Doporučuji tedy návrh
opačný, aby se Národní shromáždění
usneslo, že se pan Merta vydává ke stíhání
následkem přečinu, jehož se dopustil
na žalobci Rudolfu Procházkovi, lékárníku
v Petřvaldě. (Výborně!)
Předseda:
Slovo má pan kol. Merta.
Posl. Merta: Vážené
Národní shromáždění!
Mluvčí za národní
demokracii pan kolega dr. Adolf Stránský
pojednal o imunitní otázce jako právní
zástupce. Nehlásím se o slovo, aby Národní
shromáždění mne buď vydalo anebo
nevydalo, nýbrž prosím Národní
shromáždění, abych v této věci
vydán byl. Ale věc, o kterou se zde jedná,
jest ta, že jestliže dělnictvo tak jako v tomto
případě samotném, o který se
zde jedná, jest napadáno a kde v revíru Petřvaldě
veškeré hornictvo do dnešního dne vůbec
vůči republice koná svou svatou povinnost,
má tudíž také do jisté míry
právo, aby se ohradilo proti jednotlivci, který
sestematicky stále a stále proti dělnictvu
útočí. Co se stalo? Dělnictvo v Petřvaldě,
které od dotyčného lékárníka
Procházky jest stále a stále uráženo,
svolalo schůzi, na kteréž učinilo usnesení.
Prosím, já si dovolím
zprávu, která byla uveřejněna v čís.
81 dne 8. dubna 1919 v "Ostravském dělnickém
denníku", zde přečísti.
Pan kolega dr. Stránský
praví, že v tomto případě jsem
zodpověden za dva listy. Věc jest ta, že "Ostravský
dělnický denník" jest hlavičkový
list našeho "Dělnického denníku".
Brněnská policie žádala tehdy, protože
list se tiskne v Brně a ne v Moravské Ostravě,
poněvadž jest to hlavičkový list, aby
za tento list někdo zodpovídal, kdo jest policií
také znám, jinak že se nesmí list v
Brně tisknouti a vydávat. To bylo ve válce
také ohledně "Dělnického denníku".
To chci říci na vysvětlenou panu dru Stránskému.
V listě samém praví
ta lokálka: "Z Petřvaldu. Místní
kronika. My shromáždění dělníci
na schůzi dne 28. března konané protestujeme
co nejrozhodněji proti způsobu, jakým měšťáci
i jich tisk štvou proti našim zástupcům
organisace a našeho tisku.
Listy dělnické jsou
zlehčovány a proti agitátorům a vůdcům
dělnickým se štve nejrůznějším
způsobem jen proto, aby dělnictvo i jeho důvěrníky
zostudili před celou veřejností a tak přivolat
mohli na dělnictvo dřívější
násilí, vymýšlejí jakýsi
bolševismus, jehož tvůrci právě
oni jsou, neb způsobem, jakým oni vystupují,
na každý pád odpor vyvolají. Poslední
dobou zdejší měšťáci, když
nepovedlo se jim militarismem spoutati zdejší dělnictvo,
jejž okamžitě do obce místo potravin přivolali,
špiní dělnické zástupce a jich
důvěrníky za jich nepřítomnosti.
Mezi nejúhlavnější nepřátele
dělnictva patří zdejší mastičkář.
Tento člověk, jenž výhradně žije
z peněz nemocenských pokladen zdejších
dělníků, počíná si již
jako nepříčetný. Protestujeme co nejrozhodněji
proti jeho nekvalifikovanému jednání a radíme
mu důtklivě, aby si hleděl své latinské
kuchyně dobře vynášející
a nenapadal naše dělnictvo. Prohlašujeme na schůzi
celého osazenstva, že by důvěrníci
byli jinak nuceni pro nemocenské pokladny organisovaných
dělníků do obce sjednat lékárníka
takového, jenž by dělnictvu byl přítelem.
Prohlašujeme slavnostně, že chvála, jakou
si připisuje ohledně družstva a léčení
v nemoci, je výronem slabosti člověka, jenž
nechá si dobře platit a pak ještě se
vychvaluje. Dělnictvo protestuje dále proti způsobu,
jakým zdejší jednotliví měšťáci
postupují proti dělnictvu i jeho organisaci. Nevysvětlitelným
způsobem dostali do nájmu pole. Pole, které
snad bylo pronajato jako agitační prostředek
do organisace žlutých měšťáckých
ohlupováren. Žádá-li žena záhony,
prohlašuje Karkoška, že jej dostane, ale musí
dát za něj své přesvědčení.
