Národní shromáždění československé 1918 – 1920

Místopředseda Konečný: Prosím, aby nebyl pan řečník vyrušován. Tím ztrácí dobu!

Posl. dr. Němec: Račte mi odpočítat to, co si pánové mezi sebou prodebatovali.

Považuji ovšem za přirozeno, aby v celé republice byly ceny obilnin jednotné. Myslím, že je to zcela přirozené, když se válkou na Slovensku zavedly poměry z bývalé Cislajtánie. Ani v cenách, ani v právech, ani v povinnostech nemělo by býti v naší republice vnitřních hranic. Uvádím to proto, poněvadž by vyšší ceny na Slovensku mohly býti uváděny za příčinu požadavků zvýšení cen u nás. (Hluk.)

Vážené shromáždění! Spousty obilí i mouky byly prodány pod rukou za ceny lichvářské, a jistě není u nás proti tomu námitky, že lze tomu zabrániti pouze dostatečným zvýšením dávky spotřební pro samozásobitele i konsumenty. Ovšem, že vstoupiti v život může toto zvýšení až ve vhodnou dobu, aby snad nezbytným snížením dávek z nedostatku pohotových zásob nebyla vzbuzena v občanstvu nedůvěra, která by opět vedla k těm starým podloudným obchodům s obilím a moukou.

Proto si přejeme, aby ve vhodnou dobu, jakmile budou dostatečně vysoké spotřební dávky zavedeny, bylo energicky vystoupeno proti každému obcházení těchto nařízení, a aby podloudný obchod s moukou, který se téměř vždycky dál lichvářsky, byl potlačen. (Post. Sechtr: Pro to jsme, protože to bude namířeno proti vám ve městě! Tady se to dálo!) Vážené Národní shromáždění! Řekl jsem, že se má vystoupit tenkrát, až budou spotřební dávky stanoveny v dostatečné míře, až konsumenti hladovící nebudou nuceni domáhati se potřebných živin prostřednictvím tohoto podloudného obchodu. (Posl. Sechtr: Ale bylo jich víc patrně, když nabízeli větší ceny za ně a demoralisovali venkov!)

Místopřed. Konečný: Občane Malypetře, nemáte slovo! (Veselost, hlasy: To je rozdíl: Malypetr a Sechtr!)

Posl. dr. Němec (pokračuje): My, vážené shromáždění, víme, že potírati lichvu je jedním z nejtěžších úkolů státní správy. Lichva se děje vždycky potají a s takovou vychytralostí, že dovede všechna úskalí obcházeti. Také víme, že jsou chytáni obyčejně ti malí lichváři a ti velcí že protrhnou síť spravedlnosti a uniknou. Z toho však nenásleduje, že by proti lichvě nemělo býti vystoupeno. Právě proto, že lichva s potravinami, pro republiku tak nebezpečná, musí býti vší mocí potírána. A zdá se mi, že naše úřady v tom ohledu jsou pořád ještě příliš těžkopádné a byrokratické. My také pranic nenamítáme proti tomu, aby byla co nejpřísněji stíhána lichva s průmyslovými a živnostenskými výrobky, je-li možno skutečně takovou lichvu dokázat. (Nepokoj. Různé výkřiky.) Každý račte míti čas, abyste řekl své názory zde. Prosím, abych nebyl vyrušován, když chci říci to, co chci právě říci.

Vážené shromáždění! Doba jest skutečně více než vážná, doba jest přímo nebezpečná a drahota i zvyšované požadavky za potřeby výživy udržují v lidu stále pod popelem zdánlivého klidu nebezpečí výbuchu požáru. Tento moment nesmí býti přezírán. On jest také důvodem, proč jsme tento naléhavý svůj dotaz podali. Není namířen proti českým zemědělcům, není namířen také proti straně, která jeho zájmy zde - jak tvrdí - zastupuje. To jest nám, vážené shromáždění, daleké a my jsme přesvědčeni, že cenová politika není jediným úkolem této strany. Náš dotaz chce dobro nás všech, dobro celé republiky. Přáli bychom si, aby tuto svou povinnost všichni činitelé u nás si uvědomili a aby vláda dala k našemu dotazu odpověď jasnou a nepokrytou. (Výborně! Hlučný potlesk).

Místopředseda Konečný: Slovo si vyžádal občan ministr Prášek, uděluji mu je.

