Velectění, podívejte
se, jak to u nás vypadá. Již celé léto
se mohlo začíti stavěti, ale vláda
nehnula prstem, aby něco podnikla, aby se stavěly
úřední budovy, nebo aspoň budovy pro
státní zřízence. Podívejte
se na naše dráhy. Jest to hanba našeho státu
a vlády, že pro tyto lidi nedělá se
nic. Ti lidé musejí bydleti ve starých, rozbitých
vagonech, k tomu teď na zimu. (Hlas: To jest socialistická
vláda!) To jsou smutné poměry. A když
přijde někdo z ciziny a podívá se
na naše nádraží a vidí ty rodiny
ve vagonech bydleti, co si má o nás pomysleti, když
vláda o své vlastní lidi se nestará,
o své vlastní zřízence, kteří
vlastně pro stát vydělávají
peníze na drahách? Když o ty se nestará,
kdo pak se o ně má starati? To jsou smutné
poměry, když takto u nás věci vypadají.
Podívejte se, co již
mohla vláda postaviti různých budov úředních
za tu dobu! Zabírá byty, zabírá pro
úřady soukromé byty, které tam opravuje;
ty opravy stojí hrozné peníze. Zabírají
se budovy klášterní, které pro úřady
nejsou potřebny. Ty opravy, které se tam dávají,
zabírají mnoho času, za který mohlo
již něco jiného býti postaveno.
Teď, velectění
pánové, podívejme se dále ještě!
Bylo zde řečeno od kolegyně Zeminovy,
že naše vojenské úřady nemají
kde bydleti. Velectění! Slavné Národní
shromáždění! Já bych myslel,
že teď, kdy již jest mír podepsán,
bychom těch vojáků mohli více než
polovici poslati domů, a že by se celá rada
místností uprázdnila.
Ale podívejte se: na druhé
straně celá řada kasáren velkých
je prázdná. Do měst malých - chci
jen upozorniti na naši jihozápadní Moravu,
kde města jsou úplně klidná, jako
Meziříčí, Telč, Třešť,
Jaroměřice, Třebíč, Budějovice,
kde je úplný klid, kde není potřebí
vojska - tam se ustavičně posílají
celé setniny vojáků; místa zde není,
vyhazují se nájemníci z bytů a ubytovávají
se tam vojáci a kasárny jsou prázdné.
Nedivil bych se tomu, kdyby tam bylo nějaké pobouření,
že by tam bylo skutečně potřebí
vojska, aby se tam udržel klid. Tam lidé jsou klidni,
ale tím, že se tam posílá vojsko a zabírají
se byty, tím se lidé rozčilují a rozbuřují.
Velectění, tak se tyto věci pak mají,
když vláda, která by se měla starati,
o to se nestará.
Velectění, chci ještě
na jednu věc poukázati. Zvláště
ve velkých městech je jakýmsi zjevem - a
o to se tam také nikdo nestará - celá řada
t. zv. válečných zbohatlíků,
kteří v době války, ať již
kde byli, strašně vydělávali. On byl
třebas na venkově, ale teď najednou se svými
penězi uchýlil se do Prahy, Jihlavy, Brna atd.,
do větších měst, najal si celou řadu
pokojů a tam dosavadní bytové úřady,
které byly podle toho nařízení ohledně
bytů, tam si netroufaly. Ty nešly na takové
válečné zbohatlíky. Před jeho
prahem obyčejně ta komise zůstala stát.
Ty komise různé, které tu byly, obyčejné
troufaly si do malých chatek lézti, a já
znám případ, který se odehrál
a zvláště jsem viděl v Třebíčí,
kde v jednom domku bydlil dělník, který měl
9tičlennou rodinu. Měl kuchyni, světnicí
a při tom měl ještě jednu menší
světnici. A teď si vzpomenul ten bytový úřad,
že prý tam kdysi měl nějakého
podnájemníka, prosím, oni tomuto člověku,
který měl kuchyň, světnici a ještě
jednu malou světničku pro devítičlennou
rodinu, tu světničku vzali a dali mu tam ještě
sedmičlennou rodinu. (Slyšte!) Vedle jest veliký
dům válečného zbohatlíka, ale
tam ta komise si netroufala jíti. Velectění,
takovým způsobem se luští u nás
bytová otázka.
Do těch malých, dělnických
chaloupek, tam si troufají ty komise jíti. Dělníkovi,
když vidí, že má dvě místnosti,
jednu seberou, ale do těch velikých bytů,
zejména do bytů válečných židovských
polských vystěhovalců, tam ta komise, jak
jenom uhlídá ten dům, si jíti netroufá.
Velectění, já
právě mám obavu také z toho, aby tyto
bytové komise nepočínaly si zase tak, aby
zase nenavštěvovaly jen ty byty těch drobných
malých lidí a do těch velkých bytů
aby se bály jíti, aby tyto komise zase nechodily
jen po bytech drobných dělníků a řemeslníků
a vyhýbaly se různým těm klášterním
budovám, ale bály se zajít do židovských
bytů a do bytů válečných zbohatlíků.
Velectění, tak vypadají
ty naše poměry. Tak, jak dnes věci se mají,
těžko se odpomůže bytové nouzi,
dokud vláda sama zde neudělá počátek.
Vláda musí zde začít. Bylo již
zde dobře připomenuto, že kdyby se peníze,
které se obětovaly na podporu nezaměstnaných,
byly věnovaly na stavby, mohlo z nich alespoň něco
býti. Ještě na něco jsem si vzpomenul.
Vzpomenul jsem si, jak to vypadá... (Poslanec Kaderka:
V Brně jest celé město barákové.)
Já na ty baráky ještě přijdu.
Bylo zde panem kolegou Mattušem
vzpomenuto, že v Německém Brodě jest
celá řada baráků a že tyto baráky
jsou tam důkladně stavěny. Když obec
německobrodská žádala, aby do těch
baráků mohla několik svých lidí
ubytovati, bylo žádáno na obci ministerstvem
Nár. obrany, aby dala zálohou několik milionů.
(Slyšte!) Tedy, velectění, tak se jedná.
Bylo by stačilo, kdyby bylo ministerstvo Národní
obrany řeklo: dobře, když do těch baráků
si nastěhujete své lidi, ať obec to pojistí,
atd., ale ne žádati zálohu ve výši,
co to stálo, kdyby se stal oheň nebo něco
podobného.
Tak se jedná na všech
stranách. Celou řadu takových budov máme.
Podívejte se, zde v Praze jest velký nedostatek
bytů a ministerstvo Národní obrany ještě
těch pár baráků, co jsou zde, kterých
v případě nutnosti možno použíti,
aby se tam v nejnutnějších případech
mohli lidé ubytovati, chce strhnout. Jedině na zakročení
našeho člena dra Mazance u ministerského předsedy
se stalo, že ministerský předseda sám
tomu zabránil, aby tyto baráky tam nebyly strženy.
Tedy, velectění, tak to chodí dále.
Dle mého náhledu, jak
jsem již řekl, když jest mír podepsán,
není potřeba tolik vojska držet, postačí,
když se ho polovice pošle domů a to druhé,
ostatní vojsko se stáhne do kasáren, neb
do barákových ležení, která jsou
k tomu zřízena. Dále zvláště
ve větších městech ať vláda
se postará, aby všichni přistěhovalci
židovští byli poslání zpět
a všichni váleční zbohatlíci,
kteří se nastěhovali pro lepší
pohodlí do měst, ať jsou posláni tam,
kde bydleli před válkou. (Souhlas.)
Tedy to jsem chtěl podotknouti
k tomuto zákonu a já prohlašuji za československou
stranu lidovou, že budeme hlasovati přes to, že
zákon má některé vady, pro něj
- až na některé změny, které
si vám dovolíme navrhnouti. Tyto změny nebudou
snad chtíti rušiti nějakým způsobem
tento zákon, nýbrž jej spíše upraviti
a zdokonaliti. (Výborně!) Potlesk.)
Místopředseda Dula:
Dalším řečníkem jest pan kol.
Sedláček.
Posl. Sedláček:
Slavné Národní shromáždění!
K vládnímu návrhu
zákona o zabírání i soukromých
bytů obcemi dovolil jsem si navrhnouti různé
změny a doplňky a zvláštní resolucí.
Navrhujeme-li k němu doplňky a změny, nečiníme
to proto, abychom se snad stavěli proti tomuto zákonu.
Víme velmi dobře, že se musí konečně
jednou s touto otázkou začíti, že musí
se poměry upraviti, aby celé tisíce rodin
měly řádné přístřeší
a před nastávající zimou byly chráněny.
My víme velmi dobře, že jest zapotřebí,
aby se zde stal pořádek, že je skutečně
potřeba, aby se radikálně přikročilo
k činům, aby už to veliké zlo, které
se vleče již několik měsíců,
bylo odčiněno. Stylisace této osnovy není
však správná, jasná a spravedlivá.
V tomto návrhu nevidíme skutečného
pokroku, nemyslíme kdyby se to skutečně
všechno přijalo tak, jak je to navrženo, že
by se pomohlo bídě a nouzi o byty. Tato osnova nás
nepřesvědčuje, poněvadž není
zde podána statistika, kolik asi rodin by se umístilo
do těchto skutečně zabraných místností
a bytů.
Velectěné shromáždění!
Zde se mluvilo o celých desetitisících rodin,
které jsou bez přístřeší.
V Praze prý jest to nejkrutější, ale
máme ještě další města:
Brno, Ostrava, Olomouc atd. Toto, co se navrhuje, to neodpomůže
bytové nouzi. To víme my všichni, kteří
bydlíme v městech, že je to zase takové,
abych tak lidově řekl, flikování,
že to není docela žádný radikální
čin. Všeobecné nouzi o byty se tím neodpomůže.
My voláme již celé
měsíce při všech možných
příležitostech, aby naše vláda
přikročila již konečně ke skutečné
práci, aby se odpomohlo této nouzi a tomuto nedostatku.
Stále poukazujeme na to, že se zde vyhazují
celé stovky milionů lidem, kterým se nechce
pracovat, stále poukazujeme na to, že by se mohlo
za ty stovky milionů velmi důležité
věci v našem státě vykonati, a přece
hlas náš je hlasem volajícího na poušti.
A nyní se najednou hodí mezi lid, že jistá
strana chce radikální čin, nápravu,
aby se odpomohlo bytové nouzi! My pravíme, že
to není žádná radikální
náprava, žádná úleva v této
věci, ba právě naopak, že zde nastane
všeobecná anarchie, všeobecný rozvrat
rodinný, státní atd. A v zájmu republiky
jako živel státotvorný zdůrazňujeme
zde dnes s tohoto místa, že se musí docela
jinak postupovat, že docela jinak náš celý
hospodářský život musí začít
v republice, že tomuto flikaření musí
být jedenkrát již konec a že se musí
začít všady a skutečně pracovat.
Činíme-li pozměňovací návrhy,
děláme to proto, abychom se vyvarovali této
anarchie, aby jedenkráte byl soulad v žití
v naší republice, aby jedenkrát skutečně
spokojenost všeobecná v republice zavládla,
které bohužel, - to všichni přiznáte
- máme velmi málo ve všech vrstvách
lidových.
Navrhujeme proto různé
změny, a to: § 3. odst. 1. bod 3. budiž doplněn
větou za slovem "zemědělský":
"jakož i místnosti spolkové. "Jsou
různé místnosti spolkové, kde je na
př. složena knihovna, kde jsou různá
nářadí, na př. divadelní atd.
(Posl. Dubický: To se dá umístit jinam!)
Není správné, že by se to dalo všechno
umístit jinam, je to pro vzdělání
lidu, je to věc zrovna tak potřebná, jako
zařízení bytové a my víme velmi
dobře, že kdyby se někde jednostranně
postupovalo, - mám na zřeteli právě
tu někdy až příliš vyloženou
jednostrannost - že by skutečně byli postižení
mnozí, kteří také vzdělávají
lid, kteří organisují, kteří
poučují. Na př. divadelní jeviště
nejde složit někde ve sklepní místnosti,
knihovnu spolkovou nejde složit někde na půdě
nebo kde není k tomu přístup atd.
Je to v zájmu vzdělání
lidu, aby i místnosti spolkové byly pojaty do místností,
které budou chráněny.
§ 5. odst. 2. budiž pozměněn:
"Za dospělé pokládají se členové
domácnosti, kteří dokončili 10. rok."
V návrhu stojí 14. rok. Desátý rok
žádáme proto, poněvadž na př.
student, který se musí učit v místnostech,
v bytě, také potřebuje skutečně
místnosti sám pro sebe. Kdo žije v takové
rodině, kdo jste otci rodiny, dáte mi skutečně
za pravdu, že takový jinoch už musí mít
samostatnou místnost, poněvadž není
možno, aby žil s druhými, když se musí
skutečně učit.
A potom za dospělého
jak na drahách, tak v zákonodárství
vždycky se béře jenom 10. rok. Proč
by zde právě měla býti nějaká
výjimka?
Paragraf 5. odst. 3. budiž pozměněn:
"Ke členům domácnosti nepočítají
se osoby služebné." Doplňujeme toto ustanovení
tak, že jsme tam dali "pokud obývají zvláštní
byt pro služebné určený."
Paragraf 7. budiž doplněn
větou "a které mají povinnost se ohlásiti,
legitimovati, a chovati se co nejšetrněji ve styku
se stranami." Jedná se o komisi vyšetřovací,
a my víme velmi dobře, jakým způsobem
již dnes se postupuje při různých těch
komisích. Komise tyto musí býti složeny
z lidí skutečně inteligentních. Vždyť
nám záleží na tom, aby rodina byla chráněna,
aby jakési osobní právo té rodiny
zde bylo chráněno i zákonem. "A pro
tyto komise buďtež přibíráni lidé
skutečně inteligentní, zachovalí atd.
A ta rodina musí býti předem na to upozorněna,
musí býti tato komise ohlášena, kdy
přijde, aby nebyla překvapena v různých
hodinách denních, kdy skutečně by
jí to bylo velmi málo milé. Legitimovati
se, to se již rozumí samo sebou.
Paragraf 8. odst. 1., bod 3. - vsunuta
buďtež na řádek 7. za slovo "zemědělských"
slova "a spolkových" a na řádce
9. za "zemědělských" "a spolkových".
Vsunutím těchto slov chráníme zase
jen tu činnost našich vzdělávacích
a hospodářských spolků.
V odst. 1. bod 8. téhož
paragrafu, 8. řádek buďtež vsunuta za
"podnájemníci" slova "s jeho souhlasem",
aby to nebylo kruté, proti jeho vůli, násilné.
§ 9. odst. 1., řádka
3. za slova "osvětovým" vsunuto budiž
slovo "spolkovým".
§ 10., odst. 3. má toto
znění: "Zabere-li obec byt v podnájmu,
musí zároveň zabrati obvyklé zařízení,
žádá-li toho pronajímatel." V návrhu
stojí, že může bytový úřad,
obec, zabrati i zařízení bytové.My
jsme vypustili slovo "že může to zabrati"
a opravili jsme to tím, že může pronajímatel
žádati, aby to zařízení bytové
bylo také pronajmuto, když to nemůže složiti
do jiných místností, zkrátka a dobře,
když pro to potřebných místností
žádných jiných nemá. V návrhu
stojí, že "může zabrati", a
tím samým se již sahá na soukromý
majetek a toho se chceme vyvarovati. Vždyť máme
právo na soukromý majetek a, když přijde
nějaký zřízenec úřední
a řekne: "Ano, tato světnice se musí
předati i s celým zařízením,"
- tedy jak k tomu přijde majitel toho zařízení,
aby takovému krutému zákonu musil se podříditi
a věnovati tento svůj vlastní soukromý
majetek snad i ku zničení jinému?
Odst. 4. tohoto paragrafu budiž
vůbec vypuštěn. odst. 4. tohoto paragrafu jest
velmi krutý. Mnozí pánové a dámy
si toho třeba ani nepovšimli, co všecko se zde
navrhuje a má se státi zákonem: "Vlastník
domu nebo majetník bytu jest povinen, dovoliti nájemci
zabraných místností, aby spoluužíval
nevyhnutelně nutného příslušenství".
Co jest to příslušenství? (Výkřik:
Postel, židle, umývadlo!) Příslušenstvím
může býti kuchyně, může
býti záchod, ale také hrnce a různé
jiné zařízení. Tak daleko to nesmí
sahati. (Posl. Klouda. To není příslušenství!)
To jest také příslušenství. Znám
případy v rodinách, z Brna aspoň,
křiklavé, kde tyto rozpory rodinné skutečně
již jsou. Nebo nastěhujete násilím do
takového podnájmu člověka churavého,
člověka neduživého, který jest
postižen nějakou nemocí nakažlivou; on
má používati společného záchodu
s ostatní rodinou zároveň a zdravými
dítkami. Nebo používání jedné
kuchyně pro vaření dvěma rodinami,
- jak se shodnou hospodyně, jaká to bude ostuda
stále? Jedna bude dělat nečistotu a druhá
pořádek. Toto všecko, to se musí vzíti
v úvahu. Odstavec tento jest tak daleko sahající
do soukromých domácností, že by se skutečně
tak daleko jíti nemělo. Proto žádáme,
aby tento odstavec velmi krutý byl vůbec škrtnut.
§ 18.,odst. 2. Budiž také
vypuštěn. Odst. 3. znějž: "V tomto
případě jest nahraditi hodnotu nákladů
v době vrácení, nikoli však více
než skutečný příklad." Tedy,kde
se jedná o opravu místností pro podnájemníka
atd.
Vedle toho dovolujeme si navrhnouti
slav. Národnímu shromáždění
následující resoluci:
"Vláda se vyzývá,
aby opravdu bezodkladně všemi prostředky urychlila
a podporovala stavební ruch, v první řadě
vypracováním projektů a zadáním
staveb, stejně jako uvolněním místností
a budov veřejných demobilisací, repatriací
a přemístěním navenek, zvláště
v místech, kde jest značná bytová
nouze."
Vláda ať koná
skutečně jednou již svou povinnost. Tímto
flikařením nedomůžeme se žádné
nápravy. Máme zkušenosti, že ty tisíce
rodin mohly by býti skutečně umístěny,
kdyby zde byla chuť k činům, kdyby zde byla
chuť ku práci. Já mám zkušenosti
z Brna města, kde praví statistika, že 1400
rodin jest bez přístřeší. Máme
vojenské baráky, které byly vystavěny
za několik milionů. Ty baráky jsou zděné,
jest to celá vesnice veliká, veškeré
zařízení jest tam. Proč se toho nepoužije
jako rodinných domků pro rodiny těch, o kterých
zde ze široka vykládala kolegyně řečnice,
že bydlí v různých sklepeních,
smrdutých dírách, v železničních
vozech atd?
Tam jsou krásné místnosti,
miliony to stálo, když to bylo zřízeno
- proč se toho nepoužije? Nebo různé
vojenské objekty, velmi málo obydlené vojskem,
kasárny ohromné - proč pak se to neadaptuje
na obývání, aby tam bydlely ty rodiny, které
právě mají bídu o byty a bydlí
dnes v různých smrdutých děrách?
Proč se k této účelné práci
nepřikročí? Ty objekty zde přece jsou!
Či, probůh, budeme stále vydržovati
nějakou milionovou armádu? Myslím, že
k tomu nemáme ani prostředků, abychom si
takový luxus dovolovali.
Proč se nepoužije radikálních
prostředků, aby tam se umístily rodiny, které
dnes bydlí v železničních vozech? Vyzývám
proto vládu, by jedenkráte přikročila
k činu a aby ty objekty, které jsou dnes poloprázdné,
daly se k disposici tomuto nejvýš naléhavému
účelu. Anebo nemohlo by se to vojsko z velkoměsta
odstěhovati do předměstí, hodinu nebo
dvě hodiny od toho hlavního města vzdáleného?
Musí ono obývati v hlavním městě,
v tom městě, kde je největší
bída, kde je největší nouze o byty?
Není zde žádné organisace, žádného
pořádku. Kdyby skutečně vláda
chtěla pořádek a nechtěla anarchii,
udělala by pořádek. Tím stálým
flikařením pořádku se nedodělá.
Slavné Národní shromáždění,
prosím o uvážení všeho, co jsem
odůvodnil a, o hlasování pro námi
navrženou resoluci a námi navržené dodatky.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Dula:
Slovo má pan kolega Marek.
Posl. Marek: Slavné
Národní shromáždění!
Jestli ujímám se dnes
za klub sociálně-demokratický slova, pak
neděje se tak proto, abych jednotlivá ustanovení
zákona znovu probíral. Co dalo se na osnově
zlepšit, po případě co v zájmu
veřejném bylo nutno odstraniti nebo opraviti, to
stalo se ve výboru sociálně-politickém
za naší spoluúčasti. Když ale samozřejmost,
jako jest tento nouzový zákon, nemůže
být také jako samozřejmost přijata
a když využívá se této příležitosti
k debatě, aby vrstvy, které jsou tu jinými
stranami zastupovány, byly odtud informovány, že
mohou se na toto zastoupení spolehnouti, pak považujeme
za svou povinnost, říci o této smutné
kapitole také naše mínění.