Předseda:
Táži se dále pana zpravodaje finančního
výboru, zdali si přeje doslovu.
Zpravodaj posl. dr. Rašín:
Ne.
Předseda:
Není tomu tak. Přistoupíme tedy k hlasování.
Prosím o zaujetí míst. (Děje
se.)
Podle § 6. prozatimní
ústavy ze dne 31. května 1919 č. 271, jest
potřebí ke schválení mezinárodních
smluv přítomnosti nadpoloviční většiny
poslanců a 2/3 většiny přítomných.
Konstatuji, že jest přítomna
nadpoloviční většina poslanců.
Pokud se týče způsobu hlasování,
navrhuji, aby se hlasovalo o ratifikačním usnesení
najednou. Není k němu učiněn žádný
pozměňovací návrh a samo o sobě
je krátké. Jsou snad proti tomuto mému návrhu
nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou,
budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.
Kdo tedy souhlasí s ratifikačním
usnesením, obsaženým ve zprávě
výboru zahraničního a výboru finančního,
prosím, aby povstal (Děje se.)
To jest potřebná většina
dvoutřetinová, tím spíše, poněvadž
jest usnesení jednohlasné. Prohlašuji ratifikační
usnesení za schválené. (Výborně.
Hlučný potlesk.)
Přistoupíme k vyřízení
resolucí, obsažených ve zprávě
výboru zahraničního a výboru finančního
a táži se pana zpravodaje, přeje-li si k tomu
slova.
Zpravodaj posl. dr. Hnídek:
V 7. resoluci o zvláštních ustanoveních
o územích postoupených jsou dvě tiskové
chyby a to: v šestém řádku od začátku
místo slov "že tato ustanovení" mají
státi slova, "že pro výklad", takže
řádka zní takto: "Zdůrazňuje
stanovisko, že pro výklad ustanovení . .".
Potom ve třetí řádce od konce místo
slova "jsou" má býti "musí
býti".
Předseda:
o resolucích dám hlasovati tím způsobem,
že o šesti resolucích prvních, obsažených
ve zprávě výboru zahraničního
a finančního, k nimž nebyly učiněny
žádné změny, dám hlasovati najednou,
a potom dám odhlasovati sedmou resoluci se změnami,
doporučenými panem zpravodajem.
Námitek proti tomu není?
(Nebyly.) Kdo souhlasí s resolucemi 1., 2., 3.,
4., 5. a 6., jak jsou obsaženy ve zprávě výboru
zahraničního a finančního, prosím,
aby povstal. (Děje se.) To jest většina.
Těchto 6 resolucí jest schváleno.
Kdo souhlasí teď také
s resolucí sedmou a sice s textovými změnami,
doporučenými p. zpravodajem, v 6. řádce,
aby místo slova, "tato" stálo "pro
výklad" a dále ve 3. řádce zdola
místo slova, "jsou", "musí býti",
prosím, aby povstal. (Děje se.)
To jest většina. Také
sedmá resoluce jest schválena a tím
tento odstavec denního pořádku jest vyřízen.
Přistoupíme, nebude-li
proti tomu námitek, ještě k vyřízení
některých doplňovacích voleb.
(Námitek nebylo.) Jde o volbu do výboru zásobovacího,
technického, zemědělského a sociálně-politického,
a sice navržen jest
do výboru zásobovacího:
za člena N. S. V. Johanise člen N. S. Fr.
Biňovec,
do výboru technického:
za člena N. S. Malypetra člen N. S. Velich,
do výboru zemědělského:
za člena N. S. Klégu člen N. S. Ant.
Slavík
a do výboru sociálně-politického:
za člena N. S. Cobrdu člen N. S. Ant. Novák.
Kdo s navrženými změnami
souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.) To jest většina, navržené
změny jsou schváleny.
Sděluji dále, že
bylo navrženo, aby tisk čís. 1761, návrh
členů N. S. dra Stojana, Rýpara,
Ševčíka, Valouška a soudr.
o drahotním přídavku pro duchovenstvo byl
přikázán místo výboru finančnímu,
výboru státně-zřízeneckému.
Jsou snad proti tomu nějaké
námitky? (Nebyly.) Není jich, návrh
můj jest přijat.
Dodatečně za minulou
schůzi N. S. nepřítomnost svou zaměstnáním
omluvil p. kol. Ulrich.
Před ukončením
schůze vyžádal si slovo pan ministerský
předseda, udělují mu je.
Ministerský předseda
Tusar: Vážení pánové!
Na podnět sociálně-politického
výboru zabývala se vláda nynějšími
poměry hospodářskými, způsobenými
hlavně poslední katastrofou počasí,
a bylo mně uloženo, abych jménem vlády
zde učinil následující prohlášení,
které je více, než pouhé prohlášení,
které je současně vřele míněným
apelem k celé naší veřejnosti.
Mimořádně brzy
přikvačilo na nás letos zimní počasí.
Jsme v nebezpečí, že tento neočekávaný
příchod zimy nejenom způsobí nám
obrovské škody, nýbrž že značně
zhorší naši situaci vyživovací a
hospodářskou, která bez toho stále
ještě je velice stísněna.
Nepohoda způsobila již,
že žně se zpozdily více nežli o měsíc.
S tím je v souvislosti, že veliká část
naší úrody bramborů a značná
část cukrové řepy jest dosud v zemi,
nyní sněhem zaváté.
Bramborů potřebujeme
nezbytně k doplnění zásob našich
potravin. Cukr jest dnes nejdůležitějším
prostředkem, kterým můžeme vypomoci
své valutě, válkou zničené,
a opatřiti v cizině nákup potravin, jichž
se nám nedostává k živobytí,
a nákup surovin, jichž potřebujeme k oživení
svého průmyslu a k uvedení hospodářského
života svého do normálního chodu.
Snad nikdy nebylo tak nápadně
zřejmo, kterak každý jednotlivý státní
příslušník má zájem na
hospodářském zdaru celku státního
a kterak státní celek je závislý na
správném způsobu hospodaření
jednotlivcova, jako nyní. Aby byly dobyty brambory, není
dnes již pouhým zájmem majitelů polností;
aby byla dobyta cukrová řepa, není dnes již
pouhým zájmem jejich majitelů a cukrovarů,
nýbrž jest to dnes přímo životním
zájmem státního celku a každého
jednotlivého státního občana. (Výborně!)
V zájmu státního
celku a v zájmu každého jednotlivého
příslušníka naší mladé
republiky obracíme se na všechno obyvatelstvo se vřelou
žádostí a naléhavou výzvou, aby
každý jednotlivec ze všech svých sil přispěl
k tomu, aby brambory a řepa byly co nejrychleji sklizeny,
a aby byly dopraveny co nejdříve na místo
svého určení. Žádáme naléhavě
všechny, i kruhy nezemědělské, aby tímto
způsobem osvědčili své vlastenectví
a svou lásku k mladé republice, jež může
býti zachována a přivedena k rozkvětu
jedině a výhradně usilovnou prací.
(Tak jest!)
Každého, kdo s úzkostlivou
starostí sleduje vývoj našich poměrů,
naplňuje bolestně přesvědčení,
že při význačných kulturních
kvalitách našeho lidu mohli bychom býti dále,
mohli bychom bez starosti dívati se do budoucnosti a pracovati
plánovitě k vybudování nové
společnosti, kdyby všechny vrstvy našeho obyvatelstva
intensivněji věnovaly se hodnototvorné práci.
Jsme si vědomi příčin, které
způsobily pokles výroby; je nám známo,
že jednou z nejdůležitějších
z těchto příčin je psychický
stav, do něhož veškeré občanstvo
naše bylo čtyřletou válkou vehnáno;
vědomi jeho, že čím svědomitěji
bude pracovati, tím více upevní budovu kapitalistického,
imperialistického a militaristického státu,
jehož zájem byl tak protichůdný oproti
zájmům našeho národa.
Práce, která má
býti radostí a přirozenou potřebou
každému morálnímu člověku,
byla všem znechucena, kdo si uvědomiti, k čemu
se výsledků jejich zneužívá.
Povinností nás všech však jest, abychom
vyburcovali své spoluobčany z tohoto nepravého
psychického stavu, abychom je přesvědčili,
že práce v nynější době
směřuje k utvrzení republiky a k vytvoření
předpokladů pro vybudování nových
řádů.
Životním nervem veškerého
hospodářského života v naší
republice jsou železnice. Ohromný nedostatek vagonů
a lokomotiv, o které jsme byli připraveni při
převratu svými sousedy a nepřáteli,
je stupňován nedostatkem dalších nutných
potřeb. Jedině vytrvalá, obětavá
a přitom radostná práce všech zaměstnanců
může docíliti, aby hmotné nedostatky
železnic byly zmírňovány a postupně
odstraňovány. Máme-li málo vagonů
a lokomotiv, záleží jen na zaměstnanectvu,
aby rychlým oběhem vozů a správným
dodržováním jízdních řádů
čelilo se této veliké závadě.
(Tak jest! Výborně!) Je dále nutno,
aby se zboží nakládalo a vykládalo i
po uplynutí osmihodinové denní práce
(Výborně!), aby dělnictvo (Hlas:
O to jsme již dělnictvo požádali!)
i zřízenectvo i úřednictvo nabídlo
svou práci přes čas republice a železnicím
v největší tísni a aby se stejnou obětavostí
věnovalo své síly i o nedělích
a svátcích železnicím, hlavně
na skladištích. (Výborně!) Republika
žádá dnes na vás povinnost a obět
a vy jistě její důvěry nezklamete.
