Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Ti právě, kteří šli v duchu socialismu a ten socialismus vycházel u nás principielně, právě jako naše revoluce zahraniční vycházela od doby naší světové revoluce husitské - ti lidé všichni byli přesvědčeni, že musí dáti všechno za svou politickou svobodu, ale že ta politická svoboda zároveň bude pro ně novým světem, že politická svoboda bude doplněna hospodářskou svobodou, že spadnou pouta, obrodí se národ a nastane po nelidské době lidský život.

A jako v zahraničí se svobodně agitovalo, rozvinula se podobná agitace všude u nás. Vždyť jsme věděli, že jsme ztratili nejen politickou svobodu v minulosti, ale že jsme ztratili i hospodářskou svobodu svou, protože velkostatky naše právě po upoutání těla i duše národa 1487 a později po 1620 dostaly se do rukou cizích lidí, cizinců, a ten národ a celá jeho psychologie právě vyrostla tak za spolupůsobení hesel ruské revoluce o půdě, že jest přesvědčen ještě dnes a tím hlouběji, že po politické revoluci, po politické svobodě nastane tvůrčí práce, kdy veškerý ten hospodářský majetek, ty hospodářské hodnoty tomuto národu zase budou vráceny. Jestli my, socialisté, to nazýváme socialismem a socialisací, tu ostatním pánům by mělo býti jasno, že to jest znárodňování, že to není absolutně žádné ničení hodnot, že to jest jen morální a hospodářský přesun sil. Tyto snahy neznamenají pro nás, prosím, nic jiného, než právě pokračování ve velikých tradicích národní historie, směr k lidskosti, vžívání se do nového života socialismu, za účelem tvoření majetku, nových hodnot pro všeobecné dobro těla i ducha, v tom je nová naše budoucnost, o níž se vyslovit p. ministr Dr. Beneš: Mám, vraceje se do vlasti, tentýž pocit jistoty a bezpečnosti, klidu a víry, jaký jsem měl, když jsem utíkal z vlasti a věřil pevně a silně v jisté naše vítězství.

To ten lid zrovna tak, pánové, věří a o to právě jde, aby tato víra došla svého uskutečnění. Tato ruská revoluce bolševická za dnešní situace jest pro nás zase novým problémem. My konali jsme těžkou povinnost, i naše armáda, dokud byla ohrožena svoboda světa, dokud bylo zde nebezpečí, že Německo a Rakousko zůstane na živu a že náš národní ideál i osvobozující ideál celého světa bude zničen. Ale když Německo a Rakousko po revoluci naší z 28. října se rozpadly, tu jest nám zřejmo, že tato bolševická revoluce jest zase něčím jiným. My vidíme jasně a říkáme to: ruský národ visí na kříži před zrakem celého světa. My jsme také tak jedenkrát viseli na kříži; byli jsme velice malým národem a proti celému světu jsme zápasili. (Výborně!) I o nás se říkalo, a v tom musíme si býti jasni a říkalo se to ještě v XVIII. a XIX. století, že jsme byli bandou lupičů a žhářů.

Dnes vůči Rusku naše zahraniční ministerstvo hájí stanovisko neutrality a my a celý národ tohoto stanoviska hájíme z lásky k tomuto národu ruskému, poněvadž jsme přesvědčeni, že to je národ dobrý, ne krve žíznivý a lupičský a že ty vnitřní, a vnější příčiny, a zjevy, které právě vedly k takovým krvavým a strašným zmatkům, jsou příznakem každé revoluce, že za každé velké revoluce, že i za velké revoluce francouzské, pánové se pálily zámky, gilotinovalo se v massách a byla hrůza - tehdá to byl francouzský revoluční lid, od nějž začíná humanitářská a svobodářská politika v celém světě, která stala se i vzpružinou našeho národního probuzení. Kdo dnes odsoudí francouzskou revoluci? Je osudem lidstva, že až dosud všechny hlubší změny společenského života zaplatilo potoky krve svých dětí.

