Tu budiž mi dovoleno jen krátce
vzpomenouti: Celá naše revoluční akce
byla nesena jménem a autoritou presidenta Masaryka (Bouřlivý
souhlas). Pod jeho plným ideovými praktickým
vůdcovstvím mohli jsme jedině provésti
to, co jsme provedli. To je také jedno z velikých
politických poučení naší revoluce.
On měl hned od počátku širokou orientaci
evropskou a světovou, on v době, kdy sociálně
rozvráceny byly celé státy, měl to
veliké plus, že je sociálním filosofem
a autorem děl velikého dosahu sociálního,
on měl autoritu velikého Slovana, který snad
nejlépe znal theoreticky i prakticky vedle slovanských
národů také Němce, kteří
uznávali jeho autoritu, on konečně to byl,
který hlásal všecky ony idee a principy, methody
a zásady politické činnosti, o kterých
jsem právě mluvil a jež nám získaly
vítězství. Ideály jeho, hlásané
v řadě jeho prací o českých
věcech, se v pravém slova smyslu uskutečňovaly.
Jeho autorita vedla nás k
vítězství. Byla mezi námi jednotnost
ideí a politického myšlení. Je mi velikou
radostí, že tuto jednotu mohl jsem tak často
během války konstatovat. Šli jsme všichni
jednotně, protože plně jsme uznávali
jeho autoritu jako muže světového, jeho zkušenosti
a duchovou sílu, podepřenou jeho úspěchy.
Po dobu celého svého
porobení neexistovali jsme pro svět a zřídka
kdy kdo přišel se podívati, aby zkoumal naši
vnitřní domácnost. Dnes stojí celý
náš život otevřený v historii světové
a přístupný zrakům všech států.
Dnes nemůžeme se vymlouvati na nikoho, že činí
proti nám to a ono, dnes jsme zodpovědni sami plně
za svůj osud. (Výborně!) To, co se
s námi stane, bude výlučně dílem
naším. (Souhlas.) Mírové smlouvy,
které předložím v nejbližších
dnech v českém textu, dávají nám
právní podklad k celé naší budoucí
práci, dávají našemu státu podklad
finanční, ekonomický a politický,
dávají mu zejména také podklad k budoucí
politice zahraniční. Je na nás, abychom této
pro nás široké a úrodné base
dovedli krajně využíti. Nastává
nám ohromná práce, do které můžeme
se vrhnouti s plnou radostí a se snahou, vyplniti své
úkoly až do konce. Bude to práce skutečně
radostná, nadějná, plná radostných
úspěchů a krásných a bohatých
výsledků. Doufám, že slavné Národní
shromáždění všechny tyto výsledky
blahovolně ocení, prozkoumá celou tu základnu
veškeré té naší práce budoucí,
státní a národní, a ocení všechnu
tu velikou práci i oddanost všech těch, kdož
s krajním sebezapřením a s vlasteneckým
duchem na veliké této historické budově
pracovali.
Pokládám při
této příležitosti za nutné, konstatovati
to, co již pan president republiky při jiné
příležitosti konstatovat: že jsme povinni
za všechno to, čeho se nám v této válce
a při uzavírání tohoto míru
dostalo, do velké míry jednotlivým našim
spojencům, Francii, Anglii, Italii, Severním státům
americkým (Hlučný potlesk.) a ostatním
velikým státům, kteří se osvědčili
jako naši přátelé i v případech,
když o té neb oné otázce byli jiného
mínění než my. Sympatie ty právě
náš postup během celé této doby
podporovaly a sílily.
Děkuji zejména při
této příležitosti také celé
naší delegaci mírové. (Výborně!
Sláva jim!) Pracovali jsme jak s drem Kramářem,
tak i se všemi ostatními členy loyálně
a v plné shodě. Dlužno zde oceniti zvlášť
práci naší sekce: a) kartografické a
etnografické; b) právní, národohospodářské
a komunikační; c) sekce tiskové a našich
žurnalistů.
Zbývá mně zmíniti
se jen několika slovy konkrétněji o směrnicích
naší budoucí zahraniční politiky.
Měl jsem už možnost o věci té se
vysloviti, opakuji tudíž stručně jen
toto:
Mírové smlouvy stanoví
především naše vztahy ke státům
spojeneckým. Vedle smlouvy s Německem, Rakouskem
a Uherskem, ve kterých nepřímo vztahy naše
ke spojencům jsou vyjádřeny, podepíšeme
ještě řadu smluv jiných, jednak smluv
politicko-obchodních, jednak smluv, týkajících
se určitých klausulí finančních,
obchodních a národně minoritních,
které budou obsahovati detaily, týkající
se našich vztahů ke spojencům. Připomeneme-li
k tomu, že všeobecné směrnice politiky
naší ke spojencům jsou také dány
našimi vztahy za dobu války a našimi tradicemi
právě v době války a v době
jednání o mír vznikšími a se
rozvinuvšími, a vzpomenu-li dále, že také
vztahy citové mezi námi a Francií, Anglií,
Amerikou a Italií byly do značné míry
sesíleny a upevněny, a že vedle toho nabyli
jsme nových přátelských vztahů
k některým národům, z nichž vedle
Jihoslovanů dlužno jmenovati zejména Rumuny
a jiné, máme tím dán přesně
náš budoucí poměr ke spojencům.
Budeme dělat politiku v dohodě a přátelství
s našimi spojenci dosavadními. (Hlučný
souhlas.) Zůstaneme věrni svému programu
a svým cílům i tradicím z doby naší
revoluce. (Výborně! Potlesk.) To neznamená,
že jsme v nějakém područí a stáváme
se nástrojem některého z velkých států
dohody. (Tak jest.) Nebylo by většího
omylu, nežli chápati naše spojenectví
s dohodou v této formě. Naše spojenectví
s dohodou spočívá zejména v tom, že
jsme neseni týmže duchem demokratickým, týmiž
principy všeobecné politiky, jakými tyto státy
byly vedeny v době války, že idee, které
jsme hlásali my a které hlásají ony,
také po válce budou jak u nás, tak i u nich
uplatňovány, že my máme a musíme
jako lidé poctiví a kteří se respektují,
zůstati v době, kdy jsme se stali samostatnými,
tím, čím jsme byli v době, kdy jsme
přesvědčovali naše spojence nynější,
že nám mají pomoci. (Výborně!)
V té době byli jsme spravedliví a poctiví
i ku svým nepřátelům. Budeme loyální
a přátelští ke svým spojencům,
budeme spravedliví a poctiví i ke svým sousedům,
kteří byli našimi nepřáteli.
(Souhlas.) Kdyby kdokoliv nás ohrozil znovu, tu
pak neústupně a s krajní energií budeme
se brániti, jako jsme se bránili v době revoluce.
(Potlesk.)
Vedle velkého bloku spojeneckého
staví se nám před oči dva jiné
velké bloky: Je to blok germánský na jedné
straně a ruský na druhé. Směrnici
naší politiky k těmto dvěma blokům
dnes nelze podrobně stanoviti, protože poměry
tam jsou nehotové. Můžeme naznačovati
jen více nebo méně jasně svoje přání
a svoje tendence, a bylo by chybou, chtíti dnes do detailu
stanoviti, co kdy a jak budeme v zahraniční
své politice vzhledem k těmto dvěma blokům
podnikati.
Své stanovisko ohledně
budoucích vztahů k Německu jsem již
naznačil: Problém k Německu je pro naší
mladou republiku problémem vitálním a tudíž
musíme s největší pozorností
zkoumati naše vztahy k Německu a s krajní obezřetností
a opatrností je definitivně určovati. Jedna
věc však jest jista: Naznačil jsem právě,
že právní basi těchto styků v
Německu již máme v mírových smlouvách.
To ovšem nestačí, poněvadž vedle
této právní base je třeba prováděti
politiku a diplomacii, které jsou vždycky ve velké
a velké míře uměním. Dnešní
Německo je útvar nehotový, který ještě
po několik let bude plně zaměstnán
svými velkými vnitřními krisemi, který
sice bude se pokoušeti brzo již znovu podnikati náběhy
do zahraniční politiky a do rozhodování
o světových událostech, který však
nemůže dosud diktovati ani státu poměrně
méně silnému, jako jest republika Československá.
(Výborně!) V zájmu našem, jest
dělati politiku loyální a korrektní
vzhledem k Německu, ale zároveň už dnes
jasně vytvořiti tradici pro naši zahraniční
politiku, která nikdy nesmí připustiti, aby
se stala nástrojem v rukou svého souseda a která
by ztratila ze svých rukou naprosto svou volnost, svou
skutečnou sílu politickou, vojenskou, diplomatickou
tím, že by se stala závislou v té neb
oné formě na svém velikém sousedu,
na kterémkoli sousedu. (Výborně! Potlesk.)
Je-li kde nutná reserva, reserva diktovaná hlubokým
vědomím veliké zodpovědnosti, která
se vnucuje každému vážnému politiku
československému, jest to reserva právě
ve vztazích diplomatických a ve vztazích
politiky zahraniční vůbec. Reserva tato znamená,
jak už bylo řečeno, vážnost a seriosnost
v nazírání na vztah ke svému mocnému
sousedu, opatrný postup, tak aby nebylo lze to vysvětlovati
ani jako provokaci, ale také ne jako nadbíhání
a projev strachu. Nemáme toho potřebí! (Výborně!)
Je ovšem samozřejmo, že každému pokusu
o opětování pangermánské politiky
budeme se brániti s krajní energií v každém
případě. (Výborně! Potlesk.)
Náš poměr k Rusku
jest stejně vážným naším
vitálním problémem. Poměry v Rusku
nebudou ještě dlouho definitivně upraveny.
Nejen, že nelze jasně předvídati brzký
konec výpravy Kolčaka a Denikina, kteří
v celku jsou dnes málo sice, ale přece jen dost
význačně podporováni od dohody, ale
nedá se také pevně stanoviti, kdy a za jakých
okolností nastane dohoda mezi jednotlivými místními
vládami, de facto vzniklými na území
starého Ruska, s Ukrajinci, Bělorusy a národy
baltskými, kavkazskými atd. Dá se však
s největší pravděpodobností předvídati,
že otázky vnitřního uspořádání
Ruska těžce budou rozdrásávati celý
ruský národ a že tudíž s jeho zakročováním
v zahraniční světovou politiku nelze ještě
dlouho počítati; za těchto okolností
také v tomto smyslu jest třeba zachovávati
jistou reservu, poněvadž také náš
vztah k Rusku jest jedním z vitálních problémů
naší existence, a politik, vědomý si
své zodpovědnosti, nemůže bráti
tyto otázky na lehkou váhu; nemůže a
nesmí je bráti jen s hlediska jednotlivých
stran politických nebo s hlediska svých osobních
sympatií k tomu nebo onomu směru (Výborně!),
nýbrž musí viděti vývoj, ku kterému
celý tento stát jako celek spěje, a představiti
si, v jakém vztahu v krátké budoucnosti bude
naše politika jako celek státi k tomuto novému
státnímu útvaru jako k celku. (Výborně!
Potlesk.) Všecky naše zahraniční vztahy
musí býti diktovány touto reservou a tímto
pohledem do brzké budoucnosti. Také poměry
v Rusku jsou neujasněné a, nechceme-li se my, jako
stát, vměšovati do ruských vnitřních
poměrů, jest povinností naší,
abychom se chovali k událostem uvnitř Ruska s reservou
a zároveň s loyálností na jedné
i na druhé straně. (Výborně!)
Celý svět ví, že máme Rusko rádi,
celý svět ví, že přejeme si rychlou
rekonstrukci ruského národa a státu, že
chceme spolupracovati k rychlému vybudování
velikého, demokratického, konfederovaného
Ruska (Výborně! Hlučný potlesk.),
vedoucího s námi přátelskou a slovanskou
demokratickou politiku. Dostali jsme se do boje s vládou
bolševickou, ale proti naší vůli, neboť
naší politikou bylo, nevměšovati se do
vnitřních bojů Ruska. Chtěli jsme
naši armádu co nejdříve dostat do Francie,
aby mohla bojovat proti společnému nepříteli
na západě. Poměry se změnily, ale
naše politika se nezměnila: I dnes usilujeme o to,
aby naši hoši po hrozných pěti letech
konečně přišli domů. (Výborně!
Potlesk.) V tom úsilí vymohli jsme před
svým odchodem od spojenců cennou pomoc, aby naše
ruská armáda se mohla vrátiti. (Hlučný
souhlas a pochvala.)
Vedle těchto tří
zásadních problémů naší
zahraniční politiky padají na váhu
naše vztahy k bezprostředním našim sousedům.
Problém ten je přirozeně velice důležitý
a ten, kdo začne o něm uvažovati vážně,
vidí, jak těžkým problémem vždycky
bylo, jest a bude vedení našich zahraničních
vztahů vzhledem k tomu, že naše geografická
posice není právě nejsnazší.
Častokráte se mluvilo o našich krajně
upřímných vztazích k Jihoslovanům.
Jest samozřejmé, že musí zůstati
takovými, jakými byly v minulosti, že jihoslovanský
národ jest nám skutečně dnes velmi
blízkým, že vztah ten jest nejen zájmovým,
nýbrž také citovým. (Výborně!)
Faktory tyto dlužno bráti co nejvíce v úvahu
i pro budoucnost. Rozumí se samo sebou, že také
s Italií přejeme si politiky spojenecké,
přátelské a loyální, takové,
jakou jsme prováděli s ní během války.
