Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Pánové z Národní demokracie ať prominou. My jistě jako socialisté trváme na tom, aby lidé dostali nezdražené potraviny, aby dostali také, pokud možno, nejlaciněji ostatní potřeby, poněvadž na nás chodíte vy z druhého tábora a pořád mluvíte o snižování mezd a platů. Tedy my bychom jistě rádi nějak do toho života vepluli, aby byl snesitelný, ale nejprve to musí býti umožněno. Vy si tady vyléváte zlost na nové vládě za věci, které zavinil váš Rašín a váš ministr obchodu. (Výborně! Výkřiky.) Ještě budu míti příležitost o tom se zmíniti. (Výkřiky.) Právě o těchto věcech si budeme musiti promluviti, když již, tedy všechno. Trváme-li na tom, že jest potřebí, aby byly věci za snesitelné ceny, tedy víme, že se nedělá ani se strany jedněch producentů dobrota a že se se strany druhé dělá ještě méně. My jsme to viděli, jak se kalkulují cihly. Když někdo přijde s kalkulací výrobních nákladů, to jsou věci hodně povážlivé, ty se nekalkulují v pilných dotazech a v plenárních schůzích Národního shromáždění, ty se kalkulují, vážení pánové, někde jinde. Říkám, jestliže ale tedy vy, oba dva tábory producentů, si vjíždíte vlastně do vlasů, to podáváte důkaz, jak máme pravdu my, kteří žádáme socialisaci, jak máme důvody pro to, abychom ji žádali.

Jest to docela logické, že velcí zemědělci se ohánějí tím, že malý zemědělec, kdyby neprodával draho, nebude moci býti živ, já přiznávám, z velké části je to pravda. Ten malý zemědělec kdyby měl prodávati za nižší cenu, nebyl by mohl býti živ. Jak my do toho přicházíme? Proč? Ten malý zemědělec je v tom zrovna jako dělník; musil domáháním se vyšších mezd stačiti těm zdražovatelům; tak ten malý zemědělec jest vláčen těmi velkými, poněvadž jinak by nemohl býti živ. U něho jest to prostě životní nutností existenční. Kdyby ale mohl rozhodnouti, byla by směrnice naprosto jiná. Proto chceme odstraniti velké statky, prostě proto, že kdyby nebylo velkých, ti malí, kdyby byli sami menší aneb kdyby to bylo ve spoluvlastnictví jejich, nemají vůbec žádného zájmu na zdražování. Velkostatkář může míti zájem na zdražování, ježto výnosu ze svého velkostatku neztráví. Když mu zdraží druzí potřeby jeho, když mu zdraží továrny stroje atd., jemu přece po tom zdražení zůstává plus, které se kapitalisuje. (Odpor v pravo.) Promiňte, přece nebudete mi tvrditi, že někdo spotřebuje užitek z 10.000 hektarového velkostatku. (Hlas: Ani když jest v Praze?) Pardon, já mluvím o živobytí a nemluvím o flámech. (Výkřiky.) Konstatuji, že zde není příčiny nebo důvodu ke zdražování a zájem na něm. Kdyby ten velkostatek byl v rukách malých lidí, kolik z toho zdražení na každou rodinu připadne? Zdraží-li oni, zdraží druzí, jest to přelejvání z jedné kapsy do druhé a užitek nikde žádný. Velcí mají z toho zdražení užitek, poněvadž sbírá užitek jeden z práce mnoha lidí a mnoha konsumentů, kterým prodávají. A to jest fakt a tento fakt nemůže popříti nikdo.

Neměl jsem ovšem času, poněvadž nejsem v Národní Demokracii, abych se týden napřed připravil, přišel s lejstry a zde to četl. Jsem nucen debatovati docela náhle, ale tolik si troufám tvrditi, z Národní Demokracie i kdyby kdokoli dělal zástupce živnostníků jako p. Hatlák, že by mně nedokázal, že jest to nepravda, to, co jsem právě řekl, že jenom příliš velký majetek, nahromaděný v jedněch rukou, může odůvodňovat nebo dávat popud a býti dostatečným motivem k zdražování neobyčejnému. My jsme ovšem při zemědělství v situaci poněkud choulostivé. V průmyslu bychom mohli míti již leccos lacinější, kdyby se byl povolil dovoz, poněvadž za hranicemi průmyslové výrobky jsou hodně lacinější. Obilí, kdybychom otevřeli hranice, je dražší, tu bychom si otevřením hranice nepomohli. Musíme tedy počítati s tímto faktem. Docela klidně přiznám, že v jedné věci měl p. prof. Němec pravdu: že určitá část průmyslové výroby do jisté míry v ceně poklesla, ale zase víme a konstatujeme, že špatnou politikou ministerstva obchodu a konečně i ministerstva financí stouply ceny leckterých velmi důležitých surovin. Jestliže stoupla cena železa od převratu do nynějších dnů na cenu více než dvojnásobnou, pak jest to položka stejně důležitá, jmenovitě pro toho, kdo má hospodářství, dílnu atd., jako kdybyste mu zdražili šaty o 100%.

Pánové kdyby sami neprováděli to zdražování podivným způsobem, snad přece by mohli věděti, jak chtěl nebo nařídil pan dr. Matys z ministerstva obchodu, aby se regulovaly do jisté míry ceny cínu ve prospěch určité firmy, od které měla koupiti kovová ústředna cínové koncentráty. Ty cínové koncentráty bylo nařízeno ministerstvem obchodu resp. p. drem Matysem koupiti, tuším za 43 nebo 44 K, zatímco kovová ústředna cín prodávala po 36 K a snaží se jej snížiti. Ty koncentráty, při kterých by ještě při 1 q bylo 5 K výloh, byly by stouply na nějakých 49 K. (Slyšte!) To nařizuje sekční chef v ministerstvu obchodu a řekne: to, co se té firmě dá, přirazí se na ceně cínu a bude se to hraditi touto oklikou. Myslím, že jsem správně řekl: každého to mistra hněte, jiný-li se do řemesla plete. Pánové na jedné straně zdražují průmyslové výrobky a hněte je to, když to také dělají druzí. Místo toho bylo by na čase, aby se začalo vážně jednati, jak tyto věci odstranit. Myslím a čekám, že to bude možno právě proto, jak nový pan ministr financí pochválil svého předchůdce, a také podle toho, jak se již rýsuje nynější obchodní politika. Musím jenom konstatovati, že jsme-li my v této situaci dnes, že na příklad nemůžeme na naše zemědělství působit zahraniční konkurencí, že jsou určití pánové, kteří by byli vzbouřili celý svět proti nové vládě, jenom když se jim zdálo, že je tu možnost, že by se pokoušela o nějakou politiku orientace, která by nás za rok, za dvě léta udělala trochu volnějšími, poněvadž bychom neměli přátelské styky, jenom na jednu stranu, nýbrž také na druhou. Když se začalo jenom trochu mluviti - a bylo to jmenovitě v listech stran socialistických - o určité orientaci směrem k východu, tedy nejenom k Polsku, ale také k Ukrajině a Rusku, byl to bývalý ministr financí, který ve své řeči dělal, jakoby byla vláda nebo socialisti chtěli republiku zbořiti. Ale když my nebudeme hleděti přijíti do těch styků, odkud pak budeme dostávati ty věci, kterými bychom mohli působit na rozumné a zdravé snížení cen, tedy i cen potravin také u nás? Jestliže toho nedosáhneme letos, protože to snad není s Ruskem a jednotlivými jeho částmi možno, musíme jednat tak, abychom se na to připravili a dosáhli toho po případě za rok. A ti, kdo to myslí s lidem upřímně a kdo to myslí upřímně jmenovitě s cenami potravin a životních potřeb, měli by tu politiku vítat. Ale poněvadž pánové dělají demagogii tam a dělají demagogii tady, štvou tam i tady, nebudou smět býti překvapeni, když my po případě na tak nevážné dotazy a tak nevážné akce přijdeme s dotazem, zdali by nebyli páni tak laskali a nepověděli nám, kdo zavinil ty určité věci v Klatovech nebo Eisensteině. Budeme se pak po př. ptát také na věci, které ukážou na tu nevážnost, neboť nemůžeme se hádat tady o věci, které byly udělány za vašeho souhlasu vašich zástupců a které, rozumně vyloženy, jsou přece jen jiné, než jak vy je malujete. To jsem považoval za nutné říci, poněvadž jest již nesnesitelno, aby Národního shromáždění bylo takto zneužíváno. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Slovo má pan kol. dr. Viškovský.

Posl. dr. Viškovský: Slavné Národní shromáždění!

Když byl podán pilný návrh se strany nár.-demokratické a byla žádána debata o tomto návrhu, byli jsme přesvědčeni o tom, že tato debata nás nepřivede daleko ku předu a že nepřinese v dnešní situaci nějakého ovoce. Ale hlasovali jsme pro tuto debatu, protože musí konečně jednou padnouti škrabošky a musí se odkrýti ta demagogie, která se zde s touto věcí provádí. Za tím účelem jsme chtěli vyslechnouti zástupce navrhovatelů a za tím účelem jsme také hlasovali pro, abychom také odpověděli a odkryli, jakým způsobem se vůči veřejnosti jedná.

Velevážení pánové, když nedávno byla zde provedena debata o vládním prohlášení, tu zástupce strany národně demokratické posadil se na vysokého politického oře a prohlašoval zde potřebu naprosto nové orientace ve věcech vnitřní i zahraniční politiky. A nyní vidíme, kam to došlo s touto novou vysokou orientací. Došlo to k této jarmareční prskavce, se kterou se přichází do naší veřejnosti. Kdyby byli pánové tuto věc posuzovali seriosně, kdyby byli opravdu chtěli dosíci nějakého vážného věcného efektu, byl bych očekával, že přijdou s nějakým návrhem onoho rázu, o kterém mluvil zde pan ministr zemědělství, t. j. s novou orientací ve věcech hospodářských vůbec, se zabezpečením výroby i přiměřených cen ve všech oborech výroby a spotřeby. Ale s něčím podobným pánové nepřicházejí, nýbrž přicházejí s demagogickou věcí, totiž s jednostranným snížením cen obilních. Řečník strany národně demokratické nejméně mluvil o tomto předmětu a nejméně se snažil jej odůvodniti, a sice proto, poněvadž těchto důvodů po ruce neměl. Právem řekl zde můj předřečník pan kol. Svozil, že tento pán měl příležitost připraviti se na celou věc, že mohl přinésti nějaký materiál, aby zdůvodnil nespravedlnost těch cen, proti kterým návrh národně demokratický se staví. Já s druhé strany konstatuji, že mírné zvýšení cen obilních odpovídá jednak tomu faktu, se kterým bohužel musíme počítat a kterého právě národní demokracie používá ke tvé demagogii, t. j. té okolnosti, že naše valuta trvale stůně, že naše valuta je trvale znehodnocena, a že následkem toho znehodnocení bohužel přichází k platnosti ve všech cenách. Ale na druhé straně v této úpravě cen uplatňuje se také ještě jiná věc, totiž to, že naše ceny obilnin již od dob rakouských a ještě loňského roku zůstávaly daleko za paritou všech světových cen vůbec a že nebudou ani touto úpravou ještě zdaleka vyrovnány s paritou těchto cen.

Chci poukázati na ceny, které stanoveny byly v jiných státech. Tak na př. v Polsku stanoveny byly ceny 180 K za 1 q obilí, (Hlasy v republikánské straně československého venkova: Slyšte!) což při valutě tamní činí asi 130 K za 1 q v našich penězích. Francie má cenu pro letošní rok 65 franků za 1 q, Italie zvedla svoji cenu ze 70 na 75 lir na příští období. Jsou známy ceny americké atd.

Když jsme mluvili o těchto cenách v nedávné debatě, p. dr. Rašín poukázal na to, proč má ta Francie takovou cenu 65 fr. a proč jejich cena činí nominálně tolik ve francích, jako u nás cena v korunách, ačkoli frank má hodnotu troj- i více násobnou. Pan dr. Rašín na to odpověděl, - a je to zajímavé, že něco podobného odváží se bývalý ministr financí prohlásiti - že právě ten frank je takovou jednotkou ve Francii, jako u nás koruna. Já lituji neobyčejně, že pan dr. Rašín něco podobného mohl prohlásiti, poněvadž jsem o tom přesvědčen, že tomu sám nikdy nemohl věřiti - a bývali bychom měli velmi špatného ministra financí, kdyby byl nevěděl, že to je nepravda, co tvrdí. Prosím, račte se zeptati, co stojí na příklad oděv ve francích ve Francii. Tam dostanete oděv za 250 franků, a nedávno se vrátil můj přítel, který měl na sobě elegantní oděv zhotovený z anglické látky, ušitý na jeho tělo v Paříži, který stál 500 franků. Tedy nemůže pan dr. Rašín a nikdo jiný tvrditi, že tamní frank je zrovna takovou jednotkou, jako je koruna u nás. To je naprosto nepravdou.

Ale já, velevážení, nechci porovnávati naše ceny s cenami cizími. Já to nepokládám za správné proto, poněvadž poměry jsou různé. Já chci poukázati jen k tomu, že my musíme žádati, aby byly správně zjištěny skutečné výrobní náklady zemědělce a aby tyto náklady byly hrazeny. O tomto thematu nebylo se strany navrhovatelů a se strany pana profesora dra Němce vůbec mluveno, a proto pokládám celý jejich podnět za naprosto neseriosní.

Pan prof. dr. Němec mohl poukázati k tomu, že má data, dle kterých skutečně - jak on dokazuje - pšenice může státi 40 K v době, kdy stojí 65 fr. ve Francii a kdy stojí 75 lir v Italii. (Posl. Němec: To jsem neřekl!) Ve vašem návrhu se navrhuje snížení na polovici cen navrhovaných ministerstvem, vy jste ho podepsal a odůvodňoval a neopravil jste ho. Jaká data máte, pánové, k tomu, abyste dokázali, že náklady výrobní jsou 40 K za pšenici a za žito? Těchto dat nemáte a proto jste se dopustili neseriosnosti a nevěcnosti a já mohu jen litovati, že pan profesor dr. Němec, kterého znám jinak jako velmi pilného pracovníka, který si všímá těchto odborných otázek, musit se obětovati k tomu, aby takovou věc zde odůvodňoval.

Jest snad, pánové, známo, jaké mzdy v poslední době se požadují a jaké jsou důsledky různých zákonů ochranných, jaké jsou důsledky 8hodinové doby pracovní, jaké jsou důsledky různých ochranných opatření, nemocenského pojišťování atd.

Jest vůbec možno ještě dnes zjistiti výrobní náklady, když nemáme ještě obilí zde, když ještě nevíme při nestálém nynějším počasí, jakým způsobem toto obilí dostane se k nám? A nyní ptám se: když se zjišťovaly ceny průmyslových výrobků, s jakou neobyčejnou přesností, s jakou péčí se zjišťoval každý nepatrný náklad při výrobě bot, jak se na př. stanovilo to rozpětí 20-30% pro drobný obchod při takovém artiklu, kde není naprosto žádného risika a kde se pracovalo s takovým risikem jako v době mírové, kdy zboží mohlo zůstati několik let také na skladě. Při obilí však, při tomto neobyčejně velikém a důležitém artiklu, stačí, jestliže národně-demokratický klub se usnese, že toto obilí může státi 40 K a pak se jde s touto věcí do veřejnosti. (Výborně!) Nyní se ptám, jaký pak jest celý ten efekt, jestliže se obilí zvýší, řekněme o 20 nebo 25% na q? Jestliže počítáme již se značně zvýšenou kvotou pro obyvatelstvo nesamozásobitelské s 1 ¹/₂ q obilí, tedy, pánové, ten efekt může dělat při zvýšení 20 nebo 30 K, 30-32 K na jednu osobu za rok. K vůli této věci musíte rozbouřiti, pánové, celou veřejnost, abyste dosáhli tohoto efektu.

Ale, pánové, zeptejme se, co dělají jiné výlohy, co dělají výlohy za oděv, co dělají další výlohy, zeptejte se jenom na to, jaké škody byly způsobeny na př. tím, že ministerstvo financí honilo lidi s těmi 5korunovými knížkami k těm přiznáním, zeptejte se na ty jiné obtíže, které byly dělány těm malým ubohým spořitelům atd. Pánové, to dělá značně více a, jestliže jeden člověk musil s tou 5korunovou knížkou do města jíti a přiznávati ji, ztrácel celý den času a za tu dobu měl těch 30 K dávno v kapse.

O průmyslu nebylo s vaší strany zde nic řečeno. Pánové, chápu to. Ve vaší straně jsou průmyslníci, jsou banky neobyčejně zastoupeny. (Hlasy: Také u vás!) Myslím, že správní rada Živnostenské banky je zde celá (Veselost.), předseda, místopředseda, vrchní ředitel, ředitel a správní radové. O těch dalších bankách trvalo by to příliš dlouho a mám příliš krátkou dobu, než abych je mohl všechny vypočítati. A jak je to s tím průmyslem, jak s těmi kalkulacemi? Víme jen to, že průmyslu platí se nejvíce za to, co nedělá. Ty průmysly, které pracovaly 5% své pravidelné výroby, vyplácely totéž, co vyplácely dříve, když pracovaly celých 100%. Bylo často vytýkáno dělnictvu, že dá se platiti za nezaměstnanost. Já princip tento nikdy schvalovati nemohu, ale nebyl průmysl placen za nezaměstnanost? Podívejte se na pivovary, které platí zvýšené dividendy i tehdá, když vyrobily 5% své dřívější výroby. A pánové, podívejte se na kterékoli jiné odvětví: tento systém, dle kterého průmysl v syndikátech a různých těch centrálách tvořil dohromady pojišťovací společnost proti nezaměstnanosti, jejíž výlohy se kryly na zádech konsumentů, ten musí jednou přestati. A já bych, kdyby Národní demokracie přišla s takovým návrhem, návrh tento vřele vítal. (Výborně! Potlesk.)

A nyní pravíte, že konsum je neobyčejně zatížen tím zemědělstvím a těmi 30 korunami, které jsme vypočítali na jednu osobu. A teď vám řeknu jinou věc: Co bylo vyplaceno v zemědělství v Čechách, na Moravě a ve Slezsku za obilí, činilo za celou výrobu asi 350 milionů korun za rok. Ale to, co stát ze svých peněz vyplatil konsumentům jako přídavek za americké obilí, činilo 185 milionů. Za toto období to stát dal darem. Ale, pánové, ti zemědělci v této ceně 350 milionů K přispěli ještě státu, poněvadž stát zdražil toto obilí, aby si zmenšil příplatek pro konsum, ty peníze tvořily ještě fond pro stát, aby stát mohl doplatit ještě ten rozdíl mezi cenou americkou a cenou konsumní konsumentům. Tedy páni konsumenti, nečiníce rozdílu mezi tím nejbohatším správním radou, který zde sedí v Národním shromáždění, a mezi tím nejchudším dělníkem, brali stejný příspěvek od státu na svůj chléb a na svou mouku, ale na druhé straně při ceně 55 K, kde se mouka vyrobená z tohoto obilí, za 55 K koupeného, prodávala za 3 K, přispívali zemědělci státu na to, aby mohl uhraditi onen ohromný obnos, který dával konsumentům presentem. (Posl. Sechtr: Sám z toho nic neměl!) Teď na př. budeme vyvážet český oves za tím účelem, abychom získali pro konsumenty různé artikle, ten český oves se vydírá ze zemědělců a sice ne za tím účelem, aby se zde konsumoval, ale aby se zdejším konsumentům, zdejším fabrikám, zdejšímu průmyslu umožnilo přivážet suroviny a jiné látky. Ten oves, který se zde ze zemědělce vydírá za 55 K, prodává se odtud za 57¹/₂ franku t. j. za více než 200 K do ciziny. Co by tedy mohl právem získat zemědělec, pohlcuje stát, resp. dostává konsument. A což ten cukr, pánové, což ta velká výroba naší řepy! Kdyby toho nebylo, rád bych věděl, jak by to vypadalo s naším konsumem, nebo zda bychom vůbec byli mohli sem přivézti trochu toho amerického obilí.

Ale, pánové, vy naříkáte na obtíže zásobovací a tu bych vám chtěl jednu věc říci. Když jsme se starali o to, abychom sem dostali trochu rýže, tu, pánové, byl to váš ministr, který nám činil při každé položce, kterou jsme chtěli přivézti, největší obtíže a effekt za tři čtvrti roku jeho vlády byl ten, že jsme dostali do naší republiky 20 vagonů rýže. Pánové, konsumenti také za tuto politiku mohou se mu poděkovati, nyní ale ta věc celá, to odium shánění valuty, poněvadž teď je nouze a potřebujeme tyto věci, leží na novém ministru, a bude se tomu ministrovi poukazovati na to, že on tuto valutu nemůže sehnati, když se ta věc zdržela půl roku, a ten druhý ministr má to sehnati za 14 dní. To jest těžký problém, to dědictví, které ministr financí obdržel, to ovšem není tak příznivé.

Pánové, ale zde promluvím o jedné věci. To jest, že nemůžeme dělati nějakou cenovou politiku zvláštní pro obilí a zemědělské výrobky, jestliže nebude přihlíženo také k výrobkům ostatním. Pánové, naše národní hospodářství, konsumní hospodářství se nedá roztrhati na kusy, jak by si některá strana ve svých návrzích přála. Toto hospodářství tvoří veliký celek, tvoří velikou vzájemnost, ten zemědělec potřebuje výrobky od průmyslu, potřebuje oděvnické výrobky, potřebuje potřeby pro svoji potřebu hospodářskou a to se musí jungovati navzájem. My jsme, pánové, ale ti, kteří jsme prohlásili zde zásadu snížení všech výrobků vůbec, tak abychom se dostali na niveau předválečných cen. Kdybyste, pánové, přišli s tou myšlenkou,... (Hlas: To oni nemohou potřebovat!)... pak bylo by to všemi stranami vítáno co nejsrdečněji a byli bychom bývali hned mezi prvními, kteří by sedli k práci a k dílu. (Předseda: Pane kolego! Lhůta řečnická jest již vyčerpána!)

Táži se tedy, proč se to opomnělo, je v tom opomenutí úmysl, že strana národně-demokratická o těchto věcech vůbec nemluvila, že této věci se vyhnula? Pánové, bez upravení cen průmyslových výrobků, zejména bez upravení cen oděvů nelze o snížení cen výrobků zemědělských ani mluviti. Já konstatuji, že venkov výrobky, oděvnické zejména, vůbec nedostane. To tvoří monopol pro jisté třídy a nejsou to jen třídy chudé, já upozorňuji, že jsou to tak zvaní páni hofráti z úřadů a universitní profesoři, kteří dostávali obuv za ceny státem stanovené, ale když jsme my žádali tuto obuv pro našeho posledního domkáře a dělníka, tedy tato obuv pro ně zde nebyla. To se musí konstatovati.