Pátek 17. října 1919

Já pak navrhuji, aby tento odstavec zněl:

"Přísedící jmenuje předseda lichevního soudu podle vlastních znalostí okresu, vybírá svědomitě osoby nejvhodnější. Při vybírání osob nechť vyžádá si předseda lichevního soudu dobrozdání odborových nebo i jiných organizací těch skupin, z nichž má přísedící jmenovat."

K odůvodnění tohoto pozměňovacího návrhu uvádím toto:

Předně bych reagoval proti vývodům pana referenta, který řekl, že prý nebude vadit, když tu bude určitý politický vliv, a dále uvedl, že prý tu musí býti spotřebitelé i výrobci a že by bylo nevhodno a ne dobré, kdyby tam byla jen jedna vrstva. Proti tomu můj návrh nesměřuje. Mne jde pouze o to, aby soudce nebyl vázán na to, co mu odborové, po případě politické organizace navrhnou. Já bych měl tolik důvěry v soudce, že on právě podle znalosti svého okresu, když se poradí s těmito odborovými, po případě i politickými organizacemi, vybere si nejzpůsobilejší a ty lidi, kteří těm poměrům v okresu nejvíce rozumějí. Jest v tom přece veliký rozdíl, když přísedící soudce laik, který byl jmenován, ví, že tam byl dosazen vlastní svou organizací, jak on bude souditi, než když by sám ho soudce jmenoval a on by tu stál jako soudce lidový, nestranným soudcem jmenovaný. Na doklad toho, že nejsem osamocen v tomto názoru, uvádím dobrozdání obchodní komory plzeňské, která má rovněž pochybnosti v těchto věcech, a dovolím si přečísti ten passus z petice, která nám, ovšem pozdě, byla zaslána, když již jsme měli osnovu přijatou v právním výboru.

"Ustanovením tím politickým organizacím zaručuje se tím na složení soudu lidových; zbývalo ještě, aby v zákonu bylo určeno, podle jakého klíče má se jednotlivým stranám politickým dostati zastoupení při obsazování lidového soudu".

I na ten klíč došlo v právním výboru, kdež bylo projeveno přání, že soudce má hleděti k návrhům všech politických organizací, aby nebyly protěžovány určité strany.

"Ustanovení toto jest vůbec příznačné pro veškeré nynější naše poměry. Není dosti na tom, že veřejný život náš jest stranickou politikou úplně prosáklý a rozháraný, podle tohoto ustanovení na příště má stranická politika také zasahovati do soudnictví, které má stíhati lichvu. Soudy byly až dosud ušetřeny - a jistě v zájmu dosud zbývající autority státní - veškerého vlivu politických stran. Na příště i to má přestati. Nebude již patrně na příště hlavní úlohou soudu, aby objektivně zjistil, zdali určitý trestní čin byl spáchán čili nic; nejdůležitější otázkou bude, kdo bude soudící a kdo bude souzen. Proti tomu, aby trestání lichvy a aby soudnictví vůbec takovýmto způsobem bylo zatahováno do zápasu politického stranictví, musíme se co nejrozhodněji ohraditi, jde-li nám opravdu pouze o zájem věci a o zájem státu. Třídní justici otevírají se tím dvéře dokořán." Tedy, dobrozdání organizace odborové, které bychom měli také respektovat. Já jsem již své stanovisko při cenových soudech zde uvedl a nebudu se tedy o této věci dále rozšiřovati. Tím své odůvodnění ohledně tohoto pozměňovacího návrhu končím.

Druhý pozměňovací návrh týká se druhé části zákona, materielní části, kde žádáme, aby zákon byl časově obmezen. K tomuto návrhu vedly mne tyto úvahy: Čím krutější je zákon, čím krutější tresty, tím spíše je, myslím, odůvodněno, abychom tomuto zákonu dali ráz výjimečnosti, abychom řekli, že se tu nejedná o zákon, který by měl platiti trvale, nýbrž jen na dobu přechodnou. My připouštíme konfiskaci majetku, - před kterýmžto trestem se hrozí sám universitní profesor dr. Miřička, - protože doba dnešní je tak výjimečná, že i nejkrutější tresty nejsou dosti kruté, aby odstranily toto zlo. Ale přece jen bych žádal, abychom již k vůli zahraničí, k vůli tomu, jak na nás ostatní státy hledí, dali tomuto zákonu ráz provisornosti. A nejen tuto, také ústavně-právní stránku má tento můj návrh na mysli.

