Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Předseda (zvoní): Dám o návrhu hlasovati. Prosím pány, aby zaujali svá místa. (Děje se.) Prosím pány, kteří souhlasí s návrhem, aby o proneseném právně exposé pana ministra zahraničí v příští schůzi provedena byla debata, aby povstali se svých míst. (Děje se.)

To je většina, návrh jest přijat.

Uděluji slovo dále panu předsedovi mírové delegace v Paříži, panu dru Karlu Kramářovi. (Hlučný, dlouhotrvající potlesk u národní demokracie, čsl. strany lidové a na pravici.)

Poslanec dr. Kramář: Slavné Národní shromáždění!

Po obšírném výkladu o mírových věcech na mírové konferenci zbývá mi, abych promluvil o otázkách snad neméně důležitých pro veškeren náš budoucí rozvoj, pro veškeren rozvoj československé republiky, totiž o otázkách hospodářských a finančních. Rozumí se samo sebou, že tak, jako jsme společně pracovali s přítelem Benešem ve věcech politických, tak jsme také pracovali ve věcech hospodářských, že tedy stejně za všecko, co se stalo, béřeme plnou odpovědnost. Já, jak pravím, pro nynějšek nebudu mluviti o politice. Činily se mi různé výčitky za tu dobu, co jsem zde nebyl. Já, jak známo, nikdy se neobávám hájiti toho, co jsem chtěl, přirozeně však nebudu to činiti nyní, nýbrž jestliže to bude komu libo dotazem nebo výtkou, až během debaty. Nyní se omezím na to, abych ještě ve své oficielní vlastnosti jako předseda mírové delegace prostě podal referát o tom, co jsme dělali ve věcech, o kterých kol. Beneš nemluvil.

Před výkladem hospodářských věcí dovolte mi jenom, abych předeslal několik slov o spolku, resp. Lize národů.

Není nejmenší pochybnosti, že my všichni, kteří jsme prodělali hrůzy války, toužili jsme jednomyslně po tom, aby po válce byl zachován a garantován mír na takovou dobu, aby alespoň všecka ta dorůstající generace nikdy již nezažila těch krutostí války, kterých jsme musili zažíti my. Proto dojista s nadšením vítali jsme myšlenku Ligy národů. A nepochybuji, že naše Národní shromáždění k ujednání o Lize národů s radostí přistoupí. Já bych ovšem měl za svou povinnost, říci při této příležitosti jen jedno, totiž to, abychom nepřeceňovali významu Ligy národů. Mohlo by to býti nebezpečné, poněvadž bychom snad pro to zapomínali na všecko to, co tak výmluvnými slovy řekl kol. Beneš, totiž že přece jen i nyní nejpevnější zárukou budoucnosti a bezpečnosti každého státu jest vlastní síla, síla vnitřní a také síla obranná. (Tak jest! Výborně!) Není nejmenší pochybnosti, že přes to, že princip a ustanovení Ligy národů jsou neobyčejně krásné, přece jen Liga národů má jednu základní chybu, totiž tu, že se nepodařilo na konferenci urovnati poměry politické v Evropě takovým způsobem, že by byla Liga národů korunováním těchto ustálených poměrů.

Naopak musím k veliké lítosti říci, že poměry, jak byly utvářeny, nesou v sobě celou řadu budoucích konfliktů, takže Liga národů nebude moci fungovati tak, jak si to asi představovali všichni ti, kterým tanula na mysli v době nejkrutších útrap válečných. Další vadou Ligy národů ovšem jest, že členem Ligy národů není dnes celý východ, Rusko. A není nejmenší pochybnosti, že pomysliti si Ligu národů bez Ruska jest něčím, co nedodává přílišné důvěry v její budoucnost. Tato vada jeví se také tím, že na př. v exekutivním komitétu Ligy, tedy v nejhlavnější instituci Ligy, není ani jediného Slovana. To je věc, která se zejména nás, všech Slovanů, musí dotýkati. Musíme si přáti, aby Liga národů co nejdříve odpovídala skutečným mocenským poměrům, poněvadž se mně zdá, že bez aktivní účasti slovanských národů na práci mírové není možno mluviti o zajištění míru. (Výborně! Potlesk!)

Ale dovolte nyní, abych obrátil se k těm otázkám, o nichž mám specielně mluviti. Hospodářský problém našeho státu byl neobyčejně těžký. My nesmíme zapomenouti, že nedá se najednou celý hospodářský život postaviti na docela jiné základy. My žili přece jen v Rakousko-Uhersku hospodářským životem velikého státu, který, byť i měl poněkud převahu státu kontinentálního, přece jen měl svůj přístup k moři, měl své přístavy, měl své loďstvo a tím mohl se súčastniti světového boje hospodářského. Utvořením republiky poměry hospodářské úplně se změnily.

Jsme uprostřed Evropy a vše to, co tvoří bohatost hospodářského života a co je hlavní podmínkou vývozní schopnosti tohoto státu, totiž volný přístup k moři - to nám naprosto chybělo. Bylo tedy jedním z předních, hlavních problémů naší veškeré činnosti hospodářské na konferenci mírové, dosáhnouti pro český stát takového postavení, aby usneseními mírové konference byl supplován tento nedostatek našeho přístupu k moři. Byl to problém zcela nový a neobyčejně obtížný, poněvadž není nejmenší pochybnosti, že tím musily býti zavedeny do mezinárodního práva zcela nové principy.

Když začali jsme o této věci mluviti, říkal jsem vždy Angličanům, že musí korrigovati geografickou neznalost svého Shakespeara, že nás musí aspoň nějakým ideálním způsobem udělati skutečnou mořskou državou. V této příčině není nejmenší pochybnosti, že se nám skutečně podařilo dosíci všeho, čeho jsme si přáli. A jestliže pan kollega dr. Beneš zde všeobecně děkoval pánům, kteří pracovali v různých komisích - a k tomuto jeho díku já, jako předseda delegace, skutečně se srdcem vděčným a vřelým se připojuji, poněvadž naši páni pracovali v Paříži přímo báječným způsobem, v takovém duchu svornosti a v tom společném duchu posloužiti republice, jakému jsme vždy byli zvyklí, když jsme dělali revoluci doma - když tedy kol. dr. Beneš poděkoval všem pánům, tož dovolte mně, abych já poděkoval specielně těm pánům, kteří se súčastnili prací dopravní komise a snad mně to nebude ve zlé bráno, budu-li je jmenovati, poněvadž skutečně zasluhují, aby byli jmenováni. Jsou to pp.: Ibl, profesor Klier, dr. Lankáš, dr. Melzer a inženýr Vavrečka. (Výborně!)

Nedovedu si představiti ideálnější spolupráce než byla naše. Já skutečně činím jen svoji povinnost, poněvadž se jedná o výsledky neobyčejně dalekosáhlého dosahu, abych jim zde veřejně a opravdu rád poděkoval. (Výborně! Potlesk.)

Já jsem také povinen, velectěné shromáždění, zde poděkovati některým našim spojencům. Jako vždy a všude byla Francie úplně na naší straně. (Výborně! Bouřlivý potlesk.) My jsme mohli vysloviti jakýkoliv požadavek, - eo ipso nevyslovili jsme nijakých požadavků nemožných my jsme měli vždy na své straně Francii. Mohl to konstatovati kol. Beneš ve věcech politických, ve věcech územních, ve všech korrekturách, kterých se nám dostalo od Cmuntu až po Bratislavu a Valčice, ve všem hájení integrity našeho království a v otázce těšínské, všude to byla Francie, jež věrna tomu, co slíbila našemu ministru zahraničních záležitostí ještě v době války, hájila našich zájmů skutečně s takovým zdarem, že většinu toho, co jsme dostali, máme v přední řadě jí co děkovati (Sláva! Výborně! Potlesk.)

V dopravní komisi specielně jsme našli stejně vřelého přítele v anglickém zástupci. A poněvadž on skutečně má o většinu těch věcí největší zásluhu, dovolte, abych ho jmenoval: jest to generál Mance. (Výborně! Potlesk.) Já jsem mu řekl, že ho uděláme čestným členem československé republiky. (Veselost.)