Zrovna tak jest to s Ruskem. Jest zjištěno sociologicky, že tyto veliké převraty společenské v lidské společnosti přicházejí v průběhu 120-130 let a že vždycky jsou to jen zvláštní národové, kteří nacházejí nové morální síly, které třeba v revoluci zvrhají se v činy nelidské, k jakým vedou maximalistické snahy, jež objevují se jako průvodní zjev každé veliké revoluce. Zrovna jako to bylo ve francouzské revoluci, jest to i v ruské revoluci. Ruský národ byl národem, určeným svým životem a svými snahami, aby vytrpěl na kříži. To jest mé mínění. Ruský národ trpí, my zachováme dnes k němu a jeho vnitřním bolestem stanovisko neutrality a my věříme, že národ Tolstých, Gorkých, Dostojevských, Lermontovů, Kropotkinův, Černyševských a všech těch lidí s celou tou mohutnou kulturou, že ten národ nepropadne zkáze. A my socialisté přirozeně, kteří cítíme, jak vliv ruské revoluce jest znáti po celém světě, nemůžeme si v zájmu světa a jeho vývoje přáti, - odpustíte pánové, i když jsme se na bolševiky hněvali právě proto, že my měli rádi ruský národ, v době, kdy byli ve vleku německé a rakouské politiky - aby tento veliký národ vrátil se do starých forem. (Výborně! Potlesk!)

Naším poctivým přáním jest aby tento národ stal se národem socialistickým a užíval demokratických method, aby vymkl se z toho strašného chaosu, třeba že jsme přesvědčeni, že nebude to hned zrovna jako francouzská revoluce neskončila v roce a měla hrůzy, o nichž každý může dnes z historie se dověděti. Tedy to jest nám zřejmé a my u nás přirozeně k těmto methodám ruského bolševismu - a tady odpovídám přímo k otázkám pana kol. dra Jar. Stránského - zachováváme jasné a přesné stanovisko. Byla-li u nás provedena politická revoluce 28. října, byla-li zřízena tato republika, jejiž vnitřní politika odpovídá těm směrům, jež v zahraničí byly hlásány armádě, která tam žila a krvácela za republiku, a která se skládá z těch vrstev, které právě mají na tom veliký interes, aby republika se vyvíjela tak, jak jim to bylo hlásáno, tedy my říkáme: Dnes politickou revoluci považujeme za naprosto ukončenu. Já nevěřím, že v této sněmovně, v této síni bylo by jediného muže, který by se chtěl násilím, revolucí ujmouti vlády, a zřizovati nějaký nový politický útvar. Na druhé straně však nesmí nám býti zazlíváno, jestliže jasně prohlašujeme politickou revoluci sice za naprosto ukončenou, ale nikoli revoluci hospodářskou, která trvá v celém světě. Revoluce hospodářská může býti revolucí absolutně nekrvavou.

My máme velmi rozumný a velmi pracovitý národ. Všude ve světě již tekla krev, v Německu, ba i ve Francii, ve vítězném státě, ba i v Anglii a v Americe tekla krev, jenom u nás krev lidu netekla. Tento národ je rozumný a chce, právě jako jeho zástupci, tuto svou revoluci hospodářskou provésti cestou zákonnou. (Hlasy ve středu: To jest evoluce, ne revoluce!)

Mezi evolucí a revolucí není, pánové, takového rozdílu, jak se obyčejně tvrdí. Evoluce znamená přípravu, uzrávání, a když věci uzrají, pak se stávají skutky, ať zákonem či nějakým vzbouřením. U nás je připravena půda celým národem, celou většinou národa, aby právě nastal ten vnitřní hospodářský převrat, a v tom ohledu jest a trvá zde revoluce, ale revoluce, která žádným způsobem, ani v nejmenším neohrožuje náš stát, revoluce, která musí býti také - a my bychom si toho přáli - pochopena všemi velikými našimi přáteli za hranicemi, poněvadž tato revoluce nepovede ku znehodnocení žádných hospodářských hodnot, ani v průmyslu, ani na polích, poněvadž nemá ničiti, nýbrž znovu tvořiti, a jestliže, pánové, k této práci jste spolu ochotni, pak můžete býti jisti že u nás i nadále bude trvati tak absolutní klid jaký jest až dosud.

Tedy to jest naše stanovisko, pokud se týče bolševictví a jestliže nám zahraniční ministr Dr. Beneš způsobil největší radost, že této neutralisační formě dal výraz i svou prací, tím, že nám přiváží naše legionáře z Ruska domů, tedy my mu srdečně za to děkujeme, poněvadž není možná v této periodě dějin podpora oněch kruhů, kterés se snaží ruský problém rozřešiti silou válečnou. Kolčak ani Denikin nemohou býti pro nás veličinami, které bychom my aspoň mohli jakýmkoli způsobem podporovati. (Výborně! Potlesk.) Našim vnitřním přáním jest, aby konsolidace na Rusku šla pokud možno rychle ku předu, poněvadž, jestliže někde budeme mít skutečně ohromnou záštitu pro naše nové poměry, bude jí konsolidované Rusko, které má neměřitelné hospodářské možnosti jednak ve svém stomilionovém počtu lidovém, jednak ve svých hospodářských silách, Rusko sfederované a Rusko socialistické. Tedy to jsou naše stanoviska k ruským otázkám revolučním.

Pánové! My socialisté dělali jsme skutečně všelijaké věci, dokud stávalo tady Rakousko, neštítili jsme se všelijakých metod, přímé akce, pasivní resistence, sabotáže atd. Dnes máme totéž přesvědčení, které tady proslovil kol. Jaroslav Stránský, když říkal, že se buržoasie nemusíme báti a že nemáme příčiny užívati revolučních metod. My se neobáváme naší buržoasie, my se jí vůbec neobáváme. My také jasně říkáme, že jest-li ona rozumí duchu doby a duchu revoluce, která byla provedena za hranicí, a duchu doby, který vane celou Evropou, a jest-li rozumí svému vlastnímu národu, pak nám musí s ochotou vyjíti vstříc v té rozumné a potřebné racionelní práci, již tady koná od začátku Nár. shromáždění. Tato práce byla poctivá. Pánové, vy skutečně jste také pro jednotlivé položky, ať to byla 8hodinná doba pracovní nebo veliká nezbytnost podpory nezaměstnaných, hlasovali - to svatá je pravda - my to chápali jako nového ducha v celé té vaší politické moci. A jest-li že slyšíme dnes vaše řečníky venku, jak právě tyto základní věci, které byly nutny pro vnitřní konsolidaci státu, aby mohl provésti problém severský a mohl ovládati svůj stát, které byly nutny, aby byl rozřešen problém slovenský, a které jsou nutny i nadále, poněvadž máme jiné problémy zahraniční, jestliže vaši řečníci všechno toto positivní považuji za neštěstí a vykřikují za chyby. (Posl. Dr. Matoušek: Kde?)

Prosím pánové, vždyť není potřeba o tom široce hovořiti, jak vy díváte se dnes na otázku nezaměstnanosti. Přece ta otázka podpory nezaměstnaných nebyla dělána námi socialisty proto, abychom podporovali lenost, my, kteří všichni pracujeme od rána do noci a kteří známe svůj vlastní národ. Pánové, vy jste pro to jednohlasně byli a dnes se z toho dělají velké aféry státní a dnes se tímto způsobem právě podrážejí nohy vládě, za níž stojí socialistický blok, věren tomu duchu, který jsme tady slyšeli z celé velké zahraniční řeči dra. Beneše a který je příkazem doby.

A nyní dovolte, má-li tento stát žit, mají-li všecky ty problémy, o nichž mluvil náš zahraniční ministr Beneš, býti řešeny naším státem způsobem klidným a správným, musí mu býti dány prostředky k životu. Naši lidé, naši straníci, pokud my je máme v našich politických stranách, to tomu národu dávají. Pánové, naše hornictvo ještě neustalo ve své práci. Ti jsou si vědomi, co to znamená, kdyby nekopali uhel, kdyby naše závody se zastavily, kdybychom nedovedli náš průmysl uvésti do chodu. A také všude v jiných odborech práce tito naši lidé, pokud jim je příležitost dána, konají poctivě svou povinnost v zájmu svém i v zájmu republiky.

A jestliže akcentoval pan ministr zahraničí dr. Beneš práci, ano - ta práce jest zde konána. Nemáme lenošného národa, jinak bychom neměli svobody. Těch 10 % bohatých, kteří za války snad nějakým způsobem neutrpěli, ti by nám byli svobodu nepřinesli. (Výborně! Potlesk!) Byly to vrstvy, které v zahraničí utekly a kdo byl v zahraničí, o tom snad jednou historie jasně poví, že to byly ty massy bezejmenných, které zde nenacházejíce ve vlasti dosti práce, z řad socialistických utíkaly do ciziny a které tam, podlehnuvše jistě správným slovům našeho velikého presidenta, beze všeho nabídly rámě svá k osvobození vlasti, a ten národ pracovníků zde doma zase vykonává užitečnou práci, koná svou povinnost. Má-li však, pánové, stát žíti, ten pracující lid nemůže financovati jen pro přechodnou dobu, než-li bude znárodněn. Ten lid nemůže dáti finanční prostředky, ty mohou dáti lidé bohatí, banky a záložny. Máme-li dnes státní půjčku a jestliže se chýlí doba úpisu ke konci a není upsána ani ¹/₄ toho, co předpokládal jako minimum ministr financí, pak odpusťte, jest to hanba pro ty, kteří až dosud pro tento stát nic neudělali. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Bankovní a záloženské ústavy v době, kdy trvalo Rakousko, konaly svoji povinnost, třebas jak se to omlouvá přinuceně takovým způsobem, že jest jen potřeba nahlédnouti do knih, aby se to dovedlo oceniti. Dnes tytéž ústavy v době, kdy žijeme právě v takových neklidných dobách, kdy stát má míti jistotu při nejmenším finanční, ty ústavy dnes hází na bursu první půjčku Národní Svobody, aby přinutily stát, aby i tam ztrácel. To jest, pánové, ohromná hanba, to nic jiného není a my to jinak nazývati nemůžeme. Ne maličké nějaké články radikálního rázu, radikálního typování nám rozvrátí republiku! Ne, pánové, Rakousko reakční žilo a před válkou psávaly se nejradikálnější věci a nikdo z toho neměl nějaký ještě strach. Malými výňatky z novin a nespokojeností, tím vším se nám republika nerozvrátí.

