Úterý 7. října 1919

Já ji pocítil jistě, jako všichni obyvatelé měst. Léta jsme strádali, léta jsme trpěli, a když konečně z bratrské Jugoslavie má sem býti několik kusů hovězího dobytka přivezeno, přijde ministr zemědělství a zakáže ten dovoz z toho důvodu, aby prý se u nás nešířila slintavka a kulhavka. (Posl. Sechtr: Má o vás strach! Hluk. Předseda zvoní.)

Vážené shromáždění! Vtipy se nedá ta záležitost odbýt! Veřejnost naše posoudí tu záležitost a pronese o ní sama svůj úsudek. Já jsem pokládal za svou povinnost, ji zde vytknout, jakožto nesprávnou politiku hospodářskou a také jako špatnou politiku slovanskou. To je politika, kterou dělali maďarští magnáti proti Srbsku, to je politika, která má značnou část viny na tom, že vypukla válka světová, to je politika, která týrala srbský národ, která zabraňovala jakýkoli dovoz hovězího a vepřového dobytka ze Srbska tehdejšího k nám, ale u maďarských magnátů se dala ta politika chápati, kdežto u československého státu a jeho vlády je takováto politika jistě nejméně šťastnou. (Posl. Udržal: 140 kusů sem, pane kolego, z Jugoslavie nedávno přivezli, a byla u nich zjištěna slintavka. Ten dobytek musil býti odporážen, ačkoliv to byl dobytek užitkový!)

Učiňte veterinářská opatření, nezabraňujte však dovozu masa z Jugoslavie k nám, poněvadž to neodpovídá těm přátelským stykům, jaké s Jugoslavií pěstovati máme. To ohledně Jugoslavie. - Ohledně Ruska bych si byl v exposé pana ministra zahraničních věcí přál rovněž vřelejší tón. Pan ministr zahraničních věcí postavil se na stanovisko reservovanosti. Proč? Poněvadž v Rusku nejsou poměry ještě ujasněny, v Rusku zápasí spolu dva směry, mezi nimiž v hospodářském, kulturním a národním cítění zeje hluboká, nepřeklenutelná propast. Podle exposé pana ministra zahraničních věcí měli bychom čekati, až který z těch dvou směrů vyhraje. To by byla snad politika vypočítavá, politika chytrá, ale slovanskou by ta politika nebyla, poněvadž, který z těch dvou směrů v Rusku spoluzápasících nám jako Slovanům jest bližší, o tom, myslím, v celém československém národě nebude sporu. Víme a jsme přesvědčeni, že vláda režimu Lenina-Trockého, vláda bolševických uchvatitelů přivedla mohutné slovanské Rusko na pokraj zkázy a záhuby, a já nerozpakuji se říci, že každý upřímný Čechoslovák, jako každý upřímný Slovan musí pozdraviti s radostí den, kdy tato bolševická vláda v Rusku bude svržena a na její místo nastoupí spravedlivá, demokratická, ale slovansky procítěná a ne v zájmu němectví pracující vláda. (Výborně!)

Vážené shromáždění! Nezapomínejme, že Rusko bude zase jednou silné, že Rusko zase ozdraví a že Rusko ozdravěné nezapomene, jak se ostatní národové a ostatní státy k němu chovaly i tenkráte, když jako Lazar ranami pokrytý zde leželo. Rusko bude zase zdravé a ono si potom také vzpomene, jak se vůči němu choval československý stát a zajisté mu nebude příjemno, že stanovisko vlády naší v těchto kritických pro Rusko dobách bylo reservované. Stanovisko vlády slovansky cítící musilo by býti vůči Rusku jiné.

