Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Včera jsem četl resoluci, která byla přijata před včerejším táboru lidu, v níž se žádá, aby ve věcech bytových byla odstraněna možnost odvolání. My vlastně podle nynějšího nařízení odvolání ve vlastním slova smyslu nemáme, nýbrž pouze dozorčí stížnost k nadřízenému úřadu nad bytovým úřadem a ovšem stížnost ke správnímu soudu. Jest naprosto nemožno, aby přípustnost těchto stížností byla vyloučena, právě proto, že každý bytový úřad, který pracuje pod bytovou tísní tak velikou, nevyhne se přehmatům, čím větší pak tíseň a čím menší bude počet bytů, se kterými se může počítati. Tím větší jest nebezpečí, že přehmaty budou četnější. Páni členové Národního shromáždění sami podali mně řadu stížností proti přehmatům společného bytového úřadu. Kdyby byla vyloučena i dozorčí stížnost - já si to nedovedu právnicky dobře představiti, jak by mohla býti vyloučena - a kdyby byly vyloučeny stížnosti k správnímu soudu, pak by ovšem mohlo to vésti k tomu, že bychom se dočkali naprosté zvůle v jednání jednotlivých bytových úřadů, anebo obecních úřadů, a to v právním státě přece jen nemůžeme zavésti; takže i na nebezpečí, že stížností řízení se poněkud zdrží, musíme přípustnost stížností podržeti, chceme-li právní bázi jakž takž zachovati - ani bych nechtěl slíbiti, že opravdu ve všech případech právní báze bude zachovávána. (Hlas: Ale urychliti! Hluk. Předseda zvoní.)

Velectění pánové! Kladlo-li ministerstvo sociální péče původně hlavní váhu na tyto abnormální prostředky, na zabírání bytů a omezení stěhovacího práva, mohu konstatovati, že nastala doba, kdy můžeme spoléhati již více na normální způsob opatřování bytů, na stavby. Zákon ze dne 23. května 1919 č. 281 sb. zák. umožnil podporu stavebního ruchu, zmocniv ministerstvo sociální péče, aby podporovalo stavby domů s malými byty letos zahájen veřejnými korporacemi anebo stavebními družstvy obecně prospěšnými, poskytuje státní záruky za výpůjčky a peněžní příspěvky k úhradě úroků a úmorů. K tomu cíli byla zařazena do letošního rozpočtu částka 5 milionů K. Jsem rád, že mohu pánům říci, že tato částka nestačí, že musím předložiti žádost za povolení dalších 5 milionů.

Výsledek této akce dosavadní ke dni 10. září jest tento: Státní podpora (hluk, předseda zvoní) byla přislíben úhrnem na domy se 4067 byty o nákladu 157,085.000 K, tedy to jest závazek, který stát již převzal na základě tohoto fondu. Dále máme v běhu řízení, jednak ve stadiu schválení plánů a rozpočtů u ministerstva veřejných prací, jednak ve stadiu schválení podmínek, za kterých záruk má býti podpora poskytnuta, další stavby v úhrnném nákladu dalších 150 milionů korun. Ve Velké Praze samotné jest ve stavbě nájemních domů 45, rodinných 84 s 1617 byty o nákladu 47,635.000 K. Tedy tyto domy jsou již ve stavbě, jeden z nich - ovšem to jest malý - byl již otevřen, některé velké činžovní domy budou do listopadového termínu hotovy, tak že budou moci býti v listopadu obývány. To jest ovšem všechno málo proti potřebě - ve Velké Praze. I za normálních dob bylo potřebí průměrně 3000 bytů - nám chybí průměr 4 let, t. j. asi 10-12 tisíc bytů a my máme pouze 1617 bytů ve stavbě; tedy bude muset býti této podpory stavebního ruchu značně více použito, aby bylo vyhověno potřebě. (Hlas: Ale jest to alespoň začátek!)

Jak jsem řekl, tato podpora jest poskytována obcím, okresům a stavebním družstvům veřejně prospěšným. Vznikla myšlenka, která byla fedrována v poslední době jednotlivými staviteli a společenstvy stavitelů, aby této podpory se dostávalo také jednotlivcům, kteří by chtěli také dnes stavěti. Přiznávám se, že k této akci nemám příliš mnoho chuti, aby na státní náklad se dostávalo domů do rukou soukromých. Ale přece jen tíseň hnala mne k tomu, že jsem začal o této možnosti uvažovati a nařídil jsem jednání s pány. Ovšem, že jsem musel vyžadovati, aby stavitelé, když by chtěli na náklad státní stavěti, převzali oproti státu také závazky, které musí převzíti podle zákona obec, okres a družstva. To znamená ovšem značné omezení individuálního práva vlastnického, to se rozumí samo sebou a značnou ingerenci státu, jak na disposici s domem, tak na disposici s jednotlivými byty. Stavitelé prohlašovali, že na tento závazek přistoupiti nemohou. Na druhé straně nemohu já převzíti zodpovědnost, abych doporučil Národnímu shromáždění, aby za jiných podmínek, než se poskytuje těm veřejným korporacím a všeobecně prospěšným korporacím, poskytována byla státní podpora soukromníkům. Ovšem jsem ochoten poskytnouti jinou úlevu, o které stavitelé prohlašují, že by hodně působila. Chci totiž byty v domech, které by byly vystavěny soukromníky na vlastní náklad, v domech, které teprve teď budou stavěny, vyloučiti z rekvizičního práva. Tedy, kdo by si dnes vystavěl dům na vlastní náklad a odpomáhá takto státu, zejména ve velkých městech v té strašné bytové tísni, by byl odměněn tím, že by se mu stát zavázal, že na jeho byty nesáhne, že si bude moci těmi byty libovolně disponovati. Je samozřejmo, že v těch bytech se neusadí dělník, nýbrž bude se tam moci usaditi bohatý člověk.

Jsem připraven na to, že mi bude učiněna výtka, že já, sociální demokrat, podporuji tímto způsobem boháče a luxusní bydlení boháčů. Ale když si to člověk trochu rozváží, musí mi každý dáti za pravdu, poněvadž, když bych boháčům tímto způsobem neposkytl možnosti, aby si za velké peníze nový byt v novém domě opatřili, prostě ho nebudou stavěti, a zůstanou mi v tom malém bytě, který bych mohl zabrati jinak rekvizicí, a ve kterém mohu míti vliv na nájemné a kterého potřebuji pro menšího člověka. Když se tato akce podaří, bude to znamenati, že z bytů existujících vystěhují se lidé bohatší, zaberou luxusnější byty, a ovšem následkem toho uvolní se určitý počet bytů pro třídu obyvatelstva, která si nemůže luxusního bytu popřáti, a konečně luxusního bytu za dnešních poměrů není ani zapotřebí.

Pánové, ještě bych chtěl upozorniti, že rozvíření celé akce subvenční v plném rozsahu nebyla malá práce. Vydali jsme zákon o podpoře stavebního ruchu, a mysleli jsme, že za týden budeme zahrnuti žádostmi o subvence, ale uplynulo 14 dní, 3 neděle až měsíc a vůbec nikdo se nehlásil o státní podporu. My sami museli jsme prosíti obce, naše bytové oddělení, které jest ve styku s družstvy bytovými z dřívější doby, muselo se samo obrátiti na družstva, o kterých vědělo, že mají pozemky, že si jich nepotřebují opatřovati, aby laskavě přijala tuto podporu od státu, aby přijala peníze od státu, a aby se dala do činnosti a práce. (Posl. Tučný: Ten § 5. jste neměli vypouštěti, bylo by bývalo více zájmu!) Do nového nařízení jej dáme.

Změna volebního řádu do obecních zastupitelstev ovšem je již citelná i na tomto poli. Od doby, kdy se ustavila nová obecní zastupitelstva, je celá řada obcí, které vyžadují informace, které vyžadují podpory. Ovšem musím zase upozorniti, že způsob, jakým se u nás vůbec úřaduje, je náramně těžký a zdržuje strašně věci. My máme zákon, my jsme vydali poučení ve všem tisku, jakým způsobem se mají věci dělati, ale není jedné žádostí o podporu, při které by nepřišla aspoň jedna deputace do ministerstva, která by nevyžadovala zvláštního vysvětlování, které nestačí zákon, které nestačí prováděcí nařízení, které nestačí poučení v tisku, která musí slyšeti přímo od referenta, jakým způsobem se mají věci dělat, a která musí dokonce vždy mluvit s ministrem, aby slyšela přímo od něho, že subvence bude udělena, jen když vypracují plány a rozpočty.

Nevěříte, jak se těžko za těchto okolností pracuje, takže, když jsme nevydali ještě více než 157 milionů, není vina na nás - my bychom byli vydali třeba 300 milionů - nýbrž vina jest na pomalém chodu, do kterého se teprve celý náš veřejný život znenáhla dostává po čtyřleté letargii válečné.

Dalším opatřením, o kterém soudím, že bude působiti ke zmírnění bytové tísně, jest zákon o domovinách, který v nejbližších dnech bude Národnímu shromáždění předložen. Podle této osnovy má každý přednosta domácnosti, který jest příslušníkem Československé republiky, nabýti práva na příděl 1.000 m2 půdy na zřízení domku se zahrádkou, při čemž stát se zaručí za 70% kupní ceny její. Novému majiteli bude uložen závazek nezcizitelností a nezadlužitelnosti a povinnost, že musí postaviti domek v určité lhůtě. Toto opatření, myslím, že nejen ulehčí v bytové tísni, nýbrž také usnadní jistý přesun naší hospodářské struktury, bez kterého přesunu, myslím, že bychom se v blízké budoucnosti neobešli.

Pánové! Já se nebojím ničeho tolik, jako papírových zákonů. Naše dosavadní opatření nezůstala na papíře a doufám, že se nestanou papírovými zákony ani opatření, která připravujeme. Ale veřejnost musí nám spolupomáhati, veřejnost se musí zákonů chápati a musí na základě jich pracovati a zejména používati práv, kterými v nich jest opatřována.

V části dotazu, která je na mne řízena, je také zmínka o zvyšování nájemného. Já jsem již jednou o tom, pánové, v Nár. shromáždění mluvil. Nemohu více udělati, než co jsem udělal. Není ničeho jiného naprosto potřebí, než co jsem učinil. Máme nařízení o ochraně nájemníků, které platí do konce t. r. a které bude nutno prodloužiti pravděpodobně ještě pro příští rok a ve kterém každý nájemník, pokud jde o výši nájemného do 2000 K, jest opravdu chráněn před zvyšováním nájemného a před výpovědí.

Pánové, jest naprosto nemožno, aby ministerstvo, jak jsem již zde jednou řekl, za každého občana, do každé domácnosti, do každého bytu postavilo strážníka, aby bděl nad tím, že nájemné nebude zvyšováno; nad tím musí si bdíti každý nájemce sám, zrovna tak jako nikdo nemůže požadovati, aby byl zvláštním opatřením chráněn, že nepřijde mu lupič do bytu, nýbrž jest chráněn všeobecnými zákony a všeobecnými bezpečnostními opatřeními. Zrovna tak musí se již každý naučiti tomu, že i v otázce nájemného je chráněn ustanovením zákonným a že nad zachováváním tohoto nařízení musí bdíti sám. Ministerstvo sociální péče může sice zakročiti v ojedinělých případech, kde se mluvívá o spiknutí majitelů domů a kde zvyšování nájemného se vyskytlo hromadné určitým procentem, jak se stalo svého času v jednom pražském předměstí. Tam může ministerstvo sociální péče hromadně zakročit, ale když jednotliví majitelé domů jednotlivému nájemci zvýší nájemné, do toho již nemůže a není zapotřebí,. aby zasahovalo, poněvadž ten člověk jest chráněn nařízením a prostě nepotřebuje zvýšené nájemné platiti. Tady jest zapotřebí, aby si naše veřejnost zvykla na trochu více samostatnosti, než až dosud se objevuje; jest zapotřebí, aby naše veřejnost také opravdu si všímala toho, co jest obsahem zákona, předpisů a nařízení, aby snažila se ve svůj prospěch práv, která jsou v zákonech a nařízeních obsažena, využitkovati a potom také z valné části přispěje k tomu, abychom se z té kalamity, ve které jsme a ve které jsou velká města v celém světě, v době pokud možno nejbližší dostali. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo prvnímu řečníku v řečnické listině zapsanému, p. kolegovi Ferdinandu Jiráskovi.

Poslanec Jirásek: Vážené Národní shromážděni!

Já opravdu se ujímám slova s pocity různými a řeknu vám otevřeně, že ve věci, o které mám pojednati, jest mi stydno, že neustále a neustále vracíme se k jednomu a témuž bodu, ale vracíme se stále jen slovy, ale nemáme tolik odvahy, aby za slovy přišly činy.

Chci říci, že my usnášíme se zde na určitých "opatřeních proti drahotě" pod dojmem událostí. Tak hned v prvých schůzích Národního shromáždění usnášeli jsme se na opatřeních vůči drahotě, totéž udělali jsme také pod dojmem událostí dne 23. května a nyní pod dojmem páteční demonstrace, pod dojmem politické demagogie máme usnášeti se na nových opatřeních. Co se stalo po těch velkých bouřích dne 23. května určitou stranou zde v Národním shromáždění tak vyzvedávanou? Soupis látek a textilního zboží, který se prováděl pod dojmem karabáče ulice, soupis ten měl býti prováděn, dokončen nebyl a dnes se podívejte, že za výkladními skříněmi jsou látky, které stojí 40 až 50 K, že jsou tam košile, které stojí 60 K, jako tehdy a snad ty košile před květnovými bouřemi stály 40 K a dnes stojí 60 K. Tak vypadáme a mně je stydno, poněvadž nemluvím jen k Vám, nýbrž k širokým vrstvám lidovým, které chtějí od nás čin. Je faktem, že Národní shromáždění ani vláda nevedou, nýbrž jsou vedeny. Pánové, my do zásobovacích otázek zanášíme demagogii. (Výborně!)

Tím jest možno, že zde sedí pán, který, když byl ministrem, výslovně prohlásil: "Nyní jest čas ku zvýšení cen obilí. Sedláci byli by hlupáci, aby nám zadarmo obilí dávali. Nyní jest čas, až dělnictvo se vzpamatuje, bude pozdě." Ten pán to prohlásil jako ministr (Slyšte!) k vyššímu úředníku obiln. ústavu. (K Dr. Rašínovi.) Vy Jste něco jiného mluvil jako ministr a nyní jako politický agitátor dopustíte se demagogie. (Posl. Dr. Rašín: "To jsou klepy.") Žádné klepy, to jste povídal. A co jste prohlásil mně, to jest také klep? Že idea o tom, že musí stát maso 7 K, musí pryč a že musí maso stát nejméně 11 až 12 K, až ho budeme dovážet z ciziny. (Posl. Dr. Rašín: To je pravda!) To jste řekl také. Kde je to vaše slovo ministerské a kde jest to slovo jako politického agitátora? Kdo to byl, kdo vyhladovoval český lid pod fixní ideou zvýšení valuty? My jsme nekupovali zboží, když stál frank 2 K 60 h, nekupovali jsme zboží, když stál dolar 16 K, ale budeme a musíme kupovat zboží, když stojí dolar 22-23 K a když libra šterlingů místo 78 K stojí 105 K 50 h. Tak věci jsou.

Nejsem demagogem v otázkách zásobovacích, já sepíši o cenách dle toho, aby to vlastním mým soudruhům bylo snad příjemno. Přečtěte si, p. Dr. Rašíne, můj článek o cenách obilí v nedělním "Právu Lidu", kde se neobávám říci, že do jisté míry za těmi cenami stojím, když vím, že okamžitá potřeba a zájem veřejnosti toho vyžadují. V tomto směru jest potřebí, abychom byli méně demagogy a osvojili si více rozumného nazírání a abychom v důsledku jeho šli za týmž cílem, aby naše práce měla výsledek a aby vydaná nařízení byla zachovávána. Uvedu zde pak celou řadu případů, jak se naše zákony, které zde vyhlašujeme, zachovávají, v čí rukou jejich zachovávání leží, a zmíním se také o tom, co zde uvedl p. ministr. Dr. Winter o úředníku, který zde mluvil o statutu úředníka, který za udělení povolení ku změně bytu žádá výhody, že totiž to jde ještě níže, že to úředníci dělají za různé malé výhody a že to nejsou úředníci z řad našich, sociálních demokratů, nýbrž že to mohou býti i úředníci z řad těch pánů (ukazuje na lavice ve středu), kteří se snad za tisíc korun, nýbrž za pytlík mouky nebo 1 kg másla nechají se korumpovati.

Řekněme si, velectění pánové, jedno: Boj proti drahotě a lichvě není jen bojem za snížení cen, které by se skutečně dodržovaly, nýbrž jest také bojem - a v tom směru ho musíme vésti - proti korupci, která rozežírá celý náš občanský život. V demagogii a v politickém stranictví bez ohledu na důsledky nevychováte charakter národa. Morálka veřejná jest naprosto podťata. Není morálky ani u dělníků ani u středních stavů ani u nejvyšších špiček naší společnosti. To jest úpadek všeobecný a, myslíme-li si, že tuto morálku pozdvihneme demagogií nebo nějakými silnými slovy, pak se nacházíme na falešné cestě.

Totéž týká se našeho tisku. Jest pravda, že 50% obtíží, které máme, závisí od toho, jak se k tomu chová tisk. Tisk zajisté, vážení pánové, dovede v důležitých věcech čistě odborných buďto prospěti anebo dovede poštvati a zjednati takovou situaci, že jakákoli společná práce jest naprosto vyloučena. Chápu, velectění pánové, že zde máme shromáždění stran, které všechny chtějí býti socialistické a z nichž žádná nechce přiznat, že má ráz kapitalistický. Kupř. strana lidová říká: já jsem strana socialistická, republikánská strana venkova říká: my jsme strana malého venkovského lidu a máme sociální pochopení, páni ze středu od sebe odmítají, že by byli stranou kapitalistickou, Slováci rovněž. (Posl. dr. Matoušek: Kdo není kapitalistou, nemusí býti ještě socialistou!) Ano, ale dáváte si ráz sociální, a když svého času kol. Bechyně prohlásil, že jste zde stranou buržoasní, bránil se proti tomu váš kolega Dyk. Nepovažujete se za stranu buržoasní, nýbrž za stranu sociálních reforem a z toho také vyplývá, že všechny tyto strany se předhánějí, a dnes celý ten váš boj, který zde vedete, není upřímný, poněvadž je to jen předhánění. Je to předhánění, aby snad ty socialistické strany... (Poslanec dr. Matoušek: Dotaz je váš, kvůli kterému mluvíme!) Ano, ale já mluvím, co se děje venku. To, co se děje venku, není takového rázu, aby to přispělo k uklidnění poměrů a ke klidnému vývoji.

Já se chci, pánové, také zmíniti o těch cenách. My musíme říci, že máme dvojí ceny. Máme ceny, které jsou stanoveny jednotlivými ústřednami; a, pánové, ruku na srdce! My můžeme říci, že ty ceny přemrštěné nejsou. Ať je to cena mouky, chleba, tuků atd. Ale my také víme, velevážení pánové, že tam, kde současně s nejvyššími cenami nejde státní obhospodařování, se ceny nedodržují. Pánové volají po zrušení ústředen. Máme případ s vepřovým masem. Řezníci se nám zavazovali, přísahali, že cena vepřového masa klesne; místo poklesu stoupla na 36 i více K. My jsme vyloučili ze státního obhospodařování hrách, který stát v dobách míru 36 h - a rázem na pražské plodí nové burse stoupla cena jeho ze 3.50 K, 4 K za 1 kg na 8, 9, i také na 10 K.

To je jen jeden případ, když se některá plodina vyloučí ze státního hospodaření. Dnes prý se usnesl výbor zásobovací, že uvolní obchod brambory. Když si to chtějí pánové vzíti na svědomí, dobrá! Ale pak spějete nezvratně k tomu konci, který tady neustále vyvoláváte, ke svépomoci konsumentů a zřízení toho, čeho se bojíte, dělnických rad. (Poslanec Hatlák: Kdy jste k tomu zvrácenému názoru přišli?) K jakému názoru? (Posl. Hatlák: Nezrušovat ústředny!) Nezrušovat? My vidíme, že není ještě ten okamžik! Já jsem to dovodil na dvou příkladech: na hrachu a vepřovém mase, že volný obchod nám nezaručil ukojení potřeby a poklesu cen. Volný obchod není proto, aby ukojil potřebu, nýbrž aby docílil zisku, a za tím účelem jest bezohledný. Jemu je lhostejno, jestliže vypukne stávka horníků v Mor. Ostravě, že celá republika jest v nebezpečí. Obchod je k tomu lhostejný, poněvadž obchod není zde proto, aby ukojil potřebu, nýbrž aby docílil nezměrného zisku. Taková je morálka obchodu. Morálka obchodu není, aby se přizpůsobil poměrům, aby vzal v kalkul celou situací, aby byl prospěšný celku, jemu je to lhostejno. Jemu jde jen o to, aby vydělával. (Posl. Petrovický: To je nelegitimní obchod!) Legitimní dělá totéž. Já vám řeknu malé porovnání. (Posl. Mlčoch: Ústředny dělají totéž! Vydělávají sta milionů!) Také. Uvedu jen jeden příklad: V dobách míru, když zástupce uherského mlýna prodal vagón mouky, která stála 40 K za 1 q, dostal provizi 11/2%. To bylo 60 K z 1 vagónu. Nyní přijde k vám člověk - ať je to obchodník reelní nebo nereelní - koupí 5 kg mouky po 3 K, dá za ni 15 K a počítá vám 1 kg za 15 K, čili jinými slovy na 5 kg vydělá 60 K, tedy tolik, jako zástupce uherského mlýna v dobách mírových, který měl při tom riziko, poněvadž vagón mouky dopravil z Pešti do Čech a měl také určité riziko z případného nezaplacení. Dnes to vydělá na 5 kg. Taková je morálka obchodu! Nicméně i obce podobně si počínají.