Kolega Špaček prohodil
jméno: Perutz. Dřívější
vláda poslala za sebe s diplomatickým visem člověka,
který po konferenci s drem Tillem a drem Horákem
šel k americkým bankám a prohlásil:
"Chcete-li s československou republikou obchodovati,
musíte se obrátiti na Wiener Bankverein, žádná
jiná banka v republice české nemá
žádné garancie, jest před úpadkem,
před konkursem. "A pánové přišli
na radu k Perutzovi, který to prohlásil v Americe.
Výsledek toho byl, že
když přišli k americkým bankám,
řeklo se: musíte počkati až po podepsání
míru a až poměry se u vás zlepší.
Takové lidi posílala tam dřívější
vláda: naprosto nezodpovědné, kteří
dělali hospodářskou politiku proti nám
a naší republice. To třeba říci
proto, poněvadž do budoucnosti jest nám příkazem,
abychom jenom s největší opatrností
dávali pasy za hranice a jen lidem takovým, kteří
jen na podkladě reelního obchodu budou zakládati
styky naší republiky s ostatními státy.
Pokud se týká drahoty, není to, pánové,
jenom specialita naše, jest to problém světový.
Ve všech státech celého světa jest drahota,
někde menší, někde větší,
podle toho, jak kde jsou poměry upraveny. Je pravda, že
patříme do kategorie států, kde nejsou
poměry vnitřní a správní právě
vzorné. Musíme je teprve zlepšiti a zdokonaliti.
Nejsme sami, celá pozůstalost bývalého
Rakousko-Uherska nalézá se v takovém stavu
jako my a můžeme říci, že mezi
těmito jsme nejlepším obvodem, který
zde zůstal z bývalého Rakousko-Uherska. Tyto
poměry jsou ovšem světovým výsledkem,
jsou to odkazy války a máme jistě všichni
naprostou povinnost, abychom všecko učinili ku ozdravění
nynějších poměrů. Je pravda,
že musíme při tom působiti právě
na naši byrokracii. Z úst některých
členů státoprávní demokracie
na schůzích i zde padly výroky proti dělníkům,
proti osmihodinné pracovní době. Jděte
do pražských kaváren, které jsou většinou
naplněny státoprávními demokraty a
řekněte jim, těm všem úředníkům,
kteří jdou ve dvě hodiny ráno odtud,
aby také oni natáhli, a aby také oni pro
republiku denně o jednu až o dvě hodiny více
obětovali, aby také konečně něco
odstranili z té nespokojenosti oněch tříd,
jež mají plnou hlavu starostí o chléb.
Ale třeba také nápravy
i v jiném směru. Podívejte se do zemské
vyživovací komise. Tam zasedají, jak se můžete
přesvědčiti, také příslušníci
státoprávní demokracie. Tam je dnes 400.000
vyživovacích aktů nevyřízených.
(Slyšte!) Zde tedy jde o 400.000 lidí nespokojených
ve městě a na venkově. Vyřiďte
tyto akty a odstraníte nespokojené mezi těmito
kruhy strádajícího obyvatelstva našeho.
(Výborně!) U zemského soudu lichevního,
který má rozhodovati o sporech, které u okresních
soudů na venkově zavedeny proti lichvářům
a agentům, leží dnes 100.000 aktů. Celý
venkov čeká na to, jak ti lidé budou potrestáni
a jak s nimi bude naloženo, ale to se nevyřizuje.
Tu je potřeba, aby v takovýchto resortech, kde nejde
o ministra, nýbrž o úředníky,
kteří jsou příslušníky
strany, která zde tolik kritisuje, zjednán byl pořádek,
aby tito páni kritikové ukázali, že
mají smysl také pro republiku a aby odstraněna
byla dosavadní nespokojenost obyvatelstva. Hříchy
tedy tu jsou, máme mnoho nesrovnalostí a můžeme
si je také říci. Nejsem pro to, abychom jeden
druhého chtěli zničit, nýbrž
abychom prospěli republice. Kritiku nepřednášíme
zde proto, abychom potírali tu či onu stranu a republiku,
nýbrž proto, aby se poměry nynější
pozdravily. Proto odtud vyjíti má na byrokracii
apel, aby vědoma si byla toho, že je zde pro lid a
pro republiku, nikoliv lid pro ni. (Výborně!
Potlesk.)
Předseda:
Slovo má dále pan kol. Fr. Navrátil.
Posl. Fr. Navrátil:
Slavné Národní shromáždění!
