Národní shromáždění československé 1918 – 1920

V § 16. jest nesprávná citace. Jsou totiž citovány v závorce §§ 19. a 24., ale správně mají býti citovány §§ 20. a 24.

A nyní bych přišel k materielně právní části. Tu bych hned upozornil na dvě podstatné tiskové chyby. V § 2. odst. 2. se praví: "Vedle trestu vězení lze uložiti trest peněžitý do jednoho tisíce korun." Vynecháno jest "sta" tedy do jednoho sta tisíc korun.

V § 18., když jedná se o konfiskaci jmění: "Počínajíc dnem vyhlášení na desce soudní, jsou právní jednání obviněného o jeho jmění",..... vynechána jsou slova: "pokud přesahují meze obyčejné správy - vůči státu bezúčinná, uzná-li rozsudek na konfiskaci." Tedy prosím, aby v tom směru osnova zákona byla opravena.

A nyní k věci samé. V materielně právních předpisech dotkl bych se těchto tří skupin: zatajování zásob, z úmyslného porušení dodávkové povinnosti a předražování. Úchylky od platného práva projevují se v podstatném zvýšení trestu, stanovením míry peněžitého trestu, pod kterou sumu se nesmí jíti, dále tím, že sazby trestní jsou méně pružné, soud jest vázán na určité minimum a konečně že konstruují se nové zločiny. Úchylky jsou velice podstatné. Tak na př. vyňal bych jen některé věci. U přestupků se zvyšuje trest peněžitý s 20 na 50.000 K, u přečinu byla dosavadní sazba dvouměsíční tuhé vězení do dvou let, vedle něhož mohl býti uložen trest peněžitý do 200.000 K. My zvyšujeme trest na dobu od 6 měsíců do 3 let a zároveň stanovíme, že peněžitý trest nesmí býti vyměřen pod 1000 K a že může býti vyměřen až do 500.000 K. Při zločinech dokavaď stíhán byl zločin těžkým žalářem od 6 měsíců do 3 let, vedle čehož mohl býti vyměřen trest do 500.000 K. Soudce žádným minimem nebyl vázán. My navrhujeme těžký žalář od 1 do 5, po případě 10 až 20 let a soud musí vysloviti vedle trestu na svobodě peněžitý trest nejméně 10.000 korun, který může býti zvýšen do 2 milionů korun.

Podobné jest zostření při jiných deliktech. Také konstruujeme některé nové delikty, jsou to v § 12. a 13. tato ustanovení, dosud v císařském nařízení z r. 1917 neobsažená: § 12: "Kdo zastaví nebo podstatně omezí veřejný prodej předmětů potřeby a je schovává nebo pod rukou prodává, dopouští se přečinu a bude potrestán tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku a na penězích od jednoho tisíce korun do jednoho milionu korun."

A druhý delikt, § 13:

"§ 13. Kdo odepře prodej předmětů potřeby, nebude-li zároveň odebráno jiné zboží, dopustí se přečinu a bude potrestán soudem tuhým vězením od šesti měsíců do jednoho roku a na penězích od jednoho sta korun do jednoho sta tisíců korun. S odsouzením pro tento přečin může být uznáno na ztrátu živnostenského oprávnění nejdéle na jeden rok."

Za platnosti cís. nařízení z r. 1917 shledalo se, že nelze postihnouti různé formy nekalého jednání. Na př. bylo si stěžováno na pražské řezníky, že měli sice zásoby masa, ale prostě neprodávali. Neměli žádného dokazatelného úmyslu, zvyšovati tím ceny, nemohli tudíž býti postiženi; měli je v krámě, neprodávali, nebo prodávali jen pod rukou. Aby tedy takováto, řekněme, sabotáž v zásobování mohla býti postižena, proto jsme ustanovili, co jsem citoval v § 12.

Paragraf 13. chce postihnouti všechny, kteří se dopustili válečné lichvy tím způsobem: když někdo přišel koupit si věc pro sebe potřebnou, oni jej nutili k tomu, aby odebral také nějakou jinou věc, na které více vydělali a které ten odběratel snad vůbec ani nepotřeboval. Tedy také tento způsob válečné lichvy má býti stíhán.

Důležitým jest předpis § 8. Týká se lichvy bytové.

V původní osnově mluvilo se také o lichvě pachtovní, ale ukázaly se velmi těžké překážky, abychom v rámci tohoto zákona otázku pachtu lichevního řešili, a proto právní výbor usnesl se na resoluci, kterou slavnému Nár. shromáždění předkládám. Resoluce ta zní:

"Vláda se vyzývá, aby nejdéle do tří neděl předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona o potírání lichvy při pachtu".

Novým je také trestný čin, konstruovaný v § 5:

"Kdo se s jinými smlouvá, je svede nebo svésti hledí, aby hromadně spáchali některý z trestných činů v §§ 3. a 4. uvedených, dopouští se zločinu a potrestá se za to těžkým žalářem od jednoho do pěti let a konfiskací všeho jmění."

Jestli někdo chce tedy přímo polní tažení proti řádnému zásobování zosnovati, pak dopouští se jistě trestného činu tak těžkého, že tím ohrožuje přímo široké kruhy našeho národa, ohrožuje tím přímo existenci našeho státu, a proto musí také nejbezohlednějším způsobem proti němu býti zakročeno. Trestem je trest na svobodě od 1 do 5 let a imperativní výrok, že veškeré jeho jmění propadá ve prospěch státu. (Výborně!) Dle mého soudu rozváží si každý, aby takovýmto způsobem chtěl získávati jiné k tomu, aby znemožnil zásobování, přičemž jistě mu je jedinou pohnutkou, že ceny, které by za svůj výrobek dostal, byly příliš nízké a že by právě tímto způsobem stát byl přímo donucen, aby zvýšil ceny. Jestliže je mu takovou pohnutkou ta nízká snaha po obohacení, pak ať vidí, že když bude postižen, nezůstane mu z celého jeho jmění, nestoudným způsobem nabytého téměř pranic.

Zavádíme konfiskaci nejen v § 5., nýbrž i podle § 18. Je to prostředek arciť hodně středověký, brutální, ale nezapomínejme, že jsme se ocitli také v poměrech nesmírně brutálních. Lidé hodně hluboko poklesli, lidstvo hodně sestoupilo a proto nezbude, než aby právě zostřenými prostředky bylo čeleno všemu tomu, co jest následkem této znemravnělosti. My, třeba si neslibujeme od trestního zákona přespříliš, přece pokládáme za to, že takové ostré hrozby bez následku dobrých nezůstanou. Z ostatních následků odsouzení upozornil bych ještě na paragraf 19.

Následkem trestu může býti totiž ztráta oprávnění živnostenského a může býti také dozor na výkon živnosti a hospodářství zemědělského. Původně bylo v osnově ustanovení, že přímo byl dán rolník pod sekvestrací, ale tu bylo právě ukazováno na to, že zejména drobnější nebo střední statky sekvestrace nesnesou, že by to znamenalo jen zruinování hospodářství a že by prospěch neměl z toho nikdo. Proto právě k návrhu pana zástupce strany republikánské usnesli jsme se na tom, aby takový rolník, který dopustí se určitého válečného deliktu, byl dán pod dozor. Tedy výmlat, sklizeň, zkrátka všechno bude vykonáváno jen za úředního dozoru. A bude mu také přirozeně znemožněno, aby prodával ze svých zásob, nýbrž to bude se zase díti pod dozorem osob k tomu určených a tím bude mu vzata možnost, aby požadoval za své výrobky ceny přemrštěné.

My jsme vyloučili v § 16. užití práva zmírňovacího a přeměňovacího. Již jsem o tom mluvil, že soudy prostě zneužívaly tohoto práva. My zcela vědomě vyhrožujeme tresty příkrými a nechceme, aby ostří zákona bylo ulomeno tím, že by soudcové nám zase sestupovali pod sazbu zákonnou. Chceme, aby, kdo se dopustí trestného činu v tomto zákoně formulovaného, byl stíhán tím trestem, který vědomě dosti jsme zaostřili.

Vážené shromáždění! Já bych ke konci uvedl toto: Jsem si vědom, že zákon jest přímo brutální, ale ta brutalita jest na místě se zřetelem na brutalitu zločinců. Lidstvo jest znemravněno a tu jest zapotřebí, aby zesíleny byly zrážlivé představy, které odvracejí od spáchání trestního činu. I moderní škola trestní stojí na stanovisku generální prevence. Pohrůžka ostrým trestem má vzbudit takovou zrážlivou představu a má si každý dobře rozvážit, zdali ty výhody, které mu spáchaný trestní čin přinese, nejsou daleko převáženy následky odsouzení.

Pak si musíme jedno uvědomit: bída plodí zločinnost. Již fysiologicky člověk vyhladovělý jest méně resistentní a vzpomínám, že r. 1900 amsterodamská universita vypsala cenu na nejlepší práce, týkající se právě následkův ekonomických nedostatků. Poukázal bych na př. na dva spisy tenkráte cenou poctěné: spis Bongera: "Criminalité et conditions économiques" anebo na spíš Kanův: "Les causes économiques de la criminalité."

Tedy, když víme, že bída plodí zločinnost, musíme přece hleděti čelit tomu, aby té zločinnosti nepřibývalo, aby právě zločinností jedněch nebyli přímo vyráběni zločinci, kteří by se jimi nikdy nestali, kdyby bídou k tomu nebyli dohnáni.

Jelikož jsem si právě vědom následku zločinné činnosti válečných lichvářů, řekl jsem si k ospravedlnění svému vnitřnímu: musíš nechat všechny teoretické úvahy stranou a prostě zakročiti tím způsobem, od kterého lze si slibovat nápravu.

Mám také slavnému Národnímu shromáždění vedle resoluce již přečtené navrhnouti resoluci druhou (čte): "Vláda se vyzývá, aby nejdéle do 3 neděl předložila Národnímu shromáždění osnovu zákona o potírání lichvy lidskou prací."

Slavné shromáždění! Pověděl bych k této resoluci toto: Byli to pp. kolegové Bechyně a Jirásek, kteří svého času poukázali k tomu, že by bylo zapotřebí zákona k potírání lichvy prací. Nemám pražádných pochybností o tom, že lichva prací existuje. Na př. těžce jsem nesl, když šlo o hnutí bankovních úředníků, že se tam kladl požadavek 6ti hodinné práce denně. Podle mého názoru, kdo nechce pracovati 8 hod. denně, jest v mých očích lenochem, a hodně těžce jsem nesl, že na př. byly kladeny požadavky, aby hoch, sotva vyšlý z obchodní akademie, dostal již plat 7.200 kor. ročně za 6 hod. denní práce. Mé přesvědčení jest, že následkem, řekněme, té možnosti k lenošení a toho nadbytku peněz u takového hocha budou prostě pohlavní nemoce, protože kdo má povinnost pracovati jen 6 hodin denně a může 18 hodin lenošit, ten chodí po kavárnách a restauracích a večer ovšem do těch místností, které jsou pařeništěm těch nemocí. (Poslanec Josef Špaček: Zrušte kavárny a restaurace, v Americe také nejsou!)

Já jsem, slavné shromáždění, byl přímo dojat, když mi jeden z ministrů, který právě sociálním úkolům jest hodně blízko, řekl, že přišel na universitu, maje s sebou od maminky hroudu másla, a maminka mu řekla, aby máslo prodal a potom s tím výtěžkem hleděl se dále nějak protlouci. A dotáhl to na ministra! Mne ministerský titul nebo hodnost neimponuje, ale je to jeden z našich dobrých ministrů!