Musíme také poděkovati zejména Belgičanům i Američanům a i Řekové ve všech věcech nás značně podporovali. (Výborně! Potlesk.) Nebyly to všechno problémy lehké. Jak pravím, byly to otázky, které se stavěly ponejprv před forum mezinárodní. Začnu hned s tím hlavním. Abychom my, nemajíce žádného territoria při moři, měli svůj vlastní přistav, abychom měli své vlastní lodi námořské, se kterými bychom mohli jezditi pod vlastní vlajkou, to jest něco, co nikdo si nedovedl představiti, něco docela nového v mezinárodním právu. A k tomu ještě přichází to, že po dlouhých poradách, kterých zejména se súčastnil také belgický zástupce Ottis, se konference usnesla na něčem, co jest přímo neslýchaným, totiž na tom, že pro mořské lodi můžeme míti v Praze registrační přístav. To je něco tak nového, že skutečně, když to bylo ponejprv, to naprosto frapovalo, ale bylo to jednomyslně přijato, jest to podepsáno Německem a my, kteří jsme naprosto vnitrozemští, máme možnost, abychom pluli pod svou vlastní československou vlajkou po moři. (Výborně! Potlesk.) To není, pánové, věc tak jednoduchá. Já se velmi dobře pamatuji ještě, když jsem o všech věcech dopravních mluvili ve starém Rakousku, jakou váhu kladli všichni na to, aby se vlajka státu ukazovala v cizích přístavech. Je jisto, že to má neobyčejnou důležitost pro vztahy hospodářské, ale má to také velikou důležitost pro poznání národa a státu a také pro jeho kreditní otázky. Tedy v této příčině musíme říci, že nám spojenci takovým způsobem vyšli vstříc, že zasluhují s naší strany opravdu toho největšího uznání.

Rozumí se samo sebou, že princip byl, nejen nabýti přístavu v Hamburku, ale také se k němu dostati.

Konečně u Hamburku a Štětína nebyla věc tak těžká. Zde jednalo se hlavně o to, abychom si zajistili příchod k těmto přístavům bez vlivu německého. Toho jsme dosáhli internacionalisováním Labe a Odry. Vy, kteří jste sledovali tyto věci za starého Rakouska, dojista se pamatujete, že hrozilo naší plavbě jeden čas zavedení velmi těžkých poplatků za plavbu, což by bylo neobyčejně stížilo náš vývoz a dovoz. To je dnes naprosto vyloučeno. Dnes bude Labe i Odra pod internacionální komisí, ve které jsme účastí velmoci dohodových naprosto zajištěni proti tomu, abychom byli stíženi nějakými poplatky, které by byly nespravedlivé nebo kruté pro náš obchod. Nejen, že již hlavními principy o volnosti transitu se těmto věcem činí poněkud přítrž, v našem, ve specielním případě Labe, máme nad to internacionální komisi, která na to dohlíží a skýtá všecku garancii, že naše plavba po těchto řekách nebude ničím stěžována.

Máme ještě něco druhého a to je to, že prohlášením internacionalisace Labe a Odry, zejména Labe, máme nyní právo žádati na internacionální komisi, aby přinutila Německo, aby řečiště Labe v Německu, pokud dnes ještě překáží tomu, abychom mohli s tisícitunovými loďmi přijít k nám, bylo prohloubeno a upraveno takovým způsobem, abychom mohli rozvinouti úplně naši paroplavbu, ku které obdržíme také podle mírové smlouvy část lodního parku, ovšem ne zadarmo, nýbrž za náhradu - a sice rozděleného dle velmi výhodné pro nás kvoty, totiž podle statistiky vývozu z našich přístavních měst. Poněvadž, jak známo, největší kontingent našeho vývozu labského byl z Ústí, není nejmenší pochybnosti, že v této příčině jest ustanovení mírové smlouvy velmi výhodné.

V Hamburku budeme míti svůj přístav, budeme tam míti zvláštní své hangary, své přístavní zařízení, svůj přístavní personál, takže pro překládání našeho zboží z našich lodí, resp. najatých lodí, na naše vlastní lodi labské budou všecky možnosti zde. A upřímně řečeno, záleží jen na nás, abychom všech těch možností co nejbohatěji využili.

Totéž se nám podařilo ohledně Dunaje. Jsme členy dunajské komise, a jestli dnes snad ještě nejsme členy dunajské komise při ústí Dunaje, je to věc přechodná. Z jistých politických důvodů se neměla tato komise měniti. Není však pochybnosti, že při příští úpravě této dunajské komise také v ní budeme zastoupeni.

Internacionalisace Dunaje jest pro nás velmi důležitá a vážná, ne teď pro plavbu, ale pro něco jiného. Na trati Dunaje od Bratislavy ke Komárnu jest potřeba regulačních prací, jelikož dnešní silný proud řeky stěžuje značně plavbu. I bylo nám z míry důležitým, aby všecky práce regulační, jichž k tomu bylo potřeba, - jest třeba jezů a zdýmadel - byly nařízeny internacionální komisí, a aby na druhé straně naši sousedé Maďaři nemohli takto činiti obtíží.

To je v mírové smlouvě výslovně podotčeno. A není proto nejmenších překážek, abychom se co nejdříve obírali touto otázkou, a abychom plavbu po této části Dunaje přivedli do takového stadia, aby odpovídala našim poměrům.

Velectěné shromáždění, musím říci, že mám tuto plavbu po Dunaji za jednu z nejdůležitějších věcí, jako plavbu po Labi, poněvadž naše obchodní spojení s jižními zeměmi, - nemluvím jen o balkánských - ale i černomořskými státy, jest tak neobyčejně důležité, že právě ono jest z nejběžnějších spojení, jež máme. I bude naprosto nutno, abychom se pokud možno starali, jelikož to nebylo nyní možno v mírové smlouvě, kdy šlo o smlouvu s nepřátelskými státy, zajistiti si, abychom dostali v jednom přístavu v ústí Dunaje právě takové výhody přístavní, jaké máme v Hamburku. Když se tam dostaneme s loďstvem, kterého se nám nyní dostane a které nyní vybudujeme - neboť doufám, že se v Bratislavě bude hodně stavěti - a podaří-li se pomocí internacionalisování, jak je to v plánu našich vodních techniků, abychom mohli až do Komárna jeti s dvoutisícitunovými loďmi, pak můžeme bez překladiště se dostati na Černé moře a náš obchod s celým pobřežím černomořským a s jižním Ruskem s jeho ohromným bohatstvím je po mém soudu tak postaven, že otvírá nám ty největší o ekonomické vyhlídky, o jakých jsme mohli sníti.

Já jsem proto souhlasil také, aby byla Morava internacionalisována až do Dyje, a to proto, poněvadž jsme bohužel ztratili to, co nám bylo v prvém návrhu dáno, totiž pravý břeh Moravy. To nám potom vzali a hranici dali prostředkem řečiště Moravy. Následkem toho jsme se dostali v ohledu regulačním do velice špatné posice. Pro nás regulace Moravy jest jednou z nejdůležitějších otázek. Proto také jsem výslovně chtěl a řekl při schůzi, že souhlasím s internacionalisací této části Moravy, poněvadž tím se nám dostane téhož práva, které máme na Dunaji, takže bychom přemohli všechny překážky, které by Rakousko na druhém břehu dělalo, abychom provedli tu regulaci, poněvadž bez volného dostupu na druhý břeh se tato regulace provésti nemůže.

V tom ohledu myslím, že nebyla chyba, že se to povolilo. Ale musím říci hned, že jsem se naprosto postavil proti všem požadavkům, které činili Rakušané, abychom totiž postavili spojovací kanál do Vídně. Na druhé straně však jsme nepřistoupili prozatím na internacionalisaci dalšího toku Moravy nahoru, poněvadž myslím, že v této příčině si musíme zachovati tarifní svobodu, poněvadž není naprosto možno, abychom my za drahé peníze své zregulovali Moravu a při tom touto internacionalisaci dávali úplně stejné podmínky Rakušanům, aby mohli dovážeti laciné uhlí z Ostravy do Vídně.

V této příčině máme zachovány všechny možnosti a musím nyní jen dodati, že myslím, že jedna z prvních našich úloh, které zde budou, bude, abychom se postarali o splavnění řeky Moravy. (Souhlas.) To jest jedna z nejdůležitějších hospodářských otázek zejména pro celý náš obchod, vývoz i přívoz z východu: musíme míti Moravu regulovánu! A pánové, projekt, který kdysi zde byl, totiž kanál z Přerova do Pardubic, stal se po mém soudu vším tím, co se událo, naprosto aktuelním.

Vůbec soudím, že si musíme jednou ujasniti, že vodocestné hospodářství dostalo se válkou na tak význačné místo celého hospodářství, že toho dnes žádná země nemůže přezírati. Když vidíme, co dělá Francie s úpravou Rhôny, kde půjdou dnes velké lodi z ústí Rhôny až do Ženevy, a co chtějí udělati Švýcaři, aby se dostali až na Rýn, tu musíme říci, že nesmíme zůstávati za ostatními. My ovšem regulací nedostaneme 800.000 koňských sil, jako Francouzi regulací Rhôny.

Těch ovšem nedostaneme, ale hospodářsky má ta věc pro nás ohromný význam. I myslím, že v této příčině naše ministerstvo veřejných prací udělá vše, abychom konečně uvedli do pořádku všechny své řeky také v Čechách, zejména Vltavu, a abychom také Labe u Střekova připravili již takovým způsobem, aby nebylo nejmenší překážky pro naši vodní dopravu.

V této příčině musím upřímně říci, že věřím v praktické síly kol. Hampla, o němž slyším tolik chvály jako o ministru veřejných prací, a doufám, že se uchopí velmi energicky těchto úkolů, poněvadž se vám přiznám, že všechny, abych tak řekl, fundamenty, které jsme položili s drem Benešem, by zůstaly úplně nedostavěným domem, kdyby k tomu nepřistoupila ta velká politika plavební, která vyžaduje na jedné straně splavnění našich řek, ale na druhé straně také našeho lodního parku. A tu již se obracím zde k panu ministru obchodu a panu ministru financí. To jest jedna z nejdůležitějších věcí, o které nám jde. Pánové, v této příčině musím říci, že dnes není žádná investice dost drahá. Dnes jsou dopravní poměry po vodě tak úžasné, tarify dopravní jsou tak veliké, že chcete-li dostati lacinější suroviny ze zámoří, musíte si zaopatřiti vlastní lodi. To jest marné. Ačkoli jsou lodi dnes drahé, poněvadž všechno na světě jest drahé, vyplatí se za nejkratší dobu, poněvadž raty provozní jsou tak ohromné, že jest nutno využitkovati této neobyčejně vzácné příležitosti, abychom si takovým způsobem lodi získali. (Posl. Udržal: A sice hned!) Ano, právě proto o tom mluvím. Žádal bych tudíž slavnou vládu, aby této věci věnovala největší pozornost a pokud možno přistoupila k tomu, aby se utvořila paroplavební společnost, rozumí se s podporou vlády. (Ministr obchodu dr. Heidler: Už to jest!) Je-li to, jsem velmi rád, velmi mne to těší, já se o to staral, psal jsem do Prahy v té příčině a s pány jsem se radil, poněvadž myslím, že jest to jeden z nejaktuálnějších úkolů, které máme. (Posl. P. Ševčík: Zde jsou také meliorace!) Co se týče meliorací, rozumím tomu tak, že když reguluji řeky, také je současně melioruji. (Posl. P. Ševčík: Právě proto to říkám, že se meliorace s tím svezou!) To se přece musí dít, vždyť to má dojista i ten hospodářský význam, že se tím zaplatí a priori celá regulace. A Vodní cesty by nám však nedostačovaly. Horší jaksi jsou dráhy. A tu musím říci s neobyčejnou lítostí, že se nám nepodařilo dosíci koridoru. Koridor měl pro nás přímo životní význam. My tak úzce jsme spojeni s Jihoslovany a na vždy spojeni, o tom není nejmenší pochybnosti, nejen všemi svými interesy politickými, nýbrž i těmi srdečnými vztahy, které se scelily a zpevnily za doby války, že musilo nám na tom záležeti, abychom byli také geograficky spojeni. Bohužel, jak řekl p. ministr zahraničních věcí, smysl pro to měli jen Francouzi. Jinak jsme kázali hluchým uším. Když jsme tedy nemohli dosíci toho, bylo naší starostí v dopravní komisi, abychom si to jinak suplovali. A tu mohu říci s velikou radostí, že podařilo se nám pro tuto myšlenku zejména získati Angličany. Angličané od prvé schůze, - to tam byl ještě zástupcem Mr. Smith - měli pro tuto věc veliké pochopení i zájem a hlavně oni nám pomohli ke všem těm věcem, kterých jsme docílili a které nejsou malé. Máme dnes právo, abychom si vybudovali sekundární dráhy, které vedou z Bratislavy do Velké Kaniže, neboť nemýlím-li se, jest tu rozhodčím Angličan a pomocí tohoto rozhodčího donutili jsme maďarský stát k tomu, aby nám dal možnost tuto dráhu si vystavěti.