Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ke svobodě obchodu budeme musiti dojíti. (Posl. Bechyně: Až budeme míti přebytek zboží!), poněvadž chtíti u nás řádný hospodářský život..... (Posl. Bechyně: To je svoboda pro keťasy, co Vy chcete!). Nejsem ten, který bych tady stál proto, abych hájil keťasy. Já myslím, že keťas je pojem tak mezinárodní, jako pojem lump. Ve všech stranách mohou se nalézti keťasové a já zde nemluvím se stanoviska politického, nýbrž se stanoviska hospodářského. Jestliže voláme po zavedení svobodného obchodu, je to zcela přirozeno a na důkaz podívejme se na zeleninovou ústřednu. (Posl. Bechyně: Ta byla zrušena!) Ano, ta byla zrušena, ale pokud trvala, poslední cena cibule byla 2 koruny za 1 kg., ale jen byla zrušena, klesla cena cibule na K 1˙20 a později na 80 hal. za 1 kg. (Posl. Bechyně: Podívejte se na maso a na kůže! Posl. Němec: To není pravda, co zde povídáte! Posl. Bechyně: To je agitace, nebezpečná státu!).

Předseda (zvoní): Prosil bych, aby pan řečník nebyl vyrušován. (Posl. Bechyně: To udělali v Rusku, že zrušili ústředny a přišel bolševismus! To se musí zde přibíti na místě!)

Poslanec Vilém Votruba (pokračuje): Zeptejte se svých lidí a uvidíte, že jsou také pro zrušení ústředen, slyšíme, jak lidé soudí o centrálách.

Ostatně já i podle nynějšího zákona, který byl předložen, a sice podle § 13. očekávám, že i na tak zv. centrály může dojíti. § 13. praví:

"Kdo odepře prodej předmětů potřeby, nebude-li zároveň odebráno jiné zboží, dopustí se přečinu a bude potrestán soudem tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku a na penězích od jednoho sta korun do jednoho sta tisíců korun. S odsouzením pro tento přečin může být uznáno na ztrátu živnostenského oprávnění nejdéle na jeden rok."

Kdyby tento paragraf platil již před rokem, pak lidová ošacovna by byla celá zavřena, poněvadž prodávala našim obchodníkům běžné zboží jen pod tou podmínkou, když vzali také papírové tkaniny, které museli zaplatiti, ale které nemohli dále prodati, poněvadž nikdo jich nekupoval.

Mluvil-li jsem proti státnímu hospodářství, mluvil jsem zde ne jako demagog, ne jako politik, nýbrž jako člověk, který chce zde míti určitou hospodářskou nápravu, a se stanoviska národohospodářského.

Že my nechceme hájiti keťasy, vyplývá již z prohlášení, které učinil kolega dr. Matoušek. On přece řekl, že my budeme hlasovati pro tuto předlohu a totéž prohlašuji i já, neboť my si přejeme potírání lichvy, ale my si přejeme také potírání příčin, které k lichvě vedou, totiž, potíraní drahoty.

Je celá řada cest, které mohou vésti k potírání drahoty. Předně je to vyvolávání jisté úměrnosti mezi cenami, neboť náš lid nepochopí, když platí mouku 4-5krát tak draho, proč vedle mouky musí tuky platiti 30-50krát tak draho, ač jich nutně potřebuje k životu. Stejně jest to s látkami, oděv stojí dnes 10-15krát tolik, co dříve. Lid potřebuje tedy jistou relaci, jistou úměrnost ve vztazích cen k důležitosti předmětů, zavedení cenového indexu u nás, odstranění ústředen, jiné upravení dovozu a vývozu, nežli se děje dnes a které svádí ke korupci. Když se dovoz a vývoz povoluje individuálně určitým společnostem a lidem, neděje se to v zájmu celku, nýbrž v zájmu těchto lidí a společností a to svádí vždy ke korupci a zapáchá korupcí. (Hlasy: Syndikáty!) Já ani syndikáty nehájím, měl jsem příležitost o nich mluviti a také je pokládám za zlo, které je třeba z ohledu národohospodářských za účelem volného obchodu odstraniti.

Přejeme si tudíž nejen odstranění lichvy, nýbrž i odstranění a potírání drahoty a žádáme, když vláda udělala první krok tímto zákonem, že také na poli národohospodářském přikročí k vážné práci, kterou se u nás odstraní drahota! (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo má dále pan kol. dr. Novotný.

Posl. dr. Novotný: Velevážené shromáždění!

Jménem československé strany lidové prohlašuji, že budeme hlasovati pro obě osnovy zákona, a to proto, poněvadž v nich vidíme krok k lepšímu, poněvadž vidíme v nich jednu část těch opatření, která směřují k tomu, aby konečně lichva byla potřena.

Nechci se pustit na rozbor hospodářských námětů, jak to bylo učiněno se strany mého předřečníka, chci jen uvésti některé pochybnosti, které moje strana má proti těmto zákonům se stanoviska právního.

Zákon vyvolává u nás pochybnosti proto, že považujeme za povážlivé třídění a sestavování soudců podle sociálních a odborných skupin. Dle mého názoru nese každý takový soud osten zaujatosti v sobě a není a nebude v něm oné nestrannosti, jak bychom si ji přáli u našich soudů. Mluvím zde jako praktik, a i když v zásadě souhlasím, aby lid byl zastoupen v našem soudnictví, přece musím konstatovat, že výsledky laického zastoupení v našem soudnictví nejsou nejlepší a nejsou uspokojivé. Zastoupení laiku u našich soudů nabývá velmi často té povahy, že ten soudce-laik je často pouhou figurkou u tohoto soudu a nevykonává onoho úkolu, ku kterému byl tam vlastně povolán. Neříkám a netvrdím, že tomu tak bude i nadále v budoucnosti. Doufám a pevně věřím, že tento nedostatek v našem laickém soudnictví v budoucnosti bude odstraněn.

A zde skutečně musím s radostí konstatovat, že to jsou právě dělnické vrstvy, které vysílají právě v poslední době k soudům lidovým dobré lidi, své nejlepší lidi, a že, bude-li se skutečně ve všech třídách a hlavně u všech politických stran podobně postupovat, jako u dělnických tříd, které své lidi poučují a které své lidi k tomu úkolu vychovávají, že i v budoucnosti to zastoupení laických elementů v našem soudnictví ponese své dobré ovoce.

Dále máme pochybnosti proti tomu, že výrok rozsudku se skládá v ruce práv neznalého a nezkušeného lidu a že rozhodují dle volného uvážení všech okolností. Dle mého názoru nesrovnává se s právem a zákonem, aby soudce z lidu libovolně uvažoval o přiměřenosti cen, aniž by byl vázán na důkaz pravdy.

Bylo zde předřečníkem na to poukázáno, jak komplikováno je často zjištění nákladů výroby, a musím konstatovat, že vypočítávání nákladů, vypočítávání režie a vypočítávání spravedlivého nároku na zisk je v praktickém životě u soudů tou nejtěžší stránkou celého rozhodování, a zde vidíme právě tu osudnou vadu, že soudce-laik neuzná-li práva, má rozhodovati o přiměřenosti cen, a spatřujeme v tom nedostatek celého zákona, že pojem přemrštěnosti cen nebyl jasně a obecně srozumitelně v tomto zákoně vyjádřen. Já jsem již pravil, že nebojím se toho a uvážíme-li, co řekl zde pan ministr spravedlnosti dr. Veselý, že se postará o to, aby soudci poučovali soudce-laiky, aby je důmyslně vedli a aby jim náležitým způsobem vše vysvětlili, pak očekávám, že i tato pochybnost, kterou zde máme, bude v budoucnosti odstraněna, ale samozřejmě jen cílevědomým vedením se strany justice a našich soudců. A tu bych činil apel na našeho ministra spravedlnosti, aby k těmto laickým soudům vyslal pouze nejlépe kvalifikované soudce. Mohu jako praktik zde konstatovati, že se to bohužel často neděje a že právě k těmto cenovým soudům byli často vysíláni soudci, kteří dostatečné kvalifikace naprosto nemají.

Jsem tudíž toho názoru, že jenom tehdy tento zákon splní svůj úkol, když netoliko správa justiční, nýbrž i veškeré jiné složky občanské, jak politické, tak sociální - budou poučováním k tomu působiti, aby soudcové-laici v tomto laickém soudnictví byli na svém pravém místě.

Další naše pochybnost týká se toho, že vlastně v tomto zákoně není jasně a obecně srozumitelně vystižena podstata, co vlastně předražování jest.

Velectěné Národní shromáždění! Nejde mi o to, aby vyhraněním přesným toho, co vlastně předražování jest, chráněni byli praví keťasové, kteří jsou stínem každé války a které nezastaví v jejich počínání ani trest smrti. Jedná se však o ony široké vrstvy obchodníku a výrobců, kteří si chtějí poctivě počínati a chtějí jen žádat poctivý zisk, na který mají přece dle zákona nárok, a jedná se o to, aby tací obchodníci a výrobci nebyli proti své vůli a svědomí, jedině z neznalosti zákona uvrženi v trest a zkázu své cti a majetku. Bohužel musím to vytýkati celému zákonu, že podstata, co jest předražování, i v tomto zákoně není jasně vytčena. Netajím se tím, že jsou to hrozné obtíže a jako člen právního výboru musím se k tomu přiznati, že nemůžeme zde právnímu výboru vytýkati, že by snad něčeho opomenul. Jest to strašně těžká otázka, stanovení právě této podstaty. Staré soudnictví bojovalo právě s tou obtíží, že podstata, co jest předražování, nebyla dosud jasně a obecně srozumitelně vystižena. Následky toho jevily se přímo hrozné, znalci se v potu tváří namáhali, aby vystihli při tom, co jest předražování, co jest přemrštěná cena. A když se konečně podařilo dokázati obviněnému, že nebyl si vědom té nadměrnosti ceny, byl osvobozen. Platilo dosud dogma výrobních nákladů a v našem novém zákoně není zde bohužel jasně stanoveno, zdali ten výrobní náklad dále platí, naopak je to přenecháno volnému uvážení soudu, kdy jest cena přemrštěná a kdy nikoliv. Pravil jsem, že přesné stanovení této podstaty jest nesmírně těžké, ale opětně doufám, že, bude-li justiční správa správně a cílevědomě postupovati a vyšle-li nejlepší své soudce, pak tito naši soudcové tyto vady tohoto zákona, hlavně vady té definice, co jest vlastně předražování a přemrštěné ceny, vynahradí tu těžkost stanovení správné definice, která by nebyla ani akademická, ani gumou, která by se dala různě interpretovati.

Bylo zde předřečníkem poukazováno na to, že si neslibuje od tohoto zákona příliš mnoho. Dle mého názoru poměry lichevní jsou tak hrozné, že každý krok, který přinese jen nepatrnou nápravu v těchto lichevních poměrech, jest vítati, a my tento zákon vítáme protože jsme přesvědčeni, že přece aspoň malou nápravu těchto hrozných poměrů přinese. Proto vítáme tento zákon a proto pro tento zákon budeme hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Řečnická listina je vyčerpána, debata je skončena. Přeje si pan zpravodaj slova k doslovu? Je tomu tak. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Bouček: K vývodům prvního řečníka strany národně demokratické uvedl bych toto: Obavy před nějakým zpolitizováním proto nejsou, že soudci podle § 21. dáno jest hojně osob k výběru.

V § 21. praví se: "V obou posledních skupinách budiž vzato po dvou ženách. Pro každou skupinu buďtež jmenováni dva náhradníci, bydlící v sídle soudu. Jmenování děje se ve všech skupinách výběrem z osob, navržených odborovými organizacemi skupiny, o kterou jde, a není-li jich, politickými organizacemi týchž skupin." V každém okresu bude jistě takových odborových a politických organizací hojně. Není přemrštěno, řeknu-li, že není okresu, ve kterém by nebylo aspoň nějakých 10 politických a 10 odborových organizací. Každá ta organizace může navrhnouti 20 až 30 osob, takže soud bude si vybírati z počtu 200-300 osob 24 přísedících, kterých potřebuje. Nevidím tudíž pražádné obavy, když bude uzákoněn § 21. v tom znění, v jakém jest navržen. Navrhuji tudíž slavnému Národnímu shromáždění, aby dodatek p. kol. Matouška, a sice první k této osnově, zamítlo.

Rovněž prosím, aby zamítnut byl druhý dodatek, tykající se omezení platnosti zákona. Pan navrhovatel myslí, že nám před cizinou uškodí, když nedáme tomuto zákonu pečeť výjimečnosti. Cizina bojuje proti válečné lichvě stejně jako my a my nejsme v horší pozici, než jest právě cizina. Nevidím tudíž pražádné příčiny, proč bychom měli platnost zákona tímto způsobem omezovati a prosím tudíž, aby také tento dodatek byl zamítnut.

K vývodům druhého řečníka strany národně-demokratické uvedl bych toto: on jednoduše vybírá z různých paragrafů různou terminologii a přehlíží, co v určité skupině muselo býti vyznačeno. O ceně doma obvyklé mluví se v § 9., kdež jde o předražování, a bylo nutno něco takového zde vysloviti. Prosím račte uvážiti:

"Kdo při nákupu předmětů potřeby, jež hodlá zciziti, přeplácí prodavačem požadovanou cenu, nebo, nepožaduje-li se určitá cena, úředně stanovenou cenu, není-li tu však takové ceny, až dosud obvyklou cenu, potrestá se......"

To jsou přece nejhnusnější případy, které vůbec lze si mysliti; aby někdo mohl vytěžiti, přijde a vyhání uměle cenu tím, že řekne: "Ty žádáš ode mně 50 hal., já ti dám 1 K" a bude to prodávati za 1˙50 K, jen aby se udržela cena hodně vysoká. Tedy opravdu nechápu, jak může někdo vystupovati proti takovému ustanovení zákona a jak může se někomu zdáti toto ustanovení nějak nejasným. To jest k § 9.

O cenách maximálních mluví se v § 6. My rozlišujeme překročování nejvyšších cen, které znamená požadování, zřejmě přemrštěné ceny. Když jest stanovena maximální cena úředně na 1 K a někdo žádá 1 K 2 h., dopouští se trestného činu, stanoveného v § 6., ale proto nemusí ještě býti žádným tak těžkým zločincem, jako ten, kdo se dopustil trestného činu, zařazeného do skupiny o předražování. Tu myslím, že vůbec nedá se vystihnouti nijak blíže ten pojem zřejmě přemrštěné ceny, ale že také každý člověk dobré vůle a zdravého rozumu docela dobře rozezná, co je to zřejmě přemrštěná cena. Já bych panu řečníku položil prostě otázku; když obyčejně se prodává 1 kg másla za 50 K a teď někdo požaduje 200 K, je-li on v pochybnostech o tom, že to jest zřejmě přemrštěná cena, či-li nic? A požaduje-li někdo 51-52 K, musí si každý říci, že to zřejmě přemrštěná cena není. Vidím jen, že tu jde o úmyslné takové vnášení nejasnosti do zákona, kde nejasnosti v tomto směru není. Ale ovšem pochopuji stanovisko dotyčného pana řečníka, když si přimyslím to, co mluvil proti ústřednám. Já věřím, že se to do programu strany, jménem které mluví, dobře nehodí. Ale již bylo se strany tak rozvážné representace sociálně-demokratické strany na to poukazováno, že jest to svrchovaná nesvědomitost a státu přímo nebezpečné, jestliže se tento nynější způsob hospodaření takovým způsobem podrývá. Když uvážíme, že kožařská ústředna byla rozpuštěna dne 1. října t. r. a že od té doby stouply ceny o 150 %, tedy myslím, že každému člověku, kterému nejde jen o pouhou agitaci, musí býti zjevno, že dnes ústředen prostě šmahem zbaviti se nemůžeme. My se jich také nezbavíme, třeba to ovšem straně, jejíž mluvčí zde se o to zasazoval, šlo proti srsti. Nám jsou zájmy státní mnohem bližšími, než-li zájem kterékoliv strany jednotlivé. (Výborně!)

Předseda (zvoní): Přistoupíme k hlasování. Prosím pány o zaujetí míst. Dám hlasovati tímto způsobem:

Poněvadž byl podán pouze pozměňující návrh pana kol. dra Matouška k § 21. v prvém zákoně, dám hlasovati při prvém zákoně nejprve o §§ 1.-20. podle zprávy výborové, na to dám o § 21. až k větě páté hlasovati podle zprávy výborové. Na to dám hlasovati o návrhu pana kol. Matouška a, kdyby byl zamítnut, pak teprve o příslušných větách podle zprávy výborové. Na to bych dal hlasovati o §§ 22,-31., jakož i nadpisu zákona podle zprávy výborové.

Při zákoně druhém dal bych hlasovati o čl. I. a sice o všech 26 paragrafech, při nichž není žádných pozměňujících návrhů. Na to bych dal hlasovati v čl. II. nejprve o větě, která jest obsažena ve výborové zprávě, na to bych jako o doplňku dal hlasovati o návrhu kol. Matouška, pak bych dal hlasovati o čl. III. a nadpisu zákona podle zprávy výborové.

Není proti tomuto způsobu hlasování nějakých námitek? (Nebyly.) Není jich, dám hlasovati takovým způsobem, jak jsem právě uvedl.

Kdo souhlasí při zákoně prvém s §§ 1.-20. podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. §§ 1.-20. incl. jsou schváleny.

Kdo souhlasí v § 21. s prvními čtyřmi větami od slov "Přísedící" až k slovům "v sídle soudu"?

Kdo souhlasí s tím podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. Odstavec tento až k slovům: "v sídle soudu" je schválen.

Teď dám hlasovati o nahrazení dalších vět větami: "Přísedící jmenuje předseda lichevního soudu podle vlastních znalostí okresu, vybere svědomitě osoby nejvhodnější. Při vybírání osob nechť vyžádá si předseda lichevního soudu dobrozdání odborových nebo i jiných organizací těch skupin, z nichž má přísedící jmenovat", podle návrhu kolegy dra Matouška.

Kdo s tímto pozměňovacím návrhem p. dra Matouška souhlasí, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest menšina, návrh jest zamítnut.

Kdo souhlasí teď s příslušnými větami, a to začínajícími: "Jmenování děje se...... až vhodné osoby", podle zprávy výborové, prosím, aby povstal. To jest většina. Příslušné věty jsou schváleny. Kdo souhlasí také s druhým odstavcem ve smyslu zprávy výborové, prosím, aby povstal. (Děje se.) To je většina. Také druhý odstavec § 21. ve smyslu zprávy výborové jest přijat.

Kdo souhlasí s §§ 22.-31. ve smyslu zprávy výborové, jakož i s nadpisem zákona, prosím, aby povstal. (Děje se.) To jest většina. §§ 22.-31., jakož i nadpis zákona jsou schváleny.

Přistoupíme hned ke druhému čtení.