Předseda:
Tomášek,
místopředsedové:
dr. Hajn, Konečný, Udržal;
zapisovatelé:
Bradáč, dr. Jur. Slávik;
větší počet
členů Národního shromáždění.
Zástupcové vlády:
Předseda vlády: Tusar a členové
vlády: dr. Beneš, Habrman, dr. Heidler,
dr. Horáček, Staněk, dr. Veselý.
Z kanceláře sněmovní:
JUDr. Haasz, tajemník sněmovní, zástupce
jeho JUDr. Říha.
1. Pokračování
v rozpravě o výkladu ministra věcí
zahraničních dra Beneše.
2. Zpravodaj dr. Dolanský.
Zpráva finančního výboru o
vládním návrhu zákona (tisk č.
990), jímž se zavádí zvláštní
dávka z vína v lahvích (tisk č. 1610).
Předseda
(zvoní): Národní shromáždění
jest schopno se usnášeti. Zahajuji schůzi.
Omluvili nepřítomnost
svou churavostí: Skurský (na neurčito),
dr. Metelka (na neurčito), Fr. Němec
(na neurčito), Kolaříková (na
neurčito);
zaměstnáním:
Němeček (do 5. října), ministr
Houdek (na neurčito), Ing. Rotnágl
(do 1. října), Babánek, Valoušek,
Časný (na neurčito), Šrámek
(na neurčito), Marek, Vacula, Marcha,
Charvát a Zatloukalová-Coufalová,
(pro včerejší schůzi), Chlebounová,
dr. Vaněk (na příští týden),
Cingr, Kléga, Lukeš, Prokeš,
Václ. Sladký (všichni na neurčito).
Tiskem
rozdány byly v 80. schůzi Národního
shromáždění československého
v pátek dne 3. října 1919 tyto tiskopisy:
žádám p. sekretáře, aby je přečetl.
Sněmovní tajemník
dr. Haasz (čte):
Tisk 1629. Odpověď ministra
školství a národní osvěty
na dotaz čl. N. S. Kadlčáka
a soudr. (tisk 1372) o propuštění učitelů
ze služby.
Tisk 1631. Odpověď ministra
Národní obrany na dotaz čl. N. S.
Nádvorníka a soudr. o rozdělení
drahotního přídavku mužstvu.
Tisk 1633. Odpověď ministra
železnic na dotaz čl. N. S. J. Marka
a soudr. o jízdním řádu na trati býv.
Severní dráhy.
Tisk 1634. Odpověď ministra
železnic na dotaz čl. N. S. Buřívala
a spol. o rekvalifikaci zaměstnanců stát.
drah.
Předseda:
Jednací zápisy o 77. a 78. schůzi
N. S. Č. byly po 48 hodin vyloženy ve sněmovní
kanceláři.
Písemné námitky
podány nebyly, jsou tudíž podle § 77.
jedn. řádu schváleny a budou podle
§79. téhož řádu vytištěny.
Přistoupíme
a to:
1. pokračování
v rozpravě a výkladu ministra věcí
zahraničních dr. Beneše.
Uděluji slovo dalšímu
řečníku, zapsanému v seznamu, kol.
Laubeovi.
Posl. Laube: Vážené
Národní shromáždění! Jest
příznačno dle exposé pana ministra
zahraničí, že vrcholný akt revoluce,
která přinesla národu našemu svobodu,
počal za hranicemi i doma jednoho a téhož dne,
neboť pan zahraniční ministr sdělil
nám ve svém exposé, že samostatná
vláda republiky československé byla prohlášena
v Paříži 14. října. Týž
den také i u nás národ prohlásil svou
suverenitu, a sice proklamací, kterou předložil
všemu pracujícímu lidu v národě
československém. Památná proklamace
ve své první části zní (Čte):
"Jsme za jedno s usnesením Socialistické rady
československé.
Statisíce pracujícího
lidu českého ve všech českých
krajích, vznášíme dnes nejslavnější
protest proti vývozu potravin a uhlí, proti pustošení
našich zemí, proti vraždě národa.
Čtyři strašná
léta utrpení jsou dovršena. Bezpočetné
hroby našich nejdražších, pracující
lid obrácený v kostry a němé hrůzy
v našich rodinách ženou nás k obraně.
Domluvili jsme s těmi, kdož nám byli diktováni
cizí vládní mocí, a bylo by ponížením
pronárod, jednati ještě dále s činiteli
národu nezodpovědnými, jichž jedna ruka
nám ustavičně slibovala a druhá nás
ustavičně loupila.
Doba se naplnila. Shodili jsme již
okovy poddaných rabů. Povstali jsme k samostatnosti.
Z nezlomné vůle vlastní a za sankce všeho
demokratického světa prohlašujeme, že
stojíme tu dnes jako vykonavatelé nové státní
svrchovanosti, jako občané svobodné republiky
československé".
Tuto část proklamace
socialistické rady československé ke dni
14. října 1918 považoval jsem za nutné
citovati, poněvadž ona byla podkladem k rozbití
síly státu, podkladem k rozkladu armády,
podkladem k tomu, že se shroutila italská fronta.
Neboť vedle nárazů a útoků, které
prováděli soustavně naši legionáři
za hranicemi, provedlo rozhodnou ránu celému systému
české dělnictvo, socialistická rada
a jeho masy prohlášením republiky ze 14. října
1918. Může být o tomto historickém faktu
spor, neboť slyšeli jsme, že část
národa velmi kriticky stavěla se k tomuto opatření,
k tomuto kroku socialistických stran. Ale faktum je,
že tento krok, toto sebevědomí pracujícího
lidu rozhodlo zápas dříve, než mohlo
Rakousko uskutečnit onen bídácký pokus,
vyvézti všechny potraviny, všechny suroviny ze
země, nežli mohlo uskutečnit to, co měli
ve Vídni v plánu: nechat příští
československý stát státem bídy,
státem hladu a neštěstí.
Nechtěl jsem nic jiného,
než v úvodu své řeči upozornit
na to, že pracující lid nejen za hranicemi,
nýbrž také doma přispěl značnou
silou, značnou účasti ke svobodě našeho
národa a přinesl značné oběti,
významné činy ve prospěch naší
samostatnosti.
Pan ministr věcí zahraničních
přednesl Národnímu shromáždění,
vyšlému z vůle vítězné
revoluce doma i za hranicemi, již byl on jedním z
nejobětavějších a nejoddanějších
pracovníků, ba tvůrců, své
prvé exposé.
Souhlas, s jakým tato sněmovna
jednotlivé vývody pana ministra provázela
a přijala, svědčí o tom, že nejedná
se jen o souhlasný projev zastupitelstva národa,
všech vrstev občanských, osvobozených
ze jha staleté poroby, jen o vděk občanů
za povalení monarchistické vlády, jež
byla příčinou světové tragedie
válečné, nejzasloužilejšímu
občanu republiky za jeho nepomíjející
zásluhy o zdar našeho zápasu za národní
osvobození, ale že také směrnice jeho
politiky zahraniční, jejíž linie tak
skvěle a jasně narýsoval, jsou v živém
souhlasu s veřejným míněním.
Jeho z hlubokého vnitřního
přesvědčení, z mnohaleté, bohaté
zkušenosti vycházející zdůvodnění
politické i hospodářské směrnice,
po níž se musí bráti náš
mladý stát, jsou po dlouhém čase veliká
utišující a uklidňující
slova, která přenášejí z úzkých
horizontů politickostranických zápasů
naše výhledy k velikým povinnostem celostátním,
k soustředění všech duchovních
i hmotných sil, k uhájení svaté, krví
mučedníků dobyté samostatnosti, k
sesílení jejímu a k zabezpečení
postavení našeho národa v souručenství
svobodných národů, k uhájení
pokroku lidstva a jeho civilisace.
Pan ministr rozplašuje pochybnosti,
posiluje naši důvěru v konečný
zdar našeho zápasu, jehož prvá etapa osvobození
z tyranie Habsburků za díkuplné a nezištné
pomoci západních demokracií tak skvěle
byla vybojována. On vyzvedá naši víru,
že i konečný náš zápas za
spravedlivé rozhodnutí o Těšínsko,
Spiš i Oravu bude korunován vítězstvím.
Nejcennější věc
přináší pan ministr zahraničních
záležitostí z mírové konference
dělnictvu všech národů.
Mírová konference řešila
otázky mezinárodní úpravy dělnického
zákonodárství a došla na této
cestě k positivním výsledkům.
Je to vedle "Svazu národů", který
má býti ochranou před opakováním
se válek, nejcennější vymoženost
mírové konference.
Postavení dělníků
celého světa má být podrobeno jednotným
ochranným zákonům ve všech státech.
Výsledky desítiletých zápasů
dělnické třídy v jednotlivých
státech mají se octnouti v kodexu zákonů
všech civilisovaných národů. Společnost
národů přejímá v ochranu svou
nejen práva národů, ale i dělníků.
Účelem společnosti
národů jest všeobecný mír, který
nemůže býti založen než na základě
spravedlnosti sociální. - Mírová konference
založila zatím účelem stálou
organisaci mezinárodní, skládající
se ze: 1. Všeobecné konference smluvních států,
2. mezinárodní kanceláře práce.
-
Prvá tato konference, na níž
stát náš bude spoluúčasten dle
čl. III. čtyřmi zástupci a sice dvěma
zástupci vlády, jedním zástupcem dělníků
a jedním zaměstnavatelem, koná se 14. října
tohoto roku ve Washingtonu. - Každý zástupce
může býti provázen technickými
poradci, jichž nesmí býti více jak 2
na každý projednávaný předmět
denního pořadu. - Otázky zajímající
ženy mají býti zastoupeny zástupkyní
žen. -
Úkolem mezinárodní
konference jest: upraviti pracovní dobu, denní i
týdenní, upraviti přijímání
dělníků, bojovati proti nezaměstnanosti,
zaručiti mzdy, jež by zajistily slušné
podmínky životní, ochranu dělníků
proti nemocem a odborným zvláště, jakož
i proti úrazům v práci způsobeným,
ochranu dětí, dospělých i žen,
zaručiti pense starců a práce neschopných,
ochranu zájmů dělníků zaměstnaných
v cizině, potvrditi zásady svobody organisační,
uspořádati odbornou a technickou výchovu
a jiná podobná opatření.
Řešení sociálního
problému dostává se tím na světové
forum mezinárodní organisace "Společnosti
národů". - Jedna z největších
vymožeností sociálního hnutí.
Pan zahraniční ministr spolupracoval na mírové
smlouvě, zabezpečující samostatnost
a svobodu našeho národa, spolupracoval na velikém
díle mezinárodní ochrany dělnické.
Ke vděku celého národa druží
se i dík československých dělníků,
prosím, aby jménem odborové organisovaného
dělnictva, sloučeného v "České
obci dělnické", jej přijal.
A jestliže u nás těžkostmi,
jež jsou přirozeným průvodcem mladého
státu, vzrůstají pochybnosti, nebo se objevuje
rozmrzelost, poklesá víra v trvání
skvělé pomoci spojenců, je a může
to býti jen přechodný zjev, uměle
vyvolávaný těmi, kdož rádi by
dospěli k jiné orientaci, ne ke státům
a vládám západních demokracií,
nýbrž k mezinárodní internacionále,
jež, tak skvěle zklamavši při vypuknutí
války a za ní, dnes obnovuje se, aby vykonávala
vliv na mezinárodní politiku v předválečných
tradicích.
Co za oporu v ní může
hledat náš národ, vysvítá dokonale
z průběhu světového zápolení
a nyní po něm. Český proletariát
nenalézal již před válkou v mezinárodním
svazku proletářském - budiž trpce žalováno
porozumění a pochopení, jen jako hosté
směli zástupci českého proletariátu
po dlouhých a urputných bojích zasednouti
mezi zástupce dělnictva svobodných národů.
Za války oficielní
organisace proletářské k snažení
našeho národa po samostatnosti chovaly se cize, ne-li
jako v Rusku, se zbraní v ruce chtěly udusiti světodějnou
vzpouru národa po osvobození.
A poválce? Časopis
sjednocených socialistů francouzských
"Ľ Humanité" dává si záležeti,
aby zahraničnímu hnutí proletářskému
o snahách našeho národa bylo co nejnesprávněji
referováno, abychom vylíčeni byli jako imperialistický
stát, jako národ, jenž násilím
proti menšině udržeti chce svou nadvládu
politickou.
Budiž trpce žalováno,
že hned druhá poválečná mezinárodní
konference proletářská usnáší
pro československý stát zásady pro
politický život národů, stát
obývajícího, které jsou pro nás
nepřijatelny, které plynou buď z neznalosti
věci samé nebo ještě lépe, z
podléhání duchovnímu vlivu oněm
proudům, které ovládaly internacionálu
před válkou a které zdiskreditovaly mezinárodní
proletářské hnutí jako nástroj
německého imperialismu.
Pro český socialism
nemůže býti v zahraniční politice
po tom jiné orientace než oné, která
prohlubuje spojenecký svazek mezi naším národem
a západními demokraciemi, ne z pocitu vděčnosti,
nýbrž z reálních důvodů
skutečnosti.
Národ náš nepřál
si války, jako proletáři němečtí.
Se zaťatými pěstmi a pod tlakem byrokratické
moci, opřené o blyštící se bodáky,
šel národ náš do světové
války. Ani po válce nepřejeme si být
národem imperialistickým a nemíníme
ohrožovati klidný vývoj svých sousedních
států, jednomyslný odpor národa proti
vojenské intervenci v Rusku i v Uhrách, myslím,
že víc než sdostatek dokumentoval mírumilovné
snahy našeho národa. (Výborně!)
To však nemůže býti
podkladem, abychom svůj život, hranice mladého
státu, jen zabezpečili dosud pochybenými
mravními hodnotami kosmopolitického státu,
abychom bezpečnost státu svěřili velikým
sice, avšak nedostižným heslům, tím
spíše, když v proudu světových
událostí ukázaly se tyto mravní ideje
příliš slabé, než aby byly s to,
zadržeti zločinné ruce německého
militarismu.
Vedle sledování mírumilovných
a hospodářských vztahů se sousedními
národy a věrného spojeneckého plnění
smluv s demokraciemi západními, jichž pro nás
představitelkou je veliká a vznešená
Francie, sledovati musíme s veškerým účastenstvím
a plnou pomocí vybudování obranné
demokratické armády, bez níž nemůžeme
si představiti, že by mohl náš stát
plniti své mírumilovné poslání
a zabezpečiti své trvání. Jestliže
zvítězivší diktatury proletariátu
v Rusku a v Uhrách považovaly za nejdůležitější
své poslání, vybudovati silnou brannou moc,
tím spíše je to pro nás příkazem
občanské povinnosti, učiniti vše, aby
vnitřně spořádaný stát
na venek byl opřen o schopnou armádu, vyřazenou
ze rmutných politických bojů dne a sledující
jeden veliký cíl: býti pohotovu ve dnech
napadení a útoku na naši svobodu. (Výborně!)
Máme zájem na tom,
aby naše zahraniční politika, sledujíc
linie přátelského soužiti s okolními
národy, snažila se rychle obnoviti obchodní
a hospodářské styky se sousedními
národy, navázáním diplomatických
styků a uzavřením obchodních smluv.
Naše diplomacie nemá
tradic řemeslné, výsadně šlechtické
diplomacie starých států, jest demokratická
jako národ sám, avšak můžeme dnes
s hrdým uspokojením přihlížeti
k tomu, co vykonala. Vedle nesmrtelných legií náleží
ji nepomíjející zásluha na vydobytí
naší svobody a samostatnosti.
Nepřejeme si nic víc,
než aby vypravena byla do světa s dostatečnými
prostředky finančními, aby pilně si
všímala sociálních proudů zahraničních,
prohlubovala hospodářské styky především.
Od ní čekáme, že doplněna úřednictvem
znalým sociálních ideí, provede duchovní
spojení našeho národa s moderním
sociálním prouděním zahraničním.
Zahraniční služba
nemůže být vyhrazena theoretikům, nýbrž
také praktikům mnohotvárného hospodářského
a sociálního života moderních států.
Reklamujeme od ní, aby zorganisovala život zahraničních
Čechů, roztroušených po celé
zeměkouli, provedla úspěšně návrat
oněch složek národa, které chtějí
se vrátit do osvobozené vlasti.