Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pánové! Z největší části však vyplácení podpory jest oprávněné. Z největší části, zejména u textilního odboru, ve stavebních odborech i při jiných odborech musíme odmítnouti podezřívání a paušalování, jakoby dělnictvo, jako třída, na podporu činilo nárok, poněvadž, co je zákon v platnosti, je dokázáno, že z řad dělníků nejen jednotlivci, ale masy vyslovovaly politování nad tím, že podporu bráti musí (Tak jest!). Ano, známe řadu případů, že jednotliví dělníci sami naléhali na to, - a zvláště to bylo ve stavebních a textilních odborech - aby měli práci, poněvadž uváděli za důvod, že je jim hanba pro podpory choditi, když se jim, zejména se strany tisku protisocialistického, proto činí výčitky. A tu nutno při otázce, jestli podpora oprávněně či neoprávněně byla vybírána, otevřeně říci, že to nelze paušalovati, ale že je nutno jaksi se stanoviska ochrany dělnictva zákon přece jen vítati jako velký pokrok. My se nezbavíme vůbec podpor v nezaměstnanosti, dokud budou soukromokapitalistické rady trvati, a musíme konstatovati, že nezaměstnanost bude se objevovati ve všech státech, jako u nás. A když si uvědomíme, že ministerstvo sociální péče připravuje zvláštní zákon o pojištění nezaměstnaných, musíme si také uvědomiti, že jistě státní správa počítá s tím, že dosavadní zákon nejen nestačí, nýbrž že se nezaměstnanost vyčítáním nebo zvláště omýváním jedné třídy nedá řešiti.

Pánové, u vyplacených podpor, které činí velké obnosy, nutno také konstatovati, že z největší části podpory tyto byly vyplaceny v důsledku válečných poměru, a zejména nutno, abychom byli si vědomi toho, že vyplácení podpory v nezaměstnanosti z největší časti dalo se také osobám nezaměstnaným. Je Vám dojista známo, že zákon z 10 procent neřeší jen otázku podporování osob, které nemají zaměstnání, nýbrž také otázku výživy osob, které přišly z války a nemají zaměstnání. Tedy, pánové, je nutno jaksi konstatovati, že vyplacené obnosy, těch 240 mil. korun, jsou vlastně, řekl bych, z části zhojením ran, které způsobila válka. A pánové, je otázkou podřadnou, jak se ty položky vyplacené demobilizovaným zaúčtují, jestli jako vyživovací příspěvky, nebo jako podpora v nezaměstnanosti. Ale je nesporno, že bylo by zajímavo jednou konstatovat, co asi dělaly podpory v nezaměstnanosti u skutečně nezaměstnaných osob a co činily u osob demobilizovaných, a které byly vlastně obětmi války. (Hlas: vždyť to byli vlastně nezaměstnaní!) Ano, byli to nezaměstnaní, ale musíme si uvědomit, že to byl důsledek válečných poměru, poněvadž, kdybychom byli zákon o podporách v nezaměstnanosti neměli v naší republice a také v Německém Rakousku, podle kterého jsme jej zavedli, zajisté bychom byli vypláceli vyživovací příspěvky těm demobilizovaným a pak se to nemohlo na účet podpor nezaměstnaným nijakým způsobem zaúčtovat.

Pánové, dále osnova má důležité ustanovení tím, že ruší v paragrafu 7. demobilisační výbory. Demobilisační výbory byly v původním zákonu zamýšleny jako orgány, které měly dbát na vyplácení podpory, které měly zkoumat i jiné okolnosti, které souvisejí s podporami nezaměstnaným. Státní správa v důvodové zprávě, kterou nám předkládá, jaksi vykládá delším způsobem, že demobilisační výbory se v četných případech osvědčily, ale v mnohých případech se také neosvědčily. Z těch důvodu je ruší. Já musím jako zpravodaj říci, že mám dojem, že demobilisační výbory všude nekonaly správně svoji povinnost.

Když jsme zde uvedli případ ašský aneb 2 případy nuselské, - a mohli bychom jich uvésti příliš mnoho - musíme také říci, že snad přece z části tím stavem byly vinny demobilisační výbory. Jest nesporno, že u demobilisačních výborů byla to vada, že ti lidé byli tak mnoho zaměstnáni, že se těm věcem nemohli věnovat, ale na druhé straně demobilisační výbory neměly odvahy, prováděti nad vyplácením podpor v nezaměstnanosti kontrolu.

Pánové, kontrola nad vyplácením podpor - také u nemocenských pokladen vidíme ten fakt, často vyčítaný, - jest nutna z mnoha důvodů. My vidíme i v nemocenských pokladnách, že jest potřebí kontroly, a nemocní skutečně nepovažují kontrolu nemocenského pojištění za špatnou, za špatnou považují jen simulanti. Musím konstatovati zde právě na základě zkušeností, že, kdyby byla se prováděla ve výboru pro podporu v nezaměstnanosti a užila takovým způsobem, jako jest v nemocenských pokladnách, resp. kdyby byl demobilisační výbor v dohodě s nemocenskou pokladnou byl prováděl kontrolu s větší péčí a intensitou, než to činil, mohli jsme v této věci přijíti k ušetření značných částek, které se zbytečně na podporách v nezaměstnanosti vyplatily. Ale státní správa, jak vyciťujeme z její důvodové zprávy, navrhuje zrušení demobilisačního výboru hlavně z toho důvodu, že dnes nezaměstnanosti ubývá, proto jaksi evidenci a dozor nad ní mají vésti okresní správy politické a výslovně se v důvodové zprávě odvolává státní správa na to, aby okresní správou politickou jako zodpovědnou institucí státní byla vedena evidence a vyplácení podpor v nezaměstnanosti bylo přiděleno.

Pánové, tolik k zákonu, který ministerstvo sociální péče sněmovně předložilo a výbor jej projednal. Fakt jest, že osnova zákona jest, jak jsem z počátku řekl, důsledkem zkušeností, kterých státní správa nabyla, a sociálně-politický výbor pozdravil změnu navrhovanou. Pánové, já bych chtěl k závěru říci, že přece jen musíme pořád uvažovati, že my nezaměstnanost nemůžeme vyřešiti zákonem, žádnými podporami v nezaměstnanosti, nýbrž musí se dáti příležitost, aby se nezaměstnancům poskytla práce. Tvoření hodnot musí býti ideálem, pánové, jak dělníků tak také úředníků a jiných činitelů, kteří jsou jako zaměstnanci zaměstnáni, ale také podnikatelů. Jest nesporno, že vyplácení podpor v nezaměstnanosti z veliké části také proto povstalo, že u podnikatelů a kapitalistů v naší republice nebylo odvahy, aby se podnikalo, aby se pracovalo. Pánové, tato výtka byla zejména vržena na adresu našich bank; pravím dle svého názoru, kdyby naše banky, u nichž jest tolik kapitálu, byly si vědomy toho, že mají prováděti také podniky, které nemusí míti vždy pozadí obchodní, se kterým se dnes naše banky zaměstnávají, (Hlas: Lichváři!) že by jistě se mohlo v otázce potírání nezaměstnanosti dojíti k lepším výsledkům, než jsou. Musíme míti na mysli a volati, aby otázka potírání nezaměstnanosti měla také řádné zákonodárství, nutno také říci, že sice u nás, zejména s jedné strany v naší republice stále se vyčítá, že v sociální politice jdeme rychlým tempem ku předu. Já jeho názoru nesdílím, naopak dělnictvo vyčítá nám, že v sociální politice jde se ku předu pomalým tempem. Ale jest nutno konstatovati, že, co v sociální politice bylo vykonáno, dělnictvo rádo uznává (Hlas: Stát to nic nestálo!)...... k tomu právě chci v závěru přijíti. Co bylo vykonáno a obětováno na penězích, bylo obětováno, jak jsem řekl zprvu, nejen ze sociálně-politických, nýbrž také z důvodů vojenských. Ale, pánové, mimo podpor v nezaměstnanosti státní správa na sociální politiku dosud kapitálově nic nevěnovala (Hlas: Slyšte!), ať je zde zákon o osmihodinné době pracovní, kterým se rádi chlubíme a dělnictvo ho oceňuje, tak ostatní zákony, ať jest to již reforma pojištění nemocenského, úrazového, zákon o práci dětské, zákon, který jsme dnes přijali ohledně zrušení pracovních a čeledních knížek.

Některé zákony bylo nutno prováděti vzhledem k tomu, že jsme ve svém vlastním státu, jiné zákony byly nutny, poněvadž je Rakousko dělníkům dlouho slibovalo, ale jiné zákony, které očekávalo, zejména starobní a invalidní pojištění, teprve budou musiti republiku něco státi.

To jest nutno říci těm, kteří rychlé tempo v soc. politice stále vytýkají. Lze jen litovati, že tak činí zejména bývalý ministr financí, který chodí po schůzích a vytýká paušálně dělníkům lenošení.

Tyto názory nejsou se stanoviska objektivního správny. Proto při té příležitosti apeluji na všecky činitele s tohoto místa, abychom dali dělníkům příležitost, aby se jim práce poskytla a aby nejen dělníci, ale také zřízenci a úředníci tvořili hodnoty, které budou k prospěchu republiky. Při té příležitosti současně apeluji, aby státní správa hleděla předložiti co nejdříve Národnímu shromáždění zákon o pracovní povinnosti. Jest již nejvyšší čas, abychom všichni v republice pracovali, když se po té práci, která tvoří národní blahobyt, tolik volá. Když musí jedna část lidí pracovati, proč nemohou pracovati způsobilí všichni, nejen venku, nýbrž i v městech? Vidíme, co se v tom směru dělá v Praze a v jiných městech.

Jest nutno přece jen míti zřetel k lidem, kteří nemají odvahy, aby se k práci hlásiti a tvořili hospodářské hodnoty. Žel, že k tomu musí býti zákon, ale takový zákon musí býti pro ty, kteří se dobrovolně k práci nehlásí. Tedy volati po zákonu o pracovní povinnosti jest ideálem nejen dělnické třídy, nýbrž musí býti ideálem každého věrného republikána.

Končím prosbou, abyste osnovu zákona, která mění a doplňuje zákon prosincový, schválili. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: K slovu se přihlásil pan kolega inž. Bečka. Uděluji mu je.

Posl. inž. Bečka: Slavné Národní shromáždění!

Doplněk, respektive oprava dřívějších zákonů o podpoře nezaměstnaných, tak jak nyní jest navržena, celkově s naší strany nachází sympatie, neboť jest přiznati, že se snaží sledovati cíl, jednak aby dosavadní podpora nezaměstnaných byla zužitkována ve prospěch státu tím, že přeměněna jest v práci užitečnou jinak, pak směřuje k tomu, aby část nákladu, které celé spočívaly na republice, byla přenesena na obce a okresy. Tato idea jest jistě správnou. Tedy proti tendenci, která se v této osnově nese, celkově se nestavíme. Ovšem, jak jest navržena, aby se tohoto účelu dosáhlo, zdá se nám, že jest třeba v mnohém ji doplniti. Nebudu dlouho unavovati důvody, které k tomu směřovaly. Připomenu jen, že jsme přednesli své stížnosti přímo p. referentovi a p. ministrovi sociální péče a že došli jsme ke společné shodě v té věci. Dovoluji si tudíž ihned přikročiti k opravám, respektive ku doplňovacím návrhům této osnovy a sice jest třeba, aby § 1., místo tak, jak byl navržen panem referentem, zněl:

§ 1. Okresní správa politická může po návrhu komise, sestávající z okresního správce politického, přednosty okresní stavební správy, přednosty berní správy okresní, zástupce okresu (autonomie) a dvou zástupců obcí z okresu, naříditi obcím, okresním zastupitelstvům a okresním silničním výborům, aby s pracemi, jež vykonati je ve veřejném zájmu a při nichž lze zaměstnati větší počet nezaměstnaných osob, ihned započaly. Obcím s vlastním statutem vydává nařízení toto zemská politická správa po návrhu obdobně sestavené komise, jak výše uvedeno.

