Zpravodaj posl. dr. Engliš:
Slavné Národní shromáždění!
Já bych chtěl jaksi
k opravení zprávy finančního výboru
akcentovat vzhledem k slovům, které pan ministr
právě pronesl, že nám záleží
právě na té zaměstnanosti vnitřní,
na práci a surovinách. Jestliže my části
toho úvěru chceme použíti k tomu, bychom
oděli dělnické vrstvy, opatřili je
prádlem, poněvadž právě mezi
nimi jest největší nedostatek a ti lidé
chodí takřka skoro nazí, není to třeba
činiti tím, abychom přímo importovali
prádlo, nýbrž stačí, abychom
importovali látky na prádlo. (Ministr dr. Horáček:
Kladenské dělnictvo žádalo přímo
dovoz prádla!) Vždyť konfekce, konfekcionářské
závody za několik dní mohou vyrobiti z dovezených
surovin prádlo! (Ministr dr. Horáček:
Já jsem byl od kladenských dělníků
požádán, abych jim ihned opatřil prádlo,
že nemají v čem chodit!) Já ten
dodatek pronáším na žádost ministerstva
obchodu, že je třeba, by látky a plátno,
a ne prádlo bylo dovezeno, poněvadž ve 4 nebo
několika málo dnech je možno zhotoviti prádlo,
kdežto kdyby se importovala bavlna, trvalo by to měsíce,
a tu není možno tak dlouho čekati. Máme
také přece zájem, abychom udrželi konfekcionářský
průmysl. Na základě této žádosti
ministerstva obchodu jsem si dovolil ten dodatek vysloviti.
Předseda
(zvoní): Přistoupíme k hlasování.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
Hlasovati budeme, poněvadž
zákon sám má pouze 3 paragrafy a nadpis a
žádných pozměňovacích
návrhů nebylo, v celku. Je snad proti tomuto způsobu
hlasování nějaká námitka? (Nebyla.)
Není.
Kdo souhlasí s §§
1. 2. a 3., jakož i s nadpisem zákona ve smyslu zprávy
výborové, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina.
Zákon je schválen
v prvém čtení.
Přeje si pan zpravodaj k druhému
čtení slova?
Zpravodaj posl. dr. Engliš:
Nikoli.
Předseda:
Kdo souhlasí s přijatým právě
zákonem v prvém čtení i ve druhém
čtení, prosím, aby povstal. (Děje
se.)
To je většina.
Zákon je schválen
také ve čtení druhém
a tím tento odstavec denního pořádku
jest vyřízen.
Přistoupíme ke druhému,
jímž jest
2. Zpráva právního
výboru o vládním návrhu zákona
(tisk č. 589), na odstranění nedůvodných
zákazů tiskopisů, vyslovených podle
§ 493. tr. ř., s osnovou zákona o objektivních
nálezech v řízení tiskovém
(tisk 1430.). Zpravodajem jest pan kol. dr. Klouda, uděluji
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr. Klouda:
Velectěné Národní shromáždění!
Předloha, kterou projednáváme,
znamená v tiskových poměrech našich
podstatný krok k lepšímu. Svoboda tisková
ve starém útvaru státním, ve kterém
jsme žili, byla jednou z těch svobod občanských,
kterou jsme měli sice státními základními
zákony zaručenu na papíře, jako tak
mnohé ve starém Rakousku, která však
v praksi byla oklešťována a opomíjena.
Jestliže to pociťovala veškerá pokroková
veřejnost starého Rakouska, pociťovali jsme
to my Čechové na vlastním těle co
nejtížeji, pociťovali jsme to za dob normálních,
nejvíce však za let poslední války,
jak dosvědčuje statistika, která přímo
odstrašující data o nesvobodě tiskové
v posledních letech ve starém Rakousku obsahuje.
Jestliže již v těch prvních chvílích
našeho převratu mohli jsme se z čeho těšiti,
tož bylo to to jisté uvolnění, které
jsme také v poměrech tiskových měli.
Již v těch prvních chvílích,
kdy sráženy byly ty císařské
orly a znaky starého Rakouska, mohli jsme si oddychnouti
volněji, když zároveň v zápětí
a současně s tím viděli jsme po ulicích
ty naše hochy, ty kameloty, kteří poprvé
směli pobíhati a po ulicích vyvolávati
čísla novin k volnému prodeji.
Značilo to tedy jisté
oddychnutí, uvolnění z těch tísnivých
poměrů, ve kterých jsme až do toho dne
žili. Jest pochopitelno, že tato živá snaha,
by poměry tiskové byly upraveny v duchu uvolněného
národa, projevila se již jak ve starém našem
Národním výboru, tak také hned v prvních
dnech našeho Národního shromáždění.
Jeden z prvních návrhů, který byl
podán, byl návrh kol. dra Meissnera, Prokše,
dra Franke a soudr., kterým ve chvalitebné snaze
vyzývána byla vláda, by veškeré
zákazy tiskopisů, vyslovené do dne 28. října
1918, se zrušily. Říkám: chvalitebná
snaha, proto, že úmysl byl dobrý, ale provedení
bylo těžší, poněvadž přece
jenom tenkráte nechtěli jsme svěřiti
vládě, by takové zrušení provedla
a nebylo by to ani podle ústavních poměrů
dobře možno. Také uvádím hned
druhý návrh, který byl záhy podán,
jest to návrh kol. dra Boučka a soudr. na vydání
nového zákona tiskového. Jestliže první
návrh, o kterém jsem mluvil: kol. dra Meíssnera,
Prokše, dra Franke a soudr. dovolával se zrušení
veškerých zákazů tiskopisů, které
byly vysloveny do dne 28. října 1918, jde druhý
návrh dra Boučka již dále a výslovně
se domáhá toho, by současně se zrušením
zákona o tisku a jeho dodatků byly zrušeny
také §§ 483. - 494. našeho bývalého
rakouského trestního řádu ze dne 23.
května 1873.
Tato ustanovení právě
týkají se starého řízení
ve věcech tiskových. Návrh dra Boučka
dožaduje se zcela otevřeně zrušení
t. zv. řízení objektivního, tedy toho
řízení ve věcech tiskových,
které skýtalo každé nám nepřátelské
vládě a každé vládě, nepřátelské
jakémukoli pokroku, dobrou příležitost
a jistý zákryt, aby odtud co nejjistěji mohla
vrhati své šípy proti každému pokrokovému
a volnému hnutí, zejména proti svobodě
tisku.
Z podnětu návrhu kol.
dra Meissnera, Prokeše, dra Franke a soudr. přišla
vláda s návrhem, o kterém právě
jednáme, a jenž má za účel, odstraniti
bezdůvodné zákazy tiskopisů, které
dle § 493. tr. ř. byly vysloveny. Tento návrh
sluší s povděkem vítat jako podstatný
pokrok a to z toho důvodu, že zde poprvé vyslovena
byla možnost, aby pro praeterito konfiskační
nálezy a zákazy rozšiřování
tiskopisů, jednou vydané, byly zrušeny a neplatnými
prohlášeny, ale za druhé - a to je cennější
po mém soudu - zjednána byla možnost, aby také
pro futuro po 28. říjnu 1918 byla dána záruka
pro přezkoumání vyslovených již
zákazů rozšiřování tiskopisů
a vydaných konfiskačních nálezů.
Právní výbor,
když jednal o tomto návrhu, byl by ovšem raději
viděl, aby projednána byla reforma celého
tiskového zákona a aby také projednán
byl předložený již Národnímu
shromáždění návrh nového
tiskového zákona, za dnešních poměrů
však nebylo to možno. Nejen z technických příčin,
ale také z toho důvodu, že úprava tiskového
zákona podmíněna jest pronikavou reformou
celého našeho trestního zákona a v souvislosti
s tím také reformou trestního řádu.
Proto právní výbor náš v uvážení
všech těchto okolností spokojil se aspoň
s částečnou touto úpravou, shledávaje
v ní, jak jsem již řekl, podstatný pokrok
k lepšímu.
