Pan dr. Rašín
(pokračuje): Myslím, že toto nařízení
by mělo býti zrušeno.
Slavná vláda by byla
prokázala největší službu celému
zlacinění našeho života a umožnění
toho, aby nastala také úprava všech ostatních
věcí, kdyby byla bývala přikročila
k tomu, a zmohla to také u svých spojenců,
s kterými sedí ve vládě, aby byly
ceny obilí sníženy.
Kdyby se to bývalo podařilo
vládě, tedy faktum by bylo, že by každý
věřil, že nyní nastane již to zlaciňování;
dostali bychom klid do široké veřejnosti a
také bychom dostali klid do dělnických vrstev
a nestalo by se naprosto žádné příkoří
těm, kteří obiliny vyrábějí.
Nestalo by se jim příkoří proto, poněvadž
letošní žeň jim to mnohonásobně
nahradila. Máme stavy, které po celou válku
musily přinášeti oběti, po celou válku
musily těžce strádati, a bylo by zajisté
jen správno, kdyby vláda ještě v poslední
chvíli, pokud to lze učiniti, udělala po
této stránce nápravu. To není, prosím,
žádná agitace, o které se mluví,
nýbrž to znamená, kdybychom docílili
snížení cen obilí, že bychom dostali
snížení cen mouky - poněvadž ta
druhá methoda, abychom platili vysoké ceny obilí
a mouky, a to, co se nedostává ku zlacinění,
aby bylo placeno ze státní pokladny, to, pánové,
jest cesta neschůdná. Vy se, pánové,
přesvědčíte, že stát to
nevydrží a že stát nebude moci to platiti,
vy se přesvědčíte o tom. Hned po tomto
přišli cukrovarníci. Tam to mělo státi
60 milionů. Stejným způsobem se přesvědčíte,
že prostě stát nemůže vedle všech
svých velkých výdajů, které
má, ještě dávati takové konsumentské
subvence, poněvadž my bychom se tím dostali
do finanční situace, že potom by nevyhnutelně
musilo dojíti k takovémuto zlikvidování.
Já vůbec myslím,
že by bylo velice záhodno, aby z této debaty
vyšla jedna věc: aby se, pánové, z této
sněmovny sesedla dohromady komise, která by přemýšlela
a zkoumala, co by se kde v našem státním rozpočtu
dalo ušetřiti, neboť, pánové, bez
velkých škrtů a bez velkého šetření
uvidíte, že celé naše státní
hospodářství bude těžce - a nebude
to dlouho trvat - poškozeno. (Výborně! Hlučný
potlesk.)
Předseda
(zvoní): Ke slovu se přihlásil p.
min. předseda, uděluji mu je. (Posl. Mattuš:
Co je s monarchisty?)
Min. předs. Tusar:
Učiňte na mne dotaz a já odpovím.
(Posl. Mattuš: Co dělá spiknutí?)
Předseda:
Prosím o klid.
Min. předs. Tusar:
Vážení pánové!
Byl na mě učiněn
dotaz ze slav. Nár. shromáždění,
týkající se pozemkové reformy u pozemkového
ústavu. Chci stručně odpověděti,
že veškeré přípravy k zahájení
činnosti tohoto veledůležitého ústavu
jsou vykonány a že v nejbližších
dnech tento ústav začne pracovati. My jsme si vědomi
toho, že tento ústav bude jedním z nejdůležitějších
úřadů v republice a proto jeho první
kroky do života musí býti velmi obezřetně
uváženy, aby hned na počátku své
existence šel jasným a pevným kursem ku předu.
Pánové, to jest, pokud
se týká dotazu, který byl učiněn
na mne v otázce pozemkového ústavu. Nyní
dovolte, abych několika stručnými slovy zasáhl
také do povšechné hospodářské
debaty, která se zde vede již na druhé schůzi,
a chci mluviti se stanoviska všeobecně politického.
Podnět velect. p. předřečníka,
aby z této sněmovny byla zvolena komisse, která
by se zabývala úsporami ve státním
hospodářství, vítám, a kdyby
se podařilo alespoň částečně
úspor ve stát. hospodářství
po vzájemné dohodě mezi stranami docíliti,
byla by to jistě práce velmi záslužná
a ocenění hodná. Já doufám,
že, bude-li podnět tento uskutečněn,
že se snad podaří, aby se některé
výdaje škrtly, ovšem do určité
míry. Jsem však, pánové, naplněn
jistou skepsí, poněvadž vím, že
se s této tribuny sice volání po šetření
velmi často ozývá, ale praxe vypadá
pak jinak. (Hluk. Předseda zvoní.) Objektivně
přihlížíme-li k věci samé
a srovnáváme-li rozpočet našeho státu
s rozpočtem všech států nových,
kolem nás vytvořených, musíme říci,
že všeobecná zkušenost jest asi taková,
že trvá to přece jenom určitou řadu
let, než takový nový stát nově
do života uvedený najde si své nové
rozpočtové normy, než najde nutnou rovnováhu
mezi příjmy a vydáním. Já pozdravuji
každou snahu po šetření a uznávám,
že p. předřečník jako bývalý
ministr financí po té stránce vykonal pro
stát velmi záslužnou práci a že,
pokud jde o šetření musíme uznati jeho
neobyčejně dobrou vůli. Upozorňuji
bývalého pana ministra financí, že v
nynějším svém nástupci našel
velmi dobrého svého následovatele, který
šetří také, jak může (Ministr
financí dr. Horáček: Bohužel s malým
zdarem!), ovšem, jak pan ministr financí praví,
s malým zdarem, poněvadž musí překonávati
mnoho překážek. Nesmíme zapomínati,
že žijeme v dobách abnormálních,
přechodných, kde se jenom všeobecnými
hesly o šetření ničeho nespraví.
(Posl. dr. Rašín: Musí se povolovat také
daně!) Pokud se týká, pane kolego, povolování
daní, my dáme Národnímu shromáždění
co nejdříve příležitost, aby
toto slavné shromáždění osvědčilo
svou pracovitost i na tomto poli.
Nyní, pánové,
několik povšechných slov o naší
hospodářské politice. V poslední době
v naší veřejnosti přišlo zrovna
do mody, že se kritisuje se všech stran, ve všech
časopisech přímo vášnivě
každé opatření a není pomalu
dne, aby se ty nejtěžší výtky nehromadily
na hlavu jednoho neb druhého ministra. Pánové,
jsem si toho pevně vědom, že nová vláda
má posici daleko horší, než měla
vláda první. Vláda první, která
zrodila se v nadšení listopadových a prosincových
dnů minulého roku, vláda, na niž se
usmálo slunce svobody při svém vycházení,
ta vláda měla nevyčerpatelný kredit
důvěry u všech stran, u celého národa.
Pánové, z té
slavnostní nálady prvých dnů republiky
jsme již dávno venku. Po těch slavnostech a
po těch praporech nastala šeď obyčejných
dnů. Viděli jsme, že tak mnohá naděje
naše na pomoc odjinud byla zklamána, že jsme
nyní odkázáni sami na sebe, že nám
nikdo nepomůže a že si hospodářsky
musíme pomoci pouze sami.
Pánové, nová
vláda nastoupila ve dnech, kdy již nastalo, bych řekl,
toto rozčarování. My nepřišli
jsme, vítáni jásajícími davy,
nám nevlály vstříc prapory, my jsme
nepřišli s velikými slovy, my jsme do této
sněmovny vešli jako lidé práce, kteří
chtějí ve prospěch státu a republiky
pracovati. Jsem si pevně vědom toho, že pro
veřejnost máme ještě mnoho jiných
chyb. Nemáme ve svém čele těch zvučných
jmen, která snad v Čechách mnoho někdy
platí, nýbrž musíme si důvěru
širokých vrstev teprve svou usilovnou a neúnavnou
prací vydobýti. (Výborně!)
Pánové, teď pracujeme
v atmosféře, která jest docela rozdílná
ode dnů listopadových, prosincových a lednových.
Ty doby jsou pryč, kdy mohl ministr přijíti
do sněmovny a prositi dopoledne, aby se mu do odpoledne
dala neobyčejná plná moc, skoro diktatura.
Ty doby jsou pryč, nyní se každé opatření
vlády, každý nejmenší výnos
podrobuje nejostřejší kritické úvaze.
Ale v takové kritice zachází dnes naše
veřejnost tak daleko, že nejrozumější
věci, nejlépe myšlené a nejpoctivějšími
úmysly vedené věci jsou strhány takovým
způsobem, že já nevím, bude-li se takto
pokračovati, zdali republika za chvilku nalezne dosti ochotných
lidí. . . (Posl. Svozil: Zda-li to ti kritikové
vydrží, to jest také otázka!) .
. . a zdali se, pane kolego, vůbec najde dosti lidí
ochotných k tomu, aby si sem na ta zodpovědná
vládní místa sedli. (Výborně!
Posl. Zeminová: Na to čekají ti, kdo se nemohou
dočkat, aby si sedli! Veselost.)
Dnes kol. Svozil v "Českém
Slově" psal správně o sebebičování.
Co my dnes, pánové, děláme, co dělají
všechny naše strany, co dělá všechen
náš tisk, to prostě není nic rozumného.
Je nerozumné, když my jeden druhého před
cizinou stále snižujeme (Tak jest!), když
dokazujeme před cizinou, že náš hospodářský
život nestojí na nic, že jsme před úpadkem,
že v čele vlády jsou lidé neschopní,
nepoctiví atd. (Hlas: Měštácké
bolševictví!) Tímto způsobem se
připravíme a musíme připraviti o poslední
zbytek důvěry a kreditu venku. Oč hlavně
jde? Jest to pravda, velectění pánové,
táži se vás, jest to pravda, že za ten
rok, co republika jest - a nejsme ještě ani plný
rok - by se nám dařilo v republice dnes hůře,
nežli před 1 rokem v Rakousku? (Hlasy: Nikoli!)
To pravdou není. Já,
pánové, jsem měl odvahu, nedávno důvěrníkům
pražských továren položiti otázku:
Je vám hůř teď, anebo vám bylo
lépe za Rakouska? A každý rozumný dělník
musil mně doznat, že poměry se u nás
přece jenom, i když ne najednou, zlepšují.
Den ode dne se lepší. Ale, pánové, kdybychom
měli věřiti těm kritikům, tak
dávno již jsme pod Rakouskem. (Hluk.)
Předseda
(zvoní): Prosím o klid.
Min. předseda Tusar:
Pánové, a ještě jedno: Já se
vás táži, těch, co jste trochu jen objektivními
a kdo znáte poměry kolem nás v sousedních
státech: Jsou u nás poměry opravdu horší,
než ve všech ostatních státech? A každý
musí doznat, že u nás veřejný
pořádek a hospodářské poměry
jsou nesporně daleko lepší, než ve všech
sousedních státech. (Posl. dr. Stránský:
Až na Německo!) Pánové, ani o tom
Německu to není tak pravda. Nedávno byl u
mne návštěvou jeden říšskoněmecký
sociálnědemokratický poslanec v jisté
záležitosti Červeného kříže
a ten mi přímo řekl: "Nevěřte
tomu, co se u vás pořád píše,
že u nás je nějaká velká chuť
k práci! U nás je to daleko horší, než
u vás!" Byl u mne nedávno jeden anglický
poslanec a člen anglické strany práce a také
mi pravil: "Nevěřte tomu, že u nás
jsou poměry již dnes normální; trpíme
tím, že nikdo z těch lidí, kteří
přišli z vojny, nechce nic dělat; každý
se odvolává na to, že má plná
prsa řádů, že je hrdina, že nepotřebuje
pracovat".
Pánové, zeptejte se
těch našich dvou vyslanců, kteří
zde sedí, kolegy Perglera z Ameriky a kolegy Božinova
z Hollandska, ať vám řeknou, jaké tam
jsou poměry, a oni vám řeknou, že ani
v té Americe, která je finančně nejsilnější
v celém světě, daleko ještě nejsou
dnes normální poměry.
Vážení pánové,
já se vás ptám: čeho tím docílíme,
když budeme takhle jeden druhého pořád
snižovat, když budeme dělníkům
předhazovat, že nechtějí nic dělat,
ačkoli, vážení pánové,
u nás bylo ze všech států evropských
od revoluce nejméně stávek. (Hlas: Žádné
velké stávky!) Pracuje se u nás! Podívejte
se, jak pracuje náš venkov, jak byla obdělána
letos pole. (Výborně! Potlesk.) Tak, pánové,
se nepracuje v žádné zemi v Evropě.
(Tak jest! Výborně! Hlučný potlesk.)
Ale, přátelé,
kdo čte pražské noviny, ten si odnáší
dojem, že jsme národ lenochů a darmošlapů.
Zrovna tak se to má s našimi státními
financemi. Vezměte si státní rozpočty
všech států kolem nás - nemluvím
o těch státech, které vyhrály, o těch
velmocech - ačkoliv podívejte se, pánové,
i tam na ty státní rozpočty a finance. Budete
viděti, že to není všechno také
tak růžové, jak by se to snad zdálo.
Pánové, já nechci malovat do růžova,
říkám však, tak zle přece na
tom nejsme, jak se dnes soustavně do lidu mluví
a jak se soustavně celá veřejnost otravuje.
(Výborně! Potlesk.)
Pánové! Budeme-li pokračovati
v takovéto taktice, vezmeme jeden druhému chuť
ku práci, otrávíme celý veřejný
život tak, že nebude schopen žádný
z nás něco dělat. Já říkám
naopak: Česká republika jest na té nejlepší
cestě, aby se stala hospodářsky nejzdatnějším
státem v celé střední Evropě.
Jsme na cestě, která vede k nápravě.
Přirozeně, že za 8 měsíců
nedají se dělati nějaké zázraky.
Jsem dva měsíce ministrem, a přiznávám
se, že za ty dva měsíce jsem se teprve mohl
naučiti a naučil trochu kolem sebe jasněji
se dívat. Vždyť není maličkostí,
vžíti se, vpracovati se do té státní
machinerie, do všech detailů. Jak se může
potom chtíti za osm měsíců, když
nemáme vychovanou svou byrokracii, když nemáme
celou svou administrativu, mnoho dokázat? (Nepokoj.).
My máme úředníky
velmi dobré, máme úředníky
pracovité a velmi schopné; máme lidi ve správě
neobyčejně schopné a nadané, co nám
však schází? Schází nám
v té administrativě pružnost, zapracovanost,
kolečka ještě nejsou do sebe dobře zaběhlá.
Máme v těch našich instancích také
mnoho úředníků - otevřeně
si to přiznejme - zkompromitovaných z doby válečné,
kteří nemají dnes dosti volné ruce.
Pánové, k upravení toho všeho potřebujeme
určitého času. Lid náš však
jest netrpělivý. Naše česká povaha
jest taková: buď "ryc nebo nic", hned najednou
každý chce míti všechno. Když noviny
mu každý den dokazují jednou, že tento
ministr jest darebák, potom, že druhý ministr
je špatný člověk, po třetí,
že celá vláda nestojí za nic, pak, pánové,
kam to dospějeme? Na konec to přijde tak daleko,
že potom přijdou elementy, kterých si nepřejete
ani vy ani my, a řeknou nám: "Škoda té
monarchie, bylo to přece jen lepší než
za republiky!" Proto buďme všichni dohromady velice
opatrní. Řeknu zcela upřímně,
že lituji té diskusse, která se v tomto shromáždění
odehrála mezi bývalými pány kol. ministry
a sice p. kol. drem Vrbenským a p. kol. drem Rašínem.
Lituji toho, ne že by se nemohlo kritisovati, ale proto,
poněvadž, když to některý člověk
bude číst venku, nabude docela falešného
obrazu o tom, jak to v té státní správě
a specielně, jak to v ministerské radě vypadá.
Ve skutečnosti ty věci nejsou ani zdaleka tak zlé,
jak si veřejnost bude dělat o nich představu.
Právě při dnešním
našem napjatém poměru, při tom vzájemném
využívání všech maličkostí
žurnalistikou proti sobě, snad bychom v těchto
věcech měli míti trochu více vzájemné
reservovanosti. Já nejsem proti tomu, aby se činily
vzájemné výtky, to se nedá v politice
zameziti, přece však měl by se bráti
také ohled na to, v jakých žijeme poměrech,
že dnes ještě u nás namnoze taková
výtka novinářská, zde pronesená
nebo odtud reprodukovaná zpravidla docela se zkreslí
a béře se někdy až příliš
doslova. Jako kdyby chtěl někdo kritisovat minulou
činnost pana předřečníka (Hlas:
kritisuje se pořád!), jistě že najde
na něm spoustu a spoustu věcí. . . (Poslanec
Pik: V Rakousku dělal Rašín positivní,
v republice destruktivní politiku! Hluk. Poslanec dr. Jar.
Stránský: Ano Rašín-Rakušan. Dobře
jste to řekl! Poslanec dr. Rašín: Upisoval
váleč. půjčky, to byl darebák,
ten Rašín Rakušan a největším
radikálem byl (ukazuje na poslance Pika) tamhle ten pán!
(Hlučný potlesk ve středu a na galerii.)
Předseda
(zvoní:) Upozorňuji obecenstvo na galerii,
aby zdrželo se jakéhokoli zasahování
do našeho jednání. Prosím pana ministerského
předsedu, aby pokračoval.
Ministr předseda Tusar
(pokračuje): Velectění pánové,
není nic lehčího, než ministra ať
v úřadě jsoucího aneb odstouplého
strhati a dokazovati mu, že všechna jeho opatření
byla naprosto nesprávná, falešná atd.
V této přechodné době, když budeme
chtíti dokazovati o kterémkoliv z nás, že
v tom a v tom chybil, můžeme mu učiniti výtky
všemožné. Proč? Poněvadž žijeme
v době, kdy jakékoliv opatření možno
posuzovati s hledisek několika, kde daleko ještě
není možná, o tom či onom opatření
vysloviti definitivní soud. Možná, že
celá řada opatření, která dnes
vytýkáte dru Rašínovi, třeba
za rok, za dva, za pět let, až se bude posuzovati
z větší vzdálenosti, budou posuzována
zcela jinak než se posuzují dnes. Prosím tedy,
aby se s tak přenáhleným soudem ať s
jedné či s druhé strany, nevystupovalo.
Přicházím ke
konci. Bylo zde nadhozeno, že prý u nás je
špatné hospodářství v centrálách.
Pánové, je pravda, těch centrál je
mnoho a také naše vláda chce, aby to hospodaření
centrál co nejdříve a nejrychleji bylo omezeno,
pokud ovšem veřejný zájem to připouští.
Ale vůči výtkám, které uvedl
pan dr. Rašín, dovoluji si poznamenati tolik,
že ve všech těch centrálách zasedají
zástupci všech stran (Poslanec Svěcený:
Také z Nár. Demokracie!), pokud je mi známo,
- že tedy je možno, aby každá strana vykonávala
v nich kontrolu a, kde něco nesprávného vidí,
aby na místě samém ihned proti tomu protestovala
a zjednala nápravu. (Poslanec Pelikán: Vyprala
špinavé prádlo hned a ne, když je ho plný
kufr!) Pan kol. dr. Rašín zde velice ostře
kritisoval činnost ministerstva zásobování
a mluvil o zkaženém mase a podobných věcech.
Pánové, mně po tom nic není. Já
jsem v té minulé vládě nezasedal,
já nemám povinnost, abych hájil pana kol.
dra Vrbenského, já jsem nebyl tehdy ani v
Praze. Ale já posuzuji dnes také z trochu větší
distance tu činnost ministerstva zásobování
minulého roku a tu mohu říci: Staly se možná
chyby, možná že se staly větší
aneb menší chyby, já nevím. (Posl.
Mattus: Větší! Veselost. Hluk. Předseda
zvoní.) Ale pánové, posuzujte věc
trochu z dáli, dnes, když jsme již z té
nejhorší situace dávno venku. (Hlasy: Ještě
ne!) Byly dny, pánové, (Hlas: To je veliký
rozdíl, tenkráte a dnes!) přede žněmi,
kdy jsme nevěděli, zda-li budeme míti za
dva neb tři dny co jísti, (Hlasy: Jedli jsme
kaštany!) byly dny, kdy mne z Prahy do Vídně
zoufale telefonovali, abych zasáhnul na trati železniční,
vedoucí do Terstu, kdy jsem častokráte ve
Vídni seděl v kanceláři a počítal
jsem vagony, a vlaky, které jedou z Terstu do Prahy, poněvadž
jsem věděl, že na těch vagonech a vlacích
závisí (Hlas: Osud republiky!) výživa
v Praze, klid v Praze a eventuelně i existence celého
státu. Pozoroval jsem z dáli tu činnost,
a jest-li se staly určité chyby, nemohu v celku
odepříti své hluboké uznání
té činnosti, která nás přece
jen dostala přes nejhorší úskalí
(Výborně! Potlesk.) do nových poměrů.
(Posl. Johannis: Ta činnost v Husově třídě
se nedá srovnati s činností min. veř.
zásobování! Posl. Bechyně: Po Rašínovi
máme jen falešné kolky a to je všechno!
- Posl. dr. Rašín: Tusara neposlouchají ani
vlastní jeho lidé! Teď je napomenul a není
to nic platné!)
Já bych rád, pane doktore,
kdybyste začal s dobrým příkladem
Vy a Vaši páni kolegové! (Výborně!
Potlesk. Hlasy: Lépe vychovaní lidé! Inteligentnější
nežli dělníci!) Já bych si to potom
se svými soudruhy přátelsky vyřídil
sám! (Hlas: Levé křídlo!)
Levé křídlo!
- Přál bych si, aby všechny strany byly tak
republikánsky přesvědčeny, jako levé
křídlo socialistické. (Výborně!
Potlesk. Hlasy: Nemáme monarchisty mezi sebou! Posl. Čuřík:
Teror ještě trvá, není žádná
svoboda! Posl. Zeminová: Svatý Bonifác! Posl.
Čuřík: Jen se k němu modlete, paní
Zeminová! Hluk. Předseda zvoní. Prosím
o klid! Posl. Zeminová: Ať se modlí nový
arcibiskup!)