Vážené shromáždění! Jednu věc dále bych si dovolil podotknouti a sice věc, která se týče otázky úpravy hranic. Bylo vzpomenuto v exposé pana ministra zahraničních věcí, že snahy o získání Kladska nebyly korunovány zdarem. Myslím, že jest to zájem každého a bylo by záslužným činem, kdyby slavné Národní shromáždění nebo aspoň zahraniční výbor vypravil se jednou k Náchodu a postavil se mezi Náchodem a Hronovem. Půl hodiny za Náchodem podél trati vniká dovnitř naší země hranice pruská. To jest nejchoulostivější bod našich hranic. To je vyložená brána ke vpádu pruských vojsk. Že na úpravu tohoto místa hranic nenaléhalo Rakousko, bylo pochopitelno, poněvadž bylo spojencem Pruska, bylo spojencem Německa a obstarávalo politiku Německa. A přece i tomu Rakousku v roce 1866 stalo se právě toto území, o němž mluvím, osudným, poněvadž tamtudy vedl pruský vpád do Čech. Celé obyvatelstvo Náchodska bylo trpce dotčeno, že se nepodařilo komisi naší docíliti na mírové konferenci aspoň toho, aby hranice našeho československého státu na Náchodsku vedena byla po hřebenu hor, abychom tím pro případ vážné zápletky s Pruskem neměli na Náchodsku otevřenou bránu pro pruské pluky. Já bych tlumočil to přání, ba, řeknu, prosbu, je-li možno dodatečně ještě k úpravě hranice naší tam v těch místech na Náchodsku něco učiniti, aby se to aspoň post festum stalo.

Vážené Národní shromáždění! Tolik chtěl jsem podotknouti k otázce záležitostí zahraničních a nyní bych jen několika slovy rád se zmínil o některých věcech, které strany a lidu, jejž mám příležitost zde zastupovati, bolestně se dotýkají. Já zmíním se přímo o té otázce zabírání klášterních budov. Kláštery, vážené shromáždění, jsou zřízením katolické církve, řády jsou zřízením katolické církve. Kláštery jsou něčím, čeho kdo se dotýká, dotýká se katolického lidu veškerého. Že má naše vláda, že naše veřejné orgány mají obtížný úkol v době, kdy celá léta stavební ruch vázl, v době, kdy počet obyvatelstva a úřadů se rozmnožil, všichni chápeme a ne na posledním místě chápou to také samy kláštery a skoro všechny pražské kláštery, pokud měly v disposici volné místnosti, vyšly státu a jeho orgánům vstříc. Já bych ale tlumočil přání, aby naše vláda nedělala to tak, jako to dělají vrabci vůči vlaštovkám, že si jednoduše okupují cizí hnízda. Úkolem naší vlády jest také někdy začít se stavbami a nezabírat prostě budovy, které vystavěli jiní. Pro stavební ruch a jeho rozmach neučinila dosud vláda ani toho nejmenšího. Když se přistupuje k zabírání klášterů, tak to lze motivovat jen veřejným zájmem, když se ale zamýšlí zabrat tisíc let existující klášter břevnovský za tím účelem, aby dán byl k disposici spolku charitativnímu sice, spolku dobrých cílů a účelů, ale jistě ne spolku, který by ex offo obstarával nějaké státní zájmy - jestliže klášter břevnovský, 1000 let existující, má býti zabrán jen za tím účelem, aby byl dán k disposici spolku Armády spásy, pak nevím, jakým způsobem lze toto opatření ospravedlniti.

Další poznámka, kterou jsem učiniti chtěl, platí terroru. Naše československá republika bude republikou šťastnou, bude se rozvíjeti a rozkvétati tehdy, jest-li bude v ní právo svatým a spravedlnost bude základem jejím. (Tak jest!) Rakousko mělo tu zásadu "Justitia regnorum fundamentum" napsanou na své bráně císařského hradu, ale v srdcích a svědomích ministrů té zásady nebylo, proto dopracovalo se Rakousko těch konců. Základem naší republiky, základem jejího štěstí v budoucnosti může jedině býti spravedlnost. Tu se musí bolestně dotknouti nás, jestliže svoboda svědomí, svoboda politická, svoboda spolčovací znásilňována jest terrorem v továrnách, terrorem, který není důstojný demokratické naší doby. Já připomínám, že nejenom naši lidé, stoupenci československé lidové strany, jsou nuceni tyto stesky pronášeti. Připomínám, že i strany socialistického bloku nejednají jako přátelé, poněvadž jedna ze stran socialistického bloku musela veřejný stesk pronášeti nad tím, že od druhé strany téhož socialistického bloku musí snášeti terror. Naši stoupenci v Náchodě, abych konkretní případ uvedl, již celý týden nejsou připuštěni do práce, poněvadž jsou stoupenci československé lidové strany, jsou odborově organisováni v naší odborové organisaci, oni jsou solidární ve všech věcech, zejména dělnictva se týkajících, ale oni jsou štvanci, oni nesmějí pracovati, oni jsou vyloučeni z práce právě proto, že jsou jiného smýšlení, nežli druhé politické strany. A vážené shromáždění! Naše ministerstvo sociální péče nejnovějším svým výnosem a nařízením stanovilo, aby takovýmto vyloučeným dělníkům z továren placeny byly podpory v nezaměstnanosti. Naše republika, náš stát, který má všechnu příčinu šetřiti a nevyhazovati peníze, nedovede zjednati nápravě platnosti, on nedovede zvláště zlomiti terror, on raději platí příspěvky, podpory v nezaměstnanosti, než aby zjednal křesťansky smýšlejícímu dělnictvu také to právo, aby mohlo pracovati v továrnách a při tom zachovati si svobodu svého politického přesvědčení. A také náboženského! Politického i náboženského, poněvadž i náboženská svoboda, i politická svoboda patří k základům spořádaného demokratického státu. (Hlas: Jest nám zaručena mírovou smlouvou!)

Vážené shromáždění, ale tento terror jednou trpěný počíná povážlivé stíny vrhati i do ostatních zřízení naší republiky.

V úřadech naší republiky počíná se zahnizďovati způsob, který neslouží právě ke cti těmto úřadům. I naše úřady počínají si stranicky, a sice stranicky i v obsazování míst. To, co dělají socialistické strany vůči křesťansky smýšlejícímu dělnictvu, že je vylučují z práce, to hrozí zahnízditi se i v našich úřadech. Uvedu případ. Dcera stoupence lidové strany v Praze zažádala o místo u ministerstva sociální péče a ministerstva vnitra. Byla vyzvána, aby přišla do ministerstva sociální péče na zkoušku. Přišla, udělala zkoušku. Bylo jí řečeno: " V několika dnech očekávejte povolání. Zkoušku jste s výborným prospěchem udělala." Za několik dní byla dcera s matkou povolána na policejní komisařství v Libni a tam byla komisařem dotazována: jakého politického smýšlení je (dcera nepřišla, pouze matka) manžel? S kým volil, s kterou stranou volil (Hlasy: Skandál!), do jaké školy chodila dcera? Matka té dcery řekla přímo: "S lidovou stranou," poněvadž předpokládala, že takový nešvar v republice ještě není, aby politické smýšlení bránilo vstupu do státního úřadu. Na to byla matka dotazována: "Do jaké školy chodila vaše dcera?" "Do obchodní." "Ale do jaké?" "Do české." "Ale do jaké?" Když řekla: do obchodní, do české, řekla: "Co mám ještě říci? Do klášterní školy tedy chodila." "To jsem chtěl věděti." Ano, to chtěl věděti.

Takovým způsobem na jednotlivém tomto případě jsem ukázal, jakým způsobem naše úřady - snad ne všecky, uvedl jsem konkrétní případ - chovají se vůči žadatelům o místa dosti podřízená v našich ministerstvech. (Hlas: Jaký výsledek to mělo?)

Výsledek toho byl ten, že za 3 dny po té, kdy matka byla vyslýchána, obdržela dcera písemné vyřízení: "Na Vaše povolání do ministerstva veřejné péče nedojde". To byl výsledek výslechu, ačkoliv jí bylo, když zkoušku vykonala, ústně řečeno, že v nejbližších dnech může očekávati své povolání.

Vážené shromáždění, to jest případ ne nepodobný tomu teroru, který v továrnách vůči křesťansky smýšlejícímu dělnictvu se provádí.

Pan ministr zahraničních věcí zdůraznil ve svém exposé také nutnost silné armády, která sloužiti bude k obraně a nikoliv k výboji. Připojil bych k tomu také ještě to přání, aby v této armádě nezahnízdil se duch, který jest znám pod názvem pruského militarismu. Byl jsem 15. srpna ve Staré Boleslavi, kdy tam současně návštěvou meškal ministr N. O. Klofáč.

Když ministr byl na balkoně radnice a starosta ho vítal, prohlásil, že prý předchozí den večer na schůzi katolické štváno bylo proti republice. Mezi posluchači přítomen byl jeden z účastníků té včerejší schůze katolické, a poněvadž byl přesvědčen, že ten starosta pronáší nepravdu, odvětil na to pouze těmi slovy: "To není pravda!" Za ta slova: "To není pravda!" byl vojáky vzat do středu, cestou ke kasárnám bit, v kasárnách postavili se vojáci ulicí, a ten nebožák, kolem kolika jich šel, tolik ran dostal. (Slyšte!) Ještě v kasárnách byl trýzněn, od 12 hodin v poledne do 6 hodin večer v kasárnách uzavřen a vyhrožováno jemu, večer že ho oběsí. V 6 hodin večer teprve byl odveden z kasáren k okresnímu soudu a na naši intervenci tam podroben lékařské prohlídce, a lékařsky konstatováno bylo jeho zranění. Takovým způsobem, bych prosil, aby naše armáda nejednala, takové nezpůsoby aby se v naší armádě nezahnízďovaly, aby armáda nebyla stranická, a zejména aby takovýmto způsobem nepletla se do resortu justice státní. (Výborně!)

Vážené shromáždění! To je několik poznámek, které jsem chtěl učiniti, stručných jen poznámek, které bych k závěru ukončil tím, že vznesu na národní kruhy a vládní strany naší republiky prosbu, aby se o dobrou pověst republiky spolu s námi v budoucnosti vždycky staraly. A o tu dobrou pověst republiky budou se starati, když přestanou šířením takových zpráv, které před málo týdny plnily sloupce orgánů našich vládních stran, zprávy, které per longum et latum vyličovaly, že u nás existuje monarchistické, protirepublikánské spiknutí. Tyto zprávy, aby byly podepřeny, bylo zatčeno několik osobností. Ku podivu ale v brzku ty osobnosti byly zase propuštěny, takže zajisté úřady republiky neshledaly na nich žádné viny. Jen proti tomu chtěl jsem se ohraditi, aby takovým způsobem nebyla republika naše před cizinou připravována o dobrou pověst, neboť jestliže po necelém roce trvání republiky několikrát již rozšířily se zprávy o existujících spiknutích, pak to musí na cizinu dělati dojem, jakoby republika naše v myslích a srdcích našich pevně založena nebyla. A tomu tak není. Československý národ ve své ohromné většině věrně při republice stojí. A za stranu, které přináležím, za československou lidovou stranu bylo to již několikráte zde prohlášeno se vší loyálností, že upřímnými republikány jsme, a při republice upřímně setrvámě.

Vážené shromáždění! Já bych k tomu připomenul: katolíci čeští mají nejméně příčin, slzy roniti a naříkati nad rozbitím starého Rakouska. Mají nejméně příčin, poněvadž v náboženském ohledu, ačkoliv se tvrdilo, že Rakousko je klerikálním státem, Rakousko proti církvi katolické učinilo tolik, že se v tom směru klidně může srovnávati i se státy jinými, ano i s republikami. Co za císaře Josefa lI. podniknuto bylo proti katolické církvi, to se úplně rovná tomu, co provedla Francie ve století XIX. To, co za vlády císaře Františka Josefa bylo proti katolické církvi učiněno, to jistě nejméně zavazovalo katolíky k vděčnosti vůči tomuto státu.

Národ vyslovil se pro republiku, zástupci lidové strany vyslovili se pro republiku a také tomu loyálně dostojíme. (Hlas: A co je s Hlinkou?) Já se přiznám, že v záležitosti Hlinky nejsem podrobně informován. Já jsem slyšel s jedné strany obvinění, já jsem neslyšel s druhé strany obhajobu a mám za to, že vůči každému, i vůči zločinci, musíme trvati na stanovisku "audiatur et altera pars", aby slyšena byla také druhá strana a až budu slyšeti obě strany, žalobce i žalovaného, pak si o té věci budu moci učiniti definitivní úsudek. (Posl. Merta: Ale pryč je, odjel!) Já nejsem jeho osobním sekretářem, já to opravdu nevím. (Posl Vojta: Jak jste se chovali ve válce? Loyální jste dělali projevy!) Jak jsme se chovali ve válce? Já jsem ve válce musil narukovat, jako politicky podezřelý ve válce trpěl v době, kdy páni, kteří takto volají, od státu dostávali presenty a vyznamenání. Já byl štvancem politickým. Tedy tak my jsme za války pochodili. Já nebudu déle zdržovat. Na počátku své řeči jsem slíbil, že budu stručným, abychom mohli vyříditi předlohu, na kterou tisícové státních zřízenců s toužebností čekají. (Výborně!)

Končím přáním, abychom spojenými silami pracovali ku blahu, štěstí a lepší budoucnosti naší republiky, a panu ministru zahraničních věcí za všechno, co pro blaho, založení a pro blaho této republiky učinil, vzdáváme jednomyslný a srdečný dík. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo panu kol. Svozilovi.

Posl. Svozil: Vážené Národní shromáždění!

S několika stran bylo nám, Národnímu shromáždění, vytýkáno, že prý je to první zahraniční debata, kterou Národní shromáždění absolvuje, že se do této doby o zahraniční politice nemluvilo, že tedy jakoby Národní shromáždění nebylo ani dost schopno, aby takovou zahraniční debatu podniklo. A ještě za debaty a již při ní zase psaly noviny, že prý ta debata nedostoupila té úrovně, na které by býti měla.

Já nevím, pokud je možno obviňovati Národní shromáždění, ale myslím, že přece jenom je potřebí některé věci říci na jeho obranu, a sice prostě tyto: Neměli my jsme v zahraniční politice a nemáme namnoze dodnes, když chceme o ní mluviti, situaci, která je tak dobře charakterisována hanáckým úslovím: "Já neříkám tak ani tak, ale povídám, že na mou řeč dojde?" Vždyť my mnohé věci nemůžeme a nesmíme vlastně vysloviti na plno a konečně, řekněme si to otevřeně, v zahraniční politice budeme vždycky v takové situaci, že se bude museti často mnohem více jednati a dělati, než mluviti, poněvadž o mnohých věcech se mluviti nedá a nevyhlašují se. Proto také myslím, že si musíme uvědomiti, že to volání, které zvláště za války bylo živé, po odstranění tajné diplomacie a veškerých tajností zahraniční diplomacie, je přece jen poněkud přehnané a utopické, poněvadž je mnoho věcí, které máme my strany, které mají obce mezi sebou, které máme po případě i my politicky, a myslím, že bychom byli neradi, aby se všechny ty věci vyřizovaly někde na Václavském náměstí. Zahraniční politika má po této stránce něco společného, abych tak řekl, s poměry rodinnými, které slušní lidé neradi přetřásají vždy veřejně, aspoň ne v každé chvíli a ne každou věc.

Ale druhá věc, proč Národní shromáždění nemohlo o těch věcech mluviti:

Co pak my jsme věděli? Vždyť my jsme po celou dobu nevěděli vlastně skoro nic. To, co jsme věděli, bylo strašně kusé, naše nejobsažnější zprávy, nebo to, co jsme věděli, čerpali jsme z "Neue Freie Presse" a "Berliner Tagblattu", ale u nás zpráv bylo hodně málo. A tu, myslím, že mně nebude vykládáno ve zlé, že snad by bylo dobře, kdyby vláda jevila k Národnímu shromáždění po této stránce poněkud více vážnosti, aby pak ono nebylo znevažováno mezi lidem. My jsme byli málo informováni a jsme málo informováni doposud.

Mimo to jest jakési rozladění a to rozladění jest pochopitelné. Vy všichni, pánové, kteří jste byli v Národním výboru po převratu, když se vrátila naše delegace ze Švýcar, víte, jak růžově, jak hyperbolicky růžově bylo nám všechno malováno: Všechno dostaneme, více nežli jsme chtěli atd. Nerad bych, aby ještě i teď bylo něco vykládáno tak růžově, poněvadž se vzbouzejí příliš veliké naděje a následek pak, když se nesplní ty příliš velké naděje, jest určité sklamání, určité disgustování, a já myslím, že za války jsme měli aspoň takovou školu, že většina z nás není jako malé děti, které by potřebovaly těšínská jablíčka, nýbrž že sneseme zcela dobře, když se řekne, jak věci skutečně jsou. Neříkám, že nyní by se nám něco jinak líčilo, ale upozorňuji na to, že určitá a silná vada byla v tom, že když se vrátila naše první delegace ze Švýcar, líčila všechno v hyperbolách: Máme víc nežli chceme, nežli si přejeme.

Kdyby si byli ti pánové všechna ta přání uvědomili, nebyli by mohli mluviti tímto způsobem. A mluvilo se tehdá tak oficielně! Řekl-li jsem, že by ve prospěchu Národního shromáždění i vlády a ve prospěchu uklidnění poměrů bylo, kdyby Národní shromáždění bylo informováno a mohlo také lépe informovati jiné, tedy myslím, že neříkám nic neodůvodněného a neoprávněného.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP