Chceme od ní víc než
kancelářské vyřizování
diplomatické agendy. Ona musí být sprostředkovatelem
svazků našeho národa s ostatním světem.
Dožadujeme se, aby organisovala
výběr schopných jedinců k studiu na
vysokých školách ciziny, reklamujeme, aby napomáhala
schopným a kvalifikovaným dělníkům,
odebravším se do ciziny za dočasným
pobytem, nalezení vhodného zaměstnání,
kde by nabyli nejen praktických zkušeností
jako dělníci svých odborů, ale i světového
rozhledu v organisaci výroby, tak nutného pro mladý
stát, stojící před dějinným
přechodem z kapitalistické výroby ve výrobu
společenskou, ať družstevní, komunální,
či státní.
Jsme ochotni, povoliti vládě
dostatečných prostředků finančních
ku krytí nákladů, jež vzejdou nutnou
výpomocí za vzděláním do ciziny
jdoucí jak inteligenci školské, tak dělnické.
Přejeme si stejně naléhavě,
aby také - a především s východem
- navázány byly kulturní a hospodářské
styky, jichž nejlepším a nejschopnějším
průkopníkem bude naše mladá generace.
Čilé kulturní a hospodářské
styky jsou nejlepší a nejúčinnější
zbraní proti plemennému záští,
proti nevědomosti, podkladu to příčin
válečných konfliktů národů.
Nemůže býti pochybnosti,
že zahraniční politika státu jest v
příčinné souvislosti s vnitřní
politikou, že jedna na druhou vykonává svůj
vliv a uplatňuje své principy a metody.
Pan ministr věcí zahraničních
ve svém exposé omezil se na konstatování
více méně všeobecně známých
faktů o zahraničním našem postupu. Nehotové
a v kvasu jsoucí poměry bránily mu patrně
říci více. Je proto stanovisko zástupců
národa k zahraniční politice bez orientace.
Tím těžší jest naše postavení
vzhledem k tomu, že obsah mírové smlouvy pro
technické překážky nebyl ještě
Národnímu shromáždění
předložen. Nemůžeme však, než
dle všeobecně známých zásad Versailleského
míru konstatovati, že průběh jednání
značně seslabil původní náměty
mírové smlouvy a zhoršil postavení československého
státu. Korridor jest ztracen, naše přímé
spojení s Jugoslavií, tento životní
hospodářský zájem vnitropolitického
státu, musel ustoupiti obavě a z ní pochodícímu
tlaku spojeneckého národa italského. Nedosažené
úpravy hranic v Kladsku, ani v Horním Slezsku,
odervaní kmenoví příslušníci
národa nadále zůstanou pod cizím jařmem.
A co nejvíce nás musí rozechvěti do
duše, jest fakt, že národu našemu položeny
urážející podmínky plebiscitu
o nesporných územích, přináležejících
k území státu Těšínska,
Oravy a Spiše ve prospěch národa, který
s nadšením bil se do posledního okamžiku
pro vítězství čtyřspolkových
mocností. Odervání přímého
železničního spojení mezi Čechy
a Slovenskem jest pro nás nejtěžší
ranou, zabrání uhelného revíru těšínského
pak přímým podetnutím našeho
hospodářského života. Těšínsko
náleželo k českému státu po šest
století. Nemůžeme připustiti, aby tento
svazek byl přerván a ztráta jeho mohla by
býti jenom dočasnou a pramenem sporů mezi
dvěma slovanskými kmeny, jež musí býti
spojen pevnou páskou přátelství. Mají-li
splniti ve střední Evropě veliké své
poslání trvalého míru. Druží-li
se k tomu povinnost z omezeného množství uhlí,
jež zbývá československému státu,
který má sám nedostatek uhlí pro svůj
průmysl. Dodávati do cizích států,
je to pro nás servitut naprosto nepřijatelný.
Většina zařízení
drah provozního parku, náležejícího
dle klíče československému státu,
zůstala německému Rakousku. Nemenší
kořist, asi 14 tisíc vozů a 600 lokomotiv
patřících nám, zůstala Maďarsku.
Naše mizerie dopravní jest toho následkem.
Bude nám napnouti všechny síly, abychom nepříznivě
tyto okolnosti pro náš hospodářský
vývoj překonali.
Jest potřebí rychlé
obnovy hospodářských styků s národy
východními. Vybudování řádné
zahraniční služby v Rumunsku, Ukrajině
a Rusku jest příkazem naléhavých potřeb
mladého státu.
Mám za to, že dosavadní
isolovanost naše vůči Rusku, aniž bychom
chtěli porušiti tradicionelní styky se západními
spojenci, měla by přestati. Místo vojáků,
které určité kruhy chtěly poslati
na bílou Rus, bylo by potřebí vyslati řádné
poselstvo, které by zjednalo jasno o sociálních
a hospodářských problémech současného
Ruska. (Výborně!)
Representace naší zahraniční
služby vyžaduje značných nákladů
a bude-li náležitě provedena, vrátí
se státu kapitál i s úroky několikanásobně.
Poslední zprávy z Ruska signalisují obrat
v politice sovětů, snad i otázka rychlé
pozemní dopravy sibiřské armády mohla
by býti rozřešena se zdarem.
Vnitřně uspokojený
a konsolidovaný národ, toť nejlepší
záruka úspěchů zahraniční
politiky státu.
Národ stal se suverenním
součinností všech svých složek
v gigantickém zápasu světovém
doma i za hranicemi. Suverenita národa nevzešla z
vůle jedné tříd, nýbrž
z majority celého národa. Principy demokratické
vlády, vyšlé z vůle majority národa,
jest ona forma vládního zřízení,
již béřeme za svou, jako tou dobou nejpřijatelnější
a nejbezpečnější formu vládní.
Odmítáme každý
reakcionářský pokus, ať z prava nebo
z leva vykonávati třídní diktaturu,
počátek to jisté občanské války,
jejíž výsledek je nepochybný - ztráta
samostatnosti národa.
Trvajíce na státní
suverenitě i hranicích, daných mírovou
konferencí. jsme ochotni, v mezích daných
mírovou smlouvou poskytnouti svým spoluobčanům
rovnoprávně všech svobod občanských,
všech výhrad pro národní, kulturní
hospodářský rozvoj, pokud se srovnává
s neporušenou státní suverenitou.
Národně-socialistická
strana je prosta všeho národního šovinismu,
je ochotna podporovati vládu spoluprací a přijetím
všech oněch zákonů, které mají
být podkladem snesitelného soužití s
příslušníky jiných národů,
stát obývajících.
Prošlé zákonodárné
zasedání Národního shromáždění,
odhlasovavší řadu sociálních
zákonů, je toho dokladem, že národ náš
nechce těžiti z noci revolučního vítězství,
že zástupcové proletariátu v něm
mají především na mysli prospěch
dělnické třídy bez ohledu národnostního
příslušenství, že demokratické
principy vlády zavedeny jsou bez výhrady pro všechny
příslušníky československého
státu.
Více svým jinonárodním
spoluobčanům poskytnouti nemůžeme. Chtíti
na těchto podkladech spolupůsobiti ku konečnému
vítězství proletariátu, dosažením
úplné hospodářské rovnoprávnosti
cestou zákonodárného vývoje, mají
v našich semknutých řadách svého
přirozeného spojence.
Národní shromáždění
usneslo již v dějinách lidstva ojedinělou
reformu pozemkovou, socialistická vláda předkládá
Národnímu shromáždění
revoluční zákon o socialisaci horních
podniků.
Naléháme na to, aby
půdní reforma co nejrychleji byla zahájena
a co nejenergičtěji prováděna, s touž
energií budeme se domáhati socialisačních
zákonů v průmyslu, jenž svou povahou
monopolní výroby jest k socialisaci zralý.
