Čtvrtek 30. října 1919

Velectění, podívejte se, jak to u nás vypadá. Již celé léto se mohlo začíti stavěti, ale vláda nehnula prstem, aby něco podnikla, aby se stavěly úřední budovy, nebo aspoň budovy pro státní zřízence. Podívejte se na naše dráhy. Jest to hanba našeho státu a vlády, že pro tyto lidi nedělá se nic. Ti lidé musejí bydleti ve starých, rozbitých vagonech, k tomu teď na zimu. (Hlas: To jest socialistická vláda!) To jsou smutné poměry. A když přijde někdo z ciziny a podívá se na naše nádraží a vidí ty rodiny ve vagonech bydleti, co si má o nás pomysleti, když vláda o své vlastní lidi se nestará, o své vlastní zřízence, kteří vlastně pro stát vydělávají peníze na drahách? Když o ty se nestará, kdo pak se o ně má starati? To jsou smutné poměry, když takto u nás věci vypadají.

Podívejte se, co již mohla vláda postaviti různých budov úředních za tu dobu! Zabírá byty, zabírá pro úřady soukromé byty, které tam opravuje; ty opravy stojí hrozné peníze. Zabírají se budovy klášterní, které pro úřady nejsou potřebny. Ty opravy, které se tam dávají, zabírají mnoho času, za který mohlo již něco jiného býti postaveno.

Teď, velectění pánové, podívejme se dále ještě! Bylo zde řečeno od kolegyně Zeminovy, že naše vojenské úřady nemají kde bydleti. Velectění! Slavné Národní shromáždění! Já bych myslel, že teď, kdy již jest mír podepsán, bychom těch vojáků mohli více než polovici poslati domů, a že by se celá rada místností uprázdnila.

Ale podívejte se: na druhé straně celá řada kasáren velkých je prázdná. Do měst malých - chci jen upozorniti na naši jihozápadní Moravu, kde města jsou úplně klidná, jako Meziříčí, Telč, Třešť, Jaroměřice, Třebíč, Budějovice, kde je úplný klid, kde není potřebí vojska - tam se ustavičně posílají celé setniny vojáků; místa zde není, vyhazují se nájemníci z bytů a ubytovávají se tam vojáci a kasárny jsou prázdné. Nedivil bych se tomu, kdyby tam bylo nějaké pobouření, že by tam bylo skutečně potřebí vojska, aby se tam udržel klid. Tam lidé jsou klidni, ale tím, že se tam posílá vojsko a zabírají se byty, tím se lidé rozčilují a rozbuřují. Velectění, tak se tyto věci pak mají, když vláda, která by se měla starati, o to se nestará.

Velectění, chci ještě na jednu věc poukázati. Zvláště ve velkých městech je jakýmsi zjevem - a o to se tam také nikdo nestará - celá řada t. zv. válečných zbohatlíků, kteří v době války, ať již kde byli, strašně vydělávali. On byl třebas na venkově, ale teď najednou se svými penězi uchýlil se do Prahy, Jihlavy, Brna atd., do větších měst, najal si celou řadu pokojů a tam dosavadní bytové úřady, které byly podle toho nařízení ohledně bytů, tam si netroufaly. Ty nešly na takové válečné zbohatlíky. Před jeho prahem obyčejně ta komise zůstala stát. Ty komise různé, které tu byly, obyčejné troufaly si do malých chatek lézti, a já znám případ, který se odehrál a zvláště jsem viděl v Třebíčí, kde v jednom domku bydlil dělník, který měl 9tičlennou rodinu. Měl kuchyni, světnicí a při tom měl ještě jednu menší světnici. A teď si vzpomenul ten bytový úřad, že prý tam kdysi měl nějakého podnájemníka, prosím, oni tomuto člověku, který měl kuchyň, světnici a ještě jednu malou světničku pro devítičlennou rodinu, tu světničku vzali a dali mu tam ještě sedmičlennou rodinu. (Slyšte!) Vedle jest veliký dům válečného zbohatlíka, ale tam ta komise si netroufala jíti. Velectění, takovým způsobem se luští u nás bytová otázka.

Do těch malých, dělnických chaloupek, tam si troufají ty komise jíti. Dělníkovi, když vidí, že má dvě místnosti, jednu seberou, ale do těch velikých bytů, zejména do bytů válečných židovských polských vystěhovalců, tam ta komise, jak jenom uhlídá ten dům, si jíti netroufá.

Velectění, já právě mám obavu také z toho, aby tyto bytové komise nepočínaly si zase tak, aby zase nenavštěvovaly jen ty byty těch drobných malých lidí a do těch velkých bytů aby se bály jíti, aby tyto komise zase nechodily jen po bytech drobných dělníků a řemeslníků a vyhýbaly se různým těm klášterním budovám, ale bály se zajít do židovských bytů a do bytů válečných zbohatlíků.

Velectění, tak vypadají ty naše poměry. Tak, jak dnes věci se mají, těžko se odpomůže bytové nouzi, dokud vláda sama zde neudělá počátek. Vláda musí zde začít. Bylo již zde dobře připomenuto, že kdyby se peníze, které se obětovaly na podporu nezaměstnaných, byly věnovaly na stavby, mohlo z nich alespoň něco býti. Ještě na něco jsem si vzpomenul. Vzpomenul jsem si, jak to vypadá... (Poslanec Kaderka: V Brně jest celé město barákové.) Já na ty baráky ještě přijdu.

Bylo zde panem kolegou Mattušem vzpomenuto, že v Německém Brodě jest celá řada baráků a že tyto baráky jsou tam důkladně stavěny. Když obec německobrodská žádala, aby do těch baráků mohla několik svých lidí ubytovati, bylo žádáno na obci ministerstvem Nár. obrany, aby dala zálohou několik milionů. (Slyšte!) Tedy, velectění, tak se jedná. Bylo by stačilo, kdyby bylo ministerstvo Národní obrany řeklo: dobře, když do těch baráků si nastěhujete své lidi, ať obec to pojistí, atd., ale ne žádati zálohu ve výši, co to stálo, kdyby se stal oheň nebo něco podobného.

Tak se jedná na všech stranách. Celou řadu takových budov máme. Podívejte se, zde v Praze jest velký nedostatek bytů a ministerstvo Národní obrany ještě těch pár baráků, co jsou zde, kterých v případě nutnosti možno použíti, aby se tam v nejnutnějších případech mohli lidé ubytovati, chce strhnout. Jedině na zakročení našeho člena dra Mazance u ministerského předsedy se stalo, že ministerský předseda sám tomu zabránil, aby tyto baráky tam nebyly strženy. Tedy, velectění, tak to chodí dále.

Dle mého náhledu, jak jsem již řekl, když jest mír podepsán, není potřeba tolik vojska držet, postačí, když se ho polovice pošle domů a to druhé, ostatní vojsko se stáhne do kasáren, neb do barákových ležení, která jsou k tomu zřízena. Dále zvláště ve větších městech ať vláda se postará, aby všichni přistěhovalci židovští byli poslání zpět a všichni váleční zbohatlíci, kteří se nastěhovali pro lepší pohodlí do měst, ať jsou posláni tam, kde bydleli před válkou. (Souhlas.)

Tedy to jsem chtěl podotknouti k tomuto zákonu a já prohlašuji za československou stranu lidovou, že budeme hlasovati přes to, že zákon má některé vady, pro něj - až na některé změny, které si vám dovolíme navrhnouti. Tyto změny nebudou snad chtíti rušiti nějakým způsobem tento zákon, nýbrž jej spíše upraviti a zdokonaliti. (Výborně!) Potlesk.)

Místopředseda Dula: Dalším řečníkem jest pan kol. Sedláček.

Posl. Sedláček: Slavné Národní shromáždění!

K vládnímu návrhu zákona o zabírání i soukromých bytů obcemi dovolil jsem si navrhnouti různé změny a doplňky a zvláštní resolucí. Navrhujeme-li k němu doplňky a změny, nečiníme to proto, abychom se snad stavěli proti tomuto zákonu. Víme velmi dobře, že se musí konečně jednou s touto otázkou začíti, že musí se poměry upraviti, aby celé tisíce rodin měly řádné přístřeší a před nastávající zimou byly chráněny. My víme velmi dobře, že jest zapotřebí, aby se zde stal pořádek, že je skutečně potřeba, aby se radikálně přikročilo k činům, aby už to veliké zlo, které se vleče již několik měsíců, bylo odčiněno. Stylisace této osnovy není však správná, jasná a spravedlivá. V tomto návrhu nevidíme skutečného pokroku, nemyslíme kdyby se to skutečně všechno přijalo tak, jak je to navrženo, že by se pomohlo bídě a nouzi o byty. Tato osnova nás nepřesvědčuje, poněvadž není zde podána statistika, kolik asi rodin by se umístilo do těchto skutečně zabraných místností a bytů.

Velectěné shromáždění! Zde se mluvilo o celých desetitisících rodin, které jsou bez přístřeší. V Praze prý jest to nejkrutější, ale máme ještě další města: Brno, Ostrava, Olomouc atd. Toto, co se navrhuje, to neodpomůže bytové nouzi. To víme my všichni, kteří bydlíme v městech, že je to zase takové, abych tak lidově řekl, flikování, že to není docela žádný radikální čin. Všeobecné nouzi o byty se tím neodpomůže.

My voláme již celé měsíce při všech možných příležitostech, aby naše vláda přikročila již konečně ke skutečné práci, aby se odpomohlo této nouzi a tomuto nedostatku. Stále poukazujeme na to, že se zde vyhazují celé stovky milionů lidem, kterým se nechce pracovat, stále poukazujeme na to, že by se mohlo za ty stovky milionů velmi důležité věci v našem státě vykonati, a přece hlas náš je hlasem volajícího na poušti. A nyní se najednou hodí mezi lid, že jistá strana chce radikální čin, nápravu, aby se odpomohlo bytové nouzi! My pravíme, že to není žádná radikální náprava, žádná úleva v této věci, ba právě naopak, že zde nastane všeobecná anarchie, všeobecný rozvrat rodinný, státní atd. A v zájmu republiky jako živel státotvorný zdůrazňujeme zde dnes s tohoto místa, že se musí docela jinak postupovat, že docela jinak náš celý hospodářský život musí začít v republice, že tomuto flikaření musí být jedenkrát již konec a že se musí začít všady a skutečně pracovat. Činíme-li pozměňovací návrhy, děláme to proto, abychom se vyvarovali této anarchie, aby jedenkráte byl soulad v žití v naší republice, aby jedenkrát skutečně spokojenost všeobecná v republice zavládla, které bohužel, - to všichni přiznáte - máme velmi málo ve všech vrstvách lidových.

Navrhujeme proto různé změny, a to: § 3. odst. 1. bod 3. budiž doplněn větou za slovem "zemědělský": "jakož i místnosti spolkové. "Jsou různé místnosti spolkové, kde je na př. složena knihovna, kde jsou různá nářadí, na př. divadelní atd. (Posl. Dubický: To se dá umístit jinam!) Není správné, že by se to dalo všechno umístit jinam, je to pro vzdělání lidu, je to věc zrovna tak potřebná, jako zařízení bytové a my víme velmi dobře, že kdyby se někde jednostranně postupovalo, - mám na zřeteli právě tu někdy až příliš vyloženou jednostrannost - že by skutečně byli postižení mnozí, kteří také vzdělávají lid, kteří organisují, kteří poučují. Na př. divadelní jeviště nejde složit někde ve sklepní místnosti, knihovnu spolkovou nejde složit někde na půdě nebo kde není k tomu přístup atd.

Je to v zájmu vzdělání lidu, aby i místnosti spolkové byly pojaty do místností, které budou chráněny.

§ 5. odst. 2. budiž pozměněn: "Za dospělé pokládají se členové domácnosti, kteří dokončili 10. rok." V návrhu stojí 14. rok. Desátý rok žádáme proto, poněvadž na př. student, který se musí učit v místnostech, v bytě, také potřebuje skutečně místnosti sám pro sebe. Kdo žije v takové rodině, kdo jste otci rodiny, dáte mi skutečně za pravdu, že takový jinoch už musí mít samostatnou místnost, poněvadž není možno, aby žil s druhými, když se musí skutečně učit.

A potom za dospělého jak na drahách, tak v zákonodárství vždycky se béře jenom 10. rok. Proč by zde právě měla býti nějaká výjimka?

Paragraf 5. odst. 3. budiž pozměněn: "Ke členům domácnosti nepočítají se osoby služebné." Doplňujeme toto ustanovení tak, že jsme tam dali "pokud obývají zvláštní byt pro služebné určený."

Paragraf 7. budiž doplněn větou "a které mají povinnost se ohlásiti, legitimovati, a chovati se co nejšetrněji ve styku se stranami." Jedná se o komisi vyšetřovací, a my víme velmi dobře, jakým způsobem již dnes se postupuje při různých těch komisích. Komise tyto musí býti složeny z lidí skutečně inteligentních. Vždyť nám záleží na tom, aby rodina byla chráněna, aby jakési osobní právo té rodiny zde bylo chráněno i zákonem. "A pro tyto komise buďtež přibíráni lidé skutečně inteligentní, zachovalí atd. A ta rodina musí býti předem na to upozorněna, musí býti tato komise ohlášena, kdy přijde, aby nebyla překvapena v různých hodinách denních, kdy skutečně by jí to bylo velmi málo milé. Legitimovati se, to se již rozumí samo sebou.

Paragraf 8. odst. 1., bod 3. - vsunuta buďtež na řádek 7. za slovo "zemědělských" slova "a spolkových" a na řádce 9. za "zemědělských" "a spolkových". Vsunutím těchto slov chráníme zase jen tu činnost našich vzdělávacích a hospodářských spolků.

V odst. 1. bod 8. téhož paragrafu, 8. řádek buďtež vsunuta za "podnájemníci" slova "s jeho souhlasem", aby to nebylo kruté, proti jeho vůli, násilné.

§ 9. odst. 1., řádka 3. za slova "osvětovým" vsunuto budiž slovo "spolkovým".

§ 10., odst. 3. má toto znění: "Zabere-li obec byt v podnájmu, musí zároveň zabrati obvyklé zařízení, žádá-li toho pronajímatel." V návrhu stojí, že může bytový úřad, obec, zabrati i zařízení bytové.My jsme vypustili slovo "že může to zabrati" a opravili jsme to tím, že může pronajímatel žádati, aby to zařízení bytové bylo také pronajmuto, když to nemůže složiti do jiných místností, zkrátka a dobře, když pro to potřebných místností žádných jiných nemá. V návrhu stojí, že "může zabrati", a tím samým se již sahá na soukromý majetek a toho se chceme vyvarovati. Vždyť máme právo na soukromý majetek a, když přijde nějaký zřízenec úřední a řekne: "Ano, tato světnice se musí předati i s celým zařízením," - tedy jak k tomu přijde majitel toho zařízení, aby takovému krutému zákonu musil se podříditi a věnovati tento svůj vlastní soukromý majetek snad i ku zničení jinému?

Odst. 4. tohoto paragrafu budiž vůbec vypuštěn. odst. 4. tohoto paragrafu jest velmi krutý. Mnozí pánové a dámy si toho třeba ani nepovšimli, co všecko se zde navrhuje a má se státi zákonem: "Vlastník domu nebo majetník bytu jest povinen, dovoliti nájemci zabraných místností, aby spoluužíval nevyhnutelně nutného příslušenství". Co jest to příslušenství? (Výkřik: Postel, židle, umývadlo!) Příslušenstvím může býti kuchyně, může býti záchod, ale také hrnce a různé jiné zařízení. Tak daleko to nesmí sahati. (Posl. Klouda. To není příslušenství!) To jest také příslušenství. Znám případy v rodinách, z Brna aspoň, křiklavé, kde tyto rozpory rodinné skutečně již jsou. Nebo nastěhujete násilím do takového podnájmu člověka churavého, člověka neduživého, který jest postižen nějakou nemocí nakažlivou; on má používati společného záchodu s ostatní rodinou zároveň a zdravými dítkami. Nebo používání jedné kuchyně pro vaření dvěma rodinami, - jak se shodnou hospodyně, jaká to bude ostuda stále? Jedna bude dělat nečistotu a druhá pořádek. Toto všecko, to se musí vzíti v úvahu. Odstavec tento jest tak daleko sahající do soukromých domácností, že by se skutečně tak daleko jíti nemělo. Proto žádáme, aby tento odstavec velmi krutý byl vůbec škrtnut.

§ 18.,odst. 2. Budiž také vypuštěn. Odst. 3. znějž: "V tomto případě jest nahraditi hodnotu nákladů v době vrácení, nikoli však více než skutečný příklad." Tedy,kde se jedná o opravu místností pro podnájemníka atd.

Vedle toho dovolujeme si navrhnouti slav. Národnímu shromáždění následující resoluci:

"Vláda se vyzývá, aby opravdu bezodkladně všemi prostředky urychlila a podporovala stavební ruch, v první řadě vypracováním projektů a zadáním staveb, stejně jako uvolněním místností a budov veřejných demobilisací, repatriací a přemístěním navenek, zvláště v místech, kde jest značná bytová nouze."

Vláda ať koná skutečně jednou již svou povinnost. Tímto flikařením nedomůžeme se žádné nápravy. Máme zkušenosti, že ty tisíce rodin mohly by býti skutečně umístěny, kdyby zde byla chuť k činům, kdyby zde byla chuť ku práci. Já mám zkušenosti z Brna města, kde praví statistika, že 1400 rodin jest bez přístřeší. Máme vojenské baráky, které byly vystavěny za několik milionů. Ty baráky jsou zděné, jest to celá vesnice veliká, veškeré zařízení jest tam. Proč se toho nepoužije jako rodinných domků pro rodiny těch, o kterých zde ze široka vykládala kolegyně řečnice, že bydlí v různých sklepeních, smrdutých dírách, v železničních vozech atd?

Tam jsou krásné místnosti, miliony to stálo, když to bylo zřízeno - proč se toho nepoužije? Nebo různé vojenské objekty, velmi málo obydlené vojskem, kasárny ohromné - proč pak se to neadaptuje na obývání, aby tam bydlely ty rodiny, které právě mají bídu o byty a bydlí dnes v různých smrdutých děrách? Proč se k této účelné práci nepřikročí? Ty objekty zde přece jsou! Či, probůh, budeme stále vydržovati nějakou milionovou armádu? Myslím, že k tomu nemáme ani prostředků, abychom si takový luxus dovolovali.

Proč se nepoužije radikálních prostředků, aby tam se umístily rodiny, které dnes bydlí v železničních vozech? Vyzývám proto vládu, by jedenkráte přikročila k činu a aby ty objekty, které jsou dnes poloprázdné, daly se k disposici tomuto nejvýš naléhavému účelu. Anebo nemohlo by se to vojsko z velkoměsta odstěhovati do předměstí, hodinu nebo dvě hodiny od toho hlavního města vzdáleného? Musí ono obývati v hlavním městě, v tom městě, kde je největší bída, kde je největší nouze o byty? Není zde žádné organisace, žádného pořádku. Kdyby skutečně vláda chtěla pořádek a nechtěla anarchii, udělala by pořádek. Tím stálým flikařením pořádku se nedodělá. Slavné Národní shromáždění, prosím o uvážení všeho, co jsem odůvodnil a, o hlasování pro námi navrženou resoluci a námi navržené dodatky. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Dula: Slovo má pan kolega Marek.

Posl. Marek: Slavné Národní shromáždění!

Jestli ujímám se dnes za klub sociálně-demokratický slova, pak neděje se tak proto, abych jednotlivá ustanovení zákona znovu probíral. Co dalo se na osnově zlepšit, po případě co v zájmu veřejném bylo nutno odstraniti nebo opraviti, to stalo se ve výboru sociálně-politickém za naší spoluúčasti. Když ale samozřejmost, jako jest tento nouzový zákon, nemůže být také jako samozřejmost přijata a když využívá se této příležitosti k debatě, aby vrstvy, které jsou tu jinými stranami zastupovány, byly odtud informovány, že mohou se na toto zastoupení spolehnouti, pak považujeme za svou povinnost, říci o této smutné kapitole také naše mínění.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP