Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k
hlasování. Prosím pány, aby
zaujali svá místa. (Děje se.)
Hlasovati míním dáti
tím způsobem, že budeme hlasovati o tomto zákoně,
který má pouze 6 paragrafů, a poněvadž
také nebyl podán žádný pozměňovací
návrh, najednou, v celku. Není proti tomu námitek?
(Nebyly.) Není. Kdo souhlasí tedy s §§
1., 2., 3., 4., 5 a 6. zákona, který obsažen
jest ve zprávě výboru kulturního,
jakož i s nadpisem zákona, prosím, aby povstal.
(Děje se.)
To je většina. Zákon
jest schválen v prvním čtení.
Přeje si pan zpravodaj slovo
ke druhému čtení? Žádná
textová změna?
Zpravodaj posl. Smrtka: Nikoli.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvním čtení, také
ve čtení druhém, prosím, aby
povstal. (Děje se.) To je většina. Zákon
je schválen také ve druhém čtení
a tím první odstavec dnešního denního
pořádku je vyřízen.
Přistoupíme k odstavci
dalšímu, jenž jest:
2. zpráva právního
výboru o vládním návrhu
zákona (tisk č. 1365), kterým
se zrušuje pokladna patentního úřadu
(tisk č. 1713).
Zpravodajem jest pan kol. Mattuš.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Mattuš:
Slavné Národní shromáždění!
Tiskem 1713 jest rozdán návrh
na změnu patentního zákona. Změna
ta týká se zrušení pokladny patentního
úřadu a má po rozumu navrženého
zákona býti nadále povinností interesentů,
aby všechny platy, které konají úřadu
patentnímu, odváděli do poštovního
šekovního úřadu.
Dále stanoví se v zákoně
jeho účinnost ve 14 dnech po uzákonění
a konečně stanoví se, že zákon
tento přikazuje se k provedení ministru obchodu
v dorozumění s ministrem financí. Účelem
tohoto zákona jest, opatřiti co možná
nejjednotnější platbu u všech veřejných
úřadů. Následkem toho také
u patentního úřadu zrušuje se pokladna
a na její místo nastupuje placení u šekového
úřadu. (Hluk.)
Předseda
(zvoní). Prosím o klid!
Zpravodaj posl. Mattuš
(pokračuje): Účel tohoto zákona
jest zjednodušen praksí finanční při
ministerstvu financí. Pokud jde o interesenty samy při
úřadu patentním, tu jde mu o poplatky přihlašovací,
anebo o poplatky trvalé. Poplatky přihlašovací
byly doposud placeny při ohláškách a
pravidelně je ten, kdo ohlašoval patent, současně
platil. Bylo to placení poměrně pro něho
beze všech námah, velmi snadným. Pokud jde
o poplatky trvalé, tu byla zavedena ve starém Rakousku
a podržena i v našem patentním úřadě
prakse, že, dobíhala-li doba, kdy bylo třeba
tento poplatek složiti, že tento úřad
sám upozornil jednotlivého interesenta, aby svojí
povinnosti dostál, a tím bděl vlastně
patentní úřad v zájmu majitelů
patentů nad tím, aby zanedbáním včasné
platby nebyl patent umrtven. Jestli nyní bude se platba
konati u úřadu poštovního, tedy ovšem
se práce jiných úřadů v tomto
směru zmenší, ale nebezpečí majitele
patentu bude větší, poněvadž snadno
se bude moci státi, že majitel patentu, nejsa upomenut,
aby poplatek zaplatil, může propásti dobu splatnosti
a může jeho patent býti zrušen. Ovšem
tato nemilá skutečnost, která se dotýká
jednotlivého interesenta, nemůže býti
na závadu, aby jinak obecně prospěšný
účel - totiž soustředěni všech
plateb, které ve veřejných úřadech
se konají úřadu šekovnímu, -
byl proto zmařen. Z těchto důvodů
právní výbor navrhuje, aby slavné
Národní shromáždění zákon,
který jest vám dnes k schválení předložen,
také skutečně schválilo. Ve věci
formální pro malý rozsah zákona navrhuje
se, aby byl projednán en bloc.
Předseda:
(zvoní.) K slovu není nikdo přihlášen,
debata jest skončena, přistoupíme
k hlasování. Prosím pány o
zaujetí míst (Děje se.) Také
tento zákon jest krátký, má pouze
tři paragrafy, pozměňovací návrh
nebyl učiněn, budeme hlasovati tedy o něm
v celku. Je snad proti tomu námitka? (Nebyla.) Není.
Kdo souhlasí s §§
1., 2. a 3. zákona, jakož i s jeho nadpisem, jak jest
obsažen ve zprávě právního výboru,
prosím, aby povstal. (Děje se).
To jest většina, zákon
jest schválen v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj k druhému čtení
slova? Není tomu tak. Kdo souhlasí s přijatým
právě zákonem v prvém čtení,
také v druhém čtení, prosím,
aby povstal. (Děje se). To jest většina,
zákon je schválen také ve čtení
druhém. Tím jest druhý odstavec denního
pořádku vyřízen a přistoupíme
k dalšímu, jímž jest.
3. zpráva finančního
výboru o návrhu člena N. S. dra G. Heidlera
a soudr. (tisk č. 1379), aby byla reformována
devisová ústředna, aby byl zahájen
obchod cennými papíry a devisami a o návrhu
člen a N. S., dra Rašína a soudr.
(tisk č. 1538) na úpravu vývozu a dovozu
(tisk č. 1707).
Zpravodajem jest pan kol,. dr. G.
Heidler, uděluji mu slovo,
Zpravodaj dr. G. Heidler:
Slavné Národní shromáždění!
Já předpokládám, že předložená
zpráva výboru finančního byla čtena
a že následkem toho není potřeba, abych
velmi detailně se zabýval obsahem obou návrhů,
jakož i stanoviskem vlády a finančního
výboru. Konstatuji jenom, že mně a mým
kolegům, když dávali jsme návrh na zrušení
devisové ústředny, tanula na mysli potřeba
obchodu a na druhé straně také zásada,
že tak důležitá věc, jako jest
obchod devisami, nemá býti v rukou soukromých,
nýbrž že má býti kontrolován
státem. Stejný asi byl důvod návrhu,
který podal dr. Rašín a prof. Engliš
o úpravě dovozu a vývozu, resp. o zrušení
dovozní a vývozní komise. Akce Národního
shromáždění setkala se s paralelní
akcí vlády a tak bylo finančnímu výboru
možno, aby spolu s vládou projednal zásady,
na nichž by měla býti vybudována organisace
obchodu devisami a otázka dovozu a vývozu vůbec.
Stěžejním bodem celé otázky jest
otázka úpravy obchodu devisami - otázka dovozu
a vývozu jest otázkou podřadnou - a proto
hlavní pozornost jak výboru finančního,
tak také vlády soustředila se právě
na tento bod. Sjednotili jsme se na těchto zásadách:
Obchod valutami bude volný.
Naproti tomu však používání valut
bude vázáno a to určitými hledisky,
která stát musí uplatňovati. Poukazuji
jen na jednu velmi závažnou okolnost. Cizina prodá
nám dnes suroviny a právě ty nejcennější
suroviny, kterých potřebujeme, jen za svou valutu.
V důsledku toho musíme se snažiti, abychom
své vzácné produkty, kterých zde máme
tolik, že si toho ani dost vážiti nemůžeme,
prodali také za cizí valutu, abychom mohli ty suroviny,
kterých nutně potřebujeme, zaplatiti. To
jest směrodatné hledisko celé úpravy,
pokud jde o devisy.
Jest dále naší
snahou, - a v tom také vláda s námi souhlasí
a učiní příslušná opatření,
- aby trh devis prováděl se docela normálně,
čili aby u nás už jednou byla zahájena
bursa devisní, aby zde byl určitý korrektiv,
aby nemohl každý, komu napadne, obchodovati devisami.
Teď připouštějí se jen ty firmy,
u nichž je záruka, že toho nebudou zneužívati,
že nebudou pod rukou provozovati podloudný obchod.
Proto má býti obchod devisami omezen jen na banky
akciové a na firmy, které by dostaly zvláštní
dovolení.
Místo devisové ústředny
nastupuje jako evidenční místo pro pohyb
a evidenci valut bankovní úřad ministerstva
financí. Zde jest ovšem jedna otázka, které
bych se jen mimochodem chtěl dotknouti: že doposud
nenašlo se u nás tolik energie a tolik, řeknu,
porozumění pro věc, aby se opatřily
bankovnímu úřadu pro jeho naprosto nezbytnou
činnost pořádné místnosti.
Jde tu o věc, kde snad ani si nejsme dost vědomi
toho, jaké vážné nebezpečenství
vzniká z toho, že celý náš bankovní
úřad jest umístěn v místnostech
skoro každému přístupných, kde
nebezpečenství útoku, zpronevěry a
krádeže jest takové, že žádný
z vedoucích funkcionářů nemůže
dále přejímati zodpovědnost za to,
co se eventuelně může státi. Naše
všechny kroky, jak v bankovním výboru, tak
ve finančním výboru, nebyly provázeny
tím úspěchem, aby se tato samozřejmá
nutnost prosadila. Lituji toho, že musím dnes s tohoto
místa tuto těžkou obžalobu nebo stížnost
znovu pronášeti, a sliboval bych si jenom - a to bych
uvedl také na svoji omluvu, že to dnes činím,
- aspoň to, že se konečně v tomto bodu
zjedná náprava.
Pokud jde o námitku, že
vázáním našeho vývozu na prodej
v cizích valutách vzniká určitá
tendence, znehodnocující naši korunu, - tato
námitka se totiž velmi často vyskytuje - tu
domnívá se finanční výbor -
a sdílí tím také stanovisko vlády,
- že tak tomu není. My musíme se vyvarovati
toho, aby se neopakovalo to, co jsme před krátkým
časem zažili zrovna ve Švýcarsku, kde
spekulace zneužila možnosti, která jí
byla dávána právě tím, že
se zboží za koruny také prodávalo, a
která měla pro naši korunu velmi nepříznivý
kursovní důsledek. Při tomto opatření
však máme na zřeteli ještě jednu
zásadu, která, myslím, znamená program.
To jest to: vývoz zboží má sloužiti
hlavně k tomu účelu, abychom si opatřili
suroviny. Za tím účelem může
se také a bude se výrobcům, kteří
vyvážejí své produkty, dovolovati, aby
stržené valuty neodváděli bankovnímu
úřadu, nýbrž ponechali si je k nákupu
vlastních surovin. To je novum proti dosavadnímu
stavu, ale myslíme, že jest to nutno a že se
jinak nedostaneme z té své začarované
situace, kde jsme říkali doposud: "Ty musíš
vyvézti, valutu musíš odvésti, a jak
si nakoupíš ty suroviny, o to se musíš
starati sám." K tomu mu nikdo ovšem žádného
pomocného prostředku neposkytne.
Stojíme na stanovisku, že
vývoz a opatřování cizích valut
slouží výlučně nebo v první
řadě jen k nákupu surovin, a že tedy
předměty hotové, dále předměty
zbytné nesmíme si tímto způsobem opatřovati
a dovážeti. A my také chceme tím působiti
k tomu, abychom se u nás již konečně
dostali do situace takové, že bychom všechno
to, co vývozem svých produktů získáme,
nemusili obětovati na nákup potravin, abychom krátce
přece všechno, co vy vezeme, nesnědli, abychom
po této stránce také hospodařili poněkud
účelněji a rozumněji. (Výborně!)
Chceme, aby se všem našim výrobcům dostalo
státní podpory, tedy aby se jim umožnil nákup
surovin - ale jen jednou, jen pro ten první počátek
- a chceme nutiti všechny svoje výrobce k tomu, aby
si vývozem svých produktů, které zhotoví,
zase opatřili potřebné prostředky
na nákup surovin k dalšímu provozování.
U nás jest situace tak začarovaná, že
nedovede si již náš průmysl - to jest
staré dědictví po Rakousku - bez berlí
vůbec, bez státních berlí, vůbec
svoji existenci představovati. Náš celý
průmysl byl dosud zařízen na státní
dodávky. To byl hlavní artikl celého průmyslového
našeho koloběhu. My jsme dnes státem, který
ze státních dodávek živ býti
nemůže, státem, který jest pak excellentně
vývozním, že se musí konec konců
starati o novou organisaci své výroby a o nový
systém odbytu.
To všechno jsou jaksi hlediska,
kterými jsme byli vedeni při přepracovaní
zásad, které vám finanční výbor
dnes předkládá k schválení.
Pokud jde o vývoz a dovoz, jest třeba, abychom se
také dostali již konečně z těch
neudržitelných poměrů dnešních,
kde určitá, svého času snad nutná,
ale dnes již velmi reformy potřebná organisace,
jako jest vývozní a dovozní komise, měla
vlastně jakousi suverenní moc nad tím, co
dovolí a co nedovolí. Proto bude vývoz a
dovoz upraven tak, že některé předměty
budou již z předu prohlášeny za volné,
že tedy nebude k jich vývozu neb dovozu třeba
vůbec žádného schvalování
a že stačí, když se pouze ohlásí,
aby byla evidence statistická a ostatní předměty
budou potom podrobeny řízení povolovacímu,
ovšem že také jinak upravenému. My jsme
se totiž reformou vývozní a dovozní
komise - a to bylo tehdy zřízení syndikátů
- dopustili té chyby, že jsme povolování
vývozu a dovozu určitých předmětů
svěřovali syndikátům. Tím jsme
ovšem jaksi ten konkurenční egoismus posadili
na koně a přirozeně, že ten, kdo měl
možnost povolovati při této agendě,
povoloval jenom to, co jemu bylo vhod, a ne to, co snad by bylo
v zájmu celku.
Nyní má býti
věc upravena tak, že by se skutečně
všechno koncentrovalo ve vývozní a dovozní
komisi, která by byla znovu organisována a která
by tak byla přizpůsobena již tomu, aby její
řízení netrvalo tak nekonečně
dlouho a neztrácela se tam všechna akta, jak to bylo
doposud. Finanční výbor si neslibuje nic
takového, že by snad nastal nyní přímo
utěšený stav. To jest nám úplně
jasno, že tato otázka tak palčivá, jako
jest otázka našeho mezinárodního obchodu,
se nevyřídí pouze takovým nařízením.
To má daleko hlubší příčiny,
než jest snad nezpůsobilost devisové ústředny
a nešťastné organisace vývozní
a dovozní komise. Ale chceme odstraniti již jednou
alespoň podloudný obchod valutní a chceme
na druhé straně dáti našemu celému
mezinárodnímu obchodu určitou, pevnou základnu
a směr, chceme mu říci, jak má pracovati
a postupovati. Od toho si slibujeme tedy jen, jak bych řekl,
úspěch více méně negativní.
Ten positivní úspěch se musí dostaviti
teprve další podnikatelskou prací. My chceme
však také v tomto směru k povzbuzení
toho podnikání v mezinárodním obchodu
pracovati.
Při této příležitosti
chtěl bych ještě upozorniti na jinou věc.
Jest mým skálopevným. přesvědčením,
že jsme zemí a státem hospodářsky
tak aktivním, jako není žádný
z našich sousedů. Nepotřebovali bychom žádného
úvěru v cizině, jenom kdybychom mohli to,
co zde skutečně máme, také vyvézt.
Máme dnes skoro o jeden a půl milionů q cukru,
který u nás leží, který nemůžeme
vyvézt. Nám na Slovensku i u nás shnije za
miliardy dříví, které nemůžeme
vyvézt. (Hlasy: Nedovolují ho vyvézt!)
Nemůžeme! Nemůžeme vyvézti sklo,
kaolin a já konec konců myslím, že celá
otázka uhelná není nic jiného, než
otázka vagonů.
Proto upozorňuji při
této příležitosti znova na to, že
tím, co zde my všichni děláme, všemi
těmi zásadami, jak upravíme vývoz,
dovoz, devisy, ničeho nespravíme. Dokud nebude možno,
abychom svůj mezinárodní obchod skutečně
prováděli, do té doby není možno,
abychom se z té své šlamastiky dostali ven.
Pro mne jest otázka dopravy, či konkretně
řečeno otázka: vagonů a lokomotiv,
existenční otázkou tohoto státu.
My v těchto nařízeních,
která se ohlašuji. naší zprávou
o úpravě dovozu a úpravě devis, spatřujeme
konečně také již určitou průpravu
a přípravu našich příštích
obchodních smluv a my se tím - snad skrytě,
ale přece už částečně
- přiznáváme k určité politice
a říkáme zde: - skrytě nebo zjevně,
jak to kdo vezme - se starou ochranářskou politikou
jest konec. Tak malý státeček, jako my jsme,
tak eminentně exportní stát, jako my jsme,
ten si na ochranářský stát hrát
nemůže a je to jenom zdravé pro naši industrii,
když si to velmi brzy uvědomí, že jest
postavena před světovou konkurenci, že se podle
toho musí také zařídit, čili
jinými slovy: že ten systém státních
dodávek, který u nás doposud ještě
žije, musí přestat.
My jsme při této příležitosti
upozornili na jeden moment, který je pro nás velmi
důležitý, a sice na to, abychom konečně
již jednou se dostali s Rakouskem do určitého
poměru možného hospodářského
styku. Proto jsme ve své zprávě na konec
žádali, aby naše vláda co nejdříve
vstoupila v jednání s vládou rakouskou za
účelem odstranění vzájemných
retorsních opatření finanční
povahy.
To jsou všechno věci,
které tanuly na mysli nám, kteří jsme
se ve finančním výboru touto otázkou
zabývali. Poněvadž jsme se setkali jaksi s
úplným souhlasem vlády, doporučujeme
vám, abyste naší zprávu vzali na vědomí
a tím současně také již vyslovili
svůj souhlas se zásadami, které jak pro úpravu
vývozu a dovozu, tak také pro úpravu obchodu
s devisami byly finančním výborem v dorozumění
s ministerstvem financí a ministerstvem obchodu stanoveny.
(Výborně! Potlesk.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen,
debata je skončena. Přistoupíme k
hlasování.
Finanční výbor
navrhuje, aby Národní shromáždění
vzalo zprávu jeho na vědomí. Kdo s návrhem
tímto souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To jest většina. Návrh
jest přijat.
Měli bychom přistoupiti
k odstavci 4. denního pořadu, totiž ke
zprávě sociálně-politického
výboru o vládním návrhu zákona
(t. č. 1635) o zabírání bytův
obcemi (tisk č. 1738).
Podle dohody, učiněné
v poradě pp. předsedů klubovních,
doporučuji, nebude-li proti tomu námitek - aby se
tento odstavec sňal s denního pořádku,
a bude dán na denní pořádek zítřejší
schůze. Námitek proti tomu není? (Nebylo.)
Přistoupíme tedy k odstavci 5., jímž
je
5. zpráva sociálně-politického
výboru o návrzích členů Národního
shromáždění R. Laubeho a soudr. (tisk
č. 1060) o úpravě pensijních a
zaopatřovacích platů horníků,
vdov a sirotků, a členů Národního
shromáždění Brožíka a soudr.
(tisk č. 1071) o zřízení ústředních
fondů zaopatřovacích, z jichž peněz
by byly zvýšeny požitky hornických pensistů
(tisk č. 1717).
Zpravodajem je pan kol. Laube.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Laube: Vážené
Národní shromáždění!
Zákon o pensijních
a zaopatřovacích platech horníků je
velmi starého data. Neboť . již r. 1887 zákonodárný
sbor vyřídil tuto záležitost, ale bohužel
přes to, že po vejití tohoto zákona
v platnost několikráte se zákonodárné
sbory otázkou pensí a provisí hornických
zabývaly, ukázalo se, že stalo se tak způsobem
nedostatečným a nenáležitým.
Výsledek této skutečnosti se objevuje v tom,
že teď hornictvo je co do svých zaopatřovacích
platů postaveno na stupeň nejnedostatečnější
a co nejnesprávnější. Neboť nesmíme
zapomínat, že podnikatelé horničtí
byli, pokud se týká vlivu na zákonodárné
sbory ve starém Rakousku, velmi silní a že
dovedli všemi prostředky svého vlivu zmařit
náležitou úpravu hornických zaopatřovacích
platů a provisí.