Je nám proto návrh zákona o socialisaci jedině
hornictví nedostatečným, naléháme
na to, aby doplněn byl zákonem o státním
monopolu uhelném a dřevním, aby odstraněn
byl z něho výjimečný charakter socialisace
pro jedno výrobní odvětví.
Dělnictvo jiných průmyslových
odvětví jest stejně oprávněno
žádat, aby bylo, jako jeho horničtí
druhové, osvobozeno od kapitalistického tlaku, aby
bylo zrovnoprávněno a stalo se spoluúčastným
na správě závodů a podílu na
čistém zisku.
Vedle celé řady politických
zákonů, které byly odhlasovány, socialistická
vláda chystá řadu zákonů, jimiž
výstavba nového státu ve směru zákonné
ochrany práce bude dobudována. Korunu jeho tvořiti
bude všeobecné pojištění lidu,
k jehož vybudování nutno je zahájiti
přípravy. Plní jen své proletářské
poslání, pečujíc o to, aby československý
stát byl prvým ve střední Evropě
co do zákonité ochrany dělnictva.
Přes skvěle prokázanou
dobrou vůli socialistické vlády hospodářské
postavení dělnické třídy jen
pozvolna se lepší.
Mzda dělníků
je vydána v plen kořistníků. Vzdor
ohromující bídě v řadách
drobného lidu - milionáři rostou. Případ
Ortův a Netušilův, nyní otce Nováka
ve Hředlích, jehož majetek stoupl poctivou
prací ze 40.000 za 4leta na 7 milionů - nepatrný
to zlomek veřejného zlodějství ukazuje
chorobnou nákazu, kterou je náš veřejný
život stižen. Hospodářská výroba
místo potřebného klidu zmítána
jest prudkými sociálními boji - důsledek
to nepomíjející drahoty. Mzda dělníků
rukou i ducha zůstává daleko za potřebnými
náklady životními, byť stála těsně
na hranici výrobní prosperity.
Mzda dělníků,
porovnáte-li ji se mzdami zahraničními, nestojí
daleko za světovou výši. Ona není příčinou
drahoty, nýbrž jsou to nadměrné zisky
producentů a sprostředkovatelů.
Mzda jen tím, že poklesl
export a že pracovní výkon vlivem podvýživy
válečné poklesl, hraje roli ve zvýšení
cen životních potřeb. Kořen zla drahoty
neleží ve mzdě, nýbrž v nadprůměrných
ziscích - bez práce.
Vláda předložila
sněmovně výminečné zákony,
kterými má být energicky postižena lichva.
Soudím, že tento odstrašující prostředek
nedosáhne cíle. Postihne jen křiklavé
výhonky. Lup je potřebí zabavit. Dokud vláda
nesáhne na kořeny zla - zabavením válečných
zisků a daní z majetku - neurovná naše
zbědované poměry valutní, desolátní
stav našeho hospodářského života
nebude odstraněn.
Tato opatření mohou
přinésti úlevu, ozdravení hospodářského
života potřebuje, myslím, radikálnějšího
zákroku. Svobody obchodu je potřebí. Vláda
neměla by přehlížet výsledky
vázaného hospodářství, jež
provázeno jest stoupající nevolí konsumentských
vrstev. Všechny ty centrály - potravinové,
oděvní, dovozní - i s těmi podařenými
syndikáty, v nichž panuje odsouzeníhodná
protekce, bující za nepatrné účasti
a vlivu zástupců konsumentů a politických
stran - bylo by potřebí poslat k čertu. Je
to rejdiště nejhnusnějšího švindlu,
kapitalističtí producenti a sprostředkovatelé
hrají v nich hazardní hru se zájmy hladovícího
lidu.
Tvrdí se v zasvěcených
kruzích, že zavřít pět stavebních
machrů, znamenalo by, že by klesly ceny staviva o
100% a hned by se mohlo stavěti.
Ale pracovati a potřeba šetřiti
je též. Naše státní finance stojí
v jisté úvrati. Státní rozpočet
skončí značným schodkem. Těžkou
tu situaci chápeme všichni. Bývalý pan
kancléř pokladu, když byl rozbil první
koaliční vládu svým justamentem, stav
se brutálním svým jednáním
nemožným, alarmuje dnes odboj kapitalistických
kruhů proti koaliční vládě.
Výsledky jeho činnosti
není náprava - to je rozvrat. Nešetří
se a vyhazuje - lenoší se a nepracuje. V celé
republice nepracuje nikdo, než pan Rašín. Pan
ministr financí chtěl finance státu zachránit
na bídných platech státních zaměstnanců,
na hamižném šetření na bídných
a vysílených. Národní shromáždění
se vzepřelo, pan Rašín s gestem uraženého
velikána šel.
A zatím u nás lopotí
se každý, kdo může pracovati. Dělníci
všech odborů jsou syti podpor - chtějí
práci, ale tu jim dát nemůže republika
pro vady páně Rašínovy, povrchně
provedenou kolkovací akcí, zanedbáním
včasného nákupu surovin. Daň z majetku
a válečných zisků dodnes nemohla býti
provedena - pan ministr nechal sepsati kde jakou slepici a kozu,
stohy popsaného papíru válí se na
berních úřadech, nikdo nikdy ty věci
neroztřídí a nepočítá,
- ale milionové zisky lichvářů nám
utíkají pod rukou.
Ale kritik je pan Rašín
silný. Hotové smolné věnce hází
na krov republiky. Kapitalistická reakce, postrašená
socialisačními akcemi, pochopila svého vůdce
- odpírá republice půjčku. Zapomíná
však, že i demokratická vláda, opřená
o majoritu národa, má v ruce donucovací prostředky.
Jsme dnes nejspořádanějším státem
středoevropským. Je u nás klid co nejdokonalejší.
Páně Rašínova kapitalistická
agitace může míti nedozírné následky.
Varujeme včas. Musí pochopiti, že pomáhá
na nohy oněm živlům v republice, které
také z republiky československé chtít
učinit pokusného králíka a které
zažehnává v každé své řeči.
Uražená ješitnost žene jej k vyvolání
zápasu, který může být jen pro
osnovatele osudný. Každá hůl má
dva konce.
Ty massy dělnické,
jichž příslušníci vybojovali svobodu
na pláních Evropy, ani jich druhové, kteří
revoluci ze 14. října dobili Rakousko, si tyto věci
dlouho líbit nedají. Státní finance
jsou v úvrati. Myslím, že socialisté
nesou to nejtíže, pokud musí hájit,
aby část národa žila z podpor. Neboť
ti, kdož nepracují, žijí z výdělku
těch, kdož pracují.
Nesmí však býti
generalisováno to, co se objevilo rakovinou u jednotlivců.
Je potřebí, aby důkladná kontrola
státních podpor, ať v nezaměstnání,
ať vyživovacích příspěvků,
vyloučila všechny, kdož nároku na podporu
nemají.
Pan Rašín rád
upřílišňuje. Socialistické strany
ženou se za vládní mocí, aby obsadily
úřednická místa svými neschopnými
straníky. Jenomže na to přišly pozdě.
To bylo první starostí národní demokracie,
aby obsadila všechna vlivná místa v úřadech
svými lidmi. To už je dávno a dobře
všechno obsazeno. Jak pochodil zájem státu
a občanů, o tom stížnosti na neschopnou
byrokracii, jež staly se běžnými, jako
papírové matyldy - nejlepším jsou dokladem.
Také jinde mají miliardové
deficity, také v Anglii stojí před socialisací,
také ve všech státech západních
demokracií jsou mzdová hnutí, zavedli pracovní
dobu osmihodinovou, poklesla výroba malou výkonností
dělnictva, také ve státech sousedících
není líp než u nás, stojíme před
světovým, nikoliv českým problémem.
Tvrdá a neoprávněná slova o lenoších,
jež vrhá pan Rašín ve tvář
českému dělníku, odmítáme
co nejrozhodněji.
Nespravedlivé rozdělení
národních důchodů bylo již před
válkou příčinou těžkých
sociálních krisí nejen u nás, ale
i za hranicemi. Jedinou cestu vyvarování se jich
vidíme v socialisaci průmyslu, k níž
dojdeme bez otřesů státu cestou ústavodárnou
a postupnou, pan Rašín jedině může
svou agitací způsobit, že se tak stane jinými,
než legálními cestami.
Nelamte si hlavu tím, že
nevíme, co chceme. Na stolku výboru sociálně
politického leží naše návrhy. Dělník
bude stejným majitelem továrny, jako pan správní
rada, bude spolurozhodovat o výrobě a bude brát
stejný podíl na čistém zisku. Demokracie
bude zavedena nejen ve státním zřízení,
ale také v továrně.
Konstituce místo absolutismu
bude zavedena v organisaci práce. Bude odstraněno
vykořisťování člověka
člověkem. Národní důchody budou
spravedlivě rozděleny.
V tom jsme za jedno s proletáři
celého světa. Nová organisace výroby
a distribuce je tu. Naše výrobní a spotřební
družstva jsou průkopníky nového, spravedlivého
řádu věcí. Napsal jsem to již
v "Českém Slově". Neupravený
a nejasný poměr socialistického bloku umožňuje
panu Rašínovi úspěch agitace proti socialistické
vládě republiky.
Sociální demokracie
stranu postavila nad socialism. Ústup její před
levým křídlem rozdvojil znovu solidaritu
českých proletářů, tak mnohoslibnou
14. a 28. října minulého roku.
Nechává se hnát
do konfliktu s námi. Solidarita dělníků
má být rozbita znásilňováním
našich příslušníků v dílnách
a továrnách. Varujeme také na levo. Svoboda
koaliční je nejpevnější zárukou
demokracie a pokroku. Stojíme v přelomu dějin.
Není v nás zbabělosti a boje se nelekáme.
Věříme, že bojujeme, hájíce
právo na volnost politické i odborové organisace
dělníků, za spravedlivou věc naši
i příštích generací. Jsme přesvědčeni,
že v tom zápase, bude-li nám vnucen, všechno
čestné a poctivé v národě našem
bude státi za námi. Nehrozíme, ale varujeme.
Rozpor v socialistickém táboře umožňuje
podvratnou agitaci pana Rašína. (Potlesk.)
Před historií a soudem
mezinárodního světa musili bychom činiti
sociální demokracii zodpovědnou za rozbití
novodobé české demokracie, za následky,
jež by vzešly rozražením moci českého
proletariátu v okamžiku, když měl provésti
velké heslo revoluce, osvobodit mezinárodního
pracovníka z kapitalistického otroctví.
Solidarita v hospodářských zápasech
dělnictva je nezbytna. My se jí nevyhýbáme
my jí neporušujeme. Také u nás jen odborově
organisovaný dělník bude mít místa
u pracovního stolu, jako ve státech západních
demokracií. Nemůže-li dojít ke spojení,
legitimace naší odborové organice bude mít
a musí mít platnost legitimace sociálně
demokratické. Tu paritu uhájíme, děj
se co děj. Ona je zárukou svobody a pokroku dělnické
třídy.
Vládě republiky československé
slibujeme svou podporu. Schvalujíce zahraniční
politiku státu, máme za svou povinnost vysloviti
jejímu představiteli dru Benešovi svou
úctu a uznání. (Potlesk). Dík
statisíců českých proletářů
za neúmornou činnost, jež vedla k dosažení
největšího národního ideálu
- svobody. Budeme ochotně spolupracovat s ním na
dokončení skvělého, výminečného,
nesmrtelného díla jeho života.