Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena.

Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Také tento zákon je kratičký - má pouze 3 paragrafy - a pozměňující návrh nebyl učiněn, budeme hlasovat o něm v celku. (Souhlas.) Námitek proti tomu není. (Nebyly.)

Kdo tedy souhlasí s § 1., 2., 3. zákona, jak je obsažen ve zprávě výborové, jakož i s jeho nadpisem, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon je schválen v první čtení.

Přeje si pan zpravodaj slova ke druhému čtení?

Zpravodaj posl. dr. Klouda: Nikoli.

Předseda: Kdo souhlasí se zákonem, přijatým právě ve čtení prvním, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To jest většina. Zákon jest schválen také ve čtení druhém a tím odstavec druhý denního pořádku jest vyřízen.

Přistoupíme k dalšímu, jímž jest

3. zpráva finančního výboru o vládním návrhu na úpravu státní přirážky k dani pozemkové (tisk 973) a o vládním návrhu zákona, jímž se mění § 125. č. 7 zákona o osobní dani, dále ustanovení o poválečných přirážkách k přímým daním (tisk 1692). - Tisk 1823.

Zpravodajem jest pan kol. dr. Fáček.

Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Fáček: Vážené Národní shromáždění!

Finanční výbor podává zprávu o dvou vládních návrzích, z nichž první týká se válečné přirážky k daní pozemkové a druhý týká se válečné přirážky k přímým daním osobním.

Jak známo, donutila velká finanční potřeba státu ve válce rakouský stát k tomu, ze zavedl takové válečné přirážky. Poněvadž finanční potřeba našeho státu není nikterak menší, tedy nastala nutnost, vybírání těchto válečných přirážek prodloužiti také na r. 1919 a 1920. Tím ovšem přirážky tyto nabývají již jakési stálejší povahy a následkem toho vtírají se nová hlediska pro jejich posuzování. Zejména bude nutno přihlížeti již také k tomu, zdali poplatníci jednotlivých daní tyto přirážky trvale unesou a za druhé, zdali tyto přirážky vyhovují zřetelům daňové spravedlnosti. O věci podána jest tištěná zpráva, já si tedy dovolím jen z tohoto posledního hlediska několik připomínek.

Daň pozemková platí všeobecně za relativně nízkou. Přes to, že sazba této daně po poslední úpravě činí 22.7 %, přece jen je daň ta relativně nízká, poněvadž je vyměřována z t. zv. čistého katastrálního výnosu, který je hluboko pod skutečným výnosem, i předválečným. Na př. podle výpočtů zemědělského ústavu účetnického, jehož elaborátu bylo také použito při poloúředních pokynech pro oceňování zemědělského majetku pro dávku majetkovou, vyplývá, že předválečné výnosy podle různé polohy půdy atd. jsou celkem dvakrát až pětkrát vyšší, nežli výnos katastrální. To by ovšem dopouštělo, aby válečná přirážka k dani pozemkové byla vydatně zvýšena.

Na druhé straně nutno uvážiti, že pozemková daň je velmi nestejnoměrná, poněvadž ocenění katastrálního výnosu je velmi nestejnoměrné, a pak také, že je základem pro přirážky autonomní, které jsou zase místně velmi různé a tím celkové zatížení pozemkového důchodu je velmi nestejné. Proto není radno, při zvyšování válečné přirážky, jímž by se tyto nestejnoměrnosti stupňovaly, jít do krajnosti.

Finanční výbor navrhuje proto, aby se válečná přirážka, která činí dosud 100 % k základní dani, zvýšila na 200 % a jedině u půdy lesní, vinic a zahrad, kde je notorické, že výnos v letech válečných i nynějších se zvýšil nepoměrně více, než u jiných druhů pozemků, aby činila 400 %. Druhá daň, o kterou běží, je všeobecná daň výdělková. Zde padá na váhu, že břemeno základní daně bylo již pro poplatníky zvýšeno tím, že jsme zrušili kontingentování daně a postup berní správy na to navázal a poplatníkům skoro šmahem daň zvýšil.

Také tato daň jest podkladem přirážek autonomních a tím tedy jest již dán jistý ohled, aby válečná přirážka nebyla příliš zvyšována.

Finanční výbor navrhuje zvýšení sazby mimo nejnižší třídu poplatníků, kteří platí daň do 60 K - u těch má zůstati při dosavadní sazbě -, při vyšších třídách se válečná přirážka postupně zvyšuje od 60 do 250 procent.

Třetí daň jest zvláštní výdělková daň podniků veřejně účtujících. Tato daň sama o sobě jest již dnes břemenem velmi značným, poněvadž s přirážkami autonomních svazků pohlcuje často až polovinu zisků těchto společností. A při tom základem je zisk bilanční, ze kterého není možno ničeho zatajiti.

Přes to však finanční nouze našeho státu vedla finanční výbor k tomu, ze přijal vládní návrh a navrhuje ještě další zvýšení přirážky válečné k této dani, která dosud činila 20 až 100 procent podle rentability. Nyní má býti zvýšena na 80 až 150 procent.

Podstatné změny v úpravě této válečné přirážky jsou ty: Podle posavadního práva nastávala nejvyšší poplatnost plným 100 procentem tenkráte, když podnik vykazoval rentabilitu nejméně 14 %; ta to hranice se nyní posunuje, takže plná sazba daňová 150 % nastupuje již při rentabilitě 12 %.

Zdanění pak podle nejvyšší sazby dřívější, totiž 100 %, nastane nyní již při rentabilitě 8 %. Tedy i ty podniky, které dříve platily jen nejnižší sazbu 20 %, budou platiti 80 % všeobecně. Nastane tím tedy značné znivelisování zdanění, doposud více differencovaného.

Vedle toho se podle vzoru Rakouska zavádějí úlevy pro jisté skupiny podniků, totiž pro podniky obecně prospěšné a podniky družstevní. Výhoda poskytovaná podnikům družstevním jest ovšem také dosti relativní. Propočítáme-li to podrobněji, jest to vlastně výhoda pro podniky družstevní, které proti vlastnímu svému účelu, proti svému vlastnímu poslání docílily vysokých zisků. Pro takové družstevní podniky s vysokou rentabilitou se přirážka k dani vlastně proti dřívějšku sníží, takže budou platiti 80 % místo dřívějších 100 %. Naproti tomu družstevní podniky s normálním ziskem budou platiti 80 %, kdežto dosud platily jen 20 %. To platí o družstvech, která nejsou zvýhodněna podle zák. z r. 1896. Při družstvech zvýhodněných bude podobně: Družstva, která vykazují abnormálně vysoký zisk, budou platiti také 80 %, kdežto dříve platila 100 %. Družstvo s normálním ziskem bude platiti 50 %, kdežto dříve platilo 20 %. Jest to jakási anomalie, činí to dojem jakéhosi kapitalismu, vštěpeného na družstevní socialismus. Já pro svou osobu neschvaloval jsem tohoto postupu a náš klub přidal se k tomuto stanovisku. Přednáším-li tento návrh, činím to jako referent finančního výboru, který se většinou hlasů na tomto opatření usnesl. Při dani podniků veřejně účtujících i při všeobecné dani výdělkové jest ještě další námitka, že totiž to zvýšení nastává jen u nás. V sousedním Rakousku zůstává při původních sazbách nezvýšených. V poměrech normálních, až soutěžení mezi oběma těmito státy bude volné, jest na pováženou, jestli takováto různost daňových sazeb nebude na škodu našim podnikům, jednotlivcům i podnikům společenským a nebude-li omezovati jejich schopnost soutěže naproti podnikům rakouským.

Přes tuto pochybnost přenesl se finanční výbor v té úvaze, že se jedná také zde o opatření přechodná na 2 léta a že bude možno při návratu normálních poměrů také tuto věc upraviti účelněji.

Při dani důchodové, rentové byl učiněn rozdíl mezi daní, kterou platí příjemce důchodu přímo a mezi daní, která se vybírá u peněžních ústavů srážkou z vyplacených úroků. První daň podléhá autonomním přirážkám a tím jest její břemeno citelnější a proto tam bylo setrváno při dosavadní přirážce válečné pouze 100 %. Naproti tomu při úrocích, ze kterých se vybírá daň srážkou, byla zvýšena sazba válečné přirážky ze 100 na 200 %. Ovšem byly jisté skupiny úroků, které již dle dosavadních předpisů požívaly výhody, také zde propuštěny, takže tato vyšší 200proc. přirážka platila by jen pro úroky ze vkladů bankovních a to ne ze vkladů kontokorentních, nýbrž jen ze vkladů na vkladních knížkách.

Zcela jiné, zásadně jiné, bylo stanovisko finančního výboru i stanovisko vládního návrhu při válečné přirážce k daní z příjmu. Zde běželo o to, by základní progresívní sazba této daně by!a přizpůsobena dnešnímu změněnému nazírání sociálnímu. S dnešního stanoviska mírná progrese této daně neuspokojuje, a neuspokojuje také okolnost, že při jisté výši důchodů progrese končí. Tedy s tohoto hlediska dlužno se dívati na navrženou silněji progresivní sazbu válečné přirážky k dani z příjmu, která je míněna jako trvalá, takže při všeobecné reformě zákona bude do základní sazby započtena. Tato progrese zvyšuje se zejména při statisícových důchodech značně, takže přirážka se základní daní představuje již 15 procent celkového důchodu a velmi značně postihuje důchody milionové, při nichž celkové zatížení jde až do 30 procent.

Při této příležitosti zmiňuji se o jedné z resolucí, které finanční výbor zároveň navrhuje váženému Národnímu shromáždění, totiž resoluci o společnostech s obmezeným ručením. Tyto společnosti platí daň výdělkovou zvláštní jen potud, pokud mají kapitál přes 1 milion korun, kdežto společnosti s menším kapitálem podléhají všeobecné výdělkové dani. Finanční výbor měl za to, že tato různost nikterak není odůvodněna, a žádal vládu, aby učinila opatření, by společnosti s obmezeným ručením byly podrobeny vesměs téže zvláštní dani, kterou platí společnosti akciové a jiné podniky veřejně účtující.

Přirážka k daní z tantiem zvyšuje se o 200 %. Pro úplnost dlužno podotknouti, že z přirážek válečných jako doposud jest úplně propuštěna daň činžovní a daň domovní třídní, poněvadž vyšší zdanění činže považoval finanční výbor i vláda za neslučitelné se zřeteli zdravého a levného bydlení.

Finanční výbor, vážení pánové, zabýval se ve svém jednání také poměry bernictví na Slovensku a přiznávám se, že to byla kapitola velmi neutěšená. Jest faktem, že na Slovensku daně, zejména daně přímé docházejí jen velmi posporu. Pan zástupce slovenského klubu sám z vlastního podnětu si stěžoval na tento stav věcí, ale nelze bohužel popřít, že občanstvo na Slovensku samo, totiž jistá jeho část, poštvaná nepřátelskou agitací, neposkytuje pokynům svých poslanců a nejvaznějším výzvám úředních orgánů dosti ochotného sluchu. Také však nelze na druhé straně tvrdit, že naše úřady jsou úplně bez viny. Uvádím jenom jeden případ. Jestliže, jak se stalo, jíž v prosinci minulého roku bylo zřízeno místo generálního ředitele v Bratislavě, ale při tom od té doby do dneška nebyla vymezena jeho působnost, než pouze negativně všeobecnou formulí, jestliže následkem toho ředitelé finanční v jednotlivých župách jsou naprosto v pochybnostech, ve kterých věcech jsou podřízeni jemu a ve kterých věcech pražskému finančnímu ministerstvu, po př. finančnímu referentu při vládě bratislavské, z čehož vznikají veliké zmatky, je to jistě stav neuspokojivý, je to opomenutí, kterého nelze přejíti bez výtky. Naše nesnáze finanční na Slovensku prýští ze dvou zdrojů. Především z různosti předpisů zákonných. Na Slovensku platí formálně doposud daňové zákony uherské, které jsou na celé čáře od našich odchylné. Teprve ve válečné době byly na Slovensku zavedeny některé zákony obdobné našim nynějším zákonům z oboru daní přímých a jejich provádění není ještě dokonalé. Ony se ještě nevžily, tamější domácí, uherské úřady se nestaraly, aby vybírání těchto daní bylo propracováno, to platí zejména o dani z příjmů a o dani z válečných zisků, která jest na této dani z příjmů založena.

Druhá nesnáz jest ta, že organisace úřadů finančních jest naprosto různá, tedy pro naše nazírání nesrozumitelná. Vyměřováním daní se zabývá celá řada různých instancí, některé daně vyměřuje sám notář, který jest s lidem velmi srostlý a nemá dosti samostatné úřední autority. Pak jsou zde různé komise, tak zvaná poverenstva, která zasahují do vyměřování daní svým způsobem, ale odchylným docela od našeho. Při tom úřednictvo tamější, které bylo převzato, nesnaží se, aby zákony rázně provádělo, notáři se nestarají o to, aby nedoplatky daňové byly vybírány, vyměniti však tyto úředníky za úředníky naše není možno jednak z politických důvodů a jednak proto, že těchto úředníků sami nemáme dostatek a že nestačili by jak počtem, tak zejména také pro tamní poměry svojí znalostí jazykovou.

To jsou veliké obtíže, ze kterých není po názoru finančního výboru možno vybřednouti jinak, nežli když se provede co nejdříve unifikace slovenských poměrů s našimi jak po stránce zákonodárství daňového, tak po stránce daňové správy.

V tom směru navrhuje finační výbor resoluci č. I. Jest již usneseno, že má býti zřízeno zvláštní unifikační ministerstvo, které se podobnými úkoly všeobecně má zabývati. Může býti pochybnost o tom, je-li to cesta nejúčelnější, nebylo-li by lépe, aby při každém ministerstvu byl zřízen zvláštní referát pro předměty, které spadají do působností tohoto ministerstva. Finanční výbor nechal tuto otázku stranou a navrhuje resoluci, kterou se vláda všeobecně vyzývá, aby v obojím směru co nejdříve sjednáno bylo sjednocení, ať tou neb onou cestou.

Pokud pak běží o válečné přirážky, jak se dnes máme o nich usnésti, není možno okamžitě je přizpůsobiti daním slovenským, poněvadž tamnější systém daňový a jeho působnost nám nejsou přesně známy.

Finanční výbor nepovažoval za záhodno, ponechati toto přizpůsobení válečných přirážek k slovenským poměrům samé administrative, jak to původně vládní návrh navrhoval; nepovažoval to finanční výbor za vhodné, vlastně v prvé řadě z ohledů na administrativu samu, aby byla ušetřena této úlohy, velmi choulostivé a nevděčné. Proto pojato bylo do zákona ustanovení, že přizpůsobení poměrům slovenským stane se zvláštním zákonem, a vláda má býti resolucí vyzvána, aby návrh tohoto zákona předložila v nejkratší lhůtě, do tří neděl.

Navrhuji jménem finančního výboru, aby vážené Národní shromáždění schválilo předloženou osnovu zákona o válečných přirážkách a tři resoluce k této osnově připojené.

Ještě o třetí resolucí jsem se nezmínil. Ta směřuje k tomu, aby povinnost, platiti daně přímé, zejména daň z příjmů, se stala skutečnou, všeobecnou povinností občanskou a aby tedy nebylo žádných výjimek. Podle dosavadního stavu byly z placení daní vyňati důstojníci se svými služebními požitky a faktickým stavem, který se vyvinul ve válečných letech a který byl také v posledním zákoně o úpravě požitků státních zaměstnanců dotvrzen, došlo k tomu, že také za státní zaměstnance převzal stát placení daně z příjmů na ne připadající. V tomto zákone to bylo však označeno jako stav prozatímní, přechodný, který má býti odstraněn, jakmile to poměry dovolí. V dnešních poměrech by nebyla změna ještě možná, poněvadž by v náhradu za odnětí této výhody musil stát zase hned svým zaměstnancům plat přiměřeně zvýšiti, ale jest třeba dbáti toho, jakmile se drahotní poměry zlepší, aby bylo toto stanovisko, odůvodněné zřeteli státoobčanskými, uplatněno. V tom smyslu vyznívá resoluce III., kterou finanční výbor doporučuje k přijetí. (Potlesk).

Předseda: Přistoupíme k debatě. Navrhuji po dohodě s pány předsedy klubovními, aby stanovena byla lhůta řečnická na 20 minut. Jest snad proti tomu námitka? (Nebyla). Není jí. Návrh můj je přijat. K slovu jsou přihlášeni p. kol. Drobný, Horáček, Pik, Šolle.

Uděluji slovo prvnímu zapsanému řečníku, p. kol. Drobnému.

Posl. Drobný: Vážené Národní shromáždění! Vládní návrh o válečných přirážkách k přímým daním, který jste právě slyšeli, jest nutno posuzovati se stanoviska pouze přechodného. Není možno ihned žádati, aby Národní shromáždění v krátké době svého trvání a své působnosti mohlo řešiti poměry daňové takovou radikální reformou, jaká by vyhovovala nejširším vrstvám našeho poplatnictva. Podíváme-li se na historii všech daňových systémů, které vytvářely se v bývalém státě, na jehož půdě stát náš byl utvořen, vidíme, že ke každé řádné reformě bylo potřebí mnoha let a ještě žádná z nich nevyhovovala širším potřebám občanstva tak, jak to bylo v zájmu poplatnictva žádoucno. Proto i v této věci jest nutno omeziti se pouze na ty nejnaléhavější možnosti, kterých bylo možno dosáhnouti, a stanoviti jaksi více méně nouzovým způsobem určité reformy, které vládní osnova v plné míře vyčerpává.