Pánové, byl jsem členem
v jedné obecní aprovizaci, zabrali polskému
židovi mýdlo, které musel pak po 2 K prodávati.
Pan rada, který rozhodoval o aprovizaci, učinil
návrh, aby 1 kg mýdla se prodával za 3 K,
tedy hned 50% přirážky. Obecní aprovizace
dělají to samotné. Např. v Karlíně
ku přejímací ceně žitné
mouky 100 K za 1 q, okresní aprovizace přirazila
hned 5 K a obec jí dávala pekařům
za 114 K, čili s přirážkou dalších
9 K.
Pánové! To jest všeobecná
morálka, že to, co se vydělalo na vagónu
nebo q, se chce vydělati nyní na 1 kg. Není
to snad jen u obchodu, nýbrž všude, v ústřednách,
my jsme zkrátka prolezli touto morálkou. Řekněte
však, jestli nějakými demagogickými
hesly nebo rozeštváváním zjednáme
nápravu? Já doufám, že nikoli.
Pánové, pokud se týká
ústředen, tu chci uvésti: Ústředny
mají jednu vadu, a to následující.
Dáte např. takové ústředně
právo, aby ona vykoupila máslo a sádlo. Ona
to vykoupí, ale ono to klesá tak, že vykoupí
třeba 20 kg másla denně, tedy tolik, kolik
personál sám spotřeboval, a sice, že
se prodávalo podloudným obchodem tisíce a
sta kilogramů a vagónů za vysoké ceny,
a o to se ústředna nestará. Ona žádá
monopol prodeje, nechce však převzíti záruku,
že nepůjde nic do podloudného prodeje. To samé
jest u Zemědělské komise pro zpeněžení
dobytka, která má úřední monopol
na výkup, ale nezamezuje, aby se neděl podloudně.
V přítomné době, kdy snížili
jsme kontingent na 11.000 nebo 15.000 kusů, tedy to vypadá
tak, že Zemědělská společnost
bude méně vykupovati za ceny stanovené, ale
pomalu podloudný obchod vykoupí větší
počet kusů dobytka za cenu 16-18 K za 1 kg masa.
Vidíme, že tato ústředna by měla
míti nejen monopol, nýbrž i povinnost, aby
zamezila podloudný obchod. Totéž týká
se Státního obilního ústavu, ačkoliv
tam to není v takovém rozsahu, ale rovněž
jest zde, že komisionář jen vykupuje, ale ni
žádným způsobem se nestará o
to, aby mu obilí neutíkalo cestou volného
obchodu za ceny 200, 300, po případě 600
K.
Vážení pánové!
Zde jde hlavně o to, a přihlásil jsem se
ke slovu proto, abych poukázal na některé
zjevy, - mějte, prosím, trpělivost - já
vám na některé ty zjevy poukáži
a budu nucen snad svůj výklad prodloužiti,
je to zajímavé a vy zajisté konečně
rádi vyslechnete, jakým způsobem se ta naše
nařízení provádějí,
kdo je provádí a za jak obtížných
okolností se tak děje. V tom směru je možno
vítati návrh zákona o potírání
lichvy i cenových soudů lidových, jen zdali
bude poskytnuto tolik možnosti, aby svůj úkol
mohly vykonati. Jednu věc nutno konstatovati: "Všeobecný
pokles morálky". Morálka neexistuje, ať
v nižších, středních nebo majetnějších
vrstvách. Důsledek toho, velevážení
pánové, jest, že setkáváme se
se zjevy, které jsou přímo příšerné.
My stojíme v těžké situaci. Máme
dávati od 21. září t. r. dávku
12 kg mouky měsíčně. Jak situace vypadá,
nemáme tolik zásob a jedině můžeme
upokojiti masy tím, když splníme slib, který
byl dán vládou.