Přesto, že tedy uznáváme, že lichva prací existuje, nemohli jsme pojmouti ustanovení příslušných do tohoto zákona. Proč? Poněvadž předem není všechno lichvou práce, co se lichvou prací býti zdá. Je v právu dělník, který nechce, aby většina výtěžku jeho práce plynula do cizích kapes. To je nejpřirozenější požadavek zaměstnanců, aby to, co oni svou prací vyrobí, resp. výtěžek z jejich práce, plynul v přední řadě do kapes jejich a jest v právu dělník, který chce svou prací umožniti, aby jeho děcko bylo vychováváno způsobem, který jeho nadání, jeho vlohám je vhodný. Je velmi obtížno, konstruovati ten delikt lichvy prací. My jsme to viděli přece již při zákonech na potírání lichvy - statky potřeby. Kolik těch císařských nařízení bylo vydáno, jak se tyto zákony měnili podle toho, jak zkušenosti nabyté při judikatuře vyžadovaly. A tu se přichází pojednou s požadavkem, který v jádru není neodůvodněný, ale pro který scházejí přece jen nutné statistické předpoklady. Nemohli jsme tedy takováto ustanovení do osnovy zákona pojmouti, ale jest věcí vlády, aby čelila také těm různým nepěkným zjevům, které v tomto ohledu se projevily.

Proto prosím, aby slavné Národní shromáždění také této resoluci dalo své schválení, neboť jsem přesvědčen o tom, že při dobré vůli a zralé úvaze bude možno zjevy trestuhodné i v oboru lichvy prací přiměřeným způsobem postihnouti. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Konečný (zvoní):

Přistoupíme k debatě.

Dříve nežli tak učiníme, dovoluji si sděliti slavnému Národnímu shromáždění, že členové Nár. shromáždění dr. Matoušek a soudr. podali k vládní osnově zákona o lidových soudech pro trestání válečné lichvy pozměňovací návrhy, a to: Do § 21. osnovy vládní zákona o lidových soudech pro trestání válečné lichvy místo 5. a 6. věty 1. odstavce, který počíná slovy: "Jmenování děje se" až na konečná slova "vhodné osoby" budiž vloženo: "Přísedící jmenuje předseda lichevního soudu podle vlastních znalostí okresu, vybere svědomitě osoby nejvhodnější. Při vybírání osob nechť vyžádá si předseda lichevního soudu do rozdání odborových nebo jiných organizací těch skupin, z nichž má přísedící jmenovat".

Konečně k vládní osnově zákona o trestání válečné lichvy pozměňující návrh toho znění, aby čl. 2. doplněn byl těmito dvěma větami: "Platnost zákona stanoví se na rok. Ministr spravedlnosti se zmocňuje, aby platnost zákona prodloužil nařízením na další rok, nezmění-li se poměry, jež zákon vyvolaly."

Návrhy tyto jsou dostatečným počtem podpisů opatřeny, tvoří tedy předmět jednání. Dříve než udělím slovo prvnímu řečníkovi, navrhuji, aby řečnická lhůta pro jednotlivého řečníka - po dohodě s předsedy klubů - byla stanovena na 15 minut.

Je proti tomuto návrhu nějaká námitka? (Nebyla.) Není tomu tak. Tedy řečnická lhůta 15 minut pro jednoho řečníka se schvaluje a uděluji nyní slovo prvnímu řečníku, jímž je občan dr. Matoušek.

Posl. dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění!