Po rušné debatě
pánů předřečníkův
ujímám se slova, abych debatu uvedl opět
na cesty mírnější. K vývodům
těm dovoluji si pouze podotknouti, že ohledně
zrušení centrál, syndikátů a
vůbec ústředen bylo by zapotřebí,
aby povolaní činitelé slyšeli hlas našeho
venkovského lidu, který by jim poctivě řekl
pravdu, že těchto centrál, těchto syndikátů
a ústředen naprosto potřebí není,
a že jejich zrušení přivodilo by zlevnění
téměř všech produktů životních
potřeb. (Tak jest.)
Již pan ministr mimo sl. dr.
Rašín zmínil se o snaze pana ministra
veřejných prací, zvýšiti pokud
možná těžbu uhlí, což zajisté
mile bylo přijato jak tímto slavným Nár.
shromážděním, tak celou širší
veřejností. Neboť nejdůležitější
otázkou dnešní doby, která úzce
spojena je s průmyslem a zároveň i se životem
každého jednotlivce, jest otázka těžby
a zásobování uhlím. Bylo již
dosti odborně řečeno v tomto slavném
shromáždění jak se strany pánů
odborníků, tak se strany veřejných
časopisů, že tato kalamita, ve které
jsme se ocitli, nevyskytla se pouze u nás, nýbrž
že zachvátila celý svět, a že všechno
uvažování dobrých odborníků,
aby tato kalamita byla odstraněna, nemohlo dosud docíliti
žádného výsledku.
A proto je potřebné
a nutné, abychom novými myšlenkami a zejména
praktickým řešením se pokoušeli,
jak možno způsobiti co možno největší
ulehčení a alespoň částečné
odstranění této světové kalamity.
Nechybuji, tvrdím-li, že technická organisace
uhelné těžby jest na výši dokonalosti
a, jsou-li zde menší závady, lze je připočítati
pouze na vrub lidské práce vlivem války ochablé,
ale hlavní závady nutno hledati a je také
odstraniti. Závady tyto dle mínění
odborníků spočívají v tom,
že není u nás dosud řádné
organisace komerční a dopravní. Za hlavní
chybu dnešní komerční a dopravní
organisace považuji nedostatečné vybavení
uhelných inspektorátů, nemístné
spoření s pracovním kancelářským
personálem a nesmírné přetížení
písemnostními výkazy a statistikou, kterážto
práce zatěžuje úřady tyto tak,
že jim nezbývá času k hlavnímu
účelu, t. j. ku revisi těžby a ku přísné
kontrole v provádění přídělů
a expedice. Zde jest nutno zjednati nápravu co nejdříve.
K tomu bylo by zapotřebí
vzájemné dohody ministerstev veřejných
prací s ministerstvem železnic. Kdyby obě tato
ministerstva v tomto směru našla vzájemný
postup, bylo by to velikým pokrokem v provádění
kontroly a zajisté jest odůvodněno, aby státní
dráhy, jakožto největší spotřebitel
uhlí, prostřednictvím svých orgánů
prováděly ve smyslu dohody s ministrem veřejných
prací revisi zásilek a podávaly do ústředí
o tom výkazy.
Velectění! Řádným
rozvětvením uhelných inspektorátů,
z nichž každému by byl přidělen
pouze určitý počet dolů, mohla by
se působnost těchto důležitých
orgánů značně zvýšiti
a zároveň zmenšiti administrativní obtíže
ústředí, jímž jest uhelné
oddělení ministerstva veřejných prací.
Pro severní a severozápadní uhelné
pánve v Čechách bylo by zapotřebí
zřízení aspoň 11 uhelných inspektorátů,
nehledě na zřízení nových ještě
na Moravsko-Slezsku a Slovensku. Nejnutnějším
zřízení těchto inspektorátů
bylo by ve Falknově, v Mostě, Duchcově, Teplicích,
Karlových Varech, Chomutově, Ústí
nad Labem, na Kladně, Rakovníku, Radnici a v Plzni.
Nákladu na vybudování těchto nemusela
by se vláda obávati. Může-li v každém
cukrovaru k vůli kontrole daně zřízena
býti finanční stráž a přes
tuto značnou režii stát při tom dobře
vychází, může i stát zaříditi
tuto kontrolu ve velikých dolech s těžbou od
20 vagonů denně. Tím nalezen by byl účelný
lék proti lichvářské rakovině,
hlodající na těle naší mladé
republiky, kterážto nemoc musí býti
odstraněna za pomoci všech veřejných
činitelů, protože jest neštěstím
republiky i českého obchodu i průmyslu a
jednou z hlavních příčin dnešní
uhelné kalamity.
Velectění přátelé!
Nemoc tato jsou kartely uhelné největších
uhelných firem Weinmann-Petschek a Ústecké
montánní společnosti, které právem
mohou býti považovány za naši uhelnou
vládu. Celá hnědouhelná pánev
severní a kamenná západočeská
jest v jejich držení.
Zde vlastně rozděluje
se uhlí dle jejich libovůle, bez ohledu na ministerské
předpisy a potřeby lidu. Tyto tři velké
firmy účtují skoro celou těžbu
ze zmíněných pánví denně
na 28-30.000 vagonů uhlí a výdělek
jejich, pánové a dámy, počítáme-li
nejméně 10 K na vagonu, obnáší
denně 300.000 K, to je ročně asi 100,000.000
K. (Slyšte!)
Jest všeobecně známo
i u nás na Moravě, že nabízí
se z těchto pánví uhlí tak zvané
kompensační, a proto s radostí vítám
prohlášení pana ministra veřejných
prací, že jedenkráte již přijde
nařízení, aby tyto privilegie dodávání
kompensačního uhlí byly zrušeny. Při
uhlí kompensačním, které z těchto
dolů se prodává, obnáší
cena za jeden vagon 2000 K a vyváží-li se za
hranice, až 3000 K; ve stanici nakládací lze
je obdržeti v každém množství bez
úředního povolení (Slyšte!),
prý pod záminkou uhlí kompensačního.
Uhlí toto prodává se cestou podloudnou, ne
přímo od majitelů dolů, nýbrž
od najatých agentů, kteří nebojí
se zákonitých následků. Zde právě
poznáváme, kdo jest zdražovatelem tohoto produktu,
pro spotřebu obyvatelstva republiky téměř
nejdůležitějšího. Proto jest jedině
možným, má-li býti uhlí veškerému
obyvatelstvu spravedlivě rozděleno, za úředně
stanovené ceny pro všecky stejné, aby stát
sám co nejdříve vzal agendu těchto
tří kartelářů do rukou, prováděl
rozdělování a expedice a určoval nutnost
pořadí dodávání, jinak nebude
lze ve správě těchto dolů zavésti
pořádek. V čele této správy
musil by státi nanejvýš obchodně kvalifikovaný
úředník, který by byl od státu
dostatečně honorován, neboť jsou nám
známy případy, kde karteláři
použili nejvyšších obnosů, aby každého
úředníka, i který stál na nejvyšších
místech, dostali pod své komando, za starého
režimu. Proto jest jedině možným, má-li
býti uhlí spravedlivě veškerým
obyvatelům rozdělováno za úředně
stanovené ceny pro všecky stejné, aby stát
sám zřízením těchto inspektorátů
vzal těžbu dolů do rukou a rozdělování
z nich spravedlivě prováděl.
O tom, jak zacházeli tito
uhlobaroni s českým lidem za starého Rakouska,
kdy český obchodník se musel na nich téměř
dožebrávati vagonu uhlí pro své české
lidi a kdy čeští lidé v okolí
těchto dolů neměli čím topiti
a kdy se lichvařilo s uhlím, měla by se naše
vláda informovati a zajisté přišla by
na ohromné lichvaření a na podloudný
prodej uhlí a musila by přijíti jedenkráte
k tomu názoru, že by neoddalovala vyvlastnění
a sestátnění těchto dolů, nýbrž
co nejdříve přejala by je do vlastní
správy.
Slavná sněmovno! Co
se týká otázky dopravní, nebudu se
o nedostatcích v tomto oboru šířiti.
Připomínám pouze, že položka ve
schodku státního rozpočtu ministerstva železnic
na rok 1919 v obnosu 6 milionů korun umožňuje
snad tomuto ministerstvu zjednat dostatečnou nápravu.
Záleží tudíž na povolaných
činitelích, aby stávající nedostatky
byly co nejrychleji odstraněny.
Na jedno však zlo musím
poukázati. Velectění! Jednou z nejhlavnějších
překážek v rychlé dopravě železniční
dnešní dobou jsou t. zv. železniční
staniční zácpy, při kterých
poslední dobou doprava drahou vázne do té
míry, že osobní a rychlíkové
vlaky mívají až 10 hodin zpoždění.
Jaká škoda povstává z tohoto pro obchod,
průmysl a hospodářství, dovede pochopiti
jen ten, kdo expeduje zboží, anebo na obchodních
cestách cestuje. l po této stránce dala by
se zjednati náprava a sice řádným
upravením mezd železničního a provozního
personálu. Tímto zvýšením docílilo
by se svědomitějšího vykonávání
povinností u tohoto personálu, jenž by se svědomitě
staral o to, aby provoz stanicemi byl vždy v potřebném
čase uvolněn. Pouze za spravedlivě vyměřenou
mzdu možno žádati svědomité vykonávání
práce. A mzda železničního personálu,
jak úřednictva, tak i zřízenectva,
zvláště t. zv. výhybkářů
a dělníků, nijak není upravena takovým
způsobem, aby tito s celým zájmem mohli se
oddávati svému zaměstnání.
Myslím, že tím vším by otázka
tato, která zaujímá celou širokou veřejnost,
mohla býti lehce rozřešena.
Velectění pánové
a dámy! Otázka drahotní, v dnešní
době téměř ze všech otázek
nejpalčivější, může přinésti
jen tehdy zdárného výsledku, bude-li tato
ožehavá otázka řešena objektivně
jak se strany producentů, tak i se strany konsumentů
a jak se strany průmyslníků, obchodníků,
tak i živností, a to beze vší předpojatosti
stavu proti stavu.
Co se týče rolnictva,
jehož jsem příslušníkem, podotýkám,
že rolnictvo jest si plně vědomo svaté
své povinnosti vůči mladému našemu
státu, a jsem pevně přesvědčen,
že této povinnosti v dodávání
svých výrobků také plně dostojí;
žádá však vládu, aby i pro ně
zajistila opatření veškerých potřeb
pro jeho rodiny a hospodářství, které
nutně musí opatřovati a nakupovati. Má-li
rolník zachovávati nařízení
v tom směru vydaná a výrobky své za
směrně stanovené ceny prodávati, musí
k zachovávání těchto nařízení
třeba i zákonem býti donucen jak průmyslník,
tak obchodník i živnostník. (Výborně!)
Nebudou-li nařízení v tomto směru
vydaná ode všech jmenovaných činitelů
zachovávána a náležitě respektována,
nemůžeme v dozírné době očekávati
odstranění dnešní drahoty. Jak jsem
připomenul, jen objektivním řešením
této otázky možno zjednati zlevnění
veškerých životních potřeb k existenci
životní našich občanů republiky
nezbytně nutných. Dosud hledán byl vinník
zdražování životních potřeb
jen v řadách rolnických. Já tvrdím,
vážení pánové a dámy,
s tohoto místa, že výtky proti rolnictvu zde
pronesené v tomto směru nebyly na správnou
adresu adresovány. Staly se bohužel případy
tu a tam, že některý rolník zvláště
při výměně zboží dopustil
se nějakého přehmatu. Všeobecně
však nesmí se tyto žaloby generalisovati a zvláště
ne u malorolníka, který vlivem války trpěl
co nejvíce. A s bolestí musím konstatovati,
že svláště malorolnictvo až do dnešní
doby trpí.
Ještě dnes postupují
úřady proti malorolníkům způsobem
veškeré lidskosti odporujícím. Žádají
po něm vše, co jen v hospodářství
svém chová. Mám po ruce stížnost
malého rolníka z horské obce konické,
který při svých 25 mírách pozemků
odevzdal za války osm kusů hovězího
dobytka veřejnému zásobování,
a dnes přichází k němu úřad
pro devátý kus, ačkoliv má jen jeden
pár potahů a jednu krávu a chce mu vzíti
krávu březí. Velectění přátelé,
když již takové protizákonnosti dovolují
si úřady, pak skutečně musí
se každý nad tím pozastavit a musí se
žádati, aby se bralo především
tam, kde za celou dobu války byl dobytek šetřen,
totiž na velkostatcích. Velkostatkům dělaly
se v tom směru privilegia a výhody na každém
místě. U malorolníka béře se
naproti tomu poslední kousek.
O potřeby venkovského
lidu, vážené shromáždění,
nestará se však naprosto nikdo. Jemu ukládají
se jen a jen povinnosti. Na venkově nemáme vůbec
žádného uhlí, petroleje, oděvů,
benzínu obuvi a jiných potřeb vůbec
a jsme odkázáni při zaopatřování
těchto nutných potřeb na města. Tam
žádají od nás horrentní ceny
za tyto potřeby, nebo obilí.
Vážené shromáždění!
Žádají-li tito obchodníci horentní
ceny za své výrobky, stává se, jak
bylo poukazováno na předražování
u rolnictva, že i ten malorolník, když vidí,
jak draze musí platiti veškeré potřeby
pro své hospodářství, také
nadsadí na ten svůj výrobek. Ale nesmíme
to generalisovati s veřejným lichvařením.
Vážení přátelé!
V otázce uhlí pro venkov musili byste se podiviti,
že nedostali jsme ani uhlí k výmlatu. Má-li
si rolník opatřiti uhlí v městě
u obchodníka, musí za ně platiti 25-30 K
za 1 q. Petroleje neobdrželi jsme na venkově po 5
měsíců.
Velectění, máme
nyní po žních. Máme provádět
výmlat obilí. Máme svezeno, nemáme
ale benzinu k pohonu motorových strojů. Žádosti
o povolení jisté dávky benzinu k výmlatu
obilí podali rolníci již v měsíci
květnu, dodnes však bohužel neobdrželi ničeho.
Ministerstvo veřejných prací omlouvá
se, že nemůže vyhověti, jelikož jest
nedostatek benzinu. Vážení pánové!
Náš venkovský lid vidí, jak pánové
- a to zrovna v garnisonách - jezdí luxusně
po výletech v automobilech, a tam benzin ministerstvo prací
dodalo. Doufám, že jest potřebnější
výmlat obilí, než luxusní výlety
v automobilech pánů důstojníků
neb městské honorace. A zrovna po této stránce
stížnosti tyto se strany rolnictva jsou oprávněny
a nesmíme dopustiti, aby příštího
roku takové přehmaty se staly a vynašlo se
něco důležitějšího, než
potřeba výživy lidu.
Vážení pánové!
Ještě jednu věc musím připomenouti.
Ačkoliv nedostává se benzinu, přicházejí
různí spekulanti k rolníkům a nabízejí
se k výmlatu obilí benzinovými motory, žádají
však za jednu hodinu výmlatu 50-60 K. (Slyšte!)
Zde by musel rolník zaplatiti průměrně
od výmlatu kopy obilí 30-35 K. Odkud byl těmto
spekulantům benzín k výmlatu dodán,
i to jest otázka nás všech (Tak jest!)
Maso na venkově nemáme
přidělováno vůbec a jestliže
se nám dostane nějakého přídělu,
jest to jednou za 2 měsíce 10 dkg na osobu. Vidíme-li,
že v městech přes veškeré obtíže
s aprovisací spojené přece jen se masa dostává,
tu musíme poukázati k tomu, že ten, kdo tu
životní potřebu, maso, pěstuje, zaslouží
si též, aby na něj byl brán ohled a
aby mu byly i spravedlivě přidělovány
příděly. Mimo to dostává se
městům přídělů masových
konserv, kterých venkov nezná vůbec, a proto
i v tomto směru nespokojenosti na venkově stále
přibývá.
Pan ministr veřejných
prací ve svém čtvrtečním exposé
prohlásil, že o uhlí pro školy na zimní
období jest náležitě postaráno.
Připomínám jen s tohoto místa jeho
slib, poněvadž i v loni nám bylo uhlí
slavnou vládou pro školy zaručeno, ale nedoručeno.
A následek tohoto zanedbávání byl
ten, že jsme byli na venkově nuceni až na 3 měsíce
uzavříti školy a přerušiti vyučování.
Proto varuji p. ministra veřejných prací,
aby opomenul splnění tohoto slibu.
Nebudu se rozšiřovati
o nedostatcích všech životních potřeb
venkovského lidu, jelikož mně není k
tomu vyměřeno dosti času, podotýkám
však, že nespokojenost s vládou pro liknavé
vystupování proti lichvě a zdražování,
která se počala projevovati v městech povážlivou
měrou, rozšířila se již i po venkově
a hrozivým postupem zaujímá celou širokou
veřejnost našeho venkova.
Jest nejvyšší čas,
aby vláda železnou energií proti těmto
zlořádům se postavila a je ničila.
Jsem toho názoru, že po řečích
pánů ministrů v této debatě
pronesených, použije vláda všech prostředků,
které po ruce má, aby tomuto lidovému moru
postavila hráze, zejména že co nejdříve
Národnímu shromáždění
předloží potřebné předlohy
zákonů, aby tomuto vzájemnému vydírání
obyvatelstva učiněna byla přítrž,
dříve nežli se v tom bahně všichni
utopíme. (Výborně!)