Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Zpravodajem jest pan kolega Jaroš. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj poslanec Jaroš: Velectěné shromáždění!

Odstranění pracovních a čeledních knížek, jakož i zrušení trestnosti bezdůvodného zrušení pracovního poměru jest dávným požadavkem dělnictva a jsou zajisté v paměti ještě akce, které dělnictvo za tím účelem před válkou pořádalo. Jsou to přežitky starých dob, které měly zmizeti i se starým Rakouskem. Byly státy, které podobných opatření neměly vůbec, obešly se bez nich, a státy, které je měly, dávno je zrušily. Konečně i v Rakousku před válkou jednáno bylo na říšské radě o zrušení trestnosti při opuštění práce a také zákon v poslanecké sněmovně v r. 1912 byl přijat a jen panská sněmovna zabránila jeho uzákonění. Dnes v Dolnorakouské republice trestnost při opuštění práce jest zrušena, rovněž tak zrušeny jsou pracovní knížky. Ke zrušení čeledních knížek se však v Dolnorakouské republice dosud nedostali. Naše vláda však vychází z názoru, že, co není potřebno pro jednu kategorii dělnictva, není také potřebno ani pro druhou.

Při porušení pracovní smlouvy nemůže býti dvojího práva - jiné pro dělníka, jiné pro zaměstnavatele. Přeruší-li pracovní poměr zaměstnavatel, musí se dělník s vymáháním svých nároků obrátiti na cestu soukromého práva. Pakliže však porušil pracovní smlouvu dělník, může býti nejen donucen nahraditi vzešlou škodu, dále donucen k ukončení pracovního poměru, nýbrž může býti také potrestán vězením. Tedy je tu trojí trest, nehledě k tomu, že zatím může býti zbaven zaměstnání, které u nového zaměstnavatele získal. Domnívati se, že snad bude dělnictvem toho nadužíváno, když nebude trestnost v takových případech, bylo by nespravedlivo, poněvadž odborné organizace, jestliže trvají na dodržení smluv se strany zaměstnavatelů, mají také jistě povinnost, aby trvaly na dodržení smluv, pokud jsou uzavřeny dělníkem.

Osnova zákona konečně také ukládá zaměstnavateli, který dělníka přijímá, aby náležitě zkoumal, jestli dělník s dřívějším zaměstnavatelem byl vyrovnán. Pak-li zaměstnavatel věděl o tom, že přerušil pracovní poměr, aniž se se svým zaměstnavatelem vyrovnal, nutí ho zákon k tomu, aby společnou rukou hradil škody předešlému zaměstnavateli vzniklé.

Druhá část navrhované osnovy jedná o odstranění pracovních knížek. Zajisté tímto opatřením budou mile překvapeni nejen dělníci, ale též i zaměstnavatelé, zrovna tak úřady (Hlas: Zvláště na venkově!), zvláště na venkově. Pracovní knížka, pokud měla býti obrazem charakteru dělníka, nebyla jím nikdy, poněvadž vysvědčení, která se dávala do pracovní knížky, bývala šablonovitá, nic nepovídající. Vedle toho ovšem ztráta pracovní knížky, zejména měl-li dělník v ní několik vysvědčení, byla ztrátou dosti citelnou, poněvadž nový zaměstnavatel, nemaje možnosti se přesvědčiti z knížky, jak dlouho byl zaměstnán dříve dělník, vždycky přijímá dělníka s reservou.

Někdy ovšem bylo při tom pro dělníka nebezpečí, zejména pro takového, který musel zaměstnání často měniti, mnohdy bez vlastní viny, stagnací v průmyslu, že zaměstnavatel, když tam viděl několik krátkých vysvědčení, myslil, že přijímá ledabylého dělníka a byl k němu hned z počátku jat nedůvěrou. Úřady byly vystavováním ohromného množství pracovních knížek přetíženy a zejména nyní, když nové a nové agendy se předávají úřadům, jest v zájmu úřadování, aby zbytečné vystavování pracovních knížek odpadlo.

Předloha v náhradu za pracovní knížky stanoví, že mohou býti dělníkům, kteří o to požádají, vystavovány občanské legitimace. To se ovšem bude týkat ponejvíce dělníků, kteří jdou ze svého místa působiště, aby na jiném místě mohli se legitimovati. Budou jistě tisíce a desetitisíce dělníků, kteří, jsouce neustále v jednom místě svého působiště, podobných legitimací nebudou potřebovati, a tím také úřady nebudou zbytečně obtěžovány.

Zaměstnavatel naproti tomu jest dle předlohy povinen, vésti řádný seznam dělníků, ve kterém rodinná i jiná data musí býti zaznamenána, kterýžto seznam na požádání úřadů musí býti předložen.

Tedy oběma částmi této předlohy ruší se přežitek starých dob, jak jsem pravil, v některých státech vůbec neznámý. Anglie a Amerika jich nikdy neznaly a v důsledku toho jest jistě nejvýše na čase, aby i u nás podobná ustanovení byla také zrušena.

Jest pochopitelno, že musí býti zrušena celá řada ustanovení živnostenského řádu, a k tomu také předloha přihlíží. Výbor pojednal v této předloze, uznal právem, že jest na místě, aby beztrestnost, jakož i odstranění pracovních knížek bylo provedeno, a navrhuje předlohu k ústavnímu schválení. (Výborně!)

Předseda (zvoní:) K slovu není nikdo přihlášen, debata jest skončena. Přistoupíme k hlasování. Prosím o zaujetí místa. (Děje se).

Zákon se stává z osmi článků, pozměňovací návrh žádný učiněn nebyl, budeme tedy hlasovati o zákonu v celku. Námitka proti tomu není? (Nebyla.)

Kdo souhlasí se zákonem, obsaženým ve zprávě sociálně-politického výboru s článkem I.-VIII. incl., jakož i s nadpisem jeho, jak jsou obsaženy ve zprávě, prosím, aby povstal. (Děje se). To jest většina, zákon jest schválen v prvním čtení. Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení slova?

Zpravodaj poslanec Jaroš: Ve článku VI. navrhuji, aby v druhém odstavci v druhém řádku na místo slova "ustanoveních" bylo slovo "předpisech". Dále v článku VIII. v druhém řádku na místo slova "nařízení", aby stálo "nařízením" a ve třetím řádku na místo slova "pravidla" aby stálo "ustanovení". Dále navrhuji, aby článek VII. s VIII. byly zaměněny tak, aby článek VIII. přišel na místo VII. a článek VII. na místo VIII.

Předseda (zvoní:) Kdo souhlasí s přijatým právě zákonem v prvém čtení se změnami textovými, jež doporučil právě pan zpravodaj, a to v článku VI. se záměnou slova "ustanoveních" slovem "předpisech", v článku VIII. se záměnou slova "pravidla" za slovo "ustanovení" a konečně se změnou číslování obou posledních článků, tak, aby čl. VIII. se stal článkem VII. a článek VII., aby se stal článkem VIII., také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se).

To jest většina.

Zákon je schválen také ve druhém čtení a tím tento odstavec denního pořádku je vyčerpán.

Přistoupíme k odstavci dalšímu, jímž jest

3. zpráva sociálně politického výboru o vládním návrhu zákona (tisk č. 1653) na změnu a doplnění zákona o podpoře nezaměstnaných (tisk č. 1694).

Zpravodajem jest pan kol. Johanis. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. Johanis: Velectěné Národní shromáždění!

Nezaměstnanost je právem vždy považována za velkou sociální chorobu a již před válkou jsme velmi často slyšeli stesky že právě otázce nezaměstnanosti se věnuje pozornost poměrně nepatrná. Zejména to byly schůze dělnické, v zimních dobách, mimo to odborové organizace, které vytýkaly již za Rakouska, že nezaměstnanosti se poměrně nevěnuje tolik péče, aby zejména podporování nezaměstnaných bylo dokonale provedeno.

Je samozřejmo, pánové, že válka otázku nezaměstnanosti přivedla ještě do horšího stádia, a proto také, jak je známo, naše státní správa předložila již při počátku naší zákonodárné činnosti návrh, jak chorobu, jakou nezaměstnanost jest, léčiti.

Původní zákon, jak je Vám známo, vyřídili jsme v prosinci 1918, v platnost vešel 15. prosince 1919, a byl v platnosti do 15. února 1919. Pak byl prodloužen cestou zákona do 15. dubna a pak zvláštním nařízením do 15. května. Na to následujícím zákonem nestanovena žádná lhůta a ministr zmocněn k zastavování podpor v jednotlivých okresech. Dnes jest, pánové, stav takový, že máme úplně zastavenou podporu v 125 okresích a částečně v 116 okresích. (Posl. Dubický: A co v německých okresech?)

Pánové, já jsem vám předložil ochotou p. referenta ministerstva sociální péče, ministerského rady Frice mapy, abyste měli přehled o tom, jak jednotlivé okresy podporu dosud vyplácejí. V okresech, označených na těch mapách červenou barvou, jest podpora zastavena, kdežto v okresích, které nejsou označeny červeně, značí to, že se podpora dosud vyplácí plně nebo částečně. (Posl. Dubický: To jsou jen německé okresy!) Co se týče německého území, kdybychom snad chtěli úplně sdíleti názor p. kol. Dubického, myslím, že bychom křivdili německým okresům, poněvadž již v minulých debatách při změnách zákona bylo konstatováno, že přece jen větší vyplácení podpor v německých okresích vysvětluje se jednak tím, že je tam více průmyslu, jednak, že dělnictvo z temnějších okresů nebylo tolik ve válce, a konečně, že některé okresy byly zvláště zamořeny, ale nicméně jest nesporno, že domněnky, že německé okresy nešetří republiky tak, jako okresy české, nýbrž vyplácejí více, jsou oprávněny. Ale, velectění pánové, jest přece nutno posuzovati tuto otázku se stanoviska objektivního.

Pozoruhodna jsou data, pokud jsme vypláceli podpory do června. Vlivem zaneprázdnění zvláště berních úřadu dostáváme data opožděně, dosud jen data do června. Dle dat, která jsou opatřena, bylo v červnu v Čechách 138.076 nezaměstnaných, kterým se vyplatilo 17,821.346 K, na Moravě 20.397 nezaměstnaných, kterým se vyplatilo 1,679.068 K, a ve Slezsku 4.597 nezaměstnaných, kterým bylo vyplaceno 443.864 K. Celkem tedy jsme měli koncem června 163.070 nezaměstnaných, kterým se za červen vyplatilo 19,944.278 K.

Tedy, pánové, podpory vyplácené jsou dosud značné, ale jest nutno říci, že dnes ani této číslice nedosahují, poněvadž od června do října je značný počet okresu, v nichž podpory v celku nebo částečně byly zrušeny.

Zákon o podpoře v nezaměstnanosti nabyl platnosti dne 15. prosince 1918, avšak demobilisační výbory, kterým bylo svěřeno provádění zákona, vstupovaly v život nestejnoměrně v druhé polovině prosince 1918. Základem statistiky mohou proto býti teprve výkazy za měsíc leden 1919 a další.

Nápadný vzestup podporovaných osob a vyplacených podpor v měsíci únoru 1919 v Čechách a na Moravě možno tím vysvětliti, že teprve během ledna vešla ve známost státní akce podpůrná a že nezaměstnaní, mnozí neprávem, počali této výhody ve větším rozsahu používati.

Úhrn vyplacených podpor klesal větší měrou, než počet nezaměstnaných z toho důvodu, že volnost, s jakou si z počátku demobilisační výbory při poskytování podpor počínaly, byla později omezována jejich vlastní zkušeností, jednak dozorem, který vycházel z ministerstva sociální péče.

Třeba dodati, že v připojených tabulkách nejsou pojaty podpory, které někteří průmyslníci sami vypláceli nezaměstnaným dělníkům svých závodů a které jim byly později státem nahrazeny.

V měsíci červenci až říjnu t. r. byla výplata podpor v nezaměstnanosti zastavena nebo omezena v té míře, že dnes není v Čechách, na Moravě a ve Slezsku jediného okresu, v němž by byly podpory vypláceny v původním rozsahu. V Čechách a na Moravě vyplácejí se podpory téměř toliko v krajích pohraničních, více méně průmyslových, kdežto ve větší části těchto zemí jsou úplně zastaveny.

Pánové, zhorší se stav však v zimě. My, kteří máme co dělat s odborovými organizacemi, již dnes tušíme, že podpory v nezaměstnání pravděpodobně v měsících zimních se zvětší, a to proto, že některé odbory práce nebudou moci při nejlepší vůli své pracovníky plně zaměstnati. Mimo to kalamita uhelná, nedostatek benzinu a petroleje, a i jiné okolnosti přispějí k tomu, jak již dnes je vidět zejména u domácího dělnictva, že nezaměstnanost se zhorší. Tu nutno říci, že sociální bolák společnosti, jak jsem to nazval při počátku své řeči, nesporné dlouho ponese své stíny a že i v dobách zimních, když si přimyslíme, že dnes se provádí demobilizace některých ročníků, které 15. října měly býti demobilizovány, když uvážíme, že ještě do konce října budou některé ročníky propuštěny, - musíme si býti vědomi, že zákon v prosinci v Národním shromáždění usnesený, několikráte pozměněný a dnes reformovaný bude tím nutnější, čím více bude prováděna demobilizace a čím více budeme míti obtíží takových, jako je otázka kalamity uhelné, petrolejové a benzinové - tu nutno říci, že státní správa novou osnovou chce provésti radikální změny tím, že chce, aby příště měla jakési donucovací právo, aby také některé podniky, zejména ty, které by sloužily všeobecnému veřejnému zájmu, byly prováděny. Bylo si totiž často stěžováno, že mnoho prací nouzových by se bylo dalo provésti v daleko větší míře, než se dalo, a že nezaměstnanosti se dalo čeliti jiným způsobem, než se čelilo, kdyby se zejména silnic a jiných podniků, které slouží všeobecnému dobru, byly ujaly zejména orgány samosprávné s tou pílí, jak to sdělávaný zákon předpokládal. To se nestalo a na základě toho státní správa navrhuje v nové osnově, aby okresní správa politická také mohla obcím, okresním zastupitelstvům a okresním silničním výborům uložiti, aby ony práce prováděly. Dává jim ovšem právo, aby v případech, kdyby šlo o určité obnosy - u obcí je to 50.000 K, u okresních zastupitelstev 250.000 K, - měly právo z nařízení okresní správy politické se odvolat.

Důležité ustanovení v osnově, pánové, jest, které vyplynulo ze zkušeností správy státní, že se v § 2. stanoví, že, nezahájí-li obec nebo okresní zastupitelstvo ve stanovené lhůtě okresní politickou správou práce, jež by bylo nutno vykonati právoplatně, z jiného vlivu, že může okresní správa politická případně jak jsme věc opravili v komisi, obci nebo okresu tu práci naříditi. Pánové! To jest ustanovení v osnově snad na pohled dosti přísné, ale jak víme všichni, ať již projíždíme nebo procházíme kterýkoliv okres, myslím přece, že je nutno, že státní správa musí míti zájem, aby nezaměstnanosti čelila a aby zejména čelila té snaze, aby někdo vybíral od státu podporu, bral peníze, aniž by konal za to užitečnou práci. Ovšem, že lze toto ustanovení vítati a jistě se také osvědčí. Ve výboru to bylo zvláště oceněno a já, pánové, zvláště vyzdvihuji tuto okolnost, že nový zákon jistě provede určitou reformu.

Státní správa dle zákona se zavazuje, že tam, kde budou stavebníci - myslí se obec, okres, případně jiní činitelé, případně okresní nemocnice - prováděti takovéto práce, že za každou osobu, která by měla nárok na podporu v nezaměstnání, přispěje dvěma třetinami mzdy obvyklé v místě, nejvýše však 6.- K denně, kterážto podpora podle zákona z 10. prosince m. r. se nezaměstnaným vyplácí, a státní správa očekává od tohoto ustanovení, že jaksi tím bude podepřena podnikavost a že jaksi tím stavebníci, kteří budou uznávati za potřebno, v tom nebo onom obvodu nebo okresu práce prováděti, že tímto příspěvkem jaksi u nich podnikavost bude podepřena a že zejména ovšem bude odstraněna nechuť ku práci, na kterou si někde bylo právem stěžováno. Někde ovšem byly věci přehnány. Když jsem u té otázky nechuti ku práci, jest nutno říci, pánové, že všeobecně se dělnictvu jako třídě vyčítá, že lenoší, že chce bráti podpory, tato výtka však jest z větší části jenom paušální. Nechci jako referent a jako člen jednoho z největších klubu, který má nejvíce s dělnictvem jako třídou co dělat, říci, že by se v dělnictvu nenašli jednotlivci, kteří by nezasloužili pokárání. To my nijak nepopíráme. Konstatovalo se však, pánové, nejen ve výboru, ale i v tisku a máme na to mnoho četných dokladů, že poměrně vyplácení podpor resp. dobrodiní zákona prosincového z minulého roku nejvíce využitkovávají lidé, kteří s dělnictvem jako třídou mají nejméně co dělat. Ve výboru bylo konstatováno, že dcerka pana presidenta krajského soudu v Chebu brala od prosince podporu a neměla tu odvahu, jako dcerka vysokého státního úředníka, jehož příjmy snad i při dřívějších neupravených platech státních zaměstnanců byly takové, že svou dcerku mohl uživiti, a přesto přece jen měla odvahu podporu vybírati. Chci konstatovati, pánové, jen tento fakt, abych připomněl ještě jiné.

V Nuslích jest hostinský, který s dělnictvem jako třídou neměl co dělat. Ten provozoval živnost od platnosti zákona, jest majitelem domu a měl tu odvahu, že se přihlásil jako nezaměstnaný a podpora mu byla vyplácena. (Vzrušení.)

Byl konstatován také z obvodu nuselského třetí případ, že jedna ze slečinek, která chodí v národním úboru po pražských ulicích, kde koho vítá, zejména, když různí hosté přijíždějí do Prahy, byla přihlášena na podporu v nezaměstnanosti a brala ji. Před tím však nechala si vystavěti falešné osvědčení, že dříve měla práci, a brala podporu dotud, dokud demobilisační výbor na toto zlo nepřišel. (Posl. Němec: Jménem jmenovat! Výkřik: Svoboda, Nusle!) Pánové, chci konstatovati, že ta jména se právě zjišťují. Tyto tři případy uvádím jako charakteristiku. Abych dodal, - chci býti objektivní - že snad i v dělnictvu jsou činitelé, kteří tu a tam mohli vzíti práci a ne bráti podporu.