Pátek 3. října 1919

Chceme od ní víc než kancelářské vyřizování diplomatické agendy. Ona musí být sprostředkovatelem svazků našeho národa s ostatním světem.

Dožadujeme se, aby organisovala výběr schopných jedinců k studiu na vysokých školách ciziny, reklamujeme, aby napomáhala schopným a kvalifikovaným dělníkům, odebravším se do ciziny za dočasným pobytem, nalezení vhodného zaměstnání, kde by nabyli nejen praktických zkušeností jako dělníci svých odborů, ale i světového rozhledu v organisaci výroby, tak nutného pro mladý stát, stojící před dějinným přechodem z kapitalistické výroby ve výrobu společenskou, ať družstevní, komunální, či státní.

Jsme ochotni, povoliti vládě dostatečných prostředků finančních ku krytí nákladů, jež vzejdou nutnou výpomocí za vzděláním do ciziny jdoucí jak inteligenci školské, tak dělnické.

Přejeme si stejně naléhavě, aby také - a především s východem - navázány byly kulturní a hospodářské styky, jichž nejlepším a nejschopnějším průkopníkem bude naše mladá generace. Čilé kulturní a hospodářské styky jsou nejlepší a nejúčinnější zbraní proti plemennému záští, proti nevědomosti, podkladu to příčin válečných konfliktů národů.

Nemůže býti pochybnosti, že zahraniční politika státu jest v příčinné souvislosti s vnitřní politikou, že jedna na druhou vykonává svůj vliv a uplatňuje své principy a metody.

Pan ministr věcí zahraničních ve svém exposé omezil se na konstatování více méně všeobecně známých faktů o zahraničním našem postupu. Nehotové a v kvasu jsoucí poměry bránily mu patrně říci více. Je proto stanovisko zástupců národa k zahraniční politice bez orientace. Tím těžší jest naše postavení vzhledem k tomu, že obsah mírové smlouvy pro technické překážky nebyl ještě Národnímu shromáždění předložen. Nemůžeme však, než dle všeobecně známých zásad Versailleského míru konstatovati, že průběh jednání značně seslabil původní náměty mírové smlouvy a zhoršil postavení československého státu. Korridor jest ztracen, naše přímé spojení s Jugoslavií, tento životní hospodářský zájem vnitropolitického státu, musel ustoupiti obavě a z ní pochodícímu tlaku spojeneckého národa italského. Nedosažené úpravy hranic v Kladsku, ani v Horním Slezsku, odervaní kmenoví příslušníci národa nadále zůstanou pod cizím jařmem. A co nejvíce nás musí rozechvěti do duše, jest fakt, že národu našemu položeny urážející podmínky plebiscitu o nesporných územích, přináležejících k území státu Těšínska, Oravy a Spiše ve prospěch národa, který s nadšením bil se do posledního okamžiku pro vítězství čtyřspolkových mocností. Odervání přímého železničního spojení mezi Čechy a Slovenskem jest pro nás nejtěžší ranou, zabrání uhelného revíru těšínského pak přímým podetnutím našeho hospodářského života. Těšínsko náleželo k českému státu po šest století. Nemůžeme připustiti, aby tento svazek byl přerván a ztráta jeho mohla by býti jenom dočasnou a pramenem sporů mezi dvěma slovanskými kmeny, jež musí býti spojen pevnou páskou přátelství. Mají-li splniti ve střední Evropě veliké své poslání trvalého míru. Druží-li se k tomu povinnost z omezeného množství uhlí, jež zbývá československému státu, který má sám nedostatek uhlí pro svůj průmysl. Dodávati do cizích států, je to pro nás servitut naprosto nepřijatelný.

Většina zařízení drah provozního parku, náležejícího dle klíče československému státu, zůstala německému Rakousku. Nemenší kořist, asi 14 tisíc vozů a 600 lokomotiv patřících nám, zůstala Maďarsku. Naše mizerie dopravní jest toho následkem. Bude nám napnouti všechny síly, abychom nepříznivě tyto okolnosti pro náš hospodářský vývoj překonali.

Jest potřebí rychlé obnovy hospodářských styků s národy východními. Vybudování řádné zahraniční služby v Rumunsku, Ukrajině a Rusku jest příkazem naléhavých potřeb mladého státu.

Mám za to, že dosavadní isolovanost naše vůči Rusku, aniž bychom chtěli porušiti tradicionelní styky se západními spojenci, měla by přestati. Místo vojáků, které určité kruhy chtěly poslati na bílou Rus, bylo by potřebí vyslati řádné poselstvo, které by zjednalo jasno o sociálních a hospodářských problémech současného Ruska. (Výborně!)

Representace naší zahraniční služby vyžaduje značných nákladů a bude-li náležitě provedena, vrátí se státu kapitál i s úroky několikanásobně. Poslední zprávy z Ruska signalisují obrat v politice sovětů, snad i otázka rychlé pozemní dopravy sibiřské armády mohla by býti rozřešena se zdarem.

Vnitřně uspokojený a konsolidovaný národ, toť nejlepší záruka úspěchů zahraniční politiky státu.

Národ stal se suverenním součinností všech svých složek v gigantickém zápasu světovém doma i za hranicemi. Suverenita národa nevzešla z vůle jedné tříd, nýbrž z majority celého národa. Principy demokratické vlády, vyšlé z vůle majority národa, jest ona forma vládního zřízení, již béřeme za svou, jako tou dobou nejpřijatelnější a nejbezpečnější formu vládní.

Odmítáme každý reakcionářský pokus, ať z prava nebo z leva vykonávati třídní diktaturu, počátek to jisté občanské války, jejíž výsledek je nepochybný - ztráta samostatnosti národa.

Trvajíce na státní suverenitě i hranicích, daných mírovou konferencí. jsme ochotni, v mezích daných mírovou smlouvou poskytnouti svým spoluobčanům rovnoprávně všech svobod občanských, všech výhrad pro národní, kulturní hospodářský rozvoj, pokud se srovnává s neporušenou státní suverenitou.

Národně-socialistická strana je prosta všeho národního šovinismu, je ochotna podporovati vládu spoluprací a přijetím všech oněch zákonů, které mají být podkladem snesitelného soužití s příslušníky jiných národů, stát obývajících.

Prošlé zákonodárné zasedání Národního shromáždění, odhlasovavší řadu sociálních zákonů, je toho dokladem, že národ náš nechce těžiti z noci revolučního vítězství, že zástupcové proletariátu v něm mají především na mysli prospěch dělnické třídy bez ohledu národnostního příslušenství, že demokratické principy vlády zavedeny jsou bez výhrady pro všechny příslušníky československého státu.

Více svým jinonárodním spoluobčanům poskytnouti nemůžeme. Chtíti na těchto podkladech spolupůsobiti ku konečnému vítězství proletariátu, dosažením úplné hospodářské rovnoprávnosti cestou zákonodárného vývoje, mají v našich semknutých řadách svého přirozeného spojence.

Národní shromáždění usneslo již v dějinách lidstva ojedinělou reformu pozemkovou, socialistická vláda předkládá Národnímu shromáždění revoluční zákon o socialisaci horních podniků.

Naléháme na to, aby půdní reforma co nejrychleji byla zahájena a co nejenergičtěji prováděna, s touž energií budeme se domáhati socialisačních zákonů v průmyslu, jenž svou povahou monopolní výroby jest k socialisaci zralý. Je nám proto návrh zákona o socialisaci jedině hornictví nedostatečným, naléháme na to, aby doplněn byl zákonem o státním monopolu uhelném a dřevním, aby odstraněn byl z něho výjimečný charakter socialisace pro jedno výrobní odvětví.

Dělnictvo jiných průmyslových odvětví jest stejně oprávněno žádat, aby bylo, jako jeho horničtí druhové, osvobozeno od kapitalistického tlaku, aby bylo zrovnoprávněno a stalo se spoluúčastným na správě závodů a podílu na čistém zisku.

Vedle celé řady politických zákonů, které byly odhlasovány, socialistická vláda chystá řadu zákonů, jimiž výstavba nového státu ve směru zákonné ochrany práce bude dobudována. Korunu jeho tvořiti bude všeobecné pojištění lidu, k jehož vybudování nutno je zahájiti přípravy. Plní jen své proletářské poslání, pečujíc o to, aby československý stát byl prvým ve střední Evropě co do zákonité ochrany dělnictva.

Přes skvěle prokázanou dobrou vůli socialistické vlády hospodářské postavení dělnické třídy jen pozvolna se lepší.

Mzda dělníků je vydána v plen kořistníků. Vzdor ohromující bídě v řadách drobného lidu - milionáři rostou. Případ Ortův a Netušilův, nyní otce Nováka ve Hředlích, jehož majetek stoupl poctivou prací ze 40.000 za 4leta na 7 milionů - nepatrný to zlomek veřejného zlodějství ukazuje chorobnou nákazu, kterou je náš veřejný život stižen. Hospodářská výroba místo potřebného klidu zmítána jest prudkými sociálními boji - důsledek to nepomíjející drahoty. Mzda dělníků rukou i ducha zůstává daleko za potřebnými náklady životními, byť stála těsně na hranici výrobní prosperity.

Mzda dělníků, porovnáte-li ji se mzdami zahraničními, nestojí daleko za světovou výši. Ona není příčinou drahoty, nýbrž jsou to nadměrné zisky producentů a sprostředkovatelů.

Mzda jen tím, že poklesl export a že pracovní výkon vlivem podvýživy válečné poklesl, hraje roli ve zvýšení cen životních potřeb. Kořen zla drahoty neleží ve mzdě, nýbrž v nadprůměrných ziscích - bez práce.

Vláda předložila sněmovně výminečné zákony, kterými má být energicky postižena lichva. Soudím, že tento odstrašující prostředek nedosáhne cíle. Postihne jen křiklavé výhonky. Lup je potřebí zabavit. Dokud vláda nesáhne na kořeny zla - zabavením válečných zisků a daní z majetku - neurovná naše zbědované poměry valutní, desolátní stav našeho hospodářského života nebude odstraněn.

Tato opatření mohou přinésti úlevu, ozdravení hospodářského života potřebuje, myslím, radikálnějšího zákroku. Svobody obchodu je potřebí. Vláda neměla by přehlížet výsledky vázaného hospodářství, jež provázeno jest stoupající nevolí konsumentských vrstev. Všechny ty centrály - potravinové, oděvní, dovozní - i s těmi podařenými syndikáty, v nichž panuje odsouzeníhodná protekce, bující za nepatrné účasti a vlivu zástupců konsumentů a politických stran - bylo by potřebí poslat k čertu. Je to rejdiště nejhnusnějšího švindlu, kapitalističtí producenti a sprostředkovatelé hrají v nich hazardní hru se zájmy hladovícího lidu.

Tvrdí se v zasvěcených kruzích, že zavřít pět stavebních machrů, znamenalo by, že by klesly ceny staviva o 100% a hned by se mohlo stavěti.

Ale pracovati a potřeba šetřiti je též. Naše státní finance stojí v jisté úvrati. Státní rozpočet skončí značným schodkem. Těžkou tu situaci chápeme všichni. Bývalý pan kancléř pokladu, když byl rozbil první koaliční vládu svým justamentem, stav se brutálním svým jednáním nemožným, alarmuje dnes odboj kapitalistických kruhů proti koaliční vládě.

Výsledky jeho činnosti není náprava - to je rozvrat. Nešetří se a vyhazuje - lenoší se a nepracuje. V celé republice nepracuje nikdo, než pan Rašín. Pan ministr financí chtěl finance státu zachránit na bídných platech státních zaměstnanců, na hamižném šetření na bídných a vysílených. Národní shromáždění se vzepřelo, pan Rašín s gestem uraženého velikána šel.

A zatím u nás lopotí se každý, kdo může pracovati. Dělníci všech odborů jsou syti podpor - chtějí práci, ale tu jim dát nemůže republika pro vady páně Rašínovy, povrchně provedenou kolkovací akcí, zanedbáním včasného nákupu surovin. Daň z majetku a válečných zisků dodnes nemohla býti provedena - pan ministr nechal sepsati kde jakou slepici a kozu, stohy popsaného papíru válí se na berních úřadech, nikdo nikdy ty věci neroztřídí a nepočítá, - ale milionové zisky lichvářů nám utíkají pod rukou.

Ale kritik je pan Rašín silný. Hotové smolné věnce hází na krov republiky. Kapitalistická reakce, postrašená socialisačními akcemi, pochopila svého vůdce - odpírá republice půjčku. Zapomíná však, že i demokratická vláda, opřená o majoritu národa, má v ruce donucovací prostředky. Jsme dnes nejspořádanějším státem středoevropským. Je u nás klid co nejdokonalejší. Páně Rašínova kapitalistická agitace může míti nedozírné následky. Varujeme včas. Musí pochopiti, že pomáhá na nohy oněm živlům v republice, které také z republiky československé chtít učinit pokusného králíka a které zažehnává v každé své řeči. Uražená ješitnost žene jej k vyvolání zápasu, který může být jen pro osnovatele osudný. Každá hůl má dva konce.

Ty massy dělnické, jichž příslušníci vybojovali svobodu na pláních Evropy, ani jich druhové, kteří revoluci ze 14. října dobili Rakousko, si tyto věci dlouho líbit nedají. Státní finance jsou v úvrati. Myslím, že socialisté nesou to nejtíže, pokud musí hájit, aby část národa žila z podpor. Neboť ti, kdož nepracují, žijí z výdělku těch, kdož pracují.

Nesmí však býti generalisováno to, co se objevilo rakovinou u jednotlivců. Je potřebí, aby důkladná kontrola státních podpor, ať v nezaměstnání, ať vyživovacích příspěvků, vyloučila všechny, kdož nároku na podporu nemají.

Pan Rašín rád upřílišňuje. Socialistické strany ženou se za vládní mocí, aby obsadily úřednická místa svými neschopnými straníky. Jenomže na to přišly pozdě. To bylo první starostí národní demokracie, aby obsadila všechna vlivná místa v úřadech svými lidmi. To už je dávno a dobře všechno obsazeno. Jak pochodil zájem státu a občanů, o tom stížnosti na neschopnou byrokracii, jež staly se běžnými, jako papírové matyldy - nejlepším jsou dokladem.

Také jinde mají miliardové deficity, také v Anglii stojí před socialisací, také ve všech státech západních demokracií jsou mzdová hnutí, zavedli pracovní dobu osmihodinovou, poklesla výroba malou výkonností dělnictva, také ve státech sousedících není líp než u nás, stojíme před světovým, nikoliv českým problémem. Tvrdá a neoprávněná slova o lenoších, jež vrhá pan Rašín ve tvář českému dělníku, odmítáme co nejrozhodněji.

Nespravedlivé rozdělení národních důchodů bylo již před válkou příčinou těžkých sociálních krisí nejen u nás, ale i za hranicemi. Jedinou cestu vyvarování se jich vidíme v socialisaci průmyslu, k níž dojdeme bez otřesů státu cestou ústavodárnou a postupnou, pan Rašín jedině může svou agitací způsobit, že se tak stane jinými, než legálními cestami.

Nelamte si hlavu tím, že nevíme, co chceme. Na stolku výboru sociálně politického leží naše návrhy. Dělník bude stejným majitelem továrny, jako pan správní rada, bude spolurozhodovat o výrobě a bude brát stejný podíl na čistém zisku. Demokracie bude zavedena nejen ve státním zřízení, ale také v továrně.

Konstituce místo absolutismu bude zavedena v organisaci práce. Bude odstraněno vykořisťování člověka člověkem. Národní důchody budou spravedlivě rozděleny.

V tom jsme za jedno s proletáři celého světa. Nová organisace výroby a distribuce je tu. Naše výrobní a spotřební družstva jsou průkopníky nového, spravedlivého řádu věcí. Napsal jsem to již v "Českém Slově". Neupravený a nejasný poměr socialistického bloku umožňuje panu Rašínovi úspěch agitace proti socialistické vládě republiky.

Sociální demokracie stranu postavila nad socialism. Ústup její před levým křídlem rozdvojil znovu solidaritu českých proletářů, tak mnohoslibnou 14. a 28. října minulého roku.

Nechává se hnát do konfliktu s námi. Solidarita dělníků má být rozbita znásilňováním našich příslušníků v dílnách a továrnách. Varujeme také na levo. Svoboda koaliční je nejpevnější zárukou demokracie a pokroku. Stojíme v přelomu dějin. Není v nás zbabělosti a boje se nelekáme. Věříme, že bojujeme, hájíce právo na volnost politické i odborové organisace dělníků, za spravedlivou věc naši i příštích generací. Jsme přesvědčeni, že v tom zápase, bude-li nám vnucen, všechno čestné a poctivé v národě našem bude státi za námi. Nehrozíme, ale varujeme. Rozpor v socialistickém táboře umožňuje podvratnou agitaci pana Rašína. (Potlesk.)

Před historií a soudem mezinárodního světa musili bychom činiti sociální demokracii zodpovědnou za rozbití novodobé české demokracie, za následky, jež by vzešly rozražením moci českého proletariátu v okamžiku, když měl provésti velké heslo revoluce, osvobodit mezinárodního pracovníka z kapitalistického otroctví. Solidarita v hospodářských zápasech dělnictva je nezbytna. My se jí nevyhýbáme my jí neporušujeme. Také u nás jen odborově organisovaný dělník bude mít místa u pracovního stolu, jako ve státech západních demokracií. Nemůže-li dojít ke spojení, legitimace naší odborové organice bude mít a musí mít platnost legitimace sociálně demokratické. Tu paritu uhájíme, děj se co děj. Ona je zárukou svobody a pokroku dělnické třídy.

Vládě republiky československé slibujeme svou podporu. Schvalujíce zahraniční politiku státu, máme za svou povinnost vysloviti jejímu představiteli dru Benešovi svou úctu a uznání. (Potlesk). Dík statisíců českých proletářů za neúmornou činnost, jež vedla k dosažení největšího národního ideálu - svobody. Budeme ochotně spolupracovat s ním na dokončení skvělého, výminečného, nesmrtelného díla jeho života.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP