Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda: Dodatečně sděluji, že jako zástupce ministerstva spravedlnosti dostavil se pan sekční chef dr. Polák.

Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému v listině řečnické, p. kolegovi dru Rolíčkovi.

Poslanec dr. Rolíček: Slavné Národní shromáždění!

Musím, bohužel, připojiti se k úvodním slovům kolegy Hrizbyla a prohlašuji, že vzhledem ke krátkosti vyměřeného času omezím se pouze na některé momenty kriminálně-politické a kriminálně-filosofické, které tvoří duši celého tohoto zákona.

Vůdčí problém obou dvou osnov předloženého zákona jest prostý. Jest to snaha, čeliti výstřelkům, které směřují proti zásobování obyvatelstva, které ohrožují vnitřní mír, tak nezbytně nutný pro evoluci, a které jeví se býti tudíž v pravém slova smyslu útokem na lidskou společnost a na stát.

Obě osnovy nutno upřímně a bez jakýchkoliv výhrad vítati. Ony jsou v pravdě možným činem, velkým osvobozujícím gestem, které podnikla vláda s ministrem spravedlnosti v čele. Jest nejvyšší čas, aby proti lichvě, tomuto nejkrajnějšímu výstřelku všech velkých nepřístojností, které zplozeny byly válkou, podniknut byl rozhodný krok.

Problém, o jehož řešení osnova zákona usiluje, je ve svých sociálních funkcích jednotný. Není však pochybností, že vnější forma právní tohoto problému je mnohotvárná.

Uhelným kamenem všech ustanovení materielně-právní osnovy zákona je snaha, potlačovati nejkrajnějšími prostředky lichvu, t. j. požadování cen zřejmě přemrštěných. Od 14 dnů do 20 let a peněžitými tresty do 2 milionů korun a dalšími zostřeními trestu chce osnova zákona stíhati tyto nejhrubší formy nepřístojností proti zásobování širokých vrstev lidových.

Tak přísný trest je možný a je také přípustný již z toho důvodu, poněvadž osnova sama činní rozdíl mezi požadováním cen zřejmě přemrštěných a mezi prostým přestupováním cen normovaných, mezi tímto přestupováním cen maximálních a jinak stanovených, z toho důvodu, poněvadž je si vědoma, že problémem normování cen nebylo zde vyřčeno poslední závěrečné a neodvolatelné slovo v otázce úrovně cen vůbec. Zákon nemohl neviděti, že problém jednotné ceny maximální, nebo ceny přejímací, nebo směrné není s matematickou jistotou vůbec řešitelný. Nemohl přehlédnouti, že pro jednotlivé předměty potřeb nebyly nejvýš přípustné nebo běžné ceny stanoveny a nemohly ani býti stanoveny na základě úvah hospodářsko-politických, výrobně-politických, nýbrž že v mnohých případech byly stanoveny a musily býti stanoveny na základě momentu konsumně-politických a hospodářsko-sociálních. Za další, stejně těžký delikt, jako požadování cen zřejmě přemrštěných označuje právem osnova odnímání potravin lidské spotřebě z důvodu zištnosti jejich kažením, ničením, skupováním, omezováním výroby a řetězový obchod. Na tyto delikty uvaluje osnova stejně těžké tresty jako na přemršťování cen, jako na požadování cen zřejmě přehnaných, a to plným právem, neboť tyto zločiny možno označiti ze všech zločinů, jež zplodila válka, za nejtěžší, poněvadž nejtíže ohrožují zásobování samé.

A stejně trestny jsou pro osnovu zákona materielního zločiny přeplácení cen těmi, kdo předměty denní potřeby dále chtějí prodávati. Opětně úplně právem, neboť přeplácení jest jen jiná forma požadování cen zřejmě přemrštěných, ale ve svých hospodářsko-sociálních důsledcích forma daleko nebezpečnější, než předražování samé, poněvadž při prodeji konečném jest zřejmo, že ten řetěz dospěl ke svému poslednímu článku, kdežto při přeplácení těmi, kdo dále chtějí prodávati, pravděpodobně ten článek řetězu teprve začíná. (Výborně!)

A za těmito delikty následují smlouvy za účelem zdražování, za účelem přemršťování cen, trestné od šesti měsíců až do pěti let, a pokutami peněžitými až do jednoho milionu korun.

O zvrhlosti takových smluv, takového zneužívání práva smluvního, které má sloužiti k vyrovnání hospodářských zájmu mezi různými sférami individuelních zájmů hospodářských, rovněž nepotřebuji šířiti slova.

Konečně stíhá osnova trestem zastavení a omezení veřejného prodeje předmětů za tím účelem, aby předměty potřeby z důvodů zištných nebyly schovávány a aby potají bylo jimi obchodováno.