Z příkazu toho možno se do 8 dnů odvolati k instanci, která politické správě okresní je nadřízena, když rozpočet nakázaných prací přesahuje úhrnem u obce 50.000 K a u okresu 250.000 K. Tato instance rozhoduje s konečnou platností.

§ 2. V zásadě přijetí toho § 1. pozměnil by se tím, že ku konci, a sice za slova: "........ na jejich náklad", přidáno by bylo: "po návrhu v § 1. uvedené komise."

Dále, aby byl vsunut jako § 3. paragraf, který již s ohledem stávajících zákonů vlastně jest v platnosti, to jest: provádění těchto prací jest svěřiti osobám, platnými zákony ku pracím těmto oprávněným.

V §u 5. pak aby bylo dodáno za slova: "správě politické", "ve srozumění se správou berní", a aby dále přispíval nikoli "podnikatel", zde má státi "stavebník".

Taktéž v §u 6. místo "podnikatel prací" státi má "stavebník".

Paragraf 7. by vůbec odpadl.

Paragraf 6. by odpadl a na místě jeho by nastoupily postupně beze změny §§ 7., 8., 9.

Změny tyto navrhovány jsou hlavně z toho důvodu, - jen chci zkrátka podotknouti - aby libovůle, která je v tomto zákoně ponechána úplně v rukou okresního hejtmana, který nijak není pak kontrolován, jak dotyčné nařízení bude prováděti, jak se jich bude domáhati, v jakém rozsahu bude taková nařízení jednotlivým obcím udělovati, aby obce i okresy byly proti této libovůli chráněny. K ničemu jinému tyto paragrafy nesměřují, a prosím, abyste laskavě v zájmu celkovém, v zájmu republiky, ráčili je schváliti.

Předseda: K slovu není nikdo přihlášen, debata je skončena.

Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj posl. Johanis: Prosím.

Předseda: Uděluji mu slovo.

Zpravodaj: posl. Johanis: Pánové!

My s návrhem p. inž. Bečky se ztotožňujeme a připomínám, že ještě jsme po poradě s některými členy výboru a s p. ministrem sociální péče se dohodli, aby jaksi byl větší dozor nad případnými penězi, které by státní správa jednotlivým stavebníkům povolila, že v prováděcím nařízení, které ministerstvo po schválení zákona vydá, bude mimo jiné ustanovení, že politickým správám bude uloženo, aby zejména svými technickými orgány bděly nad tím, aby stavebník práci správně a účelně prováděl, aby stát nebyl zatěžován nadměrným využitkováním podpor v § 5. uvedených.

Pánové! Mám povinnost jaksi vysloviti přání, co bychom chtěli míti v prováděcím nařízení k vůli tomu, aby bylo nesporno, že o povolený peníz stavebníkem, ať to bude obec, nebo okresní nemocnice, nebo jiní, musí býti mimořádně pečováno zejména orgány okresní politické správy, aby peníze opravdu byly všestranně a dobře hlídány. Já se ztotožňuji s návrhy p. inž. Bečky a prosím, aby bylo o nich hlasováno.

Předseda (zvoní): Přistoupíme k hlasování, prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Jelikož pan zpravodaj přizpůsobil se pojmenovacím návrhům, podaným panem kolegou inž. Bečkou, mohu předpokládati, že hlasování bude jednotné, a nebude-li proti tomu námitek, dám hlasovati o celém zákonu v celku i s těmi pozměňovacími návrhy, za které se přimluvil pan zpravodaj. Návrh pana kolegy inž. Bečky jest dostatečným počtem podpisů opatřen a jest tudíž také předmětem jednání.

Jest snad proti mému návrhu nějaká námitka? (Nebyla.) Není. Tedy budeme hlasovati, jak jsem právě uvedl.