Já chci právě
říci - a nemíním tím útočiti
- následující: Mám před sebou
odpověď pana ministra pro zásobování
lidu na interpelací. Pan ministr pro zásobování
lidu odpovídá na interpelaci podanou, proč
byl zbaven "Svaz pěstitelů zemáků"
generálního komisionářství
pro výkup bramborů. Pan ministr uvádí
výslovně ve své odpovědi, že
Svaz pěstitelů zemáků, jehož
předsedou je člen N. S. p. kol. Chroustovský,
kupoval od sedláků metrák bramborů
za 28 K a prodával je za 38 K (Slyšte!), takže
vydělal na nich 9500 korun. Dále kupoval brambory
za 24 K a prodával je daleko dráže, takže
vyzískal na nich 4000 K. Dotčený Svaz je
vyšetřován pro podvod:
1. poněvadž kupoval brambory
pod rouškou dodávek pro obilní ústav,
tomuto však dodány nebyly,
2. že zisk z těchto obchodů
nebyl veřejně v knihách náležitě
vyúčtován a
3. že předražoval
ceny až o 50 procent nákupní ceny,
4. že pan Chroustovský
jako předseda, resp. Svaz vybízel producenty, by
za žádných okolností bramborů
neodváděli atd., že se tedy stavěl proti
státním zařízením, směřujícím
ku prospěchu občanstva a veškerenstva. Případ
pana Chroustovského je pouze jedním z celé
řady případů, o nichž budu ještě
mluviti - uvádím to pouze jako typický příklad,
aby Nár. shromáždění seznalo,
kdo byli ti, kteří v tisku a na schůzích
na venkovské obyvatelstvo působili, by neodvádělo
státu, kteří kupovali laciněji, ale
prodávali dráže atd. Pánové,
tento zjev je možný proto, že není zde,
abych tak řekl, té ucelené linie, my propadáme
demagogickým heslům a nesnažíme se,
abychom tomu, na čem jsme se usnesli, zjednali průchod.
Byla zde zmíněna otázka
zdražení cukru. Jak daleko to mělo se státi
skutkem, nevím, ale jest faktem, že se navrhovalo
zvýšení na 3,48 K proti 2,92 až 3,04 K.
Stačil jediný článek, který
jsem napsal v "Právu Lidu", aby páni v
cukerní komisí dali hlavy dohromady a propočítali
věc znovu a stanovili cenu cukru na 3 koruny. Při
2,600.000 metrických centů obnáší
průměrné zvýšení 40 korun
na 1 q, dělá 100 milionů; tedy 100 milionů
korun bylo zachráněno obyvatelstvu. Kdyby cukerní
komise byla bývala ponechána bez kontroly, byla
by plán na zvýšení ceny na 3,48 K provedla.
(Posl. Johanis: To jest vidět, jak nesvědomitě
kalkulují!) Jiný případ: Firma
Malíšek měla dostat vařit 150.000 hl.
piva a sice pro horníky na Moravsko-Ostravsku. Poněvadž
kartel pivovarský záviděl té firmě
zisk, tedy vypočetl této firmě, že vydělá
šest a půl milionu korun na oněch 150.000 hl.
piva. Tohle to jsou zjevy, k nimž třeba, abychom zaujali
stanovisko, ne stanovisko vzájemného se potírání
a házení demagogických hesel.
Já chci jen uvésti,
jak se kontrolují nařízení, která
dává republika a na kterých se usnášíme.
Máme kontrolu dvojí a sice jednu u ministerstva
zásobování, tzv. účetní
odbornou kontrolu, záležející asi ze
20-30 zřízenců a vedle toho úřad
pro potírání lichvy, který byl tuším
zreorganizován po nepokojích únorových
přibráním většího počtu
sil. Je tam zaměstnáno asi 60 lidí. Účetní
odborná kontrola, ale vztahuje se jen na mlýny a
na hospodaření obilím a mlýnskými
výrobky. Dotyčná odborná revise vykoupila
již po výkupních komisionářích,
bramborů a obilí 305 vagónů. Vedle
toho zabavila 119 vagónů obilí a mouky, to
propadlo ve prospěch státu a cena toho obnášela
594.000 K. Vedle toho na peněžních rozdílech,
na diferenci v cenách, dále na ziscích, jež
patří státu, u mlýnů, komisionářů,
aprovizací, atd., vyinkasovala tato revisní kancelář
3 miliony. O ty by bývat stát přišel.
Ale zajímavé jsou další číslice.
Na př. tato revisní kancelář (Hlas:
Kolik stála ta revisní kancelář?)
stála 350 tisíc korun a 3,000.000 K zachránila!
Pouze u znojemské nákupní ústředny
zeleninové bude odňat ve prospěch státu
neoprávněný zisk 1,400.000 K. Prostějovskému
družstvu hospodářskému na Moravě...
(Výkřiky.) Ujišťuji pány
z Moravy, že v Čechách se vyúčtovalo
dodatečně 109 tisíc a na Moravě "jest
lepší pořádek", tam se vyúčtovalo
přes dva miliony, poněvadž tam byl při
zásobování obilím a moukou loňského
roku pořádek takový, že bude třeba
tam poněkud většího koštěte.
Obecní aprovizaci v Prostějově bylo zabaveno
52 vagónů obilí, městské aprovizaci
v Holešově 10, Ortovi v Košticích 14 vagónů,
atd.
Já chci tímto dokumentovati,
že jest možno, když tato revise bude rozšířena,
když na tu revisi nebude nákladu litováno,
když také se poskytne těm revisním orgánům
veškerá potřebná finanční
pomoc, že pak také poměry budou jinak dopadati.
Jestliže 30 lidi mohlo zachrániti republice skoro
4 miliony (nechytili ani desetinu těch případů),
ony samy revisní orgány říkají,
že Netušil jest holé neviňátko
(Veselost), že tu jest jiných věcí,
které by bylo potřeba zjistiti, ale čas a
síly k tomu nestačí. (Posl. Sechter: Kdybyste
šli na kůže a látky, chytili byste miliardy!)
To samotné se týká úřadu
pro potírání lichvy. Já jen uvedu
několik případů: Večer byl
zatčen lichvář a ráno v 8 hodin se
dostavil do vězení právní zástupce,
kterého lichvář neznal, je to známý
pán, který hájí keťasy, ale jak
se to dověděl, to bylo i tomu lichváři
podivno, když v 10 hodin byl zatčen a nikdo o tom
nevěděl. (Hlas: Organisace keťasů!)
To jest dobrá organisace, která se postará,
aby lichváři nijakým způsobem nebylo
ublíženo.
To samotné je v celé
řadě případů a závadou
je, že lichevní oddělení nemá
žádné exekutivní moci. Zabaví
se zboží, odevzdá se příslušnému
okresnímu hejtmanství a pan okresní hejtman
ho keťasovi vrátí a ten je prodává
dále. Tak poměry vypadají. (Hlas: Mnoho-li
to bylo u pepře a kmínu?) Docela se stal ten
případ, že keťas ve vyšetřovací
vazbě v den bezmasý dostal vepřovou pečeni.
(Veselost.) To jsou, velevážení pánové,
fakta, která dokazují, že jest zde korupce
u orgánů, která je přímo příšerná,
a není spolehnutí na nikoho, ani toho, který
jest určen k tomu, aby stíhal, poněvadž
sám dopouští se takových věcí.
V lichevním úřadě jest úředník,
který jest sám statkář, on se sám
zásobuje, ale tomu nevadí, aby svůj příděl
v Praze si nevyzvedával. To jest důkaz toho, že
ten člověk nemá smyslu pro morálku,
aby nedělal věc, kterou jest povinen sám
stíhati. (Hlas: Víte, jak se říká
těm úředníkům v lichevním
úřadě? Lichváři!)
Tady mám případ
od úředníka v ministerstvu veřejných
prací, který sděluje: "Velevážený
pane! V příloze zasílám Vám
seznam přídělů na červen. Balíček
s pleteným zbožím v pořádku došel,
žena děkuje a má z něj radost."
(Veselost.) Pánové, tak to vypadá!
Anebo najdete u keťasa v dokumentech
vizitku detektiva pražské policejní stráže,
která má keťasy stíhati. Členové
tohoto úřadu pro lichvu jdou na revisi s kufříky.
Jest přirozeno, velevážení pánové,
za jakým účelem tam ten kufřík
nesou. Z tohoto chci říci, že by bylo možno
docíliti zachovávání aspoň
těch nařízení a ustanovení,
kdyby zde se strany úřadů a těch orgánů,
které mají kontrolu vykonávati, postupováno
bylo bezohledně a se vší přísností.
(Výkřik: Dřív se musejí
vyčistiti!)
Ano. Chci jen říci,
že dle zprávy, kterou podal úřad pro
potírání lichvy od 1. listopadu do 1. srpna,
bylo zabaveno přes 8 milionů zboží,
přes 1 milion nečítaných kusů,
bylo zabaveno 98 tisíc párů bot, 174 tisíce
metrů látek, 127 vagónů střižního
zboží, zlata a zlatých peněz v ceně
1 milionu korun. To udělalo 60 lidí. To jsou dělníci.
Ti lidé jsou placeni 3-400 K měsíčně
(Slyšte!), ti lidé přijdou k lichváři
a lichvář jim tam nabízí odměnu
1000 až 10.000 K. Na Slovensku se za tyto případy
nabízí více, tam se nabízí
10-15, také i 25.000 K. Tedy v tom směru, velevážení
pánové, jest zde potřebí kardinálního
řezu. Vám pánové, je to snad poněkud
k smíchu, snad tu věc neberete vážně.
Když ji nebudete bráti vážně, budou
ji bráti vážně dělníci.
Ti si vezmou tu věc a nebudou pak dělati rozdílu
mezi tím, kdo skutečně jest ten škůdce
a kdo není. Říkám, pánové,
že jest potřeba, aby zde byl orgán, který
by byl úplně neodvislý, orgán, který
by bezohledně přestupky i zločiny ..... (Posl.
Hatlák: Byly zde, ať se organisují ty staré
komise!): Jsou zde a mnohdy snad i zbytečně.
Ať je to třeba nový orgán, myslím,
že pro potírání lichvy a řádění
lichvářů žádný obnos nám
nesmí býti velký, když se nám
to na jiné straně vyplatí. Jest potřeba,
a právě také návrh, který jsem
předložil, aby zřízen byl státní
kontrolní úřad zásobovací,
má ustanovení, aby byl podřízen 12
člennému výboru se strany Národního
shromáždění, aby ti lidé měli
do jisté míry určitou ochranu, aby do jisté
míry mohli se také o určitou moc opírati.
Jest toho třeba, poněvadž to není potírání
lichvy jen u obchodníků, jest potřebí
také potírání toho stavu, jaký
se zahnízdil v různých ministerstvech (Výborně!),
jest toho velmi potřeba, poněvadž dříve
snad úředník vzat sto korun za nějakou
věc, kterou vyřídil, ale dnes se vám
úředník korumpuje za kilogram másla,
dnes se korumpuje za 10 kg mouky atd. V tom směru chci
poukázati, že by bylo správné, - a celá
řada pánů okr. hejtmanů o to žádá,
a zejména zásobovací úředníci
- aby byli přeloženi. Za starého rakouského
systému okresní hejtman se zavázal kde komu,
zavázal se obchodníkům, zavázal se
rolníkům, zavázal se četníkům,
zavázal se každému v okrese. Nyní jest
bezmocný, nyní má nařizovati určité
věci, ale není s to, protože sám v té
korupci vězí nad hlavu. Podobně je tomu s
lichvou s prací.
To souvisí s těmi všeobecnými
poměry. Dneska, když jdete a dáte si zasadit
sklíčko u hodinek, dáte za to 15 až
20 K; dnes dáte si odnést v nádraží
nějakou věc, dáte za to 30 K; dáte
si zasklít tabulku u okna, stojí to 15 -20 K. To
právě vyplývá z toho, co jsem uvedl
na počátku: není zde žádné
morálky, není zde žádného smyslu
pro společný život, pro veřejný
zájem. Důsledky toho, velectění pánové,
se objevují. Pánové, jak jsem uvedl, všechno
je zkorumpováno od dělníka až do nejvyššího
úředníka. (Hlas: "Jak to napravit?").
Nechati demagogie a všichni poctivě pracovat! Když
každý člen Nár. shromáždění
bude konati svou povinnost, aby také přispěl
k povznesení té veřejné morálky
a zjednání respektu autoritě státní,
pak tím vykonáme, velevážení
pánové, velmi mnoho. Ale jestli, pánové,
se snažíme všichni, abychom podkopávali
tu veřejnou autoritu, abychom podlamovali respekt před
státní autoritou, pak přirozeně dochází
k těmto zjevům, že nikdo se nestydí
již dnes, může se dopustiti toho nejhoršího
vůči státu, vůči svým
spoluobčanům, a jest mu to lhostejno. Pakli člen
Nár. shromáždění jest renitentní,
podkopává autoritu státu a státní
organisace, vysmívá se různým nařízením;
přirozeně, co můžete čekati od
masy nevědomé, která vidí, že
ti představitelé nemají sami smyslu pro to,
a že také nejsou v tom směru důslední?
Domnívám se, že
mnoho by se dalo docíliti, pokud se týká
cen, kdybychom si vzali všichni jediný úkol
a sice potírati korupci, ať se objeví v jakékoli
formě. (Výborně! Potlesk).
Místopředseda Udržal:
K slovu se přihlásil pan ministr financí
dr. Horáček. Prosím, aby se ujal slova.
Ministr financí dr. Horáček:
Velevážené Národní shromáždění!
Budiž mi dovoleno k dotazu ke
mně učiněnému dáti stručnou
odpověď. Neboť mám za to, že v nynější
těžké době lid raději chce viděti
jak od vlády, tak i od Národního shromáždění
činy, než slyšeti sebekrásnější
řeči. (Výborně!)
Otázka valutní jest
ve všech zemích účastných na
světové válce a tudíž také
u nás otázkou největší důležitosti.
V ceně peněz projevuje se cena všeho ostatního
zboží i lidské práce ve výši
mzdy, proto pokleslá hodnota peněz jeví dalekosáhlé
účinky na všechny vztahy hospodářské
i majetkové. Jest tudíž povinností vlády
a zejména i ministerstva financí, do jehož
oboru otázka tato bezprostředně zasahá,
věnovati jí nejbedlivejší pozornost
a snažiti se vším úsilím o to,
aby porušená měna byla v dohledné době
napravena. Náprava státi se může různým
způsobem. Radikálním i povlovným.
Když jsem nastoupil před dvěma měsíci
svůj úřad, neměl jsem v tom směru
již volné ruky. Můj vážený
předchůdce rozhodl se pro určitou cestu,
zahájenou známou akcí kolkovací a
soupisovou. Cesta ta spočívala v obmezení
obíhajících bankovek, jednak zadržením
určité jich části, jednak k stažením
další jich částí pomocí
chystané dávky z majetku. Dávka z majetku
má míti tedy účel v prvé řadě
valutní, ona má byti s nápravou naší
měny v nerozlučné souvislosti.
Mně nezbylo, než na této
cestě zásadně pokračovati. Jen jisté
úchylky jsem učinil v zájmu vrstev sociálně
slabých, kteréž úchylky však na
principu samém ničeho nemění. (Posl.
Hatlák: A ty vrstvy také z toho málo mají,
pane ministře!) Ty vrstvy z toho mají tolik,
že kdo tam měl 1.000 až 2.000 K dostal je zpět
a ty vrstvy jsou za to mně vděčny. (Výborně!
Potlesk.) Vy snad nejste mne vděčen, ale mnozí
jsou mi vděčni. (Výkřiky.) Tak
jsem to neměl snad udělat, pánové?
(Poslanec Hatlák: Roztrušují se zprávy,
že se jim to nevrací, těm lidem!) Vrací
se jim to a já na tom trvám.