Při té příležitosti
zmíním se o jedné věci pro nás
důležité. Nemohli jsme předložiti
k ratifikaci definitivní smlouvu s Maďarskem. Nebylo
ji možno dosud předložiti maďarské
delegaci a dáti ji podepsati. Ve skutečnosti je
nutno konstatovati, a sice velmi důrazně dnes zde,
že mírová smlouva s Maďary před
odjezdem naším z Paříže ve skutečnosti
byla a jest hotova, všechno to, co v principu jest obsaženo
v mírové smlouvě s Rakouskem, zejména
co se týče klausulí ekonomických,
komunikačních, finančních, vojenských,
jest pojato stejně do mírové smlouvy s Maďarskem
a vedle toho i určitá ustanovení o Maďarsku
byla již učiněna definitivně (Výborně!)
Mezi to spadá zejména - a jest důležito
to zdůrazniti vzhledem k našim občanům
na Slovensku a vzhledem k našim bratrům Slovákům
- zejména ohledně hranic maďarských,
že ustanovení mírové konference jsou
definitivní. Bohužel nelze na nich nic měniti
v náš prospěch, ale jest nutno zároveň
konstatovati, že není možno na nich nic měniti
v náš neprospěch. Je to rozhodnutí,
které jsem měl čest Vám předložiti
v těch zprávách Národního shromáždění;
všem pánům jsou známa, znamená
to tudíž, že de facto tyto otázky byly
hotovy a, jestliže ratifikujeme mírové smlouvy
s ostatními mocnostmi nepřátelskými,
ve skutečnosti Národní shromáždění
béře na vědomí definitivní
ustanovení velmi závažná a důležitá
ohledně Maďarska. Zdůrazňuji to dnes
a zdůrazňuji to znovu, jak říkám,
vzhledem k našim občanům na Slovensku, vzhledem
k tomu, že v poslední době a v posledních
měsících celých byla jistá
nervosa, vyskytla se určitá propaganda, určité
manévry z různých stran, které chtěly
dokazovati na Slovensku a jinde, že snad tyto věci
definitivní nejsou. To jest třeba zdůrazniti
také právě po této stránce,
že obtíže, jež naše vláda a
naše republika měla, více míti nebude.
Vedle toho jest třeba zdůrazniti
že také po jiné stránce ohledně
nahražení škod, které jsme utrpěli
vpádem Maďarů na Slovensko, závazně
bylo nám zajištěno zvláštní
depeši, která sdělena byla oficielně
delegaci československé a kterou předseda
mírové konference Clemenceau poslal 21. června
1919 především bolševické vládě
maďarské, a podal to oficielně všem spojeneckým
státům a zejména všem sousedům
maďarským. Je to nota ze dne 21. června 1919,
ve které výslovně jest řečeno,
že vláda maďarská se upozorňuje,
že Nejvyšší rada stanovila, že všechna
poškození, všechny devastace a každé
násilí, které by bylo spácháno
na Slovensku proti osobám nebo proti vlastnictví,
bude muset býti nahraženo od vlády maďarské.
(Výborně!)
Vedle těchto věcí,
které jsem chtěl zdůrazniti po dohodě
se zahraničním výborem, chtěl jsem
ještě také zdůrazniti další
dvě věci. Odvolávám se prostě
na to, co o minoritách bylo prohlášeno již
v zahraničním výboru a co také pan
referent kol. Hnídek zde ve své zprávě
konstatoval, totiž o tom, že mírová smlouva
nepřipouští, že by minority národní
byly jako nějaký celek ve státě a
jako takové měly práva vystupovati jako právní
jednotky a tím způsobem také před
Ligou národů si stěžovati. Tato otázka
byla dostatečně osvětlena p. kol. Hnídkem
a domnívám se, že jest právě
při této příležitosti nutno zde
to zdůrazniti.
Konečně jest zde ještě
jiná věc, totiž otázka, která
se týká našeho záborového zákona,
že totiž v mírové smlouvě mezi
námi a pěti velkými mocnostmi bylo stanoveno,
že majetek příslušníků bývalého
Rakouska, kteří mají pozemkový majetek
u nás, kteří by nechtěli zůstati
v naší republice, není možno jim skonfiskovati,
ale že jest možno, nakládati s ním jako
s majetkem každého kteréhokoliv jiného
občana československého.
Týká se to těch,
kteří mají u nás velkostatky a chtěli
by z toho ustanovení mírové smlouvy odvozovati,
že nemůžeme rozparcelovati velkostatky. Tomu
tak není. Odvolávám se zde přímo
na svůj dopis, který jsem adresoval konferenci mírové
10. srpna 1919, ve kterém přímo jsem se tázal
na výklad toho článku 3. ve smlouvě
velkých mocností s námi a kde přímo
jsem žádal, naznačil a konstatoval, že
tomuto článku by bylo možno dávati výklad
takový, že nemůžeme s tímto pozemkovým
majetkem nakládati jako s majetkem ostatních svých
spoluobčanů, že to nemůžeme připustiti
a že žádáme autentický výklad
konference, zda-li naše pojetí tohoto článku
jest správné.
Na to jsem dostal odpověď,
kde se praví, že výklad, který československá
delegace přikládá článku 3.
odst. 3. smlouvy s velkými mocnostmi, jest naprosto správný
a že československá republika má právo,
nakládati s majetkem těchto cizích občanů
tak, jako s majetkem svých vlastních příslušníků.
(Výborně!)
Při této otázce
nyní bych se chtěl zmíniti několika
slovy o tom, co jsem řekl na počátku: co
nám za dnešních okolností bude ukládati
ten fakt, že ratifikujeme mírové smlouvy. Na
konferenci mírové měli všeobecně
o centrálních evropských národech
mínění velmi špatné. V Paříží
a před velkými státy jevily se tyto malé
národy od Německa na jih až k Řecku
a také ovšem ti, kteří jsou na východ,
Poláci a ostatní národy na východ
od Poláků, jako národy, v celku řečeno,
nevyspělé. Také západní mocnosti
v jistém směru tímto způsobem s nimi
jednaly a do velké míry celková psychologie
konference v tomto smyslu jevila se asi takto: V celku bylo přesvědčení,
že pojem politiky u těchto malých národů
jest docela jinaký, nežli pojem o vedení politiky
u států západních. Dívali se
na tyto malé národy jako na nevyspělé,
které se stále hašteří, nemají
širokého rozhledu, které vedení politiky
vidí v tom, že má jeden podvésti druhého,
že ve všech otázkách jeden proti druhému
přehání, že nemají dosti smyslu
pro to, když něco slíbí, slovo dodržeti,
že tendenčně každou otázku různým
způsobem vyličují, krátce: do velké
míry byly tyto národy pokládány za
národy neseriosní, nedosti vyspělé,
nedosti širokého rozhledu, národy, které
jsou úplně v psychologii provincialismu a které
dnes přicházejí na nový evropský
horizont, že jest tudíž třeba, aby tato
psychologie u těchto centrálních evropských
států se změnila. Tak se na ně dívali
z daleka, když objektivně dívali se na to,
co se v centrální Evropě děje, když
zejména jsme ve společné diskusi o různých
otázkách mluvili, zejména jevilo se to právě
jim všem v tom smyslu, jako ve formě krajně
vybroušeného šovinismu. Zejména také
viděli a oceňovali v jistém smyslu dobře,
v jistém smyslu zase nedobře, zvláště
vyhraněné sebevědomí národní
těchto malých národů a všeobecně,
když se mluvilo o imperialismu a když se mluvilo o otázkách
teritoriálních a o požadavcích teritoriálních
tam, kde velcí národové žádali
určité teritoriální koncese, které
nebyly úplně v souhlasu s národnostními
principy, nezdály se jim nikdy tak odiosně imperialistickými,
jako když se to jevilo u těchto malých národů.
Toto mínění nebo tuto koncepcí o národech
centrální Evropy západ ovšem a Amerika
má ve skutečnosti dosud. To, co se dálo pak
v Uhrách, co se dálo v Rakousku, co děje
se dnes v Polsku a u sousedů polských, více
méně je to boj, který jsme musili prožíti.
My jim pořád tuto koncepci více méně
potvrzujeme, to jest - musíme si to doznati se stanoviska
celkové politiky evropské a také se stanoviska
budoucí naší role - jistý handicap.
Někteří páni kolegové zdůraznili,
že musíme spoléhati na sebe. Jest pravda, že
musíme spoléhati na sebe, ale přece jen jednotlivé
otázky evropské politiky tak souvisí s sebou,
že, jak jsem řekl, jistě působí
nejen vnitřní otázky na celý náš
stav, ale také reagujeme na všechno to, co jest kolem
a vedle nás.
Velcí spojenci a ostatní
národové mají právě určitou
koncepci a určité pojetí o nás a o
naší politice, a pokud jsem mohl v Paříži
konstatovati a viděti, musím doznati, že jsem
dával velkým spojencům v tomto smyslu do
velké míry za pravdu v tom, jak smýšlejí
o politice malých národů, v tom jejich stanovisku,
když objektivně na to se dívali. Po této
stránce oni mohli často a často nás
odsuzovati a říkati právě, že
nemáme ještě dosti té světovosti,
té evropskosti a objektivnosti, abychom svou vlastní
věc, své vlastní postavení v celé
Evropě posuzovali.
Pánové, domnívám
se, že v tom bylo v jistém směru, a jak říkám
s jistou reservou a jistým omezením, mnoho pravdy.
Jest fakt, že v centrální Evropě i u
nás jest mnoho nervosností, že jest všeobecná
nervosnost, zejména v tom zpravodajství a zejména
v tom, jak na př. se chápou dnes a projednávají
problémy zahraniční politiky v Maďarsku
neb v Rakousku, v tom stálém strachu a kombinacích
monarchistických, v snahách toho neb onoho státu,
ve všech těchto otázkách, t. zv. intrikách
je do velké míry ohromně mnoho imaginace,
velké množství neskutečností,
a právě tato imaginace nám - jak to kol.
Blaho také řekl - do velké míry
ztěžuje vlastní naší situaci. Nemáme
dosti klidu, dosti širokého rozhledu, dosti objektivnosti
v tomto smyslu.
Jest jistě pravda, že
pro tuto psychosu naše koncepce politiky nemá evropsky
široký, dostatečný rozhled a pravý
smysl pro objektivnost v našich vlastních věcech,
že se to na nás dá aplikovati, že právě
dnes, kdy vstupujeme do této nynější
situace, předepsané ratifikováním
smluv, musíme počítati s touto situací
na západě, jak se na nás dívají,
a musíme všemožným způsobem se
snažiti, aby tyto koncepce politiky a tyto představy
o nás za každou cenu se změnily.
Po této stránce se
právě domnívám, že jest možno,
abychom tomu do velké míry učinili přítrž.
U nás ve skutečnosti jest ještě mnoho
provincialismu. Cizinci, když k nám přicházejí
a když s námi mluví, posílají
zase raporty zpátky o tom, jak situace u nás vypadá.
Konstatují nedostatečnou rutinu v administraci,
ještě ne dosti vlastní síly k tomu,
abychom mohli skutečně to, co jsme na sebe vzali,
ovládnout. Vidí, že jest to teprve nedávno,
co jsme se dostali do svých vlastních kolejí
a co vzali jsme vlastně osudy do ruky, ale že přece
jen ta jistá rutina nám schází. Schází
nám také, řekl bych, ten duch, oprostiti
se od toho pro vincialismu, od té malichernosti, která
se jeví jednak v našich stranických poměrech
a také ve vztazích k našim sousedům.
V tom to smyslu se na nás dívají. Dívají
se zejména - což jest, pánové, velice
důležité - mluvili jsme zde mnoho o finančních
a hospodářských otázkách přicházejí
a zkoumají naše hospodářské a
finanční methody, dívají se na nás
po této stránce také stejným způsobem.
Není žádné pochybnosti, že přicházejí
navazovat styky - a my musíme navazovati styky - poněvadž
je to v našem zájmu - a chtějí míti
také z těchto styků hospodářský
profit, právě jako my chceme z těchto styků
míti hospodářský profit. Ale také
po této stránce se domnívám, že
nám právem vytýkají tyto věci.
Domnívám se tedy, že v okamžiku, kdy ratifikujeme
tyto mírové smlouvy, musíme si uvědomiti,
jaké mínění udělají
si spojenci a celý svět právě proto,
poněvadž na mírové konferenci byl celý
svět - o těch jednotlivých malých
národech centrální Evropy, a musíme
tu koncepci politiky centrálně evropské a
to dědictví rakouské v tomto smyslu v každém
případě odhoditi.
Musíme se snažit, viděti
šíře, státi se více evropskými,
zbavit se toho provincialismu, a po této stránce
také hospodářsky, mohl bych citovati příklady,
jak nedosti věcně, jak malicherně prováděly
se určité obchody po stránce hospodářské,
a mohl bych ukázati na to, jak na př. po stránce
rutiny administrativní stesky cizinců ohledně
Slovenska byly a jsou oprávněny. Po této
stránce nejde jen o administraci vlády, jen o vládu,
nýbrž do veliké míry o celkovou situaci
v republice. Jsme v situaci takové, že zatím
chápeme se svého vlastního osudu. Byli jsme
v područí a neměli jsme hned okamžitě
ve všech oborech dostatečné iniciativy a síly
k tomu, abychom vždycky a za každých okolností
rychle se dovedli rozhodnouti. Otevření toho našeho
horizontu do Evropy, toho širokého rozhledu po všech
těchto stranách jest nám třeba. Musíme
se do velké a velké míry ještě
učiti. A právě schválení, ratifikace
mírové smlouvy po stránce zahraniční
politiky musí nám býti vodítkem k
tomu, abychom s dostatečnou evropskou širokostí
dovedli se dívati nejen na minority národní
u nás, ale také na sousedy, se kterými musíme
dnes začíti nový život, ať se týče
Rakouska, ať se to týče Maďarska, ať
se to týče Polska, anebo jiných bezprostředních
sousedů. Musíme právě dáti
nyní Evropě a ostatnímu světu dostatek
záruky, že splníme všechny ty své
principy, o kterých jsme zde mluvili, principy demokracie,
principy Ligy národů a zejména té
precisnosti v jednání, vší té
oproštěnosti od šovinismu národního,
principy opravdové loyálnosti a dodržení
slova v daných smlouvách. To je jedna věc,
která nám bude za každou cenu získávati
nové a nové sympatie, nová a nová
přátelství.
Domnívám se, že
po této stránce není třeba se obávati
u nás, že bychom toho neplnili, a myslím také,
že v tomto okamžiku, kdy ratifikujeme smlouvy, je třeba
zdůrazniti, že my chceme pokládati vše
to, co se stalo v mírových smlouvách, za
něco definitivně usneseného, že my jaksi
věčně budeme chtíti pevně trvati
na té basi, která byla usnesena, a že tudíž,
kdyby přišly jakékoliv snahy, ať z Maďarie,
ať odkudkoliv a nám v těchto věcech
jakýmkoliv způsobem znovu překážely,
říkáme, že budeme na svém slově
státi, ale že také žádným
způsobem nedopustíme, aby, ať s kterékoliv
strany a za jakýchkoliv poměrů, mohl někdo
přijít a ty ratifikované smlouvy jakýmkoli
způsobem rušiti.
Po této stránce mluví
se o monarchismu v Maďarii, mluví se o nebezpečí
pro Slovensko. A my musíme kategoricky prohlásiti,
že pro nás žádné nebezpečí
nesmí v žádném směru existovati.
(Výborně!)
Při ratifikaci smluv, myslím,
jest třeba si připomenouti ještě toto:
V jisté době byla snaha, vytvořiti novou
konstelaci v centrální Evropě. Myslelo se,
že snad bude nutno vrátiti se k nějaké
nové konfederaci států z býv. Rakouska
vzniklých, která by v jiném smyslu byla bývalým
Rakouskem. Vždy se však tyto snahy tříštily
na našich snahách, na našem odporu a našem
stanovisku politickém. Na druhé straně si
musíme ovšem uvědomiti, že je třeba
postupem doby přijíti, neřekl bych k určité
nové konstelaci politické, k nějakým
definitivním útvarům politickým, nýbrž
k jistému upravení a utvoření nového
politického systému v centrální Evropě.