Budiž mi dovoleno, abych k pozměňujícím návrhům svým podal krátké vysvětlení. Předem bych rád, aby nebylo nedorozumění; náš klub, jako všechny strany této sněmovny, jest na tom stanovisku, že proti dnešní lichvě sluší sáhnouti k nejostřejším prostředkům a že v otázkách často teoretických musíme se zbaviti mnohých skrupulí. My stojíme na stanovisku, které vyjádřil ve svém vstupním prohlášení také pan ministr spravedlnosti, že proti drahotě a proti lichvě dá se bojovati nejspíše prostředky hospodářskými. A dále trváme na tom, že sluší rozlišovati lichvu od drahoty. My jsme přesvědčeni, že v boji proti drahotě neprospěje žádný sebe krutější prostředek, že budeme musit proti drahotě bojovati jinak, že budeme musit hleděti opraviti poměry hospodářské, zásobovací, rekvisiční, poměry ústředen - všechno to musí býti upraveno, a teprve pak můžeme dojíti k tomu, že se drahotní poměry změní. To, že cena másla se 42 K stoupla na 58 K právě v té chvíli, kdy taková ústředna prohlásila, že bude obhospodařovat máslo, a že se pod rukou začíná prodávati metrák pšenice za 800 K v té chvíli, kdy začíná porucha v zásobování, to nám snad ukazuje nejlépe hlediska a směry, kam bychom měli směřovati. Jinak ale přiznávám, že i přísný trestní zákon, přísný trestní předpis bude jmenovitě preventivně působiti, a proto jsme pro nejpřísnější trestání, doufajíce, že jmenovitě krutý trest konfiskace majetku, jak správně pan referent řekl, bude působiti právě u těch nejvíce, kde mamon byl povýšen na modlu. Má-li však zákon takto přísný působiti, pak mně se zdá, že je potřeba, aby byl úplně spravedlivý proti všem vrstvám, aby bylo viděti, že zákonodárce bojuje proti každé lichvě. Sebe menší nespravedlnost, sebe menší nesrovnalost bude působiti nedůvěru k zákonu a také bude nedůvěra u těch, kteří by mohli býti strážci zákona, udávajíce bez milosti každé jeho porušení, ne tedy udavači v tom špatném slova smyslu, ale opravdoví strážci našeho pořádku. Já když budu viděti, že nebude spravedlnosti a rovnosti v tom boji, nebudu míti tolik chuti udělati pořádek, nebudu mít tolik chuti, udat porušení tohoto zákona.

A tu lituji právě, že lichva práce nebyla do zákona samého pojata. Původně měl jsem chuť, také v tom směru podati pozměňovací návrh. Zdá se mi však, že můžeme míti důvěru v dnešní vládu potud, že nám ten slib - bude-li to přijato Národním shromážděním - splní, že co nejdříve nám vypracuje zákon, který se bude dotýkat lichvy s prací. Zdá se mi také, ovšem to uvádím až dnes, po dobrozdáních, která nás docházejí od obchodních komor, a tím omlouvám, že jsem už v právním výboru jako předseda na věc nepoukazoval - že snad by bylo dobře, abychom pomýšleli na nějaké zařízení proti lichvě s pozemky. Mám dnes konkrétní případ, že určitá záložna, spořitelna, nechce prodati pozemky, doufajíc, že budou dražší. (Posl. dr. Bouček: Není to Vršovická záložna?) To, co dnes nás nejvíce trápí, nedostatek bytů, taková záložna, spořitelna zhoršuje tím, že odpírá prodat pozemky, jichž je třeba pro stavbu nejnutnějších budov.

Některé nesrovnalosti podařilo se nám již ve výboru samotném odstraniti. Bylo tam kruté ustanovení, že při některých deliktech musí soudce vysloviti ztrátu živnosti, ačkoliv podobné ustanovení při podniku zemědělském nebylo vydáno. Ustavní výbor dal se přesvědčiti a ustanovení v tom smyslu škrtl, takže nemáme obligatorního vyslovení ztráty živnosti; dle dnešního znění soudce může v určitých případech vysloviti ztrátu živnosti. Nyní přicházím k jednotlivostem, jichž se týká můj pozměňovací návrh. V osnově, která přijata byla právním výborem, v § 21 se praví:

"Jmenování děje se ve všech skupinách výběrem z osob, navržených odborovými organizacemi skupiny, o kterou jde, a není-li jich, politickými organizacemi týchž skupin. Není-li takových organizací, nebo nenavrhnou-li způsobilých osob do osmi dnů po vyzvání, jmenuje je předseda lichevního soudu podle vlastní znalosti okresu, vybrav svědomitě vhodné osoby."