Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Odstranit příčiny společenských chorob, mezi než jako nejzhoubnější nutno je počítati tu, která zmírat nechá pilné a v loktech rozkoše hýčká méně, ba i nic nepracující jednotky společenské, znamená, odstraniti i následky. Proto vždy znovu a znovu poženeme útokem a, kdybychom stokrát byli odraženi, stokrát se vrátíme. Třídní boj, jehož stopy nese nad jiné tento zákon, musí býti vybojován k prospěchu většiny a ve svých důsledcích ve prospěch všech.

Hlasovati budeme pro předlohu zákona a je naším přáním, aby nemusel zákon snad za rok býti na další dobu prodlužován, nýbrž, aby použitím všech prostředků umožněno bylo zřízení tolika bytů, kolik jich je požadováno, a tím aby vrácen byl klid na všechny strany: Nájemníci si oddychnou, kámen se srdce spadne majitelům bytů a ještě větší těm politickým stranám, které při takovýchto příležitostech ukázati musí a ukázaly své, potřebám lidu nepřístupné nitro. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Průběhem debaty podán byl předsednictvem návrh člena N. S. Václava Sedláčka a soudruhů na doplnění návrhu zákona o zabírání bytů obcemi. (Tisk 1720.)

§ 3. odst. 1. bod 3. budiž doplněn větou za slovo "zemědělských": "jakož i místnosti spolkové."

§ 5. odst. 2. budiž pozměněn: Za dospělé pokládají se členové domácnosti, kteří dokončili 10. rok.

§ 5. odst. 3. budiž pozměněn: K členům domácnosti nepočítají se osoby služebné, pokud obývají zvláštní byt pro služebné určený.

§ 7. budiž doplněn větou: "a které mají povinnost se ohlásiti,

legitimovati a chovati se¨ co nejšetrněji¨ ve styku se stranami."

§ 8. odst. 1. bod 3. vsunuta buďtež na řádce 7. za slovo "zemědělských" slova: "a spolkových" na řádce 9. za slovo: "zemědělských" "a spolkových".

V odst. 1. bod 3. řádek buďtež vsunuta za slovo "podnájemníků" slova: "s jeho souhlasem"

§ 9. odst. 1. řádek 3. budiž za slovo "osvětovým" vsunuto slovo "spolkovým".

§ 10. odst. 3. mějž toto znění: Zabere-li obec (společný bytový úřad) byt v podnájmu, musí zároveň zabrat obvyklé zařízení, žádá-li toho pronajímatel.

Odst. 4. tohoto paragrafu budiž vypuštěn

§ 18. odstavec druhý budiž vypuštěn.

Odstavec 3. znějž: V tomto případě jest nahraditi hodnotu nákladu v době vrácení, nikoliv však více než skutečný náklad.

Návrh tento má dostatečný počet podpisů a jest předmětem jednání.

Dále podána mi byla resoluce člena N. S. Sedláčka tohoto znění:

"Vláda se vyzývá, aby opravdu bezodkladně všemi prostředky urychlila a podporovala stavební ruch v první řadě vypracováním projektů a zadáním staveb, stejně jako uvolněním místností a budov veřejných, demobilisací, repatriací a přemístěním na venek, zvláště v místech, kde jest značná bytová nouze."

Také tento resoluční návrh nese dostatečný počet podpisů a je předmětem jednání.

Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu kolegovi Pelikánovi.

Posl. Pelikán: Vážené Národní shromáždění!

Přihlásil jsem se k slovu před čtvrt hodinou z toho důvodu, poněvadž předloha zákona líčena byla některými řečníky z měšťanských stran jako akt násilí na příslušnících těchto stran.

Vážené Národní shromáždění! Kdyby se měla takto předloha zákona líčiti a kdyby taková povaha měla jí býti připisována, pak ovšem nemůže pracující lid, který dnešními poměry trpí, absolutně nikdy dovoliti si ani nejmenšího nároku na existenci. Ano, násilí proti násilí. Mám za to, že každý člověk má právo na nejskromnější byt. My máme tisíce rodin v republice, které nemají žádného bytu. Jestliže tedy válkou a dosavadními hospodářskými řády připraveny jsou tyto rodiny o byty, musí tu býti jiný akt, aby těm rodinám byty byly opatřeny. Pan president Masaryk ve své předvčerejší řeči prohlásil, že je třeba, aby každý se řídil zásadou mravnosti. Jestliže zásadou mravnosti neřídí se lidé, kteří mají ohromné byty, a nehne se jim srdce, když vidí, že tisíce rodin je zde bez bytů, a ani jim nenapadne, aby byt hledajícím nabídli jedinou místnost, pak musí přijíti proti takovémuto násilí, když se tomu tak říká, násilí druhé, ovšem násilí naprosto v mezích zákona, odhlasovaného většinou zástupců zákonodárného sboru. To ale my, vážení přátelé, nemůžeme posuzovati jako akt násilí, nýbrž obrany třídy proti třídě, vyssávané proti vyssávající.

Zdá se mi, že znění v odůvodnění zprávy sociálně-politického výboru není správné. Prý se předvídalo, že bude míti světová válka za následek veliký nedostatek bytů.

My aspoň, pokud jsme pamětníky různých národohospodářských článků, ještě v roku 1915 viděli jsme, že jejich důsledek bylo prodávání různých stavebních objektů za snížené ceny, ježto národohospodáři a statistikové sociálně-političtí všeobecně usuzovali, že bude bytů velký přebytek. Bohužel, přepočítali se. Válkou bylo umožněno mnoha a mnoha tisícům občanů, dosáhnouti urychleně většího blahobytu; bylo způsobeno, že lidé, kteří žili za velice uzoučkých poměrů, majíce třeba dříve byt o jednom pokoji a kuchyni atd., mohli během několika málo měsíců následkem přesunu majetku opatřiti si nejen jeden velký byt ve městě, ale i byt na venkově. Takto zabírány byty chudině. Mimo to také přílišný příliv lidí z území evakuovaných a jich delší a dosavadní pobyt zde způsobily dnešní bytovou kalamitu, která zhoršena byla po státním převratu ještě velikým přílivem lidí, kteří jako příslušníci státního aparátu jsou pojati do našich služeb.

Vážení přátelé! Nikdy bych nevypustil, znaje tento stav věcí, ze svých úst, že se jedná o omezení vlastnictví člověka, nebo že se jedná o násilí, vida, v jakých poměrech chudí lidé žijí. Před několika málo týdny v Brně, kde bydlí řada rodin ještě v železničních vozech, bylo s těmito vozy jako s kočujícími byty posunováno. Při tomto posunování vypadlo malé dítě železničního zřízence a utrpělo těžký úraz. V Uherském Hradišti při povodni bydlil zřízenec z Vídně přestěhovaný na kolejích docela v poli a při povodni dva vozy tohoto jeho "bytu" byly převráceny a on zachránil s rodinou sotva holý život. To jest pouze několik málo ilustrací. Podívejte se do Přívozu-Ostravy, Olomouce, Brna, kam chcete, vážené Národní shromáždění, všude vidíte lidi bydleti v železničních vagonech. Já dobře chápu, že to nebude po stránce zdravotní prospěšné, když dnešní velké byty obývati bude více snad rodin, které budou snad používati společných kuchyni a záchodů. Ale bude míti tato závada, pokud se týká pohodlí resp. zdraví, větší následky škodlivé pro společnost, nežli má to, že lidé musí v tak velikém počtu bydleti ještě za dnešních mrazů v železničních vagonech, nehledě již k těm děrám, sklepením, jež jsou přece jen pod tou střechou? Když takto usuzujeme, musíme říci, že tento nárok zákona jest aktem sociální spravedlnosti, který jest vykládán sice jako násilí od těch, jichž se dotýká, ale těmi, jimž přinese ukončení trýzně, musí býti rozhodně vykládán jako dobrodiní.

Vážené Národní shromáždění! Pokud Prahy se týká, dostalo se mi zajímavé informace, proč se zde opozdil stavební ruch. Má to býti výbor Klubu za starou Prahu který prý se bránil změnám, jež se měly dotknouti starožitného rázu Prahy, a tento výbor prý měl podati příslušné instituci zprávu o tom, jak si představuje směr budoucího stavebního ruchu v Praze, což trvalo několik měsíců. Je-li něco takového faktem, pak se tu stalo rozhodně veliké nedopatření, které odnášejí dnes tisíce malých lidí.

Umístění úřadů, vážené Národní shromáždění, je rovněž velmi značnou příčinou naší bytové krise. My jsme se přestěhovali z Vídně s našimi papíry a lidmi, ale nemohli jsme z Vídně přestěhovati ani byty, ani úřední místností, které dnes v různých těch palácích budou podléhati zkáze a jež dnes zarůstají pavučinami. Bohužel, musím konstatovati, že neznám - aspoň jsem v žádném takovém nebyl - úřadu, kde by bylo přebytečných místností. Konstatuji naproti tomu, že znám úřady, kde se kalkuluje s miliony, kde v jediné místnosti sedí 8 lidí, a kde stává velká intervenční frequence. Je přirozeno, že není všecko správné, co se děje se strany naší státní správy. Prosím ale, aby bylo rozlišováno mezi tím, co to je vláda a co to je státní aparát. Vážené Národní shromáždění! My máme socialistické ministry, ale když se podíváte do praxe, do úřadů, které podléhají těmto ministrům, vidíte v mnoha případech, že tito socialističtí ministři jsou zajatci značné části buržoasticky založeného úřednictva. (Výborně!) Já měl možnost, konstatovati celou řadu případů, kde socialističtí ministři nemohli, i kdyby při nejlepší vůli chtěli, prosaditi svoje, poněvadž, odkázáni jsouce na referenty, nemohou proti jejich vůli vždycky svoje stanovisko prosaditi,pakli - a nebojím se to říci - chtějí býti prostě možnými v úřadě. Tyto poměry jsou, bohužel, pánové, tady. Ono je to pěkné, dělati zákony, je to pěkné, vydávati nařízení. Zákon a nařízení je pro mne rámcem; záleží na tom, kdo do tohoto rámce maluje obraz života. Je-li to člověk založený sociálně spravedlivě, je ten obraz života podle toho. Je-li to člověk, který jest upjat vůči požadavkům malého lidu, vypadá ta praxe toho zákona, ta praxe toho nařízení nebo prováděcích zásad těchto také docela jinak. My to viděli na velké řadě případů při našich intervencích, a když zejména se podíváme, jak se praktikovalo to nařízení o zabírání bytů, jsme úplně jasni.

Můj přítel jest v Brně referentem u bytového úřadu. Ze 60 bytů, které zabavil pro potřeby lidí, bylo 55 protestováno u soudu a prosím, celkově z těch 60 podařilo se mu urvati 9. To není jeden případ, to se opakovalo jeden měsíc za druhým a to, prosím, vesměs z každé té kličky, z každého paragrafu toho nařízení dovedli si pánové vybrat, co jim bylo po chuti, a přirozeně u soudu právě vzhledem k těm velikým komplikacím a velikým nátlakům téměř vždycky tito lidé dostali vrch.

Máme, vážení přátelé, zákon o ochraně nájemců. Jest zajímavo, jak se tento zákon praktikuje, když se jedná o ochranu lidí, kteří zase patří do jiné vrstvy, než-li do vrstvy utlačovaných. Znám případ, že byl vzat v ochranu na základě zákona o ochraně nájemců restauratér, milionář, jenom proto, poněvadž musil na základě zakročení jeho právního přítele soud uznat, že jest nutno prodloužiti mu nájem do r. 1921. V tom samotném směru byl vzat v ochranu velkospeditér, který ve styku s železniční správou také se odvolával na zákon o ochraně nájemců.

Takto se dá, vážené Národní shromáždění, každý zákon vykládat úplně libovolně ve prospěch toho neb onoho, když tu právě nejsou lidé, kteří by byli sociálně spravedlivě založeni, a jichž rozhodování by se pohybovalo také v rámci sociálně spravedlivých zásad. Bylo velice mnoho mluveno o stavební krisi. Já se odvolávám k jednomu výkřiku, který jsem učinil v březnu tohoto roku, když pan ministr Švehla jako zástupce ministerského předsedy mluvil o bytové krisi. Pravil jsem: sekvestrujte cihelny! Dodnes se nestalo ničeho a ohromné ceny stavebního materiálu znemožňují jakoukoliv podnikavost soukromou, která by byla i v těch nejhorších případech, poněvadž přece jen mnozí lidé stavěti potřebují, i kdyby stavěli pouze pro sebe. Ale my vidíme, že pasivní resistence objevila se v úřadech v každém směru, kde se jednalo o to, vykládati zákon a nařízení ve prospěch malého lidu; pak se nemůže mluviti o chybách vlády, nýbrž může se mluviti v rozšířeném smyslu o chybách ve státní správě. O tom bylo by nutno, vážené Národní shromáždění, provésti náležitou debatu za podpory konkrétních případů a vyvolati smysl pro osobní zodpovědnost i úředníků.

K naší bytové kalamitě přibývá na zimu kalamita uhelná a my jistě, že máme prvou povinnost, aniž bychom pustili se zřetele, co jiní páni řečníci mají v evidenci, totiž obývání kasáren a jiných budov, postarati se o zabrání jiných místností, které nepotřebují adaptace, poněvadž chceme-li pomoci vážně, musíme pomoci hned. Na všechny se dostane jistě, bude-li svou povinnost plniti řádně státní aparát a podporovati i socialistické ministry: pak budeme míti také možnost, přijíti k docela jinačím výkladům a konsekvencím. (Hlas: Ti to neudělají!) Ano, ti to mohou udělati.

Vážené Národní shromáždění! Jsou zde různé opravné návrhy, ale já mám za to, že k jejích prozkoumání jest dnes trochu již pozdě, proto prosím, aby slavné Národní shromáždění přimklo se ku zprávě, která jest podána k návrhu zákona nám předloženého, jehož prováděním jedině dá se odpomoci dnešním strašlivým poměrům, které jsou ostudou Československé republiky. (Potlesk).

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr sociální péče, uděluji mu je.

Ministr sociální péče dr.Winter: Slavné Národní shromáždění!

Známý spisovatel holandský, který psal pod jménem Multatuli, byl úředníkem holandské vlády na Jávě. Když seznal, jak domorodci na Jávě jsou utiskováni holandským byrokratismem, holandským kapitalismem a holandským militarismem, opustil státní službu a sepsal své zkušenosti ve formě románu. Tento román vzbudil svého času obrovskou sensaci. Všechny listy holandské, jejichž držitelé a čtenáři byli tangováni útoky Multatuliova románu, vrhli se na román a kritisovali jej ze všech sil; poněvadž pak nemohli mluviti o tom, že opravdu nejsou domorodci na Jávě utiskováni, tedy vytýkali románu, že jest špatný, že jeho skladba jest vadná, že jeho psychologie jest nesprávná. Multatuli na to odpověděl asi v tomto smyslu: Předem připouštím správnost všech výtek, které mému románu činíte. Můj román má nemožnou psychologickou skladbu, - ale domorodci na Jávě jsou utlačováni. Můj román má špatný sloh, - ale domorodci na Jávě jsou utlačováni. Můj román má všecky možné špatnosti, které mu kdo může vytknouti, - ale domorodci na Jávě jsou utlačováni.

Pánové, v té posici, v jaké byl Multatuli k tomuto známému románu, jsem já k tomuto zákonu. Chtěl bych říci předem: všechny výtky, které chcete tomuto zákonu učiniti, předem prohlásím za správné, - ale nemáme, kde lidi ubytovati. Vy tvrdíte, a bylo to zejména ve výboru zdůrazněno, - že zákon má závady hygienické, on nynější byty, které sotva vyhovují hygienickým potřebám, ještě více omezuje a jest prý nebezpečí, že vzniknou z toho značné hygienické závady. Máte možná pravdu, - ale jistě přehlížíte, že máme řadu rodin, které bydlí ve sklepích a na půdách. Bylo tvrzeno oproti zákonu, že může míti závady morální, zejména proto, že stěsnává dvě děti do 14 let v jedné místnosti. Máte možná pravdu, - ale jistě přehlížíte, že teď máme 2-3 rodiny v jednom bytě a často v jednom pokoji. Bylo tvrzeno, že tento zákon odporuje potřebám moderní bytové politiky, to jest úplně pravda; řekl jsem asi před půl rokem, když se poprvé jednalo o nařízení tohoto druhu, že dnes jsme v situaci, že nemůžeme si položiti otázky, jaké jsme si kladli před válkou, jak co nejlépe a nejlaciněji bydleti, nýbrž že dnes máme jedinou otázku: jak bydleti vůbec. S tohoto hlediska jest nutno posuzovati tento zákon.

Tak, jak pravím, všecky možné závady může zákon míti, ale my jsme pohříchu v takovém stavu nouze, že se nemůžeme přijetí zákona vyhnouti při všech krutostech, které zákon obsahuje, a při všech eventuelních nebezpečích, která z něho mohou vzejíti. Já osobně nepovažuji nebezpečí za tak velká, jak se líčí; když jest zachovávána zásada, že každá osoba v dosavadním bytě má právo na jeden pokoj, tedy v tom nevidím žádné hygienické a morální nebezpečí. Ostatně v zákoně jsme k žádosti stran výslovně řekli, že je to ustanovení přechodné, o kterém doufám, že bude moci býti odstraněno v době poměrně krátké. Ale i kdyby muselo býti prodlouženo hned po uplynutí doby, která jest v zákoně stanovena, tedy nebude prodlouženo déle, než na jeden rok. Po tuto poměrně krátkou dobu, po dobu, která se přimyká vlastně jen k událostem válečným, z nichž přece tento zákon vlastně vznikl, není podle mého přesvědčení v zákoně takového nebezpečí.

Pánové, nechci na jednotlivosti, které v debatě byly proneseny, v této pokročilé době reagovati. Jen bych se zmínil poněkud o návrzích pozměňovacích, které byly podány jednak panem kol. Matušem, jednak p. kol. Sedláčkem.

Pánové, jest viděti, jakmile přisvědčíme k zásadě, která v zákoně jest obsažena, že jest nutno byty zabírati, že jest nutno působiti k stejnoměrnému rozdělení obytné plochy aspoň po dobu přechodu, pak jest těžko na zákoně samotném něco měniti. V návrzích pozměňovacích, které jsou podány, jsou jednak věci, které jsou samozřejmy a které právě pro svou samozřejmost nemohou býti pojaty do zákona, jednak jsou to návrhy, o kterých jsem již mluvil v sociálně-politickém výboru a o kterých jsme si, myslím, již tam ujasnili, že by účelu zákona odporovaly. Ale do systému toho zákona se přece jen vpravují obě skupiny návrhů a vpravovala se dokonce do tohoto systému i skupina návrhů, které byly předneseny ve Státovědecké společnosti.