Já pak navrhuji, aby tento
odstavec zněl:
"Přísedící
jmenuje předseda lichevního soudu podle vlastních
znalostí okresu, vybírá svědomitě
osoby nejvhodnější. Při vybírání
osob nechť vyžádá si předseda lichevního
soudu dobrozdání odborových nebo i jiných
organizací těch skupin, z nichž má přísedící
jmenovat."
K odůvodnění
tohoto pozměňovacího návrhu uvádím
toto:
Předně bych reagoval
proti vývodům pana referenta, který řekl,
že prý nebude vadit, když tu bude určitý
politický vliv, a dále uvedl, že prý
tu musí býti spotřebitelé i výrobci
a že by bylo nevhodno a ne dobré, kdyby tam byla jen
jedna vrstva. Proti tomu můj návrh nesměřuje.
Mne jde pouze o to, aby soudce nebyl vázán na to,
co mu odborové, po případě politické
organizace navrhnou. Já bych měl tolik důvěry
v soudce, že on právě podle znalosti svého
okresu, když se poradí s těmito odborovými,
po případě i politickými organizacemi,
vybere si nejzpůsobilejší a ty lidi, kteří
těm poměrům v okresu nejvíce rozumějí.
Jest v tom přece veliký rozdíl, když
přísedící soudce laik, který
byl jmenován, ví, že tam byl dosazen vlastní
svou organizací, jak on bude souditi, než když
by sám ho soudce jmenoval a on by tu stál jako soudce
lidový, nestranným soudcem jmenovaný. Na
doklad toho, že nejsem osamocen v tomto názoru, uvádím
dobrozdání obchodní komory plzeňské,
která má rovněž pochybnosti v těchto
věcech, a dovolím si přečísti
ten passus z petice, která nám, ovšem pozdě,
byla zaslána, když již jsme měli osnovu
přijatou v právním výboru.
"Ustanovením tím
politickým organizacím zaručuje se tím
na složení soudu lidových; zbývalo ještě,
aby v zákonu bylo určeno, podle jakého klíče
má se jednotlivým stranám politickým
dostati zastoupení při obsazování
lidového soudu".
I na ten klíč došlo
v právním výboru, kdež bylo projeveno
přání, že soudce má hleděti
k návrhům všech politických organizací,
aby nebyly protěžovány určité
strany.
"Ustanovení toto jest
vůbec příznačné pro veškeré
nynější naše poměry. Není
dosti na tom, že veřejný život náš
jest stranickou politikou úplně prosáklý
a rozháraný, podle tohoto ustanovení na příště
má stranická politika také zasahovati do
soudnictví, které má stíhati lichvu.
Soudy byly až dosud ušetřeny - a jistě
v zájmu dosud zbývající autority státní
- veškerého vlivu politických stran. Na příště
i to má přestati. Nebude již patrně
na příště hlavní úlohou
soudu, aby objektivně zjistil, zdali určitý
trestní čin byl spáchán čili
nic; nejdůležitější otázkou
bude, kdo bude soudící a kdo bude
souzen. Proti tomu, aby trestání lichvy a aby soudnictví
vůbec takovýmto způsobem bylo zatahováno
do zápasu politického stranictví, musíme
se co nejrozhodněji ohraditi, jde-li nám opravdu
pouze o zájem věci a o zájem státu.
Třídní justici otevírají se
tím dvéře dokořán." Tedy,
dobrozdání organizace odborové, které
bychom měli také respektovat. Já jsem již
své stanovisko při cenových soudech zde uvedl
a nebudu se tedy o této věci dále rozšiřovati.
Tím své odůvodnění ohledně
tohoto pozměňovacího návrhu končím.
Druhý pozměňovací
návrh týká se druhé části
zákona, materielní části, kde žádáme,
aby zákon byl časově obmezen. K tomuto návrhu
vedly mne tyto úvahy: Čím krutější
je zákon, čím krutější
tresty, tím spíše je, myslím, odůvodněno,
abychom tomuto zákonu dali ráz výjimečnosti,
abychom řekli, že se tu nejedná o zákon,
který by měl platiti trvale, nýbrž jen
na dobu přechodnou. My připouštíme konfiskaci
majetku, - před kterýmžto trestem se hrozí
sám universitní profesor dr. Miřička,
- protože doba dnešní je tak výjimečná,
že i nejkrutější tresty nejsou dosti kruté,
aby odstranily toto zlo. Ale přece jen bych žádal,
abychom již k vůli zahraničí, k vůli
tomu, jak na nás ostatní státy hledí,
dali tomuto zákonu ráz provisornosti. A nejen tuto,
také ústavně-právní stránku
má tento můj návrh na mysli.
Zákonem z r. 1873 č.
120 ř. z. připouští se suspense porot
pouze na rok a my tímto zákonem dáváme
k souzení lichevním soudům lidovým
i ty delikty, které by byly dle zák. z 23./5. 1873
č. 119 ř. z. patříte před porotu.
Jestliže my to činíme, můžeme to
podle stát. zákl. zákona o moci soudcovské
z 21./12. 1867 č. 144 ř. z. činiti právě
jenom obmezeně, na rok, což jedině připouští
zákon z r. 1873. Tedy již také z těchto
ústavně-právních důvodů
byl bych nerad, abychom tímto zákonem porušili
ústavu. Můj návrh tedy zní: že
se platnost zákona omezuje na rok, a že ministr, když
nezmění se poměry, má právo,
nařízením na další rok platnost
zákona prodloužiti.
Vážené Národní
shromáždění! Doufám, že
za dva roky budeme přece opět v normálních
hospodářských poměrech, a povinností
naší bude, abychom jinými hospodářskými
opatřeními udělali ve státě
našem pořádek. Ostatně zůstane
tu Národní shromáždění,
zůstane tu přece náš sněm, který
bude moci, když by se poměry ani po dvou letech nezměnily,
přikročiti k tomu, aby nově zavedl zákon,
který ostatně beztak po dvou letech, i kdyby poměry
se nezměnily, vyžadovati bude jistě určitých
oprav. Z tohoto důvodu tedy žádám, aby
Národní shromáždění i
na tento pozměňovací návrh přistoupilo.
Klub náš jinak bude hlasovati pro navrženou osnovu,
jak ve výboru byla přijata, a prosím, aby
Národní shromáždění i
moje pozměňovací návrhy přijalo.
Tím končím. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr.
Hajn: Slovo má kol. Hrizbyl.
Posl. Hrizbyl: Vážené
Národní shromáždění! Především
pro svoji osobu prohlašuji, že nesouhlasím s
debatou tak krátce vytknutou, že v tak důležitém
zákonu, na který čeká tisíce
obyvatelstva, nebylo možno snésti řadu dokladů
a námětů, jež by snad měly vliv
na příslušné neblahé poměry.
Poměry, zaviněné všeobecnou demoralizací,
majetková bestie řádí úžasným
způsobem mezi lidem a dnes sněmovna předkládá
zákon, jakož i změnu onoho zákona, ve
kterém se míní omezovat řetězový
obchod, jakož i nekalé zvyšování
veškerých životních potřeb. Klesání
cen jest odvislé, jak již vážený
pan referent velmi pěkně vystihl, od nabídky
a poptávky.
U nás, bohužel, jest
stálá poptávka a žádná
nabídka. Já jsem si vzal za zvláštní
úkol, snésti řadu vážných
důvodů, jak se obchoduje a zdražuje. Míním
mluviti pro okna, míním mluviti pro venek, aby se
tito činitelé, kterým můj referát
patří, postarali a záhy, pokud se dá,
učinili nápravu. Jsem povinen snésti řadu
dokladů, na př. prvý doklad: Nadává
se a odsuzuje se všeobecně drahota látek. Příčina
zde vězí následovně: U nás
stojí čistá vlna 55-60 K, v jižním
Rusku 20 až 25 K na místě, ale se strany činitelů
povolaných dělají se největší
překážky těm, kteří chtějí
poctivě se starati o její přívoz,
z nevysvětlitelných důvodů. Lid se
bouří, že nemá v čem choditi,
látky jsou nepřístupné malému
lidu ke koupi a jest zde vidno, že v této věci
jest možno učiniti velmi dobrou nápravu.
Kůže, boty, jak je vám
známo, stoupnou v krátkém čase nejméně
o 50 %. (Posl. Zemínová: Pěkně
děkujeme!) Podešví by ještě
bylo, ale vrchních kůží není.
Box např. u nás není k dostání,
ale jest možno koupiti ho v jižním Rusku za 8
K anglickou stopu; u nás stojí 12 až 30 K a
k tomu ještě vůbec není k dostání.
Lidem, kteří jsou schopni říditi mezinárodní
obchod, se bohužel v republice dělají různé
překážky a dokonce se podezřívají,
a zatím pletou se do obchodu lidé, kteří
vůbec nikdy před válkou, ani po válce
o obchodu neměli zdání. Doporučuji,
aby ministerstvo obchodu věnovalo větší
péči právě těmto zahraničním
obchodům, které jedině mohou přivoditi
snížení cen.
Račte prominouti, řeknu-li
jeden zajímavý případ. Nemohu se ubrániti,
jest to loyální projev, ale komise, které
se vysílají za hranice, aby navazovaly styky, buďte
především vypraveny representačně
i finančně, ale i schopnými lidmi a talentovanými
činiteli. Ale ministerstvo financí jim dává
do prodeje sacharin, aby z toho kryly svoji režii. Dle mého
mínění se takto velmi špatně
tam representují.
Ale také v ohledu textilním
jsem povinen přinésti do diskuse trochu zajímavosti.
Dovozní právo dostanou jen někteří
lidé a jen některé firmy. Dováží
se zboží do republiky, které bych dle mého
mínění a na moje čisté svědomí
do republiky přivézti nenechal, na př. etamíny,
chiffony, opaly a vůbec přepychové zboží,
které není pro lidové vrstvy, nýbrž
jen pro buržoasii, a ta dle mého mínění
má přece jen lepší zásoby, než
chudina. Prosím, dovážeti kaliko, plátno,
jakož i jiné potřeby, které by se daly
pro široké vrstvy lidové upotřebiti,
není dovoleno, a jen to by mělo vliv, že by
se jich veliká část navezla, na poklesnutí
cen. Dělnictvo, úřednictvo a vůbec
malí lidé opatřili by si dnes levnější
prádlo, když jsou nyní bez něho.
Nutno přidržeti v této
debatě též textilní průmyslníky,
jak kalkulují, prodávají a vydělávají.
Textilníci především nemohou se spřáteliti
s malým ziskem a stále kalkulují s ohromnými
zisky, které by pro tuto dobu neměli dělati.
Výrobci jest povoleno úředně 1000
% režie, ale továrník se ještě
s tím nespokojuje, on si připočítává
60 % k tomuto celému obnosu čistého zisku
a připadá mu na jednom metru 3-4 K zisku, kdežto
dělník má na 1 m na mzdě 20
h.
To, prosím, přednáším
z toho důvodu, aby se neřeklo, že jest zde
lichva prací, že snad textilní dělnictvo
zaviňuje, že stoupají veškeré textilie;
konstatuji, že továrníci nejsou spokojeni s
menším obnosem, nýbrž s obnosem více
než 60 %, a máme případy, že vydělají
až 6 K na jednom metru. Zásada, hodně vydělati,
jest přece dnes nepřípustná, ale měl
by každý obchodník vzíti zřetel
na to, že jen občanský zisk, z kterého
by udržel podnik, jest možno doporučovati, má-li
náš stát vybřednouti z neblahých
poměrů.
Malý důkaz. Jistý
továrník žádal za potištěné,
bílé molino K 14˙- za 1 metr. Sám jsem
jej upozornil na trestní konsekvence. Hned slevil 4 K a
ještě později se v jisté místnosti
podřekl, že dost vydělal. Textilní průmyslníci
nesmějí zneužívati této hrozné
bídy, aby vyháněli ceny zboží,
a zejména by měli prodávati reelním
obchodníkům a ne kde komu, kdo třeba se nikdy
ani obchodem neživil.
Praktického hospodaření
se zbožím by bylo také zapotřebí.
Tak malý příklad: Do Prahy jest dovezeno
z Italie více než 100 balíku klotu. Tento černý
klot, na který čekají krejčí
a jiní řemeslníci, aby ho použili za
podšívku, prostě se prodá jistému
průmyslníku na výrobu prádla. Za tím
stojí vysocí státní úředníci
jistého ministerstva. (Slyšte!) Tento klot
jde do továrny, kde se musí bíliti, nyní
doprava tam a zpět, odměna za vybílení,
a teď se vás, vážené Národní
shromáždění, táži: zač
přijde ta košile, zač přijde metr, když
této procedury u zboží, určeného
pro zcela jiné účele, musí se používati?
Pak nelze se diviti zdražení a tomu se vyhovuje k
vůli náladě jistého továrníka.
Jiný příklad,
jak se zboží zdražuje. Jistá pražská
banka, - abych nebyl příliš diskrétní,
banka Bohemie, - vyváží zboží z
Italie a připočítává čistý
zisk 10 %. Proč banka obchoduje a vydělává
10 %? Zúmyslně na to poukazuji, aby se banka nepletla
do obchodů, které jí nepatří.
Tato banka ono zboží prodá velkoobchodníkům
opětně s 10 % výdělku. Velcí
obchodníci malým obchodníkům opětně
s 10 procenty výdělku a malí obchodníci
prodávají lidu také s 10 % výdělku.
To jest plných 40 %. Já se ptám, zboží
se nesmírně předražilo o celých
40 %, - pane referente, je zde možno použíti
zákona o lichvě, když každému dá
se dokázati, že občansky koupil, že zde
10 % zisku není přemrštěno a nešťastný
ten konsument, který zboží koupil, musel zaplatiti
celých 40 %?
Jest zde potřeba u tohoto
zboží poněkud se pozdržeti. Dnes lichva
řádí v tom, v čem jest čím
dále větší nedostatek. Lichva v ošacení
a v potřebách látky jest dle mého
mínění čím dále tím
větší, neboť vláda jaksi vyhověla
továrníkům, když dovolila odprodej všech
válečných látek do ciziny. Nic bychom
proti tomu nenamítali, když by po této stránce
stala se náhrada, ale my stojíme před následující
situací: svoje zboží nemáme, sklady
zásob továren jsou prázdné a my stojíme
před následující věcí:
továrníci zúmyslně zakalkulovali celou
režii závodu. Mají-li 800 stavů, pracují
na 200, režii započítají celého
závodu, režie jim je přiznána 1000 procentní;
nestačí to, přidražují daleko
ještě více, výdělek je přemrštěný.
Malý člověk nemůže si koupiti.
Nemohu se ztotožniti s p. předchozím
řečníkem nár. demokracie dr. Matouškem,
který vidí ochuzení pravomoci jaksi soudce,
kdyby organizace, lépe řečeno, politické
strany připouštěly do takových soudů
a porad svoje zástupce, neboť, promiňte, nemůže
se tento zákon nikoho tak dotýkati, jako nejširších
vrstev lidových, a když ony budou spolusoudci, spolupřísedícími,
bude tomu také spíše věřeno a
neochuzuje se kompetence soudce, jak zákon na zřeteli
má. (Výborně!)
Dovolte mi, abych přešel
k jinému artiklu. Dle mých informací uhlí
se vytěží 2800 vagonů. Přednostní
práva, jako jsou dráhy, elektrické podniky
a jiné nutné, ty spotřebují denně
2200. Zbývá na ostatní kompetenty 600 vagonů.
Ale je známo veřejným orgánům,
že se s uhlím v pravém slova smyslu keťasuje,
že se všemi prostředky znesnadňuje, aby
uhlí k nám, do srdce naší země,
nepřišlo. Já na to zúmyslně upozorňuji,
poněvadž pro mne není směrodatné,
že určití činitelé, ať jsou
to soukromníci nebo živnostníci, nebo průmyslníci,
dokazují, že dle účtu, který
je předložen, platili uhlí v maximální
ceně. Vždyť to není pravda! Uhlí
chodí na vagony.
Mám zde doklad, jak se uhlí
prodává. To uhlí se smluví soukromě,
polovička se vyplatí bez účtu a účet
se vydá na maximální cenu. S uhlím
nutno si rychle pospíšiti. Vážené
Národní shromáždění, patřím
ke straně malého lidu a upozorňuji na ohromné
konsekvence, které vzniknou, až uhodí mrazy.
Uhlí v bohatých kruzích jest a znovu poukazuji,
že se tu zásobily určité rodiny bohaté
uhlím ne na rok, ale na 2 leta a snad i déle. Některé
sklepy bohatších domů jsou přeplněny
uhlím. Mohu jmenovati také případy.
Upozorňuji na malý případ: na příklad,
jak se může státi, že v brněnském
"Tagesbote", dokonce i v "Lidových Novinách"
jest lokálka, respektive inzerát, že firma
Theodor Freund v Brně, nebo firma Leopold Ullmann prodají
a prodávají veřejně uhlí na
vagony? Jak je možno, vážené shromáždění,
toto ve veřejných listech čísti, když
uhlí jest přece jen do jisté míry
stabilizováno na jistá přednostní
práva? A přece se zde veřejně inzeruje,
jak mohou čísti veřejné orgány
a správní orgány. Nemohu si pomoci, než
upozorniti zavčas, aby se takové věci neodehrávaly.
Při té příležitosti
doporučoval bych, aby se především na
dopravní osvědčení na uhlí
používalo formulářů ve formě
veřejných listin, které by se dobře
vyplatily státu, poněvadž by je nebylo možno
falšovati. Dnes je zřejmo, že se falšují
nejen razítka, nýbrž i podpisy na dopravních
osvědčeních, jen aby se uhlí opatřilo,
což jste četli v poslední skandální
aféře Beck a spol. Nemohu si pomoci, než opětně
na to upozorniti a žádati důrazně, aby
se takové opatření stalo.
Nyní přicházím
na potraviny. Odpusťte, jsem jeden z loyálních
činitelů, nechci se žádné strany
dotknouti a zejména ne těch, jež jsou v té
naší koalici. Ale některé věci,
přece jenom nemohu si pomoci, musím připomenouti.
Především poukazuji na šlendrián,
který se děje zejména v hovězím
mase. Hovězí maso, jak známo, jest teď
defakto pod uzávěrou, ale co se s ním děje?
Venku, pánové, odpusťte, jest čím
dále tím více t. zv. nucených porážek,
jako byly svého času při vepřovém
dobytku, a s tímto masem může si venkovan nakládati,
jak za dobré uzná. (Odpor.) Já dám
doklady. Na př. prodává se hovězí
maso z tak poraženého dobytka za 10 K živé
váhy. Venkovský řezník, který
se ničím jiným neživí, než
že obstarává tyto nucené nebo náhlé
porážky, prodává maso městskému,
pražskému řezníku za 19 korun, to jest
o 48 proc. dráže a městský řezník
prodává to maso za 26 až 32 K kilogram.
To jest jeden příklad.
My upozorňujeme dále na hotely a restaurace. Ty
byly - odpustíte mi vážené Národní
shromáždění - největšími
sprostředkovateli t. zv. malých keťasů
a to z důvodů, že nedostanou takřka
- až na nepatrné výjimky - vůbec jakéhokoliv
přídělu a strávníků
přibývá. Nezbude jim, než podporovati
tyto keťasy a kupovati od nich nabízené zboží.
Dle zaručených zpráv prodávají
v hotelích a restauracích četníci
a strážníci a různé pokoutní
živly, kterých nikdy nikdo jménem nezná
a ony se také nepředstaví. Mohly by si toho
povšimnouti i úřady, aby zamezily šlendrián,
ale ovšem musili by se postarati, aby hotely a restaurace
dostaly řádné příděly.
Mám jiný případ
výdělkářský, jistě zajímavý.
Dnes prodávají se v restauracích a denních
vinárnách rohlíky, které restaurace
kupují od pekařů za 44 hal. Na 1 kg jest
jich potřebí upečených 33 kusů.
Počítáme-li mouku 1 kg za 1 K 68 hal., přišla
by mouka na 1 kg těchto rohlíku za 20 K, když
ovšem odpočteme 40 procent vody, která zatíží
vyrobený výrobek. Šunka u řezníka
stojí 30-50 K a v delikatesních obchodech stojí
1 kg této šunky 100 K, tedy 100 proc. výdělek.
Radikální opatření
bývalého ministra zásobování
dra Vrbenského proti mlynářům má
za následek, že se mlynář přece
jen obává mouku pod rukou prodávati. Alespoň
prodává celkem nepatrně. Nebude na škodu,
když i u jiných artiklů bude tímto způsobem
pokračováno. Já úmyslně na
to poukazuji, že dříve bohatý mouky
si mohl opatřiti, kolik chtěl. Dnes si ji nemůže
koupiti a nedráždí to alespoň malé
vrstvy, které nemají těch prostředků
a nemohou si ji tedy koupiti.
Nevyčerpal bych přirozeně
referát, poněvadž jest mi určena krátká
doba. Na jedno musím však poukázati. Jest třeba
si všimnouti otázky bytové, zejména
podnájemníků, kteří jsou v
pravém slova smyslu přímo vydíráni.
Sto padesát až dvě stě korun za pokoj
měsíčně jest dnes na denním
pořádku, ačkoliv zvýšení
cen bytů až na nepatrné procento se nestalo.
Musím při té příležitosti
se zmíniti o jedné věci - a pánové
z Brna budou se mnou souhlasiti: brněnští páni
domácí žádali sociálně-politický
výbor, resp. anketu, aby bylo jim dovoleno zvýšiti
činži o celých 200 % nad činži
z r. 1914.
Tady opravdu jest to velmi neodůvodněno
a zajímavo, proč s takovými příšernými
požadavky přicházejí.