Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Po stránce všeobecné bylo by si přáti, aby bylo více přihlíženo k určité nové, spravedlivé formě daňové, která byla již dávno přáním všech nejširších vrstev, hlavně menšího pracovního lidu. Bylo by nutno sáhnouti k určité progresi, která by ovšem nezastavovala se pouze na některých specielních daních, jak to řeší předložená předloha, nýbrž která by obsahovala, pokud možno, daně všecky. Při té příležitosti dovoluji si tlumočiti jaksi mínění těch nejširších vrstev lidových tím, když prohlásím, že zásadou a zájmem právě nejširšího lidu a nejširšího poplatnictva jest, aby veškeré daně byly staženy a shrnuty v jednu progresivní daň z příjmů, která by byla daní nejspravedlivější, daní nejjednodušší, ku které jistě republika jednou v dohledné době bude museti sáhnouti, bude-li míti tyto poměry daňové řešiti způsobem nejsprávnějším a nejspravedlivějším.

Zde je řešena progrese na jedné straně při osobní dani z příjmů, při dani důchodové, při dani výdělkové, ale není tím také zasažena daň pozemková. Je velmi správno, že existenční minimum pro stanovení daně důchodové je zvýšeno s 1600 K, na které bylo stanoveno zákonem ze dne 23. ledna 1914, na minimální částku 3000 K, od které potom teprve určitá progrese začíná. Je jistě více než spravedlivé, aby tímto způsobem míra nejmenších zisků, která dnes vlastně ani nepředstavuje nevyčerpané, nanejvýš potřebné minimum existenční, byla v ohledu daňovém zvýšena, poněvadž poměry existenční, které všeobecně podmíněny jsou otázkami zdražovacími, velice se změnily v neprospěch jednotlivých zájemníků. Na druhé straně ale je docela vysvětlitelno, jestliže vládní návrh do určité míry hájí zájem družstevnictví a jestli také tento zájem přímo v určitém směru a do jisté míry favorisuje, a že mu nepředpisuje daň v téže míře, jako jiné společnosti výdělečné nebo jiným jednotlivcům. Celá forma dnešního národohospodářského života u nás ukazuje nám zcela jasně, že družstevnictví v nejširším slova toho smyslu může pro nás v národohospodářských poměrech přivoditi veliké ulehčení v dnešní těžké situaci zásobovací a národohospodářské vůbec.

Já nebudu se dotýkati toho, abych poukázal na docela vyslovenou pasivní resistenci, která byla z určitých kruhů kapitalistických, výrobních a průmyslových na počátku zřízení tohoto státu přímo prováděna, nýbrž chci jenom jaksi zdůrazniti, že vláda přišla k názoru, že podporou družstevnictví a umožněním družstevnictví na nejširším základě svépomocném opatří se všem vrstvám lidovým potřebné životní prostředky, které dnes jiným způsobem, prostřednictvím jednotlivců, nebylo možno zabezpečiti.

U daně pozemkové byli bychom si přáli, aby i zde určitá progrese více byla projádřena. Návrh vládní určitým odůvodněním poukazuje na to, že to nebylo možno, poněvadž by se taková progrese dala pouze nespravedlivě vyjadřovati. Tím se stalo, že válečná přirážka k pozemkové daní byla shrnuta ve 2 velké stupnice, a to stupnici z vinic, zahrad a lesů, kde má býti zavedena přirážka válečná 400 %, a z ostatní půdy 200 %. A tu jest tedy nutno, abychom do budoucna měli na zřeteli, že i pozemková daň vyžaduje určité a sice silné progrese, poněvadž ti lidé, kteří mají existenční minimum v půdě, jež jim zaručuje jen to nejnutnější, co pro svůj život a pro své rodiny potřebují, jistě vyžadují také určité ochrany se strany zákonodárství republiky a nemohou býti posuzováni tak, jako ti, kteří mají větší pozemkové bohatství takové míry, že jim existenci dokonale zaručuje, a snad i umožňuje luxusní život. Proto bychom si přáli, aby i v dani pozemkové bylo zavedeno určité existenční minimum, které by bylo stanoveno nad určitou výměru, a teprve nad ni pozemkové vlastnictví jednotlivců podrobeno bylo zdanění.

Neboť i na venkově, zvláště mezi malými zemědělci, kteří jsou odkázáni jedině a výhradně na výnos svých polí, kterých nemají dostatek, i tam je nutno, aby stát chránil zájmy těchto výdělečných, existenčních vrstev a aby se i tam postaral o určení existenčního minima, které by je chránilo.

Přijdeme časem s určitými návrhy, které budou vyžadovati základních změn nazírání nejen na systém daňový a volati po ochraně drobného hospodářství zemědělského. Domnívám se, že zrovna tak, jako u dělníka, řemeslníka, ba i inteligenta, tedy proletáře duchem, který svou práci duševní prodává, jako úředníka, zřízence, učitele atd., je možno stanoviti určité existenční minimum, které dani nepodléhá, tak že musí býti i na venkově stanovena určitá výměra, která nebude podléhat žádné dani, určitá výměra, která bude považována za nezdanitelné, nezadlužitelné a nezcizitelné rodinné existenční minimum malozemědělců, o něž se bude moci rodina malozemědělce do budoucna bezpečně opírati. Ovšem to jest otázka jistě dalekosáhlá, která bude vyžadovati náležitého propracování.

Náš klub usnesl se jednomyslně, podporovati vládní návrh, hlasovati pro něj a starati se o to, aby v budoucnosti bylo věnováno více péče a více možnosti k tomu, aby celý daňový systém podroben byl náležité kritice, a na základě této kritiky teprve celá velká reforma daňová byla ze základu propracována a uskutečněna. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo dále má pan kolega prof. Horáček.

Profesor dr. Horáček: Vážené Národní shromáždění!

Dovolil jsem si přihlásiti se ke slovu k této předloze, poněvadž vlastně předloha ta pochází ještě z doby mého úřadování, a pokládám tedy za svou povinnost, přičiniti k ní několik poznámek. Předloha tato znamená zvýšení daňové, a tím samým ovšem nemůže býti populární, jako žádné daně nejsou populární, a nebyla také skutečně ve veřejnosti přijata se žádným nadšením. Byla různě kritisována a také ze slov váženého mého pana předřečníka zde vyznívala taková kritika, která jaksi spočívala v tom, že by u nás byla potřeba pronikavé změny celého daňového systému, že celá naše daňová soustava vlastně za mnoho nestojí, a že jest třeba vybudovati novou. A četl jsem také v novinách, že tato předloha vlastně jest jen příštipkářství, chceme-li totiž přirážkami hojiti naše finance. Vážené Národní shromáždění! V tom snad jest lecos správného, ale já poukazuji na to, že změna toho, čemu říkáme daňový systém, t. j. ten celý soubor veškerých daní, ze kterého plynou státní příjmy, to že jest něco velmi složitého, že jest to něco ve své povaze, řekl bych, velmi konservativního, to jest něco, co se vyvinulo na historickém základě, a co se již také vžilo. A každá radikální změna takového daňového systému má velmi dalekosáhlé právní a hospodářské důsledky. Ona znamená různé posuny v právech, v právech majetkových, v právech nabytých, zejména pokud se týče daní přímých. Tu ovšem, má-li se uvažovati o takové změně celého daňového systému, jest k tomu potřeba dlouhého času a jest k tomu potřeba velké opatrnosti. My, pánové, kteří jsme vznikli z bývalého Rakouska, převzali jsme takřka veškeré zákonodárství jeho do naší republiky a samo sebou se rozumí, že při tom náhlém přechodu musili jsme převzíti také celé daňové zákonodárství a celý berní aparát. A tu ovšem není to tak jednoduchá věc, hned celou tuto soustavu, takto převzatou, nějak od základu rázem změniti.