Proti takovému propagování politických
idejí dělnictvo co nejrozhodněji protestuje
a varuje před opakováním se takového
kupčení politického. Dělnictvo konečně
protestuje a odsuzuje veškeré horníky, kteří
se stali členy organisace národních měšťáků
a tím zradili naši společnou dělnickou
věc. Jakékoli styky s organisací, která
vznikla v Čechách na ubíjení sociálně-demokratického
dělnického hnutí odmítáme a
horníky, kteří z nevědomosti nebo
podlízavosti neb za jalový záhon tam se dali
zlákat, považujeme za zrádce hnutí dělnického."
To je samotná zpráva.
Na mne obrátil se, vážené shromáždění,
svaz důvěrnický, abych tlumočil ohražení
v této záležitosti, podkládaje je tím,
že jako důvěrníci v první řadě
mají právo mluviti jménem hornictva a dělnictva,
které, jak jsem pravil, svoje povinnosti oproti republice
konalo a koná do dnešního dne. Petřvaldské
hornictvo podalo tedy v této věci následující
ohražení:
Svaz československých
horníků, skupina v Petřvaldě, důl
Albrecht, Svaz technického personálu, skupina Petřvald
III., místní politická organisace českoslov.
soc. dem. strany dělnické v Petřvaldě
I. protestují proti lékárníku Procházkovi,
který stále napadá naše důvěrníky,
kteří mají strašně těžké
postavení v dnešní době a mají
co uklidňovati naše dělnictvo, které
je v dnešní době vznětlivé a
zvláště když je ještě drážděno.
Pan lékárník Procházka nenechá
si ujíti žádné příležitosti,
když dělník přijde do lékárny
pro léky, aby se neotíral o organisaci a nepodezíral
je z bolševismu. Hornictvo koná svoji povinnost a
nenechá se stále urážeti a provokovati.
Lékárník Procházka napadl důvěrníky
pro zřízení správní komise
a když se jej náš důvěrník
Pejgřimoč Rudolf otázal, proč jej
a soudruhy bezdůvodně napadá, huronským
hlasem se k tomu přiznal a další boj oproti
nám opověděl. Dělníkům
vytýká, že chodí s dýmkou v ústech
a nic nepracují a béřou dvojí gáži,
což není pravdou a jest urážkou dělnictva.
Procházka urazil naše důvěrníky
a referenta mléčného zásobování,
který v době největšího nedostatku
musel býti po celé dny na nohou a v blátě
a dešti běhati po obcích, aby pro nejchudší
proletáře sehnal alespoň trochu mléka.
Organisované dělnictvo
na obrovské schůzi usneslo se na resoluci proti
Procházkovi a nařídilo svým funkcionářům,
aby projev byl uveřejněn v "Ostravském
Dělnickém Denníku".
Procházkova antipatie vzrostla
oproti nám ještě více po obecních
volbách, když hornictvo ve volbách promluvilo
hlasovacím lístkem, a teprve nyní po volbách
podává Procházka žalobu. Za pravdivost
berou zodpovědnost výše uvedené skupiny."
Já se domnívám,
vážené Národní shromáždění,
že když, jak se zde praví, když přijde
někdo do lékárny, s receptem pro léky,
a že při každé příležitosti
pan lékárník se otírá o dělnickou
organisaci a pod., v této věci má dělnictvo
a zejména důvěrnický sbor právo,
aby se ohradilo ve svém vlastním časopise.
(Hlas: Lékárna nesmí dělati politiku!)
Tedy to jest, pokud se týká této prvé
záležitosti.
V té druhé záležitosti,
kterou přednesl pan dr. Stránský,
chci říci následující: Já
nevím, jestli pan dr. Stránský dělal
zde obhájce ex offo, když tu zprávu zde předčítal,
já ale pravím, že zrovna vaše strana má
nejméně práva, aby zde obhajovala presidenta
Masaryka, jak to učinil pan dr. Stránský.
My jsme naprosto nezměnili své stanovisko k prof.
Masarykovi, tím méně jsme ho změnili
jako k presidentu Masarykovi. (Hlas: To jest vidět!
Posl. Stránský: Toho se držte, co jsem
přečetl!) Já se budu toho držeti.
