Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Vážení pánové, chci ukončiti. Dovoláváme se pro hospodářskou činnost vlády součinnosti celého Národního shromáždění, všech jeho stran. Vláda dovolává se součinnosti všech hospodářských vrstev obyvatelstva, stejně dělníků, jako zemědělců, průmyslníků i obchodníků. Všechny voláme k spolupráci.

Jestli není určitá strana politicky ve vládě zastoupena, já toho lituji, ale to jsou poměry politické, které se zase dají jenom politickou cestou vyříditi, ale ze kterých hospodářské konsekvence a zejména tak dalekosáhlé by se mohly dělati vůči vládě jenom tehdy, kdyby se mohlo vládě dokázati, že vystupuje proti oprávněným hospodářským zájmům těch vrstev, jichž mluvčími pánové domnívají se býti.

Pánové, velmi často se u nás ozývá volání po silné ruce. Každý den čtu v novinách, kterak se z různých stran píše: Vláda musí zakročiti, vláda musí ukázati silnou ruku. Jednou se chce na vládě, aby tam někoho někde přimáčkla ke zdi, zde něco rozpustila, tam někoho zavřela, podle toho, jak to právě někomu je vhod anebo nevhod. Prohlašuji otevřeně, že ideálem této vlády není, aby byla vládou tak zvané silné ruky. My chceme býti vládou šťastné ruky, klidné, spravedlivé, která povede náš hospodářský život bez ohledu na pravo a na levo, bez ohledu na ty výtky, které se jí dělají s prava nebo leva, klidným způsobem do lepších dob. Tak chceme postupovati. My víme, že při té činnosti se nebudeme namnoze líbiti. S leva se nám bude vyčítati, nebo se nám již vyčítá, že jdeme příliš pomalu ku předu, že zájmy proletariátu, zájmy chudých vrstev by vyžadovaly, abychom pokračovali po stránce sociálních reforem bouřlivějším nebo rychlejším tempem. (Posl. Čuřík: Nemělo se moc slibovati!) Já nevím, jestli jsme tak moc slibovali, já myslím, že moje prohlášení v této sněmovně nebylo žádnou sbírkou přehnaných slibů. Programu se vytýkalo právě v řadách dělníků, že byl až příliš jednoduchý, a říkalo se, že to není žádný velký program. Pánové, to, co v tom programu bylo, chceme také poctivě plniti. Za 4 neděle, ovšem nemůžeme udělati a splniti všechno, a zejména za 4 neděle, které padly do doby prázdnin, nemůžeme dělati žádné zázraky.

Pánové, my tedy víme, že budeme sledováni s určitou nespokojeností na levo, ale my také budeme tu určitou nespokojenost vyvolávati na pravo. Této nespokojenosti budeme také čeliti klidným způsobem tím, že chceme pracovati, chceme národ vésti k lepší budoucnosti. A k té lepší budoucnosti nedojdeme, když si budeme vzájemně vyčítati nejhorší věci, když budeme vzájemně jeden druhému podkopávati důvěru, když budeme hospodářské poměry naše rozvraceti, nýbrž my k té lepší budoucnosti půjdeme, když budeme naplněni nadějí, pevnou vůlí a chutí k práci.

A k této práci a spolučinnosti, pánové, dovoluji si vyzvati všecky strany této sněmovny, dovoluji si také prositi pány zástupce všech stran, abyste působili veškerým svým morálním vlivem na celou naši veřejnost, aby se vzpamatovala, že takovým způsobem, jak se to v posledních dobách začalo dělati, nešli bychom ku předu, nýbrž, že bychom se skutečně mohli dodělati po stránce hospodářské dnů velmi neblahých a nepěkných.

Pánové, na konec chci vysloviti přesvědčení, že naše poměry se nejen nehorší, naopak, zcela objektivně řečeno, naše poměry se lepší. Běží jen o to, vydržeti jen ještě několik měsíců té přechodné doby, a dáti možnost, aby se ten hospodářský stroj, který 4 roky stál, zase roztočil a uvedl v pohyb. Jakmile začnou kouřiti komíny všech našich továren, jakmile začne zase normální pracovní chod, pak jsme na počátku nové doby a pak není druhého státu, který by se nám mohl vyrovnati, poněvadž máme všechny podmínky ku zdárnému hospodářskému vývoji. Já se proto do budoucnosti nedívám černě. Naopak, dívám se na budoucnost naší optimisticky, pln nejlepších nadějí, že se nám podaří tu svobodu, kterou jsme dobyli, hospodářsky podložiti a upevniti. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Slovo si dále vyžádal p. min. financí dr. Horáček. Uděluji mu je.

Min. fin. dr. Horáček: Velevážené Nár. shromáždění! (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Min. fin. dr. Horáček: Použil jsem výhrady jednacího řádu a přihlásil jsem se k slovu hned po řeči svého váženého předchůdce ne proto, abych s ním polemisoval. Předně nepokládal bych jaksi za gentlemanské (Výborně!), abych já jako nástupce (Výborně! Potlesk.) polemisoval se svým předchůdcem. Ale za druhé nechci s ním polemisovati také proto, poněvadž ve většině věcí s ním vlastně souhlasím. (Výborně!) Já pánové, jsem zajisté plně ocenil již neobyčejnou energii a práci svého váženého předchůdce. Já bych také souhlasil celkem s jeho kritikou těch různých institucí, které nazývají se u nás ústřednami nebo komisemi (Výborně!), a já jen lituji toho, že boj s těmito ústřednami je proto tak těžký, - račte prominouti - že v nich všech zasedají zástupcové našich politických stran (Výborně!), a že jsou to také jisté soukromé zájmy (Výborně!), které tyto ústředny udržují tak houževnatě při životě. (Výborně! Potlesk.)

Já, vážení pánové, také úplně souhlasím se svým p. předchůdcem v jeho názoru o šetření a spoření. Vedu stále se všemi resorty - a moji pp. kolegové z vlády mně to zajisté musí přiznati - úporný boj v otázce šetření a úspor.

Ovšem jsou některé výtky, které mně byly učiněny, a proti kterým se chci přece jen brániti. Bylo zde mluveno o uvolnění bankovek. Já se k tomu nechci vraceti, jen podotýkám tolik, že v tom nespatřuji žádné porušení zákona, jak někde bylo vytýkáno. O tom mohou býti názory různé. Já jsem hleděl v tom směru jen vyjíti vstříc sociálně slabším třídám, ale celá věc se stanoviska valutního nemá té důležitostí, jaká se jí přikládá.

Já také nechci obšírně mluviti o klesajícím kursu naší koruny a valuty v cizině.

Pánové, mně to dojista není příjemno a já vím, jaké to má těžké následky pro veškerý náš dovoz. Jest to také otázka prestiže. Ale co si máme počít, vždyť to je něco v životě hospodářském, řekl bych, elementárního, to je něco, proti čemu se účinně za nynějších chaotických a abnormálních poměrů mezinárodního hospodářského života bojovati nedá. Neboť na konec by všechny na to vynaložené oběti byly marny.

Ale já několik slov chci věnovati naší domácí výpůjčce. Bylo mně vytýkáno, že jsem pro tu výpůjčku málo učinil, že jsem dělal zejména málo reklamy pro ni. Pánové, já uznávám, že jsem se v tom směru mýlil, já jsem věřil a doufal ve větší hospodářskou vyspělost našeho obyvatelstva a v tom jsem se zklamal až posud.

Ale setkáváme se i v našem tisku s jistými zjevy, které považuji za velmi smutné. Je to velmi povážlivé, když taková věc, jako hospodářství státu, jako finance státu považují se za věc určité vlády a za věc určitých politických stran. A tu bych činil výzvu na celé naše Národní shromáždění, abychom tak, jako se to stalo v otázce těšínské, také domácí výpůjčku považovali za věc, která jest vysoko nad stranami, která jest věcí republiky, věcí národa (Výborně!) Stát ku svému životu potřebuje též prostředků a, nedá-li mu jich občanstvo dobrovolně, musil by je k tomu donutiti. Ovšem každé takové nucení jest smutným znamením pro hospodářskou vyspělost obyvatelstva a aspoň, pokud mne se týče, já bych k němu nesáhl.

A vůbec, kdyby snad moje osoba měla býti příčinou nezdaru této výpůjčky, buďte ujištěni, ničeho neočekávám toužebněji než abych mohl se vrátiti na svou kathedru mezi své milé posluchače, a milerád odevzdám ten úřad se všemi těmi radostmi a starostmi svému nástupci. Já také nechci činiti nějakého advokáta nynější vládě a nejsem k tomu také zmocněn. Uznávám jisté slabosti té vlády i jejího základu nynější koalice. Ale řekněte mi, pánové, jaké zde bylo jiné východisko? Já to nepovažuji za štěstí, že nezůstalo při starém, že zejména resort ministerstva financí nezůstal v rukou, ve kterých byl, a že nebylo možno dokončiti a dodělati mému předchůdci dílo, které v určitém směru započal. Já ten resort nepovažuji za žádný politický a stoupenci mé strany zajisté mi dosvědčí, že jsem jim nedělal až posud pražádných koncessí. Oni jich také na mne nežádali a, kdyby je žádali, byl bych je odmítl. Ale když již jednou tu vládu máme, buďme si vědomi, že jest to vláda jenom provisorní. Vždyť úkol této vlády není jiný, než uzákonit dnes volební řád, novou ústavu, provést nové volby a čím dříve se to stane, tím to zajisté bude lepší.

Tak já na věc, pánové, pohlížím. A prosím ty strany, které dnes jsou v oposici, aby tuto oposici činily vždycky s toho hlediska, a aby svou kritiku vždy v tom směru přizpůsobili, aby tím netrpěl celek, tak aby nemohla vzniknouti trapná a bolestná otázka, zda skutečně národ náš jest ke své státní samostatnosti, ke své demokratické, republikánské formě zralý čili nic. Neboť jen na nás samých záleží, aby v této kritické době zněla odpověď k této otázce kladně a přesvědčivě. (Výborně. Potlesk.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku zapsanému, kol. Biňovcovi.

Posl. Biňovec: Pan ministr Rašín střílel dnes přes vládu do vlastní strany. Vypadalo to tak, jakoby všechny ty ústředny a komise opravdu byly složeny ze samých sociálních demokratů, národních sociálů a agrárníků, ale zatím jistě při nejlepším to byli vždy první národní demokraté, mladočeši, kteří se přihlásili také o určitou porci a určité posady v každé ústředně a komisi. Dr. Rašín útočil nejen na ústředny, nýbrž také na naše správní úřady první stolice. Já bych něco poradil p. dru Rašínovi: aby totiž šel ke všem svým stoupencům i příslušníkům národní demokracie a řekl jim, aby příslušníci jeho strany z těch správních úřadů, z těch komisí a ústředen vystoupili a nedělali tam to, co se zde kritisuje. Toho nešvaru a nepořádku nejsou vinni ministři. Ministři padají, ale byrokratismus zůstává. Já bych chtěl přepočítati úředníky v našich správních úřadech a centrálách, mnoho-li jest tam sociálních demokratů, národních sociálů a agrárníků, a pak bychom jistě přišli aspoň k paritě, že národní demokracie tam má tolik úředníků, jako všecky ostatní strany dohromady. Dobře to tedy řekl p. Dr. Rašín a ať si to dají ti pánové za rámeček, kteří jsou v jeho straně organisováni. Kdo dělá ten nepořádek v našich okresních hejtmanstvích, čí jsou tam příslušníci? Vidíte, že jsou tam důvěrníci národní demokracie, kteří tam soustavně páchají křivdy na všech těch, kteří se starají o řádnou organisaci aprovisace. Bylo by dobře, abyste si to, pánové, řekli doma ve svých vlastních organisacích a abyste přinutili svou byrokracii, své úředníky, aby vůči republice konali svou povinnost. (Souhlas.)

Mám za to, že vrcholem všeho toho špatného hospodářství byl finanční plán dra Rašína. Kdo nám nejvíce zdražil všechny životní potřeby, kdo ožebračil malé lidi? Finanční plán dra Rašína, poněvadž jeho uskutečněním o 100 proc. podražily všechny životní potřeby. Jest dobře, když jeho nástupce p. ministr dr. Horáček vrátil alespoň malým lidem to, co jim dr. Rašín vzal. Rašínův finanční plán znamená vlastně ožebračení širokých vrstev lidových na prospěch bankovního kapitálu a také i politika dr. Rašína k tomu směřovala. On zde odsuzoval ústředny. Já se za ně nestavím, ale když dr. Rašín protežoval Hotowtze s tou jejich společností a bankou dra Rašína, to bylo dobře. Když jsme viděli, že sem jdou vagony různého zboží, které bylo z ciziny za pomoci vlády, ale bez vědomí celé vlády sem dopravováno, když jsme zjistili, že skutečně soukromníkům a soukromým společnostem byla zaopatřena valuta v době, kdy se ukázalo, že ministrům a našim zásobovacím resortům se valuta nepovolovala, jest to hřích, který dělal dr. Rašín na celém našem aprovisačním režimu a měl by říci, že stal se spoluvinníkem. Ostatně již ten fakt, že přichází se svoji kritikou až teď a že neudělal pořádek tehdy, když byl ministrem, jest dokladem toho, že byl spoluvinníkem. Měl dělat již tenkrát to, co dnes nám vypravuje.

Mohl bych, velectění pánové, jíti ještě dále se svou kritikou. Největším neštěstím našeho zásobovacího systému a tím konec konců naší drahoty jest dopravní politika naše. A podívejte se, kdo diriguje vlastně tu naši dopravní politiku! Jsou to snad sociální demokraté, národní socialisté a agrárníci? Podívejte se do úřednických spolků mladočeských a budete vidět, že vlastně tam téměř všichni úředníci železniční jsou organisováni. Oni mají vinu na tom. To jsou lidé, kteří přes stanici Bubna-Holešovice, Libeň dovedli Vilémovi dopravovat 200 vlaků sem a tam, ale jeden pořádný vlak nákladní dopravy s bramborami nedovedou dopraviti do Prahy. To si musíme říci: Vilémovi dovedli sloužit, ale naší republice sloužit nedovedou. (Hluk.) Tak to vypadá! Podívejte se do těch stanic a budete vidět! Jedete osobním vlakem nebo rychlovlakem, ale nepojedete pořádně z jedné stanice do druhé. To nejsou vinni železniční zřízenci! Úředníci ve své pasivní resistenci proti republice provádějí ty věci. Řekněte to, co nám říkáte, do svých vlastních řad a získáte si velkou zásluhu o naši republiku!

Já nejsem spokojen s celým naším hospodářským a zásobovacím systémem. Vím, že je drahota, ale musím, když konec konců chci něco kritisovat, kritisovat to tak, abych zjednal nápravu, a nesmím k takovéto kritice volit prostředek proti stranám, abych dnes, v tak těžké době, národ štval a vedl ho na ulici jako páni ze státoprávní demokracie. Je pravda, že naše ústředny nefungují, špatně fungují, nemají kus obchodního ducha, nemají dost pohyblivosti, je to těžkopádný byrokratismus, o tom není sporu, ale ten jsme zdědili od Rakouska a tu je potřeba, abychom se odrakouštili, ale nedovede to dr. Rašín, který byl proponentem všech těch finančních reforem rakouských, které obhajoval a protežoval, největší reformy branné, který současně tady je stoupencem morálky, že je třeba, abychom drželi armádu. Ten člověk nám nemůže dnes vytýkati, že se v armádě špatně hospodaří. On byl pro to, a on je příčinou toho, že také dnes ještě armáda je tak mocná, poněvadž jde za Kramářem.

Pokud se týče těch slibů, které zde kritika vyčítá Vrbenskému a jiným pánům naproti dohodě, ptám se: kdo nám je sem zanesl? Byl to dr. Kramář, který přišel ze Ženevy a řekl: Čtyřdohoda nám dá všechno! Ona nám zaručuje Těšínsko, naši republiku v daných hranicích našeho království, ona nám dá dokonce zlatý poklad atd. S tím přišel dr. Kramář a za ním stál dr. Rašín, vy jste byli spoluvinníky. Nečiňte tedy výtek nikomu jinému.

Jest pravda, že je potřebí určité reformy v našem zásobování. My máme příliš zcentralisovaný systém zásobovací, a náš obilní ústav opravdu mnoho zaviňuje tím, že všechno hledí koncentrovat do Prahy a potom teprve pozvolným způsobem diriguje určité zásoby ven. Ale na tom zase nemá viny vláda a také ne ministři proto, poněvadž tuto věc nemohou obsáhnouti. Ti mají své povolání, své povinnosti, a úřady zásobovací mají také svou působnost. Po té stránce přimlouvám se za to, aby se sáhlo k decentralisaci našeho zásobování, aby se zbytečně nemaltretovali železniční zřízenci, aby nejezdily vagony a vlaky sem tam. Naříkáme, že máme nedostatek vagonů, ale vozíme třeba ze Slovenska brambory na Podřipsko a z Podřipska zase posíláme vagony někam jinam. To není rozumné zásobování, to není ekonomické. My můžeme uspořiti nejen vagony a vlaky, ale také energii železničních zřízenců, můžeme uspořiti stroje, uhlí, ale musí se zkrátka a dobře ekonomicky v našich ústřednách pracovat a úřadovat.

Ta otázka zásobovací je dnes velmi důležitá. I při dnešních značných cenách jest možno způsobiti skutečné zlevnění. My přicházíme s určitým návrhem, abychom aspoň něco přinesli z té debaty našemu obyvatelstvu. Říkáme, že americká mouka nesmí být dražší, než naše. K tomu musíme dospěti, nemůžeme mouku cizí platiti za 3 K a naši za 1 K 70 h.

Nechť jsou všecky druhy mouky dovezené nebo zdejší výroby zkrátka stejným způsobem zceněny. To bude výsledkem jaksi naší debaty, a já se neobávám toho, že budeme zkrátka na tento systém dopláceti, poněvadž jest možno také někde jinde to bráti. A zase přicházím k panu dru Rašínovi. On to byl, který vyčítal zde nehospodářství, ale on to jest, který nechal naší pokladně republikánské uplavati celé miliony tím způsobem, že si hleděl spíše zbytečností a maličkostí, velký kapitál však nechal plavat pryč. On to byl, který nařídil počítání kurníků, slepic a maličkostí, ano i v chalupách a chatkách, ale při tom dal možnost, aby velké banky skryly ohromné kapitály. Dnes máme různé anglické, americké, švýcarské, španělské a francouzské a jiné banky, kde není kapitál cizí, nýbrž kde je skryt kapitál našich bank, kterým dal pan dr. Rašín svou politikou možnost, aby jej tam skryly a tak zdanění ušly. Tam měl věnovati pozornost, aby naše republika získala všechno, co se nahromadilo na účet širokých vrstev lidových, z bank pro naši republiku. Poukazuji, že právě v těchto dnech koupen byl v Kralupech cukrovar za 6 mil. franků pod názvem mezinárodní švýcarsko-španělské společnosti, ale když se podíváte na zuby této společnosti, shledáte, že tam jest uložen kapitál českých společností a českých bank.

Takovým způsobem jsme jistě nemohli pomoci našemu hospodářskému životu na nohy. Právě Rašínovým plánem dostali jsme se na takový stupeň, že každý jest v naší republice nespokojen a vidí, že to jde od deseti k pěti. Kritika by byla opodstatněna, kdyby se dohromady řeklo, jak se to má. Činiti ale zodpovědným jednotlivce, není dosti morální.

Pánové, byla zde učiněna poznámka o mezinárodním obchodu a o tom, co se má nebo nemá dovážeti. Mám za to, že mezinárodní obchod, pro který máme se jako stát exponovati, pro který máme prostřednictvím vládních úřadů získati cizí valutu, nemůže se z dozoru a vlivu vlády naší vymknouti. My tím, když získáváme pro strany a různé společnosti kapitály cizí, máme právo k tomu, abychom participovali také na určitém prospěchu pro naši republiku, a na to se právě příliš málo pamatuje. A zase právě za éry vlády Kramářovy dostali se do ciziny lidé, kteří tam způsobem naprosto plantážnickým a v republice nevhodným a neprospěšným pracovali.