Tato ustanovení jsou nutným doplňkem ustanovení předchozích, poněvadž jsou zvláštní formou, která má znemožňovati lichvu: předražování, požadování cen zřejmě přemrštěných.

Toto ustanovení tvoří první skupinu opatření osnovy zákona materielního, jež se týkají jednak cen předmětů potřeby, jednak úmyslných a přímých útoků, jež ohrožují zásobování obyvatelstva předměty potřeby.

Avšak zákon plným právem nespokojuje se pouze zaujetím stanoviska proti této skupině deliktů. V druhé skupině jsou ustanovení, která sledují nikoliv negativní cíl minimální politiky, nýbrž která staví se na stanovisko positivní a která chtějí přímo zabezpečiti zásobování obyvatelstva předměty potřeby. Sem spadá především ustanovení, namířené proti zatajování zásob, jež podléhají oznámení, sem spadají ustanovení o úmyslném porušení povinnosti dodávkové, založené na platném příkaze úředním, sem spadají ustanovení, založená na smlouvě s veřejnými úřady, anebo s orgánem veřejným úřadům rovnocenným.

Dále spadají sem úmluvy více zúčastněných, kterými spáchán má býti jeden z těchto dvou uvedených deliktů.

Nutno zdůrazniti, že plným právem na takovéto úmluvy opět klade osnova materielního zákona trest zvýšený, přísnější, vyhrožující trestem na svobodě od 6 měsíců do dvou let a peněžitou pokutou, která stupňována v konfiskaci jmění.

O tom není nejmenší pochybnosti, že problémy této druhé skupiny jsou daleko těžší že stanoviska kriminálně-technicko-juristického, než problémy skupiny první.

Mám na zřeteli, jako příslušník strany, jež hájí zájmy zemědělského lidu, především zemědělce. A tu při trestném zatajování zásob, jež podléhají povinnému oznámení, jest zřejmo, že musejí býti splněny určité předpoklady, nejen morální, nýbrž i materielně-právní. Vždyť zatajování zásob může se také státi bez úmyslu zištného. V této poušti lidského egoismu, který byl zplozen válkou, můžeme také poukázati na časy, kde zatajení zásob stalo se z důvodů ryze sociálních, z důvodů altruistických! Nesmíme zapomínati, že zemědělec má nejen právní, nýbrž i mravní, ale také hospodářskou povinnost, uživiti především sebe a členy své rodiny a všechny osoby, které u něho jsou zaměstnány a u nichž zásobování není aktem jednostranné politiky konsumní, nýbrž též aktem politiky výrobní. A v těchto jednotlivých případech, které budou ovšem tím řidší, čím dokonaleji bude fungovati aparát veřejné správy aprovisační, bylo zajisté zatajování zásob obranou proti nesmyslným, nespravedlivým předpisům, které nejen sahaly, mluvím o jednotlivých případech, na to, co zemědělci podle psaných předpisů a podle nepsaných, ale neméně závažných důvodů mravních mělo a musilo býti ponecháno, nýbrž sahaly v jednotlivých případech na to, čeho zemědělec prostě neměl.

A totéž platí o úmyslném porušení povinnosti, dodávati na základě platných nařízení úředních.

Také tato trestní ustanovení musí býti prováděna s plnou přísností, o tom není nejmenší pochybnosti. Vyžaduje toho velká doba, která nepřipustí ohledu na žádnou skupinu interesentů, ať je to skupina jakákoliv. Ale současně musíme míti vždy na paměti, že tato trestní ustanovení jsou pouhým závětím a že předvětí tohoto výroku trestního musí býti vyřčeno veřejnou správou aprovisační, má-li dovětí, vyhlášení trestu, prohlášení trestnosti činu, býti možným, má-li soud míti tolik morální autority, aby přísný rozsudek mohl skutečně vyřknouti.

Dva problémy předražování nebyly v této osnově zákona řešeny a odkázány byly do zvláštních resolucí. Já opět prohlašuji, že pro krátkost času nemohu se dotknouti zejména myšlenky, kterou se stanoviska etiky všeobecné úplně dobře chápu, aby i ojedinělé výstřelky, které se jeví při předražování práce, byly stíhány, či lépe řečeno, aby jim bylo zabráněno.

Ovšem nemohu si zatajiti, že jádro tohoto problému netkví v mechanických opatřeních trestně právních, nýbrž souhlasím s předřečníkem panem kol. dr. Soukupem, že jádro tohoto problému tkví v problému pro dělnictvo nadmíru důležitém, ale také velmi nesnadném: v problému koaliční svobody a všech jejích dalších konsekvencí, z nichž ne poslední jest otázka bojovných prostředků organizací dělnických.

Avšak chovám pevnou naději, že první krok na této, nikoliv negativní, nikoliv zastrašující cestě, nýbrž na cestě positivní, na cestě řešení vývojového byl již učiněn, a vzpomínám si, že jsem před 10 lety pozdravil z Ameriky tuto první vlaštovku, která hlásala první poselství sociálního míru na zemi, k němuž, věřím, po velkých výsledcích v oboru sociálním, které přivodila světová válka, jsme se zajisté přiblížili.

Již z přísnosti trestu, kterou jsem zde stručně nastínil, jakož i z mnohotvárnosti těchto trestů jest zřejmo, že zákon odhodil všechnu tradici kriminálně politickou a kriminálně filosofickou a že se postavil na vlastní, svéráznou filosofii kriminální, kterou postavil úplně do služeb cíle, jejž sleduje. Nepotřebuji zvláště zdůrazňovat zostření trestu, který může býti stupňován v trest smrti v případě uvalení stanného práva, v konfiskaci jmění, odnětí živnostenského oprávnění, zavedení nuceného dozoru, pranýřování atd.

Z této mnohostrannosti a z této přísnosti trestu je zřejmo, že osnova vrací se od poslední akademické fáze ve vývoji kriminální politiky a kriminální filosofie, v niž Liszt a Bindnig zaujímají takové význačné místo, zpět přes Merklovu filosofii trestu, který klade tak nesmírnou váhu na úměrnost mezi vinou a trestem, do doby prvních jednostranných, útočných theorií kriminálně-politických. Avšak ani z těchto starších theorií nestaví se osnova na stanovisko theorií Herbartovy mravní odplaty, nestaví se na stanovisko Kantovy odplaty právní, na stanovisko Heglerovy theorie dialektického procesu porušení práva, odmítajíc Kohlerovu theorii usmíření. Ona staví se s vášnivou upřímností na stanovisko Bauerovy theorie výstrahy a Grolmanovy theorie napomenutí, zejména však na stanovisko Feuerbachovy theorie psychologického donucení, které má přidržeti občana k tomu, aby konal své povinnosti. Pružinám lidských pudů překypělých, slepých nebo zvrhlých, má býti čeleno vědomím, že to, co libého očekává pachatel za spáchaného skutku, vyváženo je daleko tím, co pachateli hrozí.

To je síla předloženého zákona materielně-právního, avšak v určitých směrech také jeho slabost. Je nutno přísných sazeb zákona bezpodmínečně s krajní přísností používati.

Avšak v žádném případě nesmí míti použití nejpřísnější sazby zřejmou značku vědomě chtěného bezpráví.

I nejpřísnější rozsudek soudu musí hodnotiti Merklovu filosofii trestu. Rozsudek musí býti fakticky i právnicky pravdivým, stejně jako musí býti etickou pravdou zákona, který trestem hrozí, souhlas tohoto zákona s reálnými silami, které stávají a působí v národě a jež jsme zde ohledně materielního právního zákona jednomyslně všichni konstatovali.

Avšak jako není libovolným spojování mezi vinou a trestem, tak i stanoveny jsou přesně druh a míra trestu. I zde musí zákonodárná a soudcovská moc směřovati k tomu, aby zkondensovala úsudky lidu, a musí si býti vědoma, že jen takový rozsudek, který jeví se dle těchto úsudků lidu samotného spravedlivým, je také rozumný a účelný.

Tyto obtíže nedolehnou na soudy lidové při souzení notorických lichvářů, kde není zapotřebí býti skrupulosním. Ony však dolehnou na soudy lidové v rozsuzování případů, kde se jedná o zjištění hranice mezi pouhým překročením běžných cen normovaných a požadováním cen zřejmě přemrštěných, při posuzování právní i mravní vymahatelnosti povinnosti oznamovací a dodávkové, z platných předpisů i individuelního příkazu vyplývající.

V těchto případech musí býti splněny ony morální, právní a hospodářské předpoklady veřejné správy aprovisační, o nichž jsem se zde zmínil.

Bude věcí soudů lidových, aby přísnosti zákona korigovaly bedlivým zkoumáním těch předpokladů. A nebude-li těch předpokladů, bude-li nutno odsouditi dle přísnosti zákona hříšníka tuctového, nikoliv rafinovaného, zlobného, který míří na kořeny společnosti lidské, nýbrž hříšníka z nevědomosti, pak chovám naději, že nový zákon o podmíněném odsouzení bude skýtati možnost, aby tyto nevyrovnatelné příkrosti zákona byly zmírněny.

Jest pravda, že nová osnova zákona zevně jeví se jako pouhá rekonstrukce nařízení z r. 1917. Mezi ní však a mezi nařízením císařským z r. 1917 jest velký, přímo nebetyčný rozdíl. Morálka této osnovy jest právě úplně jiná, než toho nařízení císařského. Nařízení císařské neobíralo se bídou lidskou, ono nevyprýštilo z toho všeobecného přesvědčení morálního, že stav, který zde zavládl, jest neudržitelný, nýbrž ono mělo se státi pouhým nástrojem bídné, nejbídnější správy státní, která kdy existovala, pro další vedení války, pro prodlužování a udržování těchto hrůz válečných.

To jest podstatný rozdíl mezi novým zákonem a starým nařízením císařským a to jest zároveň vyvrácením výtky nepokrokovosti, která by zlomyslnými kruhy mohla býti činěna zákonu, jakoby zákon ten znamenal zhoršení těch bídných poměrů toho bývalého nešťastného Rakouska.

Avšak při tom při všem vidím i v tomto zákoně přes jeho přísnosti a krutosti a děsivý tón, který mluví ke všem občanům, vidím i v něm probleskovati optimismus.

Jest to proklamování a uznávání jeho přechodného rázu.

Věřím, že ustanovení tohoto zákona nebude zapotřebí formálně suspendovati zvláštními zákony, věřím, že dříve, než formálně zákon konstatuje, že zmizely předpoklady pro použití tohoto zákona v praksi, hospodářským a sociálním vývojem stávati se budou zločiny zde uvedené čím dále tím řidčími.

Věřím, že nebudeme musiti na to čekati příliš dlouho, neboť věřím v génia národa, který několik set let vydán byl těžkým zkouškám, věřím v republiku tohoto národa, v její bohdá lepší a šťastnější budoucnost. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo si vyžádal pan ministr spravedlností dr. Veselý. Uděluji mu je.

Ministr spravedlnosti dr. Veselý: Vážené Národní shromáždění!

Ve veřejnosti bylo tvrzeno, že vláda tyto předlohy podává za tím účelem, aby svalila odpovědnost za vykonávání lichevních zákonu na činitele jiné, laiky, kteří mají býti také soudci lichevními. Ubezpečuji vás, že nám nešlo o to, abychom svalili odpovědnost na živel laický, nýbrž my jsme si vědomi, že tyto zákony ukládají soudu příliš velkou moc. Vidíte, že tu jde o konfiskaci celého jmění, o správu hospodářství, tedy prostředky zcela neobyčejné, kterými má býti potíráno předražování. V tom případě si byla vláda vědoma, že jest potřebí, aby se laický živel, občanstvo samo zúčastnilo také vykonávání spravedlnosti. Jde tu o týž princip, který jest při porotách. Na těžké zločiny, které rozhodují o životě a smrti, byly zavedeny poroty, poněvadž každý rozumný státník vyžaduje, aby v tak důležitých případech, tak závažných rozhodnutích o životě nebo o jmění občanstva měl účast nejen úředník a nejen soudce, nýbrž aby byl zúčastněn také občan sám. Tedy žádný strach, žádná zodpovědnost, nýbrž pouze vědomí velikého významu tohoto zákona a poskytnutí příležitosti, aby občanstvo mohlo samo přímo zúčastniti se vykonávání této spravedlnosti.

Pan dr. Matoušek uvedl, že lichva nebude odstraněna pouhými zákony, nýbrž poměry hospodářské že tu budou lepší. To je zcela správné a toto mínění jsem již při předložení zákonů také projevil. My jsme si jisti, že žádný trestní zákon neodstraňuje trestného skutku, žádný trestní zákoník že ještě nezamezil páchání trestných činů. Krádež, ač na ni ve středověku byl trest smrti uvalen, přece jen nebyla trestním zákonem odstraněna. Trestní skutky musí býti odstraňovány jinak: morálkou, zvýšením morálky a úkolem těchto lichevních zákonů je právě, aby nespravedlivé konání i tu chtivost zisku, která zaslepuje, to bažení po mamonu stigmatizovaly jako skutky nemravné, jako skutky trestné. A tu myslím, že právě zákonodárce jest nejpovolanějším činitelem, aby vyslovil, co pokládá za nemravnost, co pokládá za skutek, příčící se zájmům státním. Proto byly tyto zákony také předloženy. Tyto zákony právě mají tuto mravní stránku zvýšiti, tyto zákony mají právě vyznačiti, mají na paměť uvésti, jak nebezpečné je počínání všech lidí, kteří podvracejí pořádek u nás, kteří podvracejí mravnost, který ohrožují výživu všeho lidu tím, že denní potřeby životní tolik zdražují. Tedy tyto úkoly mají naše zákony. Jsem si vědom, že neodstraní drahoty, ale budou pomůckou při napravování nynějšího smutného stavu a budou pomocníky k nápravě nynějších zlých poměrů.