Jestliže však, pánové, nebude konána silnými, bohatými lidmi u nás povinnost, pak jsme skutečně před nebezpečím, kdyby vláda neuvědomila si, že není-li konána povinnost, že musí býti k povinnosti každý donucen. (Výborně! Hlučný potlesk.) (Posl. Teska: Všemi prostředky! Posl. Johannis: Včera v Benešově a Chotěboři už to lid dělal! Tam se to začalo zase dělat!) Dnes my poctivě hlásáme všemu socialistickému našemu lidu - a jest to většina národa, pánové - dnes my mu kážeme práci všude, kam přijdeme, a vidíme také, že pokud může, že ten národ také pracuje. Tedy na druhé straně musí býti právě od lidí bohatých konána povinnost vůči státu právě při nejmenším také tak. Jest to pro nás zvláštní, když si uvědomíme, že to byli američtí Čechové, kteří nám sem přišli osvobozovat Slovensko, že ti prostí lidé socialisté před nedávnem nám odejeli, že věnovali svůj zahraniční majetek, svou krev zde nám doma, jen abychom ten stát, tu jeho ucelenost udrželi, a když na druhé straně vidíme, jak lidé bohatí nejen krev a práci, ale ani svůj peníz nechtějí tomu státu dát (Hlasy: Půjčit!), pak jest to trudné. Při této příležitosti vzpomínám vší té obětavé práce našeho zahraničního ministra, veškeré té velké revoluční práce za hranicemi všech dobrých našich lidí a nepotřebují snad bohatým dále vykládati o povinnosti. Všem spřáteleným mocnostem bychom chtěli pověděti, že je-li cosi samostatného v našem státu, je-li práce našeho Národního shromáždění o trochu rychlejší, než snad jest to zvykem v celém světě, a jestli snad u nás se šíří o této práci tlach, že jest to nějaký zákonný bolševismus, pak musíme jasně prohlásiti, že tomu tak není, že jest to tvůrčí práce národa, že se to děje na cestě demokracie, na cestě poctivosti, že za ty ideály jsme bojovali a že, když samostatnost jsme si vybojovali a když naši spojenci, velicí to naší přátelé, nám je nyní mezinárodně garantují, že nám také musí býti přáno, abychom svým svérázným způsobem se vyvíjeli. Půjdeme-li rychleji kupředu, neohrozíme tím nijakým způsobem nikde žádného našeho spojence.

A já za socialisty mohu prohlásiti, jestliže někdo nás podpořil, jako Francie, Anglie politicky a nyní Amerika i hospodářsky, že může míti plnou záruku a jistotu v našich stranách, v práci našeho národa, že všecko to není uloženo jen do vzduchu, že to je garantováno politickou vyspělostí celého národa, která je bezesporná. Celý ten rok vývoje o tom svědčí, že to je garantováno prací a že to je garantováno právě přírodním bohatstvím, které v tomto státě jest uloženo. (Výborně!)

To jsem chtěl pověděti, pánové. Na této cestě se snad potom sejdeme. U nás nehrozí revoluce ze spoda vůbec. Já tvrdil jsem to vždy, že u nás revoluce je nemožná, že náš národ nemá před sebou žádných nebezpečí, aby se bál o vývoj své svobody. Máme armádu, o které přeje si jak pan ministr dr. Beneš, tak i my socialisté, aby byla silná, aby nás proti každému nebezpečí, které by se na nás valilo, dovedla ochrániti. Tato armáda není pro socialisty žádným nebezpečím! Nebyla jím do dnešního dne a nebude jím ani v budoucnosti. Pánové, vy pro nás nejste žádným nebezpečím. My si vážíme vší inteligence, která je ve vašich řadách, my však na druhé straně, stojíme-li na principu demokracie, uvědomujeme sobě jasně, že jsme velkou majoritou a že tedy vaší revoluce báti se nepotřebujeme. Ani my tedy, kteří máme většinu a cestou demokracie a zákona v našem Nár. shromáždění chceme dosáhnouti svých cílů, revoluci nepotřebujeme prováděti a také prováděti nikdo nebudeme. To je naše konfese a byli bychom rádi, kdyby slyšeli ji i v zahraničí, poněvadž to, co z našeho tisku do zahraničí se šíří, to není to, jak národ náš tento rok žije, to je něco, co ostouzí náš národ, (Výborně! Hlučný potlesk vlevo), co nám dělá hanbu před světem. A tytéž tony překvapení, že docela jinak vypadá to u nás, než v zahraničí se myslí dle tisku - tytéž tony zavzněly také z řeči zahraničního ministra dra Beneše.

Tedy, pánové, cesty jsou naprosto jasné, krkolomné politiky ani zahraniční v politickém smyslu, ani hospodářském nikdo z nás prováděti nechce, a politika znárodňovací, která se vrací k starým ideálům naší první velké revoluce, která basíruje na zahraniční naší revoluci, tato politika jest naprosto správná, my ji budeme do všech důsledků držeti a my budeme také do všech důsledků státi za těmi, kteří dnes representují vládu u nás a kteří jsou odhodláni tímto směrem jíti! (Výborně! Potlesk. Řečníku se gratuluje.)

Předseda (zvoní.): Slovo má dále pan kol. dr. Hajn.

Člen N. S. dr. Hajn: Ctěné Národní shromáždění!

(Hluk.) Předseda: (zvoní.) Prosím o klid.

Dr. Hajn: Zdá se mi, že hned na začátku řeči jest mně třeba zkonstatovati ráz dnešní zahraniční debaty. Zahraniční ministr podal sice současně i předlohu ratifikační, avšak samotných mírových smluv již nepodal, není nám tudíž možno o nich mluviti a musíme počkati, až nám zahraniční výbor podá o nich zprávu a teprve potom zde bude pravá mírová debata. To, co dnes máme, jest jaksi úvodem k ní. Pak také budeme moci mluviti i o exposé dra. Kramáře a o těch všech vyhlídkách a perspektivách, které se nám naskýtají, díky vymoženostem hospodářským i technickým, mírem dobytým.

Vstupem ministra zahraničí dra. Beneše do této sněmovny vstoupila konečně do ní i politika zahraniční. Pravím "konečně", neboť skutečně jsme na ni dlouho čekali a trpělivě jsme na ni čekali. Díváme-li se, co Národní shromáždění učinilo v oboru zahraniční politiky, najdeme vlastně jen jediný skutek: odpověď na poselství našeho presidenta. To jest jediný akt mezinárodní povahy. V činnosti zahraničního výboru nacházíme jediný výrazný čin resoluci: v srpnu přijatou v příčině Těšínska, že náš ministr zahraničí a vůbec naši ověření delegáti v Paříži nemají podepsati mírovou smlouvu, jestliže by Těšínsko přišlo k Polsku. Dále probral zahraniční výbor svědomitě vládní rozpočet zahraničního ministerstva a vypracoval jiný rozpočet, učinil náběh k probrání celého materiálu likvidace Rakousko-Uherska ve Vídni a usnesl se na tom, že rovněž probere ze státního rozpočtu položky "cizinecký úřad" a "Česká tisková kancelář", ale dále se již nedostal. Pak nacházíme zde ještě několik interpelací z oboru zahraniční politiky (o těšínské otázce, o Lužických Srbech, o Horním Slezsku a j.) a konečně, co se týče samotné vlády, vidíme v materiálu Národního shromáždění projev vlády z listopadu 1918 o maďarské mobilisaci a postupu maďarských vojsk, z ledna o přiznání nám francouzskou vládou státu v historických hranicích, projev vlády ve příčině vpádu uherských komunistů do Slovenska, dále ve příčině Těšínska, posléze o pittsburské deklaraci autonomie Slovenska a o zájezdu Hlinkově a Jedličkově do Varšavy a Paříže. To jest všechno, čím celkem my zde v Národním shromáždění můžeme se vykázati v oboru zahraniční politiky.