Ministr zemědělství Prášek: Vážené shromáždění!

Mám za to, že není ani dobře možno, abychom dnes v tomto slavném shromáždění věcně chopili se výpočtů, za jakých až cen měli by býti prodávány zemědělské výrobky, poněvadž je rozdíl v tom, jestliže věcně posuzujeme jedině spolehlivé a správné měřítko, výrobní náklady jistého předmětu, anebo jestliže spojíme cenovou politiku s politikou všeobecnou. Velkou chybou bude, když budeme chtíti z cen výrobků dělat politiku. Na to stanovisko já se postaviti nechci, chci státi na stanovisku cenové politiky, jaká jest možna s ohledem na stát, s ohledem na veškerenstvo. Jestliže pan poslanec prof. Němec praví, že chce jen dobro státu v této nebezpečné době, on mi odpustí, když řeknu, že jistě neupře, že celé toto slavné shromáždění a všechny strany i my všichni máme to dobro našeho státu na zřeteli. Poněvadž to dobro máme na zřeteli, jest třeba, abychom se všichni vyhnuli jakémukoliv jitření a jakýmkoliv třenicím, řekl bych, co by vyvolávalo v širokých vrstvách zmatky a nepochopení. Nemáme příčiny, abychom veřejně v tomto shromáždění nepromluvili, jak my nazíráme na situaci a jak já jako ministr zemědělství hledím na nynější cenovou politiku.

Mluvíme-li o odstupňování cen a o tom, že musí někdo začíti, stojíme na stanovisku, že by se začíti mohlo jedině společně. My bychom se musili sesednout k jednomu stolu a musili bychom stanoviti ceny za veškerou výrobu, ať zemědělskou nebo průmyslovou, my bychom musili stanoviti také ceny za práce. (Výborně!)

Pánové! V tom ohledu vás mohu ubezpečiti jménem strany a doufám, že i se stanoviska vlády, že bychom byli šťastni, a sice jak vláda, tak všichni lidé, kdybychom si mohli k tomu stolu zasednouti, kdyby bylo tolik porozumění všech vrstev, které zde jsou zastoupeny a třeba i nezastoupeny, a mohli postaviti ceny veškeré výroby na basi předválečnou. (Výborně! Potlesk).

Někdo by snad mohl říci, že naše cenová politika v naší republice není poměrná k ostatním státům. A tu právě musíme povážiti, - a jistě každý bedlivý pozorovatel ví - že tomu tak není, že my stojíme pod úrovní světových cen obilních a zemědělské výroby. My stojíme pořád v té chybě, která se děla, že Rakousko stanovilo nepoměrně levné ceny za obilí, ale zač má náš konsument a náš dělník lacinou mouku, - a v tom je právě ten rozdíl - zač má náš konsument mouku? Tu jsme viděli, velectění pánové, že náš konsument dostal třetinu kvoty za nízkou cenu a ty další dvě třetiny musil si za lichvářskou cenu dokoupiti! (Tak jest!) V tom je ten velký rozdíl, že vláda stojí na stanovisku, že kvota musí býti zvýšena, že musí býti dostatečná a že musí býti garantováno, aby po celý rok každý občan naší republiky dostal zaručenu svoji kvotu za cenu úřední. (Výborně! v pravo. Hlas ve středu: Jen aby tomu tak bylo!) Musí tomu tak býti, za to vláda dala garancii, když nepřijdou žádné překážky - to mohu prohlásiti jménem vlády, poněvadž je to možno a není třeba, aby někdo šel kupovati způsobem privátním nebo podloudným, a musíme se postaviti jak provoláním, tak veškerými prostředky proti tomu, aby někdo privátně nakupoval. Tím odpadne také lichvaření i podloudný obchod, poněvadž každému celá kvota bude zabezpečena; není tedy třeba, aby někdo nabízel cenu normální a tím méně nějakou vyšší cenu.

Rozhodně protestujeme a vyslovujeme se proti každému, třeba sebemenšímu zvýšení cen oproti těm cenám úředním. Ale velevážené Nár. shromáždění, máme-li se svého stanoviska nějakým provoláním, proklamací, zákonem, nařízením zameziti ten podloudný obchod, musíme míti mravní podklad, abychom si mohli říci: "My ti dáváme za tvou práci odměnou slušný občanský zisk," poněvadž jakmile to říci nemohu, selhou mi všechny prostředky, aby mohl nakoupiti, když mu nepopřeji občanský zisk. (Souhlas.)