Zásady, na kterých
vybudován je vládní návrh, spočívají
v podstatě v tom, co jsem již vytkl: tedy jednak,
aby přezkoumány byly v minulosti vydané nálezy
konfiskační a zákazy rozšiřování
tiskopisů, jednak, aby do budoucnosti zjednána byla
možnost, bezdůvodně provedené konfiskace
přezkoumati a zrušiti. Než stylisace, kterou
vláda dala svému návrhu, nebyla dosti jasná
a dosti určitá, naopak ve mnoha směrech bylo
pociťováno, že stylisace vládního
návrhu zatemňuje dobré a zdravé myšlenky,
jímž předlohou měl být zjednán
průchod. Proto právní výbor, který
o tomto návrhu pojednal ve dvou schůzích,
usnesl se - a zde uvádím: za spolupráce našeho
přibraného experta pana prof. dra Prušáka,
jemuž v tomto směru vděčíme za
velmi mnohé a cenné podněty - nejprve, by
vybudována byla nová předloha na dvou zásadách,
které formulovány byly takto:
Veškeré zákazy,
resp. konfiskace, vydané za starého Rakouska a týkající
se konfiskací tiskopisů v našem státním
území, mají býti zrušeny, vyjímaje
jedině ty konfiskace, kde konfiskace anebo zákaz
rozšiřování byl vysloven z důvodů
trestního činu proti mravopočestnosti, nebo
se zřetelem na trestný čin soukromožalobní.
Druhá zásada, zase v souhlasu s vládní
předlohou, která měla býti vyslovena
v novém zákoně: že sluší
zjednati možnost prohlásiti neplatnost, anebo zrušení
těch konfiskačních nálezů,
které při pozdější změně
veřejných poměrů objeví se
bezdůvodnými. Na těchto zásadách
pak vybudován nový návrh právního
výboru, který projednán byl ve druhé
schůzi. První článek jeho zněl
takto:
"Veškerá do dne
28. října r. 1918 soudy bývalé říše
Rakousko-Uherské podle §§ 492 a 493 tr. ř.
vydaná rozhodnutí, jakož i veškeré
rozsudky, vynesené podle §§ 477 a 478 uherského
trestního řadu, čl. zák. XXXIII z
r. 1896 pozbývají platnosti. Vyňata jsou
toliko rozhodnutí, podle nichž obsahem tiskopisů
byl spáchán 1. trestný čin soukromožalobný,
neb 2. trestný čin proti mravnosti.
V posledním případě
jest však přípustno další rozšiřování,
svolí-li k tomu ministr spravedlnosti, vyslechnuv generálního
prokurátora."
Tento článek pozměněného
návrhu zákona narazil na velmi závažný
odpor zástupce ministerstva spravedlnosti, odpor, který,
přiznávám otevřeně, kotvil
jednak v důvodech věcných, jednak poukazoval
na technickou nemožnost provedení takového
přímočarého řešení
všech zákazův a konfiskací, vydaných
před státním převratem. V uvážení
a uznání toho právní výbor
upustil od zásady v tomto prvním článku
vyslovené a spokojil se se zněním zákona,
jak jest vám předložen, se zněním
zákona, které ve svém novém čl.
I. zjednává možnost, přezkoumati veškeré
dosud vydané konfiskační nálezy, ať
již staly se před státním převratem,
anebo po státním převratu, ať již
vydány byly úřady, soudy v obvodu nynějšího
našeho státu, anebo vydány byly úřady
mimo obvod našeho státu, pokud ovšem mají
za předmět tiskopisy vydané a rozšiřované
v obvodu naší republiky. Spokojil se tedy s touto
všeobecnou zásadou v novém návrhu, jak
jej právní výbor předkládá,
v čl. 1. a 2. navrženou. Článek 1. a
2. rozděleny byly proto, že jinaká jest zásada
v rakouském trestním řádu a jinaká
prakse, jinaké její provádění
a jinaká jest zase v uherském trestním řádu
a také její provádění podle
uherského trestního řádu.
Tedy v těchto směrech
vypracoval právní výbor novou tuto předlohu
a podotýkám ještě jenom tolik: Při
projednávání učiněn byl, a
to mnou, jako referentem, návrh, aby ustanovení
§ 491 tr. ř., jakož i tiskové novely z
r. 1894, která týkají se náhrady škod
při konfiskacích bezdůvodně provedených,
aby toto ustanovení o náhradě škody
bylo rozšířeno také na případy,
ve kterých dodatečně zrušují
se konfiskace, nebo zákaz rozšíření
tiskopisů podle tohoto zákona. Tento podnět
však nenašel souhlasu u většiny právního
výboru a proto do novely navrhované pojat nebyl,
rozhodnutí o tom vyhraženo definitivní úpravě
tiskového zákona.
Dovoluji si proto jménem právního
výboru navrhnouti, aby Národní shromáždění
schválilo ústavně předlohu a to v
tom znění, jak je ve zprávě právního
výboru obsaženo. (Výborně!)
Předseda
(zvoní): K slovu není nikdo přihlášen,
debata jest skončena. Přistoupíme
k hlasování. Prosím pány, aby zaujali
svá místa. (Děje se.)
Hlasovati budeme, poněvadž
zákon sám má pouze 3 články
a není podáno žádných pozměňovacích
návrhů, o zákoně v celku. Je snad
proti tomu námitka? (Nebyla.) Není.
Kdo souhlasí s článkem
I., II., III. zákona, jakož i s jeho nadpisem, jak
je obsažen ve zprávě právního
výboru, prosím, aby povstal. (Děje se.)
To je většina.
Zákon je schválen
v prvním čtení.
Ke druhému čtení
přeje si pan zpravodaj slova? Není tomu tak.
Budeme hlasovati o zákoně
v druhém čtení, a sice s některými
tiskovými korrekturami, které doporučuje
pan zpravodaj, předně, by v nadpise článku
I. místo arabské jedničky byla římská
I., aby všude, kde je vypsáno slovo paragraf, byla
značka §, a sice je to v 1. a 3. řádce
v I. článku a 1. a 4. řádce v II.
článku, vedle toho, aby v čl. I. druhém
odstavci místo slovo "trestního činu"
bylo "trestného činu", jak je správné.
Kdo s takto stylisticky pozměněným,
vlastně opraveným zákonem, přijatým
v prvém čtení, souhlasí také
ve druhém čtení, prosím, aby
povstal. (Děje se.)
To je většina.
Zákon je schválen
také ve druhém čtení,
a tím jest tento odstavec denního pořádku
vyřízen a přistoupíme ke
3. Zprávě výboru
právního o vládním návrhu
(tisk č. 774), jenž se týče zatímních
opatření k ochraně známek a o vládním
návrhu zákona (tisk č. 995), týkajícího
se zatímních opatření k ochraně
vzorků (tisk č. 1433). Zpravodajem jest p. kol.
Mattuš. Uděluji mu slovo.
Posl. Mattuš: Slavné
Národní shromáždění!
Tiskem 1433 předloženy
vám byly návrhy zákona, týkajícího
se zatímních opatření k ochraně
známek a k ochraně vzorků. V každém
moderním, průmyslem a obchodem se zabývajícím
státě je ochrana známek a vzorků veliké
důležitosti.
Jestliže ve starém Rakousku
již tato zařízení měla veliký
význam, tím více mají pro náš
stát, ježto z těch trosek minulé říše,
co slynulo obchodem, co bylo velkým průmyslem, to
vše soustředěno je ve hranicích naší
československé republiky. Ať přihlížíme
k průmyslu chemickému nebo sklářskému
nebo cukrovarnickému, které takřka výhradně
ze všech bývalých zemí rakouských
ocitly se v naší říši, ať
přihlížíme k ostatním způsobům
tovární výroby, všude je u nás
Československá republika nesporně na prvém
místě. Je přirozeno tedy, že interes
náš o ochranu známek a vzorků je nade
vše silný a mocný.