Republika nemůže existovati,
nebudou-li míti dosti uhlí dráhy a mlýny,
továrny a dílny. Hospodářský
život republiky nemůže se rozvinouti a všechno
obyvatelstvo by spělo vstříc zchudnutí
a hospodářskému i kulturnímu úpadku,
kdybychom svou výkonnosti nevyrovnali se svým sousedům
a konkurentům a kdybychom se jimi dali vytlačiti
z dosavadních svých odbytišť. (Výborně!)
Voláme proto s tohoto místa
co nejnaléhavěji po intensivní práci.
S voláním tímto
neobracíme se ovšem pouze na dělnictvo a úřednictvo,
nýbrž na všechny vrstvy občanstva, poněvadž
jenom svornou spoluprací a součinností (Tak
jest!) všech může se stát vzpamatovati
z ran, jež utrpěl válkou a neurovnanými
hospodářskými poměry a morálními
spoustami, kterými válka byla doprovázena.
(Výborně!)
Velectění pánové,
dovolte, abych ještě několik krátkých
poznámek připojil k tomu apelu, který je
řízen k celé naší široké
veřejnosti. Chci jen několika poznámkami
zahájiti výklad, který ještě
po mně podá pan ministr zásobovací.
My nyní jsme v určité tísni, způsobené
právě letošní kalamitou počasí,
potom našimi dopravními nedostatky a, přiznávám,
i částečně našimi nedostatky
finančními. (Hlas: A myšlenými!)
Je to zatím jenom stav, jak já pevně doufám,
přechodný, který bude součinností
všech vrstev a všech orgánů veřejné
správy napraven. Ale co je nutno, velectění
pánové, k tomu, a proč právě
to s tohoto místa chci pronésti? Jest nutno, aby
pracováno bylo ze všech sil proti té nervositě,
o níž také mluvil před malou chvilkou
s tohoto místa pan ministr zahraničních záležitostí.
(Výborně!) Kdo dnes slyší řeči,
které se vedou ve veřejnosti, kdo čte dnes
časopisy nejrůznějších směrů,
ten by se mohl domnívati, že jsme na počátku
nějaké hladové periody, že nám
hrozí ta nejtěžší katastrofa, jaká
se dá vůbec mysliti. Tak zlé, vzdor tomu,
že poměry jsou tísnivé, to není,
naopak jsem přesvědčen, že se nám
podaří, intensivní prací ty obtíže,
které nyní bezesporně máme, odstraniti.
My musíme se v prvé řadě snažiti,
abychom na jedné straně zvýšili domácí
výkupy obilí a bramborů, což bylo dosud
spojeno s velikými obtížemi právě
následkem těch válečných okolností,
které se vyvinuly mimo nás a proti nám.
Na druhé straně urychlíme
nyní nákupy obilí a mouky v cizině,
transporty jsou na cestě, tak že i tady brzy budeme
cítiti důsledky pomalého zlepšování.
Co jest, velectěný pánové, ale nutno,
co považuji za nutné, abych s tohoto místa
jménem vlády co nejrozhodněji prohlásil,
to jest, pánové, to, že nynější
doba té veliké tísně hospodářské
se naprosto nehodí k tomu, abychom dělali nějaké
experimenty na dosavadní organisaci naší hospodářské,
bychom snad nyní z jednoho systému přebíhali
do systému druhého, z jednoho extrému abychom
padali do extrému druhého, čili jinými
slovy: my trváme a musíme s největším
důrazem trvati na principu veřejného státního
hospodářství. (Výborně!)
Pánové, musím appelovati na všecky vrstvy,
aby se tomuto podřídily. My sami a jistě
také vy všichni, ať se, pánové,
hlásíte ku kterékoliv straně, budete
rádi a pozdravíte ten den, kdy se zbavíme
těch různých organisací, které
nám zbyly jako dědictví války. Ale
nyní, pánové, v této chvíli
nemůžeme takových experimentů dělati.
Poukazuji na to, k čemu došlo na Slovensku. Na Slovensku
došlo k tomu, že po žních letošního
roku tam byl systém státního hospodaření
s obilninami úplně uvolněn. Najednou tam
nastal volný obchod a celý aparát selhal.
Co bylo toho důsledkem? Že ze Slovenska z průmyslových
krajů posílají do Prahy dopisy a přepisy
našemu zásobovacímu ministerstvu, abychom je
tam zásobili, že tam jest v určitých
krajinách nedostatek, což by jistě nemuselo
býti, poněvadž ty slovenské zemědělské
kraje mohly by si těch několik průmyslových
obvodů tamnějších docela lehce vyživiti.
Při tom ceny tam stoupají ohromným způsobem,
takže dělnictvu, těm širokým vrstvám
pracujícího lidu, není možno za ty vysoké
ceny ani potřebné množství výrobků
si nakoupiti.
Pánové, musíme
počítati s tím, že žijeme v abnormálních
poměrech, že vedle nás v Uhrách i v
Rakousku panuje v pravém slova smyslu hlad. Máme
vedle sebe dvě velkoměsta, kde panuje hlad v nejhorších
formách, to jest Vídeň a Pešť.
Tam odtud budou vykupovati obilí za každou cenu a
také se tam již dnes pašuje takovým způsobem,
že vláda byla nucena učiniti radikální
opatření, aby hranice naše byly lépe
chráněny, než tomu jest dosud. Ale, pánové,
jakmile uvolníme všechno tak, jak bychom si to všichni
dohromady přáli, to znamená, že otevřeme
dokořán brány tomu podloudnému obchodu
a že se nám bude to všechno ze země vyvážeti.
Proto není žádné pomoci, - ač
vím, že zejména v kruzích zemědělských
se to těžce nese - ale musím appelovati, aby
se právě nyní v této tísni
nezačínalo s experimenty, které by nás
mohly uvésti do situace velmi nepříjemné.
Proto, pánové, prosím za trpělivost.
Dále musím, pánové,
naléhati na to, aby veřejnost naše a zejména
žurnalistika naše respektovala ty orgány a ty
organisace veřejné správy, které dosud
dle zákonů a platných nařízení
jsou v platnosti. To nejde, pánové, aby se o Státním
obilním ústavě psalo v novinách, že
je to největší zlodějna v republice.
Názor si může míti každý,
jaký chce, ale takové výroky podkopávají
důvěru v organisace, bez kterých dnes nemůžeme
existovati, bez kterých nemůžeme býti.
(Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid!
Min. předs. Tusar:
Nerad mluvím o nějakých opatřeních
se strany vlády. Mám za to, že v republice
má každý věděti, co má
dělati, že nepotřebuje, aby stál za
ním, jak to bylo ve starém Rakousku, policajt, gendarm
anebo censor. Ale kdyby v tomto směru mělo býti
pokračováno, nemůžeme trpěti
jako vláda, abychom k tomu dále klidně přihlíželi,
a musili bychom, ač neradi, uvažovati o prostředcích,
jak bychom takové výstřelky zamezili. Ale
velice bych toho litoval, poněvadž jsem toho názoru,
že se má ponechati nejširší svoboda
každému, ať si řekne svůj názor.
Ale podobným způsobem v té chvíli,
kdy potřebujeme každé kilo mouky, každý
metrický cent bramborů, v této chvíli
takto psáti proti institucím, které jsou
ještě dnes nutný, poněvadž je nemůžeme
náhle odstraniti... (Výkřiky: Hluk.)
Předseda:
Prosím o klid.
Min. předs. Tusar:
. . to bychom nemohli připustiti. Já, pánové,
ale apeluji na vás, apeluji s tohoto místa i na
celou žurnalistiku, aby zde bylo více sebedisciplíny
a sebeovládání, aby si každý
uvědomil, k jakým následkům by to
nutně musilo dospěti.
Stejně se musím velmi
rozhodně vysloviti proti jakékoliv okresní
politice. (Výborně!) V celé řadě
okresů se nám dělá docela malicherná
okresní politika. (Hlas: Hospodářské
rady!) Jednotlivé vrstvy jednotlivé instituce,
ať se již jmenují hospodářské
rady nebo jinak, - také to dělají jednotlivé
politické kluby, i z tohoto váženého
shromáždění, že dopisují
jednotlivým okresním hejtmanům. Pánové,
to nesmí býti. Vláda je jen jedna v republice:
a to jsme my, kteří jsme vám zodpovědni,
a mimo nás nemůže dávati disposice okresním
hejtmanům nikdo. (Výborně! Potlesk.)
Pánové, to je vyloučeno, aby okresní
hejtman nevěděl potom na konec, koho má poslouchati.
Pánové, my máme
naše zásobovací ministerstvo, naše ústřední
organisace musí z ústředí disponovati
všemi zásobami úplně volně a
podle toho, jak se kde jeví potřeba, a tu nejde,
aby nám z jednoho okresního hejtmanství najednou
sdělil okresní hejtman, že tam hrozí
vypuknouti nějaké vzbouření, protože
se prý nesmí vyvézti z okresu buď vagon
obilí, nebo vagon bramborů a pod.