Myslím, že nemohu jasněji
a lépe končiti své závěrečné
slovo k ratifikaci mírových smluv, nežli když
při této příležitosti budu konstatovati,
že skutečně, aniž bychom chtěli
tvořiti nějaké podobné konfederace
a konstelace politické, jest a musí býti
naši snahou, abychom vytvořili v centrální
Evropě nový politický systém, v němž
by se uplatnilo zejména to, co během války
také president republiky mnohokrát a mnohokrát
zdůraznil, že totiž je nutno vytvořiti
jisté společenství snah, ideí a zájmů
mezi těmi novými státy, t. j. Polskem, Československem,
Rumunskem, Jihoslovanskem a po případě také
Maďarskem, že je třeba vytvořiti nové
takové společenství, které bude dávat
záruku za to, aby tyto mírové smlouvy skutečně
byly vždy a v každém směru plněny
a aby také po této stránce nejen nám,
nýbrž celé ostatní Evropě byly
dány dostatečné záruky klidného
soužití a klidného dalšího spolužití
v centrální Evropě. Domnívám
se, že za těchto okolností, když si v
tomto smyslu budeme vědomi toho, jak jevily se centrální
státy evropské na konferenci mírové,
a když jak jsme to zde diskutovali a jak znovu zdůrazňuji
budeme s tim širokým rozhledem kultivovati svou vlastní
politiku a své budoucí styky s Evropou a se sousedy
a všemi ostatními národy, že v tomto smyslu
ratifikování těchto mírových
smluv bude pro nás skutečně požehnáním
a skutečným základem nového, velkého
rozkvětu a zejména za těchto okolností
můžeme si konstatovati, že půjdeme a musíme
v tomto směru stále jíti dál a výš.
Musíme v tomto smyslu - domnívám
se - vzíti si tu zkušenost na mírové
konferenci za vodítko budoucí naší politiky
a poněvadž právě mírové
smlouvy dávají nám skutečně
mnoho a mnoho dobrých věcí, dávají
nám definitivní základ k našemu právu
přirozenému a politickému v budoucnosti,
dávají nám definitivní základ
pro náš budoucí stát, o němž
jsem přesvědčen, že nebude a nesmí
být ohrožován všemi těmi nebezpečími,
o kterých se stále dnes mluví, za těchto
okolností se domnívám, že ratifikování
smluv mírových bude skutečně základem
k nové veliké naší budoucnosti a velikosti.
(Výborně! Hlučný, dlouhotrvající
potlesk.)
Předseda:
Ke slovu není nikdo přihlášen. Táži
se pana zpravodaje výboru zahraničního, přeje-li
si doslovu.
Zpravodaj výboru zahraničního,
posl. dr. Hnídek: Prosím.
Předseda:
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek:
Vážené Národní shromáždění!
Stanovisko všech pánů
řečníků celkem kryje se s vývody
mými, takže není třeba, abych na jednotlivosti
reagoval. Ale, vážené shromáždění,
je přece důležito, abych vysvětlil to,
co nadělalo na počátku schůze tolik
zlé krve, proč vlastně dnes tak rychle měly
být mírové smlouvy projednány a ratifikovány.
Když jsme se pustili do celé
této materie, poznali jsme, že to není možno
a že lhůtu 14denní dodržeti nemůžeme.
Plán byl docela široce založen, ale bylo zase
na druhé straně nutno, aby byly smlouvy ratifikovány,
proto, poněvadž mnohé výhody, které
nám plynou právě z mírových
smluv, začínají teprve od doby, kdy mír
bude ratifikován a mnohé lhůty se také
od této doby počítají. Na mne samého
přišli Slezané a žádali, aby mír
byl co nejdříve ratifikován, a to proto,
poněvadž chtějí míti obsazeno
brzy Hlučínsko z určitých důvodů.
Tedy plán byl jistě široký, nemělo
býti nic ukvapeno, vše mělo býti řádně
projednáno, ale v posledním okamžiku byl pan
ministr zahraniční povolán do Paříže
z důležitých příčin, které
právě pro náš hospodářský
život jsou nezbytnými, a tady stáli jsme před
otázkou, mohli-li bychom projednávati mírovou
smlouvu bez ministra zahraničních záležitostí.
To přece nebylo možno. Pan ministr musí odejeti
v neděli.
Nezbylo nic jiného, než
co nejrychleji mírovou smlouvu projednati. Já byl
požádán, abych přes noc vypracoval výborovou
zprávu, kterou máte v rukou, sám jsem musil
referát zkrátiti jen proto, aby dnes byla mírová
smlouva ratifikována.
To, prosím, aby vážené
shromáždění vzalo na vědomí
jako vysvětlení a abyste ty věci jinak posuzovali.
Ku konci prosím, aby mírové
smlouvy byly schváleny. (Výborně!
Hlučný potlesk.)