Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Místopředseda poslanec Udržal: Prosím, aby nebyl řečník vyrušován.

Min. financí dr. Horáček (pokračuje) Nechci tvrditi, že by cesta ona byla nesprávná, naopak jsem přesvědčen, ze vésti může k cíli, ovšem s jednou překážkou, která pohříchu byla podceňována, jest mně zápasiti a tou překážkou jest čas a dostatek sil, které by byly s to, aby ohromnou práci se soupisovou akcí spojenou zdolaly. Byl jsem nucen lhůty soupisové ku přání zúčastněných kruhů stále a stále prodlužovati. Tím oddaluje se konečný odhad celkového národního jmění, jenž měl býti základem dávky majetkové, a i vyměření této dávky samé do nedohledné časové vzdálenosti. Ale čím delší doba uplyne ode dne 1. března t. r., kterýžto den byl vzat za rozhodující pro ocenění majetku až do dne skutečného vyměření dávky, tím větší nebezpečí, že nastalé změny a poměry celou akcí zkříží a podstatně znesnadní. Bude tedy třeba opatření, aby tomuto nebezpečí bylo čeleno a aby dávka majetková nebyla do nedohledna oddalována. Bude mou snahou, abych v tom směru v nejbližší době přišel s určitými návrhy. Nepotřebuji znova ujišťovati, že chystaná dávka z majetku má míti sazby vzestupné, ale nikoliv tak vysoké, aby ohrožovala součinnost kapitálu, nutnou k udržení a povznesení domácí produktivnosti, a že vedle ní bude ještě zvláštní dávka ze jmění, výhradně ve válce nabytého, se sazbami ostře stoupajícími. (Výborně! To jest správně!)

Také výměna starých bankovek za nové státovky nepokračuje pro technické obtíže tak rychle, jak bylo původně doufáno, a jak by si bylo přáti, aby konečně přítrž učiněna byla zlořádu padělání dosavadních primitivních kolků a podloudnictví v bankovkách 1 až 2 korunových. Tyto budou ještě tento měsíc vyměneny za nové. Nové stovky a pětitisícovky jsou již v oběhu, ostatní druhy státovek budou postupně následovati, takže koncem tohoto roku lze bezpečně očekávati, že poškozování našeho státu paděláním bankovkovými kolky konečně přestane. Škoda z toho vznikající nebyla jen hmotná, nýbrž i morální. Hluboký pokles hodnoty našich korun v cizině lze vedle nepřátelských tiskových agitací a zveličování nepříznivých politických zpráv o stavu naší republiky přičísti především nedůvěře v pravost našich papírových peněz, jichž kolky v cizině byly zcela po živnostensku vyráběny. Ačkoliv pokles naši měny jest velmi nemilý a zdražuje nutný dovoz surovin i potravin, nemám v úmyslu nijakým umělým způsobem kurs našich korun zvyšovati, pokládaje oběti na to vynaložené za marné a neužitečné. (Výborně!) Jsem přesvědčen, že uklidněním politických poměrů a ozdravěním hospodářského života hodnota našich peněz sama sebou by se ustálila a povznesla, i kdyby nebylo podniknuto dalších opatření, jimiž dosavadní inflaci bude účinně čeleno. Jest ovšem třeba také opatrnou politikou devizovou, jež však s druhé strany bráti musí zřetel i na životní potřeby obyvatelstva a domácí výrobu, účelně k tomu napomáhati.

Ale úkolem ministerstva financí jest nejen pečovati o uspořádanou měnu, nýbrž i opatřiti nutné prostředky pro potřeby státní a zjednati rovnováhu ve státním rozpočtu. Úkol tento jest za dnešních dob stejně nesnadný jako prvý. Nepotřebuji poukazovati k tomu, že rozpočet náš vykazuje veliký schodek, který původně nepředvídanými potřebami ještě se zvýší. Jest třeba na jedné straně co možná šetřiti, na druhé starati se o úhradu především příjmy řádnými a tu nemohu, než stejně jako můj předchůdce na celé Národní shromáždění důtklivou vznésti výzvu, aby mně v obou těchto směrech pomáhalo co nejúčinněji. Daně jsou dojista nepříjemné a jich zvyšování neb zavádění nových odiosní. Ale musíme si přece býti jednak vědomí, že když jsme daně ty platili starému Rakousku, že by bylo hanbou, odpírati jich svému vlastnímu státnímu hospodářství, jednak uznati, že daně ty ve skutečnosti dnes jsou daleko nižší, než byly před válkou v poměru k znehodnocení peněz. Proto doufám, že nesetkám se s odporem tohoto Národního shromáždění, budu-li ještě letos požadovati nové daně různého druhu, a prosím, aby zejména překonán byl zásadní předsudek proti všem daním spotřebním. Bez daní spotřebních se dnešní státní hospodářství naprosto neobejde. Jde jen o to, aby nebyla zatěžována spotřeba existenčně nutná. Ale zdanění tabáku (Posl. Sechter: Jen kdyby to byl opravdový tabák a ne listí! Veselost.) lihu, piva a různých přepychových potřeb přece i se sociálního stanoviska nelze považovati za nepřípustno.

Ovšem není naděje, že bychom řádnými příjmy letošní svůj schodek mohli uhraditi. A tu nezbývá, než sáhnouti k úvěru. Byl jsem nucen vypsati domácí výpůjčku a závisí jen nikoliv od obětavosti, - neboť o nijakou oběť tu nejde - nýbrž prostě od zralosti a soudnosti obyvatelstva, setká-li se tato výpůjčka se žádoucím výsledkem. Pokládal jsem přímo za nedůstojné, dělati této subskripci nějakou křiklavou reklamu, neboť pokládám za povinnost každého, kdo může, aby subskripce té se zúčastnil. A může jich velmi mnoho. Neboť vedle skutečné bídy a nedostatku jest dnes mezi obyvatelstvem nesmírně mnoho peněz. V peněžních ústavech nahromaděny jsou stamilióny na nepatrný úrok a stamilióny jsou po hříchu docela neužitečně a nemoudře uschovávány. Se světa ty miliardy vydaných papírových peněz přece nezmizely. Odpírati státu to, čeho k životu svému potřebuje, když není příčiny k nejmenší nedůvěře v jeho budoucí existenci, jest nejen pošetilé, ale i nevlastenecké. Třeba bychom z valutních důvodů odkázáni byli i na hledání úvěru v cizině, mějme přece k sobě tu hrdost, abychom úvěrní potřeby státu hradili, pokud možno, silami vlastními. Platili jsme vždy za bohatou zemi, štědře nadanou přírodou i dovedným a pilným lidem, hleďme si tuto pověst zachovati. Dnes žijeme ovšem v neutěšené době, ale já jsem a zůstanu v tom směru optimistou. (Výborně!) Byli jsme a budeme zase bohati, budeme i šťastni a spokojeni - budeme-li tomu chtíti. Jen na nás samých to záleží. (Výborně!)

A tu prosím za prominutí, že se svého odborného pole k závěru končím politicky. Vážené Národní shromáždění! Jsme rozštěpeni v různé politické strany. Zastávejme své zásady, kritisujme a potírejme se - ale vždy tak, abychom při tom nepoškodili celku. Při svých stranických zápasech pamatujme vždy, že jest něco vyššího, než strana, než dočasná vláda. Tím vyšším že jest národ, representovaný naším samostatným státem a mějme na paměti, že osud tohoto státu v této kritické době leží v rukou našich a že zaň zodpovědni jsme svým potomkům. (Bouřlivý potlesk.)

Místopředseda Udržal: Jako další řečník přichází k slovu kol. Petrovický. Prosím, aby, se ujal slova.

Posl. Petrovický: Vážené Národní shromáždění!

Dlouhé trvání světové války rozvrátilo hospodářství celého světa. Nastal nedostatek potravin, surovin, uhlí, petroleje, benzínu a všech potřeb denní spotřeby. Tento nedostatek byl také jednou z hlavních příčin, že zmíněné předměty hrozně podražily, ježto velké poptávce nestačila malá nabídka, podražily cenami veřejnými a podražily i cenami pokoutní. Poslední ceny zplodily lichvu, pod kterou úpíme dnes ještě v naší republice tak, že její zdolání zdá se zcela nemožným, a přece jeví se nutným, nemá-li život náš všech dospěti ke hranici naprosté nesnesitelnosti. Tak všecky městské vrstvy, jak dělník, živnostník, obchodník, úředník, průmyslník očekávaly, že nastane po letošní velmi pěkné úrodě všech plodin značné snížení cen potravin. Jestliže, vážené shromáždění, letos po 1 ha na zkoušku provedený výmlat dává 15-22 q obili, oproti průměru 4 q rakouskou vládou stanovenému loňského roku, tu přece bylo možno a také bylo spravedlivě žádáno, jak jsem řekl, aby nastalo značné snížení cen za potraviny. Ku konci minulého měsíce konala se v Praze schůze - jak vám asi bude známo také z denních listů - českých občanských velkostatkářů, na které byl přijat návrh, aby nebyl přijímán 20 K příplatek za každý, do 1. března budoucího roku odvedený cent pšenice nebo žita. Tedy tímto činem, vážené Národní shromáždění, je prokázáno, že při dobré vůli a opravdové lásce k městskému lidu a republice jest letos možno ceny za zemské plodiny tak snížiti, že by to musilo míti vliv potřebný na ceny za jiné předměty denní spotřeby.

Řekl jsem, že obilí je velké množství, avšak dodnes jeho dodávky nedosahují vládou, vlastně obilním ústavem žádané výše, jež byla stanovena na 250 vagónů žita a pšenice denně. Schází se prý pouze 160 vagónů. Následek je ten, že mele se zase ječmen, jehož dodávka doplňuje diferenci mezi stanovenou výší a ve skutečnosti odvedeným, dříve zmíněným množstvím žita a pšenice. A přece se vší určitostí státní tajemník ministerstva zásobování krátce přede žněmi prohlašoval v soukromém rozhovoru i na veřejné schůzi, že nebude již mouky ječné. Ječmen měl býti po 35% srážce pro krmení zpracován na pivo, sladovou kávu a slad vývozní. Ano, tak šel daleko ve svém prohlášení zmíněný vysoký úředník, že byla docela slíbena volnost výroby piva, která by musila míti výsledek zrušení kartelu pivovarského, jehož další udržení oba ministři obchodu prohlásili za nemožné, a oba slíbili iniciativu k jeho odstranění. Holá skutečnost však ukazuje něco jiného. Ječmen se mele a pivovarům se vystrkuje po troškách ječmen ze Slovenska. S vývozem ječmene nebude podle toho asi nic, a bylo by lépe skutečně, kdyby byly plně zaměstnány veškeré zdejší pivovary a zejména také pivovary vývozní, neboť jest opravdu po pivě velká poptávka ve Francii, Belgii, Itálii, za které by byla stejně získána buď cizí valuta anebo suroviny a nám zde dodnes nedosažitelné zboží, zaměstnán průmysl pivovarský plně a stejně průmysl sladařský, obživení do tisíců dělníci v těchto dvou odvětvích průmyslu pracující a pomoženo ke znovuzachycení se 60.000 hostinským a dvojnásobnému počtu v hostincích zaměstnaného personálu. Mimo to zůstalé odpadky při výrobě piva by zkrmeny byly, jakož i provozní materiál ušetřen pro dopravu jiného zboží do ciziny.

Vážené Národní shromáždění! Druhá a to nemenší pohroma hospodářství republiky vězí v nedostatku a velké drahotě uhlí. Tento opravdu dnes černý démant jest důležitým a rozhodujícím činitelem v budoucnosti naší republiky po stránce hospodářské, hlavně však o tom, bude-li a kdy bude náš stát skutečně státem vývozním, státem na světovém trhu hledaným a také skutečně tam obchodně prosperujícím. A o to dnes nám silně běží, to může jedině přinésti nám dosažitelný blahobyt v naší republice. K tomu ovšem jest třeba dostatečného množství dobrého uhlí za ceny ovšem přiměřené. Dnes ho však nemáme a co máme, jest velmi drahé. Nedostatek a jeho drahota omezuje každou výrobu, každé podnikání ve všech oborech, na př. ve strojnictví, pilařství, výrobě plynu, elektřiny, v živnostech drobných, jako kovářství, pekařství, v dopravě po drahách atd. atd. A přece víme velmi dobře, že jsme před válkou uhlí vyváželi. Na území republiky r. 1913 bylo

Jestliže se dnes dle včerejšího prohlášení pana ministra veřejných prací Hampla těží pouze 70 procent těžby předválečné, tedy celkem asi 26,208.383 tun, z čehož na rozkaz ententy nuceně vyvážíme měsíčně 500.000 tun uhlí, což činí ročně 6 milionů tun, tu vidíme, že pro vlastní potřebu se nám nedostávají 3,236.316 tun uhlí. Tu také ale vidíme, že otázka těšínská jest opravdu smrtelně vážná, víme také, že zásoby uhelné mimo pánev těšínskou vystačí naší republice jen kolem 30 roků, s Těšínskem však vystačilo by toto uhlí aspoň kolem 120 roků. Ohrožen tímto nedostatkem uhlí je nejen průmysl, nýbrž také drobné živnosti. Kováři schází uhlí, nemá dnes opravdu, čím by roztopil výheň, uhlí nemá ani zámečník, ani pekař, který se chystá a těší na zvětšení své dříve sporé práce. Nedostatek uhlí ohrožuje také a ohrozil, jak račte znáti, uzavírací hodinu obchodů i živnosti hostinské. Než dojde k nějakému jednání, jak má býti vůbec upravena uzavírací hodina pro obchod a živnosti hostinské, jest třeba, aby ministerstvo vnitra dříve se otázalo zdejší správy plynáren a elektráren a přesvědčilo se, že spotřeba uhli pro osvětlování i otop těchto místností ve Velké Praze je nepatrná oproti celkové potřebě uhlí, avšak ztráta je v těchto živnostech a najmě v hostincích, kavárnách a zábav, - podnicích ohromující proto, že povětšině hlavní obchod v nich tvoří se večer a ne v hodinách denních. Nechci ani věřit, že by dnes nedostatek uhlí byl příčinou zkrácení policejní hodiny, kterou máme v Praze do 11 hodin, nechci ani věřit, že by měli odnésti snad trest všichni hostinští v Praze za to, že "vysocí pánové" hráli hazardní hry v několika kavárnách.

A také uzavření těchto velkých kaváren nepostihlo jen majetníky a nájemce těchto živností, nýbrž, jak vám známo, na prvním místě těžce postihlo četný personál těchto živností, který opravdu z nezaměstnanosti demonstroval a dovolával se otevření těchto místností.

Vážené shromáždění! Mluvil jsem s jedním Vídeňákem, který prohlásil, že by nikdy Vídeň nedovolila za jakýchkoliv okolnosti, aby jim byl zavřen jejich Radniční sklep, poněvadž by spíše snad, nežli by zakázali provozovati živnost, odvolali nájemce toho sklepa, nežli by uzavřeli takovou representační místnost, jakou my máme v našem Obecním domě u Prašné brány. (Posl. Sechtr: To ale není k drahotě!) Musím na to poukázati z toho důvodu, poněvadž dnes touto uzavírací policejní hodinou a tímto nedodáváním ječmene pivovarskému průmyslu jsou rovněž poškozeni hostinští. Dnes, pánové, je hostinský stav brán příliš do zvyku, příliš haněn a tupen a po většině neprávem, neodůvodněně. Nechť také vláda uváží, že Praha dnes je již opravdu velkoměstem a že potřebuje jiná zařízení ve vedení těchto živností, než venkovská města nebo dříve, než byla ještě sídelním městem naší republiky.

Dále máme velký nedostatek petroleje, který za války byl opravdu těžko k dostání a nyní po válce rovněž. Expozé pana ministra Hampla kryje se, bohužel, s holou skutečností. Avšak, jak prohlásil, doufá v nápravu. Jeho distribuce, pokud zde bude, musí však býti skutečně nestranná. Kdo svítí plynem, kdo svítí elektřinou, nesmí ho obdržeti, nesmí býti s ním směnně obchodováno, jako s ním obchodováno bylo. Nedostatek uhlí, petroleje a benzínu ohrožuje, jak jsem řekl, hospodářský vývoj naší republiky. Po většině střední živnostníci používají při výrobě pohonu benzínovým motorem. Letos byli na tom velmi bídně, ano hůře než loni. Má-li živnostník některý kus suroviny, zase postrádá buď uhlí nebo benzínu anebo postrádá obojího. Jeho postavení opravdu je kritické a nenadsazuji, že postavení živnostnictva jest nejhorší v celé republice. Nemá surovin a, co má, je strašně drahé a cenově zase jemu nedostupné, nedosažitelné. Tak na př. železo, dříví, látky, nástroje a jiné utensilie až dvacetkráte podražily oproti cenám předválečným, mzdy a služné rapidně stouply, tak že jeho celková režie opravdu ohromuje a udržuje ceny, po jichž odbourání dnes se volá. Avšak volání toto není se všeobecného stanoviska na místě do té doby, dokud nenastane značné odbourání cen v prvotní výrobě. Očekává také živnostnictvo, že budou zrušeny u nás četné komise, četné syndikáty a kartely, nástupkyně to neblahých a krutě řádících vídeňských ústředen. Jak tyto, tak i ony, co mají, přidělují do dnes třídně, přidělují do dnes stranicky, shromažďují, vykupují a rekvírují všude a od každého, avšak naproti tomu nevracejí každému, nevracejí všem potřebným. A potřebným, vážené Národní shromáždění, dnes jest každý, ať dělník, ať živnostník, ať úředník, obchodník anebo průmyslník. Dnes, vážené Národní shromáždění, by nemusela již mnohá komise existovati, mnohé nařízení by mohlo padnouti ve prospěch uvolnění živnostenského podnikání. Jest s podivením, že někde ještě dnes ústředny mají své obhájce. Toto obhajování má však často, jak jsem se přesvědčil, příchuť osobních i stranických zájmů. Tím snad nechci říci, že by v nynějších komisích některý předseda měl snad usazeno celé příbuzenstvo, jako to bylo v jisté pověstné vídeňské ústředně, kde jistý židovský velkoobchodník měl 30 svých příbuzných, ale přece zde hrají roli často zájmy osobní, zájmy třídní, které obhajují zachování našich různých ústředen, komisí a syndikátů. Zrušte všechny ústředny mimo těch několik, jež jsou nezbytny dodnes, pracujte k tomu, aby opětně v hospodářském našem životě našla své místo volná soutěž, učiňte opatření, aby suroviny, pokud zde jsou, přišly opravdu do rukou legitimních výrobců a do rukou legitimních obchodníků, od nichž sice daně a všecky dřívější i nové dávky se vyžadují, ale dodnes nedávají se jim do rukou aspoň přiměřené prostředky a možnosti k výdělku na tyto poplatky. Pro živnostnictvo neučinilo toto Národní shromáždění do dnes docela nic. Poválečný úvěr živnostenský, prosím, přece není nic více, nežli nepatrnou půjčkou, jež zdaleka nestačí a stačiti nebude k tomu účelu, pro který byl zřízen. Pro všecky vrstvy již bylo mnohé a pěkné s výsledkem vykonáno v tomto Národním shromáždění. A proto říkám všude živnostnictvu, že má zejména dnes dobrý příklad, jak se má chrániti, jak se má brániti, jak má vystupovati a jakým způsobem vymáhati často zdůvodněnější požadavky, nežli zde byly některé projednávány, říkám bez ohledu napravo i nalevo živnostnictvu, aby svých požadavků po stránce živnostensko-právní, kulturní a hospodářské dožadovalo se celou svou organizační silou, říkám jemu velmi hlasitě, by zbavilo se konečně dřívějšího nezdravého ohledu na své konsumentstvo, aby si je vychovalo a postavilo se k němu ne, jako dříve se stavělo, jako ponížený a zotročený služebník, nýbrž jako rovnocenný, svobodný občan republiky, který ochotně, ne však servilně poslouží rád každému bez ohledu jeho třídní příslušnosti.

Bohužel, že v republice jde všecko dodnes jednostranně, jde všecko třídně, často také i násilně, že vláda nemá buďto dosti síly, anebo nechce zjednati spravedlnost, která by vlila konečně spokojenost a klid do celého dnes tak bez tak již uštvaného našeho národa. Řekne někdo, tedy poraďte, co dělati? Ceny dolů všude a ve všem, počínaje u prvotní výroby, zrušiti aspoň ty nepotřebné s každého hlediska ústředny, zrušiti ty syndikáty, zrušiti kartely, vyslati do ciziny do našich konzulátů zdatné, obchodně vzdělané a osobně poctivé naše lidi - a ne snad, jak bylo svého času kolegou Slavíčkem zde řečeno, pouze české židy - naše lidi, kteří by opravdu studovali tamější obchodní poměry a potřeby pro náš vývoz a nakupovali pro náš dovoz vždy výhodně a rozumně. To bude potom, vážené Národní shromáždění, pomoc a vzpruha našemu celému živnostenskému i obchodnímu hospodářství, jež potom vzpruží chuť k životnímu zápasu celého národa, zajistí jemu spokojenost a opravdu dosažitelné blaho v naší republice. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda posl. Udržal: Jako další řečník je zaznamenán pan ministr Houdek. Prosím, aby se ujal slova.