Že na příklad
se hlásí "Geos", chápu, poněvadž
jest dlužna "Ovoceně" za věci, které
dostala od ní po převratu určené do
Vídně a to chce jednoduše z těchto věcí,
které odtud má dostati, zaplatiti. Druhá
ústředna, která jest úplně
již zbytečná, jest ústředna kovů.
Tato ústředna kovů má rovněž
vyděláno a sice tři miliony korun činil
její zisk (Hlas: Ono to nebude tak veliké!),
ano pánové, tři miliony korun. Až se
provede likvidace, možná, že tam nebudou, ale
ve skutečnosti dle knih je vydělala.
Za úplně zbytečnou
ústřednu pokládám také oděvnu
- ono se to jmenuje československý úřad
oděvní. Tento úřad sám se usnesl,
že dnes vlastně nemá již co dělati,
že dnes se lze zásobovati oděvem, šatstvem
atd. jiným způsobem, že k tomu není
potřeba státního - promiňte mi to
slovo - obhospodařování.
Žádost, aby byla oděvna
likvidována, zůstala jednoduše ležeti
v ministerstvu zásobování a do dneška
z tohoto ministerstva zásobování o tom rozhodnuto
není. Ačkoliv tato oděvna dříve
prodělávala velmi značné obnosy, poněvadž
si nakoupila z papíru hadrů, dostává
v této ústředně každý
člen komise měsíčně odměnu
500 korun.
Ústředna, která
by měla rovněž býti zlikvidována,
je tzv. státní ústav pro tuky, oleje a mléko.
Co se týče mléka, sbírala tato ústředna
mléko, za 3 měsíce ho nasbírala vagon,
ale potom se konečně uznalo, že to jest úplně
zbytečná práce - tedy to mléko již
dnes nesbírá. Pokud se týče olejů,
státní ústav pro tuky a oleje prosím,
při tom zaměstnává se také
všemi průmyslovými tuky, nejen těmi,
jichž je potřebí k výživě,
nýbrž i průmyslovými tuky, konfiskuje
to, odevzdává to p. Schichtovi atd. O tom blíže
rozhovor nechci zapřádat, ale faktum jest, že
k zásobení tuky, které se musí většinou
všechny kupovati za hranicemi - poněvadž vepřový
dobytek jest volný, může si každý
nakoupit kolik chce, jde tedy jenom o zahraniční
tuky - nepotřebujeme žádný apparát
takového ohromného úřadu.
Že by zrovna tento ústav
se hodil k těm velikým úkolům, které
dává ústřednám p. dr. Vrbenský,
to nevím. On i při svém rozdělování
tuků zde si stojí tak, že jsou mu sta okresních
hejtmanství, některé obce a národní
obrana dlužní sedmdesát čtyři
miliony. A jestliže pan dr. Vrbenský říká,
že on z těch tuků a z té mouky uložil
jednu miliardu na 1%, já myslím, že pan ministr
financí o té miliardě neví. Kam ukládá
také tuková ústředna své peníze?
Ty zůstávají u politických úřadů
první instance. Resty činí již 74 milionů
a že to okresní hejtmanství neodvádějí,
to jest ovšem věc, která spadá na vrub
nepořádku v naší vnitřní
správě. Tomu já se nedivím, poněvadž
pan ministr vnitra za nynější uhelné
krise, jak nám jí zde vylíčil kol.
Hampl, má ukrutné starosti. Račte
si, velectění pánové, představiti,
že on v nynější zimě bude musit
topiti všem národním demokratům, neboť
on slíbil, že jim zatopí. (Veselost.)
To jest tedy jiná věc, že jest nepořádek
ve vnitřní správě. Co se týče
rozdělování těch tuků, bylo
to za Vrbenského úplně třídní
zásobování. (Tak jest!) Za Vrbenského
bylo možno k tukům se dostati jen prostřednictvím
velkonákupní společnosti a dělnických
konsumů. Zdali to dnes p. ministr Houdek odstranil,
nevím, ale faktum bylo, že lidé středních
vrstev musili prositi, aby nějaké tuky dostali (Posl.
dr. Vrbenský: To jsou povídačky s tím
třídním zásobováním!)
To nejsou povídačky, to by se dalo dokázat!
Jak je vidět, velectěné
shromáždění, byla by celá řada
ústředen zralá k tomu, aby byla zlikvidována.
Nestalo by se žádné neštěstí,
zrovna tak, jako kdyby byla zlikvidována tak zvaná
textilní komise. To jest instituce již úplně
zbytečná, poněvadž dnes vlastně
ta textilní komise nemá již co rozdělovat.
Měla nějaký smysl, pokud likvidovala vídeňskou
Baumwollzentralu a Wollzentralu, ta dnes však jest zlikvidována,
ale přes to všechno textilní komise trvá
dále, ač se již usnesla na tom, že likvidovat
chce a za likvidaci svoji žádala. Přes to všechno
se neodstraňuje (Hlasy: Proč?). To
musejí vědět v ministerstvech, to nemohu
vědět já, proč. (Posl. Johanis:
Budeme mít pak zefíry lacinější?)
Upozorňuji, že textilní komise nedělá
zefíry. Jest tedy vidět, že po této
stránce leckde se mohlo uvolniti.
Druhá kategorie komisí
by byla taková, že by obor jejich působnosti
mohl býti zmírněn, že by tyto komise
mohly býti jen regulátory cen a ničím
jiným. Za takový úřad pokládám
také obilní ústav. Kdyby si obilní
ústav učinil přiměřené
zásoby obilí, kterých jest potřebí
k tomu, aby mohl míti vliv na ceny, aby mohl zaskočiti
a odprodati, vykonával by dostatečnou funkci, kterou
dnes ve skutečnosti vykonávati může.
Po této velké a krásné úrodě,
které zajisté všichni přejeme z plna
srdce našim zemědělcům, po této
veliké a krásné úrodě, která
zde jest, bylo by potřebí přechodu do hospodářství,
ve kterém by mohlo býti hospodaření
volné, jen by bylo potřebí zjednati jistý
korrektiv, resp. možnost jeho a k tomu by úplně
stačil obilní ústav, kdyby si předem
zajistil zásoby tak, aby mohl míti vliv na ceny.
Podobným způsobem mohla by býti celá
řada ostatních centrál upravena, takže
bychom došli k přechodnímu hospodaření.
Ovšem, pan kol. Udržal myslí, že by bylo
nejlépe to všechno pustiti, tedy: laissez faire, laissez
passer! Největší liberalistická zásada.
Tak daleko jít nemůžeme, poněvadž
ještě žijeme v abnormálních poměrech
hospodářských, poněvadž také
ostatní státy žijí v těchto abnormálních
poměrech. Tedy jistá ingerence státu, resp.
velké organisace zde musí být.
Ovšem na druhé straně
pan dr. Vrbenský je proto, aby se centrálám
odevzdalo všechno, aby se jim dokonce odevzdal exportní
obchod, aby ty centrály dělaly vlastně za
stát všechno. Já bych, než o těch
věcech budu mluviti, řekl jedno: Já se na
ty názory nedívám nijak tragicky, neboť
myslím, že bychom s tímto hospodářstvím
byli velmi brzy hotovi.
Dosud vždycky platila jako největší
zásada, že exportní obchod je obchod, ve kterém
se nejvíce uplatňuje pohotovost, rychlost v rozhodnutí,
ve kterém se uplatňuje individualita toho dotyčného
obchodníka. Dosud to platilo všeobecně. A platilo
to právem. Jest-li může taková těžkopádná
instituce, jako je stát, provozovat export, to ovšem
je věc, kterou naše vláda jistě klidně
rozváží, má-li se pouštět
do takových experimentů. Ovšem, pokud se týče
importu, tu po mém názoru nic jiného také
nezbývá, než-li podněcovat soukromé
podnikatelství. My k tomu dojdeme. Byla zde se strany dra
Vrbenského řečena celá spousta věcí.
Byly zde řečeny věci o mně, bylo zde
řečeno, co se dělalo v ministerské
radě atd.
Já bych prosil všechny
pány, až si budou číst tu řeč
v stenografickém protokolu, aby si současně
přečetli dva znamenité články,
které napsala paní Růžena Svobodová
do odpolední "Národní Politiky"
o dětech lhavých a vychloubačných.
Potom budou vidět psychologii, ze které všechno
to plyne. To jsou všechno velmi staré a známé
věci, co pan dr. Vrbenský zde povídal; to
je všechno tisíckrát vyvráceno listinami
v ministerských radách, usneseními ministerskými
- ale to není nic platno: on to bude povídat dál
pořád. On bude říkati: Kdybychom bývali
šli do Anglie, do Francie a dokonce do Ameriky hned po převratu,
že bychom dostali půjček, co bychom chtěli.
My, pánové, do té Francie šli, my jsme
šli do Anglie a do Ameriky, ale všude jsme slyšeli
jen jedno: že musíme počkat, až Německo
podepíše mír. (Posl. Jos. Špaček:
Do Ameriky se posílali židi!) Já konstatuji,
že já jsem tam poslal pana dra Štencka a že
tam šel za Živnostenskou banku pan ředitel Tille
a dr. Horák za Svaz českých bank. Já
jsem, prosím, nikoho jiného neposlal. (Posl.
Jos. Špaček: Co tam dělal p. Perutz?) Já
ho tam neposlal. Možná, že ho tam poslal někdo
jiný. Já konstatuji, prosím, že do všech
těchto zemí jsme hned na samotném počátku
šli a že všude byla stanovena tato podmínka.
Jest to zcela přirozené,
poněvadž se nevědělo, jestli odporem
Německa proti mírovým podmínkám
nevznikne nová válka. Ve Francii vůbec nesměla
žádná banka nic půjčiti do ciziny
a ještě dnes nesmí bez svolení vlády
žádná banka v Americe půjčiti
ani dolar. To všechno musí se díti se svolením
vlády. Stejným způsobem tomu jest v Anglii!
Tedy prosím, říkat, že bychom byli tenkráte
dostali, co bychom chtěli, může jen ten, kdo
to fakticky neprodělal. Já jsem panu dru Vrbenskému
mnohokráte nabízel, abychom si to prohodili, aby
on si vzal ministerstvo financí a já že si
vezmu ministerstvo zásobování, ovšem
s jednou podmínkou, že mi bude povolovati všechny
ty věci, jak je od mne chtěl. A vidíte, p.
dr. Vrbenský to nechtěl. Tedy mohli jsme míti
ministra financí, který by všechny tyto věci
udělal báječně, daleko lépe,
jak dnes to všechno slyšíme.
Jestliže se mluvívá
o surovinách, o zamezování dovozu atd., prosím,
račte laskavě uvážiti jednu věc:
My jsme měli z Ameriky půjčku původně
44 milionů dolarů, která byla potom zvýšena
o 11 milionů dolarů. A tato půjčka
byla jen na potraviny a výslovně, když jsme
se ucházeli u Ameriky o půjčku na suroviny,
prohlásila Amerika: "Stát vám půjčku
na suroviny dáti nemůže a nedá, to si
musíte obstarati soukromý úvěr u bank".
To byla odpověď Ameriky. Na základě
toho jsem ihned předložil Národnímu
shromáždění návrh na uzavření
půjčky 25 milionů dolarů na suroviny.
Tedy prosím, jestliže vidíte, že jsme
měli takovýto kredit u Ameriky na potraviny, bylo
tu přirozeně potřebí, aby tento potravinový
kredit byl vyčerpáván velmi intensivně,
aby všechno ostatní, kde jakou valutu jsme měli,
za cukr, aby nám zbylo na suroviny. Když vezmete však
celý ten rozpočet, uvidíte, že ve skutečnosti
všechen ten cukr, který jsme vyvezli, byl spotřebován
za potraviny mimo americkou půjčku a sice byl spotřebován
za potraviny způsobem, který, prosím, nemůže
býti uznáván za správný. Neboť
pánové, prodali jsme do Francie cukr a za to měli
jsme dostati rýži. Řeklo se: "Dobře,
dostanete rýži!" a my ji ovšem čekáme
a rýže nejde. Proč, prosím, nešla
ta rýže z Francie? Poněvadž ministerstvo
zásobování, resp. jeho zástupci uzavřeli
za cukr z naší tehdejší žně
dodávku rýže z budoucí žně
a ta rýže nebyla rýží pohotovou,
jak se myslilo, nýbrž byla v Zadní Indii. My
jsme dali cukr z naší sklizně za něco,
co můžeme dostati bůh ví kdy. Jestliže
se, prosím, na druhé straně uzavřelo
maso v Italii za 21 mil. lir a to maso vepřové přišlo
sem na jatka a hýbali jím červi, takže
všechny šunky a všechna plecka musila býti
dána pohodnému, jestliže, pánové,
takto zásobuje naše tuková ústředna
pod patronací našeho ministerstva zásobování,
jestliže tím způsobem v pravém slova
smyslu vyhazuje valutu, cizí peníze, kde má
co zbýti, abychom mohli dovážeti suroviny?
Prosím, račte uvážiti jen, že 18.
dubna telegraficky uzavřel pan Dr. Vrbenský bez
vědomí ministerské rady, bez vědomí
mého, jako ministra financí, 30.000 tun pšenice
argentinské k placení 31. května. A při
tom nestaral se o to, jestli tyto dolary, resp. holandské
zlatky bude míti. A prosím, 31. května přišel
na mne, abych mu toho dne dal 9 milionů holandských
zlatých na zaplacení, jinak že tato pšenice
bude v Amsterodamu protestována, čili že český
stát bude prohlášen za insolventní a
zboží bude na burse prodáno. (Slyšte!
Slyšte!) Tedy tímto způsobem byl zabit
veškeren náš úvěr na holandském
trhu. Nám nezbylo a pan ministr obchodu mohl by mne to
dosvědčit nic jiného, než že jsme
se musili se vší vehemencí starati o úhradu
těchto 9 milionů hol. zl., že jsme my musili
zastaviti cukr, který jsme ještě měli,
že jsme zkrátka musili všecko možné
dělati, aby tato zásilka, která byla protiústavním
způsobem udělána bez vědomí
ministerské rady, která jedině může
takové disposice činiti, nebyla prodána,
abychom zachránili aspoň čest, když
jsme nemohli zachrániti nic jiného. A prosím,
pánové, ta argentinská pšenice podnes
zde ještě není. (Slyšte!)
Jestliže tímto způsobem
bylo zásobováno, jestliže ve 24 hod. se žádalo
ode mne nejen těch 9 milionů hol. zl., nýbrž
ještě 21 milionů ital. lir a 330 tisíc
liber šterlinků čili dohromady podle tehdejšího
stavu valuty za 154 mil. K, a to vše měl jsem zaopatřiti
za 24 hod., pak si představte náladu takového
ministra, který má udeřiti na stoleček
a říci "Prostři se! Ať sem jdou
ty dolary a ty libry!"
Tak prosím, ministroval pan
dr. Vrbenský a on, prosím, bude říkati,
že ty jeho centrály, které tohle všecko
dělaly, a které sem vozily shnilé maso, ty
že mají provozovati export! (Hlasy: Co tomu říkáte,
pane dre Vrbenský? Poslanec dr. Vrbenský: Však
já na to odpovím!)
Takovým způsobem postupoval
pan dr. Vrbenský. A pan dr. Vrbenský při
všech těchto husarských kouscích, kterými
nás připravil o zahraniční kredit,
přijde nyní s kázáním a strká
všecko na ministra financí!
Ano, pánové, může
to strkati na ministra financí, poněvadž ten
ministr financí nemohl nic jiného říci,
než: nemám. Pan dr. Vrbenský to byl,
který touto svou zásilkou argentinské pšenice
zabil dovoz kůže na př. kolegovi Slavíčkovi.
Kolega Slavíček, který měl dostati
hol. zlatky na dovoz kůže, dostati je nemohl, poněvadž
jsme vše, kde co bylo, musili hoditi na tu argentinskou pšenici.
A nyní, pánové, si představte, že
do toho přišlo slovenské neštěstí,
že jsme zde stáli, že se měla dovážeti
munice, a kde co z Italie a z Německa, zkrátka že
jsme musili shánět valutu pro věci na Slovensko.
Jestliže tedy veškeré tyto útoky se dělají,
mohou je dělati jen ti, kdož si nevezmou práci,
aby se podívali na věci tak, jak se staly. (Výborně!
Potlesk.)
Já, velectění
pánové, jedině s potěšením
mohu konstatovat, že pan ministr Hampl zde mluvil
a také působil pro zvýšení těžby
uhelné, neboť, pánové, těžba
uhelná je také příčinou, proč
se nemůže hnouti export, a proč se nemůže
hnouti naše hospodářství. Ale je to
velmi hezké, že právě pan ministr veř.
prací, který vyšel z dělnických
řad, dovede na dělníky tímto způsobem
působiti.
Já, velectění
pánové, ač mně mnoho času nezbývá,
rád bych řekl několik slov k tomu, co zde
mluvil pan ministr financí. My jsme se spolu shodli v jeho
řeči a i v mých řečech, že
není možným nadále toto hospodářství,
jaké se provozuje. A pánové, cifry vám
to dají. Pan ministr financí řekl, že
budeme šesti miliardami pasivní. Račte uvážiti,
kde těch 6 miliard chcete vzíti. Rakousko, když
bylo v nejtěžší krisi válečné,
celé Rakousko-Uhersko mělo měsíčního
deficitu 2 miliardy. My jsme čtvrtina Rakouska a máme
500 milionů měsíčního deficitu.
Jsme tedy na tom tak, jako na tom bylo to staré Rakousko
v době nejtěžší války. Ale
co dělalo to Rakousko? To Rakousko nevypisovalo žádné
nové daně, nýbrž všechno si vypůjčovalo
válečnými půjčkami, a co se
válečnými půjčkami nevypůjčilo,
to si natisklo. Prosím, velectěné shromáždění,
budeme my to také tak dělati? Budeme také
jenom si vypůjčovati a budeme tisknouti? Snad je
to jediná naše ochrana, že nemáme takové
tiskárny, která by dovedla takové bankovky
chrliti, ale jestliže nebudeme tisknouti, pak musí
jednoho měsíce přijíti k tomu, že
nebudeme míti peněz na výplatu. To není,
pánové, žádný strašák,
jest potřeba si to říci, poněvadž
po mém názoru by se dala celá řada
výdajů ušetřiti.
Jakým způsobem se přímo
nezodpovědně rozhazuje v armádě, pánové,
to nebylo ani za Rakouska. (Tak jest!) Za Rakouska měli
jsme nemocnice, ve kterých byli dva lékaři
a obstarali to všechno; jděte do těch nemocnic
dnes, najdete tam 6-7 lékařů při zvýšeném
platu. Za Rakouska obstarávali ošetřování
v nemocnicích vojáci, jděte tam dnes, tam
máte samých najatých ošetřovatelek,
ty ošetřovatelky mají najaté myčky,
každá dostává 12 K denně a celé
zaopatření. Prosím, tím způsobem
se vydává v zázemí; jak to vypadá
na frontě, o tom vůbec nechci mluviti. Ministerstvu
Národní obrany byla odevzdána disposice s
benzinem. Vy tady naříkáte všichni,
že není benzin. 14. srpna přišlo 180 cisteren
(Posl. Mattuš: 280 cisteren!) do Bohumína.
Prosím, ty cisterny jsou pryč, ty byly disponovány
někam ministerstvem Národní obrany; kde ty
cisterny s benzinem jsou? (Posl. Aust: Má je ministerstvo
Národní obrany!)
Je přirozené, velectění
pánové, že nyní musíme krýti
deficity, které vznikly a že tyto deficity budeme
krýti půjčkou. Já nesouhlasím
s panem ministrem financí, že chtěl prostě
tuto půjčku udělat, dívati se na ni
a nedělati nic pro ni. To po mém názoru je
nesprávné. Celá příprava půjčky
po mém názoru nebyla učiněna správně.
Račte uvážiti, že současně
s touto půjčkou naší vypisuje obec pražská
150 milionů půjčky obecní, že
při této půjčce jedna zdejší
banka vypsala emisi svých akcií, že se vypisují
jiné emise, čili zkrátka a dobře,
že celý peněžní trh není
lákán jen k tomu, aby upisoval na státní
půjčku, nýbrž že zde máme
výběr papírů, jak si skutečně
kdo přeje.
Mimo to současně ohlašuje
se, že bude prováděno rozdělování,
resp. vykupování velkostatků. Račte,
pánové, uvážit, jestliže takováto
věc skutečně nealteruje půjčku.
Jestliže každý zemědělec může
říci: já si musím nechati své
peníze pohotově, pro případ, že
bych si chtěl koupiti kus toho pole, má výmluvu
pro to, že nepotřebuje upsati půjčku.
Jest otázka, nemělo-li by být na tyto věci
již teď působeno tím způsobem,
že by byla dána přednost každému,
kdo bude platiti kupní cenu za koupené pozemky v
této státní půjčce, a že
by bylo v zákoně, kde se o výkupu bude jednati,
ustanovení, že každý majitel pozemku jest
povinen výkupní cenu přijmouti v půjčce,
kterou nyní vydáváme, a sice v tom kursu,
za jaký byla vypsána. Není žádné
pochybnosti, že nějaká barnumská agitace
by nám nebyla nic platna, ale faktum jest, že je potřeba,
aby se skutečně rozmnožily výhody, které
z této půjčky budou.
Při tom upozorňuji
jen na jedno: že s panem ministrem financí nesouhlasím,
pokud se týče uvolnění 1-2000 korun,
poněvadž tím pan ministr financí své
starosti jen rozmnožil; on nemůže těch
1-2000 K při okolkovací akci na státní
půjčku převzatých vzíti z přebytků,
poněvadž přebytků nemá, nýbrž
končí deficitem 6 miliard, ale bude museti vypůjčiti
si je za podmínek těžších, než
jsou tyto a tím to, co se fakticky vypůjčiti
má, se jen zvětší. Pánové,
prosím o jednu věc. Je zde velmi mnoho těch,
kteří si myslí, že se tím to
vnitřní upokojení dostavuje. Ne, pánové,
to vnitřní upokojení bylo již zde, lidé
si již zvykli, že musí čekat do doby dávky
ze jmění a je to zbytečné ztěžování
finanční situace naší.
Pokud se týče kursu
koruny, myslím, že to také nelze jen beze všeho
odbýti tím, že klesání působí
nějaké falšování kolků
nebo že to dělá agitace. Myslím, že
to jsou velmi hluboké příčiny toho,
proč koruna šla dolů, a sice, že ty příčiny
spočívají v celém našem hospodářském
stavu, který si cizina také dovede odhadnouti. Ty
příčiny spočívají v
tom, že jsme vydali nařízení o moratoriu,
které pokládám za přímo nešťastné,
tak na př. zemský moravský výbor,
který právě vyjednával o to, aby mu
byla prodána měď pro elektrárny, které
staví, měl vyjednaný úvěr,
ale tento úvěr, jakmile přišlo moratorium,
byl odepřen, poněvadž mu řekli: když
Německé Rakousko nepotřebuje zaváděti
nějaké moratorium pro svůj hospodářský
stav, tedy vy v Čechách musíte na tom býti
hůř, než Německé Rakousko; nehledě
k tomu, je toto celé moratorium podporováním
toho, aby jistá spořitelna, která nejen dříve,
nýbrž i teď za nás obchodovala způsobem
úplně nereelním, byla držena nad vodou,
aby mohla ukojiti všechny fabrikanty, ale aby ti malí
lidé přišli o své úspory.