Ale ještě jedna překážka tu, pánové, jest a ta záleží právě v našich nynějších výjimečných hospodářských poměrech, neboť jest známo, že žijeme dnes v poměrech mimořádných. A tu ovšem bylo by to velmi povážlivé, kdybychom v těchto dobách chtěli právě v takové důležité otázce, jako je daňový systém, podnikat nějaké dalekosáhlé změny do budoucnosti. A to bylo příčinou, proč já za své krátké doby úřadování, když se jednalo o to, zvýšiti každým způsobem co možná rychle příjmy státní, že jsem se odhodlal prostě k tomu, abych ty dosavadní válečné přirážky, které byly zavedeny již v starém Rakousku, nějakým způsobem zvýšil. A to jest cesta nejpřirozenější. Víme, že hodnota našich peněz hluboce poklesla, kdežto ty daně, které dříve byly, zůstaly až na malé výjimky stále stejné. Jest tedy docela logické, když hledíme také v poměru, jak hodnota naší valuty klesla, zvýšiti daně, aby reálný, skutečný příjem státní rovnal se příjmu dřívějšímu.

Nejjednodušší věc by byla, kdybychom řekli: cena naší koruny klesla na 1/4 nebo 1/5, zvýšíme prostě všecky daně 4 nebo 5krát. Ale bylo by to řešení příliš mechanické a proto jsme se rozhodli, činiti jakési rozdíly v jednotlivých druzích daní a odtud pochází různá stupnice, která v předloze jest. Někde jest zvýšení větší, jinde menší a obyčejně jsme se drželi zásady progresívní.

Vážený pan předřečník vytýkal, že progresivní sazba nebyla zachována při dani pozemkové, ale já poukazuji k tomu, že právě daň pozemková doznala zde značného zvýšení a že v tom směru do jista strana, ku které mám čest náležeti, státu ničeho neodpírá. Kromě nejvyšší sazby daně z příjmu a nejvyšší sazby při všeobecné dani výdělkové první třídy je daň pozemková zde nejvíce zvýšena, z rolí a ostatních polností o 200 %, u zahrad a vinic o 400 %, (Post. Drobný: Ale ne progresivně!) To bude jisté nedorozumění! Vy jste vlastně chtěl říci, že má býti zavedena při sazbách degrese, poněvadž jste se přimlouval za to, aby menší rolníci platili daň menší než 200 % resp. 400 %. To je vlastně degrese, nikoli progrese, protože pak by daň nestoupala do výše, nýbrž klesala by dolů. To je ovšem věc, která by zasluhovala zvláštního uvážení, ale ovšem jest otázka, zda snad i menší zemědělci v dobách válečných nezískali tolik, aby mohli jistou skrovnou daň pozemkovou platiti, a mělo-li by zde býti nějaké existenční minimum stanoveno.

Co se týče ostatních daní, vidíme, že zde skutečně progrese jde dosti daleko, zejména při všeobecné dani výdělkové první třídy máme progresí až 250 %, a tato sazba se odůvodňuje tím, že vezmeme-li zřetel k dani výdělkové druhé třídy, kde se jedná o podniky k veřejné mu účtování povinné, jsou tam sazby tak značné, že teprve 250 % při nejvyšší třídě všeobecné daně výdělkové druhé třídy se jim asi vyrovná. Já, vážení pánové ovšem připomínám, že touto předlohou není zde ještě celý ten - nechci to tak nazvat - plán daňový vyčerpán. V nejbližší době projedná se ve finančním výboru také zvýšení poplatků a, jak známo, přijde také na řadu ta nešťastná daň ze zábav, která vzbudila právě takový rozruch, svědčící o tom, že právě náš národ v těchto vážných dobách velmi rád se baví, ale že velmi nerad by z této své zábavy něco také poskytl státu.

Tedy já myslím, vážení pánové, že tato předloha na nějaký vážný odpor zde zajisté nenarazí. Jedná se skutečně o to, aby státu bylo dáno, čeho stát v nynější době potřebuje, a on, jak známo, toho potřebuje nyní velmi mnoho. A bylo by žádoucí, aby to přesvědčení o tom, že máme dáti státu, co jeho jest, proniklo všude a na všech stranách, a aby zejména nebylo vázáno na nějaké předpoklady politické, aby zde, řekl bych, to, co nazýváme státními financemi a státním hospodářstvím, bylo jaksi odpolitisováno. Já sám jsem nikdy nepokládal finanční resort za nějaký politický resort. Já myslím, že to má býti resort, který má býti nade všemi politickými proudy a politickým strannictvím. A jestliže bylo kdysi tvrzeno, že stát má takové finance, jakou provozuje politiku, já bych to obrátil a řekl bych, že politika státu bude vždycky taková, jaké budou jeho finance, a jestli se bude opírati stát o silné finance, bude moci dělati politiku silnou, jak vnitřní, tak i zahraniční.

Já doporučují jménem strany republikánské československého venkova tuto vládní osnovu k přijetí. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo dále má pan kolega Pik.

Posl. Pik: Slavné Národní shromáždění!

Sociálně-demokratický klub bude hlasovati pro předlohu a to z toho důvodu, poněvadž poměr sociální demokracie k našemu státu jest jistě zcela jiný, nežli byl k státu rakouskému, tedy k státu nepřátelskému a k státu, který ze zdrojů našich zemí nekonal naproti národům a naproti pracující třídě žádných povinností.

My jsme si vědomí velikých finančních obtíží našeho státu, a jest pochopitelno, když činíme nároky, aby stát plnil povinnosti v oboru sociální politiky, v oboru kulturním, že musíme tomuto státu dáti tolik, mnoho-li na tyto úkoly potřebuje.

Jest samozřejmo, že za dnešních abnormálních poměrů na veliké potřeby státu nestačí příjmy, které má vykázati předloha o přirážkách, jak v předloze jest uvedeno. To je příjem minimální, a my při této příležitosti pokládáme za povinnost, zdůrazniti, aby stát radikálním způsobem opatřil si příjmy na své potřeby, nežli zdroje uniknou, zdůrazňujeme potřebu rychlého provedení daně z válečných zisků a daně z majetku, poněvadž jest nebezpečí z prodlení, ježto válečné zisky investují se do nových podniků a ti, kteří za války vyzískali, ukrývají své miliony, aby unikli takto zdanění. Z toho důvodu musíme zdůrazniti potřebu rychlého jednání, aby daně postihly ty, kteří skutečně zisku za války a z lidu dobyli. Při této příležitosti chci zdůrazniti také, že zapomíná se ve všech předlohách na finance obecní. Také zákon, který jest navrhován o válečných přirážkách vylučuje možnost, aby obce přirážkami zatížily tyto nové daně. Také návrh na zdanění zábav, jak již jest předložen finančnímu výboru, znamená citelné poškození obcí. Obci jest vyloučena možnost, aby přirážkou zatížila příjem. Obce očekávaly, když přejaly těžké povinnosti, že se jim umožní, aby osobní daň z příjmu zatížily přirážkou. Tato možnost jest vyloučena tímto projednávaným zákonem; zákon o dávkách ze zábav odnímá obcím již přiznané dávky ze zábav a neposkytuje jim možnosti dokonalé úhrady. Příklad: Obec plzeňská vytěží dávkou ze zábav přes 200.000 K, zákonem tato dávka se ruší a obec dostává pouhou náhradu necelých 50.000 K. To znamená, že těmito reformami daňovými se sice pomáhá státu, ale oslabuje se finanční potence obcí, přes to, že obce mají těžké povinnosti naproti obyvatelstvu, jako má stát, poněvadž stát v přenesené působností přenáší velké úkoly a povinností na obce. Z toho důvodu musíme zdůrazniti nejvyšší potřebu, poněvadž také § 2. zákona o válečných přirážkách vylučuje, že by samosprávné svazky mohly přirážkou zatížiti ty, kteří platí osobní daň z příjmu, aby stát provedl rychle sanaci obecních financí, aby obce mohly konati své povinností. Chci zdůrazniti zejména jednu důležitou okolnost. Výroba je ochromena, továrny neprodukovaly v posledních letech válečných a tím klesla přirážková potence obcí.

Příklad: Za války obec plzeňská přijala od Škodových závodů přes 2 miliony obecních přirážek; na rok 1919 přijímá obec pouze 72.000 K, tedy skoro o 2 mil. méně, než bylo vyplaceno v roce minulém. To znamená katastrofu obecních financí. Obec má dnes konati povinnosti naproti zaměstnanectvu a úřednictvu, musí zvyšovati drahotní přídavky, ale není s to, aby ze slabé pokladny přirážkové mohla zvýšené náklady uhraditi. Zákon zde zatěžuje lesy mimořádnou přirážkou 400 %ní, naproti 200 % a v jiném směru. To znamená, že budou zatíženy i lesy komunální. Tyto lesy mají potřebu rozsáhlé správy a krom toho znamenají umožnění levného paliva pro trpící obyvatelstvo. Tedy na jedné straně obcím se bere možnost finanční existence, na druhé straně obce jsou zatěžovány novými a novými povinnostmi. Tedy je třeba, abychom při této příležitosti zdůraznili, že při řešení finančního plánu republiky, na kterém chceme bráti účast, při nutnosti, opatřiti prostředky, aby stát mohl obstáti finančně, je nutno věnovati pozornost také financím obecním a v krátké době předložiti také zákon, jímž by se umožnilo obcím, získati nové zdroje příjmů, aby obce mohly konati těžké svoje povinností. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo dále má p. kol. Šolle.

Posl. Šolle: Vážené Národní shromáždění! Každá daň a její zvýšení samozřejmě vyvolává rozladění, zvláště tam, kde se dotýká kapes poplatníků. Stát však, který chce uvnitř konsolidovati svoje finance a který chce i na venek, i za hranicemi míti dobrou pověst, musí se přirozeně starati o to, aby i jeho praeliminovaná vydání byla vždycky hrazena řádnými důchody. Náš stát má zvláště mnoho příčin k tomu, aby o takovéto řádné důchody se staral. Z těchto důvodů bude klub náš hlasovati pro podaný návrh zákona, ačkoli proti němu po leckteré stránce by mohl činiti výtky. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. Šolle (pokračuje): Pronikavé změny celého systému daňového bylo by dozajista zapotřebí. Avšak, jak již zde zdůraznil pan prof. dr. Horaček, vyžadují tyto pronikavé změny v souboru daňovém důkladného řešení a není možno, aby v počátcích našeho znovuobnoveného státu a v krátké periodě působnosti Národního shromáždění provedeny byly změny, které hluboko zasahují do nynější berní soustavy. Daňový systém vylučuje dále jakékoli překotné a radikální řešení, poněvadž by mohlo postihnouti některé vrstvy poplatníků nespravedlivě.

Proto souhlasíme s tím, aby po tu dobu, než si bude moci náš stát opatřiti řádné příjmy z všeobecných daňových reforem plynoucí, byly opatřovány i takovými provisorními opatřeními, za jaké považujeme také návrh zákona, který právě projednáváme.

Klub československé strany lidové mne zmocňuje, abych prohlásil, že budeme hlasovati, "pro", třebaže s některými jednotlivostmi zákona nesouhlasíme. Doufáme, že prospějeme státu i obecnému dobru. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo dále má pan kol. Petrovický.

Posl. Petrovický: Slavné Národní shromáždění!

Zákony o daních, které do dnešní doby slavné N. S. odhlasovalo, skoro vesměs dotýkaly se zejména stavu živnostenského a obchodnického a také i tento návrh, dnes podaný slavnému Národnímu shromáždění, který má vlastně zavésti státní přirážky k dani pozemkové a zároveň také k osobní a výdělkové dani, postihne živnostnictvo a obchodnictvo. Ale, slavné Národní shromáždění, já se ptám: z čeho obchodnictvo a živnostnictvo má vyzískat to, aby mohlo těmto povinnostem daňovým na něho kladeným skutečně učiniti zadost? Živnostnictvo čekalo u nás po převratu, že alespoň z demobilisačního materiálu, který byl mu slíben v množství aspoň 50 %, určitou část obdrží, ale když jsme prohlíželi jednotlivá skladiště a zajatecké tábory, přesvědčili jsme se, že není ani potuchy po surovinách a strojích, které živnostnictvu z tohoto demobilisačního materiálu byly slibovány. (Posl. Mattuš: Kdo je dostal?) Kdo je dostal? Pane kolego, to mi není známo, ale mělo se to rozděliti stejně mezi průmysl a živnostníky, ale živnostníci neobdrželi ničeho.