Zákonem z r. 1873 č. 120 ř. z. připouští se suspense porot pouze na rok a my tímto zákonem dáváme k souzení lichevním soudům lidovým i ty delikty, které by byly dle zák. z 23./5. 1873 č. 119 ř. z. patříte před porotu. Jestliže my to činíme, můžeme to podle stát. zákl. zákona o moci soudcovské z 21./12. 1867 č. 144 ř. z. činiti právě jenom obmezeně, na rok, což jedině připouští zákon z r. 1873. Tedy již také z těchto ústavně-právních důvodů byl bych nerad, abychom tímto zákonem porušili ústavu. Můj návrh tedy zní: že se platnost zákona omezuje na rok, a že ministr, když nezmění se poměry, má právo, nařízením na další rok platnost zákona prodloužiti.

Vážené Národní shromáždění! Doufám, že za dva roky budeme přece opět v normálních hospodářských poměrech, a povinností naší bude, abychom jinými hospodářskými opatřeními udělali ve státě našem pořádek. Ostatně zůstane tu Národní shromáždění, zůstane tu přece náš sněm, který bude moci, když by se poměry ani po dvou letech nezměnily, přikročiti k tomu, aby nově zavedl zákon, který ostatně beztak po dvou letech, i kdyby poměry se nezměnily, vyžadovati bude jistě určitých oprav. Z tohoto důvodu tedy žádám, aby Národní shromáždění i na tento pozměňovací návrh přistoupilo. Klub náš jinak bude hlasovati pro navrženou osnovu, jak ve výboru byla přijata, a prosím, aby Národní shromáždění i moje pozměňovací návrhy přijalo. Tím končím. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Hajn: Slovo má kol. Hrizbyl.

Posl. Hrizbyl: Vážené Národní shromáždění! Především pro svoji osobu prohlašuji, že nesouhlasím s debatou tak krátce vytknutou, že v tak důležitém zákonu, na který čeká tisíce obyvatelstva, nebylo možno snésti řadu dokladů a námětů, jež by snad měly vliv na příslušné neblahé poměry. Poměry, zaviněné všeobecnou demoralizací, majetková bestie řádí úžasným způsobem mezi lidem a dnes sněmovna předkládá zákon, jakož i změnu onoho zákona, ve kterém se míní omezovat řetězový obchod, jakož i nekalé zvyšování veškerých životních potřeb. Klesání cen jest odvislé, jak již vážený pan referent velmi pěkně vystihl, od nabídky a poptávky.

U nás, bohužel, jest stálá poptávka a žádná nabídka. Já jsem si vzal za zvláštní úkol, snésti řadu vážných důvodů, jak se obchoduje a zdražuje. Míním mluviti pro okna, míním mluviti pro venek, aby se tito činitelé, kterým můj referát patří, postarali a záhy, pokud se dá, učinili nápravu. Jsem povinen snésti řadu dokladů, na př. prvý doklad: Nadává se a odsuzuje se všeobecně drahota látek. Příčina zde vězí následovně: U nás stojí čistá vlna 55-60 K, v jižním Rusku 20 až 25 K na místě, ale se strany činitelů povolaných dělají se největší překážky těm, kteří chtějí poctivě se starati o její přívoz, z nevysvětlitelných důvodů. Lid se bouří, že nemá v čem choditi, látky jsou nepřístupné malému lidu ke koupi a jest zde vidno, že v této věci jest možno učiniti velmi dobrou nápravu.

Kůže, boty, jak je vám známo, stoupnou v krátkém čase nejméně o 50 %. (Posl. Zemínová: Pěkně děkujeme!) Podešví by ještě bylo, ale vrchních kůží není. Box např. u nás není k dostání, ale jest možno koupiti ho v jižním Rusku za 8 K anglickou stopu; u nás stojí 12 až 30 K a k tomu ještě vůbec není k dostání. Lidem, kteří jsou schopni říditi mezinárodní obchod, se bohužel v republice dělají různé překážky a dokonce se podezřívají, a zatím pletou se do obchodu lidé, kteří vůbec nikdy před válkou, ani po válce o obchodu neměli zdání. Doporučuji, aby ministerstvo obchodu věnovalo větší péči právě těmto zahraničním obchodům, které jedině mohou přivoditi snížení cen.

Račte prominouti, řeknu-li jeden zajímavý případ. Nemohu se ubrániti, jest to loyální projev, ale komise, které se vysílají za hranice, aby navazovaly styky, buďte především vypraveny representačně i finančně, ale i schopnými lidmi a talentovanými činiteli. Ale ministerstvo financí jim dává do prodeje sacharin, aby z toho kryly svoji režii. Dle mého mínění se takto velmi špatně tam representují.

Ale také v ohledu textilním jsem povinen přinésti do diskuse trochu zajímavosti. Dovozní právo dostanou jen někteří lidé a jen některé firmy. Dováží se zboží do republiky, které bych dle mého mínění a na moje čisté svědomí do republiky přivézti nenechal, na př. etamíny, chiffony, opaly a vůbec přepychové zboží, které není pro lidové vrstvy, nýbrž jen pro buržoasii, a ta dle mého mínění má přece jen lepší zásoby, než chudina. Prosím, dovážeti kaliko, plátno, jakož i jiné potřeby, které by se daly pro široké vrstvy lidové upotřebiti, není dovoleno, a jen to by mělo vliv, že by se jich veliká část navezla, na poklesnutí cen. Dělnictvo, úřednictvo a vůbec malí lidé opatřili by si dnes levnější prádlo, když jsou nyní bez něho.

Nutno přidržeti v této debatě též textilní průmyslníky, jak kalkulují, prodávají a vydělávají. Textilníci především nemohou se spřáteliti s malým ziskem a stále kalkulují s ohromnými zisky, které by pro tuto dobu neměli dělati. Výrobci jest povoleno úředně 1000 % režie, ale továrník se ještě s tím nespokojuje, on si připočítává 60 % k tomuto celému obnosu čistého zisku a připadá mu na jednom metru 3-4 K zisku, kdežto dělník má na 1 m na mzdě 20 h.

To, prosím, přednáším z toho důvodu, aby se neřeklo, že jest zde lichva prací, že snad textilní dělnictvo zaviňuje, že stoupají veškeré textilie; konstatuji, že továrníci nejsou spokojeni s menším obnosem, nýbrž s obnosem více než 60 %, a máme případy, že vydělají až 6 K na jednom metru. Zásada, hodně vydělati, jest přece dnes nepřípustná, ale měl by každý obchodník vzíti zřetel na to, že jen občanský zisk, z kterého by udržel podnik, jest možno doporučovati, má-li náš stát vybřednouti z neblahých poměrů.

Malý důkaz. Jistý továrník žádal za potištěné, bílé molino K 14˙- za 1 metr. Sám jsem jej upozornil na trestní konsekvence. Hned slevil 4 K a ještě později se v jisté místnosti podřekl, že dost vydělal. Textilní průmyslníci nesmějí zneužívati této hrozné bídy, aby vyháněli ceny zboží, a zejména by měli prodávati reelním obchodníkům a ne kde komu, kdo třeba se nikdy ani obchodem neživil.

Praktického hospodaření se zbožím by bylo také zapotřebí. Tak malý příklad: Do Prahy jest dovezeno z Italie více než 100 balíku klotu. Tento černý klot, na který čekají krejčí a jiní řemeslníci, aby ho použili za podšívku, prostě se prodá jistému průmyslníku na výrobu prádla. Za tím stojí vysocí státní úředníci jistého ministerstva. (Slyšte!) Tento klot jde do továrny, kde se musí bíliti, nyní doprava tam a zpět, odměna za vybílení, a teď se vás, vážené Národní shromáždění, táži: zač přijde ta košile, zač přijde metr, když této procedury u zboží, určeného pro zcela jiné účele, musí se používati? Pak nelze se diviti zdražení a tomu se vyhovuje k vůli náladě jistého továrníka.

Jiný příklad, jak se zboží zdražuje. Jistá pražská banka, - abych nebyl příliš diskrétní, banka Bohemie, - vyváží zboží z Italie a připočítává čistý zisk 10 %. Proč banka obchoduje a vydělává 10 %? Zúmyslně na to poukazuji, aby se banka nepletla do obchodů, které jí nepatří. Tato banka ono zboží prodá velkoobchodníkům opětně s 10 % výdělku. Velcí obchodníci malým obchodníkům opětně s 10 procenty výdělku a malí obchodníci prodávají lidu také s 10 % výdělku. To jest plných 40 %. Já se ptám, zboží se nesmírně předražilo o celých 40 %, - pane referente, je zde možno použíti zákona o lichvě, když každému dá se dokázati, že občansky koupil, že zde 10 % zisku není přemrštěno a nešťastný ten konsument, který zboží koupil, musel zaplatiti celých 40 %?

Jest zde potřeba u tohoto zboží poněkud se pozdržeti. Dnes lichva řádí v tom, v čem jest čím dále větší nedostatek. Lichva v ošacení a v potřebách látky jest dle mého mínění čím dále tím větší, neboť vláda jaksi vyhověla továrníkům, když dovolila odprodej všech válečných látek do ciziny. Nic bychom proti tomu nenamítali, když by po této stránce stala se náhrada, ale my stojíme před následující situací: svoje zboží nemáme, sklady zásob továren jsou prázdné a my stojíme před následující věcí: továrníci zúmyslně zakalkulovali celou režii závodu. Mají-li 800 stavů, pracují na 200, režii započítají celého závodu, režie jim je přiznána 1000 procentní; nestačí to, přidražují daleko ještě více, výdělek je přemrštěný. Malý člověk nemůže si koupiti.

Nemohu se ztotožniti s p. předchozím řečníkem nár. demokracie dr. Matouškem, který vidí ochuzení pravomoci jaksi soudce, kdyby organizace, lépe řečeno, politické strany připouštěly do takových soudů a porad svoje zástupce, neboť, promiňte, nemůže se tento zákon nikoho tak dotýkati, jako nejširších vrstev lidových, a když ony budou spolusoudci, spolupřísedícími, bude tomu také spíše věřeno a neochuzuje se kompetence soudce, jak zákon na zřeteli má. (Výborně!)

Dovolte mi, abych přešel k jinému artiklu. Dle mých informací uhlí se vytěží 2800 vagonů. Přednostní práva, jako jsou dráhy, elektrické podniky a jiné nutné, ty spotřebují denně 2200. Zbývá na ostatní kompetenty 600 vagonů. Ale je známo veřejným orgánům, že se s uhlím v pravém slova smyslu keťasuje, že se všemi prostředky znesnadňuje, aby uhlí k nám, do srdce naší země, nepřišlo. Já na to zúmyslně upozorňuji, poněvadž pro mne není směrodatné, že určití činitelé, ať jsou to soukromníci nebo živnostníci, nebo průmyslníci, dokazují, že dle účtu, který je předložen, platili uhlí v maximální ceně. Vždyť to není pravda! Uhlí chodí na vagony.

Mám zde doklad, jak se uhlí prodává. To uhlí se smluví soukromě, polovička se vyplatí bez účtu a účet se vydá na maximální cenu. S uhlím nutno si rychle pospíšiti. Vážené Národní shromáždění, patřím ke straně malého lidu a upozorňuji na ohromné konsekvence, které vzniknou, až uhodí mrazy. Uhlí v bohatých kruzích jest a znovu poukazuji, že se tu zásobily určité rodiny bohaté uhlím ne na rok, ale na 2 leta a snad i déle. Některé sklepy bohatších domů jsou přeplněny uhlím. Mohu jmenovati také případy. Upozorňuji na malý případ: na příklad, jak se může státi, že v brněnském "Tagesbote", dokonce i v "Lidových Novinách" jest lokálka, respektive inzerát, že firma Theodor Freund v Brně, nebo firma Leopold Ullmann prodají a prodávají veřejně uhlí na vagony? Jak je možno, vážené shromáždění, toto ve veřejných listech čísti, když uhlí jest přece jen do jisté míry stabilizováno na jistá přednostní práva? A přece se zde veřejně inzeruje, jak mohou čísti veřejné orgány a správní orgány. Nemohu si pomoci, než upozorniti zavčas, aby se takové věci neodehrávaly.

Při té příležitosti doporučoval bych, aby se především na dopravní osvědčení na uhlí používalo formulářů ve formě veřejných listin, které by se dobře vyplatily státu, poněvadž by je nebylo možno falšovati. Dnes je zřejmo, že se falšují nejen razítka, nýbrž i podpisy na dopravních osvědčeních, jen aby se uhlí opatřilo, což jste četli v poslední skandální aféře Beck a spol. Nemohu si pomoci, než opětně na to upozorniti a žádati důrazně, aby se takové opatření stalo.

Nyní přicházím na potraviny. Odpusťte, jsem jeden z loyálních činitelů, nechci se žádné strany dotknouti a zejména ne těch, jež jsou v té naší koalici. Ale některé věci, přece jenom nemohu si pomoci, musím připomenouti. Především poukazuji na šlendrián, který se děje zejména v hovězím mase. Hovězí maso, jak známo, jest teď defakto pod uzávěrou, ale co se s ním děje? Venku, pánové, odpusťte, jest čím dále tím více t. zv. nucených porážek, jako byly svého času při vepřovém dobytku, a s tímto masem může si venkovan nakládati, jak za dobré uzná. (Odpor.) Já dám doklady. Na př. prodává se hovězí maso z tak poraženého dobytka za 10 K živé váhy. Venkovský řezník, který se ničím jiným neživí, než že obstarává tyto nucené nebo náhlé porážky, prodává maso městskému, pražskému řezníku za 19 korun, to jest o 48 proc. dráže a městský řezník prodává to maso za 26 až 32 K kilogram.

To jest jeden příklad. My upozorňujeme dále na hotely a restaurace. Ty byly - odpustíte mi vážené Národní shromáždění - největšími sprostředkovateli t. zv. malých keťasů a to z důvodů, že nedostanou takřka - až na nepatrné výjimky - vůbec jakéhokoliv přídělu a strávníků přibývá. Nezbude jim, než podporovati tyto keťasy a kupovati od nich nabízené zboží. Dle zaručených zpráv prodávají v hotelích a restauracích četníci a strážníci a různé pokoutní živly, kterých nikdy nikdo jménem nezná a ony se také nepředstaví. Mohly by si toho povšimnouti i úřady, aby zamezily šlendrián, ale ovšem musili by se postarati, aby hotely a restaurace dostaly řádné příděly.

Mám jiný případ výdělkářský, jistě zajímavý. Dnes prodávají se v restauracích a denních vinárnách rohlíky, které restaurace kupují od pekařů za 44 hal. Na 1 kg jest jich potřebí upečených 33 kusů. Počítáme-li mouku 1 kg za 1 K 68 hal., přišla by mouka na 1 kg těchto rohlíku za 20 K, když ovšem odpočteme 40 procent vody, která zatíží vyrobený výrobek. Šunka u řezníka stojí 30-50 K a v delikatesních obchodech stojí 1 kg této šunky 100 K, tedy 100 proc. výdělek.

Radikální opatření bývalého ministra zásobování dra Vrbenského proti mlynářům má za následek, že se mlynář přece jen obává mouku pod rukou prodávati. Alespoň prodává celkem nepatrně. Nebude na škodu, když i u jiných artiklů bude tímto způsobem pokračováno. Já úmyslně na to poukazuji, že dříve bohatý mouky si mohl opatřiti, kolik chtěl. Dnes si ji nemůže koupiti a nedráždí to alespoň malé vrstvy, které nemají těch prostředků a nemohou si ji tedy koupiti.

Nevyčerpal bych přirozeně referát, poněvadž jest mi určena krátká doba. Na jedno musím však poukázati. Jest třeba si všimnouti otázky bytové, zejména podnájemníků, kteří jsou v pravém slova smyslu přímo vydíráni. Sto padesát až dvě stě korun za pokoj měsíčně jest dnes na denním pořádku, ačkoliv zvýšení cen bytů až na nepatrné procento se nestalo. Musím při té příležitosti se zmíniti o jedné věci - a pánové z Brna budou se mnou souhlasiti: brněnští páni domácí žádali sociálně-politický výbor, resp. anketu, aby bylo jim dovoleno zvýšiti činži o celých 200 % nad činži z r. 1914.

Tady opravdu jest to velmi neodůvodněno a zajímavo, proč s takovými příšernými požadavky přicházejí.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP