Shodli jsme se na tom, že uděláme
cílem svým pronikavou úpravu existenčního
minima státních zaměstnanců do budoucna.
Již dávno, řekl bych, přesvědčeni
jsme všichni o tom, že nikdy již nevrátíme
se na staré předválečné ceny
životních potřeb, ba že nejméně
ještě jednou tak draho budeme všichni platiti
životní potřeby i potom, až přijdou
normální doby. Toto přesvědčení
jistě již dávno opanovalo nás všechny,
a to jsme si také jaksi postavili za maximu.
Kdyby bylo možno průměrně
aspoň o těchto 100 proc. zvýšiti existenční
minimum státních zaměstnanců, pak
jistě by tomu státní zaměstnanci rozuměli,
a kvitovali by tuto péči tím, co stát
od nich žádá a žádati musí,
totiž zvýšeným pracovním výkonem.
Seděli jsme celé týdny v anketě všech
organisací státních zaměstnanců,
pro všechny jsme měli sluch, všichni měli
možnost, účastniti se na této práci
a tuto účast také bohatě využitkovávali.
Celá odpůldne až do noci vyseděli jsme,
abychom se rozešli a znovu zase sešli a začali
tam, kde jsme posledně přestali.
Konečně je před
námi hotový elaborát. Co se jeví v
něm? Jeví se v něm, že ono 100% zvýšení
existenčního minima bylo dosaženo. Ne dosaženo
tak, jak zněly některé návrhy: zvýšení
buď základního platu o 100%, nebo zvýšení
drahotního přídavku o 100%. Tomu neštěstí
jsme se vyhnuli. 100% je hezké slovo a také demokratické,
když se řekne 100%, každému stejně,
ale dejte ve dnešních poměrech služebníku
900 k, dejte úředníku 6000 k, to je 100%
- to je ale čin, který teprve způsobí
takové pobouření mezi personálem,
jaké nikdy nebudeme s to uklidniti. To se na štěstí
nestalo. Pravda je, že jsme v našem návrhu tu
a tam šli přes těch 100% a snad docela, ovšem
jenom v jednotlivých případech, maloučko
pod 100%. Ale uvidíte všichni ti, kdož jste nepřijímali
tohleto rozdělení, řekl bych, s úplným
uspokojením, uvidíte, že jsme vykonali dobrý
čin, když jsme dali tam, kde je největší
bída a největší nouze, třeba
i o 200% více a když jsme dali přes to velice
značnou částku nahoře, kde nebyla
přece ta bída tak veliká, jako byla dole.
Uvidíte, že tímto získáme velmi
mnoho a že ten nepoměr mezi zřízencem,
úředníkem, nižším úředníkem,
vyšším úředníkem přece
jenom bude hodně zmírněn.
Teď byly stanoveny nové
tabulky, kde jsme k základnímu platu každé
tabulky připočítali 1200 k; ať to je
služebník, ať podúředník,
ať dělník, ať úředník,
každý dostane svých 1200 k. To je t. zv. nivelisace,
nivelisace, která se neobjevila nakonec tak, jak byla vykládána,
nýbrž, kterou § 4. původního návrhu
velice oslabil a učinil přijatelnou i pro ty, kdo
do poslední chvíle stáli proti.
Když si vzpomenete, že
byly poměry státních zaměstnanců
takové, že na př. sluha měl začátečního
platu 900 k a 360 k příbytečného,
tedy celkových 1260 k, na které musil dříve
5 a mnohdy 10, 15, 20 roků čekati, než je dostihl,
dovedete si představiti, co to znamená 1260 k do
dnešních poměrů, i když zde byl
drahotní přídavek! Kde má býti
vzata chuť k práci za tento základní
plat? My teď říkáme: základní
plat jest 2100 k pro sluhu a 1050 k místního přídavku,
čili 3150 k - proti 1260 kor. To již jest přece
jen základna, o které jest možno říci,
že může po snížení cen životních
potřeb v době normální tvořiti
existenční minimum malého člověka.
U úředníků
zvyšujeme základnu ze 1600 k na 2800 k a příbytečné
asi ze 450 k na 1400 k místního přídavku.
Tedy místní přídavek se tvoří
ze starého aktivitního přídavku, případně
příbytečného, ruší se
jako příbytečné ze známých
a pochopitelných důvodů, zavádí
se jako místní přídavek a dělají
se současně třídy pro příští
zařadění různých míst.
Veliký čin, který
nám nezapomenou zaměstnanci, vdovy a sirotci po
nich na dlouhá desítiletí, vykonali jsme
přijetím § 5. článku lI., ve
kterém se praví, že do základu pro vyměření
pense pobírá se plat a 5% pražského
místního přídavku. Jaký jest
to čin, chtěl bych ukázati jen na jednom
konkrétním čísle. Minimální
pense pro vdovu po zřízenci tvořila dodnes
400 k, po úředníku 800 k. Minimální,
tedy nejnižší pense příště
činí pro vdovu služebníka asi 1100 k,
pro vdovu úředníka 1400 k. Ostatně
tyto věci budou ještě zvláště
vyřízeny, ale pro jistotu byla vzata do § 5.
platnost nové základny pensí od 1. září.
Když procházíte
zákon sám, nalézáte, že byly
činěny určité výminky proti
dnešnímu systému ustanovovacímu. Chci
tu jednu výminku zvláště označiti,
aby netvořila základnu pro novou trpkost těch,
kdož také žádali, a jichž žádostem
nemohlo býti vyhověno. A sice ve čl. III.
§ 1. se praví, že pro úředníky
u horních úřadů skupiny A, kteří
s úspěchem vykonali předepsaná studia
právnická a montanistická, platí pro
časový postup v IX. a VlIl. hodnostní třídě
lhůta čtyř a v VII. hodnostní třídě
lhůta pěti let, totiž lhůty sníženy
vždy o jeden rok. I jíní to žádali,
kteří mají nárok přijíti
do skupiny A, nebylo však možno tomu vyhověti,
prostě proto, poněvadž by to bylo prolomením
zásady. Jenom zde bylo možno vyhověti proto,
poněvadž se opírá vyhovění
o dvojí vysokoškolská studia.
K § 2. čl. III. jest
podán návrh, který bude ještě
ohlášen. Měli jsme současně k
luštění velmi obtížný úkol.
Až dosud se totiž konaly veškeré úpravy
státních zřízenců tím
způsobem, že se stanovilo datum a od tohoto data měla
ona úprava platnost. Tím jsme přicházeli
do těch poměrů, ve kterých dnes se
nalézáme, totiž že stálé
úpravy měly za následek, že staří
zřízenci nalézali se téměř
stále a stále na začátečním
platě. A vždycky jenom takovou novou úpravou
jsme způsobili obrovskou trpkost v řadách
starých zřízenců, kteří
nám vytýkali: "Ale to je zase pro ty mladé,
ale pro nás se nedělá nic". To byla
těžká otázka k vyřešení.
Nějaká zpětná platnost ke všem
těm nespravedlnostem, nějaké vyrovnání
všech těch křivd, spáchaných
na státních zaměstnancích, jest věcí
naprosto vyloučenou.
Neexistuje člověk,
a kdyby byl sebe vtipnější personalista, aby
nám mohl podati návrh, jakým způsobem
bychom vyřídili otázku plného vyrovnání
starých křivd v poměru státních
zaměstnanců. Nalézti zde jednak v rámci
dané možnosti, jednak v celém chaosu té
spleti otázek cestu, jak bychom ty staré státní
zaměstnance uspokojili, jest holou nemožností.
Nesmíme zapomínati na jedno: Sta - a ony to budou
tisíce a tisíce - státních zřízenců,
čekají na tuto úpravu, aby se mohli odebrat
do pense. Jsou to lidé, pro něž je dnes zaměstnání
hotovým martyriem, kteří jdou do zaměstnání
jenom proto, poněvadž čekají, že
z nové úpravy přece jenom pro ně poskytnuta
bude taková kvota pense, aby mohli býti živi.
Měl jsem náhodou před několika dny
před očima opravdu drastický případ.
V Olomouci starý revident, člověk, který
se bez hole nemohl postaviti, nemohl kroku udělati, nutil
se do služby jenom proto, aby dočkal se nové
úpravy - a pak půjdu, říkal! A ta
tragika osudu! Ačkoliv je úprava platnou od 1. září
1919, ten člověk 2. září na
cestě do služby padl pod vlak a kola mu ujela hlavu.
Ten člověk byl 69 roků stár, sedřený
z té staré státně zřízenecké
bídy, sotva mohl na nohy a myslel, že se dobelhá
až k provedení této úpravy, aby mohl
pak jíti do pense. To jest jeden případ z
tisíce tisíců případů,
které nám musely tanouti na mysli, a my jsme nemohli
podati tomuto slavnému shromáždění
návrhy zákona, aniž bychom měli na mysli,
co tomu řeknou staří zaměstnanci,
co tomu řeknou všichni ti, jichž celá
životní naděje zkoncentrována jest na
tom činu, který dnes stojí před rozhodnutím
Národního shromáždění.
Našli jsme zde cestu, myslím
jedinou cestu, která byla. Řekli jsme: Dobře,
dnes jsou tabulky, dnes jsou stupně. My konstituujeme nové
tabulky a nové stupně, postavíme je vedle
sebe a zkusíme, zdali by nebylo možno, staré
státní zaměstnance, když již ne
podle ztrávených let, tedy podle dosažených
stupňů do nejnovější pragmatiky
a nejnovějších ustanovení přeřaditi
dotyčného z toho stupně, který má
dnes, na týž stupeň nové pragmatiky.
Dělali jsme zkoušky. Přiznám se dnes,
a myslím, že ten okamžik jest k tomu nejvhodnější,
že když jsme toto srovnání učinili
a když jsme tak ideálně ty staré naše
veterány přeřadili do nových stupňů,
že jsme ztratili všechnu odvahu mysliti, že by
se to dalo provésti. Museli jsme znovu a znovu počítati,
abychom si uvědomili a se utvrdili o tom, že je to
sice veliká věc, ale že nelze ani jinak, neboť
bez tohoto přeřadění by neznamenala
celá nová úprava poměrů pro
staré zaměstnance téměř ničeho.
Jsme povinni těmto lidem toto přeřadění
poskytnouti a ono jest obsaženo ve článku IV.:
Každý zařaděn bude do toho stupně,
kterého dosáhl a my máme případy,
- člověk přece jen zůstává
i v politickém životě člověkem,
aspoň v nestřežených chvílích
- že počítáme, počítáme
a teprve teď vidíme, co velikého jsme udělali.
Vidíme, že lidé, kteří nemohli
jít do pense, kteří musili tak dlouho chodit
do služby, až zůstanou na té koleji ležet,
až zůstanou v tom úřadě ležet,
že ti lidé dnes už do pense mohou jít,
poněvadž by byli šli s 1100-1200 K a dnes půjdou
do pense s 3000-3500 K.
Velkou otázkou byla také
otázka tak zvaných praktikantů státní
služby. Já myslím, slovo "skandál",
které tisíckrát bylo opakováno, když
se mluvilo o auskultantech, o praktikantech, o té praktikantské
mizerii, je slabé. To slovo skandál slyšeli
jsme tisíckrát, a on to také skandál
byl. Projdi, hochu, vysokoškolská studia - a pak dostaneš
50 K měsíčně, anebo nedostaneš
tolik a tolik měsíců vůbec nic, a
může tě maminka živit a šatit; a
když jsi živil maminku ty ze soukromého vyučování,
které jsi přes den konal, dobře, hochu! Pak
jdi do úřadu, služ vládě, a večer,
až nebudeš moci z místa, najdi si nějaké
večerní vyučování. Maminka
nemůže čekat totiž, co ten stát
na ní žádá, nemůže již
dát. Nemůže ještě ke všemu,
co s tebou prodělala, ještě celý rok
počkat, než jí přineseš domů
tolik, aby si mohla koupit brambory. V této otázce
byl učiněn také konec, ovšem zase v
té míře, jak bylo možno, ale v míře
velice nepoměrné k tomu, co až dnes bylo údělem
těchto lidí. Je totiž ustanovení v čl.
V. § 1., že každý z těch praktikantů
zařaděn bude do nejnižší hodnostní
třídy svého stavu, a když druhým
rokem složí tu předepsanou zkoušku atd.,
bude jmenován definitivně, resp. není-li
to možno, vstoupí do plného platu i s místním
přídavkem. Tedy zde byl učiněn opravdu
veliké nespravedlnosti konec.
Těžká otázka
byla při otázce provedení postupových
lhůt, resp. platových úprav profesorů
na novou úpravu, kde bienálky a trienálky
hrají velkou roli, zvláště bienálky.
Tam ty kvinkvenálky byly tak renitentní, že
se žádným způsobem nechtěly nechat
vtlačiti do nového postupového schematu,
ale konečně bylo i to překonáno v
dohodě se zástupci stavu profesorů, tak že
se dá očekávati, že i ti budou uspokojeni
tak, jak byla převedena pětiletí na dvou-
a tříletí.
Kontaktně k tomuto novému
odměňování bylo také zvýšení
platu za hodiny přes čas, resp. hodiny zvláštního
vyučování atd. v § 15.
Dále jest nutno výslovně
poukázati na článek X. Veliká většina
státních zaměstnanců nespadá
pod zákon z 25. ledna r. 1914. Jejich poměry byly
upravovány dosud cestou nařizovací, a bylo
nutno pro tyto zaměstnance v duchu zákona stejným
způsobem upraviti poměry. Na to myslí článek
X., který o těch věcech mluví.
V konkrétním bych měl
ještě jednu velice důležitou věc.
Je to věc dělníků. Pro dělníky
přijato bylo ustanovení nejenom o provedení
vyrovnání ve mzdách podle vzoru vyrovnání
platů definitivního personálu, ale v §
6. rámcového návrhu bylo ustanoveno, aby
po 10 letech každý dělník jmenován
byl definitivním. Jak tyto věci budou praktikovány,
jest otázkou nejbližší budoucnosti, ale
my chceme věřiti, že se vyjde vstříc
našim požadavkům po té stránce
do té míry, aby opravdu duchu zákona tak,
jako pro ostatní zaměstnance, vyhověno bylo
i pro zaměstnance v poměru dělnickém.
Navrhuje se celá řada
resolucí, které jsou obsaženy v důvodové
zprávě a o kterých má býti
také hlasováno. K tomu jest nutno připomenouti,
že v resoluci na str. 16. na př. původně
bylo ustanoveno, že sem náleží také
montanní dělníci, báňští
dělníci, pak se však ukázalo, že
tam jsou poměry upraveny kolektivní smlouvou. My
bychom byli velice rádi, aby tito dělníci
měli z tohoto zákona výhodu, když ne
již jinak, tedy aspoň po stránce starobního
a invalidního pojištění, aby konečně
byli vyňati aspoň ti, kteří jsou ve
státních podnicích, z bratrských pokladen,
kde sice renta má býti zvýšena, ale
přece jest absolutně nedostatečná,
uvážíme-li, že má býti z
200 K zvýšena na 600 K ročně. Sem nutno
ovšem poznamenati, že po té stránce budeme
musiti také jednati i o dělnících
v tiskárnách státních, tedy ve státní
tiskárně a knihoskladě státním,
kteří mají své starobní pojištění
a platové poměry upraveny cenníkem, tedy
také kolektivní smlouvou, ale jejichž starobní
a invalidní poměry jsou naprosto neupraveny. Budeme
musit u všeho tohoto dělnictva počítati
s tím, jakým způsobem se jim započítá
těch 900 K, které musí na drahotní
přídavek dostati veškeří státní
zaměstnanci, tedy i veškeří dělníci
státní.
Důležitou věcí
jest také otázka kancelářských
officiantů, kterou bylo nutno pojmouti do resolucí,
a to také proto, poněvadž tito nezařazení
nepodléhají dosud zákonu, v tomto případě
zákonu ze dne 25. ledna 1914. Pro ty souhlasně se
zákonem byly v důvodové zprávě
stanoveny nové stupně platové s místními
přídavky a bude s nimi jednáno tak, jako
s úředníky a zaměstnanci ostatními.
Jest ovšem veliká otázka,
jakým způsobem všechny tyto náklady,
kterých tato úprava bude vyžadovati, budou
kryty. Myslím, že nevyhlašuji žádnou
tajnost, když řeknu docela otevřeně:
"My jsme si byli vědomi těch obrovských
sum, které provedením tohoto zákona narostou,
ale my jsme si nebyli docela vědomi, jak budou kryty. Jen
jedno přesvědčení jsme měli:
že bude tímto slavným shromážděním
pochopeno, že tu nebyl udělán žádný
čin nějaké lehkomyslnosti, nějakého
marnotratnictví, nýbrž že tento obnos
musil býti dán pro záchranu státu,
musil býti dán pro urovnání poměrů
ve správním aparátu státu, že
nebylo možno se jinak obejíti. Tento náklad,
krátce, musil býti učiněn pro vnitřní
výstavbu státu a bude musit býti nalezena
také pro něj úhrada. Ovšem máme
slovo státních zaměstnanců, - a nemáme
příčiny jim nevěřiti - že
když opravdu vláda přichází a
poskytuje jim nejen slovy, ale i činem opravdu velikou,
silnou pomoc do života, že tuto pomoc budou okamžitě
kvitovati ze všech svých prostředků
co možným zvýšením pracovní
výkonnosti, zjednodušením práce, co
možným odstraněním byrokratismu z úřadův
a všech těch jiných nepěkných
průvodů války, které tolik hlodaly
na správním aparátu tohoto státu i
států jiných. Nemáme příčiny,
nevěřiti tomu, proto, poněvadž máme
pevné přesvědčení, že
jakmile zítra, pozítří bude zákon
venku, jakmile bude konec té nejistoty o tom, bude-li všechno
zákonem, nebo nebude-li to zákonem - mám
přesvědčení, že každý
z těch lidí si sedne, bude počítat
a, když vypočítá efekt, který
pro něho z tohoto zákona vypadne, - promiňte,
budu mluviti docela vulgárně - pak by musil býti
opravdu mizernou povahou, aby nepochopil, s jakou láskou
mu vychází v tomto případě
zákon vstříc, aby nepochopil, že za
takový čin jest určitá povinnost mravní,
povinnost charakteru, aby vykonal se své strany při
nejmenším aspoň tolik, co stát ve svých
těžkých finančních obtížích
vykonal nejdříve naproti němu. (Výborně!)
To očekávám, očekávám
to nejen, řekl bych, z toho povšechného názoru
o věci, ale ti všichni, k nimž tento zákon
bude zítra, pozítří mluviti, ti všichni
jsou ponejvíce otci rodin, ti všichni ponejvíce
jsou lidé zkrušení bídou a nouzí
ve svých rodinách a není sporu o tom, že
bude takový výpočet: "Rodina je zachráněna,
já mohu počítati s tím, že z
toho nejhoršího jsem se dostal, tedy ku předu,
k další výchově mých dětí,
já je zachránil pomocí státu, tu nemohu
našemu státu, proti němuž jsem do poslední
chvíle runcal, že nic nedělal a že ta
bída tu zůstala - nic odpírati, když
tento stát odhodlal se nyní k činu, kterým
zjednána bude pomoc."
Nevěřím, že
po takovém, přímo živelném uvolnění,
k němuž musí v nitru každého jednotlivce
dojít, by se našli lidé, kteří
by nekvitovali ten čin státu, ten čin zákonodárného
shromáždění, opravdovým splněním
toho slibu, který nám dala anketa, a že státní
zaměstnanci v případě splnění
tohoto zákona opravdu nevykonají, co na nich leží,
aby správní aparát této říše
vybudován byl pro dobu potřeby, pro dobu nutnosti.
Připomínám ku
konci docela stručně: Přes všechny výhody,
přes všechnu velikost úpravy poměrů,
která jest obsažena v tomto návrhu, přes
to, že poměry státních zaměstnanců
jsou v nižších kategoriích o 180, 160,
150% zlepšeny - na existenčním minimu - přes
to přese všechno mám za povinnost, jménem
těchto státních zaměstnanců
prositi toto slavné shromáždění,
aby nezůstalo jenom při tomto činu, poněvadž,
nedojde-li v době nejblíže příští
k pronikavému snížení cen životních
potřeb, byl by tento čin zase jenom z většího
dílu ranou do vody. To jest druhý úkol, který
na nás čeká, máme-li zachrániti
situaci, a já věřím na konec, že
přece jen tak, jako tento skoro nemyslitelný, neuvěřitelný
úkol podařilo se nám vykonati, že se
nám podaří vykonati i úkol druhý,
že tím postavíme naši republiku beze sporův
o bolševismus, beze sporu o monarchismus, o všecky ty
věci, které běhají v různých
zprávách, na základnu, ze které opravdu
vyroste v stát, který bude mít respekt Evropy
a celého světa. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda:
Došel mne návrh člena N. S. dra Gustava Mazance
na škrtnutí § 2., čl. III. předlohy,
který má toto znění:
"Poněvadž v dosavadních
ustanoveních služebních jest § 2., čl.
III. této osnovy zákonné obsažen a v
praksi ho i používáno, navrhuji, aby celý
tento paragraf 2., čl. III. byl škrtnut a podrobnější
jeho případné vymezení ponecháno
do příští pragmatiky".
Návrh tento jest opatřen
dostatečným počtem podpisů a jest
předmětem jednání. Uděluji
slovo přihlásivšímu se o ně panu
ministerskému předsedovi.
Ministerský předseda
Tusar: Slavné Národní shromáždění!
Před odchodem Národního
shromáždění na letní prázdniny
slíbila vláda zástupcům organisací
státního zřízenectva, že po letních
prázdninách předstoupí před
Národní shromáždění s
osnovou, která by přáním jejím
vyhovovala, a že půjde ve snaze, vyhověti jejich
požadavkům, až k mezím možnosti.
Vláda uznala, že znehodnocením naší
měny, rostoucí drahotou, jest nutno pro státní
zřízence vykonati vše, co se vykonati dá.
Jsme pamětlivi slov našeho velikého presidenta,
že základem demokracie jest dobrá administrativa,
nositelem pak administrativy jsou lidé, jsou ti zřízenci
a úředníci. Chceme-li, aby ti spokojeně
pracovali, jest povinností státu, aby pro ně
učinil, co v silách státu jest. Pánové,
z předlohy, která jest dnes v Národním
shromáždění, o které máte
dnes rozhodnouti, vidíte, že šli jsme snad až
tak daleko, že mohlo by se namítnouti proti té
předloze, že rozpočet státu, jehož
finance jsou v nepříliš utěšeném
stavu, bude snad předlohou touto až příliš
zatížen. Vzdor tomu však ale ve vládě
jsme vyslovili s touto předlohou souhlas a byli jsme vedeni
hlavně následující úvahou: