Po stránce formální
se navrhuje, aby návrh tento byl přikázán
výboru finančnímu."
V Praze, dne 22. července
1919.
Návrh jest dostatečným
počtem podpisů opatřen, panem zpravodajem
doporučen a bude o něm také hlasováno.
Prosím pány, aby zaujali svá místa.
(Děje se.)
Dovoluji si slavnému Národnímu
shromáždění doporučiti tento
způsob hlasování. O předložených
dvou osnovách zákona budeme hlasovati jednotlivě
o každé osnově zvlášť.
První osnova zákona,
čítající 4 články, jedná
o úpravě služebních poměrů
úředníků v obcích v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku. Po odhlasování této
předlohy pak dám hlasovati o osnově druhé,
která mění některá ustanovení
zákona ze dne 3. října 1907, čís.
63 z. z. pro Čechy o služebních poměrech
okresních úředníků v Čechách
(článek I.-III.). I o tomto zákoně
dám hlasovati v celku, jakož současně
i o nadpisu zákona. Prosím tudíž ony
pány, kteří souhlasí s osnovou zákona,
t. j. se čl. I.-IV. dle zprávy ústavního
výboru, aby povstali se svých míst. (Děje
se.)
To jest většina. Zákon
se v prvním čtení přijímá.
Prosím dále ony pány,
kteří souhlasí s druhou osnovou zákona
dle zprávy výborové, kterou se mění
některá ustanovení zákona ze dne 3.
října 1907, jakož i s nadpisem tohoto zákona,
aby povstali se svých míst. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
tento, jakož i jeho nadpis se v prvním čtení
přijímají. Přeje si pan zpravodaj
ke druhému čtení slova?
Zpravodaj prof. Weyr: Ne.
Místopředseda Konečný:
Přistoupíme ihned k hlasování o těchto
osnovách ve druhém čtení. Kdo
souhlasí s prvním zákonem právě
v prvním čtení přijatém, i
ve druhém čtení, prosím, aby
povstal se svého místa. (Děje se.)
To jest většina. Zákon
tento ve druhém čtení se přijímá
a schvaluje.
Kdo souhlasí dále se
zákonem čís. 2, jak právě v
prvním čtení byl přijat, i ve druhém
čtení, prosím, aby povstal se svého
místa. (Děje se.)
I tento zákon, jakož
i jeho nadpis jest schválen ve druhém čtení.
Je zde konečně dříve
mnou přečtená resoluce občana Pika,
p. zpravodajem doporučená. Prosím ony pány,
kteří i s touto resolucí souhlasí,
jakož i s jejím přikázáním
finančnímu výboru, aby povstali se svého
místa. (Děje se.)
I tento resoluční
návrh jest přijat a bude přikázán
dle přání navrhovatelů finančnímu
výboru.
Přistoupíme k projednání
dalšího odstavce denního pořádku
a to k odst. 6., jímž jest:
6. Zpráva imunitního
výboru o žádosti mor.-slezského vrchního
soudu zemského, s podáním trestního
soudu v Brně, aby bylo svoleno trestně stíhati
člena Národního shromáždění
Rudolfa Mertu pro přečin urážky na cti,
spáchané tiskem podle §§ 491. a 493.
tr. zák. (tisk č. 1339).
Zpravodajem jest občan Teska;
žádám jej, aby se ujal slova.
Zpravodaj posl. Teska: Vážené
Národní shromáždění!
Imunitní výbor jednal
o žádosti zemského soudu na Moravě,
aby byl vydán Rudolf Merta, zodpovědný redaktor,
a po uvážení všech okolností doporučuje
Národnímu shromáždění,
aby Rudolf Merta dotyčnému soudu vydán nebyl.
Místopředseda Konečný:
K tomuto předmětu přihlásil se k slovu
občan dr. Adolf Stránský, Merta
a Slavíček. Dr. Adolf Stránský
proti, Merta a Slavíček pro. Uděluji slovo
prvnímu řečníkovi proti, dru Adolfu
Stránskému s návrhem, aby řečnická
lhůta stanovena byla na 15 minut. Není proti tomu
odporu? (Nebyl.)
Posl. dr. Adolf Stránský:
Slavné Národní shromáždění!
Ujímám se v této
zdánlivě nepatrné jenom, ale ve skutečnosti
velice důležité otázce slova, ne pro
osobnost, o kterou se tu jedná, nýbrž z principielních
důvodů, abych přesvědčil vás
o tom, že jest nanejvýš třeba, by Národní
shromáždění začalo pracovati
po věcné stránce korektně a po formální
stránce dobře, správně a slušně.
A to se v této věci nestalo. Otázka, o kterou
se jedná, nemá žádného politického
rázu. Také osobnost kolegy Merty nehraje zde žádnou,
pražádnou úlohu. Předesílám
napřed, že také prakticky nemá moje
námitka žádného důsledku, neboť
jest-li Národní shromáždění
p. kolegu Mertu vydá nebo ne, zůstane si stejné
ve výsledku, poněvadž věc jest promlčena
a on nemůže býti odsouzen. A právě
proto, že jest to věc promlčená, že
nemůže býti odsouzen, obral jsem si tuto záležitost
za předmět, poněvadž jsem si řekl,
že sněmovna může přece říci,
zdali se staví právě do jiné linie
v otázkách immunitních, nebo chce, aby se
zůstalo při té praksi, ve které se
právě nalézáme.
Velectění pánové,
zákon praví, že k stíhání
poslance jest zapotřebí souhlasu sněmovny.
To jest jistě sporý pramen a sporý výklad
pojmu immunity poslanecké. Ale myslím, že všichni
souhlasíte se mnou, když pravím, že immunita
poslance nemůže a nesmí býti vykládána
tak, jako by to byla absolutní nedotknutelnost jeho. Absolutní
nedotknutelnost má president náš, má
hlava naší republiky a to z toho důvodu, že
on jest nezodpovědný, že mimo to musí
býti všestranně chráněna u něho
zcela jistě a bezpečně se může
předpokládati, že nezneužije nikdy svého
postavení k tomu, aby se dopustil nějakého
trestního skutku. Avšak, velectění pánové,
jinak je to s poslancem. Poslanec má svoji immunitu zde
absolutní. Za to, co mluví zde, nemůže
býti nikdy stíhán, ale za to, co koná,
co jedná, co mluví, co píše mimo tuto
sněmovnu, jest zodpověden před zákonem.
Sněmovna má jen právo zkoumati, zdali jej
má propustiti, zdali jej má vydati soudci k odsouzení,
nebo k osvobození. Tu, velectění pánové,
pochopíte, když řeknu, že tím,
že se ustanovila immunita poslanců, nechtěla
se dáti na pospas těchto poslanců čest
veškerého voličstva ostatního; neboť,
velectění pánové, jistě voličové
si nezvolili poslance, k tomu, aby on potom jako poslanec, nabyv
immunity, směl voličstvu nadávati jak chce,
směl psát proti němu, směl je připraviti
snad o čest a dovolávati se toho, že se mu
nemůže nic stát. (Poslanec Stivín:
"Vždyť víte, pane doktore, že to nepsal!")
Račte dovoliti, já
se právě k tomu vrátím, že to
nepsal, a z toho vyvodím, jak se zde povrchně podávají
zprávy a jak se tyto zprávy podávati nesmějí.
V tomto případě,
velectění pánové, jestliže souhlasíte
se mnou, že poslanec, když se dopustí nějakého
trestního skutku mimo svoji poslaneckou působnost,
má býti vydán, tedy se táži:
Proč byla immunita uzákoněna? Zajisté
jen za tím účelem, aby poslanec nemohl býti
jednak se strany vlády, tedy od shora, aby nemohl býti
vyrušován ve své činnosti poslanecké,
aby nemohl býti omezován ve své činnosti
poslanecké, aby nemohl býti persekvován a
pronásledován jako poslanec. Ale immunita nemá
za účel, aby také ve své mimoposlanecké
činnosti, když jest jeho povoláním redaktorství,
neb něco jiného, měl více práva,
než má každý jiný občan
v této republice.
A nyní prosím, jestliže
v duchu zákona také v tradici immunity jest tento
smysl obsažen, musí, jestliže immunita má
platiti proti vládě, tedy po mém názoru
musí platiti ovšem se stránky druhé,
se stránky passivní, kde přestává
immunita a kde má býti poslanec vydán, musí
platiti vůči soukromníku. Soukromník
musí v otázce své cti býti chráněn
Nár. shromážděním. Soukromník,
když někdo se dopustí urážky jeho
cti, nesmí přece nabýti takového postavení,
aby řekl, že v republice československé
nedává se člověku, když jej poslanec
urazí na cti, tohoto práva. K tomu přistupuje
ještě jedna okolnost, na kterou zde nemohu dosti důrazu
klásti. To se právě divím pánům
ze sociálně-demokratické strany, že
nesdílejí stanovisko stejné se soc. demokraty
vídeňskými, kteří v "Arbeiter-zeitungu"
velmi často a velmi důrazně na to poukazovali,
že poslanec nemá býti zodpovědným
redaktorem časopisu (Posl. Stivín: My to stanovisko
sdílíme, ale vypište volby do Národního
shromáždění a žádný
z nás zodpovědných redaktorů zde více
nebude!)
Proč byste nemohli býti
poslanci, ale nemusíte býti na listě jako
zodpovědný redaktor, poněvadž zodpovědní
redaktoři přichází přece velmi
často v konflikty a kolise tím, když píše
článek, že se někdo cítí
tím uražen, avšak uražený nemá
možnosti proti němu se hájiti, poněvadž
ta věc musí do Nár. shromáždění,
a než toto vypracuje věc a než podá zprávu,
jest věc promlčena a ten člověk přijde
o své právo, hájiti svou čest také
před soudem.
Dovoluji si upozorniti na to, že
Austerlitz i nebožtík Adler, jak na říšské
radě, tak také v "Arbeiterzeitungu" s
velikým důrazem na to poukazovali, že jest
to nešvar (Posl. Stivín: My také!),
ale ve skutečnosti u nás se stalo to, že poslanec
jeden jest docela zodpovědným redaktorem 2 časopisů,
jako právě v tomto případě
jest pan Merta redaktorem dvou časopisů (Posl.
Stivín: To jsou hlavičkové listy jenom!)
Ale odpusťte: hlavičkové listy. Jeden vychází
v Moravské Ostravě, druhý v Brně.
(Hlas: Ne!) Jak pak ne? (Hlas.: To je forma!) Forma?
O tom budeme mluvit.
Ale, velectění pánové,
to všechno by byly theoretické úvahy. Ve skutečnosti
přihlásil jsem se k slovu, abych vám ukázal
na té zprávě, že když se podává
zpráva v takové věci, meritorně a
věcně musí obsahovati pravdu. Co ale praví
tato zpráva? Ve zprávě jest řečeno,
že prý immunitní výbor zjistil (Hluk)
. . ve zprávě se říká, že
kolega Rudolf Merta jako zodpovědný redaktor
časopisu "Ostravský dělnický
denník" jest obviněn pro přečin
proti bezpečnosti cti a sice že obvinil žalobce,
nějakého lékárníka, - já
ho, pánové neznám ani dle jména, ani
osobně, není mi nic do něho - že jej
obvinil takovým způsobem z nečestných
vlastností a smýšlení, čímž
prý byl vydán ten lékárník
veřejnému posměchu. To není pravda.
V žalobě se praví, že jej nejen obvinil
žalovaný z nečestných vlastností
a smýšlení nýbrž mimo to, že
dopustil se ještě přečinu toho tím,
že jej vydává veřejnému posměchu.
Ne tedy "čímž", nýbrž
"a" vydal jej veřejnému posměchu.
To pan referent nesmí přehlédnouti, že
se tu jedná o dva delikty, které by stály
k sobě v poměru kausálním, nýbrž
že se jedná o dva delikty. A nyní praví
zpráva:
Immunitní výbor zjistil,
že Rudolf Merta, člen Národ. shromáždění,
jest opravdu odpovědným redaktorem periodického
časopisu "Ostravský dělnický
denník".
Já pravím, že
pan Merta není opravdu zodpovědným redaktorem.
Opak toho jest pravda, neboť zodpovědným redaktorem
vyrozumívám onoho člena redakce, který
zodpovídá za ten list, když list jest k zodpovědnosti
volán, když někdo list žaluje. Když
však ten, který na listu jest podepsán jako
zodpovědný redaktor, v okamžiku, kdy dostává
žalobu, řekne: Já jsem to nečetl, nebo
řekne: Já jsem členem Národního
shromáždění a nemám se co zodpovídat,
jak stalo se v tomto případě, pak, velectění
pánové, není on opravdu zodpovědným
redaktorem, nýbrž jest zodpovědným redaktorem
jen na oko a zodpovědného redaktora pak takový
list vůbec nemá, protože ten, kdo byl uražen
na své cti, neví, koho se má držet.
Toho, kdo jest na listu jako zodpovědný redaktor
podepsán, se držet nemůže, neboť
ten řekne: Já jsem to nečetl, dostalo se
to do listu bez mého vědomí a souhlasu, anebo,
jako v tomto případě - náhodou se
zde prý stalo obojí a já ostatně ještě
na tento druhý důvod přijdu - řekne:
Já jsem člen Národního shromáždění,
já bych musel být napřed vydán, a
nežli se vydání povolí, jest věc
promlčena. (Posl. Stivín: To trvalo 9 měsíců,
nežli podala vláda předlohu o volbách
do Národního shromáždění!)
To s tím nesouvisí. Zde jde jen o zásadní
věc. Já neobviňuji z ničeho ani vás,
pane kol. Stivíne, ani vaši stranu, ani kol.
Mertu, zde jde o věc zásadní, o právní
čistotu našeho veřejného života,
o čistotu Národního shromáždění
a tu musíme hájiti.
Dále se praví v této
zprávě - a prosím, pánové,
to jest hlavní můj důvod, proč myslím,
že Národní shromáždění
nemůže návrh výboru přijmouti
- že prý immunitní výbor zjistil, že
p. Rudolf Merta ten článek nečetl, že
se dostal do listu bez jeho vědomí a souhlasu a
že prý se tím nanejvýš dopustil
přestupku - jak zde výslovně stojí
- "nezaviněné péče", čili,
jak zde má státi, přestupku zanedbání
povinné péče.
Prosím, pánové,
když tedy immunitní výbor zjistil, že
obviněný poslanec se dopouští menšího
trestního skutku, než ze kterého je obžalován,
nemá proto býti vydán? Jest to nějaký
důvod? Můžete - nechci ani říci
před právnickým světem, ale před
intelligencí kteréhokoli státu - zastupovat
názor, že když poslanec se dopustí menšího
trestního skutku, nežli ze kterého žalobce
ho chce žalovat, že jest to důvod pro nevydání?
A přece ve zprávě výslovně
se praví, že, jelikož prý pan kol. Merta
ten článek nečetl a ze žalované
články dostaly se do tisku bez jeho souhlasu a vědomí,
že tedy mohlo by jíti v tomto případě
nanejvýše o přestupek nezaviněné
péče a že z těchto důvodů
usnesl se immunitní výbor doporučiti Národnímu
shromáždění, aby jeho člen p.
Rudolf Merta k trestnímu stíhání vydán
nebyl. (Posl. dr. Bouček: To se dá theoreticky
hájiti, že minima non curat praetor!)
Ne, to nelze theoreticky hájiti,
račte to jen přenechati k posouzení žalobci,
zda on se uspokojí menším trestem. On chce
míti nějakou satisfakci za urážku, která
se mu stala, a pro něho jest již to satisfakcí,
když obviněný redaktor před soudem aspoň
řekne, že to nečetl. (Posl. Donát:
Vždyť to říká tady!) My zde
přece nejsme žádným soudem! (Posl.
Donát: Ale zde to znamená víc než tam,
o tom není pochyby!)
A prosím, pánové,
k tomu všemu přistupuje ještě okolnost,
že v celém aktě není ani slovem zjištěno,
že by obviněný redaktor byl řekl: Dostalo
se to do listu bez mého souhlasu. Vždyť on ani
nebyl vyslýchán, on nesměl býti vyslýchán,
soudce ho nemohl předvolati, poněvadž jest
poslancem. A to, myslím, nejde, když referent nějakého
výboru sejde se na korridoru anebo ve společnosti,
anebo v kavárně s kolegy a řekne: Byl mi
přidělen ten akt, a ten stíhaný mu
na to řekne: Co je s tím? Vždyť já
to ani nečetl! To se nesmí nazvati zjištěním
něčeho, to se nesmí říci: "Immunitní
výbor zjistil, že on to nečetl". Zjistit
smí něco soudce, před nímž ten
poslanec to může říci a pak se nemůže
mu nic státi. Ale jestliže, pánové,
my takovým způsobem budeme předbíhati
soudům, jestliže my judikaturu si budeme bráti
do svých rukou, - nejen politickou stránku, zda
má býti poslanec vydán nebo ne - jestliže
my budeme již zkoušeti otázku, zdali obviněný
četl, aneb nečetl ten článek, otázku,
která jedině spadá do oboru posouzení
soudcova, nikoliv parlamentu, pak, velectění pánové,
ovšem jsme uzákonili nedotknutelnost poslaneckou,
pak se ale nesmíte diviti, že veřejný
duch našeho národa nesnese toto rozšíření
toho pojmu na úplnou a absolutní nedotknutelnost,
poněvadž předpokládá, že
kdyby se měla uzákoniti, - což jest možno
- že každý poslanec má takové svědomí,
že nezneužije tohoto práva. Jest-li ale máme,
jmenovitě u pana kolegy Merty tu záruku,
že by nezneužil tohoto práva, o tom já
silně pochybuji, když uvážíme,
že až dosud nikdo nedovolil si uraziti těžce
na cti našeho presidenta republiky, před nímž
má úctu takřka celý svět, jedině
pan Merta ve svém listě brněnském
(Hlasy: Hanba!), kterýž on také podpisuje
- jedině tam, jak jste se mohli přesvědčiti,
před několika dny je uveřejněn článek,
kde si stěžuje list redigovaný panem Mertou
na to, že ministerstvo vyučování vydalo
officielní podobiznu presidenta Masaryka, která
dle výnosu ze dne 25. června t. r. vyvěšena
býti musí ve všech úřadech a
ústavech československé republiky.
K tomuto výnosu, se kterým
zajisté celý národ český souhlasí
(Tak jest!), poněvadž celý národ
má úctu k svému presidentovi, připojil
list, redigovaný panem kol. Mertou. . . (Posl.
Burian: K vůli tomuhle mluvíte!) Já mluvím
k tomu, že není spolehnutí na to, že všichni
poslanci také nezneužijí a nejsou sto zneužíti
své imunity. (Posl. Burian: Teď my budeme mluviti
o vašich "Lidových Novinách", o úrovni
vašeho listu!)
Prosím, ani já nemluvím
o žádné úrovni, ale o určité
urážce na cti. K této poznámce připojil
onen list poznámku: "Obraz nebožtíka Franty
se také musil stkvíti v každé hospodě
a kořalně starého Rakouska. Jak vidět,
pokročili jsme značně!"
Prosím, velectění
pánové, to já přivádím
k řeči jenom proto, abych vám dokázal,
že, jestliže ta praxe, které se drží
náš imunitní výbor, stane se konstantní,
stálou praxí, pak není nikdo, ani president
naší republiky, chráněn, co se jeho
cti a důstojnosti týče, poněvadž
právě z toho článku, který
jsem vám přečetl, je viděti nejlépe,
že, jestliže činitel nejvyšší
v tomto státě je vysazen tomu, že redaktor,
který je žalován, je členem Národního
shromáždění a měl by býti
vydán, může se spolehnouti na to, že ho
Národní shromáždění nevydá,
pak teprve tím více je ve psí dána
čest a vážnost ostatního občanstva
v republice. (Tak jest!)
Já tedy myslím, velectění
pánové, že uvážíte-li, že
sám imunitní výbor připouští,
že se obviněný redaktor dopustil jiného
trestního skutku nežli toho, pro který je žalován,
menšího, totiž zanedbání povinné
péče a jestliže uvážíte,
že v této věci se jedná jen o zásadní
rozhodnutí, nikoliv o pana Mertu, jemuž se
nemůže nic státi, poněvadž celá
věc je promlčena, tak mi dáte za pravdu,
když navrhuji, abyste v této věci rozhodli,
že se pan Merta vydává, poněvadž
imunitní výbor vezme z toho na vědomí,
že má věci důkladněji prozkoumávati,
než s takovým návrhem předstoupí
před Národní shromáždění.