Mnohokrát jsme dokázali, že myslíme
dostatečně upřímně. To nevylučuje
náš dobrý, upřímný a přátelský
poměr s Jihoslovany, naopak. (Výborně!)
Naše vztahy k Rumunsku a Polsku musí v každém
případě býti vybudovány na
takovém podkladu, abychom mohli býti naprosto bezpečni
a aby celý národ mohl míti úplný
pocit jistoty, že s této strany nejen že nám
nehrozí žádné nebezpečí,
nýbrž že můžeme počítati
na pokojnou, klidnou a mírnou spolupráci na poli
kulturním, finančním a o ekonomickém.
Bude třeba jisté doby, nežli budeme moci vytvořiti
jistou tradici styků českopolských. Bylo
by zbytečno chtíti věci netakticky urychlovati;
a priori nutno zdůrazniti, že Poláci jsou v
takové situaci, že potřebují klidného
soužití s námi daleko více, nežli
my. Vždycky bude totiž jejich existence nepoměrně
více ohrožena, nežli naše. Polské
veřejné mínění a polské
strany jsou dosud velice rozčileny a neklidny a nejsou
s to, oceniti skutečnou svoji posici mezinárodní.
Nemají nestranného úsudku o sobě samých
a mýlí se. Dnes máme vyřešit
otázku plebiscitu, který jest také jistá
forma boje, boje vedeného prostředky legálními
a smírně, ale tento boj musí býti,
poněvadž nám byl vnucen, proveden energicky
do konce. Nepřestávám doufati, že se
přece jen dohodneme. Zatím je nutno, abychom se
chovali vážně a důstojně, kriticky
a zdrženlivě.
Zbývá nám konečně
otázka našeho poměru k Maďarům
a Rakušanům. Dnes převládá u
nás poměr více citový a béře
se málo v úvahu, že po staletí byli
jsme vázáni různými vztahy k těmto
oběma národům a že dnes a také
v budoucnosti nebude možno tyto vztahy klidně přervati.
Ve krátké době budeme musiti velmi bedlivě
a rozumně uvažovati o směrnici našich
vztahů k Vídni a Budapešti. Cíle naší
zahraniční politiky po této stránce
musí býti jasné, a myslíme, že
již dnes jest možno hlavní její linie
stanoviti: Praha musí nabýti svého plného
významu, jaký může míti v centrální
Evropě, budeme-li dobře postupovati. V tom jest
v podstatě význam boje Prahy proti Vídni
a Budapešti za této války a v tom dá
se shrnouti několikastoletý boj mezi námi
a Vídní. Dlužno si však připomenouti,
že je pro nás vhodné, počítati
s Vidní jako s jistým politickým faktorem,
jehož význam sice ohromně poklesl, ale když
nyní po podepsání míru s Rakouskem
všecky naše účty jsou vyřízeny,
můžeme také s Vídní pěstovat
loyální, rozumné a příznivé
styky mezinárodní. Chceme, abychom v nich měli
dobrého souseda.
Zájmy hospodářské,
které nás váží ještě
dosud a budou nás vázati i v budoucnosti k alpským
zemím, budou tuto naši politiku jen podporovati. Ale
máme naučení z historie a toto naučení
i v budoucnosti nesmíme zapomenouti. Totéž
platí vlastně i o Maďařích. Budou
úplně záviseti od svých sousedů,
budou hledati spojenců, aby mohli zachovati alespoň
svoji národní existenci. Budou-li prováděti
k nám loyální politiku, jest v zájmu
našem nejen, abychom byli k nim loyální,
ale abychom se s nimi do značné míry sblížili.
Hospodářské styky naše s nimi budou
velice silné a jest v zájmu našem, abychom
neprováděli proti Maďarům politiky,
která by udržovala mezi námi a jimi napjatý
poměr. Jedním z prvních cílů
československé zahraniční politiky
bude, ukázati Maďarům, že nejde nám
o to, abychom je připravili o jejich národní
existenci. (Výborně!) Budou nám za
to vděčni a umožní s námi vytvoření
nového systému politického v centrální
Evropě, který bude právě vybudován
na shodě mezi námi, Jihoslovany, Rumuny a Poláky
tak, abychom si navzájem mohli říci vždy
a ze všech okolností: "Já pán,
ty pán!" Máme oba zájem, abychom žili
v rozumných vztazích a spolupráci. (Výborně!)
V celku v nejbližší
době naše zásady politiky zahraniční
jsou: 1. Pokračovati ve spojenecké politice specielně
také k Francii, která tolik pro nás učinila
(Hlučný potlesk. Výborně!),
z důvodů politiky kontinentální evropské
a naší situace v centrální Evropě.
2. Snažiti se vybudovati styky korektní a loyální
k našim sousedům. To však nesmí znamenati
slabost. Evropa je stále ještě v rozvratu a
naše vnitřní i zahraniční politika
musí býti připravena na všecky eventuality.
Naše mírumilovnost a loyálnost nesmí
se státi nikdy a vůči nikomu pro nás
handicapem. Proto vnitřní a zahraniční
politika musí jíti ruku v ruce, aby, kdyby kdokoliv
chtěl nás tlačiti, mohli jsme se náležitě
obrániti. I v tomto směru jest třeba vybudování
politiky jasné, přesné, spočívající
na vnitřní síle. To je kategorický
imperativ naší politiky vůbec.
To bude možno, vybudujeme-li
brzy zejména také armádu, dohrou zahraniční
službu a spolupráci jednotlivých ministerstev,
speciálně spolupráci ve věcech zahraničních,
obchodních a finančních.
To jsou, pánové, linie
zahraniční politiky, jimiž se chci ubírati.
V debatě bude jistě možno leccos osvětliti
a doplniti.
Začínáme svoji
novou existenci za situace krajně rozrušené
a se stanoviska sociálního krajně těžké.
Několikráte hrozila již vypuknouti krise nejen
kolem nás, ale i u nás, v předpokladu, že
sociální otřesy zamění celou
strukturu společnosti a že také nový
náš stát bude vybudován na zcela nových
základech nežli státy staré. Myslím,
že je nutno, abychom v závěru aspoň
slovem o této věci se zmínili. Náš
stát je jedním z těch, které jistě
budou v Evropě nejdemokratičtější.
(Výborně!) Náš stát byl
vytvořen naším malým člověkem.
(Výborně!) Jest to jeho stát. (Výborně!)
Byl vytvořen z bolesti a utrpení tohoto malého
demokratického člověka československého.
A jest charakteristické, že tito naši malí
lidé vytvořili tento stát tím, že
začali prudce boj na život a na smrt proti politice
feudální a aristokratické a proti lživému
násilí centrálních mocností
a že skončili tento boj a vybojovali samostatnost
bojem proti sesílení anarchie. Nemůže
býti nic symboličtějšího, než
právě tato fakta. Nemůže býti
význačnějšího označení,
jakou cestou i v těchto otázkách máme
se dáti v budoucnosti. Dopouštěli se osudného
omylu všichni ti, kteří se domnívali,
že válka skončí sociálním
převratem grandiosního stylu a definitivní
sociální revolucí. Není pochyby, že
žijeme v době velikých převratů
a že musíme postupovati s duchem doby. Ale ten, kdo
asistoval celé válce ve spojeneckých zemích,
kdo viděl strukturu těchto států,
kdo viděl mravní situaci obyvatelstva těchto
států dnes a celou sociální konstrukci
jak Anglie, tak Francie, Spojených Států
a Italie, ten vidí, že všechny tyto naděje
jsou stavěny na falešných předpodkladech
a že nebudou splněny. (Výborně!)
A všechno dělání politiky, opírající
se o tyto naděje, bylo jen zabíjením v zárodcích
toho, co jsme tak těžce vybojovali. (Výborně!
Dlouhotrvající potlesk.) Musí se míti
mnoho smyslu pro stát, pro jeho potřeby. I krajní
socialisté doznávají, že ke svým
cílům mohou se dostat jen přes republiku.
Tož hajme si svou mladou republiku, kterou jsme za tak těžkých
okolností a téměř zázračným
způsobem dostali, všemi silami.
Předkládaje k ratifikaci
mírové smlouvy, které dávají
nám samostatnost a posvěcují tak tu těžkou
práci našeho malého demokratického československého
člověka, domnívám se, že jest
nutno, zdůrazniti také tento moment a učiniti
ještě jednou apel na veškerou naši veřejnost
a na celý náš národ, aby se vrhl do
práce, směřující k definitivnímu
vybudování našeho československého
státu v tomtéž duchu sebeobětování,
spoluzodpovědnosti, rozhodnosti, poctivosti, přesnosti
a odvahy, klidu a pevné důvěry, s jakým
bojovali jsme během posledních čtyř
let o osvobození našeho drahého národa
a naší porobené vlasti. (Dlouhotrvající
bouřlivý potlesk. Řečníku se
blahopřeje.)
Předseda
(zvoní): K podání návrhu přihlásil
se pan kolega Bradáč. Uděluji mu sovo.
Posl. Bradáč:
Slavné Národní shromáždění!
Navrhuji, aby o pronešeném exposé pana ministra
zahraničí byla provedena v nejblíže
příští schůzi debata.