Pan dr. Němec řekl: Vždyť zde se nejedná o malorolníky! poněvadž to přece se mu nezdálo dobře, aby si vybral jeden stav, dovoluje si chrániti malorolníka. Ten malorolník si přece musí kupovat nějaké průmyslové výrobky vždycky, poněvadž nezhotovuje šaty, boty atd. Poněvadž si musí koupit, musí zase prodat obilí. Tedy přijde na to, zač prodá obilí, aby mohl ty výrobky koupit.

Ale řeklo se, pánové, a je to náramně populární, - já nechci se vyhnouti této otázce - řeklo se: Vždyť to utrpí jen velkostatek. Pánové, to není národohospodářsky správné. Pro mne je velkostatek hospodářskou jednotkou, která má své poslání a povinnosti vůči státu, ale která živí statisíce a snad desetitisíce dělníků, zřízenců a úředníků. Pro mne je to jednotka podniková, která musí býti rentabilní. Když ji neuděláme rentabilní, když znehodnotíme výrobu toho podniku, znehodnotili jsme práci zemědělského dělníka, zřízence a úředníka. (Výborně!) Táži se, máme zde nějakou význačnou kastu lidí, kterou bychom mohli postavit do popředí? Či ten zemědělský dělník, ten domkář, který také pracuje, ten zřízenec a úředník nezaslouží rovnocenné mzdy za svou práci? Zajisté že zaslouží. Ale v tom kotví to národohospodářské a sociální: že my nechceme znehodnocení výroby. Zde byl učiněn počátek. Vždyť to není žádné takové umění, spočítat výrobní náklady, ale každý nepředpojatý se musí při tom přesvědčiti, že s obilninami jsme daleko pod výrobními náklady.

Mluví se zde o zvyšování. Pokud mohu říci, v rozhovorech, které jsme vedli s panem kol. ministrem zásobování a i uvnitř vlády, jest možno přiměřeně upraviti ceny obilní, aniž by musela mnoho býti zvyšována cena mouky. Proč? Máme zde ječmen a máme oves. I toto koncedujeme, aby bylo státně obhospodařováno, ačkoliv není na tom přímý interes širších vrstev. Proč to koncedujeme? Poněvadž jest možno ve vývozu ječmene, resp. sladu a ovsa, po kterém jest veliká poptávka v cizině - můžeme vyvézti ovsa a ječmene dohromady, aniž bychom u nás utrpěli jakoukoliv újmu, 10, 12-13 tisíc vagonů - nashromážditi na těchto 10-13 tisících vagonech ječmene a ovsa takové obnosy, kterými se dají regulovati ceny mouky, a může se dáti tato suma, která se tím získá, ve prospěch konsumentů, aby zdražení mouky nenastalo v takové míře, aby toho konsumenti příliš nepocítili. To jest jeden prostředek, který navrhujeme, a dáváme k disposici ječmen a oves státnímu obhospodaření k tomuto účelu.

Vážení pánové! Ještě bych se rád vrátil k tomu, jestli jsme v nepoměrné výši. Říká se, že Argentina jest země, kde se kukuřice pálí, že se jí topí, že jsou tam spousty pšenice, žita, atd. a my právě čteme v těchto dnech v novinách, že tam stoupla cena pšenice o 30, 35-40 %, cena pšenice v Americe stoupla o 25-28 %. My vidíme, že v zemích, které nebyly válkou postiženy, které mají poměrně své výrobní náklady stejné, že tam cena do 30 % stoupá. My jsme zde jediní, kteří vlastně držíme ceny naše nejníže, kolem dokola nás všude jest vyšší cena zemědělských výrobků než v naší říši. Ale nejedná se o to, vždyť není zde úmysl, abych tak řekl, někoho tlačiti, není zde úmysl provokovati, dělati cenovou politiku a z ní politiku, nýbrž naopak jest na nás, abychom hledali ty cesty, aby dostal řádnou odměnu za svou práci zemědělský dělník a člověk, který na půdě přímo aneb nepřímo pracuje, ale aby také bylo umožněno tomu, kdo výrobky kupuje, aby je koupil za ceny pro něho do jisté míry snesitelné.

Ale já říkám: jestli že bude zajištěna kvota - což zaručuje vláda pro celý rok pro dělnictvo, pro konsumenstvo vůbec, i pro rolníka, - pak není příčiny, abychom se musili obávati. Já si dovoluji tvrditi, když bude slušná cena, která dá přiměřený občanský zisk, když nikdo nebude choditi, aby chtěl provozovati podloudný obchod, bez rekvisicí (Hlučný souhlas) naše rolnictvo odevzdá a musí odevzdati veškeré své přebytky, poněvadž za to bereme záruku, kteří známe dobře posici, ve které nachází se náš stát, a my za to bereme záruku, že náš rolník do krajnosti vykoná svoji povinnost vůči státu na každém místě a kdykoliv na něho zavoláme. (Výborně!)

Mně jest líto, že se přichází s tím, abychom při velikých starostech, které máme zde, mluvili ještě theoreticky o tom, kdo více vydělá, atd. Já se nechci dotýkati toho, abych mluvil o průmyslu, poněvadž vím, že také má těžkou posici, my musíme býti uznalí, že v této době jest každý vyčerpán, že průmysl nemá surovin, že má drahou práci. My to uznáváme a nežádáme nic jiného, než abychom měli vzájemně tolik národohospodářského náhledu a tolik seberespektování, abychom cenili práci průmyslného dělníka anebo toho, který jest na průmyslu nepřímo zaměstnán, stejně, jako zemědělského dělníka. Jsem přesvědčen, když tak učiníme, a když se všichni budeme starati o to, aby náš konsument byl zaopatřen vším, čeho pro své živobytí nejnutněji potřebuje, že přestane to, co jsem slyšel od dělníků, kteří říkají: "Vždyť já si tolik vydělám, abych mohl dáti o 1 až 2 haléře více za to kilo, ale já bych to rád měl, aby to bylo, když toho pro svou rodinu potřebuji."

To chceme my zabezpečiti, aby ta kvota, potřebná k živobytí, byla. Jsem přesvědčen, že když takto opatříme náš konsum, když půjdeme všichni za tím cílem, abychom ještě jeden rok předrželi, že se ocitneme od dneška za rok na stanovisku, kde bude moci zavládnouti volná konkurence, volná soutěž a v tom ohledu naše hospodářská svoboda a volnost. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda: Slovo má p. kol. Svozil.

Posl. Svozil: Vážené Národní shromáždění!

Kdyby člověk mohl míti vůbec jen dojem, že dotaz, který byl podán, jest dotaz vážný, a že jest namířen na vážnou práci, musel by míti z něho radost, poněvadž by si myslel, že se konečně snad dočkáme vyřešení nesnesitelných poměrů. Ale pánové z Národní demokracie - promiňte, když řeknu docela otevřeně, že tomu nevěřím a sice proto, že sotva nastoupila nová vláda, pořádáte po celých Čechách již schůze a agitace: "Socialisté se spojili s agrárníky a zdražují vám obilí!" To jste dělali na sjezdech svých úředníků, to děláte v Táboře a jinde. A kdybych neznal pana prof. Němce, tak jak ho dobře znám, tedy bych si myslel, že to udělal o své újmě, ale jsem přesvědčen, jak ho znám, že do toho byl asi přímo vnucen, aspoň do toho způsobu, jakým to bylo uděláno, neboť p. prof. Němec jest v předsednictvu státního obilního ústavu, (Slyšte!) ví, jak se tam jednalo o těchto cenách, ví, že se tam jednalo o těch cenách tak, jak jsou asi teď právě navrhovány a jak o nich mluvil, a ví, že proti tomu neprotestoval ani slovem (Slyšte!). A tedy konstatuji, že se mají věci hájiti na místě, které jest k tomu především určeno, (Tak jest! Výborně!) a když jich nehájí na místě, které jest k tomu především určeno, pak promiňte, pánové, jest to bohopustá demagogie, když se ty věci tímto způsobem vnášejí do Národního shromáždění. (Výborně! Výkřiky.)

Řekl jsem, že jest potřeba konstatovati tento politický moment, poněvadž tu prostě jest rozhodující a přijde na hospodářský moment, a tu bych mohl docela klidně vzíti si za motto Havlíčkovo: "Každého to mistra hněte, jiný-li se do řemesla plete."