Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Místopředseda posl. Dula: Uděluji slovo panu kolegovi Udržalovi.

Post. Udržal: Vážené Národní shromáždění!

"Už kdyby zde Němci a Maďaři byli!" Tak si snad mnohý z nás často vzdychne, když všichni vidíme, jak si tak hodně vřele po bratrsku vjíždíme při každé příležitosti do vlasů nebo do pačesů. Až přijdou, polepšíme se v tomto ohledu, o tom není pochyby. O tom dočítáme se v historii naší na každé stránce. Ti zjednají po této stránce nápravu! Když už dnes debata býti musila, - já se přiznávám, že jsem stál s těmi v jednom šiku, kteří byli toho náhledu, že nebylo by třeba dnes veliké, obsažné debaty vzhledem k tomu, co se již řeklo, ale vadit to nebude - když již debata býti musila, snad by bylo bývalo dobře, věnovat jistou pozornost otázkám nejdůležitějším, otázkám hospodářským, na př. problému práce. Štěstí nás zaslepilo. Zbylo v nás málo smyslu pro problém nejdůležitější, pro problém práce. Dostali jsme se do říše falešného pojímání. Zapomněli jsme, naprosto jsme zapomněli všichni, bez ohledu na strany, že jsme až do světové války byli vlastně národem chudým u porovnání s bohatými národy, ať s Němci, ať s Francouzi, Angličany a Amerikány. Zapomněli jsme, že válka každá, a v té příčině ani světová válka nepřipouští žádné výjimky.

Naši finanční ministři sami budou míti ovšem ještě příležitost, o této pravdě způsobem nade vše těžkým se přesvědčiti.

My jsme se vemlouvali politicky - ale to nechme stranou - do jistého lži-liberalismu a hospodářsky jsme se vemlouvali do jistého přesvědčení, že jsme národem neobyčejně bohatým, snad nejbohatším, že bůhví, co těch statků z doby předválečné je nahromaděno a že my všichni dohromady si můžeme sednout kolem té mísy a jen čerpati nějakou velkou lžicí a dobře se míti.

Pravím, že zapomněli jsme, že před válkou byli jsme poměrně národem chudým. V naší vlasti dvě třetiny majetku representoval národ jiný, národ nám nepřátelský, národ německý. Ten ovšem za války schudl také, schudl jmenovitě státní půjčkou. To jest ovšem zase jiná kapitola. Ale naposled se tomuto předmětu nebudeme moci a směti vyhýbati, budeme musiti o něm mluviti, poněvadž, když již zde jsou a zůstanou, když budou chudí, budou státu břemenem. Budou to naši lidé, budou složkou sil v našem státě a věc se bude musiti naposledy řešiti s hlediska hospodářského, národohospodářského. Jedině tak se bude moci správně vyřešiti a nijak jinak. (Posl. Dyk: Nestarejme se o ně, spíše o sebe!) Já nepotřebuji, pane kolego, tvrditi, že mně nepřirostli nijak k srdci, já za svého živobytí s nimi měl tuhé potyčky po 23 roků, ale já jsem zvyklý, dívati se na věc tak, jak jest, ať jest to populární nebo nepopulární, po tom jsem se nikdy neohlížel a nenaučím se to ani teď.

My žijeme - a třeba to doznati - nad poměry, nad poměry žije celá republika, vede život, který jest nad poměry. Proto musíme dnes platiti za 1 dolar ne, jak řekl bývalý pan ministr financí, 32 K, nýbrž dnes již 37 K a snad do Nového roku budeme tak šťastni, že jeden dolar budeme si moci koupiti za 50 K.

Pánové, uvažte, když jsme exkursi hospodářskou vypravovali koncem května do Ameriky, že jsme koupili pro ty pány, kteří tam jeli, dolar za 15 K.

Věřitelé naši - a s těmi musíme počítati, bez věřitelů není možno naše hospodářství vésti - věřitelé naši se ovšem ohlížejí, jako vždycky věřitelé, nač my vydáváme. Nedivme se tomu. Každá záložna, nerci-li banka, ale každá Raiffeisenka, tedy i ten miniaturní peněžní ústav se ptá toho, kdo se vypůjčí, kam ty vypůjčené peníze obrátí. Jestliže jich použije ten dlužník nějakým způsobem luxusním nebo nepraktickým, jestliže jich nepoužije jako investici oekonomických, po druhé se mu nepůjčí. A to jest, vážené shromáždění, také s námi. Do toho nebezpečí přicházíme, poněvadž, přesvědčí-li se venku, že my všechno - odpusťte, že to řeknu hodně vulgárně - projíme a protancujeme, pak se pomalu zpečují nám půjčiti. (Výborně!) Jest to ovšem také nepopulární, ale my si to musíme říci. Podívejte se na ten život, jaký skutečně jest. Tolik muziky, tolik tancovaček, tolik hostin ještě nikdy nebylo v zemi nejbohatší, jako dnes při stavu, - já nechci domluviti - který při nejmenším má daleko více potřeb než může krýti. My se budeme musiti odhodlati k investicím rentabilním. Jen na té cestě kyne pro nás spása, jen na té cestě získáme důvěru ciziny, bez důvěry ciziny nejsme prostě možní. V tomto směru budeme musiti problém práce řešiti, když ho nerozřešíme, nebude dobře. Problém práce jest a zůstane problémem republiky (Tak jest!), zůstane problémem celého československého státu. (Výborně! Tak jest!)

V ideologii jsme první, jsme velicí. My se právem můžeme chlubiti, že v moderním, demokratickém, sociálním zákonodárství atd. předstihli jsme kdekoho. Je pravda: to nám zůstalo z dob, na něž tak rádi vzpomínáme, z dob českobratrských, ale ve znamení českobratrství, když již je tak vysoko ceníme, jsme nezvítězili. My nepřišli ke své samostatnosti a ani napříště nebude možno v tomto znamení, pokud ten ostatní svět bude takový, jaký jest - a on bez ohledu na nás takovým zůstane - nebude možno vítěziti. (Výborně!)

V praktickém podnikání často tedy zůstáváme za ostatními. Velmi často mluví se o psychose, o nechuti k práci. A vším právem. Bude třeba, abychom i zde jasně rozeznávali, je-li to jen psychosa, co naši produkci ochromuje, podvazuje. A já se nerozpakuji říci, že není to jen psychosa. My zapomínáme, že měli jsme v různých odvětvích hospodářského podnikání nouzi o pracovní síly již v době předválečné: Mohl bych uvésti jen z praxe podnikání vodohospodářského faktické případy, kde - my to z taktických důvodů nikomu ani neřekli - měli jsme ve starém Rakousku tolik peněz k disposici, že bychom je nebyli mohli při nedostatku pracovních sil ani prostavěti. (Slyšte!)

Válka vzala nám miliony nejzdravějších rukou, miliony nejschopnějších hlav a zůstaly nám vedle toho ještě miliony invaliditou stíženého balastu. Musíme tedy počítati do vší budoucnosti, neb aspoň do dohledné budoucnosti s nedostatkem pracovních sil a podle toho budeme se musit zařídit. Musíme přenésti práci pokud možno na pole práce strojní, musíme se hleděti zmocniti nejmodernějších kulturních vymožeností v tomto směru. A vážené shromáždění, buďme si upřímní: na tomto poli se děje u nás, bohužel, právě od doby, kdy máme svůj samostatný stát, poměrně velmi málo. (Tak jest!)

Vážené shromáždění! My jsme si dali různé řády pracovní a teď máme kontrakty a podle těch kontraktů to všechno půjde. To jest hezká věc, ale kdo ví, nebylo-li by dobře, zvláště na tomto poli nechat přece jen tu starou zásadu, která až dosud všude vyměřovala cenu: nabídku a poptávku. Jsem pevně přesvědčen, že poptávka na poli práce bude na dohlednou dobu daleko větší než nabídka a že by tedy k relování ceny práce postačila tato stará bývalá zásada úplně a že by nebylo třeba, abychom cestou, řekněme, kontraktů a cestou zákonodárnou po případě poškozovali hluboce celou výrobu.

Já bych se nerozpakoval, pustiti se do této debaty jednou v Národním shromáždění, jak náleží, a shledal bych důvody pro své tvrzení v dostatečné míře. Dříve či později budeme snad sondovati i na tomto poli hospodářském, nemáme-li zahynouti vůbec. (Posl. Dyk: Řekněte to pánům v socialistickém bloku! Poslanec Merta: My se toho nebudeme bát, k tomu může dojít v každé chvíli!)

Nepatřím k žádným stýskalům - to jest o mně všeobecně známo - v oboru žádné činnosti. Ale podívejme se, co se děje venku! Zima ovšem přikvačila dříve než minulá léta, ale myslíte, že jen proto jsou miliony metrických centů řepy resp. cukru, tedy našeho nejcennějšího platidla, miliony metr. centů zemáků, jediné to naší záchrany na poli dnešní výživy, že jen proto jsou pod sněhem, že přišla tak brzy zima?

Ne, zde jistě hraje s sebou psychosa, nechuť ku práci, popletení našeho lidu, venkovského hlavně. Poměry se snad svým časem zlepší, lidé zase vystřízliví jako jindy, ale my to můžeme odnésti následky dosahu přímo katastrofálního. Nicméně musíme tedy věřiti, že bude lépe, ale sami musíme přiložiti ruku k dílu, sami musíme se o to vší silou přičiniti.

Na poli politickém, myslím, že se naposledy přece jen osvědčíme. Život jest boj, život jest zápas a vlast naše, jak známo, byla od pravěku vždy plna boje, plna života, plna zápasů. Zápasili jsme a výsledek doby přítomné ukazuje, že jsme zápasili se zdarem, zvítězili jsme. Každou chvíli jmenujeme všechny ty, kteří nám k vítězství dopomohli; jistě historie ocení jejich práci a my sami dnes vidíme ji na své oči a ceníme ji vysoko, ale dlužno při každé příležitosti říci, že tak, jako jsme své vzkříšení i své znovuzrození docílili ve znamení práce, ve znamení toho starého hesla: "V práci a vědění jest naše spasení", že jen v tomto znamení můžeme dělati pokroky, můžeme vítěziti i v době přítomné. Kdybychom hledali svoji budoucnost někde jinde, byli bychom jistě na cestě chybné. Jistě v tom shodujeme se všichni, že styděti bychom se za to musili, kdybychom dnes dopustili, aby jazyk náš, který na 8 milionů duší u nás vzdor všemu protivenství celých staletí se rozšířil, aby od kteréhokoliv cizího, ať jest to z Těšínska, ať ze Spiše, neb Oravy vytisknut býti měl. Všechno uděláme, aby se tak nestalo, ale nepustíme také s očí vysoké politické cíle.

Vítězství skloníme ke svým praporům jen tenkráte, když bez mnohého filosofování budeme především počítati s poměry těmi, které přináší den, které přináší doba, a podle toho zařídíme své jednání. Kdybychom přespříliš filosofovali, kdybychom přespříliš idealisovali, utopili bychom se snad v dobách, které nám byly vyměřeny pro obstarání našeho života hospodářského, sociálního, finančního, státního vůbec, utopili bychom se dříve, než bychom se dočkali těch jistě krásných, ale prozatím přece jen úplně nedosažitelných ideálů. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu se dále přihlásil pan kol. Maxa, uděluji mu je.

Posl. Maxa: Vážené Národní shromáždění!

Klub československé strany pokrokové uložil mi, abych v dnešní debatě jeho jménem učinil následující prohlášení: "Klub čs. strany pokrokové prohlašuje, že bude hlasovat pro schválení mírových smluv, jak je N. S. předložil zahraniční ministr dr. Beneš.

Tyto mírové smlouvy, pojaty v celku, znamenají pro nás mezinárodní uznání našeho přirozeného i historického práva na státní samostatnost. Jsou potvrzením vítězné naší revoluce proti Rakousko-Uhersku. Jsou usmířením za nesmírné oběti, jež národ náš přinesl v boji za svou státní samostatnost. Jsou korunou nejobětavějšího úsilí, jež naši lidé doma i za hranicemi za vedení presidenta Masaryka a zahr. ministra Beneše vyvinuli v době války pro svobodu národa a lidstva.

Tyto smlouvy jsou nám také s všelidského hlediska zárukou, že vítězí myšlenka pokroku a svobody, jež spojila a sdružila v této válce velké i malé národy k boji proti militarismu, monarchistickému despotismu a zotročování národů. Mírové smlouvy znovuzřizují československý neodvislý stát.

Vzpomínáme tu především slovenské větve našeho národa. Tisícileté panství maďarské, zejména pak soustavné maďarisování a demoralisování Slovenska v posledním století zanechalo na Slovensku těžké dědictví. Slovenská větev, dosud soustavně potlačovaná a ničená všemi prostředky, buduje nyní s námi nový svůj stát republikánský.

Jsme hluboce přesvědčeni, že společnému úsilí, vzájemné naší důvěře a lásce v krátké době se podaří, vybudovati nerozbornou jednotu československou a odstraniti hrozné mravní a hmotné škody, způsobené starým režimem.

Pokud jde o státní území československé republiky, s povděkem vzali jsme na vědomí rozšíření a úpravy hranic v bývalé župě vitorazské a na jihu Moravy. Pokud jde o Těšínsko, mírové smlouvy neobsahují o něm ničeho. Připojujeme se tu k resoluci, usnesené zahraničním výborem, zdůrazňujíce znovu, že nárok náš právně historický, hospodářský, sociální i národní vztahuje se na celé Těšínsko.

V souvislosti s problémem slezským vytýkáme a litujeme, že nová hraniční čára na Ratibořsku nebyla stanovena přesně dle národnostního rozhraničení území.

Vítáme v hranicích své republiky sounáležitost Přikarpatské Rusi k našemu státu. Vycházíme při tom se zřetele, že nejen v duchu mírové smlouvy, ale také v zájmu naší republikánské i slovanské politiky náš úkol v Přikarpatské Rusi není národnostně politický, nýbrž vysloveně správní a hospodářský: organisovat a povznést toto autonomní území. Klausule hospodářské a dopravní přinášejí dalekosáhlé úlevy našemu zcela vnitrozemnímu položení. Jsme velmi povděčni ustanovením mírových smluv, jež nám přinášejí zmezinárodnění Labe a Vltavy od Prahy, Odry od ústí Oslavice a činí nás účastníky plavby dunajské. Oceňujeme plně význam našich přístavních výhod ve Štětíně a Hamburku, jako ustanovení mírových smluv v otázkách dopravy železniční a telegrafní i přepravy celní.

Finanční klausule v celku jsou v mírových smlouvách neseny duchem spravedlnosti. Spoléháme, že tento princip spravedlnosti i v dalším jednání zůstane principem rozhodujícím. Velmi živě si uvědomujeme, že tyto klausule jsou v mírovém díle stanoveny pouze rámcově, v čemž tkví jisté nebezpečí. Bude teprve na našich vyjednávačích a na našem vlivu v jednání reparační komise, aby tyto finanční klausule nebyly obráceny v náš neprospěch.

Hluboce oceňujeme mravní význam oněch ustanovení mírových smluv, jež odstraňují světový militarism tím, že do základů boří militaristický stroj německý, který celý svět udržoval v zběsilém zbrojení.

Avšak při tom jsme si vědomi, že živly násilné a reakční využívají poválečného rozruchu, aby ohrožovaly dílo nové svobody a nového pořádku. Dokud všechny garancie smluvního míru nevejdou plně v život, je povinností naší pokrokové a mírové politiky, aby byla pevně vybudována vojenská moc našeho státu k jeho plné obraně a ochraně.

Znovu prohlašujeme, že naprostá neodvislost našeho státu musí zůstati nedotčenou a že jakékoli pokusy o obnovení starých svazků podunajských odmítáme a odmítneme. Mírové smlouvy přinášejí tvrdý pokrok lidstvu zřízením Společnosti národů a mezinárodní organisace práce. Společnost národů pozdravujeme co nejvřeleji s všelidského a národního hlediska. Zřízení společnosti znamená, dáti nový základ všemu mezinárodnímu právu, zejména válečnému - věříme a doufáme, že idea míru a práva, která k řízení Společnosti vedla, činností Společnosti se vtělí a rozvine co nejblahodárněji.

Přejeme si, aby Společnost národů za účasti všech státních celků co nejdříve stala se onou organisací lidstva, v níž profesor Masaryk za války spatřoval hlubší dějinně-filosofický smysl tohoto světového převratu.

Mezinárodní organisací práce dokazují mírové smlouvy, že jsou dílem nové doby u srovnání s mírovými smlouvami minulosti. Jako socialisté máme to zadostiučinění, že dílo míru není výrazem reakce a odporu proti socialismu. Dokladem toho je nám úspěšná spolupráce socialistů Belgičana Vandervelda, Angličana Barnese a Francouze Juhauxe na textu smluv.

Mírové smlouvy nesplnily ve všem našich přání a požadavků. Litujeme, že nebylo k Československé republice připojeno české území Kladské, že nebyl zřízen korridor, jímž přáli jsme si dosáhnouti přímého spojení s Jihoslovanským státem. Nepodařilo se nám také dosáhnouti plné samosprávy a osvobození Lužických Srbů. Tu máme pevnou naději a důvěru, že Společnost národů zabezpečí je a ochrání jejich základní národní práva. V totéž doufáme co nejpevněji, pokud běží o naše kompaktní menšiny mimo území naší republiky.

Ratifikace mírových smluv dá trvalý a definitivní základ naší politice státní. Na prvním místě toužíme vytknouti, že naše politika i nadále a trvale bude vedena duchem intimní srdečné spolupráce s našimi pobratimy království S. H. S. (Jihoslovanského).

Pokud jde o Poláky, litujeme vlivů, jež dosud tak příkře zabraňují upřímné spolupráci s nimi, která by byla v jejich zájmu jako v našem. Chceme doufati, že v budoucnosti, až nový polský stát uvědomí si zplna své postavení vlastní i své úkoly, dojdeme k loyální součinnosti přátelské.

Velikým nedostatkem mírových smluv jest, že dílo míru uskutečňuje se bez účasti Ruska. V souhlase s poselstvím presidentovým z 28. října prohlašujeme i my, že pro nás programově dobrá a správná politika ruská a slovanská spočívá v tom, dělat dobrou politiku českou a slovenskou. Věříme, že Rusko spěje všemi svými převraty a zápasy k mohutné budoucnosti, jaká dle velikosti a významu národů je obývajících v lidstvu mu náleží. Věříme, že silná autonomní hnutí, jež v Rusku jsou, povedou v konečném cíli k vytvoření mohutné demokratické konfederace - vybudované na společné vůli a společném zájmu.