Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Nejprve budeme hlasovati o zákonu I. Kdo souhlasí se zákonem I., usneseným v prvém čtení, také ve čtení druhém, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, zákon je schválen také ve druhém čtení.

Kdo souhlasí také se zákonem II. a to i s interpunkcí právě doporučenou panem zpravodajem, prosím, aby povstal. (Děje se.)

To je většina, zákon je schválen také ve druhém čtení a tím tento odstavec denního pořádku jest vyřízen. (Potlesk.)

Přistoupíme k 5. odstavci denního pořádku, jímž jest:

5. Zpráva ústavního výboru o návrhu dra Matouška a soudr. (tisk č. 770) na úpravu právních a hmotných poměrův úředníků obecních a okresních (tisk č. 1362).

Zpravodajem jest pan kolega dr. Weyr. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj posl. dr. Weyr: Vážené shromáždění! Při navrhování osnov zákonů, o kterých zde referuji, projevilo Nár. shromáždění zvláštní jednotnost názorů. Návrhy ty podepsány jsou totiž zástupci všech politických stran v N. S. mimo jediné Slováky, kteří však také nepodepsali ne proto, že nesouhlasí, nýbrž proto, poněvadž zákony nemají platit přirozeně pro Slovensko.

Uznává tedy všeobecně Nár. shromáždění nutnost nové úpravy hmotných a jiných poměrů obecních a okresních úředníků samosprávných. Dosavadní stav materie, o které jednáme, byl následující: Měli jsme dosud pouze v Čechách zvláštní zákony z r. 1907 a 1908, které upravovaly právní a hmotné poměry zmíněných samosprávných úředníků. Na Moravě a ve Slezsku takových zákonů nebylo. Tím ale není řečeno, že by snad tam nutnost se nebyla jevila stejně jako v Čechách. Připomínám, že na Moravě skutečně došlo již na zemském sněmu k projednávání podobné osnovy, že bylo také učiněno příslušné usnesení, že však usnesení to z důvodů, které mi nejsou známy, nedosáhlo sankce panovníkovy, takže se nemohlo státi zákonem.

Smysl těchto zákonů z r. 1907 a 1908 stejně jako smysl osnov, které navrhujeme, je ten, že má být při ustanovování poměru mezi úředníkem a zaměstnavatelem, obcí a okresem vyloučena do jisté míry libovolnost se strany obcí a že má být zákonem stanoveno jisté minimum, na které má míti úředník v určitých obcích a okresích nárok.

Dovolím si Vám zde docela stručně podotknouti, abych vysvětlil nutnost změny, že podle zákonů z r. 1907 a 1908, které upravily jednak poměry obecních, jednak okresních úředníků, bylo stanoveno, že pro úředníky konceptní s úplným právnickým vzděláním má býti plat roční 2400 K, pro úředníky pokladniční 1800 K, pro úředníky manipulační 1440 K. Tyto platy mohly během služební doby stoupnouti kvinkvenálkami až na 70 procent základního platu. Jest zřejmo, že již v roce 1907 a 1908 naprosto nemohly dostačiti pro jen poněkud lepší živobytí obecních úředníkův a skutečně též organisace úřednické nebyly již v těchto letech spokojeny s touto úpravou, musily ji však přijmouti, aby vůbec něčeho dosáhly. Poměry hospodářské, jak račte věděti, se změnily důkladně válkou, takže naprosto není možno, aby zákony ty ponechány byly nadále v platnosti, poněvadž jest všeobecně známo, že příjmy i nekvalifikovaných dělníků v dnešních dnech převyšují několikrát snad příjmy takového úředníka, který musí 12 let studovati a dělat zkoušky, než vůbec může dosíci královského platu, který mu garantuje zákon z roku 1907 resp. 1908.

Jest proto vítati, že skutečně Národní shromáždění již tímto návrhem, který byl podepsán všemi stranami, projevilo pochopení pro neutěšenou situaci obecních a okresních úředníků a že si přeje nápravy.

Osnovy, o kterých zde mluvím, přijaly v celku hlavní zásady, na nichž vybudovány jsou zákony z roku 1907 a 1908, totiž že v obcích s určitým počtem obyvatelů musí býti ustanoven určitý kvalifikovaný úředník a že musí také dostati určitý zákonem stanovený minimální plat. Ústavní výbor ovšem byl nucen obmeziti svůj úkol u srovnání s návrhem, který mu byl předložen. Návrh ten chtěl v celku novelovat oba zákony a netýkal se jen hmotných ustanovení platových a jiných, nýbrž též právních ustanovení o úřednících obecních a okresních. Byly totiž tyto dva zákony v určitém smyslu jisté služební pragmatiky pro obecní a okresní úředníky. Jestliže ústavní výbor se obmezil na osnovy, které týkají se pouze hmotných poměrů úředníků, učinil tak proto, aby mohl vyhověti naléhavým přáním organisací úřednických, aby zákony ty co nejdříve vešly v platnost. Jen tento důvod to byl, který nás vedl při tom, že jsme svůj úkol velmi obmezili, dobře při tom vědouce ovšem, že i ostatní ustanovení obou dvou zákonů nutně vyžadují změny a že by tedy změny měly býti provedeny. To ovšem dlužno ponechati příští době.

Další změna, kterou ústavní výbor provedl, bylo rozšíření platnosti obou zákonů z roku 1907 a 1908 na dvě další korunní země, na Moravu a Slezsko, kde v celku poměry jsou stejné a nelze nahlédnouti, když jest něco dobré v Čechách, proč by nemělo platiti též pro Moravu a Slezsko. Recipovány tudíž zákony, o kterých jsem mluvil, z roku 1907 a 1908, ovšem se změnami, které navrhujeme, v celku, pro obě ostatní korunní země.

Nyní bych si dovolil říci stručně několik slov o obsahu. Ústavní výbor usnesl se na tom, přimknouti soustavu platovou obecních a okresních úředníků na soustavu platovou, platnou pro státní úředníky, nestanoví tedy číslicemi minimální plat oněch úředníků, nýbrž praví, že mají míti takový plat, který odpovídá té či oné platové stupnici platné pro úředníky státní.

Aby sl. Nár. shromáždění mělo aspoň povšechný přehled, jak jsme zavedli ty platy, dovoluji si několik čísel přečísti. Dle starého zákona měl na př. konceptní úředník 2400 K základního platu, k čemuž přistoupily pak během doby kvinkvenálky ve výši 1680 korun, takže maximum platu, kterého v té situaci mohl dosáhnouti, činilo 4080 K, - věc tedy v nynějších dobách naprosto neudržitelná.

Osnova, kterou navrhujeme, rozlišuje úředníky podle toho, mohou-li se při vstupu do obecních služeb vykázati předběžnou praxí čili nic. Ten, kdo může se vykázati praxí aspoň pětiletou, má nárok, aby byl zařazen hned do 2. stupně VIII. třídy dietní, takže by mohl maximálně dosáhnouti i s triennálkami, které jsme zavedli místo kvalifikace, 9360 K, když jde do pense, tedy ani ne 10.000 K.

Víte velmi dobře, pánové, že v nynějších dobách mnozí kvalifikovanější dělníci mají plat až 10.000 K a rozumí se, že jim ho přejeme, ale přejeme také úředníkům, aby aspoň přibližně jejich příjmy oněm příjmům se rovnaly. Bez praxe dosáhne takový úředník se základním platem 3000 K - 7800 K. Účetní a pokladniční úředníci mohli maximálně dosáhnouti dle daného zákona 3060 K, nyní je plat jejich zvýšen jako pro úředníky: bez praxe maximálně na 6240 K, s praxí 7280 K a konečně manipulační úředníci, kteří byli zařaděni do X. třídy hodnostní, dostávali dříve 2448 K, nyní mají 2200 K, s triennálkami a s příbytečným 5720 K.

Z těchto čísel, která jsem zde uvedl, ráčíte seznati, že zvýšení činí skoro všude více než 100 procent.

Další změna, kterou jsme zavedli, stanovena jest v příbytečném. O příbytečném staré zákony ničeho nestanovily, ačkoli v praxi, ve skutečnosti již příbytečné úředníkům okresním a obecním bylo přiznáváno.

Tedy osnova nečiní nic jiného, než že ze skutečného stavu činí stav právní.

Konečně rozumí se samo sebou, že byly zvýšeny i pense úředníků a vdov, a sice takovou měrou, jak toho dovolují poměry hospodářské obcí.

Vedle těchto ustanovení, která se týkají hmotných poměrů úředníků obecních a okresních, byly přičiněny ještě v osnovách některé změny, naprosto nutné, a proto také přijaté do tohoto reformního díla. Týkají se především ustanovení o veřejnosti úředníků obecních a okresních. To dříve mohlo býti sporné, je-li úředník obecní a okresní veřejným funkcionářem ve smyslu úředníků státních, požívá-li snad ochrany trestního zákona atd., a ústavní výbor měl za to, že se má úředníkům obecním a okresním tento karakter přiznati, poněvadž v podstatě vlastně konají tutéž službu jako státní úředníci správní. Tím byla nutna ovšem jistá změna kompetence ohledně sporů ze služebních poměrů vznikajících. Ústavní výbor místo dosavadních kompetentních soudů stanovil kompetenci samosprávných úřadů.

Dále osnova nezapomněla též na starší úředníky, tedy ty, kteří v době platnosti tohoto nového zákona již slouží, a postarala se o to, aby tito starší úředníci byli též účastni výhod, poskytovaných jim našemi osnovami, a sice provedl to ústavní výbor tak dokonale, že v určitých směrech tito starší úředníci mají jisté výhody proti nově vstupujícím úředníkům.

Důležito jest též, že ústavní výbor stanovil pojem úředníka, na kterého se má platnost osnovy vztahovati. To je důležité proto, protože jsme stanovili minimální základní plat pro úředníky, pro veškeré obce bez ohledu na velkost, čeho dříve nebylo. Menší obce podle dřívějšího zákona chráněny nebyly. Malé obce sice nechtěl nutiti, aby musely snad ustanoviti nějakého úředníka, ale když úředníka ustanoví, stanovili jsme jisté minimum platové, které se přibližuje existenčnímu minimu, jež má právo žádati každý občan v nynější době, nechce-li zemříti hladem.

Ale aby snad při menších obcích, kde úředníci nejsou zplna zaměstnáni, nemohl vzniknouti nepoměr tím, že takový úředník, který jen ex currendo vykonává funkce úřednické, kde na př. učitel nebo rolník jest zároveň tajemníkem obecním, aby se na takové případy nevztahovalo platové ustanovení zákona, vymezili jsme pojem úředníků, pokud se na ně má vztahovati osnova, a sice tím, že jsme řekli: úředníkem v tomto smyslu jest pouze ten, kdož při obci má své hlavní a trvalé zaměstnání, kdo tedy nevykonává úřad obecní jen jako vedlejší funkci.

Dovolte, abych se zmínil ještě o věcech, které bychom byli rádi do zákona pojali, ale pojmouti nemohli. Především organisace úřednické byly by si přály, aby nějaké ustanovení o poskytovaných jim drahotních přídavcích bylo pojato do zákona a sice z toho důvodu, že jest nebezpečí, že některá obec, která bude finančně zatížena novou osnovou, by se tím hojila, že by zarazila úředníkům dosud poskytovaný drahotní přídavek úplně nebo z části. Organisace navrhly resoluci, na které by se mohlo Národní shromáždění usnésti, ale to je forma dle mého názoru nepříhodná, poněvadž nemůžeme resolucí vyzývati vládu, aby něco učinila, poněvadž není na vládě, aby poskytla drahotní přídavek, a resolucí vyzývati jednotlivé obce nelze. Stačí, když s tohoto místa, jako referent ústavního výboru, vyslovím naději, že obce nebudou se takto chovati v budoucnosti, že nebudou se zkracovati drahotní přídavky úředníkům proto, že jsou nyní zákonem nuceny platy jim zvýšiti.

Další věc, kterou bychom rádi provedli, ale nebylo ji lze provésti, byla otázka, jak vztáhnouti platnost osnov na úředníky již pensionované a na vdovy, jichž manželé zemřeli před platností tohoto zákona. To jsou z ubohých ti nejubožší, nejen vdovy po úřednících, ale vůbec vdovy po gážistech. Mají tak směšné pense, že je záhadou, jak mohou s takovou pensí býti živy a neumříti hlady. Ale ústavní výbor přece nemohl se odhodlati k tomu, aby ex post finančně zatížil obce tím, že by stanovil povinnost obcí, všem již pensionovaným úředníkům a všem vdovám ex post platit nějaké vyšší pense.

Doufejme, že obce, pokud jim to poněkud bude možno, také na tyto ubohé lidi nezapomenou a že jim poměrně zvýší dosavadní jejich pense.

Konečně dlužno se zmíniti ještě o zákonu o okresních úřednících. Obecní zákon, tedy zákon o obecních úřednících, jsme - jak jsem již řekl - rozšířili s platností také na Moravu a Slezsko. Něco podobného bylo navrhováno také pro zákon o okresních úřednících. (Hluk, předseda zvoní.) Na Moravě a ve Slezsku, jak známo, nemáme žádných okresních výborů, ale jsou tam silniční výbory, které jsou něco obdobného, takovou střední instancí mezi obcí a zemí, jako v Čechách okresní výbory. Bylo tedy navrhováno, aby se zkrátka zákon o okresních úřednících a jeho platnost vztahovala též na tyto silniční výbory. Já jakožto referent ústavního výboru jsem se nemohl přikloniti k tomuto názoru a sice proto, poněvadž silniční výbory jsou v podstatě jiným úředním organismem než okresní výbory. Silniční výbory nemají konceptních úředníků, nemají úředníků pokladničních, mají pouze cestmistry a k vůli cestmistrům rozšířiti platnost celého zákona na bývalé korunní země, které nemají okresních výborů, nezdálo se mi vhodným, čímž nechci ovšem říci, že by okresní cestmistři na Moravě a ve Slezsku nezasloužili tytéž platy jako obdobní činitelé v Čechách, tedy cestmistři u okresního výboru. Východisko z této situace bude docela jednoduché tím, že podáme co nejdříve zvláštní osnovu zákona, jímž se budou recipovati platová ustanovení zákona o okresních úřednících na cestmistry na Moravě a ve Slezsku, takže tím bude vyhověno oprávněným přáním cestmistrů moravských.

A ještě něco, pánové, bych si dovolil podotknouti a sice o jistém junktim, které není sice právnicky, ale morálně platné mezi osnovami, které se doporučují Národnímu shromáždění, a osnovou o platech a právních poměrech zřízenců obecních. Jest nesporno, že zřízenci obecní mají tentýž nárok na zabezpečení hmotné jako úředníci obecní a okresní. Příslušný návrh zákona byl také podán a ústavním výborem projednáván. Když přece nyní přistupujeme k uzákonění osnov o úřednících okresních a obecních bez osnov o zřízencích obecních, tedy činíme tak proto, že nechceme zdržovati již tu velmi naléhavou osnovu ve prospěch úředníků obecních a okresních, ale prohlašuji zde s tohoto místa, že co nejdříve bude ústavní výbor hleděti, aby vypracoval také definitivní osnovu zákona o obecních a okresních zřízencích a že se snad postaráme také o to, aby výhody, které osnovy tyto poskytnou zřízencům obecním, byly datovány tak, aby nenastala nerovnost mezi oběma těmito kategoriemi funkcionářů.

Na konec, velectěné Národní shromáždění, dovolte, abych upozornil na prozatímnost celé této úpravy, kterou zde navrhuji. Není zajisté pochybností, že úprava, jak ji navrhujeme, nemůže býti definitivní. Jest jisto, že znamená velké finanční zatížení obcí. Vláda ale očekává, že obce pochopí situaci svých úředníků, že pochopí důležitost veřejné správy obecní a že se nebudou vzpírati finančním důsledkům zákona zde navrhovaného. Jak ovšem v budoucnosti si dlužno představiti hmotnou úpravu, tedy tu definitivní úpravu hmotných poměrů, to bych zde také stručně chtěl naznačiti a myslím, že to není jinak možné, než voliti nějakou cestu, kterou by se popřípadě vyrovnaly poměry obcí méně bohatých a chudých a chudších tak, že by možno bylo pomýšleti snad na úpravu takovou, že by úředníci a zřízenci obecní byli placeni pak z nějakého fondu, do kterého by všechny obce respektive okresy přispívaly a z něhož by se pak také poskytovaly platy úředníkům a zřízencům. Tím by se vyrovnala také nerovnost mezi bohatými a chudými obcemi a také by se snad docílilo jisté možnosti fluktuování úředníků obecních a okresních, že by mohli býti přesazováni za jistých kautel z jedné obce do druhé a tím také jejich posice služební se polepšila, upevnila, poněvadž by nebyli jako dosud odvislými od zastupitelstva obecního a okresního, kde službu konají. Ale to je hudba budoucnosti, o které nelze zde podrobněji jednati, a vyjádřil jsem tím jen soukromý názor. Tím dokončil jsem referát a poznamenávám, že byl zde podán resoluční návrh p. kolegy Pika, který se týká zákona zde projednávaného. Prosím sl. Národní shromáždění, aby osnovu zákona ve znění navrhovaném ústavním výborem přijalo. (Souhlas.)

Místopředseda Konečný: Přistoupíme k debatě. K slovu je přihlášen pan dr. Matoušek a Hrouda, oba pro.

Navrhuji, aby řečnická lhůta byla stanovena na 15 minut. Jest proti tomu snad nějaká námitka? (Nebyla.) Proto stanoví se řečnická lhůta na 15 minut a uděluji slovo prvnímu řečníku, občanu dru Matouškovi.

Poslanec dr. Matoušek: Vážené Národní shromáždění! Jako navrhovateli tohoto zákona budiž mi dovoleno několik stručných poznámek. Svedly mne k poznámkám těm námitky, které byly předneseny v ústavním výboru proti tomuto návrhu jmenovitě se strany vlády. Namítalo se, že zvýšení platů okresních a obecních úředníků bude automaticky působit na snahy úředníků státních, aby i platy jejich byly upraveny dle zlepšených platů úředníků okresních. Ukazovalo se na nesrovnalosti, až dojde k sjednocení správy státní a samosprávy, že dojde k té nesrovnalosti, že pak takový okresní hejtman, jemuž bude přidělen bývalý okresní tajemník, bude míti menší plat než tento tajemník. Námitky tyto, zdá se mi, jsou bezpodstatné. Ale i kdyby zde byly a měly zdůvodnění, myslím, že poměry hmotné a právní samosprávného úřednictva jsou takové, že jistě žádají okamžité nápravy. O hmotných poměrech nebudu se zmiňovati, na poměry právní poukázal již referent. Úředník samosprávný byl úředníkem a nebyl úředníkem, jeho charakter jako úředníka veřejného nebyl řádně vytčen, byly spory o postavení úředníka, ale jeho platové poměry řešily se nesamosprávnými instancemi - tedy jistě to bylo postavení, neodpovídající postavení úředníka samosprávného.

Tyto všechny důvody, jež byly zde již uvedeny, jak hmotné postavení samosprávného úředníka i postavení jeho právní, tím více jaksi vyniknou, když si uvědomíme, že samosprávné úřednictvo bylo, řekl bych, hybnou pákou naší samosprávy v době, kdy naše samosprávná soustava byla často předmětem korupce. Byli to samosprávní úředníci, kteří dovedli udržeti v neporušeném chodu samosprávu. Přičtěme ještě k tomu to, že samosprávní úředníci byli pravidelně v čele práce menšinové, v čele práce jednot sokolských, byli tvůrci a když ne tvůrci, fedrovateli osvětovými. Proto na českém venkově jména samosprávných úředníků jsou úzce spojena s naším národohospodářským obrozením - vzpomínám na záložny, okresní hospodářské záložny, spořitelny, - a toto všechno vede nás k tomu, že již z těchto důvodů máme si přáti, aby tento element i hmotně i právně byl posílen. Tyto důvody vedly naši stranu, že hleděla a snažila se, aby omezení pasivního volebního práva bylo zrušeno, ale bohužel, snaha naše byla marnou, nepodařilo se nám odstraniti toto omezení pasivního práva volebního. Tytéž důvody dnes vedou a vedly nás k podání návrhu, poněvadž jsme si řekli: tito činitelé samosprávní, kteří mají pro stát a národ takový význam, nemohou hmotně strádati. Není to jen hmotný stavovský zájem samosprávného úřednictva, nýbrž žádá to zdravý, nerušený a plodný život naší samosprávy.