Vážení pánové,
žert stranou! Ale já nevěřím,
že by nějaký separatismus na Slovácku
u lidu uvědomělého, u lidu informovaného
mohl existovati. Je to možné, aby uvědomělý
Slovák chtěl míti vlast svou malou? Je to
možné? Bylo by to ku prospěchu Slováka,
rasy odpočaté, která dovede, jak dokázala
celou řadou příkladů, pracovati při
nejmenším jako my? Kdybychom to vzali od Kollára,
Šafaříka k Štefánikovi, vidíme
celou řadu vynikajících mužů,
poměrně percentuelně početnější,
nežli z našich vlastních řad. Je to možné,
aby Slovák pěstoval separatismus, aby chtěl
míti vlast svou malou, aby jeho vlast končila pod
Tatrami? Není to v jeho eminentním prospěchu
hospodářském a politickém, aby jeho
vlast byla co možná největší? Nikdo
nemůže bráti vážně separatismus.
Ten zde není. Je tu několik lidí, kteří
se snaží separatismus naočkovati z příčin
sobeckých. Řeknu to ještě jinak. My
nejsme ani zde přeorientováni. Slovácko namnoze
jest orientováno maďarsky. Na druhé straně
řeknu, že my u nás, v českých
zemích, namnoze jsme ještě orientováni
starorakousky nebo německy, jak tomu chcete říci.
(Souhlas.) Zde by musilo býti zvláštní
pole diskusse. My a vy nejsme ještě náležitě
vyspělí, nejsme orientováni náležitě,
a jest třeba, abychom se přeorientovali na jednu
společnou základnu.
Vážení pánové!
Jako závěrečný řečník
jsem nucen několik slov říci i o Němcích.
Spokojím se jen s těmi našimi domácími
Němci.
Pokud se týče Němců
neb Maďarů u nás, dlužno konstatovati
jedno: máme československý stát, druzí
národové ať Němci, ať Maďaři,
jsou národnostními menšinami. Tak zvané
"Deutschböhmen" mělo špatný
kurs u nás již za starého Rakouska. Nikdo za
starého Rakouska nikdy nepřipustil, že by kdekoliv
v zemích českých mohlo "Deutschböhmen"
býti vytvořeno, tím méně můžeme
to připustiti my, o tom nemůže býti
řeči, to není diskutábl. Menšiny
jsou chráněny mezinárodní smlouvou,
my jim jistě ochrany dopřejeme, půjdeme snad
na cestě dobré shody ještě dále,
již na základě krásného rčení
Kollárova: "Sám svobody kdo hoden, svobodu
zná vážiti každou. (Výborně!
Potlesk.)
Rozhodnout dnes o tom, kdo má
největší zásluhu ze zahraničních
mocí o naše osamostatnění, o dosažení
našeho konečného cíle, nechci. Až
přijdou legionáři ze všech zemí
domů a budou nám vypravovati, jak se ty legie kdy
tvořily, pak snad řekneme, že především
jsme díkem zavázáni všem těm
státům, kde vzniklo embryo československého
státu, kde vznikly legie. To byla Francie, to bylo Rusko,
to byla Amerika, to byla Italie. (Výborně!)
Potlesk.)
Jest třeba několik
slov ještě k závěru říci
vzhledem na náš poměr k Jugoslavii. Jugoslavie
hrála v naší minulosti již před
válkou důležitou úlohu. Již ve
starém Rakousku šli s námi zástupcové
Jugoslavie ruku v ruce. My jsme s nimi v posledních letech
vstoupili do jistého poměru pobratimského,
my jsme jim mnohým povinni, čeho jsme docílili
a nikdy toho nesmíme zapomenout. My si také přejeme,
aby Jugoslavie šťastně rozřešila
spor jihoslovanský, spor srbsko-bulharský, ale jako
se nechceme a nebudeme nikdy plést do sporu, řekněme
polsko-ruského, tak myslím, že se nemůžeme
plést do sporu jihoslovanského. Přáli
bychom si z té duše, aby bratři slovanští
jak na severu, tak na jihu se mezi sebou dohodli, ale jsou to
suverenní státy a suverenní národové
a my nikdy nemáme práva, abychom se do záležitostí
jejich jakýmkoliv způsobem míchali, ani abychom
jím udělovali rady, když k tomu přímo
nejsme vyzváni. (Výborně!)
S celým světem tedy
- to jest dáno celou politikou - budeme se snažiti,
udržovati styky co nejpřátelštější.
Budeme hledati především všechno, co nás
pojí, ale při tom budeme spoléhati na vlastní
sílu v tom přesvědčení, že
vlastní síla spočívá především
v disciplinovanosti a ukázněnosti československého
tábora. Budeme-li silni, přirozeně budeme
méně mluviti a více pracovati. Nebudeme nikdy
hrozit, což je vždycky známkou slabosti, ale
v čas, kdy nebude jiného vyhnutí, dovedeme
silně uhoditi. Máme celkem všechnu příčinu
ke spokojenosti. Když uvážíme, jaký
osud zdál se nám býti přisouzen na
počátku světové války, jak
jsme se musili strachovati ještě v prvnich dobách
války budoucnosti přímo hrozné, a
když uvážíme, čeho jsme konečně
docílili, musíme říci, že jsme
ze všech účastníků světové
války vyšli z toho ohromného světového
zápolení v každém směru nejdůstojněji.
A to nám věru prozatím může postačiti.
(Výborně! Hlučný potlesk.
Řečníku se blahopřeje.)
Předseda
(zvoní): Řečnická listina je
vyčerpána, rozprava o výkladu ministra věcí
zahraničních dra Beneše je skončena.
Podle § 67. j. ř. jest
debatu o prohlášení ministerském zakončiti
hlasováním, schvaluje-li Národní shromáždění
prohlášení, čili nic.
Přistoupíme k hlasování.
prosím pány, aby zaujali
svá místa. (Děje se.)
Prosím členy Národního
shromáždění, kteří schvalují
prohlášení pana ministra zahraničních
věcí, aby povstali. (Děje se.)
To jest většina. Prohlášení
pana ministra zahraničních věcí jest
schváleno. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Tím jest prvý odstavec
denního pořádku dnešního vyřízen.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž
jest
2. zpráva finančního
výboru o vládním návrhu zákona,
jímž se zavádí daň ze zapalovadel
pro Slovensko, tisk 1655.
Zpravodajem jest pan kol. Rudolf
Pilát. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj post. Rudolf Pilát:
Velectěné Národní shromáždění!
V Čechách, na Moravě
a ve Slezsku byla zavedena ze zapalovadel daň ze dne 29.
srpna 1916 č. 278 ř. z. Tato daň činí
u zápalek 2 h z každé normální
krabičky s obsahem do 60 kusů, nebo do 90 kusů
zápalek a daň ze zapalovačů 50 h,
1 K a 3 K z kusu podle váhy.
Tato daň dosud nebyla zavedena
na Slovensku a tím vznikají nesnáze nejen
pro finanční zprávu, nýbrž i
pro obchod se zápalkami. Vzhledem na stanovené nyní
hranice je na Slovensku té doby 6 továren na zápalky
a sice v Báňské Bystřici, Ružomberku,
2 továrny ve Velké Byči, v Žilině
a Trnavě. Jejich výroba ovšem nestačí
k úhradě tamní spotřeby.
Přes to z valné části
dovážejí se ze Slovenska zápalky do
zemí ostatních, zejména do přilehlých
částí Moravy, aniž byly zdaněny,
poněvadž továrny na Slovensku využívají
své značné výhody proti ostatním
továrnám k tomu, že nabízejí
své nezdaněné zboží. I když
se nepřihlíží k tomu, že při
nynějším stavu uniká státu značný
zisk, je v zájmu jednolitosti československé
republiky nejvýš nutno, aby zákon, který
jest dosud v platnosti pro Čechy, Moravu a Slezsko, byl
též platný pro Slovensko.
Finanční výbor
se radil o tomto zákonu a navrhuje Národnímu
shromáždění, aby navržená
předloha byla přijata ve znění vládou
navrženém.
Předseda:
Ke slovu není nikdo přihlášen, debata
je skončena.
Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány o zaujetí
místa. (Děje se.)
Míním dát hlasovat
o celém zákoně najednou, poněvadž
má pouze 3 paragrafy a žádný pozměňovací
návrh nebyl učiněn. Námitek proti
tomu není.
Kdo souhlasí s §§
1., 2. a 3. zákona, jak je obsažen ve zprávě
finančního výboru, jakož i s nadpisem
zákona a úvodní formulí, prosím,
aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon
je schválen v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj ke druhému čtení
slova?
Zpravodaj posl. Rudolf Pilát:
Ne.
Předseda:
Není tomu tak. Textové změny nejsou žádné?
Zpravodaj posl. R. Pilát:
Nejsou.
Předseda:
Kdo souhlasí se zákonem, přijatým
právě v prvém čtení, i ve čtení
druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina. Zákon
je schválen i ve druhém čtení
a tím je druhý odstavec denního pořádku
vyřízen. Přistoupíme ke 3., jímž
je
3. Zpráva finančního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 1042), jímž se mění
zákon ze dne 9. března 1897, ř. z. č.
195 o dani z tržby cenných papírů
(tisk č. 1656). Zpravodajem je p. kol. Rudolf Pilát.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj posl. Rud. Pilát:
K zapravování daně z tržby cenných
papírů byly u nás zavedeny svého času
zvláštní kolky, které se lišily
od všeobecných běžných kolků.
Vláda byla současně zmocněna, aby
povolila peněžním ústavům, jakož
i osobám, jež o to zažádají, aby
tato daň byla zapravována přímo. Dělo
se to ve zvláštních rejstřících,
kde se daň tato zapisovala, a kolky ty se odváděti
pak nemusily. Tento způsob přímého
zapravování daně stal se postupem doby téměř
pravidlem, tak že spotřeba zvláštních
kolků pro daň z tržby cenných papírů
klesla na minimum. Činila na př. v létech
1914 až 1918 v Čechách průměrně
ročně 27.140 kusů v ceně 28.390 K.
Poněvadž by při
této nepatrné spotřebě výroba
zvláštních kolků republiky československé
pro daň z tržby cenných papírů
spojena byla s nepoměrně značným nákladem
výrobním a zřetel statistický ustupuje
do pozadí, doporučuje se, aby se od vydání
zvláštních kolků pro daň z tržby
cenných papírů upustilo.
Finanční výbor
radil se o tomto vládním návrhu a doporučuje,
aby zákon z 9. března 1897 ř. z. č.
195 o dani z tržby cenných papírů byl
v navrženém znění schválen.
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen.
Debata je skončena. Přistoupíme k hlasování.
Poněvadž také
tento zákon má pouze 2 články a žádné
pozměňovací návrhy učiněny
nebyly, budeme hlasovati o věci v celku. Námitek
proti tomu není. Kdo souhlasí s čl. l. a
II. zákona, jakož i s jeho nadpisem, prosím,
aby povstal. (Děje se).
To je většina. Zákon
je schválen v prvém čtení.
K druhému čtení
si pan zpravodaj nepřeje slova?
Zpravodaj
posl. Rud. Pilát: Nikoliv.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvém čtení, také
ve druhém, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina. Zákon
je přijat také ve druhém čtení
a tím je 3. odstavec denního pořádku
vyčerpán a přistoupíme ke 4., jímž
je
zpráva kulturního
výboru o návrhu člena Národního
shromáždění dra. o. Srdínka a
soudr. (tisk č. 1515), aby vydán byl zákon
o zřízení fondu k vybudování
a udržování "Akademického domu
v Praze" (tisk č. 1654).
Zpravodajem jest p. kol. dr. Srdínko,
uděluji mu slovo.
Zpravodaj
posl. dr. Srdínko: Slavné Národní
shromáždění!
S upřímnou radostí
ujímám se slova, abych podal zprávu z kulturního
výboru o záležitosti, která po více
jak čtyři desítiletí byla tužbou
nejen českého studentstva, ale i celé české
veřejnosti. Sociální potřeby studentstva
jsou veliké a ve věcech těchto byly podány
zde v Národním shromáždění
celkem tři návrhy. První návrh dr.
Masarykové, dra Hajna a dra Lukavského kryje se
v zásadě s pamětním spisem "Svazu
českoslovanského studentstva". Návrh
tento jest však pouze všeobecný. Protože
z tohoto návrhu nebylo možno, aby studentstvo mělo
přímo hned nějakého zisku, bylo zřejmo,
že jest třeba vyjmouti některé věci
z tohoto všeobecného návrhu a zvláště
formou jinou, ve formě osnovy zákona projednati
a předložiti ji slavnému Národnímu
shromáždění ke schválení.
Dovolil jsem si proto podati návrh, aby z prostředků
státních byl zřízen fond, ze kterého
by byl zřízen a udržován Akademický
dům v Praze.
Nedostatky zdravého, vábivého
prostředí dolehly na českou mládež
studující již více, jak před
40 lety. Myšlenka, dáti studentstvu Akademický
dům, vznikla již v letech sedmdesátých
a r. 1874 byl založen k tomu cíli Spolek pro vystavění
Akademického domu. První valná hromada konala
se na radnici staroměstské 27. června 1875.
Od té chvíle bez únavy a oddechu pracoval
spolek, aby došel cíle, totiž aby mohl vybudovati
Akademický dům. Po dlouhých letech šetření
podařilo se mu, že r. 1895 mohl koupiti ve Spálené
ulici dům "U římského císaře",
který r. 1902 byl upraven v dnešní provisorium.
Jak toto provisorium vypadá, zajisté jest známo
velké většině pánů členů
Národního shromáždění.
Ani po stránce hygienické, ani po stránce
kulturní, ani po stránce společenské
a esthetické toto provisorium Akademického domu
ve Spálené ulici naprosto nevyhovuje. Do dnešního
dne podařilo se Spolku pro vystavění Akademického
domu celkem nastřádati jmění asi 300.000
K. Uvážíme-li podmínky zdražení
stavby, vidíme, že by obnos tento sotva stačil
na opatření stavebního místa dostatečně
rozlehlého a že by ku vlastní stavbě
nemohlo dojíti ani za řadu dalších desetiletí.
Vzhledem k tomu uznal kulturní
výbor potřebu, aby Národní shromáždění
dalo zákonitý základ Akademickému
domu, a předkládá dnes slavnému Národnímu
shromáždění ke schválení
návrh, aby z prostředků státních
byl povolen obnos 5,000.000 K, kterým by byl tento Akademický
dům zajištěn tak, aby se stavbou se mohlo co
nejdříve - snad již příštího
roku - započíti. (Výborně!)
Slavné Národní shromáždění,
celá situace otázky stavby Akademického domu
skutečně jest taková, že jest patrno,
že pouze cestou zákona lze Akademický dům
zajistiti. Dlouholetá svépomoc nestačí
na dalekosáhlé požadavky, neboť poskytuje
úhrad jen nepatrných a dočasných.
Československá veřejnost neujímá
se studentstva českého ani do té míry,
aby náš student nemusil záviděti pražskému
studentstvu na školách německých. To
jest patrno nejlépe z toho fakta, že Spolek pro vystavění
Akademického domu za celých 45 roků nemohl
přikročiti vlastně ke stavbě. Co schůzí
bylo za celou tu dobu! Tak zvláště r. 1910
konala se velmi významná schůze v sále
Plodinové bursy, kde mezi jinými řečníky
mluvil též nynější náš
president republiky profesor Masaryk. A ten pravil: "Každá
idea a nejideálnější snaha jest konec
konců při provádění též
otázkou finanční. Idealismus tedy jen nestačí
a třeba peněz." A tyto peníze máme
dnešním usnesením zajistiti studentstvu, aby
se dočkalo v nejbližší době Akademického
domu.
Přimlouvám se tudíž
vřele za přijetí osnovy zákona, kterým
se na stavbu Akademického domu povoluje částka
5,000.000 korun, tak, aby se stavbou se mohlo započíti
v příštím roce. Schválení
této osnovy zákona bude nejkrásnějším
uvítáním těch více než
deseti tisíc našich studentů, kteří
v těchto dnech se sjíždějí po
prázdninách do Prahy na vysoké školy.
(Výborně! Potlesk.)