Ale věc, se mi zdá, je jiná. Co pan dr. Stránský
uváděl, o to se nejedná, nýbrž
o tu druhou záležitost, které by se snad chtělo
politicky využitkovati. Tak alespoň to dělá
na mne dojem, pane dre Stránský. Ale já chci
k této věci říci, že my a naše
strana, vždy a všude, při každé příležitosti,
stáli za prof. Masarykem. (Hlas: Mladočeši
na něho chodili s klacky!) Já k tomu přijdu.
Vaše strana to byla, z tohoto středu, která....
(Posl. dr. Matoušek: Herben, Machar, že ano?) To
jsou čestné výminky, které vyjímám
z této strany a ještě také jiné.
Nebudu jednotlivé osoby jmenovati, ale jsou tam čestné
výjimky, které jest nutno nechati stranou. To jsou
osobní přátelé presidenta již
dříve a těch se to netýká,
co chci zde říci, já mluvím nyní
o prof. Masarykovi. (Hlas: Mladočesi a Staročeši!)
Aie, vážení pánové, z Vaší
strany to byli, kteří hnali útokem nejednou
a ne jenom v listech, žádný list Váš
takřka nevyjímaje, osobně také proti
bývalému prof. Masarykovi. A já Vás
upozorňuji, pánové, že my, zrovna my
sociální demokraté jsme to byli, kteří
hájili profesora Masaryka - když několik přátel
z realistické strany (Hlas: Pokrokáři!),
z realistické (Hlas: Bývalé!),
když svolali schůzi v Brně pro prof. Masaryka,
kterou jste přišli rozbíti. Bylo to na Nové
ulici u Blahůtky 29. prosince 1900, pane dre Stránský.
(Posl. dr. Budínský: To jsou volební klepy!)
Pane doktore Budínský, to nejsou klepy v novinách,
konstatuji pane dre Budínský... (Posl. dr. Budínský:
Já vám to konstatuji znova a znova, že nemluvíte
pravdu a dokáži vám to svědky!)
Teď budu mluviti já,
když si to přejete, pane doktore Budínský!
(Posl. dr. Budínský: Já vás
usvědčím, že lžete!) Vy mne
neusvědčíte. Nyní budu konstatovati
fakta. Pane doktore, jestli si budete přáti jména
(Posl. dr. Budínský: Ano!), pak vám
je řeknu. (Posl. dr. Budínský: Já
jsem to vašemu redaktorovi již říkal!)
Konstatuji tedy, jestli vy jste proti prof. Masarykovi změnili
stanovisko anebo proti presidentovi Masarykovi, že naše
stanovisko je totéž jako dříve. A prohlašuji
s tohoto místa: já jsem to byl, který jsem
musil té schůzi předsedati na Nové
ulici. Budu tedy, pane doktore, věděti, co se na
té schůzi dělo, co se dělo před
schůzí, a co se dělo po schůzi.
Pan dr. Fleischer, pan prof. dr.
Jokl a pan prof. Nesvadbík svolali tenkráte tu schůzi
a požádali nás, poněvadž věděli,
co chcete dělati, že chcete schůzi ohledně
volebního práva prof. Masaryka rozbíti, -
sociální demokraté, ti neznabozi, ti mezinárodní
sociální demokraté šli za námi
(Výkřik: Centralisté!), tenkrát
jsme byli jednotná strana, tu věc nepřivedete
se světa - požádali nás, abychom pomohli
schůzi samotnou vésti. Já jsem tenkrát
předsedal té schůzi a když se první
ujal slova prof. Masaryk, začal pískot a takový
huronský řev, že schůze měla
býti rozbita. Tehda, když jsem udělal pořádek,
bylo teprve možno prof. Masarykovi ujmouti se slova a mluviti.
V té schůzi z vašeho středu... (Posl.
dr. Budínský: To dělal Rund, notorický
blázen!) Ne tak, pane doktore, žádný
blázen (Velký nepokoj, výkřiky,
předseda zvoní), žádný
blázen. Když zde padl ten výrok: jest pan dr.
Bulín z vašeho středu nebo ne? Seděl
zde nebo neseděl v Národním shromáždění?
Mám jmenovati druhého, p. dra Čapka? Je z
vaší strany nebo ne? Žádný blázen,
pane doktore! To byli páni advokáti, to nebyl jeden,
těch byla spousta v nacpaném sále, kde tenkrát
nechtěli prof. Masaryka nechat mluviti. A jestli pravíte,
že to byl nějaký blázen, podívejte
se, co vám řekl tenkrát prof. Masaryk. (Posl.
Němec: Já jsem na té schůzi také
byl!) K tomu přijdu.
Prof. Masaryk řekl: "Takoví
jste: Koupíte si od žida píšťalku
a jdete dělat antisemitský hluk."
V té schůzi profesor
Masaryk čtyřikrát přihlásil
se ke slovu a dvakrát kol. soudruh Němec.
Dále pravil prof. Masaryk:
"Nuže, ukažte, vy přítomní
státoprávní inteligenti, důvody proti
mým tvrzením."
Tedy pánové, jest toho
celá řada zde. Dále praví: "Dokázali
jsme, že vaše námitky jsou plané a prohlašuji,
že hulákati a pískati bez nařknutí
důvodů má býti české
inteligenci stydno." Nebudu to všechno čísti,
to jest dosti, to stačí. A, pane doktore Stránský,
vy jste to byl druhý den odpoledne ve 4 hodiny, který
jste si stěžoval: "Tak nám to krásně
na Moravě šlo, teď nám to nějaký
profesor z Prahy přijde rozbíti. (Výkřiky.
Poslanec dr. Stránský: To jest již proto nepravda,
poněvadž moje strana kandidovala Masaryka!) My
jsme ten mandát vyhráli profesoru Masarykovi, proti
němuž jsme nepostavili žádného
kandidáta.
Pan dr. Stránský
velmi prudce napadl redakci "Dělnického denníku"
k vůli třířádkové poznámce,
kterou tento kritisoval tu okolnost, že na základě
úředního nařízení musí
býti všude vyvěšována presidentova
podobizna, jako oficielní obrazy ve starém Rakousku.
Mohl bych uvésti, jakým způsobem, daleko
ostřejším, opravdu urážlivým
po léta psali a mluvili o presidentovi Masarykovi ti, kdož
se dnes tlačí k němu, ne z upřímné
úcty k jeho osobě, nýbrž, aby tím
sebe kryli a vynášeli, mezi nimi také pan dr.
Stránský. Mohl bych uvésti nesčetné
citáty z "Lidových Novin". Mohl bych citovati,
jak o osobě Masarykově vypovídal dr. Stránský
ve známém procesu proti Chocovi a soudruhům
ve Vídni. Mohl bych připomenouti, jak ještě
loni na podzim rozhodující kruhy strany pana dra
Stránského dělaly náladu, že
profesor Masaryk nemůže býti presidentem, k
tomu že má zásluhy a schopnost samozřejmě
jen člověk z řad národně-demokratických,
profesor Masaryk že by se "nejvýše hodil
jen za dobrého předsedu Národního
shromáždění". To vše jest
jistě závažnější, než
ve kvapu napsaná třířádková
noticka v novinách, i kdyby použitím jednoho
slova bylo v ní přestřeleno, což já
přiznávám.
Ale ve věci samé jsem
nucen trvati na tom, že kritická poznámka "Dělnického
denníku" nepostrádá oprávněnosti.
Jsou u nás jisté kruhy - president Masaryk sám
jest jim jistě velmi vzdálen - které jeho
autority zneužívají, aby, tlačíce
se do jeho blízkosti a vyvolávajíce zdání,
že s ním stojí a padají, posilovaly
autoritu svou a autoritu své vlastní třídy.
Nikdo nebude věřiti, když právě
pan dr. Stránský a když právě
Národní demokracie se tolik starají o obrazy
presidenta Masaryka, že by to činili z věcných
důvodů. Pro ně je - řeknu to přímo
- jako pro skomírající stranu, president
stejně předmětem politického vykořisťování,
jako chtějí politicky kořistiti z pěstování
nacionálního šovinismu, monopolisování
francouzsko-českých styků a pod.
Dovolte, abych směl říci,
že nikdo u nás nemá ani nejmenší
vůle, presidenta Masaryka urážeti. Za jeho
urážku osobní však nemůže
býti pokládáno, vyslovíme-li se kriticky
o nařizujících opatřeních úřadů,
která se týkají jeho obrazu. Já myslím,
že v tomto ohledu jsme na cestě, která by nás
opravdu mohla zavésti do zvyku monarchistických
států, že naše úřady a některé
naše strany s tímto zevním osobním
kultem přehánějí. President Masaryk
si dovedl svými činy získati skutečnou
náklonnost širokých vrstev lidu a ti ho urážejí
doopravdy, kdo - jako naši byrokraté a také
jako p. dr. Stránský - myslí, že
náklonnost pro něj jest potřebí vyvolati
uměle, že jest nutno byrokratickým komandem
vyvěšovati jeho obraz na každém rohu,
za každým výkladem, na každé stěně.
Jest něco podobného ve Švýcarsku, ve
Francii, v Americe? Tak snad by musili pomocí školníků,
úředních sluhů a četníků
uměle tvořiti svou "popularitu", pánové,
jako dr. Kramář, anebo jeho vlivný přítel
pan dr. Stránský, ale pro presidenta Masaryka jest
urážkou něco podobného jen mysliti.
Stejně jako jest pro něj urážkou, když
zrovna dr. Stránský se zde postavil do pósy,
jako by Masaryk nezbytně ho potřeboval za svého
advokáta.
Odpusťte, že jsem se o
této věci zmínil, učinil jsem tak
nerad, ale proti tomu, aby pan dr. Stránský zneužíval
presidentova jména pro vynášení sebe
a útočení na nás, aby obvyklým
svým neseriosním zkrucováním kritiky
nařízení úřadů ohledně
obrazů presidentových vyvolal ve veřejnosti
nepravdivý dojem, že my chceme urážeti
osobu Masarykovu, proti tomu byl jsem nucen ihned se ohraditi.
(Výborně!)
Předseda:
Slovo má pan kolega Ed. Burian.
Posl. Ed. Burian: Pánové!
Vzhledem k prohlášení p. kol. Merty, aby byl
vydán, navrhuji, aby celá tato záležitost
byla vrácena imunitnímu výboru. (Posl.
dr. Stránský: Když se takový protinávrh
činí, akomoduji se mu!)
Předseda:
K slovu není nikdo přihlášen, uděluji
závěrečné slovo panu zpravodaji Teskovi.
Zpravodaj posl. Teska: Ctěné
Národní shromáždění!
Uznávám za povinnost,
abych zde prohlásil, že doznávám do
určité míry věcnost důvodů,
které pronesl p. dr. Stránský po té
stránce, aby členové Národního
shromáždění, eventuelně snad
příští poslanecké sněmovny,
nemohli se krýti za svou imunitu a aby snad nemohli býti
na listech, kde zodpovídají za obsah listu a tím
snad do jisté míry používati svého
mimořádného postavení jako žurnalisté
a poslanci, aby snad byli kryti imunitou a nemohli býti
snad vždycky, v každém případě
úplně zodpovědni. Ale prohlašuji zároveň,
že strana, na niž p. dr. Stránský poukazoval,
strana sociálně-demokratická, za celé
období parlamentu říšského, v
němž měli jsme své poslance, ani v jednom
případě nepřipustila, aby její
poslanec byl současně redaktorem zodpovědným
listu. Naše strana stojí na tom stanovisku a bude
je také jistě v budoucnosti plně prováděti.
Že dnes v tomto mimořádném stavu, v
jakém žije náš zákonodárný
sbor, máme některé naše kolegy, kteří
jsou členy Národního shromáždění,
zrovna jako redaktory na listech, jest jenom z těch důvodů,
poněvadž, když se tvořilo toto slavné
Národní shromáždění, nevyšlo
z vůle národa, vyšlo z dohody politických
stran, a z dohody takové, kde se původně
tvrdilo, že jest to provisorní sbor, který
projedná jenom některé naléhavé,
důležité záležitosti týkající
se upevnění republiky, a že urychleně
bude se pracovati k volbám, abychom pak měli zákonodárný
sbor, vyšlý z vůle celého národa.
A, pánové, my jenom z těch důvodů,
že jsme měli za to, že jest to provisorium a
že přijdeme urychleně k všeobecným,
říšským volbám do parlamentu,
jsme neudělali takové opatření a neudělali
jsme to z těch důvodů, poněvadž
nám jako straně musíte ponechat právo,
aby pro tuto dobu provisoria mohla také suverénně
rozhodovat o svých vnitřních záležitostech.
Připomínám vám však, že
jsou u nás členové Národního
shromáždění, redaktoři, kteří
se dovolávali toho, aby je výkonný výbor
jako zodpovědné redaktory listů zbavil funkce
členů Národního shromáždění,
a mezi nimi na prvním místě byl kolega Stivín,
který má každou chvíli a mnoho co dělat
s různými soudními žalobami. Ale strana
nemohla připustiti z důvodů vnitřních,
aby zbavila svého nejlepšího žurnalistu
členství Nár. shromáždění
a tím mu umožnila, aby nemohl požívati
práva imunity.