Jedna možnost jest, probít
se se zbraní v ruce, a druhá by byla, cestou vyjednávání
diplomatického si udělat možnost cesty na západ.
Pokud se týká první možnosti, probít
se, konstatuji v první řadě, že nemohlo
by se zde počítati s armádou celou, v druhé
radě, že poměry vojenské se zhoršily
pro armádu Kolčakovu do té míry, že,
jak víte z telegramu, armáda Kolčakova nachází
se na rychlém ústupu a podle posledních zpráv,
které příšly, jest Omsk obsazen bolševiky.
Armáda bolševická jest početnější,
dle posledních zpráv zdá se býti dobře
vojensky vyzbrojena. . . (Posl. Mattuš: Má německé
vojenské velení, Blücher to vede!) Já
nevím. Mne to nezajímá, jaké má
velení, ale jest důležito to, že armáda
bolševická jest jistě početnější,
silnější, než by byla armáda, která
by mohla se proti ní postaviti a že tudíž
s vojenského, strategického hlediska byl tento pokus
prohlášen naším vrchním velitelem
generálem Janinem za nemožný a neproveditelný.
(Posl. Bechyně: Leda že by to byl "kanonenfutter"!)
Já nejsem voják, já tomu nerozumím
- musíme spolehnouti na dobrozdání našeho
vrchního velitele, ke kterému musíme míti
neobmezenou důvěru. Když ten řekne,
že každý postup na západ byl by dobrodružstvím,
pak to jistě platí. (Posl. Brodecký: Kde
pak jest Mattuš, odborník?)
Pánové, my jsme nemohli,
když se vyskytla první soukromá zpráva,
která nebyla oficielně žádnou zprávou,
o tom, že snad část naší armády
se chce probojovat na západ - my jsme nemohli říci
to vše, co nám bylo známo, nemohli jsme zejména
veřejně poukázati k tomu, že od doby
poslání onoho známého telegramu pana
Bohdana Pavlů uplynulo zatím několik neděl,
během kterých se právě ten obrat na
všech ruských bojištích udál, že
tedy ta situace vypadá dnes zcela jinak, než v těch
dnech, kdy pan Pavlů z Omska ten telegram posílal.
S tím se právě u nás zapomnělo
počítati.
Byla by ještě druhá
cesta na západ, a sice bylo by to vyjednávání
s bolševickou vládou, aby umožnila nám
dobrovolně přepravu přes evropské
Rusko. I tato cesta je však pro naší vládu
neschůdná a sice politicky působilo by nám
to jisté obtíže u dohody a vydávalo
by nás to v nebezpečí, že smlouva, kterou
uzavřel ministr dr. Beneš s dohodou o úvěrech
a lodích z Vladivostoku, mohla by čtyřdohodou
býti prohlášena za neplatnou a třetina
našich vojáků, která je dnes ve Vladivostoku,
by zůstala tam vězeti. Mimo to je po stránce
politické dobře, upozorniti také na to, ze
ani smlouva nebo jednání s bolševiky (Hlas:
Nemá ceny!) by tu málo byly platny. President
Masaryk, jak víte, pokud byla ještě ruská
Národní rada, s bolševiky takové úmluvy
o přepravě a dopravě také dělal.
Avšak dnes by nám nestačilo,
jednat se samotnou sovětskou vládou, protože
vedle toho by se musilo jednat ještě s Ukrajinci,
Denikinem a já nevím s kým, poněvadž
ujednání samo s vládou sovětskou není
nic platné. Někdo by to mohl někde zaskočiti
a tak by to zase trčelo. Obtíže pří
cestě přes sovětské Rusko byly by
tak veliké, jako doprava z Irkutska do Vladivostoku, poněvadž
tam železnice velmi špatně fungují a mají
nedostatek uhlí. Vidíme, s jakými obtížemi
udržujeme dopravu u nás, a teď si představte
ohromné, docela vzhledem k našim poměrům
odlišné poměry v Rusku, kde o nějaké
pravidelné dopravě přes sovětské
Rusko mluviti jest velice těžko, takže ta cesta
na západ se stanoviska jak vojenského, tak politického
a diplomatického, jest naprosto neschůdná.
Není, pánové, jiné cesty, než
přes Vladivostok a prosím snažně, aby
po této stránce nebyla zanášena do naší
veřejnosti hesla, třeba v nejlepším
a nejkrásnějším úmyslu, ale hesla,
která nemůžeme provésti, poněvadž
nemůžeme dělat každých 14 dní
jiné plány.
To není možné!
Dali jsme naší armádě přesné
instrukce, které nemůžeme často měnit,
poněvadž si musíte laskavě uvědomit,
že dnes telegrafování, tedy nejrychlejší
způsob k dorozumění se se sibířskou
armádou, jest samo sebou spojeno s ohromnými obtížemi
a velikou ztrátou času. Nemůžeme disposice,
které byly důkladně uváženy a
projednány se spojenci, zase jenom okamžitě
změniti. (Hlas: Je o to postaráno, že nebude
poroučeti vedlejší vláda? Posl. Matuš:
Není přece žádné vedlejší
vlády! Hlas: Vyjednává se s Denikinem!)
My jsme k naší armádě
do Sibiře poslali jak, víte, poselství, vedené
členem N. S. kol. Krejčím. Toto poselství
v Sibiři se již nalézá, navštívilo
v posledních dnech i místa v západní
Sibiři, armádě sdělilo všechny
instrukce vlády a Národního shromáždění
(Posl. Bechyně: Výborně! Konečně
vědí na čem jsou!) a vojákům
sdělilo, že našim nejupřímnějším
přáním jest, aby naši vojáci
co nejdříve navrátili se domů, (Výborně!
Potlesk.) a také kol. Krejčí právě
před dvěma dny poslal obšírnou depeší,
ve které sděluje, že toto poselství
bylo naším vojskem velmi přátelsky uvítáno,
a že tato instrukce vlády našla v armádě
okamžitě ochotný sluch, poněvadž
ničeho jiného si tato armáda také
nepřála. (Posl. Bechyně: A Pavlů
jim to neřekl!)
Pánové, druhá
misse jest na cestě, skládající se
z několika důstojníků; ta má
zase sibiřské armádě sděliti
ty události, které se odehrály od odchodu
prvé misse, a další poselstva chceme postupně
na Sibiř vysílati, tak, abychom byli s armádou
sibiřskou v stálém kontaktu. (Výborně!
Posl. Sechter: Takhle se tam odstěhujeme všichni!
Veselost.)
Ale řekli jsme také,
že si přejeme, aby armáda sibiřská
považovala svůj úkol za vyřízený
a aby si armáda sibiřská uvědomila
to, že nachází se celý podnik naší
armády v Sibiři v likvidací (Výborně!),
že za tím účelem také nebudeme
tam tvořiti nějaké nové instituce,
nové plné moci a pod., poněvadž chceme,
aby celý podnik měl na sobě ráz úplné!
likvidace. (Vyborně!)
Pánové! O jedno snažně
si ale dovoluji žádati jménem celé vlády
v zájmu naší armády, v zájmu
také ale klidu těch jejích příslušníků
tady u nás, a sice snažně prosím, aby
se z věcí sibiřské armády nevytloukal
nikde a nikým žádný stranický
kapitál. (Výborně! Potlesk.) Pánové!
To by nás vedlo příliš daleko. Dnes
přišly do Národního shromáždění
(Hlas: Husitské ženy!) deputace žen těch
příslušníků rodinných;
jsou krajně rozčíleny, a já se nedivím,
když ty ženy čtou to všechno, co bylo v
posledních 14 dnech anebo třech nedělích
napsáno, a t. d., že musí býti krajně
rozčíleny, a nemůžeme jinak, než
prositi: Nedělejme z toho žádný a nikdo
stranickou věc. (Výborně!) Sibiřská
armáda patří nám všem a jest
celonárodní. (Výborně! Potlesk.)
Nemůže a nemá nikdo práva, aby si
ji přivlastňoval (Výborně!), aby
z ní dělal stranickou věc, ale stejně
důrazně jest nutno prohlásiti, že sibiřská
armáda svoji velikou roli již dohrála a že
sibiřská armáda nebude a nesmí býti
zatahována do dalších zápasů
a bojů, ani politických doma, ani do nových
krvavých bojů tam v dálné Sibiři!
(Výborně! Potlesk.)
My jsme prohlásili tolikráte
jasně a důrazně v tomto shromáždění
- řekl to náš president, řekl to zahraniční
ministr a já to znovu zde opakuji: My se do vnitřních
záležitostí nikoho na světě,
nejméně ale Ruska a Sibiře, nechceme a nebudeme
za žádnou cenu plésti! (Výborně!
Potlesk.) Pánové! V tu chvíli, kdy veliké
národy světa, Amerika, Anglie a jiné, odmítají
to, aby se pletly do vnitřních záležitostí
Ruska, (Posl. Mattuš: Střílejí na
Kronštadt!) my jako národ malý máme
starosti jiné, než abychom se zabývali nějakými
intervencemi, které jsou přes naši sílu
a na které nestačíme. (Posl. Brodecký:
Ti si spálili prsty a my bychom se spálili celí!)
Pánové, považuji
za svou povinnost, upozorniti ještě na jednu důležitou
záležitost. Máme v Sibiři mnoho tisíc
občanů našeho státu, kteří
jsou tam internováni. Jsou to naši němečtí,
maďarští a rusínští spoluobčané.
(Posl. Špaček Jar.: Němci a Maďaři
jsou většinou v bolševické armádě!)
Pokud naše zprávy sahají, - nemohu je zkontrolovati
- jsou v bývalých táborech internovaných
a jest jich tam mnoho tisíc, snad 20, snad 30, nikdo určité
cifry neví, ale jsou to naši občané
a my považujeme za povinnost, o ně se postarati v
každém směru, jako o naše občany.
(Výborně!) Generál Janin dostal od
nás příslušnou instrukci, zejména,
aby se postaral o šatstvo a obuv. Jest přirozeno,
že o ty, kteří jsou v nějaké
cizí armádě, starati se nebudeme. Povolili
jsme příslušné obnosy, a přijdeme
se žádostí o úvěr i k Národnímu
shromáždění. Prosím však
německou veřejnost s tohoto místa, aby nám
nedělala výtky v tomto směru, jak se to v
celé řadě německých časopisů
v poslední době stalo, že se snad o tyto naše
spoluobčany nestaráme a že neplní vůči
nim svých povinností. Pánové s německé
strany mohou viděti, jak těžko dostáváme
domů naše vojáky, vůči nimž
má dohoda tolik a velkých mravních závazků.
(Tak jest!) Nikdo nám nemůže upírati
dobré vůle. My se postaráme o to, aby tito
občané našeho státu na jedné
straně byli podpořeni našimi orgány,
které v Sibiři máme, a na druhé straně,
aby o jejich dopravu do vlasti bylo také postaráno.
To jsem považoval za nutno říci
a myslím, že všecky otázky, které
na mne páni interpelanti kladli, byly tím vyčerpány,
zejména pak nejdůležitější
poslední odstavec, ve kterém se praví: "Jest
vláda ochotna, zdůrazniti znovu u vlád čtyřdohody,
že trvá bezpodmínečně na dodržení
smlouvy ohledně přepravy sibiřské
armády domů?"
Pravím: Ano, to jsme učinili,
a je to nyní úlohou zejména kolegy Beneše,
aby se postaral v Paříži a Londýně,
aby smlouva svého času uzavřená byla
také do všech detailů a důsledků
provedena. (Výborně! Hlučný potlesk.)
Předseda: Přistoupíme
k dennímu pořádku,
a to
1. ke zprávě výboru
právního o vládních návrzích
(tisk 291 a 1590) na změnu a doplnění
zákona ze dne 2. listopadu 1918 č. 8 sbírky
zák. a nař., kterým zrušeno bylo zabavení
jmění pro činy velezrádné.
(Tisk 1821.)
Zpravodajem jest pan kolega dr. Klouda.
Uděluji mu slovo. (Hluk.)
(Zvoní): Prosím
o klid! (Hluk.) Znovu prosím o klid! Pan zpravodaj
nemůže se ujmouti slova.
Zpravodaj posl. dr. Klouda: Velectěné
Národní shromáždění!
Válečné zákonodárství
starého Rakouska vyznamenávalo se neobyčejnou.
plodností a bohatostí. Zákonodárný
aparát pracoval velmi přesně a velmi spolehlivě,
bylť obstaráván cestou nařizovací.
Jedním z plodů válečného práva
rakouského bylo cís. nařízení
z 9. června 1915, kterým bylo stanoveno ručení
za náhradu škody při zrádných
činech, spáchaných za válečné
doby. Provinilci zrádnými činy... (Trvalý
hluk.)
Předseda (zvoní):
Prosím o klid Pan
zpravodaj se nemůže uplatniti. Pány v těch
uličkách a u ministerských lavic prosím,
aby zachovali v přední řadě klid.
Zpravodaj posl. dr. Klouda (pokračuje):
Provinilci zrádnými činy, které
cís. nařízení vypočítávalo,
byli především ti, kdož sběhli
k nepříteli, kdož použili zbraní
proti rakouskému mocnářství anebo
mocnosti s ním spojené, byli to ti, kdož vyzvídáním
nebo jiným způsobem, buď radou neb skutkem,
napomáhali nepřátelské válečné
moci: všichni ti měli pro své zločinné
skutky nahraditi státu škodu jemu způsobenou,
a aby tento nárok státu na náhradu škody
byl zabezpečen, bylo vysloveno v tomto císařském
nařízení, že stát může
k zabezpečení tohoto nároku přikročiti
k zabavení nemovitého i movitého majetku
válečných provinilců. Při osvědčené
pozornosti, které se národ náš vždycky
a za války zejména ve starém Rakousku těšil,
leží nasnadě, že také ostří
tohoto císařského nařízení
o ručení za škody válečných
provinilců namířeno bylo v první řadě
proti příslušníkům národa
našeho, a můžeme říci, že
příslušníci našeho národa
si také této pozornosti plně zasloužili.
(Výborně!) Ovšem je proto velmi pochopitelno,
že jakmile stát náš slavil jitro své
svobody, jednou z prvních starostí byla také
snaha, aby toto cís. nařízení i ve
své podstatě, i ve svých důsledcích
a následcích bylo odstraněno. Byl proto a
sice hned v první částce naší
sbírky zákonů a nařízení
vydán zákon ze dne 2. listopadu 1918 čís.
8. Sbírky zákonů a nařízení,
kterým bylo vysloveno, že veškerá zabavení
majetku pro velezrádné činy, která
byla provedena na základě císařského
nařízení z června 1915, se zrušují.
Jest zase pochopitelno, že v té první radosti
a v tom prvním spěchu, se kterým bylo přikročováno
ke zrušení tohoto císařského
nařízení, stala se některá
opomenutí a některá nedopatření.
Především bylo přehlédnuto, že
také v druhé polovici, na území uherském,
vydán byl zákon, a sice zákonný článek
XVIII. z r. 1915, který obsahoval obdobná ustanovení
o ručení za náhradu škody, povstalou
velezrádnými, činy a o zabavení majetku.
To byla jedna mezera v zákoně našem ze dne
2. listopadu 1918.
Druhá mezera spočívá
v tom, že nebylo pamatováno v našem zákoně
na tu okolnost, kdo má provésti nařízené
zrušení majetku. V zákoně samém
vysloveno bylo, že zrušení zabavení majetku
mají provésti ty soudy, které zabavení
povolily. Avšak mezitím celá řada těch
soudů, které zabavení nařídily,
ocitla se mimo obvod našeho státu, stala se pro nás
soudy cizozemskými. Bylo nutno takto vzniklé mezery
zákona odstraniti a to jest úkol, který sledují
obě vládní předlohy, o nichž
máme dnes rozhodovati. Předloha číslo
tisku 291 obsahuje doplnění zákona ze dne
2. listopadu 1918, pokud se týče příslušností
soudů, které jsou povolány na příště
prováděti nařízené zrušení
zabavení majetku.
Druhá předloha čís.
1590 týká se rozšíření
platnosti našeho zákona listopadového na území
někdy uherské.
Právní výbor,
pojednávaje o obou těchto předlohách,
především schválil jednomyslně
veškeré zásady, na nichž návrhy
vládní jsou vypracovány, rozhodl se však,
aby z důvodů praktické potřeby obě
předlohy sjednoceny byly v zákon jeden, a v důsledku
toho rozhodl také právní výbor, aby
celý zákon listopadový byl pozměněn
a v celém svém obsahu přepracován.
Mimo to schválil také, aby jak pro území
bývalé koruny Svatováclavské, tedy
Čech, Moravy i Slezska, tak i pro území někdy
uherské platily stejné zásady, pokud se týče
zrušení zabavení majetku a vrácení
nákladů, které na zabavení jmění
byly vynaloženy, jednak pro provedené zabavení,
jednak pro správu majetku po dobu zabavení.
Výsledkem této práce
právního výboru jest předloha zákona,
jak jest Národnímu shromáždění
předložena, i dovoluji si jménem právního
výboru doporučiti, aby Národní shromáždění
zákon navržený ústavně schválilo.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní):
K slovu není nikdo
přihlášen. Debata jest skončena. Přistoupíme
k hlasování. Prosím o zaujetí
míst. (Děje se.)
Poněvadž zákon
má pouze 2 články - první článek
má 3 paragrafy - a k žádnému nebyl přičiněn
pozměňující návrh, dám
o obou článcích a o nadpisu zákona
hlasovati najednou, v celku. (Souhlas.)
Námitek proti tomu není.
(Nebyly.) Kdo souhlasí se články I.
a II. zákona, jakož i s jeho nadpisem, prosím,
aby povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina.
Články I. a II. jakož i nadpis zákona
jsou schváleny v prvním čtení.
Přeje si p. zpravodaj slova
ke druhému čtení?
Zpravodaj posl. dr. Klouda: Nikoli.
Předseda: Není
tomu tak.
Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvním čtení,
také ve čtení druhém, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To je většina.
Zákon je schválen
také ve čtení druhém a
tím je tento odstavec denního pořádku
vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu,
jímž je
2. zpráva právního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk 1397), kterým
se zrušuje císařské nařízení
ze dne 3. července 1852 č. 138 říš.
zák., obmezující směnečnou
způsobilost osob vojenských (tisk 1822).
Zpravodajem jest pan dr. Klouda.
Udělují mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Klouda: Velectěné
Národní shromáždění! Předložený
vládní návrh zákona týká
se také císařského nařízení,
ovšem že z doby daleko starší, týká
se cís. nařízení z 3. června
1852, které bylo vydáno k doplnění
směnečného řádu rakouského
z r. 1850. Staré Rakousko dovolovalo sice svým důstojníkům
a příslušníkům branné
moci, dělati dluhy, ale nedovolovalo jim podepisovati směnky.
Bylo to tedy privilegium onerosum, ale také odiosum příslušníků
branné moci.
Tato výhrada, pro osoby stavu
vojenského stanovená, nemůže býti
v dnešní době zachovávána. Vláda
v uznání proudů, které v dnešní
době ovládají, odůvodnila potřebu,
aby toto nařízení, omezující
směnečnou způsobilost důstojníků
a osob vojenských, bylo odstraněno. Za tím
účelem navrhla předlohu zákona, kterou
právní výbor ve své schůzi,
dne 7. listopadu tohoto roku konané, jednohlasně
schválil, a doporučuje vám, abyste schválili
zákon ve znění, jak právní
výbor usnesl. (Výborně!)