáno koncesní
listinou. Jest pravda, že od této zásady původní
později na základě nového usnesení
tak zv. správní komise bylo upuštěno
a že druhá kolej na trati Praha-Bubna, Hostivice-Březno,
Chomutov-Karlovy Vary-Trmice a Cheb měla se na základě
tohoto nového ustanovení v r. 1910 postaviti tehda,
bude-li frekvence na těchto tratích - tedy odchylný
názor od dřívějška - obnášeti
40 vlaků denně neporušeně po 2 léta.
To jest nová podmínka, naprosto odchylná
od dřívějších, která ovšem
nebyla splněna, a to, jak to bude správa dráhy
buštěhradské vymlouvat, proto, poněvadž
přišla válka a nemohlo se v důsledcích
toho, jak jsme viděli také jinde, v tomto směru
pokračovati.