Pánové, já sám
domníval jsem se, že tak, jak rozbouřen byl
ten veřejný život před zasedáním,
že právě tak ti pánové sem přijdou
s týmž rozhořčením, se kterým
chodí venku dole k masám a že zde budou nejen
bouřiti slovy, nýbrž že zde pánové
z národní demokracie a lidové strany přijdou
s určitými návrhy, jakým způsobem
odpomoci bídě, té drahotě zemědělských
produktů a v první řadě i drahotě
produktů průmyslových, že tedy přijdou
sem s praktickými návrhy. Viděl jsem ovšem
ve skutečnosti a praxi, dokud ti pánové seděli
na ministerských křeslech a měli faktickou
moc, v tom směru pracovat, že proti všem těmto
tendencím se plnou váhou vždycky postavili
a že stáli na stanovisku, že mají býti
dodrženy ceny světového trhu a že nijak
jinak si nepomůžeme, než když budeme právě
tak reelně počítati, jako počítá
světový trh. To pak ovšem jest divné,
když se jiná politika dělá bezohledně
dole na ulicích a jiná tehdy, když jsme na
vládních křeslech, kde máme věci
prakticky řešit. Pak máme z toho ty výsledky,
jak v pátek v Praze.
Viděl jsem to prakticky, když
se jednalo o princip, snížiti cenu americké
mouky na 3 K. Tehdy mně totéž národohospodářské
stanovisko bylo vedoucím činitelem, poněvadž
jsem si velmi jasně uvědomoval, že dáme-li
celému konzumujícímu národu americkou
mouku za 5 K, že se tato vysoká cena mouční
musí objeviti v prvé řadě v ceně
práce a pak v ceně všech ostatních produktů,
čili bude vydána republika otřesu mzdových
bojů v továrnách, dílnách,
úřadech a pak ještě ohrožena nemožností
vyvést předražené, následkem
drahoty potravin, průmyslové výrobky.
Tehdy byla to nár. demokracie,
která, ačkoli jsme věděli docela určitě
od americké mise, že se jedná o dlouhodobý
americký úvěr a že ten dolar, který
tehdy stál 20 K - těch 5 K bylo vedeno jen v přepočítacím
kursu - za těch 10 let bude snad za 10 K, neboť prof.
Hutchinson řekl, že, bude-li republika potřebovat,
prodlouží Amerika úvěr ten dále,
tedy že za 10 let bude ten efekt možná již
takový, že pak při ceně dolaru 10 K
tato republika, i když dá lidu mouku za 3 K, neprodělá,
nýbrž ještě na tom konzumujícím
národu vydělá, - tehdy byla to národní
demokracie, která bezohledně svými rozhodujícími
činiteli i ministry se postavila proti tomu. (Posl.
Johannis: Dr. Rašín i ve schůzi předsedů
se postavil proti tomu a teď štve po schůzích,
že drahotu zavinila vláda!)
Takto upřímně
pracovat, to se ovšem musí pak mstiti na celém
národě. Já nevidím z toho jiného
východiska, nežli říci pánům
na lavicích národně demokratických,
že musejí ceniti svou hodnotu a svůj politický
vliv jen podle toho, mnoho-li moci národ jim dal, a že
pro tuto přechodnou dobu, jestliže se nechtějí
přikloniti k tomu, aby uznali potřebu nových
směrů v národním hospodářství,
jim skutečně nezbývá nic jiného,
nežli jen rozumná a střízlivá
kritika, aby nám, kteří chceme budovati stát
rozumně, racionálně, v klidu a bez otřesů,
zbytečně nepodráželi nohy a nedělali
nám situaci, které oni sami se nejvíce bojí.
Jestliže, pánové, jsou levé strany v
sociální demokracii a české straně
socialistické, jak se to v řadách národně
demokratických tvrdí, pak tato levá křídla
neznamenají pro nikoho na světě nebezpečí
ani pro republiku, kterou tato levá křídla
milují, jako nebyl nebezpečím největší
radikalismus v Rakousku před válkou, když se
směla veřejně hlásati hesla o přímé
akci, generální stávce, o antimilitarismu
atd., v tom nespočívá to nebezpečí,
ale v tom jedině, jestliže nám bude znemožňováno,
aby ten pochod socializační děl se v takovém
tempu, který by vyhovoval psychologii národa, který
by upevnil důvěru, že skutečně
to jde správným směrem. Ale jestliže
tito pánové nám svým vlivem udělají
volný obchod, zničí nám možnost
distribuce produktů, jimiž potřebujeme vyživit,
ošatit a obout národ, potom musí si uvědomiti,
že pracují do rukou zcela určitě nezbytné
revoluci, nezbytným chaosům, hladovým bouřím
a že nám zrovna tak bude i naši republice potřebí
se z těchto chaosů vypracovávat, jako se
zní vypracovává revoluční Rusko.
Nic jiného, pánové, nezbývá.
Svět jest již takový, že se nedá
měniti a lámati přes koleno nějakými
reakčními silami. To je dnes pánové
vyloučeno, a jedině, bude-li v tomto směru
kritika strany poměrně národem malou mocí
pověřené, vedena, může prospěti
nám, kteří jistě každou rozumnou
radu rádi uvážíme při své
zákonodárné práci pro tuto přechodnou
dobu, kdy čekáme, že tato vláda, tato
koalice připraví nejdemokratičtější
volební řád, aby snad již v prosinci
mohl celý národ vysloviti se jasně a beze
všech skrupulí, jakým směrem si přeje,
aby se bral vývoj republiky. Tím končím.
(Bouřlivý potlesk.)
Místopředseda posl.
Udržal: Dalším řečníkem
je člen N. S. Zika. Prosím, aby se ujal slova.
Posl. Zika: Vážené
Národní shromáždění!
Nedivím se tomu, že o
tak důležitých záležitostech, jakými
jsou věci projednávané, se zde opětně
mluví a opětně jsme nuceni se jimi podrobně
zabývati. Nám všem je známo, že
nejhorším ovocem světové války
je právě všeobecná drahota, nechuť
k práci, přílišný egoismus, možno
říci, místy snaha po hrabivosti, nedostatečný
smysl pro široké zájmy a také nedostatečný
smysl pro zachovávání zákonů
a vládních nařízení. Je tedy
naším úkolem, a to velice vážným
úkolem, abychom se nejen teoreticky, ale také prakticky
konečně i shodli v tom směru, jakými
prostředky bylo by možno tyto nejhorší
následky kruté války přivésti
ze světa, anebo aspoň zmírniti.
Jestliže se ukazuje na okolnost,
že drahota je také v jiných státech,
je to pro nás velmi slabou útěchou, a to
proto, poněvadž to, co si může obyvatelstvo
v jiných státech dovoliti, nelze snésti obyvatelstvu
po dlouhou dobu u nás. Než upozorňuji, že
především je třeba zásadně
rozlišovat mezi drahotou a mezi předražováním
neboli lichvou ve zboží. Zde bylo docela případně
od kol. Udržala na to poukázáno. Drahoty se
tak brzy nezbavíme.
Doplnil bych to tvrzením,
že nebude možno po tu dobu, dokud hodnota našich
peněz nebude přivedena opětně do normální
míry, do přiměřené úrovně
s valutami cizích států, aby cena všech
potřeb klesla opětně na bývalou mírovou
úroveň. Jest především nutno
uvésti, že příčinou drahoty jest
porušení nejpřirozenějších
zákonů mezi poptávkou a nabídkou mimo
znehodnocení peněz, přirozeně vyšších
výrobních výloh nejen následkem vyšších
nákladů, ale také zmenšené produkce
(která především na prvním místě
rozhoduje o výrobních výlohách) a
ne v poslední míře spekulační
zatajování a uschovávání zásob,
na kterém se velká část obchodnictva,
zvláště židovské konfese, v nemalé
míře zúčastnila. To se týče
ovšem předmětů tuzemské výroby.
Jinak jest tomu však, pokud se týče předmětů
dovážených.
Zde přirozeně rozhoduje
zase cena nákupní, na kterou my u nás máme
jen podřízený vliv. Jest tedy nutno rozeznávati
mezi potřebami tuzemské výroby a mezi předměty
dováženými. Jaké měřítko
vlastně má platiti pro ceny předmětů
tuzemské výroby anebo aspoň těch předmětů,
ve kterých třeba nejsme úplně soběstačnými,
ale přece jen většina jich se v tuzemsku vyrábí?
Dříve, dokud byla plnohodnotná měna
zlatá neb jinak řádně podložená,
bylo přirozeně tímto měřítkem
zlato. Dnes zlata nemáme. Pro hodnotu našich papírových
peněz máme velmi špatné měřítko,
- vlastně žádné - a jsme odkázáni
jenom na kursy na zahraničních trzích, které
nejsou vždy spolehlivým měřítkem.
Nám za těchto poměrů nezbývá
ovšem nic jiného, než tyto kursy bráti
v úvahu, počítati s nimi, ale zároveň
také, když již nemáme zlata, místo
něho snad použíti jiného podkladu, jiné
báze na př. ceny chlebovin, jak již k tomu
bylo v dřívějších letech se strany
mnohých národohospodářů přihlíženo.
Abych to prakticky znázornil, představte si věc
asi tak: obnášela-li na př. cena průměrná
pšenice a žita v době mírové 20
K, měla by činiti nyní při nynějším
kursu naší koruny 5 X 20 = 100 K. Jestliže stanovena
byla tato cena na 80 K, tedy nevystihli jsme ještě
úplně zahraniční kurs, nýbrž
jsme pouze násobili mírovou cenu čtyřikráte,
brali jsme dnešní kurs koruny za 25%, tedy daleko
vyšší. Z toho jest vidno, že vzhledem na
nynější kurs cena chlebovin byla stanovena
poměrně nízko. Jestliže obyvatelstvo
zemědělské samo s touto cenou se spokojilo,
učinilo to jistě proto, poněvadž jest
přesvědčeno o tom, že v zájmu
širokých vrstev, zvláště pracujících,
chudších tříd jest nutno přinésti
oběti. Jak však vypadají ceny, když na
tomto podkladě chceme zjistiti určitou bázi.
Jak vypadají ceny jiných potřeb, ať
zemědělských nebo potřeb nutných?
Budiž mně dovoleno, abych
několika čísly poukázal, jak se vytvářely
ceny, na př. stavební. Cihly jsou oproti mírové
ceně desetkrát dražší, cement dvanáctkrát
dražší to však, prosím, uvádím
ne ceny lichvářské, nýbrž ceny
běžné, buď ceny úředně
stanovené nebo dovolené, zkrátka ceny, které
nijak nejsou lichvářskými cenami - surové
dříví 4 krát dražší,
zpracované dříví 6 krát dražší,
vápno 10 krát dražší, traverzy
12 krát dražší, různé potřeby,
jako hospodářské stroje 6 krát dražší,
kyselina fosforečná v superfosfátech 10 krát
dražší, benzín 10 krát, uhlí
8-10 krát, dehet 8 krát, látky na oděv
10-20 krát, boty 10-15 krát, rýžové
kartáče 30 krát, olej 10 krát, kůže
15-20 krát, obilí 4 krát, hovězí
dobytek 4 krát, zemáky 6 krát, cukrovka rovněž
6 krát dražší, mléko 5-6 krát
(ovšem zase, pokud se nejedná o lichvářské
ceny), mzdy - pokud se týče průměrných
mezd zjištěných - 5 až 7 krát vyšší.
Pouze plat zřízencův a gážistů
je zvýšen 2 až 3 krát, z čehož
ovšem viděti, že tato kategorie poměrně
ještě nejméně stoupla.
Proč tento nepoměr
cen? Jak je možno, že tento nepoměr cen u nás
se utvářil? Kdo z vás, velectění
pánové a dámy, měl příležitost
pracovati a zúčastniti se v dřívější
vyživovací radě starého Rakouska, mohl
tam zcela dobře sledovati, že to bylo přivoděno
tím, že sice stará rakouská vláda
snažila se státně obhospodařovati výrobky
zemědělské, ale že teprve asi o dva
roky později přikročeno bylo k jistým
omezením cen ohledně výrobků obchodních
a průmyslových.
Tyto výrobky jsou tedy o 100
procent dražší, než výrobky zemědělského
původu, poněvadž požívaly dlouho
jisté ochrany, totiž volné tržby, proto
mají a budou míti jistý předskok.
To bylo ovšem neštěstí proto, poněvadž
celou tu dobu jako červená nit tato nedostatečná
úroveň cen byla nám v cestě a měla
vzápětí přirozeně nutné
zvýšení potřeb i výrobků
zemědělských, poněvadž zemědělec,
když byl odkázán kupovati tak draho potřeby
jiného druhu, - on jest konsumentem jiných věci
zároveň tak jako každý jiný,
- přirozeně si pomohl, jak mohl, zvláště
proto, poněvadž často dostal ty věci
jen výměnou.
Z toho jest tedy vidno, že nebylo
by správno, kdyby nyní se zase v našem ministerstvu
obchodu vycházelo z téhož hlediska, jak také
pan ministr včera sdělil, a mělo-li by se
rozhodnouti pro zrušení státního obhospodařování,
pro zrušení státního dozoru průmyslových
výrobků dříve, než k tomu dojde
u výrobků zemědělských, poněvadž
tento nepoměr cen, který jsem konstatoval, by se
jen ještě zvýšil a dalo by se očekávati,
že všechny tyto ceny ještě značně
budou stoupati, jako to vidíme u kožařského
průmyslu následkem rozpuštění
kožní centrály.
K tomu ale ještě přidružuje
se jedna okolnost a to naše stále stupňované
nehospodářství v různých ústřednách.
Já poukazuji na př. na naši ústřednu
obilní, nyní říšský obilní
ústav. Za doby míru zpravidla se obchodoval 1 q
obilí u malých obchodníků s výdělkem
30-40 h, maximálně 50 h a u velkoobchodníků
s 10 K na vagóně, anebo 10 h na 1 q. Velevážení,
dnes se platí pouze komisionářům dvě
koruny a režie obilního ústavu - snad nejsem
dobře informován - obnáší jistě
přes 10 K, slyšel jsem také, přes 12
K. Tedy v tom případě by režie při
obhospodařování obilím byla 28-30
krát tak vysoká jako v dobách mírových.
To tedy převyšuje zase ještě nepoměrné
všechno zdražování, které jsem
uváděl dříve při těch
různých potřebách. (Posl. Sechter:
To bude také trestné, pane kolego!)
Velevážení, k
tomu se přidružila menší hodnota práce,
menší hodnota práce, která se jeví
stále ještě nyní ve všeobecně
rozšiřované nechuti k práci a nechuti
hlavně k úkolové práci, tak že
když se vezme zvýšení mzdy za práci
denní anebo hodinovou, pak ovšem při malé
výkonnosti se ta mzda poměrně značně
zvýší.
Za těchto okolností
jest pochopitelno, že náš strojní průmysl
není naprosto soutěže schopen. Já upozorňuji,
ze náš strojní průmysl jest nucen,-
anebo snad to činí úmyslně, anebo
z jistých důvodů, mluví se také
o jistých důvodech, které ho k tomu nabádají,
o nichž se nechci zmiňovati, poněvadž
nemohu podati žádného důkazu pro to
jest nucen nabízeti stroje různých druhů
o 40-50 procent dráže, než-li je tomu u průmyslu
německého. Bude-li to takto pokračovati,
jest naprosto nemožno, aby zaměstnanost v průmyslu
strojním stoupla, ona musí stále klesati
a my jdeme hrozné krizi v strojním průmyslu
vstříc. (Posl. Sechter: 200 K stojí 1
q železa!)
Jest tedy nutno, aby na těchto
místech se již učinilo všechno, co jest
potřebí, aby alespoň poněkud soutěž
s cizími továrnami byla umožněna, aby
poněkud se ten rozdíl cenový vyrovnal, neboť
kdyby to mělo potrvati a my jsme stále vůči
německému průmyslu nebyli soutěže
schopni na trhu mezinárodním, ale hlavně
na našich největších odbytištích,
a sice na Balkáně, v Polsku a Rusku, velectění,
my utrpíme větší porážku
hospodářskou, s horšími následky,
než jakou utrpělo Německo při poslední
válce. My vůbec za takových okolností
nebyli bychom existence schopni, poněvadž tyto špatné
hospodářské vlivy by měly a musely
míti důsledky i v ohledu politickém, poněvadž
by tím naše odvislost od Německa stále
více a více stoupala a to by jistě mohlo
míti vzápětí do jisté míry
ohrožení existence naší republiky.
Je zajímavo, že jedině
zemědělství dosud udrželo si nepřetržitě
usilovnými prostředky dosavadní výrobu
a sice možno říci, že zemědělství
při menším počtu pracovníků,
aspoň o 20-30% sníženém, vyrobilo plných
100%, kdežto, jak jsme včera slyšeli od ministra
veřejných prací, na př. v těžbě
uhelné daleko větší počet dělníků
dociluje pouze 70% těžby. V tom také vidíme,
jakou zásluhu získalo si zemědělství,
dělnický lid při zemědělství
zaměstnaný, hlavně však drobní
zemědělci o ozdravění a udržení
naší republiky. Nemůžeme dost odsouditi
dosavadní, z různých stran stále opětované
pokusy štvaní proti našim zemědělcům,
poněvadž tímto způsobem se poškozují
zájmy naší republiky více než každým
jiným nepředloženým krokem. Varuji před
tím již proto, poněvadž náš
rolnický lid jest sice velmi trpělivý, velmi
mnoho snese, ale jestliže jednou pozná, že jest
míra převršena, pak také dovede se postaviti
náležitě na obranu a jistě by dotyčným
kruhům, ze kterých toto štvaní vychází,
zašla chuť, dosavadní postup opakovati.
Jest otázka, jak jest možno,
dosavadní drahotě čeliti. O předražování
prozatím nemluvím. To jest úkol velmi těžký
a myslím, že zde nesmíme zapomínati,
že snižování cen může se díti
jen pozvolna. Náš chorý hospodářský
organismus nesnese žádného rychlého
převratu a musíme býti spokojeni, když
pozvolna snižování cen nastane. Přirozeně
jest nutno dále nabádati k všeobecné
intensivní práci, hlavně úkolové,
stanoviti maximální ceny, neboť jestliže
se jedná, jak včera bylo sděleno, o přímé
stíhání lichvy, a nebudou-li na všechny
předměty denní potřeby stanoveny maximální
ceny, nedovedu si představiti, jak lidové soudy
budou pak na nějakém podkladě moci pro lichvu
dotyčné osoby stíhati. Bude nutno zříditi
zvláštní komise, které budou stanoviti
pro různé předměty maximální
ceny i v různých krajích a územích
dle poměru a tak stanoviti podklad pro řízení
lidových soudů.
Jest dále nutno, aby přezkoumány
byly zvláštními komisemi výrobní
výlohy různých továren, ať již
jde o železárny, nebo uhelné doly, cihelny,
cementárny, vápenky a pod. Jest téměř
k nepochopení, že musíme míti tak vysoké
ceny výrobků, kde surovin jest v nadbytku. To platí
právě o všech stavebninách. Již
dříve jsem učinil návrh dřívějšímu
ministru obchodu, aby podobné komise dosadil, poněvadž
není možno se spoléhati na to, že to,
co dříve se strany státu a zvláště
ještě státem rakouským, se v této
věci podniklo, co tvoří ještě
dnes podklad pro nynější ceny železa a
uhlí atd. úředně schválené
nebo úředně trpěné, že
také ještě dnes má svoji oprávněnost.
Jest naprosto nutno, aby odbornými komisemi, které
by zkoumaly nejen ciferně materiál výrobní,
nýbrž i bilanci za minulá léta, které
by měly přístup do celého závodu,
aby bylo zjištěno, jaké skutečné
výrobní výlohy jsou a jestli nynější
vysoké ceny a veliké přirážky
zvláště na opatřování
potravin pro dělnictvo (které není v té
míre již nutné, jako bylo dříve),
jestli ještě dnes tyto přirážky
jsou oprávněny.
Že se také dále
dá působiti na zlepšení naší
valuty a tím na snižování cen zvýšeným
vývozem, pokud máme skutečně v některých
odborech přebytky, jako na př. ve dříví,
skle, porcelánu, cukru a pod. jest zcela přirozeno
a bylo již z jiné strany na to poukázáno.
Bylo zde právě dřívějším
p. min. zásobování dr. Vrbenským poukazáno,
že pokud se týče dovozu a vývozu, nedoporučuje,
aby se příliš mnoho svěřilo soukromému
kapitálu. Já jsem jistě též pro
to, aby soukromý kapitál, pokud zneužívá
svého vlivu a pokud v tak vážných dobách,
v jakých jsme nyní v naší republice,
nebere v úvahu též zájmy všeobecné
a zájmy státní, byl omezován ve svém
rozpínání. Ale, abychom chtěli veškeré
tyto akce, které vyžadují veliké energie,
pružností, velikých zkušeností,
na základě dlouhodobé praxe dotyčných
vedoucích osob, abychom my chtěli ty veliké
úkoly žádati od státu anebo od nových
organisací státem dosazených, je naprosto
nemožnou věcí. Něco jiného je,
kdybychom snad spojili kapitál státní s kapitálem
soukromým, nebo doplnili podnikavost soukromou tím,
že stát ji bude naprosto kontrolovat snad ještě
ve větší míře, než tomu
bylo dosud, že stát by si vyhradil také jistý
vliv nebo výhradní právo na určité
procento zisku, což konečně při nynější
vysoké sazbě daňové samo sebou se
rozumí, pak v tom případě by se snad
dalo předejíti různým nepříjemným
zjevům, které dosud se stávají. Varuji
před tím, aby soukromý velký kapitál,
třeba že nejsem žádným podporovatelem
jeho, byl najednou vyloučen z podnikání,
aby na jeho místo postaveno bylo něco, co se dosud
neosvědčilo, co ještě nevíme,
jak bude pracovati a konečně v našich dosavadních
ústřednách pracovalo špatně,
draze, následkem neodbornosti velké části
úřednictva, pracovalo velmi zdlouhavě, neprakticky,
takže činnost našich ústředen,
třeba že nutná (zvláště
pro takové předměty, jichž u nás
jest ještě nedostatek, kde nejsme ještě
soběstačnými), byla dosud tak nevyhovující,
že sotva se můžeme odhodlati, abychom něco
podobného chtěli zaváděti pro podniky
většího dosahu, většího
významu. Několika slovy bych se zmínil ještě
o návrhu zákona o stíhání lichvy,
včera panem ministrem spravedlnosti námi sděleného.
My jistě všichni, kteří s republikou
dobře, upřímně smýšlíme,
bez ohledu na svou příslušnost k politické
straně, si musíme přáti, aby každé
předražováni, každé vysávání
lidu, každé neoprávněné obohacování
jednotlivců bylo znemožněno a co nejpřísněji
trestáno. Nicméně nemůžeme však
se obejíti bez jistých obav, bez jistých
upozornění, že není vyloučeno,
že tento zákon, když se nebude pamatovati na
veškeré okolnosti, může způsobiti
mnoho zla a sice může způsobiti opak toho,
co se od něho očekává.