Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Tyto centrály a tyto rekvizice nejvíce zla způsobily na Slovensku. Právě Slovensko jest nejvíce roztrpčeno, poněvadž se tam dělaly rekvizice bezohledně. V takovém bohatém kraji, jako jest Slovensko, se hladoví, tam nemají lidé čeho jísti. To jsou ty největší překážky a příčiny k nespokojenosti na Slovensku a zároveň nešikovná politika, neopatrnost a neohrabanost našich lidí na Slovensku.

U nás máme po žních, ale lidé i sem přijeli od Bratislavy hledat pomoci. Takový Slováček sháněl zde kolem Národního shromáždění a po chodbách, aby jim někdo pomohl, aby dostali nějaký soudek benzínu. Na druhé straně vidíme přece jen, že po městech jezdí dostatek automobilů, které mají benzínu dost. A jsou sedláci, kteří od šoférů za velké peníze benzín kupují, aby mohli výmlat provésti. Máme celou řadu dokladů zjištěných.

Dále máme obavy, aby nedopadlo zásobování tak, jako dopadlo v dobách minulých. Velká nehospodárnost se jevila. Mnoho brambor a zelí a mnoho ostatního zboží bylo zkaženo a zničeno, což mohli spotřebitelé dobře zužitkovati. Ukázky toho jsou již zde zase. Brněnská spedice má od května nebo dubna 14-16 vagónů máku. Tato spedice neví, co s tímto mákem má počíti, ustavičně se dotazuje, co se s tím má státi a výsledek toho dnes jest, pánové, že ten mák jest ztuchlý a že se z něho bude dělati nějaká kolomaz, kdežto ten mák pro naše chudé rodiny, naše dítky a naše ženy byl výtečnou pochutinou, které si nemohly popřáti. Pokud se týče bramborů, jsou ukázky také takové. Na Slovensku, poblíž Moravy, jest naskládáno skorých bramborů přes 20 vagónů. Tyto brambory leží na hromadách a pro nedostatek vozů a uhlí nemohou býti dále expedovány. Jak dlouho takové brambory vydrží, račte, pánové odborníci, sami uznati. Taktéž je to s obilninami. Na jižním Slovensku leží spousty obilí na plachtách a nemohou ho na místo dopraviti. Když přijdou náhle silné deště, obilí bude zničeno.

To jsou zjevy, jimž se má pozornost věnovati. Na druhé straně vidíme a slyšíme o neochotě k dodávání potravin. To nás musí naplňovati obavami, poněvadž, když 22. července se jednalo o upravení zvýšení cen obilí, zdálo se tehdy, že kvóta bude přidělena co nejdříve, ne-li ihned vyšší na každou hlavu, a výsledek toho byl za krátko, že jsme četli, že bude až od 21. září. A dneska se opět dovídáme, že není vyloučena možnost, jestli tento příděl bude moci býti uskutečněn od 21. září. Já, vážené Nár. shromáždění, Vás upozorňuji, abyste si skutečně nehráli s trpělivostí lidu, poněvadž náš lid důvěřuje, že bude upřímně a spravedlivě oň postaráno; ale bude-li zklamán, pak jistě že všichni rozvážní činitelé, budou míti co s lidem činiti, aby ho udrželi v mezích a pořádku.

Poukázal jsem, že i naše spravedlnost do jisté míry je na hliněných nohách. A s velkou radostí jsem přijal prohlášení p. ministra spravedlnosti, že bezohledně proti přehmatům, přečinům a zločinům bude postupováno. Jenom bychom si také přáli, aby to bylo úplně objektivní a spravedlivé všude. Máme třeba lidové soudy cenové a tyto soudy nejsou zrovna všude zárukou spravedlnosti, poněvadž na mnohých místech jsou úplně stranicky sestaveny a nebylo při nich přihlíženo k rozvrstvení našemu, když již dnes se všechno měří podle politických stran.

Uvádím na doklad Vyškov, kde se rozdělili páni sice podle stavů, jak to zákon předpisuje, ale nebyl přece jenom náležitý zřetel vzat, aby tam byly všechny strany zastoupeny, jak toho potřeba vyžaduje. Pak ten lid do jisté míry bude mít k takovým soudům opět nedůvěru.

Páni ministři ovšem celkem mluvili velmi pěkně. (Posl. Šrámek: Ministři mluví vždycky pěkně!) ono se to jinak nedá prováděti, ono se to zde hezky poví, a to je tak nejmoudřejší.

Ale bylo by také záhodno, aby ta jejich slova byla ve skutek uvedena.

Já, pokud se týká té spravedlnosti, musím poukázati na to, že my se cítíme býti velice poškozováni zde a že se u nás, v naší republice jedná s námi tak, jako bychom byli zde cizinci nebo živel nějaký škodlivý. Zde se s námi jedná tak, jako se s českým národem jednalo ve vídeňském parlamentě. Bylo to násilí, které se na parlamentu vídeňském a Rakousku vůbec nejvíce vymstilo.

A tu poukazuji v prvé řadě na teror, který se páše na našem dělnictvu. Co jest to, velectění? Je to právní stát, je to pořádek, kdy dělník, poctivý, dobrý vlastenec a republikán, nesmí se náležitě živiti, kdy jest vykazován z práce proto, že jest příslušníkem organisace snad již 20 roků jiné, jak si mnozí přeji? Takový pořádek nesmíme a nemůžeme trpěti!

Člověk má právo žíti podle choutek svých: snad podle názoru některých pánů, to jest právo přirozené. Ale má jen potud právo žíti podle choutek svých, pokud tím neruší přirozené právo jiných lidí: to jest právo společenské. A pravo společenské jest vyšší než právo přirozené. Právo přirozené jest právo zvířete, nevystačí se s pudy. (Pos. dr. Bouček: Oho!) Ano, pane doktore! Právo společenské jest právo člověka, ono může vtěliti se jen v bytost nadanou rozumem a srdcem. Ale jest člověk a není člověkem, ba snad jest takových pololidí ještě mnoho, mnohem více než lidí celých. Takoví pololidé nemají tolik rozumu, aby jim nutnost práva společenského jasně stála v duši, a nemají k tomu také sdostatek srdce, nebo citu, nebo lásky, zkrátka řečeno, společenského pudu, který působí, že bolí také bolest cizí a že blaží také štěstí upravené pro bližního. Takoví lidé jsou vlastně pololidé, vždy náchylní žíti podle práva přirozeného, a jsou tudíž rušivým živlem společenským. Je-li prvním prvkem našeho státního zřízení společná práce, rozdělená na jednotlivce podle jich sil a schopností, jest prvkem druhým společná obrana vůči tyranům. Obrana ta vymezila práva a uložila povinnosti všem občanům, ani vladaře nevyjímaje, ona udělala zákony, jež jsou se svými pokutami a tresty vlastně násilím, směrujícím proti násilníkům. Násilí v zákony vložené jest nutné zlo, jež trvati bude a trvati musí, pokud vůbec bude násilníků ve světě.

Pokud se týká nás katolíků, velectění, připomínám, co za dobu prázdnin jsme opět byli nadrážděni! Řeklo se nám, že katolíci budou míti tolik práva, kolik si ho dobudou. Via facti jest to správné, poněvadž se dnes na poměry tak díváte, ale via iuris, kde jest rovnoprávnost a kde jest právo sebeurčení? Proč máme práva dobývat? Jenom mocí se dobývá a právo jest a nebo není! Tu kterýsi ferina nedávno řekl, že svět velmi ochotně sáhl po Wilsonově čtrnácteru, aby se vyhnul desateru!

Kdybychom o tom měli ze široka mluviti, pak bychom via facti museli říci, že moc ustavila Nár. shromáždění a vládu, ale převrat bylo třeba říditi v samostatnost a to byla práce národní, všenárodní, ne práce protináboženská, proti většině národa. Špatné svědomí vyžíračů potřebovalo strašáků a těch naděláno z klerikálů.

Zahájen kulturní boj, v němž si máme dobývati svých práv. To je život ve státě? Kde máme očekávati plodnou práci? To není žádný řád právní, to jest řád pokoutní menagerie, kde dravcům dostane se tolik, kolik který urve. In concreto by u nás vypadal ten stát a to právo asi takto: Zaberou se beze vší náhrady církevní statky, budovy, fondy, nadace, zruší se patronátní povinnost a teď, katolíci, jste volní, bojujte o svá práva. Vydržujte si kostely, bohoslužby a, co vůbec chcete, a školy také, pánové (Hlas: My vám je nebudeme vydržovati!), ale ty nebudou míti práva veřejnosti. Kdyby v právním státě měla platiti zásada o dobývání práv, pak správně jednaly vlády rakouské vůči nám Čechům ve Vídni, pánové. Napřed válka, pravil jeden židáček, a pak kulturní boj! "Zuerst das Geschäft, dann das Vergnügen!"

Jsme si vědomi, že jsme dobrými Čechy a při tom chceme býti katolíky a republikány. To nám docela nic nevadí, velectění pánové, a jistě budeme poctivějšími republikány, než ti, kteří toho mají plná ústa. My jsme sloužili věrně dřívějšímu pořádku státnímu, a budeme také sloužiti věrně naši republice. To se ještě dokáže, pánové, až přijdou těžké dny na naši republiku, kdo zde bude a kdo se zde také udrží! Ale to vám prohlašuji, že nechceme býti pode jhem ani kapitalismu ani pod terorem sociálního demokratismu. (Výborně! Potlesk).

Místopředseda Konečný: Ke slovu přichází další řečník p. kolega Udržal.

Posl. Udržal: Slavné Národní shromáždění!

Dosavadní debata vynesla na povrch opravdu velmi málo světlých momentů a další průběh debaty nebude v té příčině snad o mnoho příznivější. Pan ministr veřejných prací nám slíbil, že 30. září odstraní zlořád aprovisačního uhlí. Pan ministr našel sám pravý výraz pro aprovisační uhlí. Aprovisační uhlí jest podstatnou příčinou uhelné kalamity. (Výborně!) Z celkových výkladů p. ministra veřejných prací dlužno mít za to, že jestli nám nějaké vyšší mocnosti nepomohou v zimě, že se dostaví již asi po dva roky očekávaná uhelná katastrofa tuto zimu skutečně. Loni jsme se uhelné katastrofě vyhnuli jen tím, že nám posloužila příroda. Loni jsme vlastně neměli žádné zimy, zima byla tak mírná, že to šlo - zejména na našem venkově - namnoze i bez otopu. Kdyby byla loni bývala přísná zima, bylo by došlo ke katastrofě, k mrznutí lidí. Letos jest se v té příčině bát nejhoršího, neboť sám pan ministr konstatoval, že výroba jen nepatrně stoupla a já se bojím, že vůbec nestoupla a že následkem toho rozčilení, které máme na Těšínsku u hlavního pramene naší uhelné těžby, můžeme spíše mluviti o klesnutí uhelné výroby. Bylo by dobře, kdyby zodpovědní činitelé nepřikrašlovali a nezatajovali nic, nýbrž otevřeně řekli, jak se věci mají. Já jsem si hleděl sám zaopatřiti bezpečné informace a z těch jsem nepřišel k poznání, že by těžba uhelná byla vůbec stoupla.

Pan ministr obchodu ve svých vývodech mezi jiným řekl, že dosud máme možnost za výhodné ceny jisté druhy zboží prodávati v cizině. To jest světlý moment celé politicko hospodářské naší situace a třeba ho také náležitě využíti. My bychom s prospěchem mohli odbývati některé předměty. Venku hledá se sklo, porcelán, cukr. Sklo a porcelán bez uhlí těžko se dělá, závody si stýskají, že nedostávají uhlí, musely výrobu zastaviti, a přece sklo a porcelán, to jest naše zlato! Amerika se ptá po našem sklu a porcelánu a byla by ochotna s námi výměnou pustiti se do každého obchodu, ale nedostatek uhlí, tedy nedostatek práce, liknavost v uhelné těžbě jest to, co nám hrozí přímo hospodářskou katastrofou. A naše cukrovary? Vážené Národní shromáždění, naše cukrovary východočeské nemají naprosto žádného uhlí, žádného nedostaly. Loni to vedlo již k místním kalamitám, ne-li ke katastrofám. Zůstane-li to tak dále, nevím, nebude-li to katastrofa všeobecná. Pan ministr nám pověděl, že nám schází asi 10.000 uhláků, t. j. asi jedna pětina potřebných vozů pro uhlí vůbec. Bojím se, že vzhledem na krátkou dobu, která nás od kampaně řepové dělí, nebude vůbec možno naše cukrovary zásobiti uhlím, i kdyby snad v poslední chvíli uhlí bylo.

Stesky se všech stran - řečníci všech stran - nám dělají také perspektivy velmi nepříznivé. Kde sluší hledati toho všeho příčiny? Zdá se, že tady jsme na nějaké falešné platformě, že nemáme žádné skutečné základny, na kterou bychom se postavili, zdá se, že je třeba, abychom se přeorientovali hospodářsky. Politicky jsme se snad už přeorientovali. Ač nevím, zdá se mi, že nám to valně nejde, že pořád se cítíme vázáni těmi povinnostmi jako kdysi, když jsme stáli v boji se státem nám nepřátelským. Ale já chci věřit, že jsme již přece něco učinili, ale hospodářsky jsme se nově neorientovali, při nejmenším jistě nepřeorientovali, a pokud se to nestane, nebudeme na cestě, která jedině může vésti k nápravě.

V čem musí především spočívati hospodářské přeorientování? My si sami musíme jednou uvědomit, že nevyjdeme s počtářskými pojmy předválečnými a že musíme počítati úplně jinak, my si musíme uvědomiti, že světová válka způsobila především hospodářskou revoluci a ta že měla za následek v celém světě zvýšení nákladů výrobních, zvýšení ceny práce všude. Já bych řekl jen tak odhadně, že cena práce se následkem světové války, následkem revoluce na poli práce zvýšila 4-5 násobně, na některých místech více, na jiných méně. Já bych řekl také, že světová válka způsobila jisté regulování, jisté nivelování v cenách práce. Podívejte se do Ameriky. V Americe stoupla také značně cena práce, snad jednonásobně, u nás čtyřnásobně, pětinásobně, namnoze ještě více. Ale myslím, že nechybím, když řeknu, že na celém světě cena práce stoupla snad čtyřnásobně.

Tedy dlužno postaviti se na tuto základnu. Pak budou ty perspektivy, které nám může dělati vláda a které my můžeme dělati pro budoucnost, úplně jiné. My musíme se přeorientovati, my musíme si uvědomiti, že to, co bylo před válkou, se nikdy již nevrátí, a musíme se orientovati dopředu bez nejmenšího ohledu na to, co bylo, poněvadž to se nevrátí. Stoupnutí ceny práce jest definitivní, je tedy snad možno, že vláda může zasáhnouti někde proti nějakým výstřelkům lichvy, - o tom budu ještě mluviti ať lichvě práce, nebo jakékoliv lichvě jiné, ale vláda nemůže dělati nic proti drahotě všeobecné, poněvadž ta prostě tady jest; ta byla dána světovou revolucí hospodářskou, a nikdo na ni nic nezmění, také ne pan ministr spravedlnosti zákony ještě drakoničtějšími. - Já vítám ty zákony, s kterými chce přijíti pan ministr spravedlnosti, a lituji, že s nimi nepřišel dřív, ale způsob mluvy byl přece trochu zvláštní. Bylo to snad nahodilé. Pan ministr mluvil o zákonech proti drahotě. To jest jistě nesprávné. Pan ministr musil mluviti, kdyby si byl uvědomil, oč jde, o zákonech proti lichvě - že ano? - proti lichvě, proti výstřelkům drahoty. Proti drahotě nemůže žádné zákony vydávati. To nezávisí od pana ministra. Ta drahota zde bude, poněvadž je práce zdražena na celém světě. To zdražení práce zůstane celkem neodvolatelné. Na tom nemohou vlády nic změniti.

Tedy my se musíme hospodářsky naprosto přeorientovati. My jsme slyšeli včera s podivením, že pan ministr spravedlnosti ve své řeči několikráte to podtrhl, že teď jest třeba, již aby s tím zákonem přišel, poněvadž jest právě po žních. Pánové, s tohoto stanoviska se nesmí tak veliké věci řešiti. To není a nemůže býti namířeno jen proti výrobkům zemědělským.

Nám, velevážení pánové, jest známo, že u jiných předmětů je zdražování povahy daleko vyšší. Jsem pro to, aby byl tvrdě trestán každý zemědělec, který nerespektuje zákonů. Má-li stát býti poslouženo, musí býti trestán každý, kdo nerespektuje zákonu. (Výborně! Potlesk. - Posl. Časný: Nebylo to řečeno pro všecky!) Platí to pro všechny, když si přejete, řeknu věc zřetelněji. Máme také na př. oděvny. V oděvnách čtete za výkladní skříní: košile 25 K, dobrá, to jest velká výhoda - když však nyní se ptáte, mnoho-li procent takových košil přijde do obchodu, dojdete k výsledku, že ani ne 1% spotřeby. A poněvadž vedle té výkladní skříně jsou výkladní skříně druhé a tam čtete: košile 65 K po případě více, tedy těch 65 korunových košil máte 99% a těch 25 korunových jen 1%.

U nás máte rekvizičního obilí při nejmenším 90%. (Souhlas.- Posl. Bechyně: Dodavatelům se to prodá!) Pane kolego, račte mi to jinak vypočítat, co by se prodalo přes maximální ceny, všechno to vaši kolegové mají v ruce a pochybuji, že by byli liknaví. (Posl. Časný: Výrobu nemají, tu mají rolníci!) Výrobu má přece příroda a celá řada jiných činitelů. Lichvu jest tudíž dlužno potírati nejen, když se klidí obilí, nejen po žních, nýbrž po celý rok (Výborně!), kdekoliv se lichva objeví. (Výborně!)

Tímto způsobem se dostaneme na pravou cestu a budeme se starati opravdu o interesy republiky bez ohledu na strany a stavy. (Posl. Časný: Tak jest to správné!)

Já nerad činím výtky, ale jsem přece povinen věc vésti na pravou míru. Pan ministr správně politoval gážisty. Mně jest jich také líto a já jdu ještě dále než pan ministr. Já pravím: povinností pana ministra jest, aby se orientoval do předu v tom směru, jak jsem naznačil a učinil všecka náležitá opatření, aby gážisté měli potřebnou kupní sílu, kterou musí míti, aby jim zkrátka byly odměny za jejich práce drahotním poměrům přiměřeně upraveny. Proti tomu nemůže nikdo nic míti, neboť to jest zase v zájmu celé československé republiky. Hospodářsky se budeme musit tedy přeorientovati a nejdříve se bude musit přeorientovati vláda. Co vidíme dnes? Kdo prodává, tak čeká, až snad následkem válečných poměrů cena, která jest již velmi vysoká, bude ještě příznivější. Kdo kupuje, zase čeká, že přece jenom ceny musí klesnouti. To jest důkaz, že nejsme orientováni, to je důkaz lability poměrů, poněvadž nikdo si netroufá naznačiti určitou směrnici, která by mohla sloužit k orientování.

Myslím, že taková orientace jest pro všechny stavy stejně důležitá. Není, slavné Národní shromáždění, tento stav cenový stavem přechodným. Případná opatření vládní nemají a nebudou míti ani v budoucnosti valného vlivu na celkové niveau cenové. Zasahování vlády, jak jsem řekl, může potříti drahotní lichvu, může býti jistým regulativem při některých cenách, při výstřelcích, ale na celkový stav vlivu nemá a míti nebude. (Posl. Časný: Poněvadž nemáme poctivých občanů v republice!) Kdybychom těch poctivých občanů měli, odpusťte, proti celkovému světovému stavu nic bychom na věci nezměnili, i v Americe a v celém světě je práce rovněž zdražena. Jest pravda, co jsem řekl, že světová válka způsobila spíše vyrovnání rozdílů cenových, jest to u nás sice nezvyklé tvrzení, ale odpovídá skutečnosti. V Americe i jinde, kde dříve byla práce daleko více placena, nestouply ceny jako u nás, ale celkem nastalo jisté nivelování ceny práce vůbec, tak že máme dnes na tomto poli menší diference nežli před světovou válkou.

Jistě bude třeba, abychom se jednou postavili hodně radikálně proti všem, kteří nepracují proti všem profesním povalečům, ať se objevují ve způsobu a podobě jakékoli. (Výborně!) Nejsem sice nepřítelem dělníků, ale jsem především přítelem republiky. (Výborně!) Já se bojím o republiku, já se bojím o její demokratická zařízení, a ta se zachrání jen tehdy do budoucna, když budou chráněna tuhými, tvrdými řády. (Výborně!) Právě svoboda, opravdu demokratická svoboda má zapotřebí ochrany a to nejtvrdší, nejpřísnější ochrany. Kdo nechce pracovat, nemá u nás co dělat. V tom musíme býti všichni za jedno, zde mezi námi nesmí býti rozdílu. Kdo nemůže pracovat, o toho se musí postarati republika, postarati od "a" až do "z", bohužel, my máme dnes stav takový, že celé masy nechtějí pracovat. (Výborně!) Je to choroba. (Ano, chyťte ty keťasy!) Ano musíme je chytiti, kde je můžeme chytiti, ale nesmíme dělati při tom ani jedné výjimky. Chcete-li chytiti jednoho keťasa, nesmí vám uniknouti jiný. Keťas, to je trubec, který do včelího úlu nic nezanáší, ale z něho žije, žije na útraty jiných, kteří pracují, až se